ťf t o d e in . Část Basků, . k jejichž vlasti patří na. Pyrenej ském .polo -ostrově tav. Baskické provincie /Alava, Guipuzcoa, Vizcaya/ a /Hor--ni^ Navarra, ve 'Francii pak býv, kraje Labourd, Br,sse-Unvarre /Dolní Favarra/ a Soule, zapadni to polovina nynějšího departementu Basses-Pyréaées, mluví podnes vlastním národním j t sykem. Baskičtina /euskera/ j© jediným prajazykom v západní Evropě, který prežil invasi indoeurópskych národů, říši ...imékoUy visigotskou i franckou, jakož i vpád Ar^feu. Obklopen románskými národy udržel se až do současné doby, kdy se nachází ve veliai kritické situaci a baskičtí vlastenci vedou zoufalý boj o jeli o záchranu* Jako pravda podobné důvody uchování baskického jazyka se uvádějí značná odlehlo st od středisek latinské kultury zvláště v období tzv« pozdní románi sace v dobe visitotské, kdy Baskicko zůstavělo misio rámec této říše, poměrně ^ozdě provedeme pokřesíanětění a v neposlední řadě % mimořádná schopnost k přé j ímásí"* asimilování cizích jazykových prvku. Vliv latiny byl ovsem sins-šaý'^nejprve v době příchodu Římanů' do sousedství Basků, a .pák' i pozdejii zvláště při pronikání - křesian-ské kultury. Baskičtina .'převzala velký počet latinských slov, která asimilovala foneticky do té míry, že slova dostala baskický ráz a jej leh latinský vzhled byl značně setřen, Ha první pohled sotva tušíme v baskických výrazech % b&ke, borondate, eleiza, gela, gelde, gurutze, lan datu, raendekatu,. ssgaxa, žeru, latinská slova i. pax, vo-luntas-, ecclesia, cella, cul.ter, crux, plaiafe tum, vindicatum, saera, -saelum. Tento latinský i p o zdě j ší románský přínos dostupuje v baskické slovní zásobě značné iřýše /přes 50 n.x Ví5ř.H.tr5na trpce stěžuje, že, ač byla první řečí, kterou se mluvilo ve Španělísku, je nyní v opovržení a její místo zaujímá cizí jazyk, z&títs os se o ni tvrdí, že se nehodí k literárním pracem, ač se jí dá psát stejně vzletně jako jinými jazyky. Týž ucel sledovala i baskická mluvnice 5.%nuela de Larramendi ''51 itnpossible vencido / ITemo ž&é překonáno, Salamanea 17^9/, nazv&na tak jako odpověd na názor mezi Španěly tehdy všeobecně rozšířený, že baskičtina nemůže být po způsobu j iných ja -zyků gramaticky zpracována. strana 4 2á jesa o baskický jazyk uvedl »a evropské fórum "Filhelm von Jíum-boldt /l 767-1335/, který, jda ve slepěji cli baskických badatelů, vyslovil na. počátku XIX. stol, domněnku, že Baskové jsou posledním a byt-kem Iberů, a snažil se pomocí baskičtiny objasnit etymologii geografických názvů. Rozhodným iberistou byl i Hugo Schucha.rdt /184S>19"7/S který vynikl jako velký znalec a milovník baskického jazjka. Byl j ed-ním Ke zakladatelů Baskické společností /B&sklsche Gesellschaft / v Berlíně, která vydávala časopis Euskara /13S7- 1S96/. ll iberistům náležel i Arturo G&mpion /1854-1937/| oproti tomu jiní baskologové jako Kolandan Jan Yiúi lííyg /13Q5-1914/ a Francouz Julien Vinson /184 5-1920/ byli vysmavaci keltské teorie. Srovnávací jazykověda neustávi ve svém úsilí aařadít baskičtinu do některé jazykové skupiny a sn&ií se nalézt společné znaky s rušnými jazyky evropskými, africkými,americkými i sibiřskými. Jdouce ve stopech Rusa KikuláSe íferra/L865-1934/ a Molancfena Chrietiana Coxnolia Uhlenbecka /185Ô-1950/, někteří badatelé / Kemec Karl Bouda, Francouz René Lafon aj./ se věnují studiu příbuznosti baskičtiny s kavkazakými jazyky. O starobylosti baskíc -kého jazyka a jafto existenci již v době kamenné svědčila by snad i ta okolnost, že pojmenovaní n.isvrojů jsou utvořena pomocí slova axt.s /f.;iz, skála, kámen/jako aizto /nůž/, aizturrek /nůžky/, Ritsur /rýč/, aizkor*? /sekera/, aizkon /S&p/ aj. Roztříštěnost baskického území na řadu • autonomních krájů,posdní a celkem .skrovná literami tvorba, skoro výhradní užívání latiny,pozdě j i španělštiny /popí. frančo uz š tiny/ v písemnostech všeho druhu, v-to neblahé okolnosti způsobily, že -se nevytvořil jednotný literární jazyk pro celé B^skicto, .'B&skietina zůstává rozdělena na řadu día -lektů, subdialektů a variací. Podle klasifikace provedené Louisem Lueienem de Bonaparte a upravené později R.M. de Azkuem se rozeznává celkem sedm dialektů, totiž* biskajský, guipuzkojský, hornonavarský, labourdšký, dolnonavarský,- soulský a ronkalský. Dialekty biskajský, strana 5 guipuzkojský, labourdský a soulský se pokládají z& .literitní. .Snaha q vytvorení jednotného spisovného jazyka nevedla dosud k pé;sltitmísnivý sledku. přední baskickou jazykovou institucí je Akademie baskického jazyka /?iuskalt3aindia» Academia de la, Lengua W. sca, Academie de la Langue Basque/ se sídlem t Biifeau,. která byla aaloiena 'r.lS'19, Jejím předsedou, tretím od z&losení, j e José Max í a .Lojendio. Má dvacet clenu řádných ze všech baskických krajů, jednoho cestného a asi oamdesát dopisujících, z nichž sedia nebaskieké národnosti* Vydává v- s tni k '-:us~ kera. Španělska akademie /Keal Academia 3spanbla / t Madridě n ■■ oů r. 1025 zvláštní baskickou sekci /Geccion de la lengua V&scuence / o dvou řádných a dvou dopisujících členech. V San Sebastiánu existuje od r.1951 Seminárío de Filológia Vasca Julio de Urquij o /Seminář "baskické filologie Julia de Urquijo/, jehož ředitelem j® předaí baskický filolog Luis Michelerm. Katedry baskického jazyka jsôu ve Spa-nělaku na universitách v Salsmanee /cátedra Larra«iendi/ a .Patnploně, ve JíraBcii v Bordeaux . V Buenos Airea byl r. 1.941 založen. 13 s tav baskických studií /Inatituto Americpno de Bstudios Vsscos/. První baskická slova /glosj?/ nacházíme v tzv, Maňase?:!to er-ii-lianense 2 kláštera San Jáillán de la Gogolla /prov. LogroSo/z X.stol, Ualý baskický slovníček obsahuje průvodce pro poutníky do Kompostély, který napsal v XII.stol. francouzský poutník Aitnery Picaud* nej starší baskické texty jsou v tragikomedii L-a Tercera Celestína /l53ô/ a * íí&belaise /l542/« při posuzováni baskické literární tvorby je nutno mí ti na zřeteli různé okolnosti, které brzdí její rozvoj* Je to nejen malý počet osob baskického jazyka a jeho roztříštěnost na řadu dialektů* ale španělštiny hlavně dominující postavení lĚSm^S^^^KÉS^^t ktťesrá stále více zatlačuj e via stní národní jazyk a stává še obcovaci a .-culturní • řečí agkw Sasků, Pěstování baskické literatury sevéšují nadšení vlas - tenči pouze ve volných, chvílícfa, které Jim ponechává jejich povolání. Baskická literatura postrádá jakékoli podpory úředních kruhů, naopak jsou jí kladeny mnohé překážky* zvláště při vydávání časopisů. Hic-méně i při stále trvajícím ústupu mluvené "baskičtiny rozvíjí se v sou časné době" baskická literatura kvantitativně i kvalitativně. Přibývá mladých literátů, kteří po vaoru cizích literatur uvádějí nové literární směry, 2 pěstitelé babické literatury ze řad ducho ven s tva, k t e* H stála mají převahu, opouštějí výhradně náboženskou terne.tiku a věnují se i jiným literárním oborům. strana 7 3 t a r S í d o 'b a "baskické literatury, AŽ do XV. století není raožno ailuvit o "baskické literatura, nebo í domnelé starobylé zpěvy, totiž G&nto de Lelo, líčící boje Bas-ků se Římany, a C&.nto de Alt&biscar, vztahující se na porážku K&rlk Velikého u Koncesvfelles /778/, jsou nesporné padělky. ¥ejstarší bas* kické literárni památky, které ném sazn&nieaali španělsky píšící baskičtí dějepisci XVI. a XVII. stol., jsou zlomky zpěvů /eresiak/ o ud* lostech, povětšině tragických, z bojů vzniklých z rivality mezi předními baskickými rody & jejich stoupenci, které se v XIV. a XV, &t$i. odehrávaly v baskických zemích. K nim se druží další zpěvy rodx-íiného r.