STŘEDNÍ A POZDNÍ DOBA
BRONZOVÁ V SYROPALESTINĚ
PAPV 2013–2014
Jana Mynářová
Český egyptologický ústav FF UK v Praze
jana.mynarova@ff.cuni.cz
OKRUHY
• PŘEDOVÝCHODNÍ CHRONOLOGICKÉ SCHÉMA
• VYBRANÉ OTÁZKY EGYPTSKÉHO CHRONOLOGICKÉHO SCHÉMATU (MBA – LBA)
• ZÁVĚR MBA V JIŽNÍ LEVANTĚ
• PŘECHOD MBA A LBA V JIŽNÍ LEVANTĚ
• TELL EL-DABcA (AVARIS)
• MATERIÁLNÍ KULTURA V JIŽNÍ LEVANTĚ
• NÁSTUP LBA V SEVERNÍ LEVANTĚ
• MATERIÁLNÍ KULTURA V SEVERNÍ LEVANTĚ
• PÍSEMNÉ PRAMENY
• SYROPALESTINA V LBA JAKO KŘIŽOVATKA
Předovýchodní chronologické
schéma
PAPV 2013–2014
Mezopotámie v 1. tisíciletí BC
• absolutní chronologie: relativně
spolehlivě postulovaná pouze pro
většinu 1. tis. př. n. l. v jižní části
země – Babylónii; známe délku vlády
– chronologicky fixovanou
astronomickými pozorováními – od
Nabopolassara (626-605) dál
(1) Ptolemaiův královský seznam
- řecký astronom Ptolemaios
Alexandrijský (2. stol. AD)
- od Nabú-násira [Nabonassara] (747-
734) a končí římskými císaři
(2) Urucký královský seznam
- obsahuje jména všech vládců od
Aššurbanipala (668-631) až po
Seleuka II. (246-226)
(3) tzv. Astronomické deníky
- jména panovníků v souvislosti s nebeskými úkazy –
„dobře datovatelné“
- kolekce omin – známo jako Enūma Anu Enlil –
omina/nebeské jevy – objeveno v knihovně asyrského
panovníka Aššurbanipala v Ninive
- celkem 70 tabulek = obsah: bohové stvořili pohyby
planet, aby lidem na zemi poskytli vodítko
k budoucnosti
(4) seznamy eponymů
- pro 911-648 př. n. l. – pořadí asyrských králů a eponymů
- v Asýrii – pojmenovaní jednotlivých let podle eponymů
= límu – oslavy svátku Nového roku
- 15. června 763 = zatmění Slunce
- seznamy līmū: první doložený rok: 892 = 20. rok vlády
Adad-nirárího II. = musel nastoupit na trůn 911
(1) Asyrský královský seznam
- nekompletní seznam asyrských králů
- dochováno několik kopií – ve všech hlavních městech:
Aššuru, Dúr-Šarrukínu a Ninive + existují i zlomky (2);
- více méně konzistentní text = vychází z jednoho
originálu – pův. založeno na seznamech eponymů mezi
jednotlivými kopiemi jsou drobné rozdíly – až do
Aššurdána I. jsou identické, před 1178 jsou odlišnosti
- obsahuje jména celkem 109 králů – poslední
Salmanassar V. (726-722)
(2) Babylónský královský seznam A
- paralelní seznam – jména a roky vlády všech králů od 1.
babylónské dynastie po Kandalána; tabulka je
poškozena
Mezopotámie ve 2. tisíciletí BC
(3) Synchronistická kronika
- 2 kolumny – více než 125
synchronismů mezi Babylónií a
Asýrií
- začíná asyrkým Adasim (asi 1700,
chybí babylónský protějšek) a
končí Aššurbanipalem (668-631)
- tabulka pochází z Aššuru,
původně 4 kolumny – relativně
dobře dochováno – vlevo asyrští
panovníci, vpravo babylónští
• pro 2. tisíciletí v Babylónii – většinou známe délku vlády většiny panovníků 2. poloviny tohoto
tisíciletí – to ale stačí pouze na relativní chronologii; absolutní data – pouze prostřednictvím
synchronismů s Asýrií
• kolem pol. 2. tis. nastává chronologická mezera pro celou Mezopotámii, takže není možné
stanovit absolutní chronologii pro starší části 2. tisíciletí (stejně jako pro starší období) –
máme pouze relativní chronologii založenou na královských seznamech
• pro 2. pol. 2. tis. tedy platí = kombinací těchto + dalších pramenů = v Asýrii až k Enlil-násirovi
II. (A, asi 1420-1415) – zde +/- 10 let
• v Babylónii – horší: Královský seznam u Ptolemaia začíná 747 – předtím 12 jmen – známe
prakticky jen jména – první z nich: Már-bíti-achché-iddina asi nastoupil 942
• Babylónie dříve – lepší stav = synchronismy s Asýrií + Královský seznam C: KS C – 2. dynastie
z Isinu (1157-1026) – předtím kassitská dynastie = relativně spolehlivá datace až po
Burnaburiáše II. (1359-1333)
• Asýrie: do 1420 a Babylónie do 1359 = Amarnský archív (Tušratta z Mitanni, Aššur-uballit I.
z Asýrie a Šuppiluliuma I. z Chatti)
(1) Babylónský královský seznam A + Babylónský královský seznam B
- 2 dynastie – 1. babylónská dynastie a 1. přímořská dynastie
- včetně vlády Chammurapiho – ve 13. roce zničil dynastii z Larsy (60. rok vlády Rím-Sína)
(2) Královský seznam Larsy
- všichni panovníci dynastie z Larsy (současníci dynastie z Isinu)
(3) Královský seznam Uru a Isinu
- všichni králové Isinu a panovníci 3. dynastie urské
tradiční klíč: pozorování planety Venuše – za vlády předposledního krále 1. babylónské dynastie
Ammí-saduky + několik zatmění
1. polovina 2. tisíciletí BC
Tabulky o pozorování planety Venuše
- Enūma Anu Enlil, tabulka 63
- dochováno v několika opisech – data jsou koherentní a
spolehlivý pramen
- základ: osmiletý cyklus planety Venuše – doba mezi tím,
než se Země, Slunce a Venuše dostanou do prakticky
identické vzájemné polohy
- existuje pouze 6 přijatelných řešení (včetně dvou MC)
- zásadní problém (vedle interpretace konkrétní pasáže):
viditelnost Venuše
siglum A muzeum K2321+3032
siglumB muzeum W1924.802
siglum C muzeum K160
siglum D muzeum K7225
siglum F muzeum BM37010
siglum H muzeum BM36758+37496
siglum J muzeum BM36395
siglum L muzeum K12344+12758
siglum M muzeum K3105
siglum N muzeum BM41688
• Omen 9
DIŠ ina ITI.ŠU UD.25.KAM D:Nin-si4-an-na ina UTU.ŠÚ.A it-bal È
UD.7.KAM ina AN-e uḫ-ḫa-ram-ma ina ITI.NE UD.2.KAM D:Nin-si4-an-na
ina UTU.È IGI.DU8 ŠEG.MEŠ ina KUR GAL.MEŠ ub-bu-ṭú GAR.MEŠ
„Ve 4. měsíci, 25. dne Venuše zmizela na západě, 3 dny na nebi zůstala „mimo“ a v 5. měsíci 2.
dne se Venuše stala (znovu) viditelnou na východě: bude pršet z nebe, bude hlad.“
• Omen 10
DIŠ ina ITI.ŠU UD.25.KAM D:Nin-si4-an-na ina UTU.E it-bal MU GIŠ.DUR.GAR
KU.GI.GA.KAM
„Ve 12. měsíci, 25. dne Venuše zmizela na východě: rok zlatého trůnu.“ (= zkrácené označení 8.
roku vlády Ammí-saduky)
- celkem 60 omin na VT
- omina 1-21 a 34-37: standardní schema
- 22-33: období, kdy není Venuše vidět – neměnné
(7 dní nebo 3 měsíce) = asi ne skutečná
pozorování
- 38-59: v jiném pořadí 1-21, 34-37 (3 chybí) v
pořadí měsíců
- 60 opakuje 50, přičemž 50 je opravou 17
(prohození východu a západu)
- použitelné astronomické informace: 1-22 a 34-37
+ někdy doplňky z 38-59
problémy:
- Venuše v blízkosti Slunce – není vidět
- pokud Venuše leží mezi Zemí a Sluncem, pak toto
období neviditelnosti kratší, než když je na druhé
straně Slunce
- ovlivňuje jí ale i konstelace Slunce, Země a
Venuše
- oběžná dráha Venuše: mezi Zemí a Sluncem –
viditelné faze (až G. Galilei)
- po Slunci a Měsíci je na obloze nejjasnějším
tělesem
- pohybuje se vždy uvnitř zemské dráhy
- doba, kdy se Venuše objevuje jako jitřenka nebo
večernice – asi 8-9 měsíců
- pravidelný vzorec – každých 8 let
- pokaždé, když Venuše rotuje kolem Slunce
(pozorováno ze Země) – 2 období “neviditelnosti”
a 2 období “viditelnosti”
Babylónský kalendář a VT
• 12 lunárních měsíců – od novolunní
(založeno na systému Ur III)
• synchronizován s ročním obdobím
vkládáním vloženého měsíce, který
opakoval 6. nebo 12. lunární měsíc
roku
• 235 lunárních měsíců = 19 solárních
let - 2 hodiny (pol. 8. stol. BC)
• velký problém: počet dní v měsíci 29 x
30 dní
• tudíž data, kdy mizí a objevuje se
Venuše se opakují 8 let, ale asi o 4 dny
dříve v lunárním měsíci
• po 7 nebo 8 cyklech (56 nebo 64 let)
změna v lunárním datu přidá jeden
lunární měsíc a příslušný fenomén by
měl znovu nastat přibližně stejného
dne lunárního měsíce s možnou
chybou 2-3 dnů
Babylónie Juliánský kalendář
I Nisannu březen – duben
II Ajaru duben – květen
III Simanu květen – červen
IV Du'ûzu červen – červenec
V Âbu červenec – srpen
VI Ulûlu srpen – září
VII Tašrîtu září – říjen
VIII Arahsamna říjen – listopad
IX Kislîmu listopad – prosinec
X Tebêtu prosinec – leden
XI Šabatu leden – únor
XII Addaru únor – březen
- na počátku bádání – na VT zaznamenaná pozorování – záznam v 1. ominálním výroku
nejlépe odpovídá r. 1701, 1645 nebo 1581 BC = „High, Middle, or Low“
- další možnost je, že Omen 1 = 1637 BC (= „Low Middle Chronology“);
- data o jeden cyklus „výše“ a „níže“ jsou méně pravděpodobná, ale stále by měla být brána
v potaz (NC úplně mimo)
„vysoká“ „střední“ „nízká“ „ultra-nízká“ =
„NC“
1. dynastie z Akkadu 2334-2154 2200-2018
3. dynastie z Uru 2162-2053 2112-2004 2048-1940 2018-1911
1. dynastie z Isinu 2017-1793 1922-1698
1. dynastie z Babylónu 1950-1651 1894-1595 1830-1531 1798-1499
Súmú-abum (1. rok) 1950 1894 1830 1798
Chammurapi 1848-1806 1792-1750 1728-1686 1696-1654
Ammí-saduka 1702-1682 1646-1626 1582-1562 1550-1530
pád Babylónu 1651 1595 1531 1499
• Mebert (2010, 118-119) – 12 možných dat mezi 1710 a 1500 BC pro 1. rok Ammí-saduky
(mimo NC) = podle něj chronologie o 72 let kratší než MC (VT Omen 1 = 1573 BC)
• reakce T. de Jonga – metodologie Meberta, ale vylepšené parametry na počítání viditelnosti
Venuše = pravděpodobné 4 chronologie (HC – 64 let delší než MC, LMC, LC, Ultra Short
Chronology – 8, 64, 128 let kratší než MC)
• potvrzení názorů Hubera (1982) a de Jonga – Foermeyera (2010) – odlišná metoda: de Jong:
preference LMC – ze statistického hlediska není tato preference zásadní
• k textu samotnému: mnohokrát editováno – rozšiřováno – měněno; jméno Ammí-sadukova
roku vlády v exemplářích A, B, C, D a J – žádný z nich není starší než novoasyrské období
„vysoká“ „střední“ „nízká“ „ultra-nízká“ =
„NEW CHR“
(NC)
Chammurapi 1848-1806 1792-1750 1728-1686 1696-1654
Ammí-saduka 1702-1682 1646-1626 1582-1562 1550-1530
pád Babylónu 1651 1595 1531 1499
Zatmění Měsíce
- dvě zatmění Měsíce – Ur III, kombinováno s osmiletým cyklem Venuše z VT
- tabulky 20 a 21 EAE – detailní popis (která strana ztmavla, která je jasná, čas)
- první zatmění – 14. siamu (EAE 20 §III) – v apodosi:
„Předpověď je dána pro Ur a krále Uru:
Král/Město Ur zažije hlad.
Bude mnoho nákazy:
Král Uru: jeho syn mu ublíží, a
syn, který ublížil svému otci: Šamaš se ho zmocní.
Zemře na místě truchlení pro svého otce.
Syn krále [jenž nebyl jmenován k panování se zmocní trůnu.]“
- druhé zatmění – 14. addaru (EAE 20 §XII.1):
„Předpověď je dána pro krále světa:
Zničení Uru [… bude] zničen.
zatímco ječmen je shromažďován, zničení města a jeho okolí (se stane).“
• Zatmění Měsíce v Mari a Tell Muhammad
- zatmění Měsíce – 14. den – v dopise, který sepsal Asqudum, divinační kněz a zeť Zimrí-Lima,
krále Mari + jméno roku z Tell Muhammadu zaznamenává zatmění Měsíce ve 38. roce po
„znovuosídlení“ Babylónu
- ani v jednom případě není uveden měsíc, kdy došlo k zatmění, ani zdali bylo úplné, částečné
apod.
- zatmění Měsíce – poměrně častý fenomén – často 2x ročně + viditelné odkudkoliv (contra
Slunce, pouze úzký pruh země) = bez dalších údajů (měsíce) není možné stanovit rok!
