1
(8) Konfucianismus za dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.)
● „vítězství konfucianismu“ za dynastie Han
● institucionální rámec – kanonické knihy (經 jing) jako základ vzdělanosti, 124 př. n l. –
císařská Akademie (太學 taixue / tchaj-süe). Instituce určená na výchovu vzdělanců pro státní
správu, předmětem studia Pět kanonických knih. Tradičně chápáno jako mezník v procesu
„vítězství konfucianismu“ za dynastie Han.
● Dong Zhongshu 董仲舒 – na jeho žádost měl císař omezit oficiální (státem podporované)
studium na kanonické knihy
● Pět kanonických knih:
Kniha dokumentů (書經 shujing / šu-ťing; 尚書 shangshu / šang-šu)
Kniha písní (詩經 shijing / š’-ťing)
Kniha proměn (易經 yijing / i-ťing; 周易 zhouyi / čou-i)
Letopisy (春秋 chunqiu / čchun- čchiou)
-- tradiční komentáře k Letopisům:
a) 左傳 zuozhuan / cuo-čuan
b) 公羊傳 gongyangzhuan / kung-yang-čuan
c) 穀梁傳 guliangzhuan / ku-liang-čuan
Knihy obřadů (三禮 sanli / san-li):
a) Zhouské obřady (周禮 zhouli / čou-li)
b) Zápisy o obřadech (禮記 liji / li-ťi)
c) Obřady a ceremonie (儀禮 yili / i-li)
● kanonické knihy byly studovány v podstatě z praktických důvodů – poznat slova dávných
mudrců, dávné události a způsob, jak dávní vládcové jednali v různých situací – v podstatě
depozitář precedentů, modelů správného (a účinného) jednání.
2
● nikoliv vytlačení a vyloučení ostatních filozofických škol, nýbrž snaha o jejich zahrnutí:
Hojná rosa z Letopisů (Chunqiu fanlu):
Vznešený muž [Konfucius] chápal, že ti, kdo zaujímají [vysoké] postavení, si nemohou
podrobovat lid zlými [metodami]. Proto vybral Šest umění (liuyi), aby pomocí nich lidem
pomáhali a vychovávali je. Písně a Dokumenty pořádají jejich záměry, Obřady a Hudba
očišťují jejich dobré vlastnosti, Proměny a Letopisy činí jejich chápání jasným. Všech Šest
nauk je vskutku velkých a každá má něco, v čem vyniká. Písně vedou lidské záměry, a jejich
síla se tudíž týká podstaty. Obřady řídí jednání a jejich síla se tudíž týká kulturní vytříbenosti.
Hudba opěvuje charizma (de) a její síla se tudíž týká proměn skrze působení mravního
charizmatu. Dokumenty zaznamenávají záslužné skutky a jejich síla proto spočívá v [pořádání]
záležitostí. Proměny se zakládají na [pohybech] Nebe a Země a jejich síla proto spočívá v
astronomických kalkulacích. Letopisy napravují pravost a faleš a jejich síla spočívá ve správě
lidu. Schopný člověk nestranně využívá toho, v čem je každá z nich silná. Neschopný
jednostranně vyzdvihuje detaily [některé z nich].
Kronika dynastie Han (Hanshu):
Kdysi odešel Konfucius a byla přerušena [jeho] skrytá slova. Když pak zemřelo i jeho
sedmdesát žáků, došlo k roztříštění podstatného významu. Letopisy se rozdělily na pět, Písně
na čtyři a Proměny na celou řadu výkladových tradic. V době Válčících států se [svět] dělil na
vertikální a horizontální aliance, pravost a faleš se rozdělovaly a soupeřily a slova mistrů se
topila ve zmatcích.
[...]
Z deseti [výše popsaných] rodokmenů různých filozofických děl (zhuzi shijia, tj. „deset
filozofických škol“) lze podrobně zkoumat pouze devět. Všechny se objevily v době, kdy se
cesta [dávných] králů již téměř vytratila, vládcové údělných území (zhuhou) uplatňovali
silou svou moc, stávali se pány na jedno roční období a vládci na jednu generaci a jejich
preference se diametrálně lišily. Proto současně povstaly výklady devíti škol (jiujia), z nichž
každá doporučovala jeden aspekt [celku], vyzvedala to, v čem byla silná, propagovala tímto
způsobem vlastní výklady a snažila se získat přízeň vládců. Jejich slova se lišila jako oheň a
voda, jež se vzájemně přemáhají a vzájemně tvoří. [...] V Proměnách se praví: „Ačkoliv se
cesty liší, směřují ke společnému cíli, úvahy se ubírají tisíci cestami, avšak jsou si rovny ve
svém vyústění.“ V tomto případě každá z odlišných škol prosazuje to, v čem je silná,
vyčerpává znalosti do krajnosti a úvahy dovádí do nejzazšího konce, aby osvětlila své
záměry. Ačkoliv [jednotlivé školy] skrývají své nedostatky, v tom podstatném se sbíhají
k společnému cíli, i když jsou jen větvemi a lemem Šesti umění (liuyi). Pokud by tito lidé
potkali moudrého krále nebo světce a obdrželi to, čím [světec] stanovuje míru všech věcí,
přesto by byli pouhými nástroji jako jsou paže a nohy. Konfucius vyřkl slova: „Pokud by
byly obřady ztraceny, budu je hledat v pustině.“ Dnes jsou světci dávných dob daleko,
metoda pravé cesty je odvržena a opuštěna a nezbylo z ní už nic, co by se dalo hledat. Oněch
devět rodokmenů filozofických děl, copak nejsou [přece jen] něčím lepším, než je pustina?
