Dějiny knižní kultury   Výpůjční seznamy – původně jednoduché seznamy, později záznamy o kodexech, které knihovna vlastnila a kdo je studoval  Inventáře a katalogy – v západní Evropě od konce 8. stol., častější výskyt ve 14. a 15. stol. - každý klášter a kostel - buď evidence primárně knihovní, nebo evidence majetku, ve kterém se nachází i knihovny Objevují se i soupisy knihoven soukromých osob – duchovních i světských Prameny pro poznání středověkých knihoven   V našich zemích soupisy až ve 13. stol.  Počet vzrůstá ve 2. pol. 14. stol.  Povaha inventárních soupisů majetku  Knihovna kláštera u sv. Tomáše v Praze  Katalogy knihoven kolejí pražské univerzity (Hedvičiny, Karlovy, Národa českého)   Seznamy pořizoval knihovník nebo osoba mající na starosti knihovnu – custos, sacristan  Povinnost sepisovat knihovnu byly dány řádovými nebo jinými nařízeními  Při nástupu do funkce, při úmrtní a volbě nového představeného  Vedeny i lokační katalogy, které uvádějí, ve které skříni, paprsku či regálu se kniha nachází  Obsah knihoven  Liturgické rukopisy  Patristickou literaturu  Díla světského obsahu Od 12. století přibývá  Oddíl věnující se kanonickému právu   Zde jako první používáno abecední řazení  Toto se posléze rozšířilo i do dalších oborů Patristická literatura   Jazyky: hebrejština, aramejština, řečtina, posléze latina  Hebrejština v židovské diaspoře nebyla už tak rozšířena, aby byly hebrejské texty srozumitelné, používána spíše řečtina  Diaspora v Alexandrii usiluje o zachycení bohoslužebných textů v řečtině – překlady měly být z Tóry, Proroků a možná některé další spisy  Překlad z hebrejštiny do řečtiny = Septuaginta Latinská Bible   O jejím vzniku hovoří pseudoepigraf – List Aristeův  Doba vlády Ptolemaia II (285 př. n. l.)  Ptolemaios chtěl mít v knihovně židovské texty ale v řečtině, byly mu zaslány svitky z Jeruzaléma a s nimi i 72 překladatelů  Řecký překlad ale mohl vzniknout až v pol. 2. stol.  Text se šířil opisy, které se ale odlišují, existovala „pravidelná“ revize textů Septuaginta   Vzhledem k různému stupni znalosti řečtiny v římské říši se objevila nutnost překladu do latiny (především v oblasti severní Afriky)  Z počátku jen texty pro liturgické a katechetické účely, ty byly posléze sebrány, prozkoumány a doplněny – takto vnikl celý kánon, který byl ještě dlouhou dobu upravován  Sev. Afrika – první překlady do latiny ve 2. stol., ve 3. stol. Přeložena již celá Bible   2 teorie: - Existence více překladů Bible do latiny - Jen jeden předjeronýmovský překlad Nejpravděpodobněji existovaly 2 texty, nedochoval se žádný celý, jen ve zlomcích a v citátech církevních otců  Překlad značně otrocký, někdy zachovává i řecká slova, opisy se odlišují od původního překladu  Papež Damas pověřil revizí překladu sv. Jeronýma Předjeronýmovské překlady = vetus latina   Sv. Jeroným začal s revizí r. 383  Začal revizí novozákonních knih – evangelii  Ze starozákonních nejprve žalmy  Revize se odlišuje od Septuaginty, Jeroným se při překladu vrací k hebrejskému originálu  Hlavní část hotová roku 405  Starý zákon překládá z hebrejského rep. aramejského textu  SV. Jeroným aramejsky neuměl, překládá mu spolubratr do hebrejštiny Vulgata   Překlad narazil – ne u Nového zákona – ten překládán z řečtiny, takže se jednalo o zavedený  Starý zákon – překlad z hebrejštiny nikdo nemohl zkontrolovat, proto se až do 7. století používá text z Vetus latina  Od 8. stol. nabývá Jeronýmův překlad převahy  Revize Vulgaty ale byla nutná už od 6. stol.  