STATIV tvoření - tvoří se připojením sufixů ke kmeni, nemá prefixy (!) - jde o gramatickou kategorii, kterou někteří badatelé považují za nominální a jiní za verbální - syntaktická a morfologická kritéria ji řadí mezi slovesné kategorie, sémantická kritéria mají zase blízko k jmenným kategoriím - výchozím slovním druhem je sloveso, přídavné jméno a méně často podstatné jméno - z historického hlediska jde o univerbizaci verbálního adjektiva a zájmena v roli podmětu *ḫaliqum > ḫalqum „ztracený“ (*ḫlq) +*ʾa+ku „já“ → ḫalqāku „jsem ztracený“ Přehled sufixů stativu: sg. pl. 1. os. -āku/-ēku -ānu/-ēnu 2. os. mask. -āta/-ēta -ātunu/-ētunu 2. os. fem. -āti/-ēti -ātina/-ētina 3. os. mask. -Ø -ū 3. os. mask. -at/-et -ā 1) STATIV OD NOMINÁLNÍCH KMENŮ - kmen stativu u podstatných a přídavných jmen je roven nominálnímu kmeni, tj. odpadne koncovka s mimací, u feminin odpadá i sufix -(a/e)t- šalmum „zdravý, bezvadný, v dobrém stavu“ → kmen: šalm- sg. pl. 1. os. šalm-āku „(já) jsem zdravý“ šalm-ānu „(my) jsme zdraví“ 2. os. mask. šalm-āta „(ty) jsi zdravý“ šalm-ātunu „(vy) jste zdraví“ 2. os. fem. šalm-āti „(ty) jsi zdravá“ šalm-ātina „(vy) jste zdravé“ 3. os. mask. šalam-Ø „(on) je zdravý“ šalm-ū „(oni) jsou zdraví“ 3. os. mask. šalm-at „(ona) je zdravá“ šalm-ā „(ony) je zdravé“ - končí-li nominální kmen na dva různé konsonanty, vkládá se ve 3. os. sg. mask. mezi tyto konsonanty vokál totožný s vokálem kmene šalmum „zdravý“ → kmen: šalm- → 3. os. sg. mask. šalam-Ø „(on) je zdravý“ ṣeḫrum „malý“ → kmen: ṣeḫr- → 3. os. sg. mask. ṣeḫer-Ø „(on) je malý“ Kmeny s reduplikovaným konsonantem na konci: šarrum „král“ → kmen: šarr- sg. pl. 1. os. šarr-āku „(já) jsem král“ šarr-ānu „(my) jsme králové“ 2. os. mask. šarr-āta „(ty) jsi král“ šarr-ātunu „(vy) jste králové“ 2. os. fem. šarr-āti „(ty) jsi král“ šarr-ātina „(vy) jste králové“ 3. os. mask. šar-Ø „(on) je král“ šarr-ū „(oni) jsou králové“ 3. os. fem. šarr-at „(ona) je král“ šarr-ā „(ony) je králové“ - končí-li nominální kmen na dva stejné konsonanty, dochází ve 3. os. sg. mask. ke ztrátě jednoho z reduplikovaných konsonantů Kmeny s kmenovým vokálem -ē-: - kmeny s kmenovým vokálem -ē- připojují sufixy s -ē- vokálem (-ēku, -ēta, -ēti, -et, -ēnu, -ētunu …) - je to důsledek progresivní harmonie vokálů bēlum „pán“ → kmen: bēl- sg. pl. 1. os. bēl-ēku „(já) jsem pán“ bēl-ēnu „(my) jsme pánové“ 2. os. mask. bēl-ēta „(ty) jsi pán“ bēl-ētunu „(vy) jste pánové“ 2. os. fem. bēl-ēti „(ty) jsi pán“ bēl-ētina „(vy) jste pánové“ 3. os. mask. bēl-Ø „(on) je pán“ bēl-ū „(oni) jsou pánové“ 3. os. fem. bēl-et „(ona) je pán“ bēl-ā „(ony) je pánové“ 2) STATIV VERBÁLNÍCH KMENŮ základní kmeny (I. kmeny): - mezi 1. a 2. radikál se vkládá vokál -a- SCHÉMA: R[1] + -a- + R[2] + R[3] + konjugační sufix - vokál kmene (mezi 2. a 3. radikálem) není až na jedinou osobu vyjádřen, viditelný je jen v osobě, která nepřibírá konjugační sufix, tj. ve 3. os. sg. mask. SCHÉMA 3 OS. SG. MASK.: R[1] + -a- + R[2] + -i- + R[3] + Ø *prs parāsum (a/u) „oddělit“ PaRiS „je oddělený“ sg. pl. 1. os. pars-āku „(já) jsem oddělený“ pars-ānu „(my) jsme oddělení“ 2. os. mask. pars-āta „(ty) jsi oddělený“ pars-ātunu „(vy) jste oddělení“ 2. os. fem. pars-āti „(ty) jsi oddělená“ pars-ātina „(vy) jste oddělené“ 3. os. mask. paris-Ø „(on) je oddělený“ pars-ū „(oni) jsou