• Zatmění Slunce v kronice eponymů z Mari (MEC)
MEC A.1288 I 23’-25’
23’ [i-na] ˹Da-di?!˺-a LUGAL D:UTU-ši-D:ISKUR wa-li-id
24’ [x x x n]a-ah-du-ur D:UTU
25’ [i-ba-ši-ma m]u-ut A-mi-nim
23’ „[Za eponymie] Dādiji, král Šamší-Adad se narodil
24’ [ x x x] tmavnutí Slunce
25’ [se odehrálo a] Aminum zemřel.“
- jméno Dādija = jisté – předchozí eponymové jsou v pořadí potvrzeném nyní v seznamu
eponymů z Kültepe G (KEL G)
- „tmavnutí Slunce“ – zatmění Slunce = Michel – Rocher (1997-2000): smrt Šamší-Adada
v 1776 BC (MC) x nicméně zároveň shromáždili 34 zatmění Slunce, která mohla být
pozorována z Iráku mezi 1850 a 1740 BC … dnes známo i více = asi 40 zatmění
pozorovatelných v Aššuru mezi 1860 a 1730 BC
MC - 13 let
• KEL G
- Günbatti (2008, 117) – na základě KEL G – ŠamšíAdad
narozen v KEL G rok 16 a zemřel v KEL G rok 83
– ve věku 67 let
- jeho rekonstrukce sporná – revize Barjamovic –
Hertel – Larsen (2012, 3-23) = revize: Revised
Eponym List (REL): celkem 255 eponymů – podle
tohoto se Šamší-Adad narodil ve 126. roce REL a
zemřel v 197. roce REL = věk: 71 let
- zatmění Slunce: REL 126/127 = tj. 71 nebo 70 let před
smrtí Šamší-Adada v r. 1775 BC
- pokud rekonstrukce správná, pak 1846 nebo 1845 MC
nejlépe odpovídá roku zatmění Slunce = pokud je to
správné, pak už se asi nebude měnit o více než 10 let
Dendrochronologie
• Kuniholm et al. (1996) – výstavba paláce Sarıkaya (Acemhöyük): 1752 BC
• otisky pečetí služebníků Šamší-Adada – Aplahandy a dcery Jachdun-Líma
• podle MC: asi o 20 let později než smrt Šamší-Adada podle MC – založeno na dendro –
extrémní nárůst letokruhu č. 854 v anatolském dendrochronologickém záznamu = důsledek
extrémních klimatických podmínek po vulkanické události – odrážené i v grónských ice-cores
(v Evropě a Severní Americe 1628-1627 BC) = dnes opuštěno
• dnes kombinace dendro a C14 – více méně konsensus od r. 2001 + upřesňování
• dnes: konstrukce Sarıkaya Palace: 1785-1765 BC (95,5% pravděpodobnost pro 1778-1772 BC)
– to by odpovídalo současnému datu pro smrt Šamší-Adada (1775 BC MC) – pak ale otisky
pečetí v paláci krátce po konstrukci nebo později přesunuty z jiného místa
Texty – kárum Kaneš
• Barjamovic – Hertel – Larsen (2012: 28-29) – destrukce Karum II = současně destrukce
Starého paláce (Eski Saray) na „citadele“
• náhrada Starého paláce = Waršamův palác – vybudován ze dřeva – dendro: asi 1833 BC
• poslední text z Karum II – eponym Ennam-Suen a nejranější text z vrstvy Ib eponym Šu-Laban
• podle REL – tito eponymové v r. 1834 MC a 1830 MC
• čas mezi destrukcí Starého paláce a jeho přestavbou = neznámý – ale karum asi nebylo
opuštěno na delší dobu než pár let (pokud vůbec) – pak asi Waršamův palác nebyl vybudován
dlouho po konci Karum II
• tím pádem funguje MC
• texty: prosopograficky asi 1895-1860 MC – v destrukční vrstvě pod Waršamovým palácem
(postaveným podle dendro asi 1833)
Pád Babylónu
• přesné datum pádu Babylónu nelze zjistit = nejasnosti kolem délky vlád posledních dvou
panovníků Babylon I
• Babylónský královský seznam B (Královský seznam 7) – Ammí-saduka: 21 a Samsu-ditána: 31
let = ale jedná se o nespolehlivý pramen: excerpta z neznámého originálu
v novobabylónském období (platí i pro další roky vlády jednotlivých vládců, včetně Přímořské
dynastie)
• pro Ammí-saduku: dochováno 19 jmen roků x pro Samsu-ditánu jen 26 = pokud to je opravdu
max., pak konec Samsu-ditánovy vlády v r. 1602 BC
• navíc: pád Babylónu nemusí odpovídat poslednímu roku Samsu-ditánovy vlády – např.
poslední datované OBab tabulky z Babylónu: 26. rok Samsu-ditánovy vlády – nalezeny
v domě, který byl zničen požárem – pád Babylónu klidně i před nebo po (asi mezi 1602 a
1595 BC)
VYBRANÉ OTÁZKY EGYPTSKÉ
CHRONOLOGIE
2. TISÍCILETÍ PŘ.N.L.
PAPV 2013–2014
„Something somewhere is badly wrong“
(Kitchen 1985: 235-237)
Egyptská chronologie a chronografie
• královské anály
• Turínský královský seznam
• královské seznamy a Manéthónova Aegyptiaka
• genealogie
Relativní chronologie
Absolutní chronologie
• radiokarbon
• luminiscence
• dendrochronologie
• astronomie
Relativní chronologie 2. tisíciletí
Relativní chronologie Druhé přechodné doby
- J. von Beckerath, Untersuchungen zur politischen Geschichte der Zweiten
Zwischenzeit in Ägypten (Ägyptologische Forschungen 23), Glückstadt 1964.
- D. Franke, „Zur Chronologie des Mittleren Reiches, Teil II. Die sogenannte ‘Zweite
Zwischenzeit’ Altägyptens“, Orientalia n.s. 57 (1988), 245-274.
- K. Ryholt, The Political Situation in Egypt during the Second Intermediate Period, c.
1800-1550 B.C. (CNI Publications 20), Copenhagen 1997.
- terminologické problémy: 14. – 15. – 16. – 17. dynastie?
- chronologický rámec
- stabilní: 12. dynastie
- relativně stabilní: první polovina 13. dynastie
- velmi problematické: druhá polovina 13. dynastie – 17. dynastie
BISSON DE LA ROQUE, F. a Jacques Jean CLÉRE. Rapport sur les fouilles de Médamoud (1927).
Cairo: Institut Français d'Archéologie Orientale, 1928, 162 s., 9 s. čb. příl.
W. K. SIMPSON, „The Dynasty XIII Stela from the Wadi Hammamat“, MDAIK 25 (1969), 154-158.
15. DYNASTIE – JIH PROTI SEVERU
• mocenské centrum ve východní deltě – potomci (minimálně vzdálení) syropalestické
populace – ve východní deltě: značná část obyvatelstva syropalestinského původu
• relativní chronologie – nedostatečné množství pramenů + rozpory mezi soudobými
písemnými prameny a manéthónovskou tradicí
• otázka: koho vlastně zařadit do 15. dynastie – v TC prakticky ztraceno (dochován jen
Chamudej – poslední)
• manéthónovská tradice: 1. Salitis – 2. Bnon – 3. Apachnan – 4. Iannas – 5. Archles/Assis – 6.
Apofis
a. Šarā-Dagan (SArk[n]) Salitis > 36 let, 7 měsíců
b. *Bin-cAnu Bnōn > 44 let
c. (ʾApaq-)Ḫajran Apachnan > 19 let
d. Jinaśśiʾ-Ad Iannas > 50 let, 1 měsíc
e. Sikru-Haddu Archlēs/Assis > 49 let, 2 měsíce
f. Apapi Apofis > 61 let
6. Ḫālmuʾdi není zmíněn
Celkem: TC: 108 let Manéthó: 260 let
TELL EL-DABA – R/III
Administrativní (západní) & sídlištní (východní) charakter
Absolutní data pro 13.-17. dynastii
• přesné číslo = nemožné stanovit – není to jen nedostatek pramenů, ale spíše naše
neschopnost je správně interpretovat
• není vůbec jasné, že 15. a 16./17. dynastie následovaly bezprostředně po vládě 13. dynastie
(což předpokládá Ryholt) – u obou počítá s počátkem r. 1649 BC – viz Chajan – Sobekhotep
IV.!
• přechod byl asi geograficky a časově složitější – v posledních desetiletích 17. století
• vždyť v závěru 13. dynastie množství efemerních panovníků (asi v posledních 25 letech) –
zřejmě nebyli schopni udržovat administrativní kontrolu nad celou zemí = zřejmě koexistence
několika současných „dynastií“ – pravděpodobně po vládě Aji (kol. 1650 BC)
• pokud se vychází z vlády Ahmose – počátek asi 1539 BC – a předpokládáme-li, že thébští
panovníci vládli 90-115 let = počátek 16./17. dynastie asi 1654/1629 BC
• na základě TC: 15. dynastie = 1639-1521 BC
Relativní chronologie Nové říše
• z historiografického hlediska poměrně spolehlivé
• většina vlád jednotlivých panovníků – dobře zdokumentováno – ale i zde problémy
• problematické i pořadí panovníků – např. postamarna
• problematická otázka koregencí (Thutmose III.-Amenhotep II., Amenhotep III.-Achnaton),
v 19. dynastii povaha vztahu mezi Amenmessem a Sethim II. (jinak Ramessovci celkem OK)
• roky vlády = počítány od králova nástupu na trůn – na základě písemných pramenů lze
v některých případech poměrně přesně stanovit konkrétní datum/rámec
• problematika lidských ostatků – např. u mumií Thutmose III. a Ramesse II. – podle
antropologie: Thutmose III. = 40 let (53 let vlády) a Ramesse II. = 55 let (66 let vlády) … asi ne!
• i pro určitou část Nové říše problém s Manéthónem: Ahmose – Merenptah: Eusebius: 348 let
x Africanus: 263 let
Haremheb (KV 57)
J. VAN DIJK, „New Evidence on the Length of the Reign of Horemheb“, JARCE 44 (2008), 193-200.
ZÁVĚR STŘEDNÍ DOBY
BRONZOVÉ V JIŽNÍ LEVANTĚ
22. února 2013
Dějiny oblasti II – Přední východ
Sinuhetovo putování
Proklínací texty
• HYKSÓSOVÉ – SHRNUTÍ (TELL EL-DABcA)
• A PŘECHOD MBA - LBA
Příchod Asijců (Bení Hasan)
- finální fáze MB = podle Albrighta MB IIC – datace: asi 1650–1550 př.n.l.
- podle většiny badatelů: fáze odlišná od té předchozí – výjimkou například
K. Kenyonová nebo většina izraelských badatelů (např. Kempinski). Proti
němu však stojí např. Mazar (1968: 97) nebo Bienkowski (1989)
MB III jako samostatná fáze:
- „americká periodizace“ – založeno na výzkumu Tell Bét Mirsím D a E
- následně potvrzeno na dalších lokalitách – zejména Šekem a Gezer
- podle Devera (HML III: 47) nejen důsledek jemnější stratigrafie, ale spíše
odraz skutečnosti, že hlavní městské lokality v Palestině prošly dalším
„propracováním“ – zejména v prudkém nárůstu obranných prací – až do té
míry, že toto období může být charakterizováno jako odlišná a samostatná
fáze
+ doplněno i další monumentální architekturou (paláce a chrámy), vývoj v
lokální keramice, první objevení se abecedního písma, …
Střední doba bronzová III (asi 1650–1500 př.n.l.)
DRUHÁ PŘECHODNÁ DOBA &
TELL EL-DABʿA
DĚJINY OBLASTI II – PŘEDNÍ VÝCHOD
1. BŘEZNA 2013
TELL EL-DABʿA
• 1895 E. Naville
• 40. léta 20. stol. L.
Habachi
• 50. léta 20. stol.
Shehata Adam (’Ezbet
Rushdi)
• od 1966 Rakouský
archeologický ústav (M.
Bietak, I. Forstner-
Müller)
stratigrafie
- od 12. dynastie dále
- ramessovské vrstvy
zničeny
• A/I-IV (východní
město) a A/V
(severovýchodní
město) – vrstvy
verzálkami
• R/I (MK, Ezbet
Rushdi), F/I (nové
centrum), H/I-VI
(palácový okrsek,
Ezbet Helmi) –
malá písmena
• obecné fáze
verzály
v současnosti až
N/2-3
„MITTELSAALHAUS“
Tradice severní Sýrie
AVARIS  MARI
POHŘBY VÁLEČNÍKŮ
Vysoké procento hrobů
obsahujících zbraně a kadluby
= mnoho obyvatel vojáci a
kovodělci
POHŘBY OSLŮ – naznačují využívání karavan
POČÁTEK VLÁDY HYKSÓSŮ V AVARIDĚ
sektory:
 A/IV – dosud není stanovena přesná stratigrafie
 F/I – velmi poškozené
 Khatana
 A/II – dobrý materiál = intaktní hrobky
do jaké míry můžeme vidět souvztažnost mezi historickou periodizací a
posloupností materiálu
 můžeme-li v archeologických vrstvách tohoto období rozeznat jasný
zlom
 založeno na materiální kultuře
metoda:
změny v typologické posloupnosti a první „objevení se“ diagnostických
typů (zejména zřetelné v případě keramiky)
SEKTOR A/II
„JAHUDÍJSKÉ ZBOŽÍ“
INOVACE
 změna ve stavebních materiálech od E/2
 E/1 a D/3 – významný nárůst dětských pohřbů ve velkých zásobnicích
(tzn. větší úmrtnost mezi novorozenci a kojenci)
 v hrobové výbavě nové typy skarabů – „deeply cut scarabs“ (poprvé v E/1)
 naposledy - zbraně známé v MB IIB
 zjevný pokles množství cínu v
bronzových slitinách
 v keramice – většina nádob: džbánky
(materiál: téměř všechny doposud z
Nile D)
„FIRST APPEARANCE“
keramika:
 poprvé džbánky s malovanou výzdobou – tradice z Levanty
(inspirováno alespoň částečně kyperským WP III-IV)
- nádobky: malé, hruškovitý/bikónický/kulovitý tvar, malované
červenými nebo hnědými rovnými linkami nebo
vlnovkami; dvojité nebo páskové ucho
- importy i lokální výroba
- poprvé E/2
 egyptská skupina jahudíjského zboží – vychází ze syrskoegyptské
skupiny
- obvykle: leštěné, černá barva, páskové ucho; nové tvary
- poprvé E/2 nebo E/1
importy: kyperské WPPL (White Painted Pendent Line Style )
TELL EL-DABcA & HYKSÓSKÝ
FENOMÉN
5. – 6. prosince 2013
JAZYKOVÁ STRÁNKA
 HYKSÓSKÝ ONOMASTIKON (Redford 1997: 20-21)
 celkem 30 osobních jmen – příliš malý vzorek + nejednotnost
přepisu
 domněnky: většina zřejmě původ v dialektech v oblasti podél
pobřeží Středozemního moře – spíše než ve vnitrozemí
 teonyma – hornaté pobřeží severně od Akka
 konkrétně nevypovídá nic o původním prostoru obyvatelstva
 PÍSEMNÉ PRAMENY
 texty 15. dynastie = omezený počet – krátké formulovité nápisy
(často skaraby; titulatura + jméno vládce)
 velký rozptyl míst nálezu: kromě severních částí Egypta také
Knóssos, Boghazkale, Bagdád, Andalusie
Z HISTORICKÉHO HLEDISKA
= zásadní především texty z doby vyhnání Hyksósů:
 Kamose I
 Kamose II
 nápis Ahmose, syna Abany v El Kábu
 Rhindův matematický papyrus
 Stéla bouřky („Unwetterstele“)
= pozdnější významné texty:
 nápis Hatšepsuty (Speos Artemidos)
 Povídka o Apopim a Seqenenreovi (pSallier I)
 Stéla 400 let
 Manéthó (Josefus Flavius, Contra Apionem)
ROZSAH VLÁDY HYKSÓSŮ
 nevyřešenou otázkou – nakolik byly zpočátku vlády hyksóské dynastie
ohroženy i Théby
 hyksóský materiál v Núbii – pouze záležitost obchodu
o rozsahu moci Hyksósů v Syropalestině:
 v první řadě – skaraby se jmény hyksóských vládců nalezené
v Levantě
Am: Tell el-Ajjúl (2x)
Sechenre: Tell el-Ajjúl (3x), Tell el-Farah jih
Šeši: kibbuc Barqai, Gezer, Jericho, Lakíš, Tell el-Ajjúl (6x), Tell elFarah
jih, Tell Jemmeh
Maibre: Ammán, Tell el-Ajjúl (2x), Tell el-Farah jih, Tell Chalíf
Aauserre: Tell el-Ajjúl (4x)
Aahetepre: Lakíš, Tell el-Ajjúl
15. DYNASTIE
 Šalik/Šarek (varianty: Salitis, Silites, Saites)
– může být identický se %xa-n-ra
 Bnon (varianty: Beon, Baion)
– může být identický s MAa-ib-ra ^Si
 Apachnan (varianty: Apachnas, Pachnan)
– může být identický s Mr-wsr-ra Yaqbhr
 Seweserenre (%wsr-n-ra) Chajan
 Aaweserre Apopi (varianta: Apofis) (aA-wsr-ra aIppi)
 Aasehre Chamudi
TELL EL-DABcA & PŘECHOD MEZI
MBA A LBA V JIŽNÍ LEVANTĚ
PŘECHOD MEZI MBA A LBA V
JIŽNÍ LEVANTĚ
tradičně:
= konec MB IIC/III – násilný konec způsobený vyhnáním Hyksósů z Egypta a
následnými vojenskými akcemi v Kanaánu = hranice mezi MBA a LBA tak
narýsována kolem roku 1550 př.n.l.
nové výzkumy v hornaté oblasti Efraim (I. Finkelstein) a Manasseh (A.
