KURS OBECNÉ MLUVY KOIKHC ŘECKÉHO JAZYKA PAPYRŮ, 05TRAK I POSV. KNIH STARÉHO I NOVÉHO ZÁKONA Upravil JOSEF VAJS, profesor university Karlovy. Podíl lidů na rok 1954-35. — Číslo LXIX. 19 3 4 KOMENSKÉHO EVANGELICKÁ BOHOSLOVECKÁ FAKULTA V PRAZE JOSEF VAJS Kurs obecné mluvy KOINHC řeckého jazyka papyrů, ostrak i Starého a Nového zákona EDICE KALICH památce svatých bratří solunských CYRILA a METODA posvěcuje autor Učebnice univerzitního profesora Josefa Vajse "Kurs obecné mluvy KOINHC, řeckého jazyka papyrů, ostrak a posvátných knih Starého a Nového zákona", která byla v posledních letech již velmi těžko dostupná, patří mezi nejlepší české pomůcky ke studiu řečtiny pro studenty bohosloví. Proto se vydavatelství Kalich rozhodlo vydat její přetisk jako skripta Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. v Práci s touto učebnicí je však pro její stručnost třeba doplňovat užíváním Mluvnice řeckého jazyka /Jindřich Niederle, Václav Niederle, Ladislav Varcl - Praha 1974/. - Pro úspěšné studium řečtiny jsou dále nezbytné tyto pomůcky: J.B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu /3. vydání Kalich, 1987/ ; Petr Pokorný - Miloslav Klapuš, Cvičebnice novozákonní řečtiny /Kalich, 1980/ a některé z nových kritických vydání řeckého textu Nového zákona. Komentovaný soupis nejdůležitější české i cizojazyčné literatury k podrobnějšímu studiu novozákonní řečtiny najde zájemce ve výše uvedené Cvičebnici novozákonní řečtiny. Před fotomechanickým přetiskem Vajsovy učebnice byla provedena revize textu, která se však v zásadě týkala pouze tiskových chyb. Jazyk učebnice, která vyšla v roce 1934-, působí sice namnoze archaicky, některých gramatických termínů se již neužívá /například časoslovo/. Přesto soudíme, že je i dnešnímu čtenáři dobře srozumitelný. Text byl proto /až na několik výjimek/ ponechán v původní podobě. Praha, srpen 1986 Milena Krejčová PŘEDMLUVA Tato příručka vyrostla, aspoň v této podobě, z okolnosti a potřeb našich dnů. Nastávající bohoslovci mají čisti Nový Zákon v řeckém originále, a nynější střední školy, až na několik klasických gymnasií, nepodávají jim k tomu dostatečné znalosti řečtiny. Byli jsme tudíž nuceni zavést praktický kurs řečtiny biblické, podobně jako na fakultě filosofické zavedli kursy řečtiny, zejména pro poslu-chače filologie slovanské. Ovšemže kniha může prospěti i samoukům, zejména těm, kdo se zajímají o čtení knih novozákonních v původním jazyce neboli originálu. Kniha se liší metodou od mluvnic středoškolských. Protože předpokládá čtenáře dospělé, širšího rozhledu a zralejšího úsudku, zavádí posluchače hned od prvopočátečních cvičení „in medias res", předkládá vybrané věty z posv. textu Písma nebo z liturgie. Proto se obyčejně každá lekce dělí na dvě části, slovesnou a jmennou, z obou pak jako výsledek se připojují přístupné texty, k praktickému procvičení probrané látky. Kurs se dělí na tři díly. V prvním podávám tvarosloví (morfologii), skloňování i časování, ovšem se stálým zřetelem na důležitější zvláštnosti biblického, zejm. novozákonního textu. Jsou to zejména nej starší, svérázné „neutrální" texty, zastoupené nej staršími kodexy B vatikánským a K sinajskvrn které se vyznamenávají nejednou zvláštností tvaroslovnou proti rukopisům recense alexandrijské C, Laj., zvláště pak proti mladšímu vyhraněnému textu antiochij-skému neboli cařihradskému. Rázovitějšími se ukazují biblické texty novozákonní v druhé části knihy, která jedná o syntaxi (skladbě) posv. textů, jež tu podléhaly jednak obecné mluvě lidové, jednak semitskému původu hagiografů. Ještě více vynikají zvláštnosti biblického textu novozákonního, a to skoro v každé knize jinak, v třetím díle příručky, seznamujícím čtenáře se slohem neboli stylem jednotlivých posv. autorů novozákonních. Tu znamenáme snadno jednak evangelickou 6 prostotu prosy sv. Marka a sv. Jana* na druhé strane umělou prosu jednotlivých oddílů evangelia sv. Matouše a epištol sv. Pavla, kteřížto oba svými paralelismy se podobají nejen uměle složené starozákonní knize Sirachově, ale i klasicky vypracovaným řečem řeckých dialektiků, třebas že v prosté lidové řeči našich hagiogmfů není nic v pravém slova smyslu klasického. Z pověděného je vidět, že úkol této příručky není snadný, protože chce podat přístupným způsobem tolik věcí, ale co do rozsahu spíše stručně, aby posluchači, pro něž je v prvé řadě určena, nebyli přetěžováni, již z toho důvodu, že jde o disciplinu přípravnou & předběžnou k vlastnímu studiu a k četbě Písma sv. Jak se mi tento úkol podařil, posoudí širší čtenářstvo ě&mo; z vlastní zkušenosti mohu říci, že na konci druhého pololetí, již při dvouhodinovém týdenním seminárním cvičení, mohli posluchači čisti aspoň vybrané lehčí kapitoly Nového Zákona. Dalším cvičením při vlastním studiu Písma sv. porozumí i místům těžším. V Praze v květnu 1934. Dr. Josef Vajs, ÚVOD. íteckg jazyk. Posvátné knihy Nov. Zákona byly sepsány jazykem řeckým, až na evangelium sv. Matouše, původně složené v ara-mejštině, ale i to bylo záhy přeloženo do řečtiny; podobně knihy Star. Zákona byly postupně přeloženy do řečtiny— překlad zvaný Septuaginta (LXX), až na knihu Moudrosti, původně sepsanou řecky. Řečtina těchto památek není klasická,1) t. j. neshoduje se ve všech tvarech, obratech a rčeních s vybraným jazykem spisovatelů v době rozkvětu, kterou zavírají Sokrates, Plato a Aristoteles, spíše je to jazyk doby pozdější, poněkud pokažený, zjednodušený, který se jmenuje ř. helenistická. Řečtina helenistická je řeč neboli mluva obecná, lidová (xoivtj), která se rozšířila s panstvím makedonským Alexandra Vel. téměř po veškerém tehdejším světě, Řekům přístupném. Rázovité znaky tohoto obecného, zjednodušeného jazyka jsou: U jmen zmizelo číslo dvojné (duál), řídká jsou jména přídavná 3. deklinace, také komparativ je zjednodušen a zastupuje i stupeň třetí (superlativ); u sloves mizí optativ, časoslova na -fit ustupují slovesům na -oj; také ve skladbě není bývalého přesného vyjadřování, spojky mění smysl, a pod. Celkem lze říci, že je tu snaha po zjednodušení původního spisovného jazyka. O řečtině biblické se může mluviti jen v tom smyslu, že do obecného, lidového jazyka vnesli, natrousili hagiografové leccos ze svého rodného jazyka aramejského, z jazyka Hebreů (hebraismy). Ze čtyř sv. evangelistů jazykově nejčistěji píše sv. Lukáš, po něm sv. Matouš a Marek; o sv. Jánu se říká, že je hebrej v řeckém rouše, hebrejsky myslí a řecky píše. Sv. Pavel mluví uhlazeně, ne však klasicky, klasického u něho není nic. Řecké písmo. V době, kdy sv. hagiografové psali svá evangelia a epištoly, užívali Řekové ve svitcích (knihách) jediné písma unciál- x) classicus (classis) vybraný; classicus non proletarius. 8 níAo1) (velikých písmen); proto vidíme, že všecky starií rukopisy jsou psány velikými písmeny; drobným kursivnim písmem se v té dobé psávaly jen drobné listiny a zápisy denního života. Teprve v stol. IX. vystřídalo kurswnl písmo uncialu i v knihách, takže mladší kodexy jsou psány t. zv. minuskulou (malými písmeny). Řecká abeceda (alfabeta). A, a alfa B, 0bét& I1, y gamma A, ô delta Et e epsílon Z, f dzeta H, tj éta &, & théta It i ióta K, x kappa A, X lambda M, ji mý N, v ný S I ksí 0, o omikron n,n pí P, f) rho 29 a, g sigma T, % tau ľ, v ypsilon 0, g> f i X, x chi W, tp psi Q, o) omega*) l) Název „uncialní" (uncialis, littera uncialis) odvozuje sv. Jeroným od lat. slova „uncia" (váha, míra), archivář Mahdan od lat. uncus (háček). Písmem unciálním rozumí se druh písma (velikých liter a sice psaných na papyru nebo na pergamenu), v němž jsou patrné tahy okrouhlé, proti čtvercovému hmnetiému písmu rytému do kamene nebo kovu. Písmem kursivnim (z&ôšmým) pssitnsim® písmo obyčejně drobnější, zběžně psané, takže se vážou jednotlivá pfsmena mez! sebou. Kursivní písmo řecké devátého a násl. století se jmenuje „minuskulou" proti majuskulnímu písmu (uncialnímu nebo kapitalnímu). *)" značí drsnou, ostrou výslovnost (přídech drsný, asi naše h, spiritus asper), proti tomu * spiritus lenis, přídech mírný, jemný, značí výslovnost jemnou, nemá zvuku. ») Samohlásky e, o jsou krátké; t/, ů>, ov (= u) jsou dlouhé; a, *, v mohou být krátké i dlouhé; o*, eit o«} ói, vt, av7 evt tjv, ov jsou dvojhlásky pravé; nepravé jsou: p. y, . Číslice se vyjadřují písmeny označenými Čárkou vpravo nahoře: o', /J7, y'..., tisíce se označuji číslicí s čárkou v levo dole ,a, ,0, ,y ... číselná platnost postupuje pořádkem abecedním; výjimku činí zastaralé litery(digamma) = 6, 9' (koppa) = 90, 7t (sampí) = 900. Zkratky. akk. = akusativ, 4. pád mask. = maskulinum, rod akt. = aktivum, rod činný. mužský adj. = adjektivum, jméno med. = medium, rod střední přídavné (sloves) aor. = aoríst, čas minulý neutr. = neutrum, rod střední (skončený) jmen konj. = konjunktiv = způsob nom. = nominativ, 1. pád spojovací opt. = optativ, způsob dat. = dativ, 3. pád. žádaci fem. = femíninum, rod žen- part. = participium, příčesti ský. pas. = pasivum, rod trpný fut. = futurum, Čas budoucí sloves gen. = genitiv, 2. pád perf. = perfektum, čas minu- ind. = indikativ, způsob lý dokonaný oznamovací plur. = plurál, číslo množné inf. = infinitiv, způsob ne- pres. = presens, čas přítom- určitý ný imp. = imperativ, způsob pron. = pronomen, zájmeno rozkazovací sing. = singulár, číslo jed- imperf. = imperfektum, čas mi- notné nulý trvalý vok. = vokativ, 5. pád. lat. = latinsky stslov. = staroslovansky. Spisy, jichž jsem užil: 1. Blass—Debrunner, Grammatik des Neutestamentíichen Grie- chisch, Göttingen, 1913,4. vyd. 2. R. Helbing, Grammatik der Septuaginta, Göttingen, 1907. 