-isu, skládaná u příležitosti sňatků, pohřbů apo-d. Teprve sájem o klasické jazyky v renesanční době probudil v Bas-cích, zvláště v osobách duchovního stavu, pocházejících vet.sinán £ velí kovbkých lidových vrstev, také lásku k rodnému, starobylému jazyku, S prvními pěstiteli národního jazyka ee setkáváme v předpyrenej ©ké /francouzské/ části Baskická. R. 1343 byla v BO'räesttx vytištěna první známá baskická kniha,; mající latinský název Lingu&e V&aconum Primi-tiae prvotiny baskického jezyka/, jej íž autorem byl Bernort De cli e » p&re, farář v obci 3&int-iílchel-le-Vieux /Dolní JSfevarra/. Je to sbírka náboženských a milostných básní, jejíž předmluva e. dv; po slední chvalozpěvy projevují vroucí' lásku k baskické řeči. E podpoře snahy navsx&ké královny Juany d*Albret, matky J indii cha IV., krále francouzského, ro-zsířit kalvínskou víru mezi Baeky, byly z jejího příkazu r. 1571 vytištěny v La Rochelle baskické překlady Nového zákona /Iesus Christ Gure launaren Testamentu TS^rria/ a kalvínskeho ke techisjau /Abc edo Christinoen instructionea/, které pořídil Joan- 1 nes ůb Leizarraga, pastor v obci Laba s tide-Olairence /Dolní Savarra/ li obraně katolické víry byla v následujícím století vydána ř&fa bas- G "-/Tana 8 kických spisu náboženského obsahu, skoro vesměs prekladu nebo uprav cizích předloh. Mnohé z nich. jsou veršované. Tato for»?-; se nám dnes zdá pro tento literami obor neobvyklá, *ysv'.tluje se vsak, jak podotýka sám autor jedné z těchto veršovaných skladeb, velkou zálibou Br-: aku ve verších, Z to ch to veršovaných prací vynikají po stránce bis-nické i jazykové spisy hum& n isti okého teologa Joannese TStcheberri z obce Oiboure /L&bourä/nazvané Manuál "Devotionezcoa /Modlitební príručka, 162V» &oels,c / Vánoční zpěvy, 1531/ a ^lic&ra erabiltceco Ii-burua / Kostelní kniha, 16'áô/ a dále dílo ä vane 7§gttia Gatholicac /Katolické pravdy, ld3o/, které napsal Bernard GoztelU2ar, clen jesuitského kláštera v Pau, Z prozaických prací tohoto.druhu nejvýznačněji je spi» GueŕO /potom, 1642/, který vzletným slohem lící škody, které vznikaj í hříšníku stálým odklade© nápravy. Jeho autor Pedro ďe Aasslar /1556-1S44/, í'frár v obci Sare /Lfibourd/, protežuje častým používa -níra citátů nej'en z Písrna ale i a latinských klasiku svá rozsáhlé vzdelaní. Jeho klasická jazyková forma se stala vzorem pro další literární tvorbu v labourdskéra dialektu, v cemž tkví hlavní význaa toho to clila. K těmto předním spisovatelům XVI, a XVII, stol., vcsaes ducho v-ního stavu, druží se první laický literát Arnaud d'oihetqart /159-g-loo?/, který, nabyv právnického vzdělání v Bordeaux, byl zprvu poslancem třetího stavu v kraj i Soule a pozděj i clené® parlamentu v Ss.int-Pelais /Dolní Havarra/, Zanechal nám b?: ski oké milostné básně Oihen&rten G&zt&roa neurhitzet&n /Oihenartovo taládí ve versích,X6í)7/ř sbírku baskických prísloví Les proverbes. basques /165?/ a latinsky psaný historický spis Notitia utriusque Vasconiae, tum ibericae,tum squitanicae / Zpráva o obojím Baskicku, iberském i akvitánském/1 053/ prozaických} Jen několik ráaloMčl této doby se vymyká z rámce náboženské tematiky. Je to překlad francouzské skladby Les voyages aventuřeux du capitaine Martin de Ho^&rsabal /Dobrodružné cesty kapitána Tfertinss % Hoyarsabal/ zvaný Liburu h&u ds ixasoco Fabigacionecoa / Tato knih je o plavbe morské, 167?/, který pro baskické mořeplavce pořídil Pi- a rr e s ď* Qtchever ry» a veterinárska příručka., kterou sepsal r. 159:3 t^gadáj líongongo Itessanca, Do oboru jazy ko vedyHři jazyčná kniha Treeora hi- rour lengu&ietaqua francesa, espagnola eta hasquara /Poklad tří jazyků, francouzský, španělský a baskický, 1642/» jehož autorem byl Valtoire, Tento spis vyšel již r. 1620 v Lyonu s názvem LInterprect /Tlumočník/ a později v několika vydáních jako Tresor des t-rois lan-gues / Poklad tří jazyků/. Obsahuj e gramatické pojednání, slovník a rozhovory. Baskickou gramatiku, zachovanou zl osiko vi tě /vydal Julien Vinson r.1881/ a dosud nevydaný baskieko-francouzský slovník sestaví. Si lva in Pouvr eau ,/l'ranco uz z Bourges, který se ve službách baskickéh janaenisty 8aint-Cyrana naučil baskický a byl v letech 1040-44 farářem v obcí Bidart /Labourá/. Zetírxi co v předpyrenej ské /francouzské / části Baskická dochází k literárnym uplatnění baskičtiny, baskičtí spisovatelé projevují vřelou I-.igKU k rodnému jazyku a vysmívají se B&skům, kteří, píší v ci zím jazyku, v zapyrepejské ,/spanělské/ částí země zůstává 44>to úsilí 0 povznesení národního jasyka téměř nepovšimnuto, Ttamí literáti píe 1 nadále španělsky i když vystupuj £ jako obhájci baskického jazyka. Spenělsky psali v té době baskičtí dějepisci /José Iíoret y Mendía, Lope de Issstij, äíste-ban. de Garibay, který vynikl též jako sběratel baskických přísloví/, mystičtí klasici /iDiego de 13 s tel la a Pedro de Chaide/, filosof Juan de Huarte, básník Alonso de "^rcilla y Zuniga a jiní. Latinsky psal dominikán Frsncisco de Vitoria, profesor mezinárodního práva na universitě v 8'-l-mance. Kromě skrovných "bás -nických pokusů, k nimž daly podnět slavnosti Božího těla /1309 & 1610/ a pohřební pocty na parně lí krále Filipa IV, /1Ô85/ v Pamploně, přichází baskičtina k uplatnení pouze v dvojjazyčných kat ech i sme en, vydávaných v intencí cli tridentského koncilu, a ve spise Mb do b reve strana 10 de aprender la lengua viaoayiaa / Krátký způsob k naučení se biskaj-» aké baskičtine, z r.1653, vy á. r. 1880/ doktora Rafaela de Miooleta^ • kněze- v Bilbau. Vedle částí mluvnické ve španělštině obsahuj e i dvoj-jazyčné rozhovory mezi šlechticem a jeho sluhou, jakož i několik básní. Teprve v XVIII. stol. snaží se jezuita Manuel de Lerr-saaendl /150Q-17ÔÔ/, nadšený obhájce a propagátor uárodníhe jazyka,roznítit svými historickýmifr jazykovednými a apologetickými spisy lásku k rodnému jaayku-v srdcích svých řádových spolubratrů i ostatního duchovenstva r- nabádat je k jeho hlubšímu studiu. Ještě za jeho života vyšli sse samotného jezuitského řádu dva výasnamní baskičtí vlastenci a spisovatelé g totiž Aguet in de Qardaberais a Sebastián de Uetidíburtu Agustín de Cardaberas /i 703-1770/, jeho š četné baskické spisy jsou asketického rázu mimo poj ednání zvsné ^usQuere-ren Berri Onač eta, ondo escri^itzeco e ta onde iracurteeco ta ondo itseguitec© ^rreglac /Poučení o baskičtine a pravidla jak dobře psát, dobře číst a dobře mluvit, 1701/» jakýsi druh baskické rétoriky, byl horlivým misionářem v baskických obcích| od neho pocházej í okřídlená slova *5askerak burua jasotzea Jaungoíkoak na i du" /Bůh chce* aby baskičtina pozvedla hlavu/. Sebastián de Kendiburu /l 706.1783/, autor tří dílného spisu Jesusen &aore*NequeeÍ áagostea cembait otoitz-gai /Několik meditací ú lásce• a utrpení Ježíšovi, 1759/, je pro svůj vytříbený sloh pokládán za asejlepšíh® prozaika starší doby baskického písemnictví jpro svou výřečnost byl nazýván baskickým Ciceronem* X nim se druží další členové jezuitského řádu Baaiel g&tricio Meagher /l7l5»177%/,irgkého původu, který se proslavil svými verši na oslavu vína, a Aguatín de .Basterreohea /l700-1761/* autor básnického díl© Jesu-Eristo gure jaz-naren Pasioa /1777/, krásně veršovaných pašijí, velmi oblíbených u baskického lidu a převedených i do jiných dialektů. V téže dobe .píše baskický lékař Joannes ďlgteheberri /l653-1749/, rodem z obce Sare strana 11 /Labourd/, provozájxéí praksi v provincii Guipuzcoa, Jeho nej saj i -mavé j ši spisy, vydané teprve r, 1907, jsou rázu didaktického, totiž ISscuarareň H&tsapenac / základy baskičtiny/ a Sscual Herri e ta Dscual-dun gustiei escuar&zco hats.apenak latin ieasteco / Baskické základy k studiu 1 stíny/* Kromě soulského lidového divadla, jehož nám S ty byly brány z Bible, pohanské doby, středověkých legend a francouzské historie, setkáváme se s dramatickou tvorbou v baskičtine teprve na konci XIX. stol. Vy -j imku tvoří vánoční hra /Acto para la no ch e buena/, kterou napsal Pedro Ignácio de Barrutis y Ba&agoitia /l 53^-1759/, písař obce tfon-dragon /Uuipu2coa/, vánoční pastýřská opereta Savan-Sariak /1762 /od L>»ásy d® la Misericordia a konečně divadelní kus isi