Zertal) = destrukce MBA lokalit dokonce ještě větší, než se dříve
předpokládalo
 nepokoje na konci MBA
 problém datovat všechny destrukce do takto krátkého období – nelze se
spoléhat ani na keramické či stratigrafické důkazy představitelé
„minimalistického“ pohledu (Donald Redford, William Shea, James K. Hoffmeier
nebo Piotr Bienkowski)
 egyptská politika vůči Levantě v době před Thutmosem III. spíše podle vzorů
Střední říše
 jedním z velkých otazníků „biblické archologie“ je přechod střední a
pozdní doby bronzové – rozptyl mezi 1550 a 1450 př.n.l.
 na základě archeologického materiálu prokázáno: nástup „pozdní doby
bronzové“ v Sýrii dříve než na jihu
 v severní oblasti: přibližně polovina 17. století př. n. l.
 v jižní oblasti: tradičně - od W. F. Albrighta (Albright 1960):
 přibližně do poloviny 16. století př. n. l.
 tradiční datační kritérium - vývoj keramiky - nemá pro počátek pozdní
doby bronzové zásadní výpovědní hodnotu = keramická tradice střední
doby bronzové pozvolna pokračuje i nadále a plynule přechází do tradice
pozdní doby bronzové
Chronologie přechodu MBA – LBA: JIŽNÍ LEVANTA
Dever (1992) Izraelský konsensus Bietak (1991, Dabca)
MB II (1750–1650) MB IIB (1750–1550) MB IIB (1700–1600)
MB III (1650–1500) MB IIC (1600–1530)
MB III/LB IA (1500–1450) LB I (1550–1400) MB IIC/LB IA (1600–1450)
 Střední doba bronzová II (asi 1800/1750–1650 př. n. l.) – (Hyks. MB IIB)
podle Albrighta MB IIB – původní datace: asi 1750–1650 př.n.l., kterou
někteří odlišují od závěrečné MB III/MB IIC – proti „izraelské škole“:
Kempinski (1983), proti Bienkowski (1989)
- opětovná urbanizace území
(1) rozmach a opevnění lokalit, které již byly osídleny v MB I
(2) rozvoj jasně lokální „kanaánské“ kultury (zejména v Palestině) s menším
množstvím cizích kontaktů
(3) standardizace takového průmyslu jako výroba keramiky a bronzu
Tell el-Ajjūl
Fortifikace
1-2 předpolí, 3-4 hradby
Městská brána
Javne Jam
MB III jako samostatná fáze
- „americká periodizace“ – původně založeno na výzkumu Tell Bét Mirsím D a E
- následně potvrzeno na dalších lokalitách – zejména Šekem a Gezer
 doplněno i další monumentální architekturou – jako jsou paláce a chrámy
 určitým vývojem v lokální keramice (srv. zejm. Cole 1984 pro Šekem)
 první objevení se abecedního písma („protosinajská“ či „protokanaánská“ abeceda)
 především: plný rozkvět místní „kanaánské kultury“ – jižní Levanta nyní dosáhla
vrcholu svého městského rozvoje a internacionalismu, který neměl být překonán až do
římské doby
 tato fáze: ekvivalentem vrcholu „hyksóského“ období Egypta (15. dynastie; asi 1650–
1550/1500 př.n.l.)
Tell el-Dabca
 narůstající hustota obyvatelstva;
 rodinné pohřby v hrobkách pod podlahami;
 více egyptianizovaná keramika a materiální kultura
 „kyperské“ „bichrome“ a „white slip I“ importy
 celkové rozrušení na konci D2, které vlastně končí osídlení až do ramessovského
osídlení (vrstva B)
konec MB III v jižní Levantě
- prakticky všichni odborníci od dob Albrighta spojují konec MB III (MB IIC)
s egyptskými taženími do Asie, které měly být zjevnou příčinou destrukce téměř
každé lokality a to alespoň částečně
(1) „racionalizace“ egyptského záměru a strategie (Weinstein 1981)
 vyvodit posloupnost bitevních tras, která by se rozprostírala po celou
hlavní fázi dobývání jižní Levanty, která – jak většina souhlasí – musí být
datována mezi asi 1540 a 1460 př. n. l. (tedy od Ahmose I. po 1. tažení
Thutmose III. v jeho 22./23. roce, asi 1457 př. n. l.)
(2) keramická typologie
(3) rekonstrukce skutečného archeologicko-historického kontextu nejlépe známých
egyptských tažení
 založené například na nápisech Thutmose III. z Karnaku a jeho bitevní
itinerář jeho tažení na jaře roku 1457 př. n. l.
PERIODIZACE LBA V JIŽNÍ LEVANTĚ
Ruth Amiranová (AMIRAN 1969: 124), která svůj chronologický systém založila na
základě vývoje lokální a importované keramiky, se zvláštním zřetelem na keramiku
mykénskou (srov. také WRIGHT 1965). Nejnovější výzkumy si však vyžádaly značné
změny i v mykénské chronologii a data uváděná Amiranovou tak nejsou dále
akceptována.
Pozdní doba bronzová I 1570-1410 př. n. l. Myc I-II
Pozdní doba bronzová IIA 1410-1340 př. n. l. Myc IIIA
Pozdní doba bronzová IIB 1340-1200 př. n. l. Myc IIIB
Olga Tufnellová (TUFNELL 1958), která ve své práci upozorňuje na skutečnost, že
kyperské tzv. "bichrome" zboží se v palestinském regionu objevuje ještě dříve a
počátek pozdní doby datuje kolem roku 1600 př. n. l.
Pozdní doba bronzová I 1600-1450 př. n. l.
Pozdní doba bronzová II 1450-1350 př. n. l.
Pozdní doba bronzová III 1350-1200 př. n. l.
• nereflektují skutečnost, že závěrečná fáze střední doby bronzové, představovaná v
egyptském kontextu obdobím vlády hyksóských panovníků, má své pokračování v
keramické tradici počátku pozdní doby bronzové.
• tato tradice postupně mizí a místo kyperského tzv. "bichrome" zboží narůstá množství
importovaných druhů tzv. "base ring".
• keramická tradice pozdější rané fáze pozdní doby bronzové (tzv. IB) zůstává z větší míry
jednotná po celý zbytek období a to i ve fázi II (IIA a IIB).
Čtyřčlenné dělení chronologie pozdní doby bronzové pochází již ze 40. let 20. století a pojí
se se jménem Williama F. Albrighta (ALBRIGHT 1949, 19632). V dnešní době jí užívají (se
vzájemnými odlišnostmi) například i Amihai Mazar (MAZAR 1992) či William G. Dever
(DEVER 1992).
Pozdní doba bronzová IA 1550-1470 př. n. l.
Pozdní doba bronzová IB 1470-1400 př. n. l.
Pozdní doba bronzová IIA 1400-1300 př. n. l.
Pozdní doba bronzová IIB/III (GONEN 1992) 1300-1200 př. n. l.
• Významným počinem při dělení vnitřních fází pozdní doby bronzové se stal
příspěvek Kathleen Kenyonové (KENYON 1973: 527-530), která svůj systém založila
na opětovném zhodnocení archeologického materiálu z Chasóru, Lakíše, Megidda a
dalších.
• Tento materiál následně rozřadila do sedmi odlišných skupin (označených A-G),
které odpovídají původnímu čtyřčlennému schématu následujícím způsobem:
Kenyonová A, B Albright pozdní doba bronzová IA
Kenyonová C (část) Albright pozdní doba bronzová IB
Kenyonová C (závěr), hiát mezi C a D, D Albright pozdní doba bronzová IIA
Kenyonová E, F, hiát mezi F a G, G Albright pozdní doba bronzová IIB
Užití tohoto schématu v další literatuře je však velmi omezené.
Pozdní doba bronzová I (asi 1500–1400 př. n. l.)
- tradiční dělení LB I a LB II – kolem 1400 př.n.l., každá s několika fázemi již od
Albrighta; platí to především pro Palestinu a ne tolik pro Sýrii
- pro LB I = LB IA (krátké údobí následující první egyptské destrukce – na většině
lokalit je představována přerušením osídlení) a LB IB (období obnovy
- období po intenzivních vojenských taženích Thutmose III. v pol. 15. stol. př.n.l. =
poprvé: sedentarizace většího množství obyvatelstva egyptského původu
- sedentarizace: doprovázena vnesením mnoha prvků egyptské kultury do místní
tradice
- dominace prestiže egyptského materiálu a kultury v oblasti na různém stupni
přetrvala až do 12. století př. n. l., kdy začalo jeho postavení slábnout a egyptské
jednotky se začaly postupně stahovat ze svých posádkových měst.
- v pozdní době bronzové = palestinská oblast se stala nedílnou součástí širšího
egyptského impéria
Pozdní doba bronzová IA nebo „Přechodná doba MB III/LB IA“
• namísto LB IA = krátká přechodná „MB III/LB IA“ fáze (asi 1500–1450 př. n. l.), která
by zahrnovala jak tažení, která zakončila MB III (tedy ta po Ahmosovi I. a
Amenhotepovi I.), a zejména Thutmose III.
• mezera v osídlení na mnoha lokalitách, které již byly zničeny
• podle Albrighta ale LB IA od asi 1550-1450 př. n. l. – protože přijal zjednodušující
schéma, které mělo sklon klást všechny egyptské destrukce už dříve
• mnohem složitější data dnes naznačují dlouhý, protahovaný proces s konečným
„hromadným zničením“ vojenských tažení Thutmose III.
• ve stejné době – redukce v absolutní chronologii snižuje tato data ještě níže a
výsledkem je, že Albrightova LB IA by byla jednoduše vytlačena, což by platilo, pokud
by období renesance, tedy LB IB, mělo být asi 1450-1400 př. n. l.
• namísto LB IA Dever navrhuje krátkou přechodnou „MB III/LB IA“ fázi, asi 1500–1450
př. n. l.):
1. přesnější popis stratigrafické komplexnosti = odraz postupné povahy egyptského
dobytí a osídlení jižní Levanty, která nakonec přivedla všechna opevněná sídla MB III
k jejich konci
2. zpochybnění jasného keramického „zlomu“ mezi MBA/LBA“:
= otázka: „je tato finální destrukce MB III nebo LB I?“keramika obvykle
kritériem pro dataci destrukčních vrstev; zejména se zde jedná o
diagnostické zboží
= pokud není toto zboží přítomno – o destrukci se říká, že je raná, tzn. MB III
= pokud je přítomno – říká se, že je mírně pozdější nebo raná LB IA
diagnostické zboží pro MBA – LBA:
Kypr:
• „bichrome“
• „monochrome“
• „white slip I“
• „base ring I“
Lokální:
• „chocolate-on-white“ (možná kyperská inspirace)
V syrském stylu (v některých případech)
• „grey lustrous“
KERAMIKA
LBA I
• Společným jmenovatelem pro lokální keramiku pozdní doby bronzové fáze I je
plynulý přechod a pokračování v tradici předchozí střední doby bronzové, což se
odráží především ve tvarech i užitém materiálu všech hlavních typů nádob.
Hlavním určujícím elementem pro klasifikaci nálezového kontextu do tohoto
období je přítomnost či absence některých druhů keramiky - lokální i importované
"bichrome"
- poprvé v závěru MBA, ale její původ
není zcela zřejmý a bývá hledán buď v
kanaánské oblasti nebo na Kypru
- tvarová škála: převažují kratéry či
džbány, na plecích velmi kvalitně
zdobeny obvykle geometrickými
motivy provedenými v červené a
černé barvě
- ze zvířecích motivů: vyobrazení ryb
a ptáků či jako v případě kratéru z
Tel Nagily (IDA 66.921) i býk
"base ring"
- kyperské zboží = V Středomoří jeden z
nejčastějších importů
- "base ring“
- barevná škála hlíny: od jemné
šedohnědé až po tmavě šedé odstíny
- importy nejsou vytáčeny na kruhu
- tvarově se jedná výhradně o menší,
uzavřené nádobky - džbánky a druh
označovaný též jako "bilbil„
- velmi specifický tvar těla v podobě
makovice
„white slip“
- keramika s bílým slipem ("white
slip")
- obvykle: polokulovité misky s
horizontálním trojúhelníkovým
uchem ("milk bowls")
- v kanaánském prostředí: od
MBA III
- kvalitní bílým slip + na vnější
straně malovaná dekorace v
hnědé barvě
- výzdoba: horizontální linky
kolem okraje misek + obdobné
vertikální pásky spojující se u
dna nádoby; linky doplněny
krátkými horizonálními
spojnicemi = žebříkovitý motiv
• "grey lustrous"
- v relativně rozlehlé geografické
oblasti (severní Sýrie, J Levanta,
Kypr i Egypt)
- místo původu: obtížné stanovit x
na základě koncentrace: obvykle
severní část J Levanty, ovlivněno
syrskou tradicí
- podobně jako "chocolate-onwhite„
- nejstarší a ojedinělé
příklady z MBA III (Tell el-Farah
jih, Tell el-Ajjúl) x užití vrcholí v
LBA I
- tvarový repertoár: výhradně
menší kulovité džbánky s uchem
mezi vysokým hrdlem a plecemi
- vyrobeno z šedé hlíny pokryté
následně šedým až černým
slipem a leštěny.
nejlepším kritériem pro relativní dataci
destrukčních vrstev v pozdní MB III nebo
v rámci „MB III/LB IA“ může být
přítomnost nebo nepřítomnost
„bichrome“ zboží
- v důsledku toho: Tacanach, Megiddo X,
Gezer XVIII a Tell el-cAjjúl „City II“ náleží
do pozdější fáze, neboť na všech bylo
identifikováno „bichrome“ zboží přímo
v destrukční vrstvě nebo bezprostředně
nad finální destrukční vrstvou.
na základě kyperské keramiky
nemůžeme „MB III/LB IA“
jednoznačně postulovat – důvod:
toto zboží nemůže být datováno
nezávisle na Kypru a běžně jsou
datovány právě ve vztahu k J
Levantě; s jistotou je nemůže ani
připsat k jednotlivým relativním
fázím
„White Slip I“ – počátek v „Late Cypriote IA“, ale navrhovaná data pro počátek této fáze na
Kypru se liší od 1650 (Merrillees) po 1550 př.n.l. (Catling, Salz, Dever; srov. Åström 1989:
63 a nyní Merrillees 1992)
= J Levantě zřejmě vyhovují jen nejnižší data, neboť white slip I je velmi vzácná
v destrukčních vrstvách, které končí MB lokality x nutno připustit, že kyperské zboží mohlo
začít na Kypru dříve, ale do J Levanty se dostalo přibližně po jedné generaci
MATERIÁLNÍ KULTURA LBA
V JIŽNÍ LEVANTĚ
OSÍDLENÍ A MĚSTO
LBA I
• snížení intenzity osídlení (cca 50%)
• mnoho z tradičně silných městských center
následkem destrukce/destrukcí opuštěno
• náhlé destrukce (kol. pol. 16. století př. n. l.)
= nepostihly všechna města + tradičně
spojováno vojenskými akcemi prvních
panovníků 18. dynastie
• mj. Tell el-Ajjúl, Tell el-Farah jih, Tell Bét
Mirsím, Jericho, Šekem, Megiddo či Chasór
• některá z městských center následně
osídlena x rozsah osídlení nedosahoval
rozměrů a intenzity MBA
LBA II
• většina palestinských měst neopevněných
• postupně: opouštění některých tradičních sídlištních center vzniklých v MBA
• v důsledku narůstající intenzity obchodu ve fázi IB: zejména při pobřeží
zakládána nová sídliště (např. Tell Abú Hawám či Tel Girit)
• tzv. Rezidence guvernéra
• v průběhu 13. a 12. století př. n. l. v jižních oblastech Levanty (např. Tell el-Chesí,
Tell el-Farah jih, Tel Sera, Tel Mor, Dér el-Balah či Tel Afek) a v Zajordánsku (Tell
es-Saidíja)
• funkce těchto paláců: půdorys s centrální místností obklopenou dalšími prostory,
pravděpodobně souvisí s výkonem egyptské správy v dané oblasti
FORTIFIKACE
• hlavní rozdíl mezi MBA a LBA: absence nového fortifikačního systému v LBA
• pokud centra z MBA osídlena i v LBA, pak do obranného systému začleněny prvky
starších struktur, aniž by byly dále rozšiřovány či upravovány
• Př.: Chasór - i jako městské centrum LBA zůstává chráněn obranným valem
vybudovaným již v MBA
• většina z měst LBA: nebyla nijak chráněna = nejen malá sídliště, ale i velké městské
struktury
CHRÁMY
LBA I
• sakrální architektura: dobře zastoupena
• chrám LBA x MBA = jednoznačné
oddělení hlavního městského chrámu
od paláce.
stupeň IA
• tzv. "Fortress Temple IB" v Lakíši
• "Migdal Temenoi 7-6" v Šekemu
• vznik pravděp. v závěru MBA, ale
užíváno po celou LBA
• jednoduchá místnost; v dlouhé ose
stavby (stejně jako vstup do chrámu)
• v Megiddu (chrám 2048, vrstva VIIB) a
Chasóru (tzv. "Long Temple") Megiddo
• velká místnost s oltářem u zadní
stěny proti vstupu: v pozdějších
fázích mohla být rozdělena do
několika, tak jak je tomu v případě
Chasóru v oblasti H (tzv.