3. R. Helm, Griechischer Anfangskurs, Leipzig, 1923.* 4. H. Huddilsion, Essentials of New-Testaments Greek, N. York— London, 1918.18 5. H. P. V. Nunn, The Elements of New Testament Greek, Cam- bridge, 1930. 6. H. B. Swete, An Introduction to the Old Testament in Greek, Cambridge, 1902. Část první TVAROSLOVÍ 1. 08. 2 3. A. áxo-ůta slyším — ytvúaxíú poznávám--mám —- #£i(sí chci — XuXéú) mluvím — Aéya) pravím — Aafi^dvoi bera — mot&fců věřím — noiéíů činím — q:ígcú nesu, vedu. Časuje se: sing. plcr. Áéyoi éišy-0-fAS'P Zíysig Aéy-e-te Aéyei Aéy-ovm Pozn. 1. Aey je kmen; % spona; -fiev -re přípony. 2. Prízvuk u časoslov nejdále od konce, je-li poslední slabika dlouhá, na předposlední, jinak na třetí. 3. Původní přípony v hlavních časech jsou: Sing. 1. -fu plur. -fiev Srov. elfil jsem ěopkv jsme 2. -oi -t£ cí (éca/) jsi loré jste 3. -x* -ra« (vři) &xt2 jest e/ai(*>) jsou B. á(>ros chléb &q6vo$ trůn xóofiog svět ^/#og kámen idyog slovo vófiog zákon 6xAog zástup iÓ7iO£ místo XQÓvoc, čas áyyeAog anděl, posel dfvítyawros člověk ánóatoAog apoštol óióáoxaZo$ magister ŠQt]fio$ f. poušt %-ávaioc, smrt xůgiog pán áóeAfpóg bratr óq&aAfióg oko otravo $ nebe foóg Bůh ia<$g lid ulóg syn óáógf.cesta (lipXLov knižka ôovXog sluha tfiánov oděv oíxog dům naidiov dítě deD()ov dar nXolov loď čpyov dílo nQÓa(ů7tov líce, tvář fe^óV chrám oáfipaxov sobota xéxvov dítě -átlov ucho Některá z těchto jmen přicházejí až lOOOkrát v Nov. Zákoně. Skloňuje se: sing. plur. sing. plur. sing. plur. nom. Xóyog Xóyot vlóg viol óaiQOV da>oa gen. Xóyov Xóycjv vlov vlatv ÔÚQOV ôíúQOJV dat. Xóyq> Xóyóig vloig ÔÚQOtg akk. Xóyov Xóyovg vlóv vlovg ôčäQOV ôáoa voc. Xóye Xóyoi vlk viol ÔÔQOV ôôqa Pozn. 1. Jména o-deklinace končí na -og (obyčejně mase.) nebo na -ov (neutra). 2. Prízvuk jmen pokud možno na původní slabice (', *); ostrý může být na jedné ze tří posledních, tažný na dvou posledních. Ostrý v dlouhých slabikách přechází v tažný; tažný, je-li posl. dlouhá, v ostrý. Scholion. Podobně se sklánějí: člen mužského a středního rodu (ó—xó); adjektiva a participia muž. rodu na -og, středního r. na -ov. Sklonění členu ô — %b oí1) — xá relativum dg — ô oľ — ä xov 1(ov od ú)v xiý xolg (ý olg %bv — to xovg— xá ôv — 5 of>g—ä Cvičení. IIiote-óú) Eig xbv Seóv. Tivíbaxofuv rov áXrftivóv (verum). Tovg Xóyovg aloiviovg (v. aeterna) ix£l5- 'Eyú elfii xb (ptog (lux.) xov xóofiov • Xéyei ó Kvoiog. TLyfo Xéya) ooi (tibi) • 2v (tu) el ntioog. 2v el ó Xgioxóg, ô vlbg rov Seov. Tíův ók ôúôexa áno-otóXúív tá ôvófiaxá (nomina) iaxuSipuúv Iléioog xai 'Avóoéag ô áôeXybg ávxov (eius). 'Iáxcoflog ó rov Zefisôaiov xai 'Icúávvrjg ô áôeXtpbg autov... IIaQaXa[i(Jáv£i ô 'Irjoovg rov IHtqov xai *) Nominativ sing. i plur. je bez prízvuku; ostatní pády předrážej! r. 13 (et) rbv 'láxíúpov xai rbv 'Iatdvvtjv. ~A(novg oůx (non) Ixo/tev. Odrôg éariv ô víôg fiov (meus) ô dyanijrôg (dilectns). AiôdaxaAe g)ÍQ(ú rbv vlóv fiov jtQÓg ae • i%£i nvevfia (spiritus) äfoxAov (mutus). 0ÍQeje avrbv TiQÓg fie (ad me). Ilóoog (kolik) ZQÓvog éarlv; Aéyei 'Irjaovg, Äxoéeig eig (in) rb iv (unum) dníov. Přítomný Sas rodu střed, i trpného.—Podstatná Jména, a-kmeny. Praesens indic. medii i passivi. — A-deklinace. plnr. Äv-6-fieda JLé-e-a&e Av-o-vxai sing. A. 1. os. Zv-o-fiai 2. „ Áú-tiCet) 3. „ Ati-e-rat Pozn. 1. Kmen je Av-\ % spona, fiat přípona. 2. 2. os. sg. Tj («) pův. e-aai. 3. Plné koncovky med. a pas. jsou (v hlavních časech) tyto: sing. plur. sing. plur. 1. os. -fiai -fisd-a Srov. šoo/iai (ero) ioófie&a 2. „ -aai -o$e čaj] 3. „ -rai -vrat Sarai Časuj podobně: áyajzáo) miluji pálAo) házím (SUtkú hledím ygágxú píši ôiôáoxu) učím iyeÍQú) budím sing. plnr. sing. plur. n. &qu &Qai oó£a éó£at g. cogag ů)q^ počátek, vláda vlxrj vítězství i^ovala moc yQaqm písmo £o>iJ život inayysXia zvěst, slib áyewrtf láska, pl. hody tfwzrf duše Mase: fiad-rjrrjg žák, veavlag (vear-ioxoc) mladík. Scholion. Podobně se sklánějí 1. člen žensk. rodu ^, 2. zájmeno vztažné ¥\, 3. adjektiva a participia ženského rodu na a (tj). Cien: sing. plur. Relativum: n. $ a/ 1\ al g- f[g &v d. fl oľg a. tijv tág* ijv äg Jako 'výše nom. sing. i plur. je bez prízvuku; ostatní pády jsou prízvučné a předrážejí t. Cvičení. 'äqx^I tov ivayyeXiov 'Irjaov Xqigxov vlov rov Seov. yEv áQxfj ijv (erat) ô Xóyog, xal ô Xóyog ijv jigóg (apud) tbv Seóv, xal 8éog ijv ô Xóyog. iv aóz$ £a>rj> ijv xal f] £<út] ijv rô cpá>g (lux) túv dv&Q<úJiG)v. 'H (iaoiXeía ij ififj (meum) oúx éaxiv ix xov xôoftov tovxov (huius). ô éx xfjg áXrj&eíag áxovei fiov (meam) xfjg (pavřjg. Xéyei aót(p ô ITiXáxog, Ti éativ áXŕi&eia; Kal č^era/1) dg oixiav, xal ovvéqxExai náXiv (iterum) ó ôxXoc. Kal ČQxovxai1) *) Podobně jako v latině jsou i v jaz. řeckém verba deponentia, tvaru mediálního (pas.) významem aktivním čqx0!4011 jdu, ovv — scházím se; podobně: yívoftat íio, áxcxQÍvouai odpovídám, ôiaAoyt£oftai rozvažuji, rozmlouvám, TtoQevopai jdu, twxqo. — mimo, tiíqi — ob, 7tQog — (ku) přicházím. 15 ij nýjrjQ (mater) aůsov xai ol déeAtpoi aůtov. Tíg iotw -f\ §Arfii]Q fiov xai ol áôeÁcpoí (iov; oětog áôsXfóg $iov xai ádeAgtij (soror) xai fir}zi]Q ^axiv. Utarevo/uv síg piiav (unam), poryv, xg&gAíuíjv xai ájzoatoXixrjV ixxXrjmav. Slovesa síažsisá. A. Proti koncovkám hlavních časů (praesentis, perfecti, futuri) jsou ve vedlejších časech (imperf., aoristu, plusquamperf.) koncovky otřené (druhotné): -v, -g, -%; -pev, -re, -v (aav). sing. plur. Act. 1. š-Xv-ů-v i-Xv-o-psv SroT. ijvf/jfivjvjema Ijfjiev fjj§é€&a) 2. i-Xv-£-g i-Áů-e-xe 4jg ijte 3. í-Xv-e l-Xv-o-v f\v jjaav Pozn. 1. V ind. vedl. časů předráží se přímnožek (augment); u sloves začínajících souhláskou: £ (p. slabičný), slovesa začínající samohláskou prodlužuji ji (p. časový). Při tom a dlouží se v r\ a dvojhlásky s i (aiy £i, oi) nabývají i subscriptum; tedy: áy<ú — fjyov, iO\Ha> — tfa&iov, ahio) — f}T£ov, olxécj — Qxeov. 2. Přípony se připínají ke kmeni sponami % jako v praesentu. 3. Ojediněle se vyškytá v 3. os. plur. i širší přípona aav: efyooav (dxov). B. V mediu a pass. proti koncovkám hlav. časů jsou opět konc. časů vedlejších: -firjv, -oo, -to; -fie&a, -o&e, -vro\ I bude: sing. plur. 1. k-Xv-6-\ir\v é-Xv-6-fi£&a S rov. tf/irjv eram, fjfie&a eramus 2. i-Xú-ov i-Xv-e-o&e 3. é-Xú-e-to i-Av-O-VTO Pozn. V 2. os. sg. obvyklá změna: a mezi samohláskami vypadá, a stažením e-oo = ov. Časuj podobně: äyco vedu ^anrl^íú křtím xaXécj zovu áyanáo) miluji io&ía) jím xriqvaao) hlásám áofovéo) jsem sláb, £áw žiji xqá^o) křičím nemocen £rjji -psvov). C. Deklinace souhlásková (III). Sem patří kmeny na souhlásky; kmeny samohláskové mimo -o -a. Koncovky pádové: nom. sg. obyčejně na c; gen. -oc; dat. -i; akk. -v, -a; pl. nom. -eg (mase, fem. cfr. homines), -a (neutra); gen. -iúv\ dat. -oi (srov. ig v 1. a II. dekl.), akk. -ecg, -vg. 18 sing. plur. n. oúqš aÚQxeg g. OCQXÓg OCtQXÚV d. ooqxI oao£l a. odQxa oáoxag v. = nom. = nom. Vzory samohláskové: sing. plur. n. nóJLíg nôksig g. nóAetag jióAeíúv d. nólei nóXeai a. nóiiv TtóJLeig v. TtóXi = nom. sing. oiofiatog oófian oáifia = nom. plur. Oto/tata aú>fidto>P ot&fiaoi aófiata = nom. plur. ßaoiZelg ßaavliiüv ßamXevoi ßaoiX*Tq(0 = nom. sing. PaoUtůg fiaaiXeľ (íaoiZéa Pozn. l.vnom. pouhý kmen mají: a/óv,;^/?; někdy dloužený: fjyefuov, Tzotfitfv, natfa átrfQ; neutra oô)fia(i). 