Borracho Burlado /Oklaaiaaý opilec/, jehož spevy a některé jiné části jsou baskické. Složil jej graticisco Xavier Meria de Bunibe e Idiaquez, hrabě z Pene-floridy /l723-1735/, nakladatel kulturní instituce Sooledad Baseon-gada de los Amigos del Peís /Baskická společnost přátel země/. Mezi spisovateli XVII1. stol. vynikli v předpyrenejském Baskicku Pierre á"TJrte, kapucín, který přestoupil na protestantskou víru a uprchl do Anglie; zanechal nás tři díla, totiž překlad části Bible, francouzsky psanou mluvnici Grasmaire Cantabrique /Baskická mluvnice, vjd, r. 1000/ a slovník Diction&rium La t ino -Oan tabr icun /Slovník ia-tinsko-baskický, nevyd,/g ijlefao-I Gaourioa farář v Saint-Je&n-de-X.us /Labourd/, překladatel SL* sledování páně od Kempénskéh© /Jesus-Christo-ren 2mit&cionea,173Q/, dále ..Martin de Harriet, královský notář v obci 'Larressore /Labourd/, který sepsal příručku ke studiu francouzštiny /Graaatisa escuaraz^eta f ran c e s e z, 1741/, Joannes de Haran&der ,knez v Sain t-J ean-de-Luz /Labourd/, jeho i prozaické spisy, vesměs překlady, totiž Pllotea /1749/* Guôa izpiri.tuala /Duchovní bo j, 1750/ a Bový zákon /nevjd#/ jsou nepsány skvelým slohem, a konečně Bernard L ar r e -guy, farář v Ust&ritz /Labourd/, který preložil Royaumontovu biblickou strana 12 děj epravu Testaraen caharredo e ta "berrioo Historioa /Dějiny starého i líového zákona, 177 5-1777/, k čemuž připojil několik životopisů svatých. Francouzská revoluce připravila francouzské Basky o jejich autonomní postavení zapojením baskických krajin spolu s Bearnem do departementu Basses-Pyrénées a dala podnět k baskickým vydáním politických spisů, deter,e:tfl, instrukcí a proklamací, nezměnila však podstatně jejich mentalitu ani způsob života, Bsskové lpěli i nadále houževnatě na svých tradicí eh a pokračovali ve své pasivitě vůči asiisilaČním pokusům svých sousedů, Mimořádný význam badatelské činnosti Manuela de Larraraendí tkví i v tom, ze vzbudil aájem o baskický jazyk. Pruský učenec Wilh^lia von Httfflbolät /1767-1855/ podnikl dvě studijní cesty /.1301 a 1802/ do Baskická, kde jeho informátory byli dva tehdejší vynikající badatelé Pte.blo gsdro de Astarloa /I75g-13"6/ a Juan Antonio Hoguel-/1745-1 504rý s nimiž sdílel tzv, baskoiberskou teorii, podle níž h?. skičtina ty is pokládána za původní a kdysi všeobecnou řeč iberského polooétroma, IJoguel, farář v obci Jem e in /Yizcsya/ napsal pozoruhodný spis Peru Abaťca, j akýsi druh ronánu, obsahuj í cí rozhovory mezi venkovanem a místskýra lazebníkem e v závěru dialog dvou duchovních uplatňujících autorovu snahu e zdokonalení literárního jazyka pomocí nezkažené mluvy- venkovského lidu. Toto dílo ná$ seznamuj e se způsobem života- na baskickém venkově a pracovními postupy zejména ve výrobě železa v současné době| v konečné kapitole projevuje autor zájem o utužení při -tel s tví mezi .Basky na obôu svazích P;renejí. Svůj idealismus vštípil svému synovci Juanu Jo sámu a neteři Yicentě, kteří u něho získali klasické vzdělání. Juan José Moguel /1731-1849/, po svém strýci rovněž farář v obci Jemein, napsal vedle několika spisů náboženského obsahu zajímavé pojednání Baserritar nequezaleentzaco escolia /Škola pro zemi? děl c e, 1 SI 6/. Hájení baskických svobod mu způsobilo několika- stiana 13 lete vyhnaust^í. Y první polovině .XIX. stol* se projevuje zájem o bajky ve versích i próze. Byly to především španělsky napsané veršované bajky Baska Felixe Maria de Samaniego /l 774-1306/, zvané Fábulas en verso castellano /Bajky ve španělském verši, 173X/, které le hodným jazykem přebásnil Agustía Pascual de Iturrlaga /l774-1851/, pokrokový kně.z, velký znalec klasických i moderních literatur e zakladatel vyučovacího ústavu ve své rodné obci Hernani /Guipuzcoa/J napsal téz didaktické dílo Biálogos basco-castellanos para las esauelas de primeras 1 e tras de Guipuzcoa / Ba ski oko- španělské rozhovory pro základní oko3y v provincii Guipuzcoa, 1848/, "V próze psané bajky podle Isopa Ipui Onao /'Dobré bajky, 1804/uveřej-nila již jmenovaná Vicenta SFoguelová /l782-1854/, ^Humanisticky vzdělaná díky svému strýci, vynikla i jako básnířka svými vánočními zpěvy /Gabon-í&oita-k/. Několik bej ek Lafon-ts. i nových převedl ve verších do soulského dialektu Jean-Baptiste Ardiu .... /1811-1881/, školní inspektor, s názvem Choix de řables de La -Jfontsáne, trsáuites en vera ba sou es /Výbdr X©, f© n ta A nových bajek přeložených vba*---kiěkýcfe verších, 1848/1 vynikl též jako překladatel francouzaicýéh- vlasteneckých písní, mezi nimi i líarseillaisy. Tyt é Ž bajky, rovněž «e verších, přeložil do labourdského dialektu Léonce Goyetche / - /, farář v Urrugne /Labourd/,s názvem Fableac edo aleguiac /1852, Konečně máme bajky františkána Juana Mateo de Zabala /l777-1840/ zvané Busko-Alegiak /Baskické bajky/, vydané teprve 1.1934, které vynikají spíše svou jazykovou formou než uměleckou hodnotou. Poesie, tento nejvíce pěstovaný literární obor, je zastoupen Y I, polovině XIX, stol. v předpyrenej ském Baskická především církevními zpěvy a skladbami lidových veršovcô /bertsolariak/, z nichž v té dobe nej znám| H byl Pierre Tupet, zvaný Btchghuij• /l786-1062/, *' obce Barcus /Soule/, těžkými ranami osudu stíhaný zemědělec, který ve svých /» cis, 13, str, 194. 2. nira přidružuje se Jeste TSusebio Maria de Azkue /l813*1873/, profesor na u tiky v Lequeitiu /Vizcaya/* autor veršovaných bajek a parafrází, básní mythologických, satirických a historických i epigramů, které byly jeho synem. R.M, de Azkuem, vydány v knize Parnase rako b idea /Gesta na Parnas, 1896/, Medostatek literárních památek z dávnověkosti baskického národa nabádal baskické spisovatele k romantickému lícení minulo.sti, obranných bo-jů se Símany i posdějŠími sousedy a k literárnímu opracování lidových tradic. Ze. španělsky psaných publikací tohoto druhu zasluhují zmínku především Tradicíones vasco-cántabras / Tradice baskieao-kantabrické, 1866/, které napsal Juan Vieente Araquistain / strane. 17 Leyenáas vaseongadas /Baskické legendy, 1366/., j eg iohž autorem byl José Maria de Goizueta / /* Praiiciscô íiavarro Yilloslada i /l318-1895 /se proslavil trojdílným románem Asaya o los vascos en el siglo Tilů / Äaya'nebo- Baukové v TIII* stol., 1S79/ a konečně spis l*os ultiraos í'berosP le^SBd&e clí; Suskaria / Poslední Iber/ové-, legendy % Baskická* .18'32/, který složil T i cente de Arana / -1890 /-. T äruhé polovině XXX. století se konci stárli období baskické literatury, jejíž představiteli bylí z prevažné vět Siny knězí# kteří na ni pohlíželi především Jako Ha nástroj nábo£e»9ko~aor4l -nich akcí taezi venkovským, cistě baskickým lidesa* Pouze v poesii, která ss svýia obsahem částečně vyiayká z ráaiee náboženské tematiky, je silnej i zastoupen laický živel, který představuj í % valné 'části venkovští, lidoví veršovci* strana 18 li o v ě j g í é o "b a b a s k i e k é 1 Podobne jako ve Francii r, 1739 byly i baskické země na Pyrenejském poloostrově po ukončení karíistiokých vílek /1832- 1839 a 1873-1376/ zbaveny svého autonomního státního zřízení a staly se pouhými provinciemi španělského státu, čímž byly otevřeny volnému pronikání španělského vlivu, lenávist španělských vládních kruhů ke všemu baskickému vyvolala záhy silnou reakci v řadách baskické inteligence i v -širokých vrstvách lidových, V této dosbeš, kdy dochází k se sílenému ústupu baskického jazyka před mocným náporem Španel Štiny, začíná se v 3askicku probouzet vřelá láska k národnímu jazyku a snaha o jeho zvelebení, 'Baskičtí buditelé se snažili heslem 55?