"Orthostate Temple")
LBA IB
• kanaánský chrám: symetrická
stavbu, většinou monumentálních
rozměrů, jejíž svatyně byla
umístěna uvnitř zastřešené haly,
do níž se vstupovalo taktéž
zastřešeným vchodem a oltář se
nalézal přímo proti vstupu.
• ojedinělou stavbou: malý chrám,
na západním úpatí tellu v zásypu
nevyužívaného obranného
příkopu z MBA v Lakíši - tzv. Fosse
Temple (I)
• následně "Fosse Temple II" a
"Fosse Temple III„
• konečná destrukce: v průběhu 13.
století př. n. l.
LBA II
- chrámová architektura navazuje na starší
předobrazy
- ve většině případů: monumentální stavby
uspořádané podle dlouhé osy se vstupem
vedoucím buď do předsíně či přímo do hlavní
místnosti, která má obvykle čtvercový půdorys.
Svatyně je v těchto chrámech umístěna na
opačné straně hlavní místnosti, přímo proti
vstupu a obětiště se obvykle nachází na
vyvýšeném místě přístupném schodištěm
- fenomén kombinace lokální tradice s
egyptskými architektonickými prvky
- 13. století př. n. l. či již v pol. 14. stol. př. n. l. v
Bét-šeánu (ve vrstvě VII) – „egyptský chrám“
KERAMIKA
LBA I
• Společným jmenovatelem pro lokální keramiku pozdní doby bronzové fáze I je
plynulý přechod a pokračování v tradici předchozí střední doby bronzové, což se
odráží především ve tvarech i užitém materiálu všech hlavních typů nádob.
Hlavním určujícím elementem pro klasifikaci nálezového kontextu do tohoto
období je přítomnost či absence některých druhů keramiky - lokální i importované
"grey lustrous"
• v relativně rozlehlé geografické oblasti
(severní Sýrie, J Levanta, Kypr i Egypt)
• místo původu: obtížné stanovit x na
základě koncentrace: obvykle severní
část J Levanty, ovlivněno syrskou
tradicí
• podobně jako "chocolate-on-white„ nejstarší
a ojedinělé příklady z MBA III
(Tell el-Farah jih, Tell el-Ajjúl) x užití
vrcholí v LBA I
• tvarový repertoár: výhradně menší
kulovité džbánky s uchem mezi
vysokým hrdlem a plecemi
• vyrobeno z šedé hlíny pokryté
následně šedým až černým slipem a
leštěny.
"bichrome"
• poprvé v závěru MBA, ale její původ
není zcela zřejmý a bývá hledán buď v
kanaánské oblasti nebo na Kypru
• tvarová škála: převažují kratéry či
džbány, na plecích velmi kvalitně
zdobeny obvykle geometrickými motivy
provedenými v červené a černé barvě
• ze zvířecích motivů: vyobrazení ryb a
ptáků či jako v případě kratéru z Tel
Nagily (IDA 66.921) i býk
"base ring"
- kyperské zboží = V Středomoří jeden z
nejčastějších importů
- podstavcový prstenec ("base ring")
- barevná škála hlíny: od jemné šedohnědé až
po tmavě šedé odstíny
- importy nejsou vytáčeny na kruhu
- tvarově se jedná výhradně o menší, uzavřené
nádobky - džbánky a druh označovaný též
jako "bilbil„
- velmi specifický tvar těla v podobě makovice
„white slip“
- keramika s bílým slipem ("white
slip")
- obvykle: polokulovité misky s
horizontálním trojúhelníkovým
uchem ("milk bowls")
- v kanaánském prostředí: od
MBA III
- kvalitní bílým slip + na vnější
straně malovaná dekorace v
hnědé barvě
- výzdoba: horizontální linky
kolem okraje misek + obdobné
vertikální pásky spojující se u
dna nádoby; linky doplněny
krátkými horizonálními
spojnicemi = žebříkovitý motiv
"chocolate-on-white"
• poprvé v povodí Jordánu (Zerqa) v závěru MBA III x
většina příkladů z kontextu LBA I
• zastoupeny všechny hlavní tvary
• jednotlivé nádoby velmi dobře vypracovány a
vytáčeny na kruhu
• pojmenování: dekorace = silná slipová vrstva (světle
krémové barvy) + po vyleštění + výzdoba v
čokoládově hnědé až červenohnědé barvě
• malovaná dekorace - v naprosté většině případů
geometrická - může pokrývat nejen plece, ale i hrdlo,
okraj i ucha nádoby.
POHŘBY A POHŘEBNÍ ZVYKLOSTI
LBA I - II
• dva hlavní způsoby pohřbívání:
hornaté vnitrozemí:
tradice MBA (pohřební jeskyně)
pobřežní nížina:
jednoduché jámové pohřby
Na přelomu 14. a 13. století př. n. l.
= nový fenomén - pohřby v hliněných
antropoidních rakvích
LBA I
LBA II
EGY P T SK É CH R ÁMY
V K ANAÁNU V DOB Ě
NOVÉ ŘÍ ŠE
„EGYPTSKÝ CHRÁM“
• architektura: egyptská
• kult: egyptský
• architektura: egyptská/egyptianizující
• kult: lokální
SERÁBIT EL-CHADÍM
TIMNA
GEZER CHASÓR
GAZA
BÉT-ŠEÁN
LAKÍŠ
ŠEKEM
NÁSTUP LBA V SEVERNÍ
LEVANTĚ
5. – 6. prosince 2013
NÁSTUP LBA V SEVERNÍ LEVANTĚ
• asi 1600-1200 př.n.l.
• „mezinárodní“ politika – zájmová oblast Chetitské, Mitannské, Egyptské i Asyrské říše
• množství písemných pramenů x archeologická stránka „neujasněná“
• málo C14 a dendro teprve začíná být aplikovaná
• podobně jako na jihu – značná podobnost MBA a LBA keramiky – postupný vývoj; obdobné
platí pro architektonický vývoj či stratigrafii (Alalach, Hama, Hammam et-Turkman)
• keramika = pro LBA: běžné zboží i luxusní či importy
„NÚZSKÉ ZBOŽÍ“
• poprvé identifikováno na Jorgan Tepe (Núzi)
v S Iráku
• malovaná výzdoba ve světlé barvě na
tmavém pozadí
• geometrické nebo florální (především na
západě) motivy
• typický tvar: vysoká, tenkostěnná otevřená
nádoba na malé nožce nebo podstavci
v podobě „knoflíku“
• „mitannské prostředí“ – 15.-14. stol. př.n.l. –
obvykle v nevelkém počtu – elitní marker
• v oblasti Džazíry se s počátky núzského
zboží překrývají poslední fáze cháburského
zboží – tmavě malovaný dekor na „shoulder
goblets“ s podstavci v podobě „knoflíku“
Alalach (Tell Ačana)
● C. L. Woolley (1937-1939; 1946-
1949)
● jedna z nejbohatších sekvencí
z LBA, vrstvy VI-I, přesná
stratigrafická situace a její
interpretace stále diskutována
● celkem 17 sídlištních vrstev od
EBA do LBA
● pro LBA především kyperské
importy – lokální sekvence
archeologických vrstev poskytuje
relativně spolehlivý časový rámec
v kontextu celé východní
mediterránní oblasti – především
relativní chronologie!
● destrukce vrstvy VII – Chattušili I.
EXKURZ: CHETITSKÉ DĚJINY
Raný bronz v Anatólii (asi 2500–2000 BC)
• centrální Anatólie - homogenní archeologická kultura - „chattijská“
• písemné prameny:
● vyprávění Král bitvy (šar tamḫāri) o králi Sargonu Akkadském a
jeho tažení do anatolského města Purušchanda na podporu zde
sídlících akkadských obchodníků
● legenda o králi Narám-Sínovi Král Kúty + fiktivní královský nápis,
který zmiňuje porážku sedmnácti anatolských králů
Král Kúty - mezi koalicí sedmnácti panovníků i „Pamba, král Chatti“ a
„Zipani, král Káneše“ - formálně nejstarší odkaz na „Chatti“ či
„Chattušu“ (23. stol.)
• historická mezera mezi 23. a pol. 19. stol. BC
• na přelomu 3. a 2. tisíciletí založeno kárum Chattuš
Střední doba bronzová v Anatólii
• charakteristické - přítomnost asyrských obchodních kolonií – staroasyrské texty –
kupecká osada Káneš (u dnešního Kültepe) = obchodní kolonie Aššuru, asi 20 tis.
tabulek – převážně obchodního charakteru + korespondence
• poté, co asyrské kupecké osady ztratily na významu, přesunulo se mocenské centrum
do Chattuše, pozdějšího hlavního města Chetitské říše.
• Anitta, král Kuššaru a Néši, syn Pichany (konec 18. stol.); současník Šamší-Adada I.
písemný pramen: CTH 1: Text o Anittovi – často opisován i v pozdějších dobách
CTH = Catalogue des textes hittites: http://www.hethport.uni-
wuerzburg.de/CTH/
• sjednocení lokálních městských států pod jeho nadvládu
• jeho otec Pitchana z Kuššaru si podmanil Káneš/Néša – jeho rezidencí – pak vojenská
tažení jeho syna Anitty – ústí ve zničení Chattuši + plevel a kletba
• pod jeho kontrolou území, které se později mělo stát jádrem Chetitské říše
• rozpad Anittovy říše - posléze nejsou dochovány žádné písemné prameny - kolaps i
asyrských obchodních kolonií
CHATTUŠILI I
● Chattušili = „muž z Chattuš(e)“
● množství písemných pramenů:
Anály Chattušiliho I. (CTH 4, akk.+chet.)
Edikt Chattušiliho I (CTH 5)
Proklamace o nástupnictví Chattušiliho I./Testament (CTH 6)
Starochetitské vyprávění o městě Zalpa (CTH 7; akk.)
Palácová kronika (CTH 8-9) atd.
● původ: v Análech: „syn Tawannannina bratra“ (Tawannanna = manželka Labarny I.) zjevně
nebyl Labarnovým synem, ale asi synovec královny (nástupnictví ale v mužské a
nikoliv ženské linii) - zřejmě pocházel z linie synů, kteří byli zapuzeni - možná syn
Papachdilmacha
● po nástupu na trůn: zapuzena Tawannanna i její potomci = nástupnictví Ch. potomků
● akkadsko-chetitské Anály: psány strohým jazykem popisujícím tažení, bitvy a dobytí
jednotlivých měst; chet. pešnatar (odvozeno od pešna, „muž“) = „mužné činy“ (srv. res
gestae)
CTH 4
● tažení v průběhu šesti let jeho vlády
● neobsahují žádné údaje napomáhající dataci
● v 1. roce: pouze Anatólie
● ve 2. roce: syrské tažení:
- prvním cílem: Alalach (panovníkem Ammitaqu,
vazal Chammurapiho z Aleppa) = destrukce VII
- vypálení paláce + města (dopis Chattušiliho I./
Labarny = vazalskému králi v Sýrii z tohoto
tažení
● ve 3. roce: Arzawa = nedobyl města, pouze kořist (dobytek, ovce) = ztráta víry
v panovníka = rozpad říše + pronikání Churritů – Chattušiliho reakce: protiútok +
znovudobývání území v Anatólii – triumfální návrat do Chattuše
● ve 4. roce: druhé tažení na sever
● v 5. roce: druhé syrské tažení – konflikt s Chaššu/Chaššuvou/Mamu(?) – churritským
městem V od Eufratu = tudíž překročil Eufrat – pomoc při ochraně města - jednotky
Chammurapiho II., krále Jamchadu/Aleppa (syn Jarim-Líma III.)
● při vojenských akcích možná raněn – otázku nástupnictví řeší jeho Testament = za
nástupce adoptuje vnuka Muršiliho
MURŠILI I.
• písemné prameny: zlomky Análů - tažení proti Babylónu (CTH 10), proti
Chalabu/Aleppu (CTH 11), anatolská tažení (CTH 12), churritské války (CTH
13), syrské války (CTH 14 - možná ne Muršili I.)
• současník Samsuditány z Babylónu (asi 1625-1595/1529-1499 př.n.l.)
• podle Telepinova výnosu = M. úspěšný vládce, rozšiřoval území - podle
tohoto textu dobyl Aleppo - pak se vydal k Babylónu a dobyl ho = konec 1.
babylónské dynastie; podle Babylónské kroniky: „Za časů Samsuditány
pochodovali proti zemi akkadské muzi z Chatti“ + plenění + odvlečení
Mardukovy sochy - při cestě zpět na něj zaútočily churritské jednotky:
datum 1595/1531 BC - tažení povodím Eufratu - dobytí Mari a Babylónu;
nepokoje v Chatti - stažení jednotek do Anatólie; po dobytí Babylónu Kassité
= možná Muršiliho spojenci
• krátce po návratu do Chattuši - zabit švagrem Chantilim I. (opět
v Telepinově výnosu)
• dochované fragmenty „Análů“ - tažení proti Babylónu, Aleppu, Churritům a
Sýrii - tažení proti Aleppu: pomstít otcovu krev
Chantili I., švagr Muršiliho I. (manžel Charapši)
• konspirace - také Zidanta (I.) = vražda Muršiliho I. - pak Chantili I. na trůn (jako manžel Charapši)
• obavy o vlastní život (Telipinův výnos) - ale dlouhá vláda
• měl být prvním králem, který opevnil Chattušu (archeologicky nikoliv)
• neustálé konflikty s Churrity - Telipinem interpretováno jako božská odplata za Muršiliho vraždu
• první doklady o severních Kašcích (pozdní odkaz, Tudchalija IV., 1239-1209), kteří zničili posvátné
město Nerik v S Anatólii - znovu osídleno až za Chattušiliho III.
Zidanta I., švagr Chantiliho I.
• jeho manželkou dcera Chantiliho I.; na konci Chantiliho vlády zabil Pišeniho, který byl legitimním
dědicem a to včetně potomků a hlavních hodnostářů - Zidanta králem
• Zidantu pak zavraždil jeho vlastní syn Ammuna (opět Telepinu)
Ammuna, syn Zidanty I.
• zabil svého otce - pak nástup na trůn
• teritoriální ztráty
• ke konci jeho pravděpodobně dlouhé vlády si jeho syn Chuzzija zajistil trůn tím, že povraždil
množství svých příbuzných
• z doby jeho vlády: fragmentární kronika (CTH 18) - anály - zřejmě úspěšně vyplenil Néšu, ale záhy
s ní znovu bojoval + další konflikty v centrální Anatólii; ztratil kontrolu nad Arzawou, Kitzvatnou
(první samostatný vládce asi Parijavatri, otec Išputachsua)
Chuzzija I., syn Ammuny
• zjevně nebyl první v nástupnictví - jeho bratry mohli být zavraždění Tittija a Chantili
• Chuzziju sesadil z trůnu Telepinu (švagr), ale nenechal ho zabít (viz Výnos)
Telipinu, zeť Ammuny
• manželka Ištaparija, sestra Chuzziji I.
• texty: Telipinův výnos (CTH 19, akk.+ chet.), Telipinovo tažení proti Lachcha (CTH 20), Smlouva
s Išputachšim z Kitzvatny (CTH 21, akk.+chet.), zlomky s jeho jménem (CTH 22)
• Chuzzija I. se pokusil Telipina a Ištapariju zabít, ale nezadařilo se - Telipinu se o spiknutí
dověděl - sesadil Chuzziju a zmocnil se trůnu
• dalších pět Chuzzijových bratrů poslal do vyhnanství (podporovali Chuzziju při pokusu o
Telipinovo zabití)… nicméně během Telipinovy vlády byli nakonec Chuzzija i jeho bratři
zavražděni Tanuvou (údajně bez vědomí Telipina) - vrazi Tanuva, Tachurvaili a Taruchšu byli
odsouzeni, ale z rozhodnutí Telipina se z nich stali zemědělci
• tzv. Telipinův výnos z konce starochetitského období (po 1500 před Kr.), v jehož úvodu je
podán výčet chetitských králů od počátku chetitského království v Chattuši až po nástup
Telipina I. na trůn. Zdůrazněny jsou především okolnosti nástupu jednotlivých panovníků na
trůn a intriky i vraždy, které je provázely.