oddělení“ 3. os. fem. pars-at „(ona) je oddělená“ pars-ā „(ony) je oddělené“ význam stativu vytvořeného od podstatných a přídavných jmen - tyto tvary mají význam „je XY“, tj. „je (kdo/kým), (co/čím)“ - stativ od podstatných jmen se objevuje jen ve 2 kontextech, jinak jen výjimečně: 1) právní kontext - klasifikuje osobu jako patřící do určité sociální skupiny, čímž jsou dána i její práva a povinnosti 2) literární texty - jako epiteta spolu s přídavnými jmény amtum „otrokyně“ am-at „je otrokyní“ awīlum „člověk/avíl“ awīl-āku „jsem avílem“ bēltum „paní“ bēl-et „je paní“ sinništum „žena“ sinniš-ā „jsou ženami“ šumma anāku sinnišāku „(i) když jsem (jediná) žena já“ význam stativu vytvořeného od sloves Podle povahy děje, který slovesa vyjadřují, se dělí do dvou významových skupin: 1) Činnostní slovesa (akční) vyjadřují činnost vycházející od nějakého činitele, př. vařit, hlásit, řezat aj. Podle toho, zda se činnost týká podmětu nebo předmětu, dělíme slovesa na bezpředmětová (subjektová) a předmětová (objektová). a) předmětová slovesa řídí pád jména, kterého se děj slovesa přímo týká, př. čtu román, píši sestře, mluvím o počasí, dopustil se zločinu aj. - předmětová slovesa, která mají vazbu s bezpředložkovým akuzativem, jsou přechodná (tranzitivní), př. táhnout vozík, poslouchat rozhlas b) ostatní slovesa jsou nepřechodná (intranzitivní), př. dosáhnout cíle, psát perem. Stejná slovesa mohou být předmětová i bezpředmětová, př. vidí hrad x vidí daleko. Bezpředmětová slovesa nepotřebují doplnění předmětem, př. žít, jít, slzet, stárnout aj. Tato slovesa mohou mít předmět jen ojediněle, jde o tzv. vnitřní podmět, který se uplatňuje v knižním stylu, př. žít život, bojovat boj aj. 2) Stavová slovesa vyjadřují stav nebo přechod z jednoho stavu do druhého, př. stárnout, černat, růst aj. Jsou vždy bezpředmětová. - stativ vyjadřuje dlouhodobě trvající stav nebo dlouhodobě probíhající děj bez ohledu na jeho časové zařazení - je časově neutrální (ale jen zřídka odkazuje na budoucnost) - stativ přechodných (tranzitivních) sloves má většinou pasivní význam - ten je primární ḫulqum ṣabit „ztračená věc je zadržena“ *ʾḫz ʾaḫāzum (a/u) „vzít“ → stativ 3. os. sg. mask. ʾaḫiz „(on) je (ode)braný/vzatý“ - u některých přechodných sloves se sekundárně vyvinul ve stativu i aktivní význam mê ṣabit „(on) zadržuje vodu“ *ʾḫz ʾaḫāzum (a/u) „vzít“ → stativ 3. os. sg. mask. ʾaḫiz „(on) odebral/vzal“ prasemitské tvary zájmen akkadské tvary sufixy stativu konjugační prefixy konjugační sufixy 1. os. sg. *ʾan+ʾa+ku anāku -āku a- -Ø 2. os. sg. m. *ʾan+ta attā -āta ta- -Ø 2. os. sg. f. *ʾan+ti attī -āti ta- -ī 3. os. sg. m. šū *-a > -Ø ji > i- -Ø 3. os. sg. f. šī *-at-a > -at ji > i- -Ø 1. os. pl. *nV+nV nīnu -ānu ni- -Ø 2. os. pl. m. *ʾan+t(u)m attunu -ātunu ta- -ā 2. os. pl. f. *ʾan+t(i)n attina -ātina ta- -ā 3. os. pl. m. šunu -ū ji > i- -ū 3. os. pl. f. šina -ā ji > i- -ā VENTIV - sumerština i akkadština mají slovesné afixy vyjadřující kategorii cislokativu, která se v akkadštině nazývá ventiv (cis = lat. předložka „na této straně“, lat. venīre „přicházet“) - obecně jde o gramatickou kategorii slovesa, která slouží k indikaci toho, že děj je vykonáván směrem k deitickému centru, což může být poloha mluvčího nebo jednoho z účastníku promluvy (mluvčí nebo adresát) - sufix ventivu