Revize: - Cassiodorova, Alcuinova (k Vánocům r. 801 ji věnoval Karlu Velikému), Theodulfova, Lanctonova (na pařížské univerzitě) Vulgata   V Evropě rozšířená  Přináší rozdělení biblického textu na kapitoly Pařížská Bible   Od vynálezu knihtisku velmi často tištěná kniha  Stále byla potřeba revize  O revizi Vulgáty se jednalo i na Tridentském koncilu, ale nebyla stanovena žádná komise, existovaly jen soukromé pokusy  R. 1590 revize za papeže Sixta V. – měla být oficiální  Nejednalo se ale o nejlepší text  R. 1592 nová komise za papeže Klementa VIII. – ta měla opravit nedostatky Sixtinky  Nová revize dokončena r. 1598 – Sixto-Klementinská Tištěná Bible   V následujících staletích byl tištěn stále stejný text, který ale neodpovídal novým poznatkům – nutnost nové revize – r. 1907  Celá Vulgata vyšla v kritické revizi r. 1983  Jeruzalémská bible – francouzský překlad, iniciativa r. 1890, první překlady 1946 a 1956 Tištěná Bible   Biblický text netvořil výplň celé stránky, ale jen políčko, které obtékala glosa ordinaria (circumscripta)  U jednotlivých slov mohla být navíc i glosa interlinearia  Text glosy k textu přiřazen označením příslušného řádku textu písmenem – to se pak objevuje v glose  Ve 14. stol. obliba biblického výkladu Mikuláše z Liry (+ r. 1349) – ve formě Postily glosoval celou Bibli Systém glos   Biblická pomůcka od 2. pol. 13. stol.  Vznik v dominikánském klášteře v Paříži – autorem Hugo a Sanco caro  Abecední seznam slov z Bible, k nim přiřazen seznam veršů v pořádku biblických knih, které toto slovo obsahují Biblická konkordance  STARÝ ZÁKON  Pentateuch:  Genesis  Exodus  Leviticus  Numerum  Deuteronomium  Jozue  Soudců  Rút  První Samuelova  Druhá Samuelova  První královská  Druhá královská  První paralipomenon  Druhá paralipomenon  Ezdráš  Nehemjáš  Ester  Jób  Žalmy  Přísloví  Kazatel Biblické knihy   Píseň písní  Izajáš  Jeremjáš  Pláč  Ezechiel  Daniel  Dvanáct proroků  Ozeáš  Jóel  Ámos  Abdijáš  Jonáš  Micheáš  Nahum  Abakuk  Sofonjáš  Ageus  Zacharjáš  Malachiáš Biblické knihy  KNIHY DEUTEROKANONICKÉ  Tóbijáš  Júdit  Přídavky z Ester  Kniha moudrosti  Sírachovec  Baruk (a list Jeremiášův)  Přídavky k Danielovi, Tři muži v rozpálené peci, Zuzana, Bél a drak  První makabejská  Druhá makabejská Biblické knihy  NOVÝ ZÁKON  Evangelia:  Matouš  Marek  Lukáš  Jan  Skutky apoštolů  Listy:  Římanům  První Korintským  Druhý Korintským  Galatským  Efezským  Filipským  Koloským  První Tesalonickým  Druhý Tesalonickým  První Timoteovi  Druhý Timoteovi  Titovi  Filemonovi  Židům  List Jakubův  První Petrův  Druhý Petrův  První Janův  Druhý Janův  Třetí Janův  List Judův  Zjevení Janovo Biblické knihy   Počátek liturgie je z řecké, slovanská byla časově a teritoriálně  Liturgie galikánská – ve Francké říši , ale již za vlády Pipina a Karla Velikého byla vytlačena liturgií římskou  Liturgie britských ostrovů – zde není jednota, ale více liturgií vedle sebe, vlivy liturgie římské, galikánské a irské  Liturgie Pyrenejského ostrova – mosarabská  Itálie – ambrosiánská liturgie (v Miláně) – tvořila most mezi liturgií římskou a