Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Ústav české literatury a knihovnictví
Kabinet informačních studií a knihovnictví
KOUPĚ MEDIÁLNÍCH GIGANTŮ
ČESKÝMI POLITIKY A PODNIKATELI
KAUZA INFORMAČNÍ POLITIKY
Práce do předmětu Informační politika
Autor: Dalecký, Habermannová, Klajban, Krišpín, Marek
Ročník: druhý nMgr.
Počet znaků: 36884
Rozdělení bodů v týmu:
Hana Habermannová: 2 body
Zasazení kauzy do kontextu celosvětové praxe.
Jiří Krišpín: 2 body
Faktografické shrnutí kauzy 1/2, uvedení Babiše a Agrofertu.
František Dalecký: 2 body
Analýza možných problému vznikajících vlastnictvím média.
Matěj Klajban: 2 body
Faktografické shrnutí kauzy 2/2, finalizace a sjednocení textu.
Tomáš Marek: 2 body
Výzkumy aktuálního stavu médií, etické kodexy.
2
1. Úvod do práce
Zdeněk Bakala, Jaromír Soukup nebo Andrej Babiš skupují do svých podnikatelských
portfolií významné informační zdroje v České republice. Bakala vlastní např. vydavatelství
Ringier Axel Springer nebo Aktuálně.cz1
(od dubna 2013), Andrej Babiš nedávno koupil mediální
společnost MAFRA. V souvislosti s Babišovou účastí ve volbách do PS ČR na podzim 2013
se hovořilo o využití deníků v rámci předvolební agitace. Noviny vydávané společností MAFRA,
které dříve fungovaly pod německým vedením, byly obvykle vnímány jako nezávislejší.
V současném předvolebním období bylo možné sledovat, jakým způsobem jsou zmíněná média
zainteresována do politického dění a jakým způsobem působí na informatizaci společnosti,
tj. jakým způsobem ovlivňují názory každého z nás. Zároveň jsme mohli sledovat, zda a jakým
způsobem byl ovlivňován obsah a výběr zpráv s ohledem na komerční zájmy majitelů.
V následující práci jsme se zaměřili především na kauzu Andreje Babiše, a to nejen
z důvodů její aktuálnosti. Ačkoliv Zdeněk Bakala taktéž finančně podporoval či podporuje
některé politické strany2
, je v případě Andreje Babiše problematičnost akvizice významných
informačních zdrojů citelnější, neboť on sám aktivně vystupuje jako politik strany, která se
ve zmiňovaných volbách ucházela o přízeň českých voličů. Předkládáme základní faktografický
popisy kauzy a uvádíme ji do souvislostí politické a podnikatelské historie Andreje Babiše.
V práci diskutujeme podobné evropské i světové kontroverzní persony z oblasti mediálního
vlastnictví. Pokoušíme se identifikovat samotné jádro problému, tedy etická rizika a možné další
problémy, které z vlastnictví média politikem mohou vyplývat - tedy sociálně-politické aspekty
spojené s vlastněním médií ze strany politiků a korporací; představujeme taktéž reálný stav
v oblasti ovlivňování českých médií vlastníky, jehož nástin přinesly výzkumy provedené v České
republice v posledních dvou letech.
1 Bakala posiluje v médiích. Kupuje portál Centrum a server Aktuálně.cz. IHNED.cz [online]. 2013 [cit. 2013-
11-15]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-59785970-bakala-posiluje-v-mediich-kupuje-centrum-
holdings
2 Vztahy s politiky: Zdeněk Bakala a skupina Patria Finance. In: Mapování.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.mapovani.cz/podkapitola/vztahy-s-politiky/115
3
2. Andrej Babiš a jeho aktivity
Český podnikatel a politik slovenského původu Ing. Andrej Babiš se narodil 2. září 1945
v Bratislavě.3
Vzhledem k tomu, že jeho otec Štefan Babiš pracoval v zahraničí pro firmu
Strojexport, začal Andrej Babiš navštěvovat základní školu při československém velvyslanectví
v Paříži. Když se jeho rodina roku 1969 ocitla v Ženevě, nastoupil na gymnázium, avšak záhy
onemocněl a rok strávil ve švýcarské nemocnici. Po uzdravení studoval na státní škole College
Rosseu4
a po návratu do vlasti na gymnáziu v Bratislavě, které v roce 1974 ukončil maturitou5
.
Následující léta strávil na Vysoké škole ekonomické a v roce 1978 nastoupil do firmy
Chemapol Bratislava. Roku 1980 vstoupil do komunistické strany a o pět let později odcestoval
do Maroka jako delegát firmy Petrimex. Kromě této společnosti zde obchodně zastupoval i další
firmy. Po návratu do Československa v roce 1991 se stal ředitelem obchodní skupiny
32 v Petrimexu a v následujícím roce navrhl vznik kanceláře firmy v Praze.6
Z této pobočky
se v lednu roku 1993 stala holdingová společnost Agrofert7
, která se v současnosti zabývá
chemickým, zemědělským a potravinářským průmyslem. Spadá pod ní více než 230 podniků,
což z ní dělá jednu z největších tuzemských firem, kterou vede a vlastní právě Andrej Babiš.