Pokud by šlo opravit metody Šesti umění a podrobně prozkoumat slova těchto devíti škol,
vybrat jejich silné stránky a zbavit se jejich nedostatků, pak by bylo možné dosáhnout
shrnutí všech aspektů [celku].
3
Zhuangzi 33:
Svět se propadl do chaosu, světce a mudrce nevidět! Dao přestalo být jedno a většina lidí na
světě si z něho vybírá nějakou část podle své záliby. Lze to přirovnat k uším, očím, nosu a
ústům – každý smysl vnímá něco jiného, ale mezi sebou si své vněmy sdělit nedokážou.
Podobně všichni ti šarlatáni sta škol každý v něčem vyniká, každý je někdy k užitku, avšak
žádný nedokáže postihnout svět v jeho celistvosti. Rozřezali krásu Nebe a Země, na kousky
rozřezali princip utvářející veškerenstvo.
● sjednocená říše, s tím související úsilí sjednotit (zkatalogizovat, standardizovat, shromáždit,
shrnout) úplně vše  klasifikační systémy, podle kterých vše je částí celku; tento celek
sjednocuje nepřítomná moudrost Konfucia, tj. my máme k dispozici jen záplavu slov
(kanonické a další důležité texty), kterým správně nerozumíme  výklad kanonických knih
hlavní „náplní práce“ hanských vzdělanců
4
● 孝 xiào / siao = synovská oddanost
Konfuciovy Hovory:
Ziyou řekl: Takových, kteří jsou oddaní rodičům (xiao) a uctiví k starším bratrům, a přesto
mají sklon odporovat svým pánům, je málo. A někdo takový, kdo nemá sklon odporovat
pánům, a přesto touží vyvolat povstání, tu ještě nebyl. Ušlechtilý muž se soustředí na kořen
(ben). Když je kořen pevně zapuštěn, zrodí se pravá cesta (dao). Synovská oddanost a uctivost
ke starším bratrům je kořenem lidskosti.
Kanonická kniha synovské oddanosti (孝經 xiaojing / siao-ťing):
Tělo, údy, vlasy a kůži dostáváme od rodičů. Počátek synovské oddanosti je neopovážit se jim
způsobit újmu. Završením synovské oddanosti je prosadit se, konat v souladu se správnými
zásadami, rozšířit svou slávu na budoucí pokolení, a tím zviditelnit své rodiče. Synovská
oddanost počíná ve službě rodičům, pokračuje v službě vládci a končí prosazením se.
● odchod do ústraní jako regulérní životní možnost konfuciánského vzdělance
Konfuciovy Hovory:
Mistr řekl: [...] Nevstupujte do státu, jenž je v nebezpečí a nesídlete ve státě, kde vládne chaos.
Pokud je svět [spravován] v souladu s pravou cestou, objevte se, pokud není, skryjte se.
Pokud je stát [spravován] v souladu s pravou cestou, chudoba a nízké postavení jsou hanbou.
Pokud stát není [spravován] v souladu s pravou cestou, bohatství a hodnosti jsou hanbou.
Yang Xiong (53 př. n. l. – 18 n. l.):
Když je rod proslulý a vysoce postavený, duchové žádostivě nahlížejí do jeho pokojů. Kdo po
všem chtivě sahá, hyne; kdo setrvává v mlčení, uchová se. Kdo zastává nejvyšší postavení,
uvádí v nebezpečí své předky, kdo sám sebe chrání, zachová svou celistvost. Z toho důvodu
chápu temnotu, chápu mlčení a držím se v úplnosti pravé cesty. Čistý a tichý, toulám se
božským dvorem (you yu shenting). [...] Doby se liší a věci se proměňují, avšak pravá cesta
člověka zůstává stejná. [...] Proto v příznivé době dělat, co lze dělat, vede k úspěchu.
V nepříznivé době dělat, co nelze dělat, vede k neúspěchu.
Příklad „Čtyř bělovlasých“:
-- ústraní jako doklad mravní integrity, povoláni z ústraní kvůli rozhodnutí zásadních otázek
(jejich autoritě se podvolil i císař).
