VARIANTOLOGY

                                                                                 Sigfried Zielinski

Předpokládaný název

Variantologie: polyhistorický přístup ke zkoumání nových médií


Cíl

Představit čtenářům jeden ze současných metodologických přístupů ke studiu a výzkumu nových médií.

Jakým způsobem autor Sigfried Zielnski variantologii používá a na jaké oblasti výzkumu nových médií
ji aplikuje.

Zasazení variantologie (v angl. originále variantology) do kontextu archeologie médií a propojení
s teoretickými základy tohoto přístupu, mezi které mj. patří také koncept genealogie Michela
Foucaulta.

Zhodnocení variantologie jako metody pro zkoumání nových médií a možnosti jejího využití pro vznik
teoretické práce a analýzy nových médií (tedy, pro jaké téma je variantologie vhodná, jaké otázky
může tato metoda zodpovědět, jaké jsou mezery/nedostatky tohoto přístupu apod.).


Anotace

Tématem článku je polyhistorický a transdisciplinární přístup ke zkoumání nových médií skrze
analýzu vzájemných dlouhodobých vztahů mezi uměním, vědou a technologií. Tento přístup, označovaný
jako variantologie, se snaží nahlížet výzkumné otázky teoretiků nových médií v širších
souvislostech a propojovat je s poznatky vědních disciplín, které doposud zůstávaly mimo diskurz
médií (například teologie, klasická filofogie či teorie a dějiny vědy). Text si klade za cíl
představit variantologii jako jednu z metod zkoumání nových médií, přičemž se primárně věnuje
srozumitelnému vysvětlení její metodologie, základních principů a nástrojů pro vědecké zkoumání.
Téma variantologie je současně zasazeno do širší debaty metodologie a výzkumu nových médií a je
propojeno s příbuznými výzkumnými metodami jako je archeologie médií, nová historie či Foucaoultova
archeologie vědění. Diskutovány budou také možnosti využití variantologie pro vznik teoretické
práce v oblasti nových médií, stejně jako i její silná a slabá místa.