galikánskou Liturgie   Římská liturgie – ustavení do počátku 7. stol. do podoby, v které se šířila dále po Evropě až do pontifikátu Řehoře Velikého Ten upravil původní liturgické zvyklosti, proměna svátků, umístění a zkrácení některých modliteb Ještě za Řehořova života římská liturgie pronikla na britské ostrovy V 8. stol. Pronikla do liturgie galikánské a ambrosiánské V 11. stol. Potlačena liturgie mosarabská a zbytky liturgie cyrilometodějské Samostatně existovaly jen liturgické zvyklosti některých řádů   Misál – kniha mešních ceremonií, modliteb, biblických čtení a zpěvů; závazný text nevznikl hedn, vytvářel se postupně až do 9./10. stol.  Breviář – kniha obsahující modlitby a zpěvy pro kanonické hodinky, které se modlí duchovní buď společně nebo soukromě (pars hiemalis, p. estivalis/ hiemlais, vernalis, estivalis, autumnalis)  Ordinales Liturgické knihy   Sakramentář – modlitby, které se kněz modlí sám, bez asistence lidu (Leoniarium, Gelasiarium, Gregoriarum) Graduál – nahrazuje původní antifonář  Antifonář – kniha obsahující zpěvy s notací, původní chorální zpěvy určené pro mši, od 9. stol. zpěvy pro společné chórové modlitby mimo mši  Lekcionář – obsahuje vybrané části z Bible – tzv. lekce – čtené a zpívané při mši Liturgické knihy   Žaltář – sbírka 150 žalmů určený pro chórový zpěv konventu či v kostele, ale pro soukromou potřebu  Hymnář – obsahuje rytmické i metrické skladby  Homiliář – kázání na biblický text  Liber sermones – kázání na nebiblické texty  Pasionál – čtení o mučednické smrti svatých  Legendář – čtení ze života svatých  Kancionál – sbírka systematicky uspořádaných písní, zpravidla notovaných Liturgické knihy   Corpus iuris civilis (1. pol. 6. stol.)  Institutiones Iustiniani – základní právnická učebnice  Digesta (Pandecta) – vybrané části z děl římských právníků z doby principátu, 50 knih  Codex Iustiniani – reskripty a zákony vydané Justiniánovými předchůdci od Hadriana  Novellae – dodatečné zákony vydané Justiniánem po kodifikaci Právnické knihy   Názvy zavedeny až glosátory 11. a 12. stol.  Na západě upadly rukopisy v zapomnění, zájem o ně obnovila teprve otonská renesance  Zakladatelem právní školy zabývající se odborným výkladem Ihurius působící v Boloni na konci 11. a v 1. čtvrtině 12. stol.  Výkladem CIC se zde zabývali legisté až do 15. stol.  Posledním reprezentantem glosátorů Accensius – sebral a redigoval glosy svých předchůdců i své vytvořil průběžný souhrnný komentář zvaný Glossa ordinaria  2. italská legistická škola – tzv. postglosátoři  Bartolomeus a Saxo-ferato Corpus iuris civilis   Nejčastěji komentována Digesta, kvůli připojování dalších glos není možné je svázat do jednoho svazku  Ustálilo se dělení Digest na 3 sv.:  Digestum Vetus – 1 kniha – 42 titul 2 knihy  Inforciatum – do konce 38 knihy  Digestum novum do konce 50 knihy  Někdy rozděleno i Inforciatum – Inforciatum + Tres partes Corpus iuris civilis Digesta   12 knih  Ve středověku známo pouze prvních 9  Zbylé 3 nalezeny až později Corpus iuris civilis Codex Justiniani   Středověké uspořádání CIC 1) Digestum Vetus 2) Inforciatum 3) Digestum novum 4) Codex Justiniani 5) 10-12 kniha CJ = Tres libri; Institutiones Justiniani; Novellae Corpus iuris civilis   Od 4. stol. se takto označují církevní právní předpisy  Papežské normy a ustanovení koncilů  Již před rokem 1000 vznikaly jejich různé sbírky  Jejich výkladem se zabývají tzv. kanonisté  Dionisius Exiguus – jako první sebral normy do sbírky  Od 10. stol. tendence předpisy skládat v určitém systému Codex iuris canonici   Decretum Gratiani  Decretales Gregorii IX.  