Čtyři bělovlasí […] byli zcela oddáni pěstováni pravé cesty a sebezdokonalování; nebylo
možné je pohnout k činnosti, leda pro nejvyšší účel. V době Prvního svrchovaného císaře
dynastie Qin viděli tyranii qinské vlády a odešli do ústraní v horách Lantian. […] Když byla
dynastie Qin svržena, první císař dynastie Han Gaozu se o nich doslechl a povolal je do
služby, oni však odmítli. Skryli se hluboko v Jižních horách a císař nebyl schopen si je
podřídit. (Gaoshi zhuan)
5
● dva základní aspekty hanského konfucianismu: 1) exegeze kanonických knih (cílem
především nalézání a výklad precedentů pro současné problémy a situace); 2) realizace
vzorových modelů jednání ve vlastním jednáním (především manifestace synovské oddanosti)
 v obou případech je základním prostředkem realizace konfuciánských ideálů nápodoba
paradigmatických modelů jednání dávných světců, králů a dalších vzorových osobností
 důležitost příkladného jednání
 v tomto obraze konfucianismu výrazně chybí sebevědomá osobnost junzia, jež naproti
tomu zřetelně vystupuje ze starších konfuciánských textů:
Mencius:
Jingzi řekl: [...] V Obřadech (li) se praví: „Když zavolá otec, nevyjadřujeme souhlas, [ale
jdeme okamžitě]. Když přijde povolání od vládce, nečekáme, až bude zapřažen kůň.“ Vy jste
se nejprve chystal jít ke dvoru, ale když přišlo povolání od vládce, rozmyslel jste si to. [Vaše
jednání] se zdá být v rozporu s pravidly rituální náležitosti (li). [Mencius] pravil: Zdalipak
to není jako to, co řekl Zengzi: „Bohatství států Jin a Chu je s ničím neporovnatelné. Druzí
se spoléhají na své bohatství, já se spoléhám na dobro (ren). Druzí se spoléhají na své
postavení, já se spoléhám na náležitost (yi). V jakém ohledu jsem já horší než oni?’“ Řekl by
toto Zengzi, kdyby to nebylo náležité? Zajisté to má svůj smysl. Jsou tři věci, jež celý svět
považuje za vznešené: postavení, věk a charizmatická síla. U dvora se nic nevyrovná
postavení, na vesnici se nic nevyrovná [vysokému] věku a při napravování světa a
spravování lidu se nic nevyrovná charizmatické síle. Jak by se mohl ten, kdo má jen jednu z
těchto tří, vyvyšovat nad toho, kdo má dvě? Proto platí, že vládce, který chce dosáhnout
velkých věcí, má služebníky, které nepovolává. Pokud se s nimi chce radit, sám se za nimi
vypraví.
„Je urozenost daná Nebesy a urozenost daná lidmi. Lidskost, smysl pro náležité, věrnost a
důvěryhodnost, neutuchající záliba v dobru, to je urozenost daná Nebesy (čili vychází z lidské
přirozenosti). Postavení vévody, ministra, velmože, to je urozenost daná lidmu.“
„Každý se může stát Yaoem a Shunem.“
6
● proměna pojetí vzdělance za dynastie Východních Han
 „privatizace“ vzdělanosti; setrvávání v „ústraní“ mimo službu se stává běžným jevem
 manifestace dokonalosti vlastní osobnosti v její autonomii vzhledem k oficiální sféře
Yang Xiong (53 př. n. l. – 18 n. l.):
[Yang Xiong] řekl: Učení (jiao 教) a stanovení pravé cesty neskončilo s Konfuciem a studium
(xue 學), jímž byl předáván [Konfuciův] projekt dál, neskončilo s Yan Huiem. Kdosi řekl:
Pokud jde o ustavení pravé cesty, Konfucius nám nemůže pomoci svým uvažováním, a pokud
jde o předávání projektu dál, Yan Hui nám nemůže pomoci svou silou. [Yang Xiong] řekl:
Pokud neuvažuješ sám, kdo to udělá místo tebe?
Xu Gan (171-218):
V dávných dobách bylo udělování titulů a poct regulováno tak, aby tituly získali ti, kdo
vynikali charizmatickou silou, a poctami byli oceněni ti, kdo se mohli vykázat zásluhami. [...]
Proto bylo podle titulu možné rozpoznat charizmatickou sílu [dotyčného] a podle poct jeho
zásluhy, nebylo nutné se ptát. [...] Tyto záležitosti, [osobní důstojnost a vysoké postavení],
jsou tím, o co světec usiluje, ačkoliv platí, že „usilování se řídí pravou cestou, zatímco nabytí
je dáno osudem“. O Shunovi, Yuovi i Konfuciovi lze říci, že se ve svém usilování řídili pravou
cestou. Fakt, že Shun a Yu toho dosáhli, zatímco Konfucius nikoliv, znamená, že to bylo dáno
osudem. [...] Proto platí, že ušlechtilý muž se neobává toho, že pravá cesta (dao) a
charizmatická síla (de) nebudou ustaveny, nýbrž toho, že se nepotká s příznivou dobou.