Babiš je aktivní i v české politické sféře. V roce 2012 založil politické hnutí ANO, jenž
navazuje na občanské sdružení Akce nespokojených občanů, které vzniklo jako reakce
na mediální vystoupení Andreje Babiše, ve kterých promluvil o systémové korupci ve veřejné
3 Můj podrobný životopis. In: ANO, bude líp [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/blogy/12512/muj-podrobny-zivotopis
4 Andrej Babiš: CV Manažera roku 2001. In: E15.cz / Euro [online]. 2001 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://euro.e15.cz/andrej-babis-2-811249
5 BARTOŠ, Adam B. Je to gangster. Ale slušný. První zprávy [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky.php?id=9b11638e-1cfd-11e1-bbfc-003048df98d0
6 Můj podrobný životopis. In: ANO, bude líp [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/blogy/12512/muj-podrobny-zivotopis
7 Agrofert, a.s. [online]. 2012, 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.agrofert.cz/
4
správě.8
V letošních volbách do parlamentní sněmovny získala strana ANO 2011, jejímž
předsedou Andrej Babiš je, 18,65 % hlasů a 47 mandátů, čímž se stala druhou nejúspěšnější
stranou ve volbách.9
Právě politická a podnikatelská kariéra Andreje Babiše vyvolala
kontroverze ve spojení s jeho mediálními plány a akvizicemi.
3. Faktografické shrnutí kauzy
Andrej Babiš investuje do médií od roku 2010 (finančně podporuje například
zpravodajský server Česká pozice Istvána Léka10
a Agrofert je taktéž vlastníkem AGF Media,
vydávající týdeník 5plus2), teprve v roce 2013 se však rozhodl své podnikatelské portfolio rozšířit
o silnější a výraznější mediální hráče. Na setkání Klubu pro prosperitu na počátku června 2013
se nechal slyšet, že do tří let bude vlastníkem největší mediální společnosti v zemi.11
Již o několik
týdnů později, přesněji 26. června 2013, oznamuje odkoupení mediálního domu MAFRA
společností Agrofert Holding od jeho dosavadního vlastníka, německého vydavatelství
Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft mbH, který MAFRU vlastnil od roku
1994. Jakou částku německé firmě holding zaplatil, nebylo dosud zveřejněno.12
Dva měsíce
po odkoupení schválil převod Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.13
Ihned po oznámení
odkoupení Babiš prohlašuje, že se považuje za pouhého investora a nehodlá figurovat v žádném
8 ANO 2011. ANO, bude líp [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.anobudelip.cz
9 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Volby.cz [online]. 2012, 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ps2013/ps
10 Babiš: Budu největším vydavatelem v Česku. E15.cz / Strategie [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://strategie.e15.cz/zpravy/babis-budu-nejvetsim-vydavatelem-v-cesku-999701
11 Tamtéž.
12 SLÍŽEK, David. Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, jednání s českým Ringierem nedopadlo. Lupa.cz
[online]. 2013, 26. 6. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/idnes-cz-mf-dnes-i-
lidovky-meni-majitele-vydavatelstvi-mafra-koupil-andrej-babis/
13 SLÍŽEK, David. Babiš může převzít MAFRU, transakci schválil antimonopolní úřad. Lupa.cz [online]. 2013,
26. 8. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/babis-muze-prevzit-mafru-transakci-
schvalil-antimonopolni-urad/
5
orgánu, nebude mluvit s novináři a ani jim nebude dávat interview.14
Již 28. června však volá redaktorovi Janu Kálalovi15
a žádá odpověď na otázku, proč
se v Lidových novinách nepíše o tiskové konferenci strany ANO 2011, která se konala
předchozího dne.16
Po dotazu na důvod svého telefonátu ze strany MAFRY se později dostavil
do redakce Lidových novin, kde se za svoje chování omluvil. „Byl jsem vytočený. Už se to nestane,“
prohlásil a uvedl, že je ve svých firmách zvyklý mluvit s manažery i s dělníky. Dále pak v redakci
navrhl sepsání etického kodexu určujícího vztahy mezi ním a médii.17
V pozdějším rozhovoru
poté potvrzuje, že na sepsání kodexu se domluvil se svým mluvčím Karlem Hvížďalou.18
Důvody odkupu MAFRY vysvětluje Babiš v rozhovoru pro server MediaGuru z 19. srpna
2013. „Naivně jsem se domníval, že novinář je člověk, který ctí etiku a píše pravdu. Žil jsem
v domnění, že noviny píší pravdu. A myslel jsem si tedy, že když novinář nepíše pravdu, tak že by
měl existovat nějaký způsob, jak omyly korigovat. Zjistil jsem ale, že žádný takový způsob
neexistuje,“19
říká Babiš s dodatkem, že do médií vstupuje právě díky tomu, že má trvale
problémy s novináři. Na otázku, zda jsou tedy důvody odkupu MAFRY spíše soukromé než
podnikatelské, odpovídá: „Přišel jsem na to [proč o něm novináři špatně píšou] časem, když jsem
zjistil, že mají své zájmy – ekonomické, politické. (...) Každý samozřejmě má nějaké zdroje
informací a často jimi byli moji nepřátelé nebo konkurenti. (...) Určitě budeme chtít, aby v MAFŘE
14 Babiš: Jsem jen investor. Média ovlivňovat nechci. Mediamania.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/babis-jsem-jen-investor-media-ovlivnovat-
nechci_274806.html
15 Záznam hovoru byl zveřejně na adrese http://www.youtube.com/watch?v=mFSf2ZfFbrA
16 HAVLOVÁ, Alžběta a David BERNARDY. Babiš sliboval, že se novinářům z Mafry nebude plést do práce.
Vydrželo mu to pár hodin. Český rozhlas [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://jdem.cz/87f43
17 Nevědí, s kým mají tu čest, stěžoval si Babiš na LN. Pak se omluvil. Lidovky.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.lidovky.cz/nevedi-s-kym-maji-tu-cest-stezoval-si-babis-na-ln-pak-se-omluvil-
pbx-/zpravy-domov.aspx?c=A130628_173145_ln_domov_rak
18 VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Až zase budu něco kupovat, napíšu to na twitter. MediaGuru [online]. 2013 [cit.
