FONOLOGIE STAROBABYLONŠTINY Sumerský fonologický systém labiála dentála/alveolára palatála velára glotála neznělá okluziva p t k (ʔ) neznělá aspirovaná okluziva p^h
t^h k^h neznělá afrikáta t͜s neznělá aspirovaná afrikáta t͜s^h <ř> neznělá frikativa s ʃ <š> x <ḫ> (h) nazála m n ŋ <ĝ> laterála l vibranta r polovokál (j) vokály přední zadní vysoké i i: u u: nízké e e: a a: Starobabylonský fonologický systém labiála dentála/alveolára palatála velára uvulára glotála neznělá okluziva p [p^h] t [t^h] k [k^h] q ʔ <ˊ> znělá okluziva b d g neznělá glotalizovaná (emfatická) okluziva tˊ znělá afrikáta d͜z/z neznělá glotalizovaná (emfatická) afrikáta t͜sˊ neznělá frikativa s (< t͜s) ʃ <š> (< s + š) x <ḫ> nazála m n laterála l vibranta r polovokál j w vokály přední zadní vysoké i i: u u: nízké e e: a a: Vokály - 4 krátké a 4 dlouhé (a, e, i, u) - existence vokálu /o/ není vyloučena - dlouhé vokály: 1) primárně dlouhé: ā, ē, ī, ū 2) stažené (kontrahované): â, ê, î, û Konsonanty - 20 konsonantů - zvláštnost: tzv. emfatické konsonanty (ṭ, ṣ) = glotalizované fonémy (tˊ, t͜sˊ) - nedůslednost rozlišování znělých, neznělých a emfatických konsonantů v písmu - odlišné konsonanty od češtiny: 1) emfatické konsonanty (ṭ, ṣ) 2) aspirované konsonanty ([p^h], [t^h], [k^h]) 3) /q/ = neznělá uvulární okluziva 4) /ʔ/ <ˊ>, <ʾ> = glotální závěr (v arabštině ʾalif, v češtině ráz) 5) /w/ = labiovelární aproximanta (jako anglické /w/) - polovokály /j/, /w/ - 2 alofony: 1) konsonantní /j/, /w/ 2) vokalické /i/, /u/ walādum „rození“ (od kořene *wld) ūlid „porodila“ MORFOLOGICKÉ ZMĚNY FONÉMŮ Vokály 1) Elize = vypuštění fonému - ve dvou po sobě následujících otevřených slabikách (ne na konci slova) - v češtině např. otevírat → otvírat 2) Epenteze = vkládání fonému - v češtině např. k Kolínu → ke Kolínu sedm → sedum a) vokál /i/ - při vytváření statu constructu od nominálních kmenů končících na reduplikovaný konsonant, případně od víceslabičných nominálních kmenů, které končí na dva různé konsonanty libb-i „srdce“ tukult-i „důvěra“ b) vokál /a/ - při napojování sufigovaných zájmen ṭupp-a-šu „jeho tabulka“ c) vokál shodný s vokálem kmene – při vytváření statu constructu od jednoslabičných kmenů, které končí na dva různé konsonanty kmen *pagr- → status constructus pagar „tělo“ kmen *šipr- → status contructus šipir „práce, dílo“ 3) kontrakce = splynutí/stažení dvou vokálů v jeden - při kontaktu dvou vokálů docházelo k jejich splynutí v jeden vokál, který byl zřejmě dlouhý - ve střední češtině je doložen jen podobný jev (monoftongizace dvojhlásek): kóň > kuoň > kůň bóh > buoh > bůh kmen * rabi- „velký“ nom. sg. rabi-um „velký“ > rabûm nom. pl. rabi-ūtum “velcí” > rabûtum - v případě kontaktu vokálů /i/ + /i/ nastává kontrakce vždy kmen * rabi- „velký“ gen. sg. rabi-im „velkého“ > rabîm - kontrakce obvykle nenastává, následoval-li za vokálem /i/, vocal /a/, /ā/ kmen * rabi- „velký“ akz. sg. rabi-am „velkého“ > rabiam 4) krásis = “správné smísení” - typ vnějšího sandhi, což jsou hláskové jevy zahrnující několik sousedních slov (např. tzv. vázání ve francouzštině les amis [lezami] “přátelé”) - vnější sandhi označuje změny fonému na hranicích slov, které se projevují jako epenteze, elize, změny segment (asimilace, disimilace) nebo přeslabikování - ve starobabylonštině jde o elizi vokálu na hranici slov a splynutí dvou po sobě jdoucích slov v jeden fonetický celek šalšûmi < šalšu ūmi „třetího dne“ libbâlim < libbi ālim “střed/srdce města” nīdâḫim < nīdi aḫim „nedbalost“ Konsonanty 1) Elize – a) foném /w/ mizí na začátku slov – v pozdním starobabylonském období warḫum „měsíc“ → arḫum wašib „sedí“ → ašib b) foném /m/ mizí na konci slov, je-li tzv. mimací – v pozdním starobabylonském období ḫurāṣum „zlato“ → ḫurāṣu šattišam „každoročně“ → šattiša - jako součást kmene zůstává /m/ zachováno na konci slov kořen *šlm status contructus šulmum „zdraví“ → šulum c) foném /n/ mizí na začátku slov některých slovesných tvarů jen určitých typů sloves sloveso nadānum „dát“ imp. 2. sg. m. *nidin → idin „dej!