Psychoterapie dětí Diagnostika a terapie hrou - historie a současnost PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D. Psychologický ústav FF MU v Brně Obsah •Funkce hry •Hlavní znak hry u člověka •Znaky hry •Předpoklady pro praktické uplatnění znalostí •Pozorování a záznam hry •Historický exkurz •Současnost •Aktuální metody Hra •základ činnosti •nemalé množství projevů v chování lidí •(i zvířat) obecně • Funkce hry I. •přirozená lidská potřeba (J. A. Komenský) •prostředník k přirozenému odpočinku (A. Lazarus) •k odčerpání přebytečné energie (H. Spencer) •příprava a přípravné učení (K. Gross) •stimulant růstu •procvičování naučených úkonů (teorie následných cvičení) •přináší slast, funkční libost či umožňuje katarktické odreagování (S. Freud, K. Bühler, D. Carr) Funkce hry II. •řešit problémy (M.H. Erickson) •pomáhat asimilaci (J. Piaget) •nevědomě plnit nerealistická přání (L.S. V •zdánlivé uspokojení potřeby moci a sebeuplatnění (A. Adler)ygotskij) •hra je pro dítě prací (S. L. Rubinštejn) •"Kdo si hraje, nezlobí" Hra nemá v životě lidském místo pouze v dětství a dospívání ... •V práci (škole) sedíme na nudné schůzi (přednášce) a: znuděně se díváme z okna; kreslíme si umělecké obrázky na papír, přestože nás kreslení nikdy nebavilo; povídáme si se sousedem; vtipnými a tvůrčími dotazy doplňujeme a obohacujeme průběh schůze/přednášky; kritizujeme přednášejícího; přemýšlíme nad tím, co bude odpoledne; .... • •Někoho hra učarovala „na celý život“ - „na doktora“, „na maminku a tatínka“. •navyklé způsoby hry, či řešení situací (schémata) si můžeme přinášet z dětství a dospívání do dospělosti •hra v dospělosti - nástroj manipulace, podklad pro tvůrčí a neobvyklá řešení Hlavní znak hry u člověka •svobodná vůle •určitý stupeň odpoutání se od běžných způsobů zacházení s předměty, látkami a myšlenkami • Znaky hry (Heckhausen, 1973): •Není vázána účelem. •Plní funkci v aktivačním okruhu. •Při hře se jedinec vyrovnává s reálným světem. •Ve hře je bezprostřední cílová perpektiva. •Hra má charakter quasi-reality. • • • • Předpoklady pro praktické uplatnění znalostí o hře v diagnostice a terapii dětí •dosud nebyla vytvořena jasná teorie hry •pozornost věnována specifickým prvkům odpovídajícím věku či rodu •Hra patří k základním pozorovatelným projevům v chování dítěte. •hrové projektivní metody (Testy světa, Test mikrosvěta; Test vesnice, metoda Erica, Hra s pískem, Scénotest aj.) Pozorování a záznam hry •Používáme: •záznamové protokoly jednotlivých metod •protokoly sloužící primárně k pozorování chování •volný záznam Historický exkurz zaměřený na metody hrové diagnostiky a terapie •Sigmund Freud (1856-1939) - „Analýza fobie pětiletého chlapce“ •Hermine von Hug Hellmuth - první představitelka hrové terapie •Melanie Klein (1882-1960) - sexuální interpretace hry, nesystematizované pozorování hry, aktivní zásahy do hry •Margareta Lowenfeld (1880-1973) – Test světa, odmítá interpretaci během hry a zasahování do hry •Anna Freud (1895-1982) - symbolický obsah, okamžiky všedního dne •Dora Kalff (1904) – hrové techniky na pískovišti •Charlotte Bühler (1893-1974) - standardizační studie Testu světa, „Picture World Test“ (1956) •Gerdhild Irmgard Elisabeth von Staabs (1901-1970) - Scénotest •Gosta Harding (1906-1976) – metoda Erica •Henri Arthus – Test vesnice •Hans Zulliger (1893-1965) - přínos hry jako takové • •tři nejvýznamnější přístupy v psychoanalytické terapii hrou: přístupy Melanie Kleinové, Anny Freudové a Hanse Zulligera Další představitelé •Virginie M. Axlineové •Violet Oaklanderové •Vladimír Borecký, Dana Krejčířová •Charles E. Schaefer a Kevin J. O´Connor "Současnost" hrové diagnostiky a terapie •vychází z nedirektivní psychoterapie: V. M. Axlineová a V. Oaklanderová •použití mnohých dalších materiálů (hlína, prstové barvy, kamínky, papír, maňásci, ...) i větších prostor •v zahraničí na pracovišti odborník na hroou diagnostiku/terapii •Britská asociace hrových terapeutů (BAPT) definuje současnou podobu hrové terapie jako: • •"...dynamický proces mezi dítětem a terapeutem, kterým dítě prochází svým vlastním tempem a podle vlastního rozhodnutí (programu), a s využitím určitých témat - minulé a současné, vědomé a nevědomé - která mají vztah (ovlivňují) k jeho/jejímu životu v současnosti. Vlastní, vnitřní zdroje dítěte umožňují - s podporou terapeutického vztahu - pokročit ve vývoji či dosáhnout změny. Hrová terapie je orientována na dítě, jejím primárním médiem je hra a sekundárním jazyk (řeč)." • Aktuální metody hrové diagnostiky a terapie •Welt-test (M. Lowenfeldová, Ch. Bühlerová) •Erica Method (G. Harding) •Scénotest (G. von Staabsová) •Doll-play techniques •TAT, CAT (H. Murray, Ch. Morganová; L. a S. Bellakovi) •POKIT (K. Mogford-Bevanová) •CATO (Boš, Strnadová), Osobnostní poker (Hugentoblerová, Oettli a Ruckstuhlová) Literatura •Gitlin-Weiner, K., Sandgrund, A., Schaefer, Ch. (Eds.) (2000). Play Diagnosis and Assessment. New York: John Wiley & Sons, Inc. •Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. (2000): Dětská psychoterapie. Praha: Portál. •Oaklander, V. (2003). Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp. •O´Connor, K. J., Schaefer Ch. E. (Eds.) (1994). Handbook of Play Therapy: Advances and Innovations. New York: John Wiley & Sons, Inc. •Staabs, G. von (2001). Scénotest. Praha: Testcentrum. •Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál. • Internetové zdroje •http://www.bapt.info •http://www.a4pt.org •http://www.phil.muni.cz/~hump •