_Z i. i.lr «-t:i » . | :., j Minii, m M , b hU In Li Mim |. iiOa tvH." prebodli Jtrm. _• -* J ll.ll , r . . , ľ..r„. - .k il ,.„ MUa iU Ml. .Ji- |.í .«WjH ■ rao»?|L< irtm ľ,.l.. l.,.r. ŕ ba ... I, ,ii k......... i • ....1.1 M |,i.l.,.B...... ■ Co je poezie? Co je poezie? Chccme-h definovat tento pojem, m u tili bychom proti ním u postavit to, co poezií není. Ale říci, co není poezie, není dnes tak prosté. Seznam básnických témat za doby klasické anebo romantické by] znař-ně omezen. Pamatujeme se dubře na tradiční rekvizitu: mezíc, jezero, slavik, skály. rule. hrad atd., atd. Ani romantikovy sny nesměly z tohoto okruhu výborovat. „Dne* jsem měl sen," pSe Mácba, „ie jsem byl v nějakých zříceninách, jak se bořily před i za mnou a v jezeru pod nimi se koupali duchově trnití... Jak jde milenec pro svou milenku do hrobky... Pak - hromady umrlěích kostí ve zříceném gotickém itavení - - létaly okny ven." Z oken byla právě gotická v zvláštní oblibě a za nimi milně ■vrtila luna. Dnes je básníkovi kaldé okno stejně poetické, od obrovského zrcadlového okna obchodního paláce aí do okénka venkovské hospůdky, hustě polpiněného mouchami. A lze dnea básnickými okny vidět ledacos. Nezval o tom psal: mne oslní zahrada uprostřed věty anebo latrína nezáleií na tom jií nerozeznat dm jevy podle půvabu nebo ošklivosti kterou jste jim přiřkli Pro dnešního básníka jako pro starého Karamazova „není ierednych ženských". Není zátiší nebo aktu, krajiny nebo myilenky, které by nyní byly mimo okruh poetických lénut. Otázka po tématu poetickém je tedy pro dnešek bezobsažná. Moiná le lze vymezil okruh poetických prostředků, Jcuiulgn/u? - Nikoli, neboť dějiny umění svědci o jejich stálé proměnlivosti. Ani záměr-nost tvárného prostředku není pro umění závazná. Staří vzpomenout, jak rasto dadaisté a surrealisté nechávali básnit náhodu. Staěí li uvědomit, jak velkou radost míval z tiskových chyb velký ruský básník C lile h-nikov. Prohlásil, ie tisková chyba je obesí skvělým umělcem. Antickým CO JE POEZIE? ■■■chám usrklo údy středověké nepurozumění, dnes se o to stará sochař sám, výsledek (výtvarná synekdocha) je stejný. Čím se vysvětluji skladby Musorgského a obrazy Henriho Rousseaua - genialitou tvůrců nebo její- li uměleckou negramotná * lí? I 1111 jsou způsobeny jazykové prohřešky N ex valový proti V,,, reci - Um, f c ji ncřetl, anebo ie ji íetl, ale vědomí zuvrhl? Jak by se bylo dosáhlo uvolnění ruské spisovně normy, kdyhy nebyl priiel Ukrajinec '.....I. ipatní ovládající ruitinu? Co by psal l .n!i...!!..!.t místo Maldororových tpěvů, kdyby nebyl blázen? - Takové otázky palří do téboi kruhu anekdotických problémů jako pověstné téma -I In. kompozice: co by odpověděla Markéta Faustovi, kdyby byla mu- Ba i kdyl tjistime, které tvárné prostředky jsou typické pro básníky duné doby, neubjevíme ještě demarkační fáru poezie. Stejných aliterací a ostatních eufónie kých prostředků uiívá i soudobé řečniclví, nedosti na tom - uiívá jich i kaidodenní hovorová řeč. V elektrice uslyšíte vtipy založené na stejných figurách jako nejjemnčjií lyrika a kompozice klepů odpovídá často zákonům kompozice módních novel nebo aspoň novel predelle básnické sezóny (podle stupně klepařovy inteligence). Hranice, která dělí básnické dílo od toho, co básnickým ddem není, je labilnější nei hranice finských státních útvarů. Novalisovi a Mallar-iii ■'■■.] se zdála největlím básnickým dílem abeceda. Rultí básníci se oh-divovah poetičnusti vinnébo lístku (Vjaiemskij), seznamu carských latu Gogol), jízdního > ...1,1 (Pasternak), dokonce účtu a prádelny (Kruěe-nych). Kolik básníků prohlalujc dnes reportái za umělečtíjíí výkon, nei je román a novela. Málokdo by se nyní dovedl nadchnout pro Pohortkou vesnici, kdežto intimní dopisy Boženy Němcové jsou nám geniálním básnickým duem. Existuje vtipná humoreska o řeckořůnských zápasnících. Světového šampióna porazil zápasník podřadný. Jeden z diváků prohlásil, íe je to švindl, vyzval vítěze na zápas a porazil ho. Na druhý den bylo v novinách odhalení, ie i tento druhý zápas byl předem smluvený Švindl. Dotčeny divák priiel do redakce a zfackoval referenta. Ale novinářské odhalení i i ozhořčení divákovo bylo rovněž napřed ujednaným Švindlem. Neviřte básnikov), který ve jménu pravdy, reality atd., atd. zříká sc své básnické minulosti nebo umění vůbec. Tolstoj * rozhorčením zamítal své dílo, ale nepřestal být básníkem, nýbri vydobyl si cestu k novým literárním formám jeitě neopotfebováným. Bylo správní ŕeíeno, ic od-hazuje-L herec masku, objevuje se líčidlo. Staří vzpomenout na nedávný masopustní lert Durychův. Rovněž neviřte, polfrá-li kritik básníka ve jménu pravdivosti a přirozenosti - ve skutečnosti zavrhuje jeden básnický směr, totiž jeden soubor prostředků deformujících materiál, ve jménu jiného básnického smíru, jiného souboru deformafních prostředků. Umí- lec v stejné míře hraje, když oznamuji-, že tentokrát to nebude Dichtung, nýbri nahá Wahrheit, jako kdyi ujišťuje, ie dané dílo není nei čirytn výmyslem a ie vůbec „básnictví je lei a básník, který nezačíná bezohledně lhát od prvního slova, k niěemu není". Vyskytují se literární historikové, kteří vidí o básníkovi víc nei básník sám, nei estetik, jeni rozbírá strukturu jeho dua, a nei psycholog, jeni zkoumá strukturu básníkova dníc* tlílio íivota. Tito literární historikové s neomylností katechety sdělují, co v básníkově díle je pouhým „dokumentem lidským" a co je „dokladem uměleckým", kde je „upřímnost" a „přirozený životní názor" • kde „předstírání" a „umělkovaný literární názor", co „jde ze srdce" a co je „strojení". To, co uvádím, jsou vesměs citáty ze studia Hlaváčkovu dekadentní erotika, kapitoly nedávného spisu Soldanova. Lífí se vztah mezi erotickou básni a básníkovou erotikou tak, jako by nešlo o dialektické pojmy, o jejich stálé proměny a zvraty, nýbri o nehybná hesla z naučného slovníku; jako by znak a označený předmět byly jednou provždy monogamní spojeny a jako by byl zapomenut starý psychologický poznatek, že žádný cit tak Čistý není, aby nebyl smílený s citem sobi odporným (ambivalence citů). Hojné literárně historie k é práce dosud operují strnulým dualistickým schématem; psyenickd realita - básnický vymyti a hledají vztahy mechanické kauzality mezi oběma, takte se mimoděk vybavuje v pamětí otázka, která trápda starodávného francouzského šlechtice: je-li ocas připjat ke psu ii pes k vlastnímu ocasu? Jak neplodné jsou tyto rovnice o dvou neznámých, poví nám třeba Máchův deník, svrchovaně pourný dokument, který je bohuiel dosud vydáván se značnými mezerami. Jedni literární historikové počítají jedině s básníkovým veřejným dílem a naprosto ponechávají stranou problémy biografické, jiní zas se snaží co nejzevrubněji rekonstruovat básníkův životopis - uznáváme obě stanoviska, ale výslovně zavrhujeme postup tícb bterárních historiků, kteří nahrazují opravdový životopis básníkův oficiálním výkladem Čítankoví sestříhaným. Mezery v Máchově deníku zůstaly proto, aby snivá mládci obdivující se Myslbekově sose na Petříně nezažila zklamání. Ale jak pravil už PuSkin, literatura - a dodejme, tím spíše literárněhistorieké prameny - nemohou brát ohled