Liber sextus Bonifacii VIII.  Clementinae  Extravagantes Johanni XXII.  Extravagantes communes Codex iuris canonici   1. uspořádání – Decretum Burcharda Wormského – 11. stol.  Díky uspořádání a studiu dochází k osamostatnění kanonického práva jako samostatné právní disciplíny  Mistr Gratianus – Concordia discondarcium canonum = Decretum Gratiani (1140-1142)  Obsahuje církevně-právní předpisy, předpisy morální, dogmatické a některé předpisy ze světského práva, citáty z církevních otců Codex iuris canonici   Decretum Gratiani : Dělení na 3 části:  Pars prima – právní prameny týkající se církevních osob a úřadů. 101 distinkcí, které se dělí na kánony  Pars secunda - prameny k majetkovému, řeholnímu a manželskému právu; dělí se na 36 kánonů  Pars tertia – předpisy o bohoslužbě a liturgii+ 5 distinkcí Codex iuris canonici   Sbírka dekretálů = Decretales Gregorii IX. = Liber extra 1. kodifikace sbírek, které volně vznikaly po Gratianově dekretu Raimund z Penafortu Zahrnuty dekrety od Gratianova dekretu po vlastní dekrety Řehoře IX. Dokončeny roku 1234 Dělení tematicky do 5 knih – Index, Iudicium, Clerus, Concilia, Crimen Řádná glosa od Bernarda z Boloně Řehořovi nástupci zařazovali své dekrety do Liber extra Codex iuris canonici   Při zařazování dekretálů do Liber extra vznikaly nejednotnosti  Bonifác VIII. nechal roku 1298 dekretály znovu sebrat do Liber sextus Bonifacii VIII.  Řádná glosa od Jana Ondřeje Codex iuris canonici   Clementinae – r. 1314 – sbírka z vlastních dekretů papeže Klementa V., některých jeho předchůdců a ustanovení koncilu ve Vien z roku 1311  Vzhledem k úmrtí papeže ještě před kodifikací se pochybovalo o platnosti dekretálů, proto Jan XXII. R. 1317 nezměněnou sbírku zaslal ke kodifikaci do Paříže a do Boloně  Řádná glosa od Jana Ondřeje Codex iuris canonici   Extravagantes Johanni XXII. Dekretály Jana XXII., uspořádány roku 1348  Extravagantes communes Uspořádány roku 1500 Tyto dvě sbírky se více šíří tiskem Codex iuris canonici   Platnost předchozích sbírek až do 20. stol.  1. ledna 1918 vešel v platnost nový Corpus iuris canonici  Nové uspořádání r. 1983 Codex iuris canonici   1) glosy  2) aparáty (souvislé, obšírné výklady celého textu, původně spojovány s textem, který vykládaly, později publikovány samostatně)  3) komentáře (souvislé, obšírné výklady celého textu, původně spojovány s textem, který vykládaly, později publikovány samostatně)  4) lektury (souvislé, obšírné výklady celého textu, původně spojovány s textem, který vykládaly, později publikovány samostatně) Další formy zpracování kanonického práva   5) summy (samostatná díla, která nikdy nesouvisela s textem sbírky, většinou objasňovala souvislé kapitoly textu nebo podávala obsah zákonných ustanovení)  6) kasu (samostatná díla, která k jednotlivým textům podávají praktické příklady)  7) notabilia (přinášejí jen krátký obsah zákonných ustanovení)  8) questiones, tractatus (monografická pojednání o jednotlivých právních otázkách) Další formy zpracování kanonického práva