10.1 Slovíčka
reikti, reikia, reikė je třeba, je potřeba, musí se
nuo (+ gen.) od
iki (+ gen.) (až) k, do
paskui potom
po to potom
pasukti, pasuka, pasuko zahnout, odbočit
į dešinę doprava (přísl.)
į kairę doleva
10.2 Imperativ (rozkazovací způsob)
Litevský imperativ má vlastní tvary pouze pro tři gramatické osoby: 2. os. sg (tu); 1. os. pl. (mes);
2. os. pl. (jūs). Imperativ se utvoří přidáním sufixu -k- a koncovek k infinitivnímu kmenu:
bū- ti → bū + k + (0) → (tu) būk (buď)
bū- ti → bū + k + ime → (mes) būkime (buďme)
bū- ti → bū + k + ite → (jūs) būkite (buďte)
Cvičení:
Utvořte imperativ ke slovesům kalbėti; studijuoti; eiti; atsiprašyti; žinoti; turėti, mylėti.
K vyjádření imperativu vzhledem ke gramatické osobě třetí (jis, ji; jie, jos) slouží
konstrukce tegu(l) + 3.os. praesentu (přítomného času):
tegu(l) būna (ať je / ať jsou)
tegu(l) eina (ať jde / ať jdou)
tegu(l) studijuoja (ať studuje / ať studují)
Asimilace konsonantů v imperativu:
bėgti → bėg + k → bėk (bėkime, bėkite), nikoliv „bėgk, bėgkime, bėgkite“
šokti → šok + k → šok (šokime, šokite), nikoliv „šokk, šokkime, šokkite“
10.3 Vokativ
Vokativ u podstatných jmen
Vokativ má v každém paradigmatu vlastní koncovku (viz tabulka).
V plurálu se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu.
Substantiva na –as přibírají ve vokativu jednu ze tří koncovek:
a) koncovku –ai mají osobní jména mužského rodu (jednoduše – mužská jména a
příjmení):
Jonas→Jonai! Kazlauskas→Kazlauskai! Jonas Kazlauskas→Jonai Kazlauskai!
b) koncovku –e mají obecná jména (apelativa) a jména neživotná (jednoduše –
substantiva na „–as“, která nespadají pod bod a):
ponas→pone! vyras→vyre! dekanas→dekane! universitetas→universitete!
Berlynas→Berlyne!
c) koncovku –au přibírají substantiva, která před koncovkou mají souhlásku „j“
(jednoduše – která končí na „-jas“):
vėjas→vėjau! mokytojas→mokytojau! rašytojas→rašytojau!
Cvičení: řekněte litevsky
pane! otče! synu! bratře! dědečku! strýci!
paní! matko! dcero! sestro! babičko! teto!
pane docente! paní profesorko!
pane docente Jonas(i) Kazlauskas(i)! pane profesore Petras(i) Šiaučius(i)!
paní docentko Ono Kazlauskienė! paní profesorko Agnė Šiaučiūtė!
Vokativ u přídavných jmen
U adjektiv se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu (viz tabulka).
Výjimky:
a) adjektiva ženského rodu s koncovkou –ė mají ve vokativu koncovku –e:
medinė→medine! auksinė→auksine! popierinė→popierine!
b) odvozená adjektiva mužského rodu na –is mají ve vokativu koncovku –i (většinou se
jedná o protějšky ženských adjektiv na –ė):
medinis→medini! auksinis→auksini! popierinis→popierini!
Cvičení. Utvořte vokativ:
jaunas docentas; linksmas policininkas; mažas vaikas; medinis namas; gerbiamas mokytojas
jauna studentė; linksma profesorė; liūdna teta; graži dukra; auksinė kėdė
10.4 Orientace ve městě:
Atsiprašau, aš ieškau stoties. Reikia eiti... ...Masaryko gatve
Ar jūs žinote, kur yra stotis? Eikite... ...tiesiai
Atsiprašau, kur yra stotis? Paskui/po to... ...į dešinę
Kaip eiti nuo fakulteto iki stoties? Reikia pasukti... ...į kairę
10.5 Cvičení. Tvořte rozkazy s oslovením.
Egidijus, nekalbėti, rusiškai:
Aistė, ateiti, čia:
Martynas, ieškoti, nauji draugai:
Rasa, važiuoti, autobusas:
Jurgis, būti, geras:
Merginos, eiti, į, mokykla:
Draugai, važiuoti (mes), su, tėvai:
Mylėti (jis), savo, tėvynė: