Výjimečně se používá ještě jiný způsob označování samohlásek - tzv. punktace. Tímto systémem teček a čárek je možné zapsat zcela přesně a nedvojznačně všechny samohlásky hebrejštiny. Samohláska vyjádřená punktací se (až na jednu výjimku) čte vždy po souhlásce, u které je napsaná.
Punktace se používá v básních, v biblickém textu, modlitbách a v případě, že by mohlo dojít k nesprávnému přečtení samohlásek.
V tabulce je jako příklad použito písmenko „m" - E, ale punktaci je samozřejmě možné připsat k jakékoli hebrejské souhlásce.
Samohláska v hebrejštině může být, podobně jako v češtině, buď dlouhá, nebo krátká. Nadto v hebrejštině existují ještě některé samohlásky (a, e, o], které mohou být ještě kratší než krátké, tzv. poloviční. Tyto se však v mezinárodních slovech nevyskytují.
V případě, že souhláska nemá samohlásku, je potřeba k ní napsat tzv. ševa {.) např. !rut> - sandál.
Toto ševa se však nepíše pod poslední souhlásku slova.^Pod první souhláskou slova se někdy čte jako malé „e".
Tři dlouhé samohlásky se píší nejen punktací, ale kombinací s napsanou souhláskou „j" - > resp. „v" - i.
28