2. zubnice {%, ô, d) před -g vypadávají, hrdelnice a retnice smíšením s -g dávají |, tp: oágš, fpágayš, $qí£ (tQtxóg fy; yůip (yvnóg ó); 3. v akk. sg. ^rf^íg, xleíg, OQvig mají i ^á^iTO, xXsľôá1), ÔQVi&a! 4. voc. obyč. roven nom. (nejen u neuter), jindy pouhý kmen: jiôZt*), paailsv; 5. v dat. plur. v% vypadá před násl. g a předchozí o se dlouží V ov, pouhé v vypadá bez náhrady: yehooi, yéQOvm (tpeQOVtoi), äQ%ovm {dQ%ov%oi); 6. gen. a dat. jednoslabičných mají pří zvuk na poslednil 7. v gen. a dat. sg. £ kmenů vypadá e a mají prízvuk na poslední: {dvfiQ, dvÔQÔg, dvÔQÍ, ävÔQa). 8. Kmeny na sykavku a, vysouvají toto o mezi dvěma samohláskami (též v dat. plur. před koncovkou ai) a po jeho vysutí se samohlásky stahují: xb yévog, km. yevsg, gen. yévovg, dat. yévei atd. Skloňuj podobně: tb alfia -atog krev &éJLt][ia -atog vůle óvofia -atog jméno nvevfia -atog duch fána -atog slovo anÍQfia -atog símě mófia -atog ústa aoifm -atog těío vůŠ ťi -xtôg noc novg ô noôôg noha odg to ucho nvQ tb oheň *) Codex B xAtitag Mat. 16, 19, ■) Toto i zůstává jen v nom., acc, voc. sg., jinde přešlo v e. 19 oáo!- ii tělo yvôoig Ý] poznání qwg tô, -rog světlo ôŕvapig ^ síla X€Íq fi ruka SXltpig fj soužení niaxig fj víra xQlaig fj -eag soud ávŕjQ ô -ÔQÔg muž xxlaig fj tvor, stvoření s. v.; xhfyátrjQ fj -Tgog dcera naqáxXriaig f\ volání, útěcha yaoxJJQ «J žaludek avvslôtjaig fj svědomí áváaxamg fj vzkřiieni ôoaoig fj -eag vidění Scholion. Jednotlivosti 3. deklinace. povg (vůl) má g. poôg, d. pol, a. Poyv; pl. póeg, poáv, povol, povg i póag. yvvi\, fi žena: g. yvvaixóg, d. yvvaixi, a. yvvatxa, v. yvvai; pl. yvvalxsc, g. yvvatxťSv, d. yvvaixi, a. ytmrtxag; yó>u, tó* koleno: g. yóvaxog, d. yóvaxi; pl. yóVťrar, yoyrfTťoy, yóVaoi. ^ vlas: g. t^óg, d. t^i*/, a. x^a; t^eg, t^äv, t^Z/ag. xt5a>i> 6, f] pes: g. xvvóg, d. xuv/, a. xvva; xvveg, xvvajv, xval, xvvag. vavg loď: g. vaóg, d. yjyí, a. vavv; pl. r^tg, reeDv, vaval, vavg; odg xb ucho: g. cfrróg, ótí; wra, &x<úv, áolv. nov"g ó pěs (noha): g. noôóg, Tioôl, nóôa, nôôeg, noôúv, nooly nódag. {Jôa)Q tó voda: g. Hôaxog, tióaxi, fiÔaxa, vôáxoiv, vôaai. ZelQ fj ruka: g. zeiQÓg, z^Qh X£ľQa> XelQe$> X^QW, X£Qal» ZetQag. Cvičení. "Og dv &éXj] fiéyag (magnus yevéo&ai, ioxat, v/iwv (vester) ôiáxovog. "Eqzovxcíi Ilveú-fiaxi, xal vvv (nnnc) xal del, xal elg xovg alúvag xôjv alúvcjv. *Hoav ôk éyyl^ovxeg aůxQ ndvxeg (omnes) ot xeXúvaí xal ol dfiaQ-xtúXol, áxoveiv autov. xal ôteyóyyv£ov ol (Dagioaíoi xal ol yQap/tateig Xtyovxeg ôxi odxog áfiagxoXovg noooôézexai xal ovv-eo&Ui avxolg. Tlg ävd-QiOTiog šx xaxa-Xeíjiei (xá q&') év x j} iQŕjfi^ xal noQEÚexai, &>g (usqae) etiofj 2- 20 (coniu. aor.) aůzó; xai elg tbv olxov avyxaXet tovg tplXovg xal tovg yeitovag. Aeya> tyilv (vobis) dti oihtúg (sic) ^a^d látat iv t(ý oégavQ ini ivl áuaoto)X(p fietavoovvw ~H (rel) tlg ywtj ôoazfiäg l%ovoa i (déxa = 10), oé%l ántet Xtyvov xal oaooi, ti]v olxiav xai £t]tei imueXwg (assidue) iú>g e$Qji; xal evQOvoa (part. aor.) avyxaXet tág q>iXag xai yeitovag. ofo&g, Xéyo> vpiv, ylvexai xaQa ivůmov (coram) t&v áyykXtav tov Seov inl ivl áfiaQtíůXfp fietavoovvti. X) 1%<úv áta áxoieiv, áxovétw (aadiat). Xaíoeiv fietá (cum) zaioóvtav, xXaieiv perá xXoíôvtíúv. Iltottéo-fuv elg iv pántioua fietavolag xal dtpéaetog dfiaQtiův, elg ává-ataaiv vcxqwv (mortuorom) xai £arř}v althviov. IlaQáxXrjtog advocatus ámw accendo áfiaotcjXóg peccator aagócj verro teXávtjg ô publicanus jiQOOÔizo/iai acčipio yQafifiatevg ô scríba avvead-l appropinquo gaudeo yoyyv^ío murmuro 5. Indikativ futura aktiv, i med. — Infinitiv, participia. Adjektiva třetí deklinace. A. Futurum se tvoří příponami hlavních časů, které se připínají sponou % ke kmeni, opatřenému rázovitou značkou futura a. Bude tedy akt. Xva-(ú Xva-o-jiev med. Xvo-o-iiai Xva-ó-fud-a Xva-eig Xvo-ete Xúo-e-jai (jj) Xva-e-o&e Xúo-ei " Xva-ovai Xúo-e-tat Xva-o-vxai. Tímto způsobem tvoří futurum kmeny na samohlásku: i, v a dvojhlásku: %q'uú, Xvío, (3aoiXeva); kmeny na a (vixáa)), e (áôixéoj), o (ttXi]q6oj) dlouží kmenovou samohlásku, a to a v r\ (vixtjaa)), e v r\ (fiiaýocú), ovw (jiXtj-qcóocd). Výjimečně zůstává a po e, t, q (iáío — ěáaíú). Ale i: yeXáoú)! (yeXáa) směji se). 21 2. U kmenů na souhlásku němou tvoří se futurum s těmito změnami: tedy: x> y> ^ -j- or = | tedy :áyo — á|a), ř^a) - ř^w, x^ť'ffffo) - xiy^w/ Äi A V 4" a = ^ pAinw — pJLiiptů, yoá(p(ú — yQátffú). r S, 9 -\- o = o 7t£Í9íú — neíoíú, ôvofiáCo) — ôvofiáoa). 3. Kmeny na plynnou (X, v, q) tvoří futurum nesigmaticky, od slovesného kmene; místo o% mají e%. Kmen slovesný futurální je zeslabený kmen praesentní (xqív — xqTv). Tedy bude: fut. xqivů xQivovfiev NB! e°je se s koncovkami stahuje! xqiveÍc, xQivefoe XQIVEI XQIVOVOI Slovesa mající v praesentu dvě XX, jedno vypouštějí: fíáXXo) — fiaXú. Která mají dvojhlásky ai, «, vypouštějí i: iysíoú)— iysQÚ, tpalvo} — qpavá), q>avovfiai. Pozn. 1. Ojediněle se čte futurum nesigmatické i u sloves na -t£o>; tedy ^amloío, (tantloet, ale i xa&aoíei (purgabit), gxútlei (illuminabit). B. Infinitiv fut. akt. Xúoeiv; med. Xvoeo9cu; participium akt. Xůoíúv (ovi), Xvoovoa, Xvoov; med. Xvoófisvoc, -pivy, -oôjuvov. Poznámka. Klasická řečtina tvořila u přemnohých sloves futurum jen ve formě mediální, ovšem s významem aktivním; v mluvě obecné toho nebývá vždy. Na př. áxovco — fut. áxovoa) vedle áxovoofiai; £á(ú fut.: £ýo(ú vedle £ýoofiai; vzpomenuté yeXácj — yeXáocj vedle yeXáoofiai; 9avfiáoa) vedle d-avfiáoofiai. C. Dvojvýchodná adjektiva III. deklinace. Adjektiva dvou prvých deklinací jsou obyčejně troj východná; někdy i dvojího východu (nejčastěji složená: äôixog, á&eoc, ávofioc). Řídká jsou adjektiva III. deklinace dvojvýchodná (-í?g, -cjv). Kmeny na ov (atpoov) kmeny na fg (aXrj&ec) sing. plur. sing. plur. n. ä(pQ(úV áfpQOV -eg -a dXrjd-rjs áXfjd-ég -fíg -fj g- á(fQovog -co v áXt]9ovg -LOV d. áípQOVl -om áXtj&ei -ěoi a. ä(pQOVa ÔipQOV -ag -a áXrj9r} áXrj&ég -etg v. äcpQov = nom. áXrjd-ég = nom. 22 Cvičení. O€x(og xal ô naxi\g ô oégdviog noitjoei é/iľv (vobis). dya~ ji/joeig xvqiov tbv &ebv év ô Aj] xagôla aov, xal év ô Aj] rjj tpvxfj aov, xal év xfj čAjj ôiavolg aov ' atixt] éativ 4] Jtgóxt] évtôArj. év éxeivf] rfj fjfiéga év x

ii£§a ZQiori %QÍoiúoi(v) x?*01?™1 2p/ffawra#. Podobně konj. II. aoristu (silného): akt. XÍTMú XtTiíúfiev Xíncůfiai Xincúfied-a Xijifls XÍTirjzE XIjiji (tj^ai) Xíjcrjo&e XÍ7if] XÍ7i(oai(v) Xinr\xai Xíjmúvxcu. Infinitiv II. aor. Xmelv! (akt.), Xm-é-afraif (med.); partie, akt. Xijmov (kmen-ovr)-jiovoa -nôv; Xmófievog -/lévíj -fievov. Infinitiv I. aor. akt. XQ^ai f med. xQl(jaa$flt>; partie, akt. xQl ixeívog rb g, áXX' lva fiaQTvofjcrfl neql rov (pcoróg. Metá ók zavra rfoúrtjoe rov IliXárov ó 'Itooijq) ó ánb Agt-fta&aíag, 8>v (part.) fia&tjrřjg rov Iijoov xexQvp/iévog ók óiá tbv (pbflov r(ov 'Iovóaicjv, lva dgrj rb oá>pa rov 'Irjoov ' xal iné-rgeipev ó IliXárog. fjX&ev odv xal fjge rb oa>pa ainov . ř{X^e óe xal ó Nixóórj/wg, ó iX&wv ngbg aůrbv wxzbg (nocte) rbv TtQČUrov, q>éoa)v fiíyfia ofivgvtjg xal áXórjg &g Xtrgag g' (éxaróv). iAafiov (aor.) oóv rb oufia rov 'Itjaov, xal iórtoav auro ód-ovloig fierá (com) r(bv ágcofiárcjv, xa&úg i&og ěotl iotg 'lovóaloig ivra-(piá&iv. Kvgie, ov fiéXei ooi, 6n f] áóeXyrj fiov (ióvrtv fie xaréXi-nev óiaxovúv; Tóre (tone) ol fiad-rjral aůrov návreg ětpvyov. Tavxa návra iXaArjoev 6 'Irtoovg ív naga^oXaíg roig dxXoig, Merá (post) ravra tfxovoa d>g (pwvrjv fieyáXrjv 5xXov noXXov iv tíS ovgavtp. jitúXé(ú vendo, ó Xtjcmig ov latro f] noooEvxí] oratio fiagtvgéo) testor to oni]Xaiov spelunca fiagrvgia 1) testimonium sing, n. nág g. navróg d. navrl plur. nav návreg návra návríúv nám a. navra nav navragnavra v. nav nav = nom. sing. noXig noXtj noXXov noXXCp noXiv noXv noXv 25 éocjiáú) rogo ôdôvtov ligamen xQÚntb) celo ôéfú ligo -are aloct) tollo ě&o$ %b mos Xítga fj libra ěv%a(piá£(ú sepelio émtgéTKú permitto fiéXcj euro fiíyfia tb -tog mixtura /téXeifioi cuTaemihiest. 7. Perfektum činné i trpné (medialni). Plusquamperfektum. Indikativ perf. vyjadřuje, že děj je v přítomnosti skončen a následek jím přirozený trvá (tO(yqxa / ti&vtjxé) ; je to perfektum praesens. A. Perfektum se tvoří od kmene slovesného (někdy stupňovaného): zdvoj kou, znakem perfekta xa, a osobními příponami časů hlavních. Zdvojka záleží v tom, že se obyčejně zdvojuje náslovná souhláska s e (vyjma q); u sloves začínajících samohláskou se rovná přímnožku. Perf. pas. má sice zdvojku, ale přípony se připínají ke kmeni bezprostředně. Perf. akt. Xé-Xv-xa XeXvxa/iev XéXvfiai XeXviíe&o, Xé-Xv-xag XeXvxote XéXvaai XéXvod* Xé~Xv-xe XiXvxaaifvJ XéXvtat XéXvvtai. Pozn. 1. o zdvojce: a) Slovesa začínající dyšnou (%>