-.zpiak ba t /tj, sedm baskických zemí tvoří jednotu/ utužovat vědomí národní so u-náležitosti všech Baskň po obou svazích Pyrenejí, V hlavním nava riskem městě Pamploně vznikla r,1378 kulturní instituce Asociácien Uuskara /Baskické sdružení/. Její časopis H^vista ^uskara přinášel jednak články poučné, psané povětšině spenšlsky, týkající se baskické historie a kultury, jednak 'baskicky psané práce literární, prozaické i básnické. V cele těchto vědeckých a literárních akcí st:*li zejména Juan. Iturralde y Suit /l840-1900/, autor historických a národopisných poj edn iní a Ar tu r q Oatapion /1851 -1936/, pokračovatel díla Bonapartova, •tvorce vědecké baskické mluvnice /Gramática de los cuátro dia-lectos literarios de la lengua euskara. ? 1384/, která tím, že pojednávala o čtyřech baskických literárních dialektech, připravovala pudu k sjednocení jazyka. Bohužel i tato čistě vědecká a literární práce baskických intelektuálů byla trnem v oku madridských vládců, kteíí tehdy měli vojensky obsazeno celé Baskicko, Již r.1833 bylo zas ta -\ veno vydávání časopisu. Tím však nebylo udušeno nadšení baskických vlastenců. Těžiště iteratury. strana 19 baskického kulturního úsilí se presunulo do San Sebastiánu, kde po -četná literárni družina se soustředila kolem časopisu Suskal-Brria /.Baskická ,1330-1910/» Založil jej a až do své smrti redigoval jfQ^é Ľanterola y Beldarrain /1849 -1334/, zanícený propagátor baskické kultury. Byl ředitelem deníku Mario de Srm Sebastián, druhým ředitelem r. 1374 založené mestské knihovny sansebs-stiánské a profesorem na místní střední škole, suspendovaným pro nesouhlas s protib&sklckým zákonem b r. 1373. Zájem o baskickou literaturu se snažil probouzet shromažďováním dosavadní básnické tvorby, kterou uveřejnil, v troj -dílné antologii Cancionero Vasco /Baskický zpěvník, 1377-1JSO/. Byl j edním z iniciátorů tzv. Consistorio de Juegos Florales /Ľonzistorium kvetinových her/, které si vytklo za úkol záchranu národního jazyka a hudby pořádáním literárních a hudebních soutěží. Hezi b.isníky patřícími k tzv. san seba. s t lánské básnické okole, která ve své tvorbě do -sáhla dokonalej šíoh forem lyrického i epického básnictví, vynikli Antonio Arzao Alderdi /1855-1904/, projevující ve svých skiadb tch hlubokou lísku k rodné zemi, jazyku a přírodě, Francisco -jLÓpea Alen _^.858 - 1910/, malíř a kronikář sanoebastiánský, kteří po předčasné smrti Manterolově postupn/íě redigovali časopis Kuskal-"Srria, cUls Karaón Artola /1831 - 1906/, povoláním lampář, z rodiny lidových veršovou, jehož hlavním básnickým dílem je historie provincie Guipuzcoa /Gipuzkoe/ko Kondaira labur bat, 1909/, a konečně . Seraf in Ba roj a/1340-1912/, otec romanopisce Pia Barojy, humorista, skladatel libret a divadelních kusů. V literárních soutěžích vynikl biskajský básník Felipe Arrese y Beitie. /1841-1906/, výrobce kostelních soch v obci Ocha-tt-diarw, který se představil na baskické slavnosti,konané r. 1379 v obci Kli-zondo /Kavarra/, vlasteneckou básní Araa euskerari azken agurrak /poslední pozdravy matce baskičtine/. Svými básněmi rázu vlasteneckého, -ošle vTiého a náboženského, odemi, "bajkami a překlady ze španělskách tóssní&a přispíval do luskal-Í3rria i jiných po zdej ších časopisů. Soubor st jana 20 jeho díla vy Šel r.1956. Iniciátorem literárních soutěží ve francouzském "Baskicku byl nadšený propagátor národního j azyka Antoine d/Abbadie / 1310 -139?/» který z vlastních prostředku odmeňoval vítěze* Odměny, jež pozôetá -valy v baskické holi /laakhila/ a zlatých mincích, přilákaly velký počet básníků* Účastnilo se jich nmoho lidových veršovců. & nichž-nejvíce se pro slavili Juan "ISchamendi /Bordel% / i79£*1879/ř zemědělec v obci yVicarlo s /ffavarra/, Pier re Dibarrart /-flettiri i838-1391/, obuvník v obci Jatsu /IX) lni Kavarra/, Jo anne s O t cha 1 d f, /1S14-1897/, výrobce sandálů v obci Bidarray /'Dolní lavarra/* s .Augustin Etcheberri /1845-X890/, obuvník v obci Sí,re /Labourd/% který vyučoval baskičtine německého romanistu Hu£&\ Schucharáta. Skládali většinou básně satirické a nástinem melancholie. li"r =, těchto soutěžích byl několikrát odměněn i tehdejší nejpo-pul4m;':jš£ básník Jean-Baptište fflissamburu /1838-1891/ý pocházející z obce S'-..ze, odchovanec střední školy v Larressore /i,abaard/« v> fraa-oauKské armádě dosáhl hodnosti kapitána. Po porážce r. 1S70 se vrátil do rôdnéha místa, kd.;-r/$ idealisty ící živerc n© ta skické s strnete., a Urrundik ikaaten dut- / Yiůím z dali/, lícící dojetí vracejícího se do rodné obci ps dlouholeté;'! pobytu ¥ cizině, znárodněly. Yedle básní napsal i pro -zaické dílo, kretkou novelu Pia r re s Adame, jejíž protagonistou je stejnojmenný žertovný obuvník s jeho rodiště. Byla míi přičítána í mistrná, tragická básefi Solferinoko itsua /Slepec od Solferína/| nej-aovejšíta bádáním bylo vsak prokázáno, že jejím autorem je Sala- -berria. vojín osleply v bitvě u Solferina, který v ní naříká na svůj vlastní osud. Jeah-Baptistův bratranec Micfcél ^lissasaburu /l825-1895/. strana 21 bratr Inoeencius, saiešián, napsal sajímavý spis Lenenagoko eskual -dunak zer zirea /Jací byli dřívější Baskové, 1839/, obraz života Basků předchozí generace* 'R, 1370 vyšel v Bavonnu první baskický román Atheka Gsitzeko 0ihart2unak / Ozvěny F.olandova p iů smyku/, příběh se života baskického pašeráka Ganiche* jako autor byl uveden J«B» Basconaguerre. V roce 1387 počal v Bayonna vycházet týdeník "Sseualduna /Bask/, který byl zpočátku dvojjazyčný, francouzsko-baskický, během doby se vsak stal zcela baskickým. Jako vedoucí redaktoři se vystřídali Jean Ilíriart ^Urruty /1859-1915/, kanovník v BsyonKtu, jeden z nej plodnějších baskických prozaiků a tvůrce baskického novinářského slohu, a .Gratien Adéma /1828-1907/, rovněž kanovník v Bayonnu, známý pod pseudonymem Salduby, vynikající baskický básník, z jehož- prací zasluhují zmínku bajky podle Lafontaina. a vlastenecké píanf, h laisha Sfezpi ^skual Her riek /Sedm zemí baskických/ byla zpívána na baskických kongresech. Byl též předsedou baskické literární federace, která vznikli na počátku XX*stol. sa účelem navázání styků mezi Basky z obou stran Pyrenejí a sjednocení literárního jazyka. Mezi pozdějěími Vedoucími redaktory zmíněného týdeníku vynikl biskup Jean Saint-Pierr-e /1834 -10 51/1 který se osvědčil jako obratný stylísta v reportážích s první svc- tové války. Byl jedním se zakladatelů b a sk 1 cko - f ra n co usské revue Gure Herria /J?--;še země/, která vychází od r,19£l, Spoluzakladatelem táto revue byl Jean B&rbier /l8?5-1951/, posléze farář v obci Saint-Pée-sur-Mvelle /Labourd/,prozaik, básník, dramatik folklorista, a dalšími spolupra co vniky b^Xi Jules Moulier / • OxoM 1B88-X95S/, farář v sazných obcíéh francouzského Baskická,. skvelý etyl isíľ, s.j;.:-hož básnických prací sluší uvést sbírku bajek /Alegiak, 1926/, a Jean ~21issalde /■ * 1883-19 61/, posléze farář v obci Gra - cietts /Dolní ífcvarra/, plodný prcssaik a básník, který vedle řady spisů náboženského obsahu vydal sbírku baskických' přísloví, rčení strana 22 a průpovědí /&tsotitz, Zuhur-hitss eta E r ran Zahar, 1936/. Jejich sou-Častníky "byli Dr.Jeaa '^tehepare /l37?