• pokus o ukončení neustálých vražd - zabezpečení nástupnictví
• zároveň také vítěz několika konfliktů na JZ; zničil město Chaššuva
• první chetitský panovník, který uzavřel smlouvu s cizím státem - smlouva s Išputachšim
z Kitzvatny (CTH 21) (proti Mitanni?) - paritní smlouva (zlomky akk.+chet.)
• zřejmě první doklady Chetitských zákonů - Telipinova kompilace (odpovídá duktus + také
Výnos obsahuje na konci zákony a samotný je právním textem)
• zbytek 16. stol. - dynastické spory + ozbrojené konflikty - především s Churrity (na východě);
možná lze spojit expanzi do Syropalestiny a Mezopotámie s opětovným zavedením klínového
písma - duktus odlišný od duktu asyrských kolonií; sám Muršili zavražděn krátce po návratu následně
tedy nejednoznačné záznamy, nevýznamní panovníci, omezení centrální moci (srv.
ideologie královské moci - panovník neměl božský statut, ale první mezi rovnými; později - asi
1400-1200 - královská moc více centralizovaná)
• např. Aleppo + okolní oblasti - kontrola Churritů - včetně pobřežní oblasti pův. označované
jako Adanija - přejmenováno na Kitzvatnu (později Kilíkie)
• Označení „středochetitské“ období = sporné a je pouze pomocné
• Vymezuje období vlády jednotlivých panovníků po době starochetitské až do začátku
chetitské velkoříše za Šuppiluliumy I.
• mnozí králové „střední“ říše měli stejná jména jako dřívější či pozdější králové, a nelze jim
proto vždy jednoznačně přiřadit nalezené texty. V tomto směru je hlavní pomůckou
paleografická a lingvistická analýza dochovaných textů, jež nám umožňuje texty přibližně
datovat
• Zprávy z ostatních regionů Předního východu = minimální + a nelze proto zhodnotit politický
význam či vliv chetitských králů
• střety s novými státními útvary, jež se zformovaly na jihu (Kizvatna) a na jihovýchodě
(Mitanni).
• v průběhu 15. stol. před Kr. = Mitanni + sílí pronikání churritského vlivu do chetitské kultury.
• silný nárůst churritštiny = především za vlády Tutchaliji I. + současně se studují a přepisují
tradiční díla mezopotámské literatury
• počínaje vládou Arnuvandy I. dochází k vpádům kmenů Kašků ze severu, které provází celé
následující chetitské dějiny a jsou později i jednou z příčin zániku Chetitské říše.
 severní region: formován pod vlivem churritského
a chetitského prvku
● autochtonní v Sýrii = MITANNI
● existence doložena min. na poč. 15. stol.
● geograficky: Kilíkie (Z) - úpatí Zagru (V)
● mocenské centrum: horního povodí Cháburu
● hl. město: Vašukanni (nelokalizováno)
předpokládá se identifikace s
Tell Facharíja (horní tok Cháburu)
● etnicita Mitanni – diskutováno
● churritská jména + terminologie = oblíbené
churritská osobní jména převažují v textech z Alalachu a Núzi + panovníci
Mitanni ide. jména (i jména bohů a technické termíny týkající se chovu koní – taktéž)
● pro písemné záznamy ale nejčastěji akkadština (srov. texty z Katny a Hadídí)
Politické dějiny Mitanni: rekonstruováno (především chetitské, egyptské a asyrské prameny +
Sýrie) ... minimum vlastních mitannských pramenů – pro mezinárodní politiku zejména
egyptsko-mitannská korespondence v rámci amarnského archívu (až 14. stol. př.n.l.)
• Co ale znamená rozšíření churritských jmen a dalších termínů?
- konvenční interpretace ... postupná, rozsáhlá migrace etnických Churritů z východní
Anatólie do oblasti horního toku Cháburu a severního Iráku na konci 3. a do západní
Asie ve 2. tisíciletí př.n.l.
- alternativní pohled: převzetí moci etnicky churritskými jednotlivci (vojenskou elitou?)
nad jednotlivými částmi Sýrie doprovázené akulturací vč. adopcí churritského jazyka,
praxí dávání jmen a ideologie semitským obyvatelstvem – následování příkladu svých
nadřízených
• snaha identifikovat churritský styl v umění nebo materiální kultuře = nepříliš úspěšná ...
potvrzení nemožnosti spojovat identifikaci etnika s určitou archeologickou „kulturou“ ... byť
ale mnohé známky etnicity mohou existovat v materiální kultuře
• mitannské umění + materiální kultura = směs různých tradic Sýrie a okolních oblastí ... lokální
zvláštnosti: zejména mitannská glyptika a vysoce kvalitní keramika: núzské zboží
• nejvíce dokladů pro Mitanni – dva „archívy“: Núzi (Jorgan Tepe; knížectví Arrapcha, centrum
mod. Kirkúk) – většina archívů asi 1500-1350 př.n.l., kdy byla Arrapcha připojena k Mitanni ...
osobní jména převážně churritská, ale psaný jazyk akkadština
• téměř soudobý materiál z archívu Alalachu IV – podřízeno Mitanni, ale ovládáno dynastií
místních vládců; info o tom, jak se Alalach stal předmětem Mitanni – nápis Idrimiho =
z tohoto textu též vyplývá, že Mitanni získalo nadvládu nad městskými státy Aleppo a Emar
• „churrinizace Katny“ v povodí Orontu – dlouhý inventární seznam kultických předmětů
(nábytku) bohyně – nad městy v této oblasti nemělo Mitanni pravděpodobně nikdy přímou
nadvládu – spíše úzké kontakty (viz egyptské prameny, Thutmose III.)
• mitannský král P/Barattarna – expanze na západ k Aleppu a Idrimi, vládce Alalachu se stal
jeho vazalem; se jménem tohoto krále se pojí jen jedna zmínka v textu z Nuzi + biografický
nápis Idrimiho z Alalachu (1490-1465/1465-1440 př.n.l.); připojení Arrapchy; možná
protivník Thutmose III.; spojenectví s Kitzvatnou (JV Anatólie) – asi v pol. 15. stol. se
mitannským vazalem stává Asýrie
Idrimi z Alalachu (1490-1465/1465-1440 př.n.l.)
http://www.alalakh.org/idrimithemovie.asp
• více informací – vláda Sauštatara = hlavní zdroj: Šattivazova smlouva, tj.
chetitská vazalská smlouva mezi Šuppiluliumou I. a mitannským princem
Šattivazou – uzavřená po definitivní porážce Mitanni
• podle této smlouvy Šattivaza panovník/loutka Chetitů: de facto chetitský
guvernér = odkazy na dějiny dynastického konfliktu v Mitanni – z kontextu
vyplývá, že Šattivaza vyhledal u Chetitů útočiště
• dvě verze (akkadské) smlouvy – archivní kopie z Chattuši (chetitská verze
dochována pouze ve zlomcích; CTH 51 a 52)
• ze smlouvy: Sauštatar (praděd nebo prapraděd Šattivazy, konec 14. stol.
př.n.l.) dobyl Aššur – zmocnil se dveří vyrobených ze zlata a ze stříbra
Aššurova chrámu – jako válečná kořist do Vaššukkanni (událost
pravděpodobně poté, co asyrský vládce Aššur-nadin-ahhe I. vyslal poselstvo s
gratulací k Amenhotepovi II.) – za vlády Sauštatara Asýrie součástí Mitannské
říše
• Asýrie byla pravděpodobně povinnována placením tributu (až do doby vlády
Aššur-uballita I.) = žádná zmínka o dobytí Aššuru v asyrských královských
seznamech = zřejmě zůstal pod správou lokální dynastie
• pod kontrolou Sauštatara i Nuzi a Alalach (doloženo v textech z obou center);
alespoň dočasně si nárokoval i Ugarit a Kitzvatnu
• rozlehlý palác včetně archívu admin. textů
– vláda Idrimiho, Niqmepy a Ilimilimmy (vazalové
mitannských králů)
• vstup do paláce: portik se dvěma sloupy
• stavba ze dřeva a sušených cihel + orthostaty
charakteristické pro LBA paláce v Sýrii
• palác vypálen – zřejmě vojska Šuppiluliumy I.
• následná rekonstrukce: pevnost + chrámy
• VB(Fink) – Idrimi (asi 1490/1465-1465/1440)
• IVA(Fink) – Niqmepa, Ilimilimma (asi 1465/1440-
1420/1400) – archív IV
• IVB(Fink) – Addu-Nírárí? Itúr-Addu
(asi 1420/1400-1353/1341)
= dobytí Šuppiluliumou I.
• III(Fink) – Šuppiluliuma I. až Arnuwanda II.
(asi1353/1341-1320/1313) – konec města,
deportace v 9. roce Muršiliho II.? (LH IIIA:2)
• IB(Fink) – nekončí později než pád Chatti a Ugaritu (asi 1210-1190/1185 BC); Idrimiho
socha
ALALACH IV
KATNA
UGARIT
Archeologický výzkum
• náhodný objev v r. 1928 – klenba hrobky v Minet el-Beida = Mission Archéologique Française
(Claude F.-A. Schaeffer) – základy přístavu + pahorek Rás eš-Šamrá, vzdálený 800 m od pobřeží
(1929-1970)
• mise následně pod vedením Henri de Contensona (1971-1974), Jean Marguerona (1975-1977),
Marguerite Yon (1978- ), Yves Calvet, Valérie Matoïan
• první sezóny: přístavní sídliště Minet el-Beida + hrobky (1929-1935) a vykopávky v prostoru
pahorku Rás eš-Šamrá – především městské části na Akropoli (1929-1937) včetně dvojice
chrámů a Domu velekněze s mytologickými tabulkami a popsanými bronzovými nástroji –
umožnění rozluštění ugaritštiny v r. 1930 /Hans Bauer, Edouard Dhorme a Charles Virolleaud/;
mezi lety 1932-1937: rezidenční oblasti v Dolním městě (východ, západ) a pod Akropolí (sever,
severovýchod)
• 1937-1939: práce přeneseny na severovýchodní část pahorku – Palác královny-matky, Dům se
čtyřmi pilíři a tzv. Churritský chrám; v této době také začaly vykopávky v prostoru Královského
paláce (včetně opevnění na západní straně) – práce obnoveny po objevení hlavních archívů po
Druhé světové válce (1948-1955)
• sídlištní prostor východně od paláce – domy v tzv. Rezidenční čtvrti (včetně „soukromých
archívů“ a vybavení domů) – mezi lety 1953-1974
• 1968-1971: tzv. Severní palác – pravděpod. královský palác, který předcházel poslední královský
palác + tzv. Jižní palác (Menší palác, Dům Jabnina): 1964-1965 včetně archívů
• - mezi lety 1959-1964 – velké severojižní sondy – další oblasti osídlení v Jižním městě (1959-
1960) a na Jižní Akropoli (1961-1964), včetně důležitých tabulek
• post-ugaritské stavby: uprostřed pahorku – perské a helénistické (1971-1973)
• ve snaze odhalit starší dějiny Ugaritu = sondy v prostoru západně od Baalova chrámu (1953-
1960) a v zahradě Královského paláce, tzv. III. nádvoří (1954-1955); nejvýznamnější – na
západním svahu Akropole – 15 m osídlení – nejúplnější stratigrafie lokality (7.-2. tis. BCE)
• 1975-1976: rozlehlá obytná stavba (LBA) – SZ část pahorku
• od r. 1978 se projekt mj. soustředí na otázky spojené s urbanismem a architekturou +
vykopávky v centrálním prostoru
• v prostoru Jižního centra – nové zdroje tabulek: tzv. Dům Urteny (1986-1994)
• v dnešní době: komplexní projekt – 15 terénních a 12 tematických projektů – v mezinárodní
spolupráci, oficiálně syrsko-francouzský výzkum!
• paralelně: vykopávky na malém pahorku na pobřeží – Rás Ibn Hání (asi 5 km od Rás eš-Šamrá)
– ugaritské sídliště s palácem, opevněním a texty (13.-12. stol. BCE) + pevnost z helénistické
doby (Adnan Bounni a Jacques Lagarce)
Stratigrafie a chronologie
• neolit
osídlení – zemědělci, lovci a rybáři – spojeno se sedentarismem v Syropalestině – vrstva VC, 7.
tisíciletí BCE – následně (vrstvy VB: 6000-5750 BCE; VA: 5750-5250 BCE) – zavedení nových
technologií: chov domestikovaných zvířat, domy stavěny z kamene + výroba nádob (tzv. bílé
zboží)
• chalkolit
vrstva IV – nový vliv z východu – přeměna a redukce velikosti osídlené plochy; chaláfská fáze
(5250-4300 BCE) je charakterizována malovanou keramikou, různorodá architektura, rozvoj
řemesel a chov malých hospodářských zvířat; v obejdské fázi (III C-B, konec 5.-4. tis. BCE) –
první doklady mědi
• raný bronz
po kol. 3000 BCE (IIIA) – značný rozvoj lokality; městská charakteristika (ulice, městské zdi);
architektura: původně z nepálených cihel (fáze I) – stále více a více používán kámen; nástroje,
nejdříve kamenné, posléze i kovové (měď, bronz); keramika – obdobná v soudobé Kilíkii,
severní Sýrií a Palestinou; ve fázi III – rozvoj bronzové metalurgie (zbraně, nástroje)
- kol. 2200 BCE – opuštění lokality – podobně jako na jiných místech Levanty – asi 100-200 let
• střední bronz
kol. r. 2000 (vrstva II) – příchod nomádského obyvatelstva, které se usadilo v Sýrii (Amorejci) –
některé skupiny zřejmě odborníci na metalurgii (porteurs de torques) – objeveny kadluby na
šperky i zbraně; architektura 1. fáze není známá, pouze velké hromadné hrobky, ve 2. a 3. fázi
(asi 1900-1650 BCE) – nová městská civilizace sjednotila tradice syrské pobřežní oblasti a nové
vlivy; město, které postupně pokrylo většinu plochy pahorku – chráněno silným opevněním
• dva chrámy na Akropoli + Churritský chrám – zřejmě vznikly už v MBA – během vykopávek:
řada předmětů z MBA – zejména egyptských, s hieroglyfickými nápisy: v literatuře existuje
teorie o nadvládě panovníků Střední říše nad Ugaritem (12. dynastie); jméno Ugaritu je
zmíněno i v soudobých textech z Mari – doklad pokračujících vztahů severní Mezopotámie
s pobřežní oblastí
• pozdní bronz
konec středního bronzu (asi 1650 BCE) a fáze, která následovala (až po Amarnu) – poněkud
obskurní období v Levantě; na počátku pozdního bronzu byl pravděpodobně vybudován tzv.
Severní palác
• vrstva I: nový rozvoj městského vývoje – prosperita a narůstající význam královské moci
(15.-13. stol. BCE) – z textů objevených v Ugaritu i jinde: pořadí králů a jejich vztahy
s ostatními politickými celky + otisky pečetí
UGARITSKÉ DĚJINY
► přibližně 1400-1350 př.n.l. – Ugarit pod kontrolou Egypta
► tažení chetitského krále Šuppiluliumy do Syropalestiny
= podmanění Mitanni = Ugarit, Amurru, Kadeš a další
malá království ve sféře Chetitů
► zánik – na počátku 12. století př.n.l. pod náporem tzv.
mořských národů – kolem r. 1180 př.n.l. město zcela
opuštěno
► největší rozmach města – ve druhé polovině 14. a v
průběhu 13. století – klíčové obchodní centrum a brána
mezi Egyptem a Chetitskou říší
► stejně jako v celé oblasti i pro Ugarit zásadním zlomem
výsledek bitvy u Kadeše a posléze uzavření mírové
smlouvy mezi Egyptem a Chetitskou říší
► Egypt versus Chetitská říše a spojenci = hlavní
vrchol bitva u Kadeše (1275) – předchozí série
voj. tažení – kol. 1290 získává vládu nad Kadeší
Sethi I. – vládce Amurru BENTEŠINA kapituluje
a přidává se na stranu Egypta
► bitva u Kadeše: Ugarit na straně Chetitů – posílá
vojsko = z dlouhodobého hlediska vítězí chet.
král a Bentešina z Amurru je sesazen a poslán
na převýchovu do Chetitské říše – na chet.
trůn záhy zasedá Chattušili III. a svého oblíbence
BENTEŠINU posílá zpět do Amurru
► propojení obou královských rodů: Chattušilův syn
Nerikkaili si bere za manželku jednu z dcer
Bentešiny a naopak, BENTEŠINA si bere za
ženu jednu z Chattušiliho dcer
Bitva u Kadeše (1275 př. n. l.)