^) mají ve zdvojce příslušnou nezvučnou: ££t'ít>, xéxQt(o)fiai; , néawxa; &v(ú, téd-vxa. b) slovesa mající v násloví: dvě souhlásky, nebo souhl. složené (^» £, D> přibírají zdvojku neúplnou (= přímnožku): šotaXxa, ěQQvEvxa. Vyjmuta jsou, je-li jed na plynná: xéxXixa, xéxQixa; rovněž fjtŤjxa ale écoQaxa. c) Dvojitou zdvojku mají slovesa začínající s a, e, o, při čemž se dlouží kmen v násloví: áxoixú — áxtfxoa, éXéyxo) — ěXtfXeypai, ÔQvaao) — ÓQÚQvyfiai. Pozn. 2. o kmeni. Podle uvedeného vzoru se časuji kmeny na: i, v, dvojhlásku; dále kmeny na o, e, o, kteréžto se dlouži: lerlfitjxa, JtE(plXrixat Ji£7iXrjQ(úxa. b) kmeny na souhlásku plynnou (X,v, q): áyyéXXú) — ijyyEXxa, atQO) — iJQxa, ojieíqíú — ionaQxa, g, XeXvxvía, XeXvxóg. (g. -xórog). pas. XeXva&ai: XeXvfiévog, -fiévrj, -fiévov. Scholion: 1. oľda(vím), oľôapev inf. eióévai (věděti) ólôag oľôare part. elôd>g}-via, -óg (gen. -ôôrog). oIôe olôaai 2. Od kmene perfektního (zdvojeného) rozšířeného o slabiku xet, a přímnožek, tvoříme někdy plusquamperfektum: Akt. m. i pas. é-XeXv-xeiv iXeXvxeifiev éXeXvfiyv éXeXvped'a i-XeXú-xetg iXeXvxeitE iXéXvao iXěXvod-e é-XeXú-xei ěXEXůxeioav iXéXvto iXéXvvro. 27 Cvičeni. Kal fu& (post) Ijptoag ôxtio naliv fjaav la ipeúorrjv nenolfjxer aůtóv, ôn (quia) or JtemaxEvxev elg trjv fiaQwoiav, tfv pepa^Qyxer ô Seôg. Aéyet adtý fj dôeXfij %ov tereXevtyxôtog Mdod-a. xXeloj claudo vixáú) vinco teJLevtáo) morior (končím) frvoa Ť{ porta 8. Aorist pasivoí; futuram passivum. Stupňování adjektiv. Aorist pas. tvoři se od kmene rozšířeného slabikou ůy, s pří-množkem a koncovkami časů vedlejších (v indikativu); u časoslov deponentních má i tento aorist význam aktivní (deponentia passiva): dnexoi&rjv, ěnooeofhjv. Indie. i-Xv-dy-v éZúfhjfiEV Conj. Xv-d-to Xv&aipev i-Zv-d-q-g iÁúd-rjTc Xv-&fjg Xv^fjre i-Xv-dy ěZvd-rjoav Xv-dy Xvd-úoi. Pozn. 1. Kmeny na a s o dlouží před slabikou íty kmenovou samohlásku: énpffitjv, iTzoiý&tjv, i ~f~ 9 — •' TiéfiJiú) (nepn) — inéptp&tjv i, ô, & 9 = ad- : jieíd-o) (nad) — čneíodyv. 3. Kmeny na plynnou souhlásku mohou tvořiti vedle pravidelného aoristu i tvary bez &, a to od kratšího kmene slovesného nebo zdlouženého t. zv. aorist II. (na 17y): tftEvatrjg mendax aijpslov to signum paorvgéa) testor 28 xZívú) má ixXt&rjv; xqívcj : íxqí&tjv ; (paivcj : ě(pdv&tjv, ale otuÍqo) : i&elQ<ú: ea&dQqv. Tento II. silný aorist pas. jev xoivi] v oblibé i u ostatních sloves: Xiya): iXiyijp; yqdffiú: éyQátprjv. B. Od téhož kmene (-f- tvoři se i futurum pass. obdobně jako mediální: Av-\Hj-oo-(iai Av&ij-oófis&a lv-&fl-oe-+ai (fl) Av&tf-oeo&e Xv-drf-os-xai AvjHj-oovxai. Pozn. 1. Slovesa, která tvoří aorist II. (bez d), mají od téhož kmene i futurum II.: $ájtz(ú (#agp), ěxátpriv, xaq>rjoopcu; tpalvú) : ě(pávriv, (pavýoofiat; pXdbix<ú (JJXap), ipXáptjv, pZafHjoofuzi; oxéAJUú: iaxdXijv, axaXýoofiai a p. 2. Od kmene perfekta pas. tvoří se obdobně futurum pas. exactum (III): XsXvaofiai, AeÁúor] («= -aeoai), XeXvgexcu, XeZvoó-fie&a, XeXvoeo&e, XsXiaovxai. Participia aor. pas. Avd-eíg,-&£toat-&ér; Infinitiv Zvd-ifvai; (km. Xvd-evt). Participia f uturi pas. Xvd-rjaô/iEvog, Infinitiv Xv&tfoeo&ai. -fiévT], -fiBvor; C. Stupňováni adjektiv (komparativ—superlativ). Děje se dvojím způsobem a sice příponami: a) -xsgog, -xaxog; b) -nov, -íCTTog. ad a) laxvQÓg (silný): laxvooteoog, iuxvgóxaxog (superlativ je řídký). dod-evrjg (nemocný): áod-Evéoxegog, -véaxaxog. NB! Je-li předposlední krátká, u o-kmenů se dloužívá; i bude: ooxaxoc\ VEÓg (nový), vEtóxEgog, VEÚxaxog. ad b) Koncovkou -kov, -taxog tvořívají se komparativy nepravidelné: noXvg — 7iXeÍ(úv — nXEiaxog; iiéyag — ^ieí^íúv — ptyiorog; áya&óg — xqeíooíúv — xgáxiaxog ((JeZxíov) ; xaXóg — xaXXícjp — xáXXiatog; xaxôg — x€^Q(0V — x£'lql(no<~>'> (iixgóg — iXáaacjp — iXáxioxog (vedle: fiixgóxsgog--xaxog\. Pozn. Novotvary jsou: (iei^óteqoc, íAccxioióteqoc; 29 Rovněž komparativy utvořené od adverbií: l^oi (vně) : k^úxEgog (xb axóxog i^ótegov tma vnější, tenebrae exteriores). looi (vnitř) : ioúxEgoc; xdxo) (dole) : xaxáxegog a pod. 2. Celkem superlativu ubývá, zastupuje jej komparativ. Zbytky superlativu v Nov. Zákoně jsou: áyiúxaxog,áxgt(téoxaxog(s&cwraUis), ěXáxiarog (minimus), tfôtoxa (libentissime), xgáxiaxog (optimus), fiéyiaxog (maximus), nleToxov (plurimum), xáxiara (celerime), €xpic-xog (altissimus), iyyiaxa (proxime), fxáXiaxa (saepissime ). Cvičení. Tov ôk Xgiaxov 'Itjaov 4j yévemg oGxwg ijv. [tvíjOxEvd-EÍarjg yág xijg firjxgbg autov Magla g xqt 'Iaxrija), nglv oweJL&eiv (inf. aor.) aůxoúg, ebgédy év yaaxgi i%ovaa ix Uvev/iaxog 'Aylov. 'I(úOT](p ôk ô ávfjg ativqg, ôíxaiog &v, xai (itj déXtov aôt^v naga-ÔEiy/iaxlaai, éfiovXtf&t] Xá&ga (oceníte) ánoXvaai aůvfyv. xavxa ôk aůxov ivd-vfiŤj&évxog, lôov, äyyeXog Kvgíov xax' ôvag (in som-nio) iyávt] aůxq> Xéyav ' 'Iíoorjq), vtóg Aaftíô, /ti] q>o{iijfrjjg naga-lafieiv (inf. aor.) Magiáfi xrjv yvvalxa aov * xb yáq év afafj yev-vtjd-kv ix ľľvevfiaxôg éaxtv 'Ayíov * xé^exai (pariet) ôk vibv, xai xaXéaEig xb óvofia aůrov 'Itjaovv' aůxbg yág gíooei xbv Xabv aŕxov ánb xtov áfiagxiéáv avxčUv. Tovxo ôk ôZov yiyove (factum est) lva TiXrjgcj&jj xb grjd-kv tnb xov xvgiov ôtá xov ngoqyipov Xéyovxog • 'Iôoú, ^ jtág&svog év yaaxgi £§e* ífut. ixto) xai xége-rai vlóv, xai xaXéaovai xb óvofia avxov 'EfifiavovýX, S éaxt liE&EgiMrp>EvôpEvov ' Me&' fifiíov ô Ssóg. fl yévEoig generatio, fivrjaxEvíú desponso (ucházím se o), avvěg-XOftai congredior, Evglaxo) invenio, yaoxýg f] uterus, nagaÔEiyyuaxit/cú demonstro, iv&vfiéofiai cogito, qjopéoftat timeo, oý^ú) salvo, nX^góo) impleo, f\ nág&Evog virgo, louep'cvcú interpretor. 9. Imperativ. — Zájmena. — Číslovky. A. V první osobě imperativ odpadá; pro druhou a třetí osobu akt. i pas. (mediálního) imperativu jsou tyto koncovky: 30 sing. Akt. 2. 3. TO) plur. xe t (ú aav 1. Bude tedy imp. praesentis: sing. plur. Akt. Ave Avexe Avktiú Avéxaoav (ó vr (ovJ 2. Imp. aoristu L: Akt. Avaov(f) AúoaxE Avoáxcj Avoáxíúoav (aávxcjv) sing. Pas. ao a&o) sing. Pas. Ave+o-ov JLvio&ú> plur. a&E o&íúoav. plur. Áveoxľe Avéo&íooav Med. AOoatf Aioao&e AvoáoSo) Avaáad-íoaav1) {oao&(úv) x) Klassická řeč užívala obojích forem, ale v xoivtj, která měla vůbec zálibu v koncovkách aav, jsou přípustný jen tyto tvary (Helbing69). Scholion: Imp. aor. II. Imp. aor. I. plynných č. sing. Akt. Aíjie Améxo) sing, med. Ainov plur. A'lTlEXE Améxacav. plur. AItzeo&e sing. (pijvov (prjváxo) sing, med. qyfjvaif plur. qyfjvaxe qyijváxtúoav. plur. qrfvao&e Améo&ú) Ainéo&oioav. 3. Imp. aoristu pasivního. Aor. pas. I. sing. plur. Atähjxi Av&fjxe AvrHlxíú Av^xojaav. qnjváo&tú (prjváodcjoav. Aor. pas. II. sing. plur. (pávTjd-i y (pávrjxE (pavrjtü) (pav^xoxrav.1) a) osobní: sing. iflOV, flOV i/ioi, flOl ifii, /IE ai (tu) GOV, GOV O $ aoí, aoi ol aé, as i B. Zájmena plur. fjfiEtg (nos) öfieig (tos) atpeíg (ipsi) f]flüJV VflüJV 0(p(úV fifiiv {ffllV Ofploi f] fiäg vfiäg acpäg. b) z. tázací začínají s n: noto g qualis, Tióaog quantus, nóxE quamdiu. l) V xoivi] má převahu imperativ aoristu; jím se vyjadřuje vroucnost přání. V Otčenáši prosby jsou v aor. imp. (Moulton). 31 c) z. demonstrativní s x: TOřoťřrog (talis), tóaog, xoaoůrog talis, tantus; srov. očrog, aťta?, TotJfo, jehož tvary začínají s t, tam kde i člen má x. C. Číslovky. a) základní eTg(l),fUa,§v Svóexa 11 elg xal etxom óiaxóaioi,(ai, a) óůo (dno) óúóexa 12 ďtfo xal eIxooi... = 200 xgetg, T^/a T(>erg xal ó. atd. t(uáxo?t« 30 Tpmxóafot 300 xéaaageg^-ga ale i d&a <5vo xeaaagdxovxa 40 Trr^axóovoc 400 névxe, óéxa nevře nevx^xovxa 50 nEvxaxómot 600 énxá, óxtíú ůéxa óxxú i^xovxa 60 i£ax6mot 600 évvéa, óéxa efaom — 20 ěxaxóv 100 évaxómoí 800 (= decem) X^0l> = 1000 6) řadové končí na tóg (oróg) vyjma detfeř^og (druhý), ifióof&og (sedmý), dydoog (osmý). Cvičení. B1BA02 yevéoeag 'Irjoov Xqiaxov vlov Aa(Jió, vlov Afioctápi. 'Aftgaáfi éyěvvrjóe xbv 'loaáx. 'Ioaáx ók ěyévvrjoe xbv 'Iaxúfi. 