MED41 Římské právo a jeho dědictví v mediteránní oblasti (římské právo po roce 476 n. l.) 3. přednáška - teze Pozdní antika a právní stav po zániku Západořímské říše. Personalita a teritorialita práva – barbaři a římské právo, římské právo a barbaři (Corpus iuris civilis, Codex Theodosianus a leges [Romana] Barbarorum). JUDr. Miroslav Frýdek © Úvod Ø Principát – vznik císařské správy a centralizace, po dvou stoletích však nastává úpadek. Ø Dominát – slovo císaře se stává zákonem, absolutismus. Největší moc získává vojsko – v letech 235 – 284 n. l. je 35 císařů, kteří byli provolání za císaře vojskem. Ø Vojsko již nemá „římského ducha“, latinsky umí jen povely, úřad magistra militium získávají Germáni, Ilyrové, Afričané (Septimu Severus), Syřané, Thrákové → Řím a provincie se asimilují a přichází počátek zániku. Ø Pozdní antika: o pro západ – zánik významu Říma (města), dochází k vulgarizaci práva o pro východ (byzantologii) – 3. a 4. stol. je období vzestupu moci Konstantinopole o pro historiky barbarů zejm. Germánů je toto období časovým horizontem, kdy na jeviště dějin vstoupil jejich objekt zkoumání. Od republiky k císařství. Od principátu k anarchii. Od anarchie k dominátu. Ø stabilizace republiky → vyhnání králů a potlačení stasis v obci Ø vznik a zakořenění císařské moci → osoba Gaia Iulia Caesara – myšlenka prvenství – reformy Octaviana Augusta – položení „ústavních základů“ principátu (zejm. imperium proconsulare, tribunicia potestas). MTC De off. I, 8: „Křivdou, kterou se na jiném člověk dopouští sám, patří i nerozvážnost Gaia Julia Caesara, jenž zvrátil všechna práva božská i lidská pro bludnou představu prvenství, kterou si sám vytvořil.“ Ø 235 – 284 n. l. vojenští císařové – období anarchie → cesta z ní dominát Ø 1. problém → dotírající barbarové: Ilyrové – Dioklecián a po něm Konstantin Veliký – oba generálové, jejichž úkolem bylo bránit Balkán proti Gótům, vyhnat Alamany z Itálie a zabezpečit Galii proti Frankům Ø 2. problém → vnitropolitický nepořádek: vznik tetrarchie (dva Augustové a dva Caesarové), který zamezil dosazování císařů z jednotlivých frakcí. Fakticky tak nastalo období vnitřního klidu, kdy „daň za klid“ byla v podobě vzniku čtyř center: o Trevír → ovládána Galie o Milán → ovládána Itálie a Afrika o Nikomédie (dnešní Izmir) → bašta proti Peršanům (Malá Asie) o Soluň → Balkán r. 305 po abdikaci Diokleciana Ø Nastala obrovská vlna reforem (největší a nejširší od dob Augustových): územní (teritoria se rozdělují na diecéze a na provincie), vydáno více jak 1.300 zákonů. Připoutání kolonů k půdě, daňová reforma aj. Snaha o obnovu starořímské morálky. Dochází k postupnému ovlivňování „mimořímskou“ tradicí. Ø Konstantin vydává v roce 313 Milánský edikt: „Poskytujeme křesťanům jako všem ostatním občanům právo, aby vyznávali náboženství dle své volby.“ Roce 391 získává křesťanství postavení „státní církve“ Ø V roce 324 začíná Konstantin budovat Konstantinopol (324 – 1453) → Řím ztrácí postavení politického centra. Do „druhého Říma“ se stěhují i přední rodiny, jediný kdo nemůže je papež → zůstává u hrobu sv. Petra. Ø Problém ve vnímání císaře na západě a východě (vliv tradice východních despocií → vládce = bůh), vliv přísného dvorního ceremoniálu, odstupňovaná soustava úřednictva, panovník je absolutní vládce bez protiváhy (nezávislá politická reprezentace), stojí i nad představiteli církve → proskyneze (psí pokora a oddanost). Doba sepisování práva Ø 5. a 