MED41 Římské právo a jeho dědictví v mediteránní oblasti (římské právo po roce 476 n. l.) 7. přednáška – teze Langobardi JUDr. Miroslav Frýdek © Langobardi Ø Langobardi vstupují na konci 6. stol. na území římského impéria jako dobyvatelé. Ø Jejich hlavní sídla se rozprostírala v: § Lombardii § v severoitalské nížině § střední a jižní Itálii (do Spoleta a Beneventa) § centrem a „hlavním městem“ se stává Pávie Ø Hlavní centrum Langobardů v severní Itálii byly oblasti s největším množstvím vlivů, tradic, kultur v pozdní antice: § vedle sebe zde žili ariáni a katolíci § zůstaly zde zákony římské, ale také sem proniklo, v důsledku ovládnutí této části, byzantské zákonodárství (Corpus iuris civilis) § do severní Itálie vstupují Langobardi 50 let po pádu vlády Ostrogótů (v roce 535). Ostrogótský vliv zde nepřetrval, žádné pozůstatky hegemonie velkého národa, jen „směs“ menšin a jejich tradice. Ø Dlouhou dobu se bránili jak romanizaci, tak i christianizaci ze strany římského biskupa. Ø Langobardi se nejdříve přiklonili k ariánské formě křesťanství, římskému křesťanství přestoupili až za pontifikátu Řehoře Velikého. Ø Církev u Langobardů nezískala monopol nositelky kultury a učitelky národa → tuto funkci zastávali langobardští králové. Do běžného života a následně do života právního pronikla zejména pasáž o králi Šalamounovi, která ospravedlňuje vraždu na příkaz krále → jedná se o jediný citát z Bible v zákoníku (blížeji viz charakter zákoníku). Edictus Rothari Ø Je nejstarší dochovaný langobardský zákon. Tento zákon je datován do roku 643. Ø Jeho autorem je král Rothari a jde o tzv. královské právo → král nechal, za pomoci stařešinů, sepsat obyčeje a přidal nové normy. Ø V prologu tohoto zákoníku král píše, že smyslem tohoto zákoníku je reformovat dosavadní obyčejové langbardské právo. Ø Král Rothari uvozuje zákoník následovně: Prologus: Ego in Dei nomine Rothari, vir excellentissimus et septimodecimus rex genus Langobardorum ….. regni mei ….. in provincia Italiae Langobardorum….. Ø Tento zákoník nevykazoval žádní hlubší stopy christianizace práva. Ø Inspiraci Rothari hledal spíše než u křesťanství v Justiniánské kodifikaci → Rothari převzal celé pasáže, kterými reformoval dosavadní obyčeje. Pavie je místo, kde se na „západě“ nalezl jediný exemplář Corpus iuris civilis. Charakteristika zákoníku: Ø Za každé jednotlivé porušení práva je uvedena příslušná pokuta (sazebník pokut). Ø Procesní předpisy jsou ryze germánské → jsou zachovány přísahy dvanácti mužů a boží soud. Ø Právní jazyk (zákoník je sepsán v latině) nedosahuje přesnosti a dokonalosti latinského právnického textu. Rothari zachovává tradiční právní termíny a vkládá je přímo do latinského textu zákoníku. Ø Podle římskoprávního vzoru je řešeno: § Kupní smlouva (vulgární právo) § Náhrady nákladů léčení § Nabývání pozemků § Padělání listin Ø Edikt obsahoval právně-politické úvahy o míře trestu (není to vliv křesťanství). Ø To, co Rothari nechal zapsat z negermánského práva, je čerpáno z celkového kulturního rámce osídlené krajiny. Ø Instituty pocházející z církevního učení a potřeby církve: církevní budovy oplývají právem azylu (ale i královský dvůr je místem azylu). Ø Rothariho zákonodárné dílo bylo uvedeno v účinnost aktem lidového shromáždění. Ø Jako tzv. královské právo měl zákoník upevnit nově vznikající germánsko-anticko-křesťanský způsob vlády. Ø Více než o církvi se v něm hovořilo o královské moci → klerikům není věnován ani jeden titul. Úředníkům a personálu dvora krále je věnováno mnoho prostoru. Ø Naprosto ojedinělé je ospravedlnění královského rozkazu k vraždě. Do této doby by se nikdy žádný vládce neopovážil legalizovat příkaz k vraždě a následně příbuzným odepřít soudní stíhání. Rothari tímto institutem svým Langobardům zavedl nový ideál vládce: Ed. Rothari, cap. 1: „Kdo se kvůli usmrcení někoho spojil s králem nebo na příkaz krále usmrtí muže, je plně bez viny. On ani jeho dědicové se nemusí obávat žaloby nebo pomsty od usmrceného ani od jeho dědiců. Neboť královo srdce je podle naší víry v Hospodinových rukou, není myslitelné, aby někdo mohl prokázat nevinu toho muže, jehož smrt král nařídil.