'Iaxá>fl ók éyévvijae xbv 'Iotióav xal xóvg áóeXg xtjg fiexotxealag BapvAúvog yeveal óexaxéoaaQeg^ xal dnb xfjg pexoixeaiag B. iú>g xov Xqioxov yeveal óexaxéaaa-geg. Kal fjxovoa xbv dgt&fibv xú>p éoQaytafiéva. "Ayiog 6 &ebg, dyiog loxvQÓg, dytog á&ávaxog, iXétjuov fjfiág. M% &avfid£ex£ áóeXq>oit el fitoet vfiág 6 xó&pog. Aéyst ávxý Mlmnog • tQX0V x(*i lóe(f). Mil xgívexe, Iva fit) r.QÍxhjxe. "E(ag noxe nobg vfiág šooftai; IJÓG(f) fiállov (raagis) ě nax^g vfi&v ócoast (dabit) áya&á xotg alxovaiv aůtóv. Dg iáv óé^tjxat ip rcazóíov xotovxo ifik óé-%etai. IIoQev&évteg áxQi(3a>g i^exáaaxe nsgl (á&) rov naóiov • énáv (cum) ók s^q^xe, dnayyeUčczé poi, feííg xal iyů> íá&íúv nQoaxw^uo) aéx$. lo~XVQÓg fortis, á&ávaiog immortalis, &avfiá£ú> miror, atxéta peto (3), óéxofiat accipio, dxpf/fóg diligenter, ě§exá£(ú interrogo, inayyelXXia anntmíio, Tiooaxvvéú) adoro, yevváw gigno, yeveá f/ generalio> fiExoixEcía migratio, ag>Qayí£^oi) etc. etc. etc. etc. etc. etc. Pozn. Konjunktiv má tvary stažené s přízvukem na stažené slabice. Imperf. ľarrjv tatyg lOTTJ TaiapLEV imaxE toxaaav iôiôovv iaxáfivv ixi&ěfiqv iôiôófirjv iôiôovg ľaxaao íxíSego iôíôooo eôíôov loxaxo éxí&exo iôíôoxo ixídrjv ěxi&Eig éxld-EfiEV eôíôofisv laxdfiEd-a ěxi&éfiE&a ioidófiE&a ľaxao&E ľaxavxo Hí&EXE éxíd-Eoav iÔÍÔOXE eôiôoaav ěxid-EO&E éxidsvxo iôíôoad-E éôiôovxo. Im p erat. tarif iGxáxtú TaxaxE laxáxíúaav Taxaoo loxáo&u) ľoxao&E loxáo&cjoav XÍd-£l(£E) Xl&Exa) XÍd-EXE xi&ěx(ůoav XÍ&EGO xid-éo&o} XÍdsad-E xid-éofroMiav ôíôov(oe) ÔtÔÓXú) ÔÍÔOXE ôiôôxtooav ôiôooo ôiôôad-iú ôiôoa&E ôiôôod-íúoav. Inf. Part. Inf. Part. \ orávat f loxág(vt) -äoa, -áv; íoxao&at loxápevog -V, ov; xt&évat f u&eig -etoa, -iv; tí&eodai ti&épevog -nov; ÓlóÓVOt ôiôovg -ôovoa,-6v. ôlôoo&at ôiôôpevog -% ov. lndik. íotťjv lovqg šoxtj ŠOTTJfieV iotrjtE šdyxa š&rjxag šfrqxe idJjxapev iôúxa/iev édýxare éôwxaxE Aorist H. iôíoxa (Med.) i&épijv éôófifjv šôcjxag iôíúxe l&e+o = ov iôov{oéo) iovqoav š&rjxav čôíoxav föeto i&eo&e i&evxo eôoto iôôfu&a iôoodte íôovxo Konjunktiv: Otú) &Ü) ôa> orfjg &jjg ô$g Imperativ: dég ôôg &ét(ú ôót(o &éx£ ôôte oťfocůoav d-étíúoav ôótíooav Inf. oxijvai Setvaí ôovvaí Part. mág d-£Íg(d-evTg) ôovg 'ôovíg) (oxavxg) -äoa,-áv -Etoa, -év -ovoa, ôv OTTJ&l Oťfl%(ú OTŤJXE &újfiai ôúpat &řj(Tj+at) fai) d-Éod-Q) &ÉO&B ôov(o4o) ÔÓO&ú) ÔÔO&E &éo&(ooav ôôo&a)oav. d-éod-ai ôóod-at &éfi£Vog ôôfisvog -tj, ov ■vri, ~ov- Fat. axŕ\aoi a) oxŕjoofiat e) \H}0(ú o) ÔíuOO) Ostatní časy. I. aor. loxr\oa ioxrjoáfit]v i&tjoa iô(ooa perf. ioxrjxa1) xé9r]xa ôéôojxa *) 1. Sloveso ľairjfit mívá v perf. i tvary kratší: íotapev (éatýxa(*et>) é end) g ^ -íSffo, -ú) g (místo éarrjxtás, -xvta, -oj) ioxávat (m. ěat^xévai). 2. Vedie tvarú na pi přicházejí v xotvr) i tvary na -u od týchž kmenů: ôíôú) (ôiôôat), loiátú (ľattjfit), part. larwv, Koiné. o 34 aor. pas. éatádi]v ful. ota$t)oofiai a) é) iréd-qv tsd-^aufiai o) ióód-rjv óo&fjoopai Scholion. Obdobně podle sloves na -/« tvoří i některá slovesa na -ú> tvary aoristu. Kmeny na t> (óvú) = ponořuji), kmeny na (o (ytvaxjxcj = poznávám) Ind. aor. ióvv1) ěÓVfiEP ěypwp iypoífisp ióvg čávte iyptag cypíúie íův iěvaav iypús šypútcav conj. Óvú) óvcjfiev ypůt yvmpep ůthjg óéyts ypqtg yvane Svré óvoim(p) fpmm{p) imperat. ěv&t ěv%s ypu.ac dg naQao/tóv, ěllě Svaaa ftftůg dszb %ov ^ůp^qqv, 5u mv iavtp paatZda xaí % ůém^ug xaí fj. ůóš-a elg tobg alůpag * dfitfp. dfid£(ú světím. %ů d-éArjpai-Tog vůle, ágtog ů chléb, iyfii odpouštím,, t-q ófpsíÁijfia, -patog debitum, dluh; é ůfstZhyg -dlužník, ů net$aap4g zkouška, testatlo, §vcú (géopac) zbavuji, enio;; 2. Maxdg&m m k%<®%oí t(p streů/tau, Su aěiatv íotíp f/ Brn-. m-Xsía tm- oéQavůp. M. &í ziQgstg • >Su aůt&l %ÁqQQPQpfj&Qvonoioi' dxi a-ôxol viol Seov xÁrj&^aovxai. M. ol ÔEÔKúypivoi švexev dixaioovvtjs • 6xi aůxův íaxiv f) (iaoilela xúv o-ÔQavôv. ftaxÓQtog beatus, blažený; Jixayxóg 3 chudý, jtqáog 2,7iQa$g, -cio, -v tichý, xXriQovofiéú) dědím, dostává se mi; jietvácj lačním, ôixpáo) žízním, %OQxát,(ů krmím, ěXe^fiíúv 2 milosrdný, íZeícj smilovávám se, xa&aQÓg 3 čistý, elQqvojtoióg 2 mírumilovný, óiíóxío honím, pronásleduji; ívexev pro (za, propter). Dodatek. a) Zbytky optativu (způsobu žádaciho). Z optativu, jehož klasikové rádi užívali, jsou v památkách obecné mluvy jen chatrné zbytky. U sv. Lukáše a Pavla poněkud častěji, u sv. Jana vůbec ne, celkem 30krát u sv. Lukáše (z Čehož 11 krá t eiŤj), u sv. Pavla 31 krát (z toho 14krát yévoixó). O. se tvořil znakem *: slabikou oi, ai u sloves na o>, nebo slabikou trj u Časoslov na -jíi, koncovkami časů vedlejších vyjma 1. os. sg. (-pí). Nej častější tvary optativu jsou tyto: a) O. praesentis: ixot, d-éÁoi, náoxoixE, šxotsv, ôvvai/iijv, ôépaivto. b) O. aoristi: sůgalfttfv, jtÁEOvaaat, nsQiooEijaat, noi^aaiev, tprjZa- qríjOEiav! c) aoristi II: (páyoi, xt)xoi^d^Oífô(^rj (=ôoli]), ôvalfitjv, yévoixo, eSqoiev. d) aoristi pass: Aoyiad-slt], nXrf&vvd-Elrj. Pozn. 1. v 3. os. pl. místo v je častěji aav:EdQOioav, iprjAagfy-oaioav. 2. ojedinělé tvary aeolské: -emg, -eie, -stav m. -a/g, -cu, -cuev : tpqJLaftfoEiav. b) Zbytky „malých" sloves na -/ti. 1. elfil (kmen ec); imperativ: to&i, čoxo), šoxe, čoxcjoav; iní. eIvcci, partie. &v (tovxg), ovoa, ôv; ostatní tvary výše. 2. slfii (kmen i) jen ve složeninách s významem praesentním: jdu. indik. praes. -taot; imperf. -j}ei, -fjsaav infinitiv: -lévai; partie, -uov, -tovaa, -ióv (sniovaa i. e. ^fiéga) 3. (prjui (q>a); praes. yrjfií, 3. sg. q>rjalt 3. plur. aoi). cfr. nefandusl Imperf. 3. sg. £ slyším dxoiatú tfxovoa áftagrávú) chybuji áfiaoxrjooj ^/lágxTjaa, ijfiaoxov dfityiévw/ii oblékám dfupiéaa) tffiq)ÍEoa ávoíyíů! otvírám dvoí§(ú Í}voi£a, 1}vé(ú£a, dvityga dnoxxEÍvú> zabíjím dnoxxEvú dnéxxEiva dnóXXvfu hábím dnoléaai dnůteoa dgéaxúi líbím se doéoío iJQEaa aé^ávoi množím rfi£,r\oa dg>írjfii odpouštím dtprjGú) áqyrjxa fiaívúi kráčím (Hjooftai §áÁÁCů vrhám fialů IfiaXov fioviofiai chci fiovArjoofiai —- ylvofiai íio yevtfoofiai éyevófitjv yiV(úGxa> poznávám yváoofiai šyvíúv yoá(f(ú píši ygárpíú iyQatya ÓEÍxwfii ukazuji ÓEÍ£(ú iÓEi^a óéofiai potřebuji, žádám — —- óéoí váži ióvoa ůlSíům- dávám 4 \" f-fsa Oj i EvpÍGxoi nalézám. ě%(ú mám Š&vvvfii opásám ůáTixo} pohřbívám d-éZ(ú chci Toxttfii stavím xaícú pálím xaZéú) zovu EŮgřjoj axi\a<ú xavao) xalěo(o ' V£.'. ! •'" Ílíúc cl íoxyoa, ěaxrjv stái 37 nepravidelných sloves. Perfekt. Perf.-pas. jJWxa faxa dxJjxoa flfiáoxrjxa Ijofiai dnóXtůZa ryzn. pas. — zahynul jsem Aor.-pas. jjxoúojhjv byl jsem slyftán j}fig>ieafiipo$! — rfvolz&tiv, '/jvolytjv^ dvE$z*hjv dnexrdvdijv — áé&ijv ßißtjxa — — ßeßXtjxa ßißXrjfiai eßlfi&rjv — — ißovA^^rjv yéyova yýzn. pas. yeyévrjfiai éyEvfj&tjv ěyvtoxa řyvcjaftat éyvóodi]v yéyoaya yéyoapfiai éyodtpŤjv — — ÓEix&síg — — — óéóefiai ěóé&riv óéóíoxa óéóofiai éóó&yv — óióoypai NBÍ óoxei — ÓEÓVVTJfiai ióvv^&rjv ijyytxa — — éyojjyooa bdím iyijyEQfii ěyéodijv — ěxxézvfiat ě^EX^^rlv etiQijxa la%r\xa rétaqya iorrjxa xěxArjxa (i^coofiévog) xéxArjfiai (imperf. eIxov) itá beru X^ptpoum $Mvd>-ápm jsem skryt (Atfa&t) fmp&áPút očím s® §Ufe-ptf&xw Fzpsmfaám dppvfu přisahám d^áfô vid f as jfá^Äi' trpím xeí$€ů přesvědčuji suQttépPúí (Křeemeido — --■=. t-í./!s/»?.!'(*- xép&AijjU naplňuj i ^If-žtf piji s?Jica plajl jcvr&fptyueg tát! se Masa QÍ3%%i-i vrbám c GŮt& ekráaím wÄé&í konexí? <úštei§i& klade rodím zgéšpíú' tirím. tQěx& obraeín? T-Qěfpúí vr t^éxců běžím itsfvápíú dosahuji qxihp'ji j e dm. &ľ Jí" ^ř?í*/ (21ycy) pravím a,-vt)oQf&Gu) ■fjvix&qv iyoßrjfrrfv ixdqr}v {xagrjaofiat) iXQioSrjv 40 d) Přehled slovesných tříd. A. Slovesa pravidelná: 1. S. samohlásková (verba pura) a) nestažená (kmeny /, v, dvojhl.): Xvo>, zq'hú, óxoúcj; I. b) stažená (kmeny a, f, o): ty^cD, q>iXú, 7tXr]Qu); II. 2. S. souhlásková (v. impura) a) němá — muta (km. na souhl. němou [x, yy x; n, /?, ; VII. tř. slovesa e-ová praes. neb jiný rozšířený hl. e: za'Qta'* ôoxéa; VIII. tř. slovesa vícekmenná. Slovesa na -fii a) kmeny samohí. a, e, o : torrifii, zld-rjfit, ôíô(úfii. b) v. defectiva eI/ii, r Ár---, >?%ť - - -~ Pczc. A i,. nAÝfcYs ) ~* - Zákoně se objevuje jaLo ne-sklonne. Jo 1, u xt]P éó§av aétoů... nZ^jgijg z&Qtx0$ (cod. D kátj^v} Áct. 6, £ ávóoa 7iZř/Qt]c níaxewg (cod. S nZi\qv^.. Sem náležej! i některé hebraismy: a) neutrem označují se osoby muž. rodu: Jo. 3,1 ůipexcu náoa oáqŠ xb oa>xř}Qiov xov &eov; 42 I. Jo. 5,« nav tb yeyevvrjpévov ix tov &eov; Jo. 17,2 lva nav, ô ôiô&xag avrq>, ôúoei aůiotg £a>i}v pfrtf !>f>); b) čte-li se femininum za neutrum: Mt. 21, «2 naQá xvqíov eyéveto avtrj, xal iaxtv Savpaarij iv ótp&aJLpotg fjfiaiv; c) plurálu užívá se jako zobecňujícího: Mt. 2,10 xe&vrfxaotv ol £rjtovvteg vqv tfwxfjv tov naiólov — (Herodes). d) pluralia tantum: otyavol (C*C^): Mt. 3,2 f} ßamZela t. oéqavúv; Lk. 10, 29 tá ôvôpata vpojv ybyQantai iv totg oŮQavoig (nvAat, SúQag alúvec). 2. Členy větné v pédedfc přfmýcfc (nom^ vok.