„Umění je to, co jako umění funguje“

prof. Jiří Kroupa

Seminář dějin umění FF MU v Brně


Funkce umění:

1.     Zdobná funkce

2.     Komunikační funkce

A.   Citová (estetická) informace

B.   Věcná informace

3.     Funkce národního kulturního dědictví

4.     Umění jak předmět odborného zájmu

5.     Umění jako předmět uměleckého trhu










Druhy umění:

1.     Dělení podle úlohy:

A.   Umění užité

B.   Umění volné


2.     Dělení podle vyjadřovacích prostředků

(model dle Otakara Hostinského)

A.   Umění prostorová (malířství, sochařství, architektura,

                                     grafika, design, fotografie….)

B.   Umění časová (hudba, slovesné umění…)

C.   Umění časoprostorová (tanec, divadlo, film, TV ….)


3.     Dělení podle vzniku a působení

A.   Umělecký proces (tvorba) – vytváření díla

B.   Umělecký artefakt – existence vytvořeného díla

C.   Působení díla ve společností

              (zprostředkování a vnímání díla)






Instituce zprostředkující umění


1.     Muzeum umění

-         vytváření sbírky

-         badatelství a odborné zpracování

-         stálá expozice (téma, časové vymezení…)

-         krátkodobé výstavy

-         odborné publikace

-         zprostředkování umění

     (programy pro veřejnost…)

-         bývá státní, městskou i soukromou institucí







2.     Dům umění (Kunsthalle)

-         nevytváří sbírku

-         zprostředkovává aktuální umění

-         krátkodobé výstavy

-         tematické i monografické výstavy

-         odborné publikace

-         programy pro veřejnost






3.     Galerie (soukromá)

-         nevytváří sbírku

-         zprostředkovává aktuální umění

-         krátkodobé výstavy

-         zastupuje umělce

-         prodává výtvarná díla

(V některých zemích je pojmem galerie označováno

muzeum umění, např. v českém prostředí např.

Národní galerie v Praze, v Itálii Galerie Uffizi,

ve Velké Británii Národní galerie Londýn – jde

jen o terminologický rozdíl)




Světová muzea umění

Kunsthistorisches Museum Wien

MOMA – Museum der modernen Kunst Wien

MAK – Museum für angewandte Kunst Wien

Albertina Wien

Alte (neue) Pinakothek München

Pinakothek der Moderne München

Dresdener Staatsgalerie

Metropolitan Museum of Art New York

Museum of modern Art New York

Guggenheim Museum New York

Musée National du Louvre Paris

Centre G. Pompidou Paris

National Gallery London

Tate Gallery London (Tate Modern)

Museo del Prado Madrid

Ermitáž Petrohrad

Gallerie degli Uffizi Firenze

Museum Ludwig Köln a.R.






Galerie v Brně

Moravská galerie v Brně

(Pražákův palác, Mistodržitelský palác, Uměleckoprůmyslové muzeum)

Muzeum města Brna (Špilberk, Měnínská brána)

Dům umění města Brna

Galerie mladých

Galerie ARS

Galerie Brno – nyní Brno Gallery

Galerie Aspekt

Galerie Art Kontakt (zrušena)

Galerie Na bidýlku (zrušena)

Galerie I. Art Consulting – nyní Brno Gallery

Galerie Escort – (zrušena)

Galerie Platinium

Fait Gallery

Galerie OFF/FORMAT

Galerie Umakart







Umění bez revolucí?

Thomas S. Kuhn: Struktura vědeckých revolucí,

                               Praha 1997, (originál z r. 1962)

George Kubler: The Shape of Time (1962)

Kuhn: „V tomto eseji znamená „normální věda“ výzkum,

který je založen přísně na jednom či několika výsledcích

vědy, jež určité vědecké společenství jistým způsobem

uznává po určitou dobu jako to, co poskytuje základ

pro její další praxi.“ (s.23)

„Paradigma, v ustáleném významu toho slova, je nějaký

přijatý model nebo schéma.“ (s.35)

Paradigma – všeobecně přijímaný model současné vědecké

praxe, který zahrnuje zákony, teorie, aplikace a odpovídající

přístroje (dále terminologii a metody)… (volně dle s.23)

„Revoluční věda“ „..za vědecké revoluce pokládáme takové

nekumulativní události ve vývoji vědy, v nichž je staré

paradigma zcela nebo zčásti nahrazeno novým, které je

s paradigmatem starým neslučitelné“ (s.98)








George Kubler – The Shape of Time

1. Koncepot stylu je nedostatečný (svazuje skutečnou

podobu jevů do klišé, vysvětluje dílu jen synchronně

2. Metafory z biologie (zrod, rozkvět, zánik) jsou neadekvátní

3. Metody dějin umění je třeba propojit s exaktními vědami

    (užít nebiologické metodologie – např. matematiku)

4. Nepsat biografie umělců jen jako chronologie

5. Neoddělovat formalistickou a ikonologickou metodu

    interpretace (nikoli originalita, ale řešení problému)

Prvoobjekty – díla s novým řešením určitého problému

Repliky – řeší proměňující se podobu problému

(např. Remeš 1220-1250, Raffael – Vatikánské fresky aj.)










Jan Bialostocki – aplikace teorie různě trvajícího

historického času dle Fernanda Braudela

1. La longe durée – dlouhé úseky (s minimální změnou)

2. La moyen durée – střední čas – slohové kulturní systémy

3. La curt durée – běžné události v dějinách

Lorenzo Ghiberti – bronzová vrata Baptisteria ve Florencii

                                  (1402 – 1425)

A.   Z hlediska jiných dveří daného období i dřívějška

B.   Z hlediska gotického reliéfu

C.   V rámci vlastní Ghibertiho tvorby

D.   Z hlediska užití perspektivy v sochařském reliéfu

E.   Z hlediska vazby k antické tradici