-1951/, narozený v Argentině z baskických rodičů, lékař v obcí l>m Al&udes /Dolní H&v&rrs/, který přispíval do týdenníku luskalduna Slánky o vnitřní a mezinárodní politice, hospodářských o taškách a zdravotnictví, j ej ichž výbor vydal pod názvsa Buruchkak ./Klasy, 1910/, aJPierre Lhande /1377-1957/. jezuita, profesor baskičtiny na universitě v Toulouse, autor baskicko-francouaského slovníku /Bictidnnaire Basque—Frangais, 1926/1 z jeho beletristických prací je aejaajímavejší Yoianda /l931/» román z doby baskicko-f lásaských obchodních styků. Ha přelomu XIX. a XX. stol. se projevují první příznaky ponenáhlé změny dosavadního řásu baskické literatury. Začíná mizet naprostá převaha děl náboženského charakteru» ač í nadále je baskická literatura ovládána smýšlením i cí tě ním přísně katolickým* přistupuje se k pěstování nových liter a r nich druliů a ve snaše o tříbení formální obrat -no sti a otevření nových obzorů i k pžekladum s cizích literatur.Před-ními představiteli literární tvorby zůstávaj í i nadále osoby duchovního stavu, kteří svým původ en i pastorační činností mají nejužSí styk s lidovými vrstvami, ale stále více se vyskytují světští lite -ráti, vedle intelektuálů často i drobní řemeslníci a zemědělci* tito pe&tují především poesii. Do 'osmdesátých let XIX, stol. spadají též začátky novodobého divadla, fraška Anton Caícu, /Hloupý Honsa,188g/ byla první veselohra napsaná baskický. Jej£tn autorem byl Marcelino Soroa Lasa /184.S -1902/ jenž povzbuzen mimořádným úspěchem, který právě pro své baskické dialogy dosáhla jeho dřívej Ší veselohra předvádějící s an s ©bas t lánské zvyky Iriysrena /1378/, jal se psát lidové divadelní kusy ecela baskické, které na soutěžích dosáhly řadu ce®. j ä nich nej oblíbenější byly á» o s ta tuba /To je hospoda, 138^, Aísseak ekarri, iseak erstt&n /Vítr přinesl, vítr odnesl, 1835/ a Urrutiko intx&urrak / .Daleké oře- strana 23 chy, 1887/, 2 baskických, lidových herců té doby vynikl jpgoe Artola /13S4-19S9/, syn již míněného básníka Rsmonaj napsal též několik veseloher a proslavil se jako dobrý prozaik a skladatel oslavných veršů* ífepsal též baskické libreto k opeře JJendi-M' ndiya.n/ V srdci hor/, kterou slonil José Maria de Usandizaga /l887-1915/, Význačným autorem divadelních her byl Toribio AI a aga Anabitarte. /1S61-1941/, který napsal asi. 50 Jpyací původních* překladů, úprav a operních libret, Mezi jeho překlady vyniká Shakespearův lacbeth, kterého uv€&l ma jeviětě s nizvem Irritza /Ctižádost* 19^8/, Dramaticky zpracoval též romár: francauzského spisovatele Pierre Lotiho Rarauntcho /1920/. Byl posledním vedoucím redaktorem časopisu Suskal-Srria a prvním ředitelem Akademie baskické řeci a recitačního. uměni /Academia de la. Leogua y Declsmación fuškára, Eu sk?* 1 - Jz tundea/, založené r, 1915 v San Šebestiánu, Významnou postavou baskického divadla na - počátku XX., stol, byl Avelino Barriola Aizpurua /1876-1944/eYjehož divadelních kusů, rea - iistického směru, tesil se největší oblibě Lagun tzar bet /Spatná ka- ^na scéně_ ; laarádka 1912/* Účast zen v*t~aU3boi?gky -zahájila gatalina »aeicegui/lS89-19Q\ t: z jejichž prací vyniká historické drama ze římské doby Loreti /i915/, Hový směr baskické literatury je patrný na literárním úsilí, které koncem XIX, stol, uvedl v život Resurreoción ífería de Azkue /l864-1951/ pomocí časopisů luskaltzals a Ibaizabal, Azkue dosáhl r,1838 katedry bfxskického jazyka na ©třední škole v Bilbau, stal se prvním, doživotním gířsteeáou Akademie baskického jazyka a byl re » doučí osobou v baskickém jaaykozpy tu. Jeho spolupracovníky v u-se děných časopisech byli tehdejší přední představitelé baskické literatury biskaj ského dialektu Domingo AguIrre Badiola /1864-1930/,bá®ník a autor románů z lidového prostředí, JTraristo Bustinza /1865-1930/, známý pod pseudonymem Kirikino /Ježek/* který vynikl jako skvělý vypravěč svými krátkými, často fantastickými a humoristickými povidlí, strana 24 velmi oblíbenými v širokých lidových vrstvách^ později.byly shrnuty do sbírek Äbarrak /1913/ a Bigarrengo Abarrak /l930/, Bale _ iái&uel tJrruzuno Salegui /1844-19E3/, který psal rovněž lidové po - vídky povětšině humoristické, často: s morální tendencí| konečně Pablo -^■-.aiarripa y b~ra&& /1877-19ďQ/j který • vedl é psaní satiiistických " * .v několika sbÍTká_ch j příběhů, -Aktére po zdej i vydala, Věnoval se táž j a zy kozpy tu*j ak -dosvědčuj í Stúi:j prace o-ra^.itica vaaca, -dial e c to biscaíno /B:, o;... j.cká gramatika* -bi^kajský dialekt, 1928/ a Manuál del Vascófilo /příručka pro baskofila^I913/e J Jich příkl&deai byl povzbuzen k literární práci Sose Manuel ce licneita /l842-1916/, kapitán obchodního locíatva, žijící mnoho let m Filipínách, kde se stal starostou města Kanily. Osvědčil se jako dobrý stylista a básník. Saínku z.-;, sluhu j í jeho lehkým sloh en psané ro-ja-ány JoBecho /? ep í č ek, 1909/, lícící život bsskického hocha ukrade-, aého cikány a Jayoterri M'aitia /Milovaná otčina, 1910/, obraz živote. ,venkově^ Besků na ba skickéi>a v zámoří. Své b a, sně, opěvující moře, baskičtinu a rodnou zemí shrnul ve sbííce Au, Ori ta Bestia / To, ono a j iné, 1913/. Činnost bufe i tel e babina de Arsna Goiri /1665-19U3/', propagátora baskického nacionalismu a zakladatele baskická národní strs&ny, byla především r i?, u politického a sociálního, v kterémžto směru vynikl jako zastánce baskického lidu, zvláště dělnického stavu,v boji b kapitalistickou třídou pro tiba skického smýšlení. Ač jeho mateřskou řee£ byla španělština, osvojil si v jinoěském veku národní jí^yk, v němž psal články a básně. Mnohem významnější než jeho vlastní literární tvorba byl vliv, 'který raěl na. svá následovatele, z nichž hlavní bylí Luis de J&eizalde y Brenosa' /l873-1923/, profesor matematiky as. střední Škole ve Vitorii, autor spisu Morfológia de laoun-jugacion Vasca Sintética /ž-íorfologie syntetického baskického časování, 1913/, l-feiiuel Arrandiaga /1876-1947/ a Josá Zábale- Arana /LBft^ ' strana 25 1936/, skladatelé naučných příruček pro mládež,_.Juan de Egu^nniy-- Meabe /1375-1930/, pilný spolupracovník mnoha baskických časopisů, a Ramon de Rentería /16S1-1916/, proslulý svými lyrickými, vlasteneckými a náboženskými písněmi. Sabino a hlavně jeho prívrženci, ve snaze o zvelebení jazyka, Šli za ideálem j eho čistoty, které podle jej ich názoru ra-Šlo být dosaženo ©dstir^nb ván í m jazykových prvků cizího původu, i když byly v řeci odedávna _ u stáleny. Ještě- osudnej ší "byl zásah do morfologie, zvláště za vád ěnímv. tzv. syntetického časování. • Ačkoli, tato puristická tendence zachvátila značný počet zvláště bis-kajských spisovatelů a je znatelná v literárních dílech prvních desetiletí XX, stol., nutný #ej í ' důsledek, totiž odpoutání od literární tradice a lidové mluvy se neuskutečnil, především díky vědecky ši -roce založeným pojednaním potírajícím tento jazykový purismus, které uverejňoval v orgánu Baskické akademie Httskera Severo AI tube y Ler-qhun d i /l 87 7-196 5/ g politický přívrženec Sabinuv, ale odpůrce jeho puristických snah. Do jisté míry se přidružuj e k stoupencům jazykového purismu i Raimundo Olabide Garrera /i369-1942/, překladatel Písma /Itun Zar e ta Berria, 1958/, zvláště pokud se .týče tvoření neobvyklých syntetických slovesných tvarů# po stránce výrazové se však Vyznačuje zaváděním ar cha isti ckých, z různých dialektů vzatých slov. Pravým opakem je užíváni ja&yka zcela lidového se všemi •erderismy*' /výrazy převzatými ze současné španělštiny/. Hlavním propagátorem to-■ V současná dobe ; ho to směru je^Šfaňuel iserriatua /n.1914/, františkán v Bermeu /Viz-caya/, ředitel časopiau Anaitasuna /3rt- trstvo/, který své sociální cítění projevuje orgahisováním výprav baskických rybářů do afrických vod. Zapřísáhlým odpůrcem purismu byl Jullo de TJrquijo e Ibarra /Lä7l-1950/, který r. 1907 založil vedeckou revue Revista Internacionál če Sstudios Vascos / Mezinárodní revue baskických studií ,1907-1936 /» jež se stala pevným základem baskického jazykozpytu. Urquije v ní struna 25 uveřejňoval staré, dosud ne vytištěné baskické texty. Ač sám nepsal baskický, miloval baskický jazyk, podporoval baskické' spisovatele a shromáždil ohromnou baskickou knihovnu, která je *dnes majetkem gui-puzkoj siié provincie. Koncem první světové války,po d vlivem proklamace sebeur-Seňí aa -lých národů, počali se i Baskové domáhat národních a jazykových práv. Ha kongresu, který se konal v září 1918 v městě Onate /Guipuzcoa/,kde se projednával aávrfc autonomního statutu pro španělské baskické země, podle něhož se baskičtina měla stát rovnoprávným jazykem se španěl -štinou, byla založena Společnost baskických studií /3usko»IkB.8kuntZft -Sociedad de "^studios Vascos/ a Akademie baskického jazyka / ISuskal-tzaindia - Academia de la Lengua Vasca /. V rámci Společnosti se stala llno.l$0eiú0ÉĚbora to ř /Láboratorio de -etnológia / ve Vitorii za ve -děn i jogého Miguela de Barandiarán / »,1889 / střediskem bádání na poli lidové literatury baskická, jehož výsledky byly uveřejňovány v časopise 3usko*Folklor© a v ročenkách Anuarios de ^.ueko-Polko r e. V r. 1910 zaniklý časopis Suskal-Srria byl r. 1911 nahrazen novou revuí Uuskal err iar en AI de / Pro 3askicko, 1911» 31/ se v zcela ba ski c -kou přílohou luskal Ksnalea /Baskický buditel/, ktery^fbyl°orglnm stejnojmenné společnosti založené r, 190? za účelem rozněcování lásky k rodnému jazyku. Tato společnost věnovala se též činnosti přednáškové, divadelní a publicistické. Prvním ředitel časopisu Ruskalerriaren Alde bvl jSragorio de Mujioa/lBSs-l951/'w.povolania inženýr, obratný žurnalista, básník & autor velmi oblíbená knihy Fernand© Ameaketarra /193?