na patnáctileté dívky, jei ostatní čtou dnes víci povážlivější, nei je Máchův deník. Ve svém deníku Mácha s klidnou epiřností lící své fyziologické úkony - erotické i anální. Únavnou Šifrou zaznamenává s neúprosnou přesností účetního, jak a kolikrát ukojil tuuhu při schůzkách s Uori. Sabina praví o Máchovi, ie „důmyslný vzhled temných očích, velebné čelo, na nímž se hluboké mySlénky jevily, onen zádumčivý ráz, jenž se nazvíce bledou tvárnosti vyzrazuje, ráz jemnosti a oddanosti ženské poutaly jej u krásného pohlaví nade vSecko ostatní". Ano, tak vypadá dívčí krása v básních CO JE POEZIE' i5 i povídkách Máchových, kdello podrobné popisy milcněina zevnějšku v jeho ,1. niku připomínají -| í- bezhlavá fentká tona obrazů Šímových.' i •■! je vitah ni' i\ Ivrikou ■ deníkem vztahem mni Dichlung a Wahr-heiť! Nikoli, oba ..-(■■ k i. jsou -1.■ (11.■ pravdivé, jaou lo jen různé významy, nebo, mluve ufeně, různé sémantické plány téhol předmětu, téhui záiit-ku. lnu:.,, by řekl, ie j*ou lu i .■/!). n. záběry jedné Kény. Máchův .1. -nik je stejně Lát nit kym duem Jako Máj a .WurinAu, nemá ani pfidecbu utilitárního, je to íialý 1'url pour ťart, je to bii nic lvi pro bát nik a Ale kdyby Mácha lil dnes, moluá le by irovna lyriku {Srnko, bili trnko, uposlechni radu ap.) ponechal pro intímni domáci' potrebu a uverejnil by ipS deník. Pridružili bychom ho k Joyceovi a Lawrencovi, - nimii jeví v leckterých detailech marnou podobu, a kritik by napu], ie tito tri autoři „milují o to, aby ukázali nezfalšovaný obrat člověka, jeni se zbavU viech řádů a zákonů i nyní jen plyne, tefe, vzpíná se jako pouhý Puškinova báseň: „Pamatuji *e na divukrásný o Lamií k — ty tes zjevila jirede mnou jako prchavá vidina, jako géniua íisté krásy.** Tolatoj se v tláŕí i .■ r.- i . ie o téir dáme, kterou opěvuje tato vznesená báteft, Pufkin napsal v leiérníra dopiiu příteli: „Dne* jiem i bolí pomoci m. i Annu Michajlovnu." 1 Ale Maitičhdř není rouhání! óda a hurleska jiou co do pravdivosti rovnocenné, j*ou to pouze dva báanieké druhy, dva vyjadrovací prostředky tfeba pro jedno téma. Tématem, které stále - za* a l»» trápUu Máchu, je podezření, ie nebyl u Lori první. V Háji tento motiv zní: Ach - ona, ona! Anjel múj! Proč ■..<•:■. dřív, nci jiein ji tnal? Proč otec múj? - Proč itůdee tvůj?... ' Bámě: T-ojv u. -i..- oti hIIhtí mi|.„ tlmxí vlasy... Hodina, jel Jí vlečko viala. ta v uta. srnky, tria její uivabaf laj j ssnutek ptala... Mmnmhm: černi, prosil vbuv padaly v llzkycb kadeřích kolen blnUbo. vyiiblébo nbliceje. bletf anak vdike krl.v a. bil? íi.ijí lat. J.-..1 nahoře al ke krku aapjal. dole tt k aWM 1.1, -in.kf nozte doaaboval. vysokou lUUou j. • ■■ postavu. Ceny opiiek •vu-al -ude lUa a ícral ipoaka přepínala ki vysokl. bul .VI,, Nic ale ,,. krávv ,.i.m,.i,i,i,i,. taných, bluboko pod feleai Wilcícb oti, lea rfraa ■ii.mk., a louh) íj.li..- píro uriiuiiitl... Cikání Lniir kadet* vyvyšoval) milou LUol ntiurJi.. sMirojei a Ir lmi> oti. ktcrl ie dm poprvé 11.1111..I1 i.....II..1.1. jeilf ulouno trvající unulek.. kdeJls d*nA: Vyivedl ji tokal a dfval ta aa al popředu p«(raal I poaadu... Ta má .......I)luknu p- MMa plkal l>iU iiebaa... Hrál i-ni. -i > její aobou. lundala punčochu, sedla na kanapi atd. 1 V ...u ani dratUMlJí. Sok - otec můj! vrah - jeho syn, on -i m/. • dívky mojí! - \. _n.liru nule V deníku lící Mácha, jak tetiva) ■ Lori papír, jak ji dvakrát mel, „pak jame opét mluvili o tom, ie nékomu dovolila, přála ti umřít; pravila: .O Cott! wie ungliickbch bin ich."* Nátleduje zaae prudká acéna erotická a pak podrobné líěení, jak