► 16 let po bitvě u Kadeše (1258) dochází k
uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a
Chetitskou říší (Ramesse II. – Chattušili III.)
► výhody pro Ugarit = opět se stává obchodním
centrem pro celé východní Středomoří a
hlavním prostředníkem v obchodu mezi Egyptem
Chetitskou říší
► ze strany Chetitů: Ugarit umožňoval udržovat
klidnou syrskou hranici a přes Ugarit teklo do
Chetitské říše obilí z Egypta a další zboží
v mnoha sporech se chetitští králové staví na stranu Ugaritu
v průběhu 13. století došlo k částečnému přenesení moci z Chattuši do
Karchemiše = Karchemiš vytvořila v Sýrii systém plně integrovaných
oblastí ovládaných chetitskými guvernéry (např. Mukiš) + podřízených
království kontrolovaných přímo z Karchemiše (např. Emar) + částečně
nezávislé státy (Amurru, Kadeš, Ugarit)
PROPOJENÍ UGARITU A AMURRU
► pouze Amurru a Kadeš si uchovaly nezávislou
korespondenci s ugaritským královským dvorem
► propojení obou zemí = zejména ve vojenských
otázkách a prostřednictvím královských sňatků;
méně víme o jejich ekonomických svazcích –
vládce Amurru většinou žádá o zaslání množství
polodrahokamů
► v Ugaritu doložena pouze jedna vládnoucí dynastie
- nástupnictví: otec  syn
- panovník si mohl vybrat svého korunního prince,
ale do tohoto výběru mohl zasahovat chetitský
panovník
► v případě nedospělosti nového krále – jako
regenti buď královna-matka nebo prefekt
ROLE UGARITSKÉ KRÁLOVNY
► disponovala oddělenou správní a politickou
pozicí
► do manželství přinášela značné věno a
kontrolu nad tímto věnem si uchovala i v
případě rozvodu
► svůj majetek mohla rozšiřovat i v manželství:
buď jako dar od krále nebo prostřednictvím
aktivit svých vlastních obchodníků
► své dědictví svobodně spravovaly a dobře známe jejich aktivity
► finanční nezávislost  vlastní ekonomická jednotka – „Dům královny“
► své postavení a vliv si udržela až do své smrti a aktivně se podílela na
zahraničních vztazích – disponovala vlastními posly i písaři
UZAVŘENÍ SŇATKU
► stejně jako na Předním východě i v Ugaritu bylo
uzavření sňatku obchodní smlouvou
► žena přinášela do manželství terchátu – z majetku rodiny
► toto terchátu + prostředky od otce (jako věno) =
materiální vklad do manželství – problém pojmu terchátu,
např. v Alalachu věnoval nejdříve ženich otci nevěsty
terchátu a nevěsta přinesla do manželství věno + toto
terchátu – to se tak vrátilo manželovi
► darováním terchátu se dívka nestala manželkou – stala se kallatu, čímž
se stala členkou rodiny – v případě rozpadnutí sňatku kontrolovala
toto terchátu
► v několika málo ug. textech – zmínka o pomazání ženy olejem (známo
i např. eg.-chet. korespondence provázející sňatek Ramesse II. s chet.
princeznou)
ROZVOD
► dokumenty jak ze soukromého tak
královského prostředí
► rozvodová formule: patrně stejná jako v
Emaru – tj. „nejsi mojí manželkou/mým
manželem“ – stejné už ve starobabylónských
zákonících – pravděpodobně předneseno
před svědky (doloženo v Nuzi)
příklad (RS 16.143) – manželka si bere svůj podíl a opouští rodinu – důvody
nejsou uvedeny, ale přítomnost syna vylučuje její neplodnost – to, že si
s sebou odnáší své terchátu i další komodity naznačuje, že manžel nedoložil
dostatečně důvody rozvodu – nedošlo tak k úplnému naplnění svazku
a žena má nárok na terchátu (pozn. neplodnost často řešena polygamií)
KRÁLOVSKÝ ROZVOD
► manželství ugaritského krále Ammištamra II. a
dcery Bentešiny, krále Amurru
► úzké propojení obou královských rodů –
potvrzení spojenectví obou království – už dříve:
ug. král Niqmepa – Achat-Milku, am. princezna
↓
rodiče ug. krále Ammištamra II.
► Achat-Milku svého muže přežila a za vlády
svého syna plnila úlohu královny-matky = toto
chet. zvyklost – vládnoucí královna
(tawannanna) – často napětí mezi „starou“ a
„novou“ královnou
PROBLÉMY V KRÁLOVSKÉ RODINĚ
► Ammištamru II. nebyl jediným královským synem – dva bratři – v exilu
na Kypru – dochovaly se dva dokumenty (Ini-Tešub a Tudchalija IV.):
- v obou se hovoří o synech královny Achat-Milku
- princové (Ch)išmi-Šarruma a ÌR-Šarruma
- spáchali trestný čin proti svému bratrovi a matce
- důsledek: matka jim vyplatila podíl na dědictví a nechala je deportovat
- museli přísahat, že se nikdy nepostaví tomuto rozhodnutí
- přečin není nikde specifikován  nástupnictví(?)
► po nástupu na trůn Ammištamru hledá vhodnou nevěstu:
- následuje svého otce a bere si princeznu z Amurru – vládce Amurru
Bentešina byl oblíbencem chetitského krále a amorejský a chetitský královský
dvůr byly propojeny
► Ammištamrova manželka = není uváděna jménem – v ugaritských pramenech:
„Bentešinova dcera“, „Šaušgamuwa sestra“, „dcera Velké paní“
- otec: Bentešina, král Amurru
- matka: Gaššulijawija, chetitská princezna – dcera Chattušiliho III.
ROZVOD UGARITSKÉHO KRÁLE
► po několika letech manželství – královna určitě nebyla neplodná –
syn Utri-Šarruma – způsobila bittu rabīti svému muži „velký hřích“
► o této, stejně jako o dalších událostech hovoří cca 16 dokumentů (akk. + ug.)
► stejně jako v případě Ammištamrových bratrů není její provinění nikde zcela
jednoznačně specifikováno:
- cizoložství; politická intrika; zneužití královské pečeti, apod.
► došlo k rozvodu a bittu rabīti se vrací – společně se svým podílem na majetku –
do Amurru – Ammištamru však záhy žádá o její vydání zpět do Ugaritu
- v Amurru králem bratr princezny Šaušgamuwa
- nejdříve jsou Ammištamrovy žádosti odmítány – nejdříve diplomaticky, později
se uchyluje k nátlaku
- Ammištamru se obrací na chetitského krále Tudchaliju IV.
- Tudchalija IV. přikazuje Šaušgamuwovi vydat princeznu do Ugaritu
pozn.: Tudchalija byl jejím otcem a Šaušgamuwa jejím bratrem, Tudchalijova
sestra se provdala za Šaušgamuwu!
ROZVOD UGARITSKÉHO KRÁLE
► Šaušgamuwa princeznu vydává Ammištamrovi do Ugaritu
► dostává „kompenzaci“ – není zřejmé proč – značně vysoká suma:
- 1400 zlatých šekelů
- Ammištamru tak získal právo naložit se svou bývalou manželkou dle svého
přání
- o jejím dalším osudu není nic známo
► důsledky i pro syna: Utri-Šarruma si musel vybrat:
a) zůstat s otcem a po jeho smrti by usednul na ugaritský královský trůn
b) postavit se na stranu matky a ztratil by všechna dědická práva
 jeho rozhodnutí není nikde explicitně uvedeno, ale Ammištamrovým
nástupcem se stal další syn – Ibiranu
► tento rozvod: závažný mezinárodní diplomatický konflikt:
- odráží ho množství dokumentů
- zainteresování mezinárodních autorit
Ukázka 1 (RS 17.159)
„Před mým Sluncem (= Veličenstvem) Tudchalijou, Velkým králem, chetitským králem.
Ammištamru, král Ugaritu si vzal za manželku dceru Bentešiny, krále Amurru.
Pokud jde o Ammištamra – snažila se mu způsobit bolest hlavy.
Ammištamru, král Ugaritu se rozvádí s dcerou Bentešiny navždy. A vše, co patří Bentešinově
dceři, to co si ssebou přinesla do Ammištamrova domu, si vezme a odejde z Ammištamrova
domu.
A cokoliv Ammištamru zapře, synové Amurru odpřísáhnou a Ammištamru jim toto
nahradí. A Utri-Šarruma je právoplatným dědicem v Ugaritu. Pokud Utri-Šarruma řekne: Půjdu
se svou matkou – položí svůj oděv na trůn a odejde. A Ammištamru ustanoví svým
právoplatným dědicem jiného syna. Pokud Ammištamru zemře a Utri-Šarruma pak vezme
svou matku a dosadí jí zpět k vládě v Ugaritu, pak Utri-Šarruma položí svůj oděv na trůn a
odejde. A mé Slunce jmenuje jiného z Ammištamrových synů, aby se stal králem v Ugaritu.
A v průběhu času Bentešinova dcera ve vztahu ke svým synům a svým dcerám a
zeťům nevznese žádné požadavky – tito patří Ammištamrovi, králi Ugaritu. Pokud však vznese
nárok, (Ammištamru) proti tomuto předloží tuto tabulku. ….“
Ukázka 2 (RS 17.396)
„Před Ini-Tešubem, králem Karchemiše, synem Šachunuruwy, krále Karchemiše, vnukem
Šurrukušucha, krále Karchemiše, hrdiny.
Cokoliv si Bentešinova dcera – stříbro, zlato, měď, předměty z bronzu, tribut, dary,
donace, otroky, služebnice, oblečení a tuniky – které v Ugaritu dcera Bentešiny, krále Amurru
nabyla, všechno patří Ammištamrovi, králi Ugaritu. V budoucnosti nevznese dcera Bentešiny
vůči Ammištamrovi, králi Ugaritu nebo jeho synům či vnukům žádné nároky na tento movitý
majetek. Pokud vznese nárok, pak ať jí proti tomuto předloží tuto tabulku. …“
POLITICKÉ DĚJINY
(MEZI CHATTI A MITANNI)
EGYPTSKÁ ZAHRANIČNÍ POLITIKA
1. POL. 18. DYNASTIE
nástup Thutmose I. (asi 1506–1493 BC)
● na počátku vlády = definitivní podmanění Núbie (až ke
3. nilskému kataraktu) včetně zničení Kermy (hl. město
Kuše)
● restrukturalizace administrativního uspořádání Núbie Núbie
postupně egyptianizována
● po zajištění jižní hranice - expanze na SV pravděpodobně
až do oblasti Karchemiše (povodí Eufratu)
- vztyčení stély (pozdější odkazy) - první konflikt s
královstvím Mitanni
 počátek vojenské a politické expanze - doprovázeno značnými stavebními aktivitami (značné
ekonomické zdroje) - především v karnackém okrsku (viz také Údolí králů - první oddělení hrobky
a místa kultu + vesnice řemeslníků)
Thutmose I.
● konflikt s MITANNI (v eg. pramenech jako Naharina)
schopen postupovat – zřejmě neobtěžován se svým vojskem až k Eufratu
- Levanta musela být alespoň nominálně loajální vůči Egyptu;
- egyptská kontrola pobřežních oblastí;
- vnitrozemské hornaté oblasti – buď jen minimálně kontrolovány nebo nezávislé
po definitivní pacifikaci Núbie = nový vzorec dobývání severu
metodické plánování:
- 2 roky jižních válek
- založení rezidence v oblasti Memfidy (pro lepší kontrolu severních operací)
- jmenování “správce domu” na Hórových cestách (Urk IV, 547:4)
- zahájení severního tažení (v 5. či 6. roce)
 oficiální záznam o tažení se nedochoval – srv. autobiografické nápisy účastníků
● enormní egyptský zájem o PV – snahou o nastolení permanentního stavu?
● severní Sýrie = ?
 archeologický materiál není jednoznačný – absence arch. materiálu v kontextu
„invaze“
doklady:
nádoba z Alalachu a seznam několika egyptských nádob v inventářích z Katny – to
není dostatečný důkaz pro to, že by se Thutmose pohyboval v tomto regionu
● spojení destrukční vrstvy s egyptským tažením – velké přecenění
Důsledky vojenské akce Thutmose I. = zřejmě minimální
● Thutmose I. = izolovaný útok
● Egypt nemá v regionu větší zájmy
● další expanze Mitanni
CENTRÁLNÍ SÝRIE
KADEŠ a TUNIP
● není jasné, zdali fungovaly jako chráněnci Mitanni, ačkoliv za vlády Niqmadda, Idrimiho syna –
Irtešup král Tunipu uznal mitannského vládce jako “lenního pána” a jako vazal podepsal smlouvu s
Alalachem
● protože přirozený horizont Tunipu ležel na západě, začal rozšiřovat svůj vliv mezi městy na pobřeží na
sever od Byblu
● Kadeš se orientovala na jih – de facto “hlavou” centrální Sýrie a severní Palestiny; král Kadeše vlastnil
majetek ve městech v Galileji a severním jordánském území (Urk. IV, 664:1-665:2, srov. 744:3-8) a
palestinská města jsou charakterizována jako “ta, která jsou k němu loajální”
- byl schopen shromažďovat “náčelníky” a “domobrany” měst u Megidda neukazuje pouze jeho
pevnou kontrolu nad jeho vazaly ale také jeho záměr přesunout se k jihu a anektovat teritorium
 shromažďování velké síly blízko egyptské hranice = casus belli (Thutmose III.)
Expanze do Levanty: THUTMOSE III.
● po smrti Hatšepsuty  vojenská kariéra Thutmose III.
● Karnak: 16 tažení v průběhu let 22-42
3 hlavní cíle vojenských tažení Thutmose III.:
• (opětovný) zisk a začlenění strategicky významné Levanty do
politické a ekonomické sféry Egypta
• zajištění a zabezpečení přístupu k pobřeží a jeho přístavům
• omezení vlivu a moc Mitanni
klíčový element: Bitva u Megidda
● popisována s důrazem kladeným na strategickou „genialitu“
krále
BITVA U MEGIDDA A NÁSLEDUJÍCÍ
● útok skrz průsmyk u Megidda = překvapení kanaánské armády + obklíčení Megidda na 7 měsíců
● když město padlo - všichni kanaánští “náčelníci”, s výjimkou krále Kadeše který uprchl, padli do
egyptských rukou a museli přísahat „věrnost“ = „vazalové“
● následujících 3 letech – inspekce egyptské armády („tribut“ atd.) a opětovné potvzení
královského nároku na nové teritorium
● po porážce koalice u Megidda = logický krok: útok na Tunip
● 29. rok – podél pobřeží přes Byblos + podmanil si Ullazu a Ardatu
expedice byla načasována aby se kryla s dobou sklizně a množství obilí, vína a ovoce
bylo zasláno lodí do Egypta
● 30. rok = trasa lodí (Urk IV, 689:5), přistáli pravděpodobně v Byblu - překročení hor: útok veden
přímo na Kadeš: “zničeno”
- při návratu – Sumur (poblíž Tripolisu?) a Ardata (opět) byla napadena
 od 6. tažení měl Thutmose zajištěn přístup do syrského přístavu a byl schopen “připlout” po
moři – na konci této expedice se navrátil do Egypta a s sebou přivedl 36 synů místních vládců, kteří
byli vychováni na egyptském dvoře
 přímá konfrontace s Mitanni – od roku 33, kdy egyptské jednotky překročily Eufrat použitím
zvláštně zkonstruovaných říčních člunů přivlečených po zemi
- vyplenili oblast jižně od Karchemiše a Thutmose III. vztyčil stélu vedle té jeho děda a pak se
navrátil na jih a v Niji lovil slony, stejně jako jeho děd
 jeho zbývající expedice, které se uskutečnily mezi lety 34 a 42 byly pokusy o potvrzení
politických a teritoriálních zisků učiněných dříve za jeho vlády – opakovné rebelie levantských
městských států hledajících nové aliance s Mitanni potlačovány
 v této době – formalizace egyptské politické kontroly = ustanovení jednotek, regulovaný výběr
dávek a místní vládci fungující jako vazalové Egypta
 pro Egypt – ekonomické odměny politické kontroly zahrnovaly odvody od populace, které
mohly nabývat podoby značného množství stříbra, lapisu lazuli, bronzové slitiny nazývané “měď
Asiatů”, opia, vína a ozdobné kovodělné práce, stejně jako dožadovaného dřeva pro stavbu lodí
Tradice Thutmose III.
 tzv. „imperiální model“ – ve srovnání s Núbií – oblast Syropalestiny: více urbánní, společensky
stratifikovanější, zdejší společnost disponovala skupinou vzdělaných a gramotných byrokratů;
větší spoléhání na místní knížata, která spravovala záležitosti panovníka
 až do LB II v Syropalestině žádné pevnosti, které by kontrolovaly obchod a místní obyvatelstvo
v Kanaánu jako tomu bylo v Núbii – v LB II se začaly objevovat tzv. „rezidence guvernéra“
 ekonomické vztahy před Thutmosem III. – nejisté; po Megiddu viz Anály (Urk. IV, 667, 10-15):
„Nyní jsou pole rozdělena na díly a přidělena královským zástupcům, aby se starali o jejich sklizeň.