6. stol. je z ohledu právních dějin obdobím sepisování práva Ø Cílem soupisu bylo: § nové uspořádání § sebrání roztříštěné právní úpravy do jednoho díla § přizpůsobení práva požadavkům doby Ø První snahy (soukromé soupisy kolem r. 300): § Codex Gregorianus obsahoval vybrané konstituce od císaře Hadriána do Diokleciána § Codex Hermogenianus obsahoval jen Diokleciánova nařízení. Ø „Kolem“ roku 500 dochází k velkému nahromadění myšlenky „sepsat právo“: § Edictum Theodorici § Lex Visigothorum § Lex Burgundiorum § Codex Theodosianus § Lex Salica (507 - 511) § Tri volumina aj. Ø Důležitou úlohu při výkladu římského práva sehrály v dominátu dva tzv. Citační zákony z r. 321 a 426, které stanovily interpretační pravidla. Citační zákon z r. 426 byl závazný pro obě poloviny říše (Valentinián III. a Theodosius II), bylo jím povoleno používat pouze díla Papiniana, Paula, Ulpiana, Gaia a Modestina. Ø Inspirace Justiniánem u langobardského krále Lothara v r. 643 (edictus Rothari) „Jak velice jsme se starali a staráme o blaho našich poddaných, vysvítá z (každé)stránky, která dále následuje. A děje se tak nikoli jen s ohledem na trvalý útisk chudých, které mocní znásilňují. Zdálo se nám proto, že je naší povinností vydat s důvěrou v milost všemohoucího Boha tento dokonalý zákon (zákoník), který nově shrnuje a uspořádává všechny dřívější zákony, vyplňuje mezery a vyřazuje, co je zbytečné. Chtěli jsme jej zpracovat do jednoho celku, aby jeden každý žil v míru podle zákona a práva, v důvěře v ně se (tím ochotněji) angažoval proti nepříteli při obraně sebe sama i své vlasti“ Corpus iuris civilis a její ideová základna a teorie způsobu práce na kompilaci. Ø V roce 527 n. l. převzal vládu Justinián I. (vládl do roku 565 n. l.) Ø V roce 528 zahájil reformu práva o výlučná kodifikace o desetičlenná komise o císařské konstituce: Deo auctore, Imperatoriam maiestate (znění viz. skeny ve studijních materiálech), Omnem, Tanta. Const. Hac. §3 adresovaná konstantinopolskému senátu ‹528› Ø části kodifikace: Ø Digesta (lat. digesta, digestorum, plurál) → tento název dává najevo, že dílo bude rozděleno do titulů NEBO to také může znamenat trávení či zažívání. Ø Interpolace (dva tisíce spisů, 3miliony řádků → 150. 000 řádků Digest) Const. Cordi §2: Ø Evidentně nebyla k dispozici veškerá právnická latinská literatura. Mnohé učebnice, knihy a komentáře byly v knihovnách právnických škol v Berytu a Konstantinopoli. V roce 551 zničilo zemětřesení knihovnu v Berytu. Ø S vydáním nové právní sbírky musela: o nastat reforma akademického vyučování (zavřeny školy v Alexandrii a Caesarii) o rozšíření sbírky, to dostal za úkol konstantinopolský senát: Const. Summa §5 Ø Na západě se Corpus iuris civilis dochoval jen v jednom opise, ze 6. stol.) a byl nalezen v roce 1050 v Pise. Ø To, že se nenalezl ve více opisech vyvolává pochybnosti o praktickém významu této kompilace Ø Vznikají řecky psané extrakty z Digest Ø Justinián se snaží o udržení či vzkříšení „romanitas“ a obnovu „Imperium Romanum“ Const. Imperatoriam pr. Ø Barbaři (Germáni) obecně považovali za největší ctnost panovníka, že zachovává staré tradiční právo. Ø Justinianus vystupuje jako strážce římské kultury → ideál vladaře východu i západu → ve své osobě ztělesnil velkého vojevůdce, který rozmnožil mír (pax) a v době míru byl velkým zákonodárcem. Který však vládl „metodami východu“ a zachoval tradice. Leges barbarorum Ø Personalita práva Ø Teritorialita práva