“ Ø Svůj vzor nehledal v Římě, ale v Byzanci a v Jeruzalémě u krále Šalamouna → Slovo je nyní využito proti starému právu → proti tradici: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mi zlíbí.“ § Král Šalamoun udělal z umělých zavlažovacích zařízení vzor nevyzpytatelnosti královského jednání. Moudře, ale nevyzpytatelně jedná Bůh v osobě krále a jeho prostřednictvím. § Srdce langobardského krále a jeho rozhodnutí byla jen v rukou božích a nebyla podřízena kontrole Langobardů. § Král je zodpovědný pouze samotnému Bohu. Boží vůlí bylo ospravedlněno i to, když přikázal někoho usmrtit. § Tato vládní filosofie byla převzata od ariánských kněží (Rothari byl arián). Ariánští kněží v Byzanci používali citátů ze Šalamouna k chvále panovníka, který byl veleben jako všemocný. Doplňky Rothartiho ediktu Ø Jednotlivé doplňky § r. 668 král Grimoald § r. 713 – 734 král Liutprand § r. 746 král Ratchis (8 kapitol) § r. 755 král Aistluf (13 kapitol) Ø král Liutprand → vydává doplňky, které jsou nejvíce ovlivněny katolicismem. I on se odvolává na královo srdce: „Zákony, které nechá křesťanský kníže sestavit a s moudrostí vyzkoušet, mu nevložil do mysli vlastní rozum, spíše mu je vnukla boží vůle a ta mu dovolí, aby je s obezřetností uvážil a jako požehnané dílo dokončil, protože královo srdce je v rukou božích…“ Ø V mezidobí se Langobardi odklonili od ariánství k Římu. Z každého zákonodárného aktu krále Liutpranda jsou vloženy slova z Bible a již nemá prostor král Šalamoun. Ø Liutprandovi zákony upustily stručnou dikci Rothariho a jsou formulovány rozvláčně a mnohomluvně → tak jak bylo v dokumentech, které sepisovala církev, v 8. stol. zvykem. Ø Liutprand se nyní tituluje jako „nejvznešenější král křesťanskokatolického lidu Langobardů“ jeho královská hodnost mu byla „propůjčena Bohem“ Ø Vliv církve: § pro církev jsou zajištěny zbožné dary § právo azylu § ochrana kostelů § přesun germánského manželského práva do pravomoci církve § zákaz věštění a zákaz navštěvovat věštce § jeptišky po složení řeholního slibu nesmí opustit klášter Ø Právo Langobardů doznává silní christianizace, ale také romanizace: § Soudní řízení opouští germánskou těžkopádnost a začíná se aplikovat „per legem aut per arbitrium“ → podle zákona a uvážení soudce § Cap. 127: „Neboť protože se manželsky spojila s Římanem a on nad ní získal pravomoc hlavy rodiny, stala se Římankou a synové, narození z tohoto manželství, jsou podle otcovského práva Římany … “ § Cap. 136: „Dále Nám byla podána zpráva, že někdo měl studnu s vidlicí z fošny a vahadlem, jak je zvykem, na čerpání vody. Potom přišel někdo jiný a postavil se pod vahadlo. A když přišel onen muž, aby čerpal ze studně vodu, a neopatrně spustil vahadlo, udeřilo toho, kdo pod ním stál a on přišel o život. Když byla nyní vznesena žaloba kvůli zabití …., zdálo se Nám být spravedlivým toto: muž, který tu zemřel, nebyl přece žádné zvíře. Měl svůj rozum … Musel tedy sám vidět, na jaké místo se postavil a jaké závaží má nad sebou. Proto jsou mu připsány dvě třetiny pokuty. Třetinu ale musí zaplatit ten, kdo neopatrně čerpal vodu. Neboť kdybychom mu uznali náhradu škody v plné výši, příště by nikomu nedovolil, aby si bral vodu z jeho studně. A protože přece ne všichni lidé mohou mít studnu, dostanou se ostatní, nemajetní, žíznivý a také pocestní, do obtíží. “ Osudy práva Langobardů Ø Od 7. století se rozvíjí jednak zákonodárství, ale zároveň s ním i jurisprudence. Ø V Pávii se otevírá právní škola, která působí až do 11. stol. Ø Právě zde, se studuje Justiniánova kodifikace a zde je nalezen jediný exemplář na „Západě“. Ø Langobardské právo, vulgární právo římské, justiniánské právo a křesťanská právní příměs to vše vytvořilo úžasný právní systém a řád, který byl základem italského práva a položil základní kámen k vědeckému studiu římského práva a recepci římského práva. Ø Do novověku přetrvalo tzv. „Langobardské lenní právo“. Ø Po připojení langobardské říše ke státu Franckému, neztratily langobardské právní sbírky svou platnost a i nadále se aplikovaly.