}. a) Nominativ přísudkový (predikativní) bývá vyjadřován akusativem s předl, elg (b hebraism). Mt. 19,6 íaovtai elg oáoxa plav (cfr. 1. Gor. 6, "), ale Mt. 19, e elalv... oóqz • fiía. Lk. 3, e iaxai ta oxofoá elg eó&eiag; iaead-é pot elg vlovg 2 Cor. 6, is. Srov. vazbu Aoyi&o&ai elg: Rom. 4,3 éioylad"tj aůiý elg óixaioovvyv, ib. 2, * elg jiegnopřjv Zoyiod-rioeiai. Rom. 9, s rá xéxva Zoyl^etai elg mtegpa; Act. 19, 27 elg odôkv Áoyio&tjvai (srov. české: za nic považovati). b) Vokativ bývá zastoupen nominativem: jen Mt. 27,« vok. Seé pov, jinak vždy, Seóc, Act. 15,2 xvoie ô d-eóg! Mt. 11, as ó Ttaxfjg! Act. 6,10 é ôeGn&trjg, Jo. 13,3 ô ôiôáaxaÁog nal ô xvQiog! X Pády nepřímé (gen., dat-, ak.). Obecně lze říci, že v xoivr} ubývá pádů prostých, a bývají nahrazovány pády předložkovými; akusativ se rozšířil na újmu genitivu a dativu. Genitiv. a) známý g. partitivní při časoslovech čiti (áxovcj, pipvrjoiú), dáváni (xoivcjvéu), p£xéxTOVPŮ$iQVif c) pouhý gen. komparativní při slovesech značících srovnání bývá někdy zatlačovás předložkou ^esf ci Mr. 12, si jielljúv tovvmp aMv ěwoZfj &ěx iovw; alé: Heb. 1,« ěiOfůgétegův mzg' aůměg mMZfi^QPÓfi^mp ěp&pa; Luk. 13, s domíte 5« al Fahlmtos. sětot dftaQtQZol ma^é návtag tovg FaZtZalovg éyépopto,. óVi Totos fsesvůpd-amv; Dativ, Vedle vlastní funkce přejal tento pád í úkol instrumcníélut čím se co děje; sociativu (osob í věci: přičme čas, miru) i -lokálu. Všecky tyto druhy se obyčejně opět vyjadřuji pády předložkovými iv, isil, xatá a potí. a) D. instruireuia ~<: L* . aí.** »d siatá^ofisp ěvpa%aiqai Act. 2, » ^a-r r-2*' _ £?ú %$ évéf&azi lr}mv Z, Act. 4,* ir r f> ~ Lk. 21, tr iv svolá išomía %av%a 3iQiq>. Mr 1» s č{ ^ & \r ~ ' g iw €4auy uétbg ůe famha v(iäg apeéficr 'J ' ' b) Sociativ: 7— 1 c* \ 3 i& iŠexXáů&rpap; ih. 8, « rff drcô eô nebo xaxč&g noteľv, Xéyetv xivá), a výsledku činnosti (ôovt-ai xátpov), značí akusativ i cíl a rozsah (časový i místní). V N. Zákoně mimo to se rozšířil na újmu genitivu a dativu: a) m. gen. Apc. 5, m návxa ijxovoa Äéyovtag (m. návxiov... ieyôvxcjv); Jo. 2,» iyevoaxo xó tiôcoo ô dQxixoíxlivog (m. rot) Côaxoc); b) m. dat. Act. 27, a nagaivů v/iág eô&vfieív (m. é/iľv); 1. Cor. 7, m oi XQÚpevoi xbv xóofiov (m. tq> xóofiq)). Zvláštností ř. akusativu: a) ak. vztahu (ôvofia — jménem, r)xT}V aôxbv etyov; Srov. časté &g dno místo ak. Jo. 11, m f)v f) firftavla éyyvg xojv 'IeooooAitfUúv thg ánb ozaôtov ôexanivxe. 4. Předložky. Některé předložky v xoivrj se stávají oblíbenějšími, než byly u klasiků, jiné zanikají nebo mění smysl: 1. Oblíbeny jsou zejména ěx (l£) a djtó, které přebírají úkol genitivu jak partitivního, tak ablativního: Jo. 16, " dnov ix xáv fia&ŤjxíúV aóxov; Lc. 21, n d-avaxúoovotv i£ vfiwv; Heb. 12, w /ir) xig vmEQÔv áno xr)g xáQixog; též 1. Cor. 1, t iv fir/óevi x<*QÍo/iaxi! 2. Řídnou dvxi, áficpi; dvá původně na, vzhůru (dvapaivo) = vystupuji), nyní má smysl distributivní po: Mt. 20,10 ČXafiov dvá ÔTjváQiov (po denáru). 3. Zaměňují se: elg — iv (v Papyrech Fa j um iv s ak., elg s dat. Stud. Pont.) Act. 9,28 doTioQevófievog xai ixnogevóftevog dg 47 Imperativ. Mluva obecná oplývá imperativy aoristi proti imp. presentní-mu; jednodobostí vyjadřuje se íu úsilněji rozkaz nebo přání, nežli imperativem presentis. Jak v Otčenáši, tak ve všech liturgiích východních skoro výlučně se čte imperativ aoristi. Infinitiv. I. vyjadřuje Činnost bez rázovitého určeni; může být podmetem, předmětem, a s členem nebo předložkou, vyjadřuje všecky vztahy: čas: Ac. 1, s mtě %b stad-eív aétév; Lc. 1,« iyěvstQ iv t§ ls$é-tsésip aůzóv; účel: Mat. o€m řjÁ&op xatalvaai {%b& půitop) dZÁá xÁqqxíkrm; následek: Apoe. 5, e évíxyasp 6 lěútp dvoi^m %b @i@JUův. Ve vecPejsHi ^ízt -»*4-it dc é5žf-"- (Upt 9 *3 *y£*er« TP^i*- áXémc,^ c ^Vcsc rol; í-ra^řjqr *" c - • f T~""~ K é ápríôtr^q 6f^Zr r r jit ^- "j C^vZr zh ť ^ *>rs 'i> ~ r' - - r f-- 7 ť ŕ'l r» ŕf C * * ' «• r Trrr ' -7 - S. Zápoirky- ve vé'tě Z:rzíviúé aě popírá indikathr, ^íř) všecky osi^iú zpí-soby (Biasův kánon); ve větách vedlejších je -úikf zmatek; 48 zůstává jen při konjunktivu ve větách účelných, kdežto oů se dere do popředí v podmínkových. Pro zesílení záporu se z. i zdvojuje: Mt. 24, « oůó* oófiř] yivtftat. 7. Spojky. 1. lva bývá nejen účelné, i výsledné (že): Jo 17,3 avtrj iou ft £ Tfp xalqq (&(>?), ánb xóxe, fiéxa xovxo, elxa, ineixa, lxtt náXiv; Mt. 2,7: xóxe 'Hq^ôtic Xa&qá xaXéaag xovg fiayovg.. < wxóxe'H. lôúv... n xóxe Í7iXt]Q(ód-i] xb QE&kv ôiä 'IeQEfiíov ...; 3,«,«; 4,1,&,10. Mt. 12 1 iv ixeívip x(j> xaiqô inoQEv&ri ô 'Irjaovg; 14,1; 18 1: iv ixeivtj xfj wqa TtqooJjXd-ov ol fia&tjxai x(p 'Iqoov. *) Srov. Luk. 1 i-i; Act. 1, 1—3, 15, 24—26. Koiné. 50 2. Asyndeta užívá zejména ve výrocích a předpisech: 5,«-» slále: Maxáoioi ol nxoxpoi... fiaxágioi ol juv&ovvteg... « Tíxov-oare 8tí éooé&r] toic, ágyaiolg ' oé yovnôotig ... »,«, », w atd. 3. Sv. Matouš pěstuje i prosu umělou (viz níže). Sv. Lukáš píše nejpečlivěji. 1. Setřel nejeden arameism Markův, ale mimo oba prology (Ev. i Ak.) priraďuje i on velmi často spojkou *al: Lc. 1,«« ó ôvvatóg, xal äyiov %b ôvofia aůtov (m. relativa); i v čele závětí: xal 8te inÁŤja&Ťjaav al ^prjgal rov xa&a-giopov avtwv... 2, n, s*; k, sa a j. v. 2. Začátek evangelia sv. Lukáše je vzor periody, též začátek apoštolského dekretu Sk. 15,2*-2r; j inak však zanedbává i on prosu umělou. Sv. Jan si libuje v priraďovaní vět spojkou xal (1), ale často se jí vyhýbá užíváním částic tk, ôk, oěv, yág i asyndeta, nehledíc k podřaďovacím vazbám s ort, relativem a participiem: Jo. 4, i 'Qg o$v iyvcj ô xóqtog...«idet 6k aůtóv ôikg%eo$ai... 6 ČQzexai oiv elg nóXiv... e *Hv ôk ixeľ nijyf] tov 'Iaxúp • ô o$v 'Itjoovg xexomaxiog ix r. ôôomogiag éxa&čtero; asyndeton v. » Xéyei oiv avr$ ^ ywi\'. U ú g aú ... 2. Ve vypravování staví rád vedlejší větu (účelnou i vztažnou) v čelo: Joh. 19,» lva teXeuú&jj f\ ygaqrf, Xíyei 8'upu). Joh. 10,» ôv nairiQ tfyíaoe xai ánéaxeiXe vpeig Xiyere 8ti flXaoqnjfutg. Jinak píše prostou prosou (soloecismy). Sv. Pavel. U něho máme dobrou, někdy vybranou řeč lidovou — klasického není tu mnoho, aspoň jednotlivá slova (dxgt-^earátrjv aiQEoiv Sk. 26, a; attické laaaiv 26, * a zbytky optativu podobně jako u sv. Luky. Priraďuje 1. participiem, relativem; spojkou 8u, často však unavuje a činí řeč méně přehlednou než při prostém xai: Rom. 9, i-» AXij&eiav Xéyo) év Xgiory, oé tpevôopai, ovfipagTvgovorjg poi trjg oweiótfaetag pov év nvev/iau dyíqt • 8ti Xvnrj fioí éartv peyáXrj... tjrzófiTjv yág áváSepa elvai aůróg iyu> ánb t. Xgiarov vnkg t. áÔeXxpôv fiov, t&v ... 2. Asyndeta má klasické příklady: I. Kor. 7,» ôéôeoai ywatxl | ftrj ^Tei Xómv || XéXvaai ánb yvvaixbg | pij £ijr« ywatxa. 3. Časté periody sv. Pavla, jinde řídké, jsou známka prosy umělé, stejně jako řečnické obraty. Řím. l,u oi> SIAcj ok ěpág áyvoeív, áôeXyol, 8ti noXXáxig ngoe^éprjv éX&etv ngbg v/iác, xal ixú)Xi&r]v dxQi tov óevgo} lva Tivá xagnbv o%(h xal év vpiv xal év Toig XomoTg š&veoiv. 51 Ukázky umělé prosy hagiografů novozákonních. Kromě složených vět jsou známkou prosy umělé t. zv. řečnické figury {px^axa), a to a) i. slovní (a%. Aé&aic): synonyma, parono-masia neboli blízké opakování slov (Mt. 21« xaxovg xaxúg dno-Xéaéi), homoioteleuton neboli podobné zakončení: Rom. 12, u^al-qeiv fiexá xoiqóvtojv, xXaleiv (iexá xXaióvxojv; obměna pořádku slov a pod. b) F. myšlení neboli věcné (ax- óiavoíag): antithesis, paralely a pod. u Židů byl oblíbený paralelismus věcný (viz u Siracha 51 kapitol), který vyjadřoval jednu a touž myšlenku dvěma i více Členy větními; byl prostý, synthetický nebo antiihetický. Něco podobného máme i v knihách Nov. Zákona. Ze spisovatelů novozákonních, zejména evangelista Matouš a sv. Pavel užívají ve svých spisech hojně řečnických figur nejen slovních, i věcných (paralelismů). Příklady paralelismu prostého: I Kor. 7,4: ij ywi] xov ióíov oúfiaxog oůx é£ovoiá£Ei, áXXá ô dvrjQ | ôfioiíúg ók xal ô dvřjg xov lóíov oófiaxog oůx i£ovaiá-£«, dXXá fi ywi\. Mat. 10, 32: nág odv doxig ójioXoyrjoei év éfiol š/tTiQOo&ev xaJv ávd-QÚTMúv, | ôfioZoytfoú) xayiú év avx$ šfinooo&ev xov naxQÓg fiov, xov év xolg oůqavolg ' \ Soug ó* áv dovrjorjxal /ie ěfMQood-ev x(av dv&QÚníúV \ áQvtfoo-fiai xaycú atixbv ifinoood-ev xov naxqbg fiov, xov év xotg oioavolg. I Cor. 1,26-»: BXénexe yáq xtjv xXijmv vpárv dôeXfol' 5xi ov noXXol ootpol xaxá aágxa, \ oti noXXoi óvvaxol, oů noXXol evyeveíg * | dXXá xá fUúQh xov xôofiov é£eXégatx> ô frebg, tva xaraioxúvt] xovg oo-(povg, | xal xá dod-evi} xov xôofiov é£eXé£axo ô \tebg, lva xax-aioxvvji xá loxvoá, \ xal xá áyevij xov xóapov xal xá é£ov4re-vTjftéva é£eXé£axo ô &ebg xal xá fit] ôvxa, \ lva xá ôvxa xaxaq-yfjoji | ÔJiíag fťfj xavxtfoyxai náaa oáof évúmov x. &eov. Příklad paralelismu sgnthetického: I Koř. 10,16*. xb JioxŕjQLOv xijg eôXoyíagy 8 eôXoyov/tcv, oťtyi xoivíúvía xov alfiaxog xov Xqioxov éoxiv; xbv äoxov, ôv xAúpev, oéxl xoivoivta xov oúfiatog xov Xqioxov éoxiv; 52 Mat. 7,13: EloéX&ate ôtá tijg orevtjg nvXt]g; \ oti nXateta t) nvXrj xai eůgvxtogog fj ôôbg r) ánáyovoa elg trjv ánúXetav, \ xai noXXol eioiv ol eloegxófievoi óť avt^g' 6tt otevři 1) nvXtj xai tE&Xtfifiivri r) ôôbg ť) ánáyovoa elg trjv fwiý*', \ xai óXíyot elotv ol ebgloxovteg avtt)v. tamtéž v. 24: Iläg o$v ôottg dxoúet fiov tovg Xóyovg toitovg xai noieľ aŕtovg, ôftoKú&ťjOEtai ávôgl ygovl/itp. Ôotig (frxoôó-pijas t. olxíav aérov lni ti\v nitgav I xai xatéprj r) /?