Seznam sklizně/úrody, která byla odebrána pro Jeho Veličenstvo z polí Megidda. 207,300 [+X], 103
stranou od paběrků vzatých vojskem Jeho Veličenstva.“  využívání egyptských agentů pro dohled
nad sklizní a uskladněním obilí se stalo ústřední částí egyptské politiky v Kanaánu
 cíl: poskytovat potraviny pro egyptské jednotky a koně při vojenských taženích
 Ahituv: obilí jdoucí do Egypta jako tribut bylo pouze symbolické množství a zůstatek/majorita
zůstávala v regionu – podle některých EA: informace že probíhají přípravy na další „kampaň/tažení“ –
nezbytný materiál je přichystán společně se správci, kteří na tyto přípravy dohlíželi
 v 19. dynastii takovými středisky: Tell el-cAjjúl, Tell el-Farcah (jih), Dér el-Baláh, Tell Mor, Afek, Bétšean
– pro starší doby: velmi omezený materiál;
 nicméně egyptská posádka v Bét-šeánu asi už od Thutmose III. po ramessovské období
 další možná místa s egyptskou posádkou: Megiddo, Tacanach, Gaza, Šaruhen = již v LB I, ale žádné
identifikovatelné eg. stavby jako ty z LB II nejsou doloženy
 Diplomacie
- od Thutmose III. (1457-1425 př.n.l.) – praxe přivádění princů závislých vládců západní Asie do
Egypta = cílem: egyptské vzdělání a vychování – jejich příprava pro nahrazení otců
- prvním dokladem: Anály
„Nyní děti náčelníků a jejich bratři jsou přiváděni, aby byli rukojmími Egypta. Nyní pokud jakýkoliv
z těchto náčelníků zemře, pak Jeho Veličenstvo bude mít jeho syna, aby šel (a) ujal se trůnu.“ (Urk.
IV, 690, 2-5)
 odkazy na tuto praxi – v EA (Aziru nabízí své dva syny, EA 156: 9-14; Araša z Kumidi, EA 199: 15-
21); Abdi-Cheba z Jeruzaléma – uvádí, že vděčí za své postavení králi (EA 286: 10-15);
pravděpodobně nejen synové, ale např. i bratr vládce – srov. Birijawaza z Damašku (EA 194: 28-32)
 také dcery – pro zpečetění diplomatických vztahů = tuto praxi zřejmě také zavedl Thutmose III. a
prosperovala až do ramessovského období; „dcera knížete Recenu“ – v seznamu ze 40. roku vlády
– diplomatický sňatek(?); pohřeb tří princezen s cizími jmény
 deportace
- v biografických nápisech rané 18. dynastie – malé množství válečných zajatců, ale nemáme žádné
rozsáhlejší královské nápisy před Thutmosem III.(!), které by naznačovaly rozsah deportací ze SP
- podle Análů:
 celkový počet zajatců odvedených do Egypta po bitvě u Megidda = 340
 v následujících letech takové počty zaznamenávány pravidelně – ve 30. roce uvedeno 36 mužů a
181 mužských a ženských služebníků
 ve 31. roce – 492 válečných zajatců
 ve 33. roce – 66 mužských a ženských služebníků společně s jejich dětmi; ze stejného roku – 513
mužských a ženských služebníků bylo obdrženo jako tribut z Recenu
 ve 34. roce – 602 mužských a ženských služebníků přišlo jako tribut z Recenu
 ve 38. roce – 50 válečných zajatců a 522 mužských a ženských služebníků jako tribut z Recenu
 během téměř dvaceti let – tisíce válečných zajatců a služebníků z SP
 podobná politika zřejmě následovala i za jeho nástupců:
 Amenhotep II. – memfidská stéla ze 7. roku – dva výpady do Levanty – seznam uvádí 550 zajatých
maryanu (elitních churritských válečníků), 240 manželek maryanu, 640 Kanaánců, 232 dětí knížat,
323 dcer knížat, 270 konkubín princezen = celkový počet: 2 214 jednotlivců; druhé tažení – ještě
větší počet: 127 náčelníků Recenu, 179 náčelníkových bratrů, 3600 Apiru, 15 200 beduínů Šasu,
36 300 Syřanů, 15 070 z Nagasu a jejich rodiny 30 652 = celkem: 89 600 jednotlivců – zajímavé, že
uváděný součet je nesprávný (správně 101 128)  příliš vysoká čísla – historicita zpochybňována –
možná interpretace (Edel): celkový počet ze všech předchozích tažení
Thutmose
III.
Amenhotep II.
• pravděpodobně nebyl původně určen za
nástupce – nefungoval ani jako koregent
Amenhotepa II.
• navázal na tradici Amenhotepa II. – kdy
zřejmě převládly mírové vztahy s Mitanni –
veškeré vojenské akce se tak musely
pravděpodobně omezit na potlačování
nepokojů způsobených egyptskými vazaly
nebo konflikty s mitannskými knížaty, kteří
působili nátlak na městské státy náležící
Egyptu = žádná tradiční expanzivní politika
tak typická pro polovinu 18. dynastie
• na PV – vojenské akce tak přímo proti
mitannským vazalům = toto zřejmě vedlo k
obnovení smlouvy uzavřené již
Amenhotepem II.
Thutmose IV.
Tudchalija II. filiace neznámá
• současník Sauštatara z Mitanni a Niqmepy z Alalachu
• texty: Smlouva s Šunaššurou z Kitzvatny (CTH 131), Anály (CTH 142)
• po smrti Muvattalliho I. - Muva, představený královských bodygardů - možná bratr Muvattalliho utekl
k Churritům pro pomoc; zároveň Kantuzili /jeden z vrahů/ se spojil s jakýmsi Tudchalijou =
konflikt - vítězství Tudchaliji a Kantuziliho - Tudchalija králem
• v důsledku porážky churritských jednotek - aleppský král přešel na stranu Chetitů a uzavřel
s Tudchalijou mír - protiútok a Aleppo zpět v moci Churritů
• Tudchalijova expanze na Z (konflikt mezi Madduvattou a Attariššijou) - pomoc u Tudchaliji podpora
Madduvatty výměnou za věrnost - vazal; zavazovala ho smlouva - v ní: nepřítel Chatti i
Madduvattovým nepřítelem - včetně Kupanta-Kuruntija z Arzavy - z vlastní iniciativy útok na
Arzavu - porážka - nový zásah Chetitů - vítězství a útěk Kupanta-Kuruntiji - Madduvatta znovu
vládcem
• zřejmě za jeho vlády - Kuruštamská smlouva (možná fragmenty CTH 134)
• koregence s Arnuvandou I.
Arnuvanda I., zeť Tudchaliji II.
• písemné prameny: Anály (CTH 143)
• silný vliv Churritů + zásadní problémy s Kašky – teritoriální ztráty (včetně Neriku; kultické
centrum, bůh bouře) – přenos kultů z Neriku do Chakpiše
• Aleppo stále pod chetitskou kontrolou, stejně jako Kitzvatna
Amenhotep III.
syn Thutmose IV. a vedlejší manželky
Mutemviji - v době nástupu na trůn:
pravděpodobně nedospělý:
= obvykle předpokládaný rozptyl: 2-12 let
= jeho matka nebyla regentkou
= velmi záhy – sňatek s Tejí = možná vliv
její rodiny na počátky panování = možné
spojení panovníka a rodiny z Achmímu:
nález královských soch v Achmímu
společně se sochami Amenhotepa III. =
velký rozvoj oblasti za vlády Amenhotepa
III., Tutanchamona a Aje
• Šattivazova smlouva, EA a asyrské materiály = doklady o zásadních problémech v Mitanni od
doby Tušratty – vyústilo v rozpad říše mezi Chatti a Asýrii:
• syn Šuttarny II. (a nástupník na trůnu) – Artašumara – zavražděn jistým UD-hi (pravděpodobně
nikoliv člen královské rodiny) – UD-hi dosadil na trůn Šuttarnova mladšího syna Tušrattu
(praděpodobně teprve dítě) – zhoršení vztahů s Egyptem .... Tušratta nakonec popravil UD-hi a
jeho podpůrce = znovuobnovení kontaktů ... dar: součástí předměty, kterých se Tušratta zmocnil
při neúspěšném útoku Chetitů na Mitanni (První syrská válka?, Šuppiluliuma I.) ... Tušratta ale
nebyl přijímán všemi, “proti-kandidát” Artatama (II.), natolik významný, že s ním chetitský král
uzavřel smlouvu – Artatama II. pravděpodobně mohl ovládat odpadlickou část na severovýchodě
země (též sídlo jeho syna Šuttarny III. – už v době, kdy oblast ovládala Asýrie)
• říše rozvrácena pod náporem Chetitů – Šuppiluliuma I., včetně vyplenění Vaššukkanni: část říše
pod vládou Artatamy II. padla do rukou Asyřanů; Tušrattu zavraždil jeho vlastní syn – právě v této
době se jiný z Tušrattových synů Šattivaza uchýlil na chetitský dvůr = Šuppiluliuma oženil
Šattivazu s jednou ze svých dcer – Šattivaza podřízeným vládcem v západní části říše – pod
kontrolou chetitského vládce Karchemiše = z Mitanni nárazníková zóna mezi Chetity a Asýrií
TELL EL-AMARNA
ÚVOD
• moderní vesnice Tell el-Amarna = Achetaton; střední Egypt, asi 300 km J od
Káhiry (provincie el-Minia);
• pozůstatky = asi 12 km od S k J na V břehu Nilu; rozvaliny města = úzký pás
široký asi 1-1,5 km (V –Z) a 9-10 km (S – J);
• 4./5. rok Amenhotep IV–Akhenaten (asi 1351–1334 BC) = rozhodnutí založit
nové hlavní město = nové sídelní centrum & středisko náboženských
představ
Petrie 1894, Block No. 19
OBJEV
‘The Tell el-cAmarna Tablets were found about the end of the year 1887 in a
chamber which was situated in the small building that lies to the east of the
palace built by Amen-hetep IV. in the city of Khut-Aten, the ruins of which
have been called by the Arabs “Tell el-cAmarna”.’
• egyptská venkovanka:
• hledání starožitností, které by bylo možné prodat;
• „digging out dust from among the ruins to lay upon her land for
“top-dressing,” and who handed over her interest in the find to one
of her friends for the sum of two shillings (10 piastres).“
• Egyptské muzeum v Káhiře:
• Journal d’entrée = ne zcela náhoda – od poč. května 1887 =
narůstající počet registrovaných předmětů „amarnské“ provenience:
uváděno jako střední Egypt (Achmím a Amarna)
OBJEV ARCHÍVU
kolem poloviny prosince 1887 byl schopen osobně
prozkoumat ‘značné množství’ těchto tabulek – potvrzeno
v korespondenci Budge adresované správní radě Britského
muzea na sklonku r. 1887 a poč. 1888
• mezi 1883 a 1892 – pomocný kurátor v Oddělení
egyptských a asyrských starožitností Britského muzea
• od 27. ledna 1892 „Acting Keeper“
• v r. 1894 Keeper of Egyptian and Assyrian Antiquities
• odchod do důchodu: 1924
E. A. WALLIS BUDGE
1835 – Muhammad Ali – ‘Azbakiya Garden Museum’
1850 – ‘Citadel Museum’ – Ministry of Education
1858 – A. Mariette – nové muzeum v Bulaqu, na břehu řeky – otevřeno 1863
(chedív Ismail Paša)
1878 – zaplaveno & rekonstruováno – znovu otevření v r. 1886
1890 – přesun do nové lokace v Gíze (palác chedíva Ismaila)
1. dubna 1897 – základní kámen nového muzea na Midán el-Tahrír
1902 – přesun sbírky – 15. listopadu – oficiální otevření
J.28151 – 2 tabulky = leden 1888 = ‘Philip’ – bez provenience & velmi krátký
popis – 2 cihly s klínopisným nápisem
J.28160 – 3 tabulky ‘pocházející z Achmímu’ and ‘tablettes portant des
inscriptions cunéiformes, 2 entières et une moitié.’
J.28179 – ‘tablettes couvertes d’inscriptions cunéiformes, 17 entières et 14
fragments’ zadrženy v Gíze  Knudtzon = Farag Ismaïn = musel je předat
představitelům muzea v Bulaqu & donucen vyjevit jejich původ
J.28185 – registrace v únoru 1888 = původ: Tell el-Amarna ‘15 tablettes avec
inscriptions cunéiformes; 1 tablette continent une inscription hiératique ajouté
au texte cunéiforme.’
BULAQ MUSEUM
William M. F. Petrie
Q42.21
Q42.22
“Block No. 19”
“…one piece of a tablet in a
chamber and two rubbish-pits,
which had been filled up before
the walls were built and which
contained other fragments...”
(Petrie 1894: 23)
“Block No. 21”
“East of the chambers was a
road, and then a house, partly
destroyed, No. 21, which I also
cleaned out; beyond this were
other houses which we cleared,
and found one stray piece of a
tablet.”
(Petrie 1894: 24)
Ludwig Borchardt
O47.2
N47.3
Thomas E. Peet
O49.23
Q43.43
Q42.21
John D. S.
Pendlebury
Key:
Petrie: 19/22(?) tablets
D.O.G. (Borchardt): 2 tablets
E.E.S. (Peet): 1 tablet
E.E.S. (Pendlebury): 10 tablets
Amarnský korpus
dnes: celkem 382 tabulek a jejich fragmentů =
většina je korespondenčního charakteru
největší sbírky:
- Předovýchodní a Egyptské muzeum v Berlíně
– 160-202/203
- Britské muzeum v Londýně – 81-95
- Egyptské muzeum v Káhiře – 31-49/50
menší sbírky: Ashmolean (Oxford, 18),
Louvre (Paříž, 7), Metropolitní muzeum
(New York, 2), Královské muzeum (Brusel,
1), Orientální ústav (Chicago, 1) atd.
Malý Atonův chrám
Královská rezidence
Velký palác
“Foreign Office”
-8-
Q42.21
Q42.5
Q42.7
Q42.1
“THE FOREIGN OFFICE”
(S  J)
Q42.1
Q42.7
Q42.5
Q42.21 (Block No. 19)
CoA III, pl. xlix, 2
CoA III, pl. xxiv
PÍSAŘI
• jméno písaře - Kidin-Adad EA 12: 23
’23: Your servant, Kidin-Adad 24:i-ša-ak-ni(?) 25–26: I would give my life for you,
my master’.
• od Albrighta (1946): postskript v EA 316 = „egyptianismus“
ša-aḫ-ši-ḫa-ši-ḫa = sS Sa.t ‘letter-writer’ or ‘epistolary secretary’
 redundantní sS Sa.t Sa.wt ‘písař dopisů dopisů’ – v soudobém amarnském
materiálu nedoloženo
• postscript 4 dopisů (od vládce Jeruzaléma), v EA 286: 61, EA 287: 64, EA 288:
62, and EA 289: 47 = ‘královský písař’ (ṭupšar šarri)
 funkční (osoba odpovědná za korespondenci, tj. písař + jeho
společenské postavení u dvora, tj. královský služebník)
 Akk. výraz = předklad eg. administrativního titulu?
 čistě funkční = kontext = honorifické označení?