může také fungovat jako dativ sufigovaného osobního zájmena 1. os. sg. -am/-m/-nim, což je zřejmě až sekundární vývoj - morfém ventivu v akkadštině je snad příbuzný s morfémem, pomocí něhož se vytváří v některých semitských jazycích tzv. modus energicus (energický způsob) - ten se užívá k vyjádření něčeho, v co se silně věří nebo co chce mluvčí zdůraznit - užití tohoto morfému jako ventivu by mohlo být i důsledkem vlivu mluvčích sumerštiny (sum. m(V)-) tvoření - tvoří se připojením sufixů -am/-m/-nim k určitému slovesnému tvaru - distribuce sufixů je totožná jako u dativního tvaru sufigovaného osobního zájmena 1. os. sg., protože tyto tvary jsou s nimi formálně totožné: 1) -am po konsonantu išruk-am „věnoval(a) mi“ iškud-am „dospěl(a) (sem)“ 2) -nim po dlouhém vokálu (tj. u sloves ve 2. a 3. os. pl.) išrukū-nim „věnovali mi“ išpurū-nim „poslali (sem)“ 3) -m u sloves ve 2. os. sg. f. tašrukī-m „věnovala jsi mi“ šuprī-m „pošli (sem)“ Paradigma: *kšd kašādum (a/u) 1. „přijít, dospět (někam), dosáhnout“, 2. „podmanit si, dobýt, zmocnit se“ PRÉTERITUM sg. pl. 1. os. akšud-am „dospěl jsem (sem)“ nikšud-am „dospěli jsme (sem)“ 2. os. mask. takšud-am „dospěl jsi (sem)“ takšudā-nim „dospěli jste (sem)“ 2. os. fem. takšudī-m „dospěla jsi (sem)“ takšudā-nim „dospěli jste (sem)“ 3. os. mask. ikšud-am „dospěl (sem)“ ikšudū-nim „dospěli (sem)“ 3. os. fem. ikšud-am „dospěla (sem)“ ikšudā-nim „dospěly (sem)“ PRÉZENS sg. pl. 1. os. akaššad-am „přicházím (sem)“ nikaššad-am „přicházíme (sem)“ 2. os. mask. takaššad-am „přicházíš (sem)“ takaššadā-nim „přicházíte (sem)“ 2. os. fem. takaššadī-m „přicházíš (sem)“ takaššadā-nim „přicházíte (sem)“ 3. os. mask. ikaššad-am „přichází (sem)“ ikaššadū-nim „přicházejí (sem)“ 3. os. fem. ikaššad-am „přichází (sem)“ ikaššadā-nim „přicházejí (sem)“ PERFEKTUM sg. pl. 1. os. aktašd-am „dospěl jsem (sem)“ niktašd-am „dospěli jsme (sem)“ 2. os. mask. taktašd-am „dospěl jsi (sem)“ taktašdā-nim „dospěli jste (sem)“ 2. os. fem. taktašdī-m „dospěla jsi (sem)“ taktašdā-nim „dospěli jste (sem)“ 3. os. mask. iktašd-am „dospěl (sem)“ iktašdū-nim „dospěli (sem)“ 3. os. fem. iktašd-am „dospěla (sem)“ iktašdā-nim „dospěly (sem)“ - vznikne-li v perfektu připojením sufixu ventivu sled krátkých nepřízvučných vokálů, dochází k vypuštění krátkého nepřízvučného vokálu mezi 2. a 3. radikálem 3. os. sg. mask. *iktašad-am „dospěl (sem)“ > iktašd-am 2. os. sg. fem. *taktašadī-m „dospěla jsi (sem)“ > taktašdī-m 1. os. pl. *niktašad-am „dospěli jsme (sem)“ > niktašd-am napojování sufigovaných osobních zájmen za suffix ventivu - sufigovaná osobní zájmena se napojují až za sufix ventivu - konsonant -m ze sufixu ventivu se asimiluje ke konsonantu následujícího osobního zájmena význam ventivu - slouží k významovému upřesnění slovesných tvarů - především zpřesnění směru děje nebo pohybu - u sloves pohybu naznačuje, že pohyb je směřován k účastníkům řečového aktu (mluvčí - adresát) illik „šel/šla“ illik-am „přišel/přišla“ ublū „nesli“ ublū-nim „přinesli“ āllak-am „přijdu (k tobě)“ āllak „přijdu (někam jinam)“ - pokud sloveso pohybu nemá sufix ventivu, je pohyb směřován někam jinak, ne k účastníkům řečového aktu, nebo nemá jasný cíl - ventiv se však může objevit i u sloves, která žádný směr činnosti nevyjadřují tamkārum ipṭur-aš-šu „obchodník ho vyplatil“