(>0£ij, | xai jjX&ov ol nota/ioi, | xai invevoav ol ävejioi xai ngooénsoav tij olxlg ixeívti xai oůx eneoev' \ te^efieXíarco yág ini tijv nitgav. v. ae: xai näg ô dxovcav fiov tovg Xóyovg tovtovg xai fifj notáv aétovg, ôfiotía&ŕjoetai ávôgl [Mooý, ôotig ýxoôófirjoev autov t. olxlav ini tt]v äft/iov | xai xatifirj f) §QO%ii, \ xai r}X\rov ol notafioi | xai invevoav ol ävepoi xai ngooixoipav tfj olxla ixelv% xai ineoev \ xai ijv 4} ntáoig aitŕ)g fieyáXi]. Příklad paralelismu antitheiického: I Kor. 1,25: to ficjgbv tov Seov | oogxótegov táv áv&gúnwv iotív * xai to áod-evig tov Seov \ loxvgôtegov t&v ávd-gúnav iotiv. Příklad velice umělého paralelismu: Kor. 9 w-22. a) iXer&eoog yág &v ix návttov náoiv i/iavtbv iôovXg vnb vó/iov, fifj <2>v wôtbg vnb vópov, ľva tovg vnb vófiov xegorjOú), | c) toľg ávófioig, &g ävofiog, /ty &v ävoftog Sto v, áXX' čvofiog Xgtotov, ľva xeoôávo) tovg ávófiovg, j b) iyevó(it]v totg áod-evéoiv áo&Evŕjg, ľva tovg áo&eveľg xegôŕjOú), I a) toľg näotv yéyova návta, ľva návtog tívag xegôi]Oo). Kromě těchto umělých forem řeči jsou u sv. Pavla dlouhé věty priradené (ne periody), spojené relativy, participii, přerušené apostrofami, anakoluty, na něž se hodí srovnání, že je tu posluchač veden jako chodec dlouhým stromořadím, jehož není vidět konec. Srov. Kol. 1, s-s. Evxagiotovfiev tip &eú> xai nazgl' tov Kvgiov r[u(x)v 'Ii^aov Xqiotov návtoxe negi vpLÚv ngooEv-XÓfiEvoi, áxovoaviEg tt)v níouv v fiat v iv Xgiotô) 'Iijoov xai trjv áyántjv, //v ixete elg návtag tovg áyíovg ôtá ti]v iXníôa tt)v ánoxEifiévriv vfitv iv toľg ovgavolg, 53 fjv TtQorjxovaaiE iv xq> Xóyo) xfjg áXq&síag xov EŮayysXlov rov nagóvxog slg vpág, xad-a>g xai iv navxi xtj> xóa/iq) éatlv xaojKxpoQovfievov xai ar£avófi£vov, xa&ayg xai év vfitv, dg>' ijg fifiéqag tfxovoate xai énkyv<úx£ xrjv x<*Qlv T°v &£ov év dXr\-d-elp' xad-fog i/iád-exe dno 'EnaqjQá, xov dyanr\xov avvoo-ůXov fjfiův, 5g iaxtv moibg vjieq fj/iúv ôiáxovog xov Xqioxov, ô xai ôr\X(boag t\\iiv xfjv tfiáv áyántjv év nvEVfiaxi. Jakýsi druh paralelismu, jemuž však chybí rozčlenění, je v I Tim. 3, 16: Méya éoxiv xb xtjg etjoepeíag [ivoxýQiov' dg itpavEQíú^rj év oaQxí, éóixanú&f] év nvEVfiaxi, (Za&q áyyéXoig, éxriQŮx&ri év š&vegiv, émaxsíj&ri év xóo/iq) ávEZtffiq&i] iv ôôŠj]. Řek by nenapsal v šesti kolech po sobě jdoucích sloveso v čelo věty (hebraism) Srov. Jo. 37, n; Mat. 6,»a pod. Z autorů menších spisů novozákonních viz některé paralelismy u so. Jakuba: l,i9 xaxvg Eig xó áxovoai, j Pgaôvg Eig xb XaXijaai' 1,9 xavxáod-q) ó xanEivbg iv x

Q assidue, pilně dialog 2 mutus, němý dléxtíúQ -Qog ó gallus, kohout áÁřfteia f] veritas, pravda áltjd-rjg -&ovg 2 veridicus, pravdomluvný, pravdivý dXitóg ó piscator, rybář dfUXQtávtů irr. pecco 1, hřeším, chybuji dpaqxla fi peccatum, chyba, hřích áfiaQX(ůl6g ó peccator, hříšník dfifiog 6 aréna, písek dfupUvwpt vestio 4, oblékám dvd vzhůru, po (po denáru) dvayivúaxú) lego 3, čtu dvd&epa -fiatog tó anathema, ávdnavmg -ewg 4} requies, odpočinek, pokoj ávaonáa) evagino 1, tasím dváaxaaig -aeiog ij resnrectio, vzkříšeni dvaaxaxóíú conturbo 1, pobuřuji dvefiog 6 ventus, vítr (srov. animus) dvijo dvÓQÓc 6 vir, muž dv^Qionog 6 homo, človčk dvoíyca irr. operio 4, otvírám dvo/iog 2 sine lege, bez zákona dvtióixog ó adversarius, nepřítel dnaQvéofiat (dQviofuu) nego 1, zapírám ánéQxofiat irr. abeo, odcházím dnk%<ú disto 1, jsem vzdálen dmarla f) iníidelitas, nevěra dnó cum gen. ab, od áno$vr)ox(ú irr. morior, umírám dnoxóma) abscindo 3,odřezávám djioxQlvofiai respondeo 2, odpovídám dnoxTEÍvúi irr. occldo, zabíjím dnóXXvpi irr. deleo, hubím ánoXvíú dimitto 3, propouštím 55 dnóaxoXog 6 apostolus, posel dni(ú accendo 3, rozžíhám ánóXeia f\ interítus, zahynutí áqa ergo, tedy, nuže áQéaxtú irr. placeo 2, líbím se dgi&fióg 6 numerus, číslo dqxog ó panis, chléb áQxý i} initium, počátek, vláda dQXOfwt* incipio 3, počínám, vládnu ŮQxtúv -vxog regens, vládce áa&evtfg -ig debilis, slabý áovřiQ -éQog ó stella, hvězda ainóg -ij -xó ipse, on, sám áq>aiQÍ(ů cfr. algéo), -oéofiai odnímám čg>emg -aetog f] remissio, odpuštění dq>lijfu dimitto, odpouštím d murmuro 1, reptám yoveóg ó generátor, otec; plur. rodiče yów -vaxog xó genu, koleno yQafifiaxEvg 6 scriba, písař yqáxptít scríbo 3, píši yvvif -vcuxóg fj mulier, žena yt?V yvnóg ó vultur, sup Seixvvfii monstro 1, ukazuji óěxa decem, deset óéofiai rogo 1, potřebuji, žádám; óet opportet ÓBonóxrjg ó dominus, pán óevxe — óevqo age, nuže! óé(ú ligo 1, váži SrjváQiov xó denarius, dinár óiá cum gen. per, skrze; cum acc. óiá xi eur, proč óiaxovéo) servio 4, sloužím óiáxovog ó servus, sluha óiaXoyl£o/icu sermonem confero 3, uvažuji, rozmlouvám óiavola fj mens, mysl óidtpoQog -ov differens, různý óióáaxaXog 6 magister, učitel óióáaxo) doceo 2, učím óiódxy i] doctrina, učeni óíócůfii do 1, dávám óiiQxofiai pertranseo 4, procházím óíxaiog 3 i 2 iustus, spravedlivý óixatoavvri fj iustitia, spravedlnost óitpácj sitio, žízním óíipvxog duplex animo, dvojité mysli ókúxcú persequor 3, pronásleduji 56 ôô£a i) gloria, sláva, mínění ôovXog ô servus, sluha ôqvAôú) servum facere, podrobuji ôvvaftai posum, mohu ôvvafiig f} -eoyg potestas, sila ôvvaxóg 3 potens, mocný ôvo duo, dva nom. gen. acc, ôvai dvěma ôvo) mergo 3, nořím; ôúofiai oblékám se éyyí^o) appropinquo 1, blížím se iyyvg ad v. proxime, blízko; iyyioxa proxime, nej blíže iyEÍQQ) expergefacio, budím éyó ego, já; ifiov fiov, mne éfioí fwi, mně mi ifié [u, mne mě š&vog xó populus, národ š&og xó mos, zvyk, obyčej ci, ú áv, iáv si, jestliže Eixoai viginti, dvacet Elg in cum acc. do, na, k; zamě- * ňuje se s iv in, v, na EÍgr)vi} f] pax, mír eigrjvo7ioióg = sigrjvixôg 3, paci- ficus, pokojný EÍfii, eIvcu sum, jsem slfii {ineifii — éměvai) venio, jdu; éniôiv nastávající elg, fiía, čv, gen. évóg unus, jeden EloéQxouai ingredior, vcházím ix, před samohl. č£,lat. ex, s gen. z (čeho) éxaióv (g') centum, sto ixaaxog 3 omnis, každý éx^áXXío eicio 3, vyháním ixEľvog 3 ille, onen IxxXáo) infringo 3, odlamuj i ěxxXr}oia i) congregatio, sbor éxXéya) eligo 3, volím si ixjiXýooo) excutio, pas. miror, děsím se, divím se éxnoQEvofiai egredior 3, vycházím éxxío) {-xvvoj) irr. effundo 3, vylévám ěXéyx(0 arguo 3, usvědčuji íXečú) misereor 2, smilovávám se iXsrjfKúv -ov misericors, milosrdný iXsv&EQog 3 i 2 liber, svobodný čvexev = čvExa propter, cum gen., pro, k vůli ivd-vfiéofiat cogito 1, pomýšlím évvéa novem, devět ivvopog 2 secundum legem, poddaný (zákonu) ivxa sepelio 4, pohřbívám; cfr. xá habeo, mám Í(og usque, až £ácj vivo 3, žiji £ť]A6cú zelo 1, horlím £f]téú) quaero, hledám tfúii fj vita, život tfbwyu cingo 3, opásám jjôvg iiÔEla fjóú libens, iucundus, příjemný; ijôiota libentissime, velmi rád fjfulg nos, my; ftfiiúv nás, f}fiiv nám, fjfiäg nás -fjfiéoa fj dies, den •d-áZaooa $ maře, moře dávatog ó mors, smrt d-avaróo) occido 3, usmrcuji &Ú71T0) sepelio, pohřbívám, srov. %á(pog d-avfiá£(ú miror, divím se d'av/iaotóg -ý -óv, mirabilis, divný déArjfia -fiatog tó voluntas, vůle d-éZo) volo, chci d-EfieZtóú) fundo 1, zakládám Seóg ô Deus, Bůh &Aípo) premo 3, tlačím d-Aítpig -ság fj tribulatio, souženi d-Qtjvéú) ululo 1, naříkám &qí£ tQixóg 4} capillus, vlas d-góvog ó thronus, trůn, stolice dvyáttjg -tQÓg f] filia, dcera dv/ióg ô mens, mysl dupa (d-vQtj) f] ianua, dveře dua) offero, obětuji iáofiai sano 1, dep. léčím (i léčím se) lóiog 2 i 3 proprius, vlastní lEQatEvo) sacerdotio fungor 3, konám službu kněžskou lEQEvg ô -E(og sacerdos, kněz Ieqóv tó sacellum, chrám, posvátné místo Irj/ii mitto 