 ‘královský písař’ (sS nswt) a ‘skutečný královský písař’ nebo
‘královský sekretář’ (sS nswt mAa.t)
= jednotlivá sdělení adresována jedním
panovníkem druhému x tito panovníci nebyli těmi
osobami, které tyto dopisy psaly svou vlastní rukou
 úloha písařů
jednotliví autoři těchto sdělení, tj. panovníci nebo
jiní představitelé moci ani nebyli schopni takový
dopis nadiktovat
scénář: panovník předá ústně své sdělení písaři (ve
svém vlastním jazyce)  písař si zaznamená obsah
sdělení  připraví čistopis (revize či autorizace = ?)
KORESPONDENCE
HIERATICKÉ PŘÍPISKY
• červený nebo černý inkoust
• přibližně 16 dopisů
• pouze na 4 standardní datační formule:
EA 11 (VAT 151 + VAT 1878), EA 254 (VAT 335)
EA 23 (BME 29793), EA 27 (VAT 233 + VAT 2197, no. 1; VAT 2193)
EA 23 (VAT 151 + VAT 1878)
EA 27 (VAT 233 + VAT 2197)
= amarnské dopisy jako zástupci ‘diplomatického jazyka’ = je nezbytné sledovat
jak formát dopisů, tak jednotlivé prvky/výrazy
 veškerý relevantní materiál pochází ze specifického kontextu = královského
archívu/skriptoria
 chronologická struktura je v mnohém zřejmá (ne ve všem)
 v mnoha dopisech je přímo či nepřímo uvedeno místo původu textu
 jednotlivé formule nebyly diktovány – písař je doplnil sám – odpovídají jeho
zkušenostem a dovednostem
 18 hlavních typů úvodních formulí („standardizovaných“) z 290 dopisů
 lokální tradice nebo individualita daného písaře?
 existence psaných/nepsaných pravidel?
VNITŘNÍ STRUKTURA
 jazyk mezinárodní či diplomatické psané komunikace = (periferní) akkadština
(Amarna – pouze jeden zlomek)
 starší fáze = jazyk dopisů = ‘berbarizovaný,’ či nedokonalý
 koncepce ‘centra – periferie’ – jak v tomto prostoru a čase definovat centrum a
periferii?
 skutečná povaha a rozsah užívání = ?
 ani homogenní jazyk, ani dialekt = role písařů
 sdílené inovace & archaismy (v samotné Babylónii)
 podvojné geografické členění: severní churro-akkadština; jižní kanaánština
 bilingvismus, diglosie, pidgin, mixed language … ?
 klíčová otázka: ‘mluvená nebo jen psaná forma?’
 k dispozici = pouze psané prameny
 Amarnský korpus = buď jen diplomacie nebo školní texty
KRÁLOVSKÁ KORESPONDENCE
KRÁLOVSKÁ KORESPONDENCE
= „mezinárodní/královské“ dopisy
korespondence mezi panovníky velmocí i menšími nezávislými státy na jedné
straně a egyptským panovníkem na straně druhé (Chetitská říše, Mitanni,
Asýrie, Babylónie, případně Alašija a Arzawa).
po stránce obsahové jsou tyto dopisy značně variabilní a zahrnují jak
vyjednávání spojená s uzavíráním dynastických sňatků, výměnu diplomatických
darů, stejně jako otázky spojené s obchodem a právními záležitostmi
VAZALSKÁ KORESPONDENCE
VAZALSKÁ KORESPONDENCE
= „vazalské/imperiální“ dokumenty
jsou chápány jako „administrativní“ korespondence“ a jejich předmětem jsou
v první řadě drobné lokální disputace, problémy vazalských států, platba
tributu a struktura egyptské administrativy v příslušné oblasti
- korespondence egyptského panovníka a vazalských vládců v
syropalestinském regionu
 tento druh dělení = do určité míry založen na osobním dojmu – podobné
dělení bylo také provedeno s „politickým postavením“ jednotlivých
korespondentů – rozděleny do 3 kategorií:
(1) velmoci = Egypt, Chetitská říše, Babylónie, Mitanni a Asýrie
(2) nezávislé státy = Alašija (Kypr) a Arzawa
(3) vazalské státy = drobná městská království v Syropalestině
(nejvýznamnější: Amurru, Byblos, Šechem, Kadeš, Damašek a
Ugarit)
 tyto kategorie jsou definovány dle relativní důležitosti jednotlivých
vládců, ale jejich „důležitost“ je chápána v moderním smyslu slova
Palestina rozdělena asi na 17-18 hlavních
městských států s menšími, semiautonomními
„státy“, které se nacházely
uvnitř, či podél jejich hranic
hranice jednotlivých „států“ vzdáleny od
městských center asi ve vzdálenosti jednoho
dne pro cestu tam i zpátky, tj kol. 25-40 km;
menší městské státy a dokonce i města se
mohla těšit určité autonomii a politické
svobodě
- malá rozloha „království“ – s tím souvisí
koncentrace administrativy do hlavního
(primárního) centra – nebylo zapotřebí
dalších, menších „prostředníků“ – nebyla
zapotřebí složitá administrativní struktura
Ačkoliv byla všechna města předmětem nejvyšší autority egyptského panovníka, který
byl reprezentován guvernérem sídlícím v Gaze, těšila se jisté autonomii pokud jde o jejich
vlastní interní záležitosti.
Vztahy mezi městskými státy – napjaté = opakované pokusy o anektaci území = prosby
o pomoc k egyptskému králi (projevy loajality apod.) – velikost požadovaných jednotek je
z našeho hlediska poměrně malá
např. případ Labaji, vládce Šechemu (dopis EA 287 od vládce Jeruzaléma, Abdi-
Cheby)
SYROPALESTINŠTÍ VLÁDCI
pro označení místních vládců jsou užívány termíny amélu, chazánu a šarru +
jméno města, které bývají tradičně překládány jako „vládce” (označují se tak
sami vládci těchto měst)
materiál egyptské provenience = amélu (LÚ), který je následován jménem
sídelního města.
z hlediska hierarchie jsou však všechna označení ekvivalentní a nositel
jednoho z nich není ve svém postavení nikterak zvýhodněn před ostatními.
lokální vládci = v eg. tradici = označení wrw „náčelníci“, které v Nové říši odlišný
význam a jeho použití je omezeno výhradně na pojmenování všech
drobných vládců jiného než egyptského původu a nemuselo s jednat jen o
vazaly.
EGYPTSKÉ VOJENSKÉ JEDNOTKY V SYROPALESTINĚ
amélút/sabé massarti „posádkové jednotky“
sabé pitáti „královští lučištníci“
„posádkové jednotky“
- zásah jen v nevyhnutelných případech
- zásobovány místním vládcem
- příkaz k vyslání jednotky dával sám panovník
„královští lučištníci“
- v oblasti průběžně
- pravděpodobně bez stálého ležení v oblasti
- bezpečnostní („policejní“) jednotky
pevnost SÍLA
- na počátku vojenské trasy do syropalestinské oblasti
- nejstarší doklad o její existenci se nachází v Povídce o Sinuhetovi z 12. dynastie
- zmíněna jako první v seznamu zastávek na cestě do Kanaánu v Satirickém
dopisu z pAnastasi I (19. dynastie)
- nejistá lokalizace: Tell el-Ahmar, Kantara, Tell el-Hebua
hraniční administrativa
- relevantní: 3 dokumenty
- „pohraniční deník“ – 3. rok vlády Merenptaha (19. dynastie)
- „zpráva o překročení hranice“ – pAnastasi VI
- „zpráva o uprchlých otrocích“ – pAnastasi V
 lokální vládci byli předem informováni o příchodu jednotek a byli králem
požádáni, aby připravili vše potřebné ještě před jejich příchodem =
prostřednictvím posla (viz Antefova stéla)
 za ochranu „svěřených“ měst byli zodpovědni sami místní vládci, ale
příchodem egyptských jednotek se tato povinnost dělila mezi obě skupiny
odměnou za poslušnost eg. králi: garance stability a obchodní prospěch = v
eg. pramenech zmínky o tom, že jedním z cílů tažení v cizích zemích bylo
„dáti věci těm, kteří mu byli věrní".
 ačkoliv nejvyšším velitelem všech vojsk byl panovník, tyto byly pod
přímým velením eg. hodnostáře = pohyb „lučištníků“ se nijak nevztahoval na
politickou a především vojenskou situaci v regionu.
 interpretace egyptských ekonomických a imperálních motivů
v Kanaánu = stále otevřená diskuse
 anexe území a přímá vláda až později – v průběhu 19. a 20. dynastie
(systém tzv. rezidencí guvernéra, trestné výpravy proti
nesedentarizovanému obyvatelstvu, ekonomické využívání území apod.)
 v Amarně zřejmě ještě dávky z palestinského území zůstávaly (ve větší
míře) v Palestině na udržování místních egyptských jednotek (odlišné u
Ramessovců)
 Egypťané prostřednictvím svých vazalů kontrolovali obchod mezi
palestinskými městy a získávali z něj užitek prostřednictvím dávek/tributu
– s tím souvisí rozkvět především těch měst, kde je doložena egyptská
přítomnost oproti úpadku v okrajových oblastech
PŘEHLED
► vztahy mezi Egypťany a Chetity – počátky: období 18. dynastie – jmenovitě vláda
Thutmose III., který si podmanil vazalské státy Mitanni v Sýrii = expanze egyptské říše
k severu – hranice Chetitské říše
► v následujících obdobích – intenzifikace kontaktů mezi Egypťany a Chetity – sílící
komunikace a obchod = vyvrcholení: tzv. Kuruštamská smlouva = umožnění výměny
obyvatelstva mezi chetitským městem Kuruštama v Anatolii a syrskými územími
kontrolovanými Egypťany
► narušení vztahů – během vlády Amenhotepa II. a Thutmose IV. – důvody: narůstající
moc Chetitské říše + rostoucí přátelské kontakty mezi Egyptem a Mitanni = ohrožení
Chetitů – chet. panovník: Šuppiluliuma I. – boj s Egyptem o nadvládu nad Sýrií – série
vojenských tažení – úspěchy Chetitů: nadvláda nad severními částmi Sýrie
► Chetité si kontrolu nad severní Sýrií udrželi až do příchodu moru, který za vlády
Muršiliho II. zdevastoval říši – severní Sýrie v rukách Egypťanů = po smrti Muršiliho II. –
nástup jeho syna Muwatalliho – mnoho vojenských střetů s Egypťany o nadvládu nad Sýrií
– včetně dvou bitev u Kadeše – první: malý střet s vojsky Sethiho I. (19. dynastie) –
následkem: „podpis“ mírové smlouvy – bez jednoznačného „vítěze“; 2. bitva u Kadeše –
Ramesse II. – asi 1278 př. n. l. – Ramesse se prohlašoval za vítěze – prostřednictvím reliéfů
na mnoha chrámových stavbách – zdůrazňována zejména panovníkova osobní statečnost –
samotná bitva však byla spíše patem!
► po bitvě – úmrtí chetitského krále Muwatalliho – novým panovníkem: Chattušili III. –
Chattušili III. + Ramesse II. – podpis mírové smlouvy– jedním z hlavních důvodů podpisu
této smlouvy: narůstající moc Asyrské říše – hrozba jak pro Chetity, tak Egypťany –
potvrzení mírové smlouvy: sňatek Ramesse II. se dvěma chetitskými princeznami –
pokračování spojenectví: také za vlády příslušných nástupců: Merenptaha a Tudchaliji IV. a
Arnuwandy (12. stol. př. n. l.)
1. Kdo byl zemřelým panovníkem?
Nibchururija – možné jak Achnaton tak Tutanchamon
2. Identita egyptské princezny není potvrzena
– pravděpodobně Anchesenamon
3. Jméno chetitského prince Zannanzy
– spekulativní – často přijímáno; v korespondenci není uvedeno žádné konkrétní
jméno
4. Příčina smrti chetitského prince
– nejasná – Egypťané pouze přiznávají jeho smrt – Chetité mluví o zabití
5. Adresát Šuppiluliumova dopisu
– nejistý – pravděpodobně Aj
Nepokojná situace v Palestině a Sýrii = skutečnost,
že další panovník 19. dyn. - Sethi I. (asi 1290–1279
př. n. l.) - musel hned v 1. roce svého panování
vypravit vojenskou výpravu, během které se
zmocnil 9ti studní při cestě na Sinaj a v bitvě se
střetnul s beduíny Šasu.
Podél pobřeží Středozemního moře - přes Kadeš a
údolí Libanonu dále na sever, kde v blízkosti Tyru
nechal pro oslavu boha Amona pokácet velké
množství cedrů.
Detailní líčení jeho vojenského postupu: reliéfy na
stěnách velké hypostylové síně v Amonově chrámu
v Karnaku, ale i velká bazaltová stéla nalezená
v Bét-šeánu.
Ve 2. roce vlády - dobyl i samotnou Kadeš = za
následek: dočasné uklidnění situace v regionu
Amurru.
V této době začaly egyptské západní hranice
ohrožovat vpády skupin Libyjců a vynutily si tak
neodkladný zásah Sethiho jednotek.
Mezi nejvýznamnější tažení náleží poslední Sethiho
výprava, kterou egyptský panovník vypravil ve snaze
opětovně nabýt kontrolu nad s. Sýrií proti
chet.vládci.
Přechodný smír mezi Sethim a Muwatallim svědčí o
tom, že cíle egypt. tažení bylo dosaženo a mezi
oběma vládci byla zřejmě uzavřena mírová dohoda,
ve které bylo vyjádřeno i postavení Kadeše jako
hraničního města mezi oběma zeměmi.
Tato dohoda však neměla dlouhého a praktického trvání, neboť již Sethiho nástupce
Ramesse II. (asi 1279–1213 př. n. l.) musel, stejně jako jeho otec, v Sýrii vojensky
zakročit.
Příslovečným jazýčkem na vahách byl pobřežní region Amurru, jehož vládce Bentešina
se na určitou dobu stal egyptským spojencem.
Ve 4. roce svého panování dosáhl Ramesse II. se svými vojsky břehů Nahr el-Kelb
v blízkosti Bejrútu a o svém postupu zanechal stopy v podobě dnes již zničeného nápisu
na blízké skále - Právě při tomto tažení se mu v oblasti Amurru vzdal jeho vládce a
spojenec chetitského krále, Bentešina.
- Toto tažení však nevyřešilo napjatou politickou a vojenskou situaci Sýrie a
následujícího roku se v tomto regionu podařilo Chetitům zformovat největší koalici,
která se postavila egyptským vojskům na odpor = Vrcholem tohoto vojenského
konfliktu byla významný bitva v blízkosti hraničního města Kadeše na řece Orontes
Popis vojenského střetu: dochován na obou stranách
konfliktu.
Podle egyptského líčení se proti sobě postavilo na straně
jedné 2500 vozů a 37000 pěšáků chetitského vojska a na
straně druhé čtyři divize egyptského vojska, čítající přibližně
17000 vojáků.
Přes zcela odlišnou interpretaci je zřejmé, že ani jedna
z bojujících stran nedosáhla přesvědčivého vítězství, nicméně
opakovaná egyptská tažení do Sýrie, která se uskutečnila
v následujících letech naznačují, že se Egypťanům nepodařilo
získat nad Sýrií opětovnou nadvládu.
Na PV – nová mocnost: Asýrie a jmenovitě její král Salmanassar I.: v 18. roce Ramessovy
vlády vyhledal v Egyptě azyl uzurpátor chetitského trůnu Muršiliš III. (Urchi-Tešup) a
dopisy mezi chetitským panovníkem, žádajícím jeho vydání a egyptským králem byly
nalezeny v archívech hlavního města Chetitů Chattuše (mod. Boghazkale).
Narůstající moc Asýrie, společně s vnitřními problémy Chetitské říše, vedly 16 let po bitvě
u Kadeše v roce 1259 př. n. l. k uzavření mírové, tzv. Stříbrné smlouvy mezi egyptským
králem Ramessem II. a jeho chetitským protějškem Chattušilim III.
Mírová smlouva, tzv. „Stříbrná“
V závěru Ramessovy vlády, stejně jako za vlády
jeho nástupců, představovaly pro Egypťany
hlavní vojenskou hrozbu skupiny libyjského
obyvatelstva ve spojení s tzv. mořskými národy a
Ramessovu synovi Merenptahovi (asi 1213-1198
př. n. l.) se po důkladné reorganizaci armády
podařilo v 5. roce vlády nad těmito skupinami
zvítězit.
Součástí oslavného líčení tohoto vítězství je i tzv.
Izraelská stéla, která se zmiňuje o Izraeli, jako o
obyvatelstvu v jižních oblastech Syropalestiny.