2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2013/08/az-zase-budu-neco-kupovat-napisu-to-na-
twitter/
19 Tamtéž.
6
byli nejlepší novináři, aby psali objektivně a aby psali pravdu.“20
Dne 10. října 2013 dokončil Agrofert oficiálně převzetí MAFRY. „Koncern Agrofert nebude
mít ve skupině Mafra žádného svého zástupce, který by jakkoli zasahoval do obsahu vydávaných
titulů nebo ovlivňoval činnost redaktorů,“21
opět deklaroval Babiš. K datu finalizace tohoto textu
zatím dle zprávy deníku The New York Times Babiš hodlá MAFRU obchodovat na burze a stát
se pouze menšinovým vlastníkem, především kvůli znechucení z neustálého osočování
z ovlivňování médií.22
Kauza MAFRY a Agrofertu ukázala, jak kontroverzním tématem otázka
vlastnictví a nezávislosti médií je. Celá kauza se navíc odehrávala v předvolebním období, a tak
byly případné problémy vlastnictví vydavatelského domu politikem Babišem diskutovány
o to častěji, o kolik byly užívány jako protiargument konkurenčními stranami a politiky
v předvolebním boji.
4. Podobné kontroverze
Babiš není jediný podnikatel, který se dostal do politiky a který disponuje velkou
mediální mocí díky tomu, že do svého firemního portfolia zahrnul některé z mediálních
subjektů. Nejčastěji je Andrej Babiš srovnáván s italským premiérem Silviem
Berlusconim.23
Další příklady můžeme vidět ve světě, ale i v České republice. Např. politik Karel
Schwarzenberg, dřívější vlastník časopisu Respekt, již zmiňovaný Zdeněk Bakala, majitel
20 VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Až zase budu něco kupovat, napíšu to na twitter. MediaGuru [online]. 2013 [cit.
2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2013/08/az-zase-budu-neco-kupovat-napisu-to-na-
twitter/
21 Agrofert dokončil akvizici mediální skupiny Mafra. In: Tiskové zprávy - Mafra.cz [online]. 2012, 2013 [cit.
2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mafra.cz/cs/mafra-tiskove-zpravy.asp?c=A131010_125727_mafra-
tiskove-zpravy_las
22 BILEFSKY, Dan. Czech Politician Faces Claims of Aiding Secret Police. NYTimes.com [online]. 2013 [cit.
2013-11-15]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2013/11/13/world/europe/czech-politician-faces-claims-
of-aiding-secret-police.html
23 Central Europe’s Berlusconi?. The Economist [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.economist.com/news/europe/21588950-andrej-babiss-new-party-was-elections-
surprise-winner-central-europes-berlusconi
7
vydavatelství Ekonomia, současný vlastník Respektu a Hospodářských novin.24
Dříve to byl také
Václav Fischer (zakladatele německé cestovky Fisher Reisen, senátor) nebo Vít Bárta (zakladatel
bezpečnostní agentury ABL, poslanec, ministr), ve světě jsou jako miliardáři v politice známi
například Ross Perot (zakladatel EDS, kandidát na presidenta USA) nebo ikonický Silvio
Berlusconi.
Silvio Berlusconi25
se dostal do střetu mezi osobní a veřejné zájmy v době, kdy působil
jako italský premiér (hnutí Forza Italia) a zároveň jako komerční mediální magnát. V době, kdy
se připravoval na volby, měla média čím dál tím více personalizovanou podobu. Když
si uvědomíme, že média slouží jako tvůrce veřejného mínění a zároveň jako kontrolní
mechanismus státní moci, tak v Berlusconiho případě šlo o spojení obojího v jeho vlastní
prospěch. Obecně vzniká obava z toho, kdo zastává veřejnou funkci, a zároveň skrze svá média
"kontroluje" její průběh.26
Berlusconi byl v době výkonu politické funkce majitelem firmy
Fininvest, která skoupila řadu regionálních televizí, které ve výsledku vytvořily vysílací koncern
dnes známý jako Berlusconiho televizní stanice Canale 5. Kromě toho mu patří i kanál Italia 1.
Později koupil i vydavatelský dům Mondadori s týdeníkem Panorama, fotbalový klub AC Milan,
kino řetězec a částečně i pojišťovnu Mediolanum. Dostal se tak do každodenního života většiny
Italů.27
S Babišem je srovnáván právě kvůli stejnému vývoji: bohatý podnikatel – koupě médií –
vstup do politiky.
Michal Bloomberg je byznysový magnát, politik a filantrop, primátor v New Yorku,
je zakladatel Bloomberg LP a řadí se mezi nejbohatší primátory světa. Bloomberg LP je světová
finanční a mediální společnost. Aby šetřil rozpočet, byla jeho výplata jen 1 dolar ročně.