/, vypravující žertovné kousky tohoto baskického eašpíglajspolupracoval též v deníku Buzk&di, orgánu Baskické národní strany /aal. r.1910/ . H. 1921 založil acela baskický týdeník Argia /Světlo/,jehož prvním ředitelem byl Victor de Qarltaonandia /1-37&»I9S9/, novinář a autor čívadelních kusů^po něm vedl tento týdeník grancišco Biehé" -verria /n. 190-^", básník a překladatel Aeneidy. strana 2? Y r.1912 bylo založeno vlasteneckými kněžími sdružení Jaungoiko-Zale, mající heélo *3u skal dune i euskeraz" / Baskům baskický/, které vydávalo stejnojmenný časopis, jehož vedoucím redaktorem byl Gabriel Manterola /n,1890/, farář v Ceanuri /Vizcaya/, básník a překladatel. Mezi jeho spolupracovníky bylo mnoho význačných literátů, mistrů baskického stylu, schopných k zpracování témat všeho druhu, v r.1921 z&-čal vycházet obrázkový měsíčník Aránze.zu, dvojjazyčný, španělsko »"bss~ kický, vydávaný stejnojmenným klášterem, který se stal důležitým střediskem baskických kulturních snah, Národní cl%ěn| saezi ženskou mládeží se snažila svou literární činností šířit Hobuatiana Kuj ica /n,1888 /, básnířka a skladatelka divadelních her, 'Doba diktatury /1925-193G/ znamenala pro Basky útisk politický i kulturní a nebyla samozřejmě příznivá pro rozvoj literatury. Baskický tisk a veškeré publikace byly podrobeny přísné ceneuře a byla vymýcena každá zmínka o baskickém národu. Avšak toto pronásledování sjednotilo baskické vlastence k tajné práci doma a k mohutnému protestu v zahraničních baskických střediscích. Bývalí členové rozpuštěné národní strany založili v Bilbau sdružení pizkundea /Vzkříšení/ s vlastním časopisem Suzkerea /Baskičtina/, jehož činnost směřovala především k podpoře baskického divadla, udržujícího národní vědomí v širokých lidových vrstvách, zvláště novým druhem her, tzv, Oldargi, dramatických obrazů z baskického života a historie, oživených zpěvy, umělecky řešenou výpravou a osvetlením, po prohlášení republiky r, 1931 se uvolnil kulturní život v Baskicku, avšak touha Basků po autonomii byla pro stálý odpor španělských pravicových živlů splněna teprve v prvním roce oběanské války/l936/ kdy jíž větší část země byla v moci generála Franca, významnou událostí .v době diktatury byl Deiť baskického jazyka, /^uskeraren Sguna/, který se konal v r,1937 v městě líondragon /Gui- strana 28 puzooa/ jako mohutná manifestace baskického lidu proti útisku. ¥ jeho průběhu byla ustavena společnost Euskaltzaleak /milovníci baskičtiny/, jejíž posláním byla práce k povznesení národního jazyka. Tehdy vystoupil mladý literát. José Maria de Aguirre /l896-1955/, užívající pseudonym Xavier de Lizarái, & zahajil rozsáhlou kampaň ve prospěch baskické kultury. Napsal velké množství statí o baskické poezii, divadle, kulturním životě a malých národech. Jak v próze, tak zvláště v porsii se projevil jako mistr baskického slova. Ve svých básních dosáhl vrcholu baskické lyriky. Jeho mluva, kterou se mu podařilo vyjadřovat nejhlubš myšlenky, je založena na skutečné živé baskičtina bez násilných neo ~ logistaů. T jeho šlépějích šel mladší jeho druh Bsteban Prquiafta /IP05 -1937/, známý pod pseudonyme® Lauaxeta, obě? občanská války, který ve svých lyrických básních užívá sloh méně průzračný, oplývající neolo-gieray a syntetickými slovesnými novotvary. Za svého krátkého života vydal dvě sbírky básní Bide Barrijak / Nové cesty, 1931/ a Arrats -Beran / V soumraku,1935/. Byl nadšeným přítelem českého národa. ¥ časopisu Přehled, ročník 6/1935/, Čís. 13. je na straně 193 uveřejněn jeho baskický pozdrav čtenářům. Po smrti básníka Aguirreho /1933/ se stal vedoucí osobou společnosti Euskaltzaleak José Ariztimuno "Aitzol" /l893-1936/f zahynuvší též v občanské válce, který uvedl v život novou revue Jak in t za /1933-1936/, Literární soutěže, pořádané jmenovanou společností mely jména podle literárních oborů jako Olerti-Sguna. /Den básně/, Antzerti-sguna /Den divadla/, Sleberri-Sguna /Den románu/ aj, Z básQÍfei, kteří pa -trilí k básnické škole Aguirrovš a byli odměňováni na soutěžích vy -nikli Luis J aur egu i /n.1896/, farář v provincii Guipuzcoa, opěvující baskickou kraj inu s jejími mlhami a melancholií / sbírka Biozkadak, Tlukot srdce, 1929/, Claudie Sagaraagu /n.1595/, stavitel, který své lyrické básně shrnul do sbírky In tisa beg i etan /Rosa v očích, 1957/, Joaouín de Zaitegui /n. 1906/ a José Zubimendi / /, autor dlou- strana 29 héim eposu Zumalakarregi /l93ä/» líčícího život tohoto baskického vo- j evôdee z I.kfcrlistioké války. Hadej e kladené v nadaného básníka Joa- quina de Bedona, kapucínskeho novice /190? -1933/, který proslavil svůj pseudonym Xorameaái, byly zhaceny jeho. předčasnou smrtí. Básně tohoto syna ryaí baskické samoty, prodchnuté vroucí láskou k přírodě a rodné zemi, a jeho prozaické pokusy byly pojaty do knihy Olerki-- ta idazti guziak / Básně a väechny spisy, 1960/, posmrtne vydané. Samostatné místo v baskické lyrice zaujímá ^meterlo Arrese Br-.-uduer /l869««1954/, duch neklidný a dobrodružný, který strávil dlouhá lét& v Jižní Americe jako propagátor baskické míčové hry. Dosáhl řadu cen tis literárních soutěžích a své bágnš uveřejnil ve dvou sbírkách Ifere bidean / Ka mé cestě, 1913/ a ľxindor /Slavík, 1928/, Ve svých básních opěvá baskickou přírodu, život baskického zemědělce i rybáře, Z prozaiků posledních let před občanskou válkou zasluhují ataínku Aguatža An&Mt&r.te /n, 18.91/* S':<'<í ehož .-ořací vyniká žánrevý román Oo---:--_ - ^899// no st la- /§&ft §tt>§8$iá8, i §■§!/, a íoaáa Aguirrey autor společenského románu Uztaro /Léto, 193*?/* li, 1931 byl saložes časopis Antzerti /Divaélo, 19 31-1936/, k t erý uveřejňoval divadelní kusy původní i přeložené. Jeho ředitelem byl Antonio de kábayen /n» .■ 1898/» nadšený organisátor baskického ái -vadla a autor velké řady divadelních her, jehož spisovatelská činnost dosáhla vrcholu v současné době, v prvních desetiletí 30Ustol, se rozvíjí i překládá tel® tví * tak t v „ /.vilheliaa^? de Ataun Ignacio Goenaga /a, 1905/ prelozil SchilleTSvlYTella /i934/,Bonifacio "sabiaga'/n. / podal ukázky % Shakura /Amal «19 34/«, Jiriguel Arra8a /n, 1890/ převedl do baskičtiay s názve© 3ftxe-kalte /1934/ povídku SI Judas de la Cesa španělsky píšícího baskického spisovatele Antonia áe Tniďba /1S31-1339/, Grimmovy pohádky zba skic til Kipolitc-. Lan- eko- .eohea /,,n.l893 / a Bemardo Garro /1891- 1960/ přeložil populární' knihy italského spisovatele Giulia Gesarea Della Croce /l550-1620 / strana '30 Ber-baldo a Bertoidíno/ Bertolda eta Bertoldin, 1932/ slohem velmi 'bohatým na modismy a lokální výrazy v zase z- rušných dialektů. Rozsáhlou překladatelskou činnost vykázal Mcolas Onaaetxea /l888-1961/. Jako ohratný překladatel německých "básníků vynikl gšlioarpo Iralzoz /n.lá97/ strana 31 Současná doba b a .s-.