“ 2) asimilace a) artikulační – bývá omezena na fonémy /b/, /p/, /d/, /t/, /tˊ/, /m/, /n/, které se asimilovaly k následujícímu nebo předcházejícímu konsonantu převážně ve slovesných tvarech nebo na hranici slovesného tvaru a částice -ma a) znělostní (spodoba znělosti) /gt/ > /gd/ *igtamrū > igdamrū 3) Metateze = přesmyknutí (nesousedních) hlásek - v češtině např. jihomoravské cerel místo celer *ṣitbutum → tiṣbutum „vzájemné uchopení“ *zitkar → tizkar „mluv!“ 4) Jiné hláskové změny - labiovelární foném /w/ je uprostřed slova mezi vokály nahrazen bilabiální nazálou /m/ awīlum → amīlum „člověk“ awātum → amātum „slovo, záležitost“ SLABIKA - starobabylónština má krátké a dlouhé slabiky – jejich jednoznačné rozlišení není vždy možné, protože zápis dlouhých vokálů v klínovém písmu není konsekventní akz. sg. /bī.tam/ „dům“ zápis: častěji , než FONOTAKTIKA - absence konsonantních shluků (dvou a více konsonantů) na začátku nebo konci slov - jazyk se tomu vyhýbá epentezí vokálu /pu.luḫ.tum/ „bázeň“ → status construktus †/pu.luḫt/ > /pu.luḫ.ti/ - sekvence dvou vokálů na přechodu morfémů je heteroslabičná, nevytváří dvojhlásku /ra.bi.at/ „je velká“ PŘÍZVUK 1) slovní – písmo ho nijak nezohledňuje - elize vokálů naznačuje, že přízvuk byl patrně umístěn zpravidla na 3. slabice od konce íktašad „dospěl(a)“ íṣbatū „chopili“ - na poslední dlouhé slabice byl v případě, že tato slabika obsahovala kontrahovaný vokál maḫrûm < *maḫrium „první“ - u slov se sufigovanými morfémy se přízvuk přesouval na slabiku, která tomuto morfému předcházela iṣbás-su „uchopil(a) ho“ 2) větný – jeho postavení není známé FORMY PÍSMA - ve starobabylonském období se používaly dvě formy klínového písma: 1) tzv. monumentální písmo = písmo užívané na památkách souvisejících s reprezentací královské moci (např. Chammurabiho zákony) 2) tzv. kurzívní písmo = písmo užívané písaři při psaní na hliněných tabulkách - je vice stylizované a má i individuální rysy podle jednotlivých písařů ŘAZENÍ ZNAKŮ v moderních sylabářích - grafémy se skládají z různě směřujících vrypů: - vodorovné vrypy - šikmé vrypy , - úhlové vrypy - kolmé vrypy - grafémy jsou řazeny podle posloupnosti jednotlivých vrypů v daném znaku - nejdříve jsou řazeny všechny grafémy začínající vodorovnými vrypy, pak grafémy začínající šikmými vrypy, pak úhlovými vrypy a nakonec kolmými vrypy - každý grafém má své číselné pořadí/označení a svůj název (fonografickou nebo logografickou hodnotu), jež se zapisuje velkými tiskacími písmeny a podle toho se i citují 1 AŠ 366 KUR - při řazení grafémů se zohledňuje jejich celkové grafické uspořádání, tj. počet vodorovných, šikmých, úhlových a kolmých vrypů v rámci jednoho grafému: - grafémy začínající 1 vodorovným vrypem - grafémy začínající 2 vodorovnými vrypy - grafémy začínající 3 vodorovnými vrypy atd. - následuje podobné řazení grafémů se šikmými, úhlovými a kolmými znaky - pořadí grafémů je určováno posloupnou strukturou celého grafému - příklad řazení grafémů: TI předchází ḪU vodorovný vryp + úhlový vryp vodorovný vryp + kolmý vryp IZ předchází I 2 paralelní vodorovné vrypy 3 paralelní vodorovné vrypy grafémy s vodorovnými vrypy a) grafémy začínající 1 vodorovným vrypem , který výrazně vyčnívá na začátku grafému před ostatními vrypy b) grafémy začínající 2 vodorovnými vrypy c) grafémy začínající 3 vodorovnými vrypy d) grafémy začínající 4 vodorovnými vrypy grafémy se šikmými vrypy a) grafémy začínající 2 (dlouhými) šimými vrypy 1) rozbíhající 2) sbíhající 3) souběžné a) grafémy začínající 3 nebo 4 (zpravidla krátkými) šimkmými vrypy grafémy s úhlovými vrypy a) grafémy začínající 1 úhlovým vrypem b) grafémy začínající 2 úhlovými vrypy c) grafémy začínající 3 úhlovými vrypy d) grafémy začínající 8 úhlovými vrypy d) grafémy začínající 12 úhlovými vrypy grafémy s kolmými vrypy a) grafémy začínající 1 kolmým vrypem b) grafémy začínající 1 kolmým vrypem následovaným vodorovným vrypem c) grafémy začínající 1 kolmým vrypem následovaným šikmými vrypy d) grafémy začínající 1 kolmým vrypem následovaným 2 kolmými vrypy e) grafémy začínající 2 kolmými vrypy následovanými 2 kolmými vrypy e) grafémy začínající 4 kolmými vrypy zvláštní podskupina grafémů s kolmými vrypy: grafémy tvořící uzavřený obrazec (čtverec, obdélník) a) grafémy s částečně otevřeným obrazcem b) grafémy s uzavřeným obrazem (čtverec) c) grafémy s uzavřeným obrazem (obdélník) d) grafémy začínající 1 kolmým vrypem následovaným 2 kolmými vrypy