24 Does Andrej Babis have bigger political ambitions?. The Economist [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/easternapproaches/2013/07/czech-media-and-politics
25 Berlusconi Group. Ketupa: a media industry resource [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z:
http://ketupa.net/berlusconi.htm
26 KUČÍK, Vít. Úspěšný podnikatel – úspěšný politik?. Pravý břeh [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z:
http://www.pravybreh.cz/2013/09/18/vit-kucik-uspesny-podnikatel-uspesny-politik/
27 Silvio Berlusconi: mediální kontrolor vlastního rozhodování. Revue pro média: Média a politika [online].
2002, č. 3 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Revue03/profil_berlusco_rpm03.pdf
8
Zato se zasadil o to, že byla zakázána velká balení nápojů, nebo regulováno kouření. Zároveň
vydává ekonomický a byznys magazín BusinessWeek, který je součástí jeho koncernu
Bloomberg News, zahrnující dále Bloomberg TV, Bloomberg Radio nebo Bloomberg Markets
a Bloomberg.com.28
Bidzina Ivanišvili je premiér Gruzie a vůdce uskupení Gruzínský sen. Jeho majetek
se odhaduje na polovinu HDP Gruzie. Jeho podnikání je zaměřené na oblasti počítačů, telefony,
bankovnictví, a to převážně v Rusku. V Gruzii nechal dobročinně postavit 500 škol, 600 kostelů
a ve svém rodném městě dokonce nemocnici. Vlastní banku Cartu bank. Má tendenci
financovat reformy z vlastních peněz. 29
Chce dovést Gruzii k členství v EU. 30
Serge Dassault je francouzským senátorem v Sarkozyho UMP, přičemž stále vlastní
společnost Groupe Dassault, která vyrábí bojové letouny a mmj. významný deník Le Figaro jako
součást celé mediální skupiny Le Groupe Figaro. Pojí se k němu skandál, během něhož byl
obviněn z podplácení voličů. 31
Sebastian Piňera je chilský byznysmen, politik a prezident, který vystudoval ekonomii
na Harvardu. Pracoval v bankovním a konzultantském odvětví. Založil např. bankovní
společnost Bancard, přes kterou zavedl do Chile kreditní karty. Měl podíl v aeroliniích LAN,
který prodal s nástupem do prezidentské funkce. Měl i vlastní fotbalový tým. 32
28 Mike Bloomberg [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mikebloomberg.com/
29 Bidzina Ivanišvili: Miliardářský nápadník gruzínského trůnu. Česká pozice.cz [online]. 2012 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/bidzina-ivanisvili-miliardarsky-napadnik-
gruzinskeho-trunu
30 Miliardář Ivanišvili obnovuje Gruzii. Šanci mají i Češi. E15 [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z:
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/miliardar-ivanisvili-obnovuje-gruzii-sanci-maji-i-cesi-974794
31 Serge Dassault & family. Forbes [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.forbes.com/profile/serge-dassault/
32 Sebastián Piñera. Encyclopedia Britannica [online]. 2012 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1250481/Sebastian-Pinera/
9
5. Problematika vlastnictví médií politiky a podnikateli
„Vědění je moc“, napsal kdysi Francis Bacon.33
Tato moc může nabývat mnoha podob
a není možné se na vymezené ploše zabývat všemi. Několik příkladů však bude zmíněno jako
demonstrace způsobů, jak mohou informace/znalosti34
moc podporovat a reprezentovat.
Informace mohou být významné v jakékoliv činnosti hospodářské; dnešní ekonomika je často
nazývána informační především díky tomu, že informace jsou jejím hlavním řídícím faktorem.
V politickém světě jsou informace klíčovou komoditou, a to ať už hovoříme o jejich roli
pro tvorbu politik a konkrétních nařízení nebo jako nástroje pro prevenci rizik. V současnosti
často slyšíme o významu informací pro tzv. národní bezpečnost. Nedávný report deníku
Guardian se zabýval kauzou Snowden.35
Bývalý americký zpravodajec NSA36
zveřejnil utajované
záznamy a zařadil se tak po boku Juliana Assange jako další výrazný whistleblower v moderních
dějinách. Jeho kauza nám ukazuje i další rozměr vyvstávající v rámci informační politiky států
a mezinárodních organizací. Tím je obecná nedůvěra, která panuje mezi státy, a především pak
vzrůstající potřeba monitoringu občanů, a to i občanů cizích států. USA podle záznamů
vynesených Snowdenem sbírají velká množství dat a metadat. Podobné akce jsou často
obhajovány ve jménu národní bezpečnosti. Tento rozměr informační politiky států
a zpravodajských organizací však pracuje především s přijímáním a agregací informací o velkém
množství lidí.
33 BACON, Francis. Meditations sacrae and human philosophy. [Kila], MT: Kessinger Pub. Co, 1996.
ISBN 978-156-4596-413.
34 Nemá cenu zde vymezovat rozdíly mezi informací, znalostí a věděním – pokládejme pro naše účely tyto
pojmy za totožné.