ŕi q k é literatury* Občanskou válkou /1936 - 1959/ a následujícím několikaletým obdobím, kdy doŠlo skoro k úplné stagnací kulturního života v dů -sledku vášnivé nepřianě vládních kruhů a jejich stoupenců, byla do značné míry^přervána souvislost mezi současnou dobou a obdobím předválečným, detni baskičtí intelektuálové zahynuli ve válce nebo se stali obetmi politické persekuee, další, zvláště vlastenečtí knězi, byli deportovaní do vzdálených končin Španělska. Značná část baskické inteligence emigrovala do ciziny, kde počala vyvíjet kulturní činnost, která byla pokračováním přerušené práce ve vlasti. H&leali útočiště především v Argentině* kde již dříve, zvláště o.d konce druhé kar -llstické války,existovala smilná a významná baskická kolonie, která vždy projevovala zájem o baskickou kulturu a baskické národní úsilí. Vůdcem baskické emigrace se stal a vlasti uprchlý, pro národní myšlenku zanícený intelektuál Isa&c Lopez Mendizabal /n. 1879/. V Buenos Aires založil r. 1941 vydavatelskou společnost 33kin, Skiitorial Vss$ca» která vedle baskických publikací vydává ve sbírce Biblioteca de cul-tura vasca / Knihovna baskické kultury/ španělsky psané příručky týkající se všech oborů^baskícké osvety. T r.1956 byla tas založena vědecká společnost Instituto .Američan© de Bstudios Vascos / Americký ústav baskických studií/, která vydává vlastní věstník, uveřejňující práce domácích i zahraničních bsskologů. Balším důležitým střediskem baskické kultury se stalo město Guatemala zvláště zásluhou Joaouina de Ze, i terna i /n. 1906/, kt.:rý r. 1950 po čel vydávat vlastním nákladem zcela' baskickou literární revue Suško Gogoa /Baskická myšlenka/. Vycházela v Guatemale až do r.1955 a pak v Biarritzu /l936-1959/ a vydatné přispívala k rozvoj i baskické literatury a k vytvoření moderního slohu. Saiteguánm se podařilo získat k spolupráci přední baskické literáty, jejichž lite - strana 32 rární činnost trvá povětšině i v současné době. Isidore de JVgo&ga /». /, slavný tenor, musikolog a kritik, vydával v letech 1945 - 1953 tříjazyčnou /haskicko-španělsko-francouzskou/ literární revue Geráikaj vědecká revue Susko-tfakintza /Baskická věda, 194? -1957/se snažila nehradit zaniklou Eevistu de Estú&iOtó Vescos, Z baskický psaných del vyšlých v té době v cizině, jichž látka je čerpána, z ovzduší občanské války a ze života emigrantů zasluhují zmínku romány Juana Antonia Irazusta /t884- 1952 / nazvané Joani-xio /Honzíček, 194 6/ a Bizia garratza d&. ../Život je trpký... ,1950/, jakož i roman ukaitzpeán pt bourá, 1948/ Joseho de MaaMuirrlfe dal e básnické skladby Urrundik / Z dáli, 1945 / a Qudarien iQgiíiak /Siny vojínů, 1947/ Tele©fóra Ironzoa-Olaso /n. 1904 /. Teprve v 50. letech našeho století dostává se baskický kulturní život do normálních, kolejí. T literární příloze 'íjgan věstníku Společnosti přátel země, vycházej ícím v San Sebastiánu, začínaj í se od r, 1948 objevovat i práce baskické. Byly to lyrické básně františkána Salvátora -Micbelena /1919 -19.65/, ukázky s jeho básnického díla Aran-tzazu, které vyšlá- ŕ. 1949» a dále práce některých básníků znársých již z dřívější doby. Próza byla zastoupena především folkloristickým materiálem, lidovými pohádkami sbíranými předpyrenejskou spisovatelkou Mayi Aristia /a. 1887. /9 která již v r.1931 uveřejnila některé v kni ze Amafctorea TJzta /Babicina zen /. Baskifefeé příspěvky se stále množily až od r * 1953 je '£gan zcela baskický, V současné době je baskická literární tvorba rozsáhlejší & &roz-aanitej ší než kdykoli dříve. Bohužel■ i nadále lze pozorovat pokračující úpadek mluvené baskičtiny. Baskický živel utrpěl v dobe od po -eátku občanské války' další citelné ztráty nejen na jazykovém pomezi zvláště v Havaře, kde zaniklo•svérázné aářeěí údolí Ronc&l, ale i uvnitř jazykového území ve větších sídlištích a průmyslových ohlas -těch, především přílive® španělsky Mluvících pracovních sil, - ale i strana. 33 vinou baskických rodičů* kteří se nesnaží a to, aby jejích děti si osvojily národní jazyk. Zvláště Mezi ženskou mládeží se jeví zjevná nechut k baskičtine a mluvit španělsky je pokládán© za znamení vyšší kulturní úrovně. Za této situace je pochopitelné, se hlavní úsilí baskických vlastenců směřuje k posílení národního jazyka a rozšíření jeho znalosti především mezi mládeží. Tuto snahu sleduje též valná část literární tvorby* která pozůstává v horlivém vydávání mluvnických a slovnikárskych děl, antologií * učebnic ap a-ái .Velkého rozmachu nabyla ééž. literatura pro mládež, zvláště pohádková* Pohádky, často překládané ž jiných jazyků, vkusně ilustrované, vydávají klášter v Aránzaiu /titul- ^19W, puzcoa/ a nakladatelské družstvo Edili v Bilbau. Jaíme Querexe^Cfarař v obci liäerrio /Vizcaya/ uveřejňuje v časopisech lidové pohádky, které sebrala » Mukuji Rosa Buatinas /1899 -1953/|jmgel Yrigaray /n.l899/» lékař v San Sebastiánu, je autores knihy luskalerriko Jpuíňak /pohádky Baskická* 195.7/ a juliána de Ažpeitia /n. 1888/, učitelka v obci l)n -rango /Vizcaya/ vydala sbírku pohádek Araatidriaren Altzoan /v babi ~ cině klínu, 1961/. Konečně v nej novější době se objevují v baskických časopisech lidové pohádky a fcsj.e. jb lAnlrajI'* které dětem vypravuje Teri Ibarrola* Vydávají se i na gramodeskách. Mej větší zásluhu o oživení baskického jazyka v dětské generací mají kapucíni* kteří od roku 1960 vydávají dětský obrázkový měsícnik Paa-Pin v několika dialektech a časopis Uraeen Deya / Dětský věstník/* který uveřejňuje dopisy dětí ze všech končin země. pozornost baskických literátů se obrací dále k vytvoření jed -notného literárního jazyka pro celé Baskické. Tímto problémem, od jehož vyřešení závisí sama existence baskického jazyka a možnost jeho kulturního uplatnění, zabývá se Akademie baskického jazyka od svého založení, nedošla vlak dosud k positivnímu výsledku* nebol názory na tuto otázku nejsou jednotné. Zatím co návrh literárního jazyka vy -pracovaný Akademií je založen na tsv. Gipuzkera O-satua *' guipuzkojském Spiaeaém jazykovými prvky'z jiných ttářec^ někteří spiso-.^gj^g'^é"přiklánějí ke klasické labourdštině* Heehýbí ani iadivi-'■axiální řasení, jak dosvědčuje jazyková faraa Josého Basterrechea /pseudonym Oakillado* h. 1913/* profesora na universitě v jpamplcaě, autora povídek a románu Eurloi&k /Vrabci, 1962/, ze života Mgkaj-akých chlapci, jehož jazyk se výslednicí směsi všech dialektů* Velký význam pro uplatnění baskičtiny a její literární zdokonalení má ustanovení posledního koncilu o zavedení lidových jaayků do liturgie* Chrám, který baskickým apěvsa a kakáním byl často jediným útulkem národního jazyka* stává se nyní důležitý® činitelem k jeho posílení zvláště v místech, kde je ohrožován výbojný® postupem španělštiny nebo francouzštiny. Je proto pochopitelné, že Baskické vlastenecké kněžstvo přijalo & velkým nadšení© tuto' reformu a přikročilo neprodleně k jejímu uskutečňování, i když naráží na odpor svých představených, věrných při sluho v&čů režimu, kteří se snaží zavádět španělštinu do bohoslužeb i v obcích, ležícsšci uvnitř baskického jazykového ásseraí. Vedl-e literátů věkově starších, kteří pokračují v tradiciích předchozího období, začínají se objevovat stále více osoby mladé, mezi nimi i tzv. noví Batikové* Rozvoj poezie je podporován časopisem Olerti /Básnictví/, který od r*1959 vydává Santiago Onaindia /n»19Q9/, představený karmelitského kláštera Lsrrea/Vizc&ya/* Tento klášter, podobně jako františkánské poutní místo Aranzazu /Gnipuzcoa/ a. benediktinské opatství Belloc /Laboúrd/, je důležitý® střediskeai baskické kul -tury. Předními představiteli mladé básnické generace, uvádějící moderní seisry, zvláště poezii sociální, .1 sou ..Gabriel Arest! Be£?u -rola /a, 1933/» který ve svém díle Earri et& Herri /'Esmm a 'lid,-1984/ používá volné verše, a Jean Hir&ade /a« 1928/., který m ©svedouje též jako tlumočník básnictví světových literatur,, vyniká- strana 35 jící povídkář a esejIsta. Jeho vliv je patrný na nejsladších bás -nícíchs %. nichž nejvýx&snější jsou José Aaurmeadl /n. 