Psychoterapie dětí
Úvod
PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D.
Psychologický ústav FF MU v Brně

Obsah
•INTERPERSONÁLNÍ vs. INTRAPSYCHICKÝ
•Psychoterapie dětí vs. psterapie dospělých
•Rozdíly – psychoterapie dětí vs. dospělých:
•

PSYCHOTERAPIE vs. „EVIDENCE BASED MEDICINE“



•Syndrom YAVIS (young / attractive / verbal-able / inteligent / successful)
•vs
•Nárůst „hraničních“ pacientů
•
•děti navíc: závislé na dospělých (názorech a postojích k léčbě, sociokulturním prostředí;
otevřené/skryté důvody rodičů pro iniciaci i ukončení psychoterapie svého dítěte apod.)
•

INTERPERSONÁLNÍ vs. INTRAPSYCHICKÝ
•Klíče k porozumění dítěti:
•subjektivní význam situace, v níž se dítě nachází
•vztahy, které prožívá
•fantazie, jimiž se zaobírá
•
•
•U dětí se na subjektivní a fantazijní kontext jejich prožívání často zapomíná a příliš snadno se
jejich prožívání a chování odvozuje od působení rodičů nebo jiných důležitých osob.
•

Psychoterapie dětí vs. psterapie dospělých
•
•Vázanost na vývojová období např. v rovině:
–Emoční
–Kognitivní
–Behaviorální
–Intrapsychické
–Interpersonální
–
•Význam subjektivního prožívání, které nemusí být shodné s „objektivním“ posouzením dítěte (rodiči,
vychovateli, pedagogy…).
•
•Podmínkou pro úspěšnou terapii dětí a adolescentů je schopnost terapeuta porozumět dětskému
prožívání a myšlení, a zejména subjektivnímu rozměru duševního světa dítěte a také s dítětem
smysluplně terapeuticky komunikovat.
•

Rozdíly – psychoterapie dětí vs. dospělých:
•1) Děti samy – většinou - nehledají pomoc odborníka (zejm. v dětské klinické oblasti)
a.zisk z psterapie – motivovanost rodičů, ochota spolupracovat; závislost terapie na rodičích
b.dítě snadno spojuje terapeuta s někým, kdo je s rodiči dohodnut (omyl koalice)
c.kontrakt s rodiči + dohoda s dítětem (přiměřeně věku)
d.opatrnost k objektivním údajům o dítěti.
•
•2) Tendence dětí externalizovat vnitřní konflikty
a.nižší kapacita pro introspekci a sebepozorování
b.„předčasná“ introspekce (např. u OCD) spíše na překážku terapie.

•3) Způsob komunikace v závislosti na vývojovém období
a.potřeba odpovídajících znalostí
b.schopnost vcítit se a spolupodílet se na dětském způsobu komunikace;
c.Menší děti – komunikace spíše nonverbální, chováním (např. hrou)
d.Starší děti – více verbální modus komunikace; tendence „testovat“ terapeuta.
•
•4) Vztah dítěte k terapeutovi
a.konflikt loajality (rodiče vs. Terapeut)
b.vazba na terapeuta – frustrace v závěru terapie (např. hospitalizace)
c.hostilita k terapeutovi, hostilní postoj – schopnost T-a adekvátně D-i transformovat.
–
•
•

• 5)  Důvěrnost sdělení
a.brát naprosto vážně
b.dítě by mělo vědět, co T probírá s rodiči
c.NE BEZVÝHRADNĚ – nutno obeznámit s tím, že informace, které by měly charakter nebezpečí pro D-ě
či někoho jiného, mají rodiče právo vědět.
•
•6) Terapeutický vztah je nezbytnou podmínkou kvalitní terapie
a.možnost identifikace s chápajícím a pečujícím dospělým
b.cílem je nejen odstranit symptom ale i - specificky a v individuálním kontextu - ovlivnit
osobnostní charakteristiky dítěte.
•
•7) Protipřenos
a.tendence k identifikaci – s dítětem / s rodiči
b.Přenosové reakce (pocity T, které jsou odezvou na chování D)
c.Vlastní protipřenos (vyplývá z nevyřešených osobních problémů T).
•