35 NSA files decoded: Edward Snowden's surveillance revelations explained [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.theguardian.com/world/interactive/2013/nov/01/snowden-nsa-files-surveillance-
revelations-decoded
36 Zkratka pro americkou National Security Agency.
10
Zde jsme se však zaměřili na opačnou stranu informačního cyklu. Zamyslíme se nad tím,
jakými prostředky jsou lidé informování a ovlivňování prostřednictvím médií a konkrétně se
podíváme na to, jaké důsledky pro tuto činnost má skutečnost, že jsou média v čím dál vyšší
míře vlastněna korporacemi a soukromými subjekty. Jaké efekty může toto prolnutí mít? Jaké
mocenské důsledky z toho vyplývají pro politiku a pro občany? Měla by být média vlastněna
společnostmi, jejichž primární zájem je zvyšování profitu a moci?
V souvislosti s akvizicí MAFRY Agrofertem se podobné otázky začaly objevovat
i v debatách v ČR. Otevírá se prostor k obavám, že v zemi, kde panuje demokracie pouhých
20 let, dochází k událostem, jež některé demokratické principy mohou popírat. Jedním
z principů demokracie je totiž oddělení různých mocí od sebe a existence nezávislé mediální
scény. Média plní v demokratické společnosti roli jakési čtvrté moci (prvními třemi jsou moc
zákonodárná, výkonná a soudní) a měla by sloužit jako hlídací pes demokracie.37
Aby však média
mohla vykonávat svou kontrolní funkci, musí existovat jako nezávislé subjekty se společenskou
odpovědností. Nezávislost médií je však v dnešní době nepochybně ovlivněna jejich
financováním – a s tím, jak dochází k jejich komercionalizaci, zvyšuje se i nebezpečí omezení
jejich nezávislosti.
Pojďme se tedy krátce věnovat argumentům, proč je z hlediska společnosti nežádoucí,
aby média byla vlastněna výhradně velkými ekonomickými subjekty. Zmíníme i několik
souvisejících příkladů z historie a zaměříme se i na principy objektivní žurnalistické práce.
Přístupů k novinářské práci a objektivitě můžeme nalézt mnoho, v rámci textu se proto
pokusíme o přizpůsobení vhodného obsahu vůči námi zkoumané kauze.
37 ŠKODOVÁ, Markéta. Jsou média hlídacím psem demokracie?: Vztah médií a politiky [online]. Metropolitní
univerzita Praha, 2013 [cit. 15-10-2013]. Dostupné z: http://www.mediapodlupou.cz/lekce/jsou-media-
hlidacim-psem-demokracie-vztah-medii-a-politiky
11
5.1. Média jako nástroj ovlivňování a kontroly
Média především mohou působit jako nástroj ovlivňování a kontroly. Síle médií
v procesu ovlivňování lidí se věnoval zakladatel PR Edward Bernays: „The conscious and
intelligent manipulation of the organized habits and opinions of the masses is an important
element in democratic society. Those who manipulate this unseen mechanism of society constitute
an invisible government which is the true ruling power of our country.“38
Bernays byl znalcem
psychologie a teorie přesvědčování – hledal způsoby, jak pracovat s kolektivním myšlením lidí
ku prospěchu ovlivňujícího. Ne náhodou byl jedním z jeho největších obdivovatelů Josef
Goebbels, jeden z nejvyšších nacistických představitelů a strůjce nacistické propagandy.
Jaký je vlastně rozdíl mezi propagandou a objektivním informováním veřejnosti –
jedním z klíčových úkolů nezávislých médií? Propaganda je zcela účelná činnost, která
informuje s cílem vyvolání konkrétních akcí u příjemce a změny jeho vzorců chování a myšlení.
Zatímco orwellovské obavy ohledně ovládnutí myšlení se postupně rozplývají, někteří
argumentují, že naším problémem je nejen snaha distribuci informací ve společnosti
kontrolovat, ale i informační přehlcení, které způsobují jistý druh apatie. Trefně to ve svém
příspěvku vyjádřil Bořivoj Brdička: „Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley
se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst.
Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali
tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. (...) Ve zkratce – Orwell se obával, že nás zničí to,
co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co se nám líbí“.39
38 BERNAYS, Edward L a Mark Crispin MILLER. Propaganda. Brooklyn, N.Y.: Ig Publishing, 2005, 168 p.
ISBN 09-703-1259-8.
39 NEUMAJER, Ondřej. Rozhovor s vizionářem. Metodický portál RVP.CZ [online]. 2010 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7971/ROZHOVOR-S-VIZIONAREM.html/
12
Pokud máme shrnout, riziko propagandy skrze média veřejností vnímaná jako nezávislá
a nezaujatá je tedy jedním z možných problémů vlastnictví mediálních domů politiky
a podnikateli.40
5.2. Média jako nástroj moci
Dle některých statistik vlastní 90% médií v USA pouhých 6 korporací.41
Fenoménem
je rovněž Rupert Murdoch, mediální mogul, který vybudoval jedno z největších mediálních
uskupení na světě. Podíváme-li se na jeho propojení s politikou, najdeme zde řadu indícií, že
z jeho strany snahy ovlivňovat politiku skrz své kontakty a iniciativy proběhly, a to jak
v Austrálii, tak i ve Velké Británii.42
Podíváme-li se na věc z pohledu novinářů a jejich žurnalistické objektivity a etiky, jejich
práce by v normativním pojetí měla vykazovat odolnost vůči snahám o ovlivňování ze strany
politiků (o tom dále). V některých autoritativních režimech však může tato snaha vést
až k ohrožení života novináře. Typickým příkladem, kdy politická a korporátní moc
pravděpodobně způsobila smrt novinářky, je kauza Anny Politkovské. Anna Politkovská byla
zavražděna na podzim roku 2006 v Moskvě a podíl na její smrti je přisuzován buď ruským
tajným službám, nebo Borosi Berezovskému, ruskému oligarchovi, jehož podnikání Poltikovská
zkoumala. Tento čin demonstruje, jak nepohodlní mohou žurnalisté politickému
a ekonomickému establishmentu být a jakých prostředků může být v krajních případech
použito. Snahy o podobnou mocenskou kontrolu médií a činnosti novinářů se však netýkají
pouze autoritativního Ruska.