3, posílám lva ut, aby, že iaxvQÓg 3 fortis, silný latrín statuo 3, stavím xad-aoiofióg ô purificatio, očištění xad-agógS mundus, Čistý xad-agi^o) purifico 1, očišťuji xad-é^ofiai consido, sedám si xad-fjfiai sedeo 2, sedim xa&úg (í5c) sicut, jako xaícj comburo 3, pálím xaZécj voco 1, volám, zvu xaAóg 3 pulcher, krásný xaxóg -i\ -óv malus, zlý xaqóia i) cor, srdce xagnóg ô fructus, plod, ovoce xará desuper, sub, secundum, s, pod, podle xatafiaivu) descendo 3, sestupuji xataiaxvvio confundo 3, zahanbuji; med. stydím se xataÁEÍJKO derelinquo 3, ostavuji xatáÁvfia-fiatog tó diversorium, příbytek xataXvcj solvo 3, ruším xatanlvtú devoro 1, pohlcuji xataQáofiai maledico 3, zlořečím xataoyéú) destruo, kazím xavxáofiat glorior, chlubím se XEQÓalvo) irr. lucror 1, získávám xE(palfi i) caput, hlava 58 xijvoog ó census, daň xrjQvooo) annuniio, hlásám, oznamuji xXaiw fleó 2, pláči xXáoj frango 3, lámu xXelg -Eióóg fj clavis, klíč xXeía) claudo 3, zavírám, zamykám xXivo) deci i no 1, kloním xXtjQOvopko) haeredito 1, dědím, vládnu čím xXijoig fj -£(úg vocatio, povolání xXivtj fj lectum, lůžko xoivóg 3 communis, obecný xoivtovéú) communico 1, sdílím xoiviúvia communicatio, společenství xomáo) (-á£o)) fatigor, jsem unaven (pracuji) xóopog ó mundus, svět xoápaxog ó crabatum, lůžko xQá£(ú clamo 1, křičím xqívú) iudico 1, soudím xQÍmg -aecjg fj iudicium, soud, rozhodováni xximg -aeojg creatio, creatura, tvoření, tvor xvoiog ó dominus, pán xvtjv xvvóg 6 i fj canis, pes xojXvúj impedio 4, bráním komu Aa&Qá clam, tajně XaXéoj loquor, mluvím Xapflávo) ítt. capio 3, beru Zav&ávoj ítt. lateo, jsem skryt Xaóg ó populus, lid XaxQEÍa fj obsequium, služba Xéya> dico 3, pravím Xeíjiú) relinquo, zanechávám Xí&og ó lapis, kámen Xíxga fj libra Xóyog ó verbum, slovo Xomóg ~óv reliquus, ostatní, zbývající Xvjtt] fj trislitia, zármutek X.vmg fj solutio, rozvázání Xv%via fj lucerna, svícen Xi'xvog 6 = Xvxvia Xvíú solvo, rozvazuji, ruším pabrjxijg ô discipulus, žák paxáoiog 3 beatus, blažený fiáXiaxa saepissime, nejvíce, nejčastěji pavd-áva) ítt. disco, učím se fiaoxvQěú) testor, svědčím fiaoxvQÍa fj testimonium, svědectví fiéyag pcyáXij fiiya magnus, veliký fiéXXú) incipio 3, volo, chystám se k Čemu; chci péZei pot pévu) maneo 2, zůstávám p€Ql£ú> divido 3, dělím pioog -otj -oov medius, střední pexá cum gen. cum, s; cum acc. post, po pExavoéo) poenitentiam ago 3, kaji se pexavoia fj poenitentia, pokání pexéxo) communico 1, sdílím pexoixEoía fj transmigratio, stěhování piypa -paxog xó mixtura, směs uixQÓg 3 parvus, malý pipvrjoxíů irr. recordor, vzpomínám si piaéb) od i, nenávidím pvtjOTEva) desponso 1, ucházím se (o koho) povoysrijg -ég unigenitus, jednorozený póvog póvrj póvov unicus, jediný, sám pvgiág -áôog i] nesčíslný počet; pvQioi = 10.000, decem milia pojQÓg 3 stultus, pošetilý vEctvíag ô iuvenis, mladík reaviaxog ó iuvenis, mladík VExgóg 6 mortuus, cadaver, mrtvv 59 vsóg veá veóv novus, nový vrjOTBtxú ieiuno, postím se vópog ó lex, zákon vvv nunc, nyní vů% wxróg $ nox, noc 6 — fj — tó articulus, člen óóouioQÍa ťi iter, cestování óóóg ij via, cesta ó&óviov tó linteum, plátno olóa novi, vím olxoóofíitú aedifico 1, stavím oixta 4] domus, dům olxog 6 domus, dům óxto) octo, osm SXog 3 totus, všecek, celý dfiwfu {~vti<ú) iuro 1, přisahám ófioióo) assimilo 1, připodobňuji ópoXoyéa confiteor 2, vyznávám óvlnjfu irr. prosům, prospívám dvofta tó nomen, jméno ovofid^ú) nomino, jmenuji dntog ut, aby dqaaig -ceag ^ visio, vidění ÓQáoi in*, video 2, vidím ÓQvig -t&og ó i ^ passer, pták ÓQÚaatú fodio 3, kopám 8g, fj, 6 qui; který, jenž 6ti quod, quia; že, protože oéá vah, vae, ó (výkřik), běda ofiiiíú nondum, ještě ne oúqáviog 3 coelestis, nebeský ovQavóg 6 coelum, nebe odg átóg tó auris, ucho ovtog a{hr} tovto hic haec hoc, tento tato toto oihúig sic tak óipeiAttrig ó debitor, dlužník ótpelArjfia -patog tó, debitum, dluh, vina ó(peUo) debeo 2, aor. úxpeAor, jsem povinen; óJcpeXovi órpeXov utinam, kéž by ótp&aXpóg ó oculus, oko ó%Xog ó turba, zástup naiólov tó parvulus, děfátko ndXiv iterum, opět naqa$oXi\ t\ parabola, srovnáni, podobenství naqaóetyfiatl^a) demonstro 1, ukazuji, na odiv stavím nagaivém commoneo, radim, napomínám naqanib) excuso 1, omlouvám jtaqdxXrjatg -aeia fj sapientia, moudrost aotpóg 2 sapiens, moudrý onýXatov tó spelunca, jeskyně ojiEÍQa fi spira, Četa OTTEÍQú) semino, seji, rozsévám ojiéofia tó semen, simě atáóiov tó stadium, míra = 125 kroků atavQÓg ó crux, křiž otavQÓQ) crucifigo 3, křižuji atěXXa) mitto, posílám atEvóg 3 angustus, těsný atófia -fiatog tó ôs, ústa OTQéq?(ú verto 3, točím ov tu,ty; aov aov, tebe aoi aoi, tobě ti aě oe, tebe tě avyxaXiiú convoco, svolávám ovfifiovXiov tó consilium, rada av/ifiagtvQéo) viz fiaotvQÉa) avv cum dat. cum, s (kým); etiam cum genl 61 uvváyoi congrego 1, sbírám ovvayoyytf i\ synagoga, sbor ovvetótjmg -aeíog $ conscientia, svědomí ovvkQXppm irr. convenio, scházím se oweod-ltú manduco cum aliquo, jím s někým avvněfiTUú mitto cum aliquo, posílám s někým aa>Qayl£<ú signo 1, znamenám cnpeig ipsi, oni; atp&v jich a(ptm jim aq>ág je oiptfiú salvo 1, zachraňuji aůfta tó -fiarog corpus, tělo ooitfiQiov tó salus, spása xttjuivóg 3 humilis, nízký itmeivaxjig -aeiog % humilitas, poníženi tdtta) ordino 1, řadím %áÓQay£ -yyog {} mons caverno- sus, caverna, propast, jícen q>égtú irr. fero, nesu, vedu (pevyto fugio, utíkám (prjfU dico, pravím q&eÍQtú dissolvo, ruším, hubím QÓvifiog -ov sapiens, moudrý (pvAáaoíú custodio, observo, chráním, zachovávám úig tó lux, světlo qxúTitfú illumino, osvěcuji XaÍQO) gaudeo, raduji se XáQtt % gaudium, radost Xágig -irog f] gratia, amor, láska 62 XdQiopa té = zdoic, gratia, dar %eÍQ -oóg 4j manus, ruka ZeiQotovéb) manus impono, ruce vzkládám pit dg -dóog 4} mílie, tisíc Zlltot, at, a mille, tisíc %OQxd£<ú saturo 1, sytím, nasycuji ZQdo/uu utor, užívám ZQÓvog ó tempus, čas ZQÍm ungo, maži Z(oq(£(ú discedo 3, odstupuji yevóíú mentior, lhu tpevoxtjg ô mendax, lhář, lživý tfnjJLcupdct) attrectare, dotýkati se tyvzt t aiúma, duše &oa 4} hora, hodina d)g ut, skut, jako (otlov tó aurícula, ouško Opraví na »tr. 13. řádek 9. Iv-ó-iu&a místo Äv-ó-utéa, na str. 14 řádek 16. /tofintfc místo /•i^^j. ^ ' OBSAH. PŘEDMLUVA.................... 5—6 ÚVOD. Řecký jazyk: ř. klasická, helenistická, biblická. Řecké písmo uncialní, minuskulní. Abeceda řecká, Číslice 7— 8 Zkratky.................... • . 9 Literatura...................... 10 ČÁST PRVNÍ. Tvarosloví. 1. Přítomný čas rodu činného. Podstatná jména, o-kmeny 11—13 2. Přítomný čas rodu středního i trpného. Podstatná jména a-kmeny..................... 13—15 3. Imperřectum activum, passivum. Slovesa stažená 15—17 4. Konjuktiv présentu akt. i pas. Infinitiv, participia Deklinace souhlásková...............17—19 5. Indikativ futura aktiv, i med. Infinitiv, participia. Adjektiva třetí deklinace...... ........ 20—22 6. Aorist I. a II. (slabý a silný). Nepravidelná adjektiva III. deklinace..................... 22—24 7. Perfektum Činné i trpné. Plusquamperfektum..... 25—27 8. Aorist pasivní, futurum passivum. Stupňováni adjektiv 27—29 9. Imperativ. Zájmena. Číslovky............29—31 10. Slovesa na -/«...................32—34 DODATEK. Zbytky optativu. Zbytky malých sloves na -fu. Seznam nej důležitějších sloves nepravidelných. Přehled slovesných tříd...................35—40 ČÁST DRUHÁ. Slohové zvláštnosti řečtiny novozákonní. 1. O gramatické shodě — neshodě........... 41—12 2. Členy větné v pádech přímých ........... 42 3. Pády nepřímé: genitiv, dativ, akusativ ....... 42—44 4. Předložky.................... 44—45 5. časoslovo — přísudek. Způsoby Časoslova: indikativ, konjunktiv, imperativ, infinitiv, participium....... 45—47 6. Záporky. — 7. Spojky............... 47—48 ČÁST TŘETÍ. Stylistické zvláštnosti knih novozákonních. 1. Obecné i jednotlivé. Sv. Marek. Sv. Matouš. Sv. Lukáš. Sv. Jan. Sv. Pavel...................49—50 2. Ukázky umělé prosy hagiografů novozákonních .... 51—53 SLOVNÍČEK.....................54—62 JOSEF VAJS Kurs obecné mluvy KOINHC řeckého jazyka papyrů, ostrak i Starého a Nového zákona Skripta pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze Vydal Kalich, Jungmannova 9, 11121 Praha 1, v Ústředním církevním nakladatelství, 1987 Revidovaný přetisk prvního vydání z r. 1934 Revidovala Milena Krejčová Odpovědný redaktor vydavatelství Kalich Luděk Brož Vytiskly Tiskařské závody, n. p. Praha 1 AA 3,59 VA 3,74. Cena brožovaného výtisku Kčs 11,—