1941/ a MigaeX Lasa./n, 19 3S/, který též přispívá národohospodářskými a jinými statěmi do baskického týdenníku Seruko Argia. Za nej většího současného básníka francouzského. Baskieks je praven pokládán Jean _ pjharee /Xratzeder.»n*192Q/» benediktin kláštera Belloe, jehož mystické, vlasteíĚeké & přírodu opěvující básně byly shrnuty do několika selfeá-, 3ivýssi se Írkami Grfeelak /Spadlé listí, 1958/ a Bitargi /Soumrak, 1960/ zau j íaá významne es isto mezi lyriky již zmíněný Jaime de querexeta, který vyniká i jako překladatel biblických textů, a autor pojednání o baskické heraldice* Františkánské chápání přírody pro -jevuj e ve svém díle í&Lorri /Kloeh, 1962/ františkán Tictoriana Gan-diaga Arteche /a. 19S8/ z kláštera Ar&nz&zu. Jako skvělý tlumočník španělských mystických básníku se projevil Juan Ignaeio Goicoechea /Gaztelu, aj.908 / ve svá knize Stoslka ixilla /Tichá hudbe*, i 9 ôs/* V roce 1950 vyšel epos Kusk&ldunak /Buškové/, líčící život na baskickém venkově během celého roku* Složil jej v letech 1931- 1936 přední představitel feaskieké moderní literatury Sieolas Onaa-echea /Orixe/. Y popředí feaprovisujících lidových básníku /bertsoiariak/* tzv. školených stoj í Janáci* BJgmeadi /Basarri, n«l'913/» po dlouhá léta přeborník v soutěžích, jehož verše tvoří sbírky Basarri* rea bertso sorta /Sbírka veršů Bas&rriových,. 1950/ a ICaatari nator /Příohiaía zpívat, 1960/» E. aômu se druží Tel entí n aribelta Gorla /a. 1906/, pocházející z rodiny biekajskyeli veršovou s obee Xbglea. Jeho & tec Kepa ./Pedro, 1878-1945/ získal si svými vlasteneckými verši velkou lásku biskajského lidu, který ho vyznamenal přídomkem Jmxikako Urretxindorra /slavík a lugiky/. Z tzv. neškolených jsou nej známej ší Ifenuel Qlaiaola /ffastapide, n»1909/f Férnando Aire /Xalbador, n»1920/ a José Miguel Iztueta /iazkao-Txiki, n»1925/» strana 36 Zajímavým zjevem je i lidový básník Martin %arte /íu1916 /f venkovan z obce Brincola-/Guipuzeoa/, samouk., opěvující ve svých básních baskický venkov a život jeho lidu. &feayea» který nejnověji napsal dvojdílné pojednání o baskickém divadle /Teatra euskera,1965-6/. K. svým dřívejšíra divadelním kusům, které jsou stále na repertoáru divadelních společností, připojil řadu dalších sociálního a historického zamíření. Ve francouzském Baskicku nej plodnějším dramatickým • spisovatelem je Píerre Laxzabal /n, 1915/, farář v obci So-coa /La-bourd/» jehož divadelní kusy, jichž dej je povětsi-aé brán z běžného života, získaly si velkou oblibu u baskického obecenstva a ®aj í velký význam pro posílení národního vědomí. Ze života baskických rybářů čerpá látku pro své divadlo Agustin Zubicařay /n»1914/. Síodemí dramatickou tvorbu, převážně: sociálního rázu, representují z mladé generace Gabriel Aresti, Juan 13 cha i de a nejnověji Salvador Garmendia /n# autor dramatu Ixtoria třiďte bat /Smutná historie,1964/. $&:;m>?@w$>. baskického divadla po literární,, scénické a orgsnisační stránce pečuje již zmíněná Akademie baskické řeči a reeitačniho umění /Academia de la Lengua y Declamación euskar&s/, jejíž činnost byla obnovena r* 1946V Její ředitelka Karia Dolores Aguirre de L.asheras /»• 1904 /, která vyniká jako skvělá organisátorká baskického divadla a- vzorná překladatelka cizích divadelních kusů, jak dosvědčuje její nedávný převod A* .Gasonovy hryu La Bar ca sin Pes cs dor /fixaltt-pak jaberik ez, 19 6%^, V oboru výpravné prózy přistupují v současné době k již dříve-' pěstovaným románům ze života venkovského lidu i sociální,, historické a detektivní romány* lusebio Brquiaga /«♦ 1913/ napsal vedle románu < Arranegui/1958/ z rybářského prostředí svého rodného Léqaeitia /Viz- s tratia 37 " c* y a/ i sociálni romány Ba t e-tik bestera /Od jedného k druhému, 19 62/ e Araibar zalduna /Kavalír Araibar, 1962/* Historický román uvedl do baskické literatury Juan Echaide. O detektivní román se pokusil josé Antonio 1,0idi /n, 1916 /ŕ lekárnik v Irunu /Guipuzeoa/svou knihou Amahost egun Urgain'ea /Straáct dni v Brg&inu, 1955/« Tak! Mariano Iceta /n. 1915/ hodinář a starosta obce Slizondo /Eav&rra/, cilý novinár, napsal detektivní román Dirua Galgarri /Zhoubné peníze, 19ôs/* Y exilu v Belgií žijící José Luis Alvárez Snp&rantza /Txillar&egi, n. 1929/ obohatil baskickou literaturu dvěma romány existencialistického směru Leturia'ren egunkari ezkutua /Tajný deník Leturiův, 1957/ a Peru Leartz&'k© , 19 60/. Hlavními představiteli literární historie a kritiky jsou Luis Michelena, Antonio de Lábayen, Angel Xrigaray a Luis Yilla -sante Oortabitarte /n.1920/, františkán , profesor baskické řeci na řadové škole v Aranz&zu, skvělý stylista, který napsal i několik spisů náboženského obsahu. Baskické bibliografii se věnuje Hicolas Alaoiír Goaediaga /Valentin Berriochoa, n. 1922 /, salesián v Irunu, a literárnímu folkloru svého rodného Sav&rska José If, Satrástegui /ni930 /, farář v Ordiainu, nadšený národní buditel v této části Baskická, Sběratelem prostonárodních literárních projevů z okolí Tiibaru /Guipuzcoa/ je Juan San Kartín /n, 192S/, který přispívá do • baskických časopisů skvělými kulturními a cestopisnými reportážemi. Cestopisná literatura je zastoupena i knihou Aprikako Bassmcrtuan /V africké poušti, 1961/, kterou napsal Agustín Anabitarte, Z te§-.kiokých novinářů zasluhují ještě zmínku José de Arteehe /n,1906 yt káí&ávník provinciálního výboru sansebasti&nského, vedoucí baskického rozhlasu a autor řady španělsky psaných publikací basfcicke ..-terna. matiky, Ricardo Arregui /n, 1941./, píšící předavším ó zahraniční politice, a Nemesio Bchániz /n, 1899/, nadšený bojovník za práva národ ního jazyka, který vyniká též jako básník a dramatik. strana 38 Vycházejí dvě literární revue, totiž Egan v San Sebastiánu 8 Gure Herria v Bayonnu, jakož i dvě knižní sbírky Auspoa a Euliska Sorta. Auspoa, kterou od r.1961 vydává v měsíčních svazcích Antonio Zabala /n. 1928 /, který je i aoutorem většiny literárních úvodů* přináší díla převážně lidového rázu, zatim co druhá sbírka, Kuliska Sorta, uveřejňuje /od r, 1952/ původní i přeložené spisy vyšší úrovně. Baskickému novinářství byl dán pevný základ týdeníkem Zeruko Argia, který od r.1963 vychází v San Sebastiánu. Y Bayonnu se tiskne i nadále týdeník Herria, jehož ředitelem je Pierre Lafitte /n.1901/, profesor baskické řeci na střední škole v Ustaritz / Labourd/ a přední představitel baskického kulturního života ve Francii, ľekolik dalších baskických nebo dvojjazyčných časopisů vydávají různé církevní řády. K rozvoji domácí literatury a k zdokonalení formální obratnosti přispívá i překladatelská činnost*/Juan Echaide přeložil ze spaněl-stiny Barojův roman Las Inquietudes de Shanti Anfiia /Itsasoa lano dago, 1959/, Santiago Onaindia s Linem Aquesolo převedl do baskičtiny spis sv. Terezie Cami.no de Perfección / On-bidea, 1963/ a knížku Platero y yo Juana Ramona Jimeneze zbaskičtil s názvem Pla-tero ta biok /1955/ Vicente de Amézaga /n. 1901/, který pořídil i. skvělý' překlad Shakespearova Hamleta /.1952/« Z klasických jazyků překládá Salvador Bsrandiarán /n. 1916/, profesor na střední škole v Tudele /Bavarr-a/, který ztlumačil Homérovu Iliadu / Ilias-ena, 1952/ í Vergilia uvádí Andiraa de Ibinagabeitia /n. 190? /, v Gara-casu žijící baskický spisovatel. Juan Angel Echevarria /n.1934/ seznamuje baskické čtenáře s Marciálovými satirami a Phaedrovými bajkami, řFicolas Orraaechea přeložil římský misál /Urte Guziko Iffeza -Bezperak /1943/ a Vyznání sv, Augustýna /Aitorkizunak, 1955/« Santiago Onaindia převedl do baskičtiny Korácovy Ódy a připravuje k vydání Danteovu Božskou komedii. Benito Larrecoechea / n.1894 / strana 39 pracuje na překladu 3b«kěspearovýeh- dramat, a nichž vydal již dva" /Maďbeth* 1957 a Lear Srrěgé,. 1938/«' Angel Goenaga Gorriti /n.1915/ provedl překlad Eeaaingwayovy knihy staře©' a moře /Agurea -Jfea Itkaeoa,