40 Zajímavou doplňující studií je analýza vlastnictví médií a vlivu vlastníků na Indická média.
Dostupné na adrese: http://jdem.cz/87f54
41 LUTZ, Ashley. These 6 Corporations Control 90% Of The Media In America. Business Insider [online]. 2012
[cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.businessinsider.com/these-6-corporations-control-90-of-the-
media-in-america-2012-6
42 HAYLAND, Dave. A revealing look at Murdoch’s influence on British politics. World Socialist Web Site
[online]. 2012 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.wsws.org/en/articles/2012/05/murd-m25.html
13
I v české historii najdeme podobné extrémní případy: vzpomeňme například objednávku vraždy
Sabiny Slonkové úředníkem ministerstva zahraničí. Existuje tedy i riziko ohrožení samotných
novinářů.
5.3. Etické kodexy a etika práce žurnalisty
Novinář by měl při své práci dodržovat etické normy. Média a mediální domy většinou
disponují vlastními etickými kodexy, setkáváme se však i s kodexy na národní či nadnárodní43
úrovni, například Etický kodex novináře ve správě Syndikátu novinářů České republiky.44
Etický
kodex má zpracován jak diskutovaná MAFRA, tak Babišova mediální agentura AGF Media.
Nejproblematičtějším informačním zdrojem v Babišově mediálním portofliu se jeví
týdeník 5plus2. Zatímco Lidové noviny, MF DNES i Metro mají jasný a společný etický kodex,
který mimo jiné udává, že redakce musí o aktivitách vlastníků a osob s nimi spojených
informovat vyváženě tak, jak informují o osobách jiných45
(a relativní dodržování těchto kodexů
ukazuje i výzkum představený dále), periodikum 5plus2 vlastněné taktéž Agrofertem (resp.
agenturou AGF media, stoprocentně vlastněnou společností Agrofert Holding) není součástí
produktového portfolia mediální skupiny MAFRA, a tak se na něj etický kodex MAFRY
nevztahuje. Ačkoliv se Babiš nechal krátce po akvizici slyšet, že týdeník 5plus2 pod MAFRU
převede a nechá vzniknout etický kodex, který zaručí redakci 5plus2 nezávislost46
, dosud tak
43 Zmiňme například kodex Society od Professional Jouralists.
Dostupné z adresy: http://www.spj.org/ethicscode.asp
44 Syndikát novinářů České republiky [online]. 2008 [cit. 2011-11-10]. Etický kodex novináře.
Dostupné z WWW: <http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex>.
45 V preambuli kodexu se dále dozvídáme například: „Společnost nestraní žádným politickým stranám,
hnutím a jiným politickým uskupením a tím pomáhá čtenářům, aby si mohli učinit svůj vlastní názor.“
Dále pak se zde čtenář dočte, že „politické zájmy vlastníka či jiných politických skupin ani mimomediální
obchodní aktivity jediného akcionáře nejsou v redakční části médií vydávaných společností nijak
zohledněny.“ V části kodexu věnované šéfredaktorům stojí za pozornost to, že redakční výstup je zcela v
jejich kompetenci a nebude ovlivňován nikým jiným.
46 Babiš: 5plus2 prodáme Mafře, vznikne etický kodex. MediaGuru [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z:
http://www.mediaguru.cz/2013/06/babis-5plus2-prodame-mafre-vznikne-kodex/
14
nebylo učiněno. Vztahuje se na něj však etický kodex AGF Media.
Týdeník 5plus2 a jeho 71 regionálních verzí dnes vychází zdarma a mohli bychom
spekulovat, zda se tedy nejedná spíše o reklamní a PR periodikum s přidanou informační
hodnotou. Společnost AGF media však ve svém vlastním etickém kodexu uvádí, že “vznikla
proto, aby dodávala a šířila informace zpravodajské a publicistické povahy,”47
smysl jejího
produktu je tedy dán jasně. Tentýž etický kodex však k nezaujatosti svých novinářů přistupuje
diskutabilně: redakce sice například nesmí publikovat zprávy pocházející pouze z jednoho
zdroje, ovšem s dodatkem, že ve výjimečných případech je možné publikovat článek čerpající
z informací pouze jednoho zdroje za předpokladu, že takovýto postup schválilo vedení redakce.
Zaměstnanci AGF Media sice musí na jednu stranu činit vše pro to, aby informovali objektivně,
musí se však zároveň vyhnout riziku, že poškodí dobré jméno týdeníku 5plus2 a jakýchkoliv
dalších aktivit AGF Media.48
S ohledem na fakt, že týdeníky 5plus2 čte podle agentury STEM49
téměř 1,8 milionu
čtenářů50
, kteří jej mohou vnímat jako seriózní informující periodikum, je aktuální etický kodex
nevyhovující. Díky němu mohlo zcela v souladu s interní etikou vyjít např. vydání
z předvolebního 17. října 2013, které Babiše a ANO propagovalo na titulce velkou fotografí (server
MediaGuru označil užití takto rozměrné fotky jednotlivce na titulce jako akt prováděný
v periodicích pouze v případě mimořádných událostí51
), dále rozhovorem na stranách 2-3,
komentáři zástupců strany ANO na dalších listech i doplněné běžnou inzercí. Samotná
existence etického kodexu tedy nemusí být zárukou vyváženosti média.
47 Vydavatelský kodex médií provozovaných Společností [online]. 2013 [cit. 15-10-2013]. Dostupné z:
http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A131010_BOP_KODEX.PDF
48 Tamtéž.
49 Nesmíme však pominout, že výzkum agentury STEM byl objednán právě agenturou AGF Media.
50 Výzkum: Týdeníky 5plus2 čte 1,8 milionu lidí. MediaGuru [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2013/07/vyzkum-tydeniky-5plus2-cte-18-mil-lidi/
51 Aktuální vydání 5plus2 výrazně podporuje Babiše. MediaGuru [online]. 2013 [cit. 2013-11-15].
Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2013/10/aktualni-vydani-5plus2-vyrazne-podporuje-babise/
15
6. Výzkumy reálného stavu médií
Akvizice mediální skupiny MAFRA Agrofertem Andreje Babiše tedy vyvolala značné
kontroverze. Zajímavé jsou především reakce zainteresovaných stran, především samotných
novinářů, a to jak nyní zaměstnaných Babišem, tak novinářů z jiných periodik a mediálních
domů. Novinář, jakožto zprostředkovatel reality, pozitivně svázaný a vedený novinářskou
etikou, kterou jsme diskutovali výše, by měl být v ideálním případě nezaujatě informující
jednotkou. V praxi jsou však výstupy jeho činnosti poznamenány mnoha okolnostmi a vlivy,
včetně vlivů interních, skrze které mohou novinářské produkty jím tvořené ovlivňovat veřejnost
a veřejné mínění. Mezi zásadní vnější faktory, které novináře v žurnalistické práci ovlivňují,
patří často právě jejich zaměstnavatelé, kteří působí jako běžné podnikatelské subjekty řídící
se zákonitostmi trhu a díky tomu mohou mít tendence své zaměstnance a výsledky jejich práce
směrovat, jemně ovlivňovat či zcela diktovat.
Výzkum agentur Donath Business & Media a MRThink z července 2012 přinesl zajímavý
pohled na novináře a jejich vnímání faktorů ovlivňující žurnalistickou práci. Výzkumu,
založeného na podobném šetření z roku 2008 provedeného agenturou DBM na Slovensku,
se zůčastnilo na 566 aktivních novinářů.52
Pomineme-li sebekritických 70 % respondentů, podle
kterých novinářskou práci negativně ovlivňuje především nízká odborná úroveň samotných
novinářů, dostáváme se k otázkám na tlaky ze stran vedení redakcí a vlastníků. 67 %
respondentů výzkumu uvedlo, že se setkává s tlaky ze strany vedení redakcí, 59 % novinářů se
pak setkalo s tlaky ze strany vedení média. Z bližšího pohledu: tlak ze strany vedení s ohledem
na ekonomické faktory pocítilo 75 % novinářů, tlak od vedení na formu finálního článku a na
vyznění článku pak 65 % respondentů. Tlaky z vyšších míst tak v mediálních domech novináři
zažívají běžně. Průběh těchto tlaků v praxi ilustruje osobní zkušenost prezentovaná
52 DONATH BUSINESS & MEDIA. Názory českých novinářů na vybrané otázky mediálního prostředí v České
republice. 2012. Dostupné z: http://strategie.e15.cz/konference/wp-content/uploads/2012/11/Nazory-
novinaru_pr%C5%AFzkum_Tom%C3%A1%C5%A1-Jel%C3%ADnek.pdf
16
komentátorem týdeníku RESPEKT Janem Macháčkem: „Z MF Dnes jsem byl po roce Šafrem
vyhozen, předtím jeho podřízenými několikrát varován, abych nepsal proti Klausovi, že to Šafra
hrozně štve53
. Nyní má tentýž Šafr starost o nezávislost Lidových novin a MF Dnes,“54
píše
Macháček.
V českém průzkumu byl na rozdíl od slovenského předchůdce rozdělen tlak ze strany
vedení na tlak odůvodněný ekonomickými důvody a tlak zaměřený na vyznění textu či formu
zpracování. „Na Slovensku v roce 2008 označila „tlak ze strany vedení redakcí“ asi jen jedna třetina
respondentů, v roce 2012 v ČR to byl více než dvojnásobek. Může zde jít o projev vlivu ekonomické
krize, která tlaky z hospodářských důvodů zesílila,”55
uvádí závěr výzkumu. Výzkum samozřejmě
pochází ještě z doby před akvizicí diskutovaných médií Agrofertem Andreje Babiše, poskytuje
nám však zajímavý vhled do celé problematiky očima nejzainteresovanějších hráčů, tedy
samotných novinářů.
Dalším pohledem na kauzu je obsahový průzkum periodik a analýza zabarvení článků
publikovaných v médiích, které pojednávaly o jejich vlastnících a s nimi spojených aktivitách.
Agentura NEWTON Media analyzovala veškeré články v periodicích vlastněných
či spoluvlastněných Andrejem Babišem (MF DNES, Lidové noviny, Metro, 5plus2), Zdeňkem
Bakalou (Aktuálně, Hospodářské noviny, Ekonom, Respekt) a Jaromírem Soukupem (TV
Barrandov, Týden) s cílem odhalit, jak často a v jakém tónu (tedy zda kriticky, neutrálně,
ambivalentně či pozitivně) referovali média o aktivitách spojených se svými vlastníky. “Změna
dikce Lidových novin vůči novému majiteli nebyla patrná, pouze v letních měsících se o něm psalo
spíše sporadicky a když už, pak v neutrálním duchu ve spojení s jeho podnikáním nebo hnutím
53 Výraz byl zmírněn.
54 MACHÁČEK, Jan. O strachu z Babiše. Respekt [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z:
http://respekt.ihned.cz/c1-60149800-o-strachu-z-babise
55 DONATH BUSINESS & MEDIA. Názory českých novinářů na vybrané otázky mediálního prostředí v České
republice. 2012. Dostupné z: http://strategie.e15.cz/konference/wp-content/uploads/2012/11/Nazory-
novinaru_pr%C5%AFzkum_Tom%C3%A1%C5%A1-Jel%C3%ADnek.pdf
17
ANO,”56
uvádí závěrečná zpráva obsahové analýzy periodik.
Změna nastala ve volebním období, kdy novináři Lidových novin referovali o Babišovi
logicky častěji, a to především o jeho politických aktivitách a cílech ve spojení s politickým
hnutím ANO. Zde výzkum poukazuje především na neutrální a ambivalentní informování
veřejnosti, bez omezování mnoha negativních a polemických reakcí komentátorů deníku, které
převýšili i zmínky pozitivní. U MF DNES byla situace méně optimistická, deník k Babišovi tolik
kritický nebyl a kritika zaznívala především skrze příspěvky komentátorů. Výzkum také
upozornil na skutečnost, že některá krajská vydání MF poskytovala překvapivě mnoho prostoru
lokálním figurantům hnutí ANO. 5plus2 pak dle výsledků výzkumu funguje v podstatě jako
pozitivní propagační bašta Babišova politického i podnikatelského úsilí.57
Metro působilo
ve sledovaném časovém období neutrálně.
Změna vlastníka se v obsahu médií podle výsledků výzkumu tedy příliš neprojevila.
LN se k Babišovi nejdříve odmlčely, zřejmě z důvodů pro ně nepřehledné a nové situace (z toho
možná vyplynula i tolik diskutované kauza telefonátu redaktorovi Kálalovi), aby poté navázaly
na to, co výzkum označuje jako “břitkou dikci směrem k osobnosti miliardáře z dřívějška”58
.
V případě Mladé fronty DNES můžeme o ovlivňování ze strany Babišova Agrofertu uvažovat
především v případě regionálních vydání, kde bylo více prostoru věnováno místním figurantům
Babišova politického hnutí či osobám s Babišem jinak spojeným. Výzkum mimo jiné stručně
zmiňuje i vztahy novinářů ke svému novému zaměstnavateli. “Mnozí význační redaktoři LN jako
Tomáš Němeček, Lenka Zlámalová, Daniel Kaiser, Martin Weiss i jejich šéfredaktor Dalibor
Balšínek vyřešili svůj vztah s majitelem tím, že jej rozvázali,” uvádí zpráva.59
56 JÜPTNER, Jan. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?. MEDIAINFO.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné
z: http://www.mediainfo.cz/clanky/koho-chleba-jis-toho-pisen-zpivej/
57 Tamtéž.
58 Tamtéž.
59 Tamtéž.
18
7. Závěr
Vlastnictví média politikem či podnikatelem nese jistá rizika, která jsme podrobněji
identifikovali v páté části práce. Jak bylo ukázáno, ani případná opatření ve formě etických
kodexů nemusí mnohdy stačit, aby byla zajištěna nezávislost a neovlivnitelnost novinářů ze
strany vlastníka. Stále častější komercionalizaci médií tedy vnímáme jako problém, ačkoliv jak
nedávné události dokazují, ani veřejnoprávní média nejsou nátlaku a ovlivňování novinářské
práce prosta. Jedinou obranou je vlastní kritické myšlení příjemce a pokoření pasivity při příjmu
informací, a to ať už se jedná o jakkoliv financované a jakkoliv vlastněné informační zdroje.
Před několika dny oznámil Andrej Babiš deníku The New York Times, že mediální dům
MAFRA hodlá obchodovat na burze a stát se pouze menšinovým vlastníkem.60
Vadí mu
především osočování z ovlivňování médií. Jeho případ ukazuje, jak kontroverzním toto téma je.
Zpětně se zdá, že negativně vnímaná kauza s telefonátem Janu Kálalovi mohla být spíše
důsledkem opatrnosti a zmatenosti v hledání rolí a vztahů mezi majitelem a médiem
a nemusela nutně poukazovat na snahy ovlivňovat Babišem obsah vlastněného deníku. Babišův
příklad si zaslouží další diskuzi.
60 BILEFSKY, Dan. Czech Politician Faces Claims of Aiding Secret Police. NYTimes.com [online]. 2013 [cit.
2013-11-15]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2013/11/13/world/europe/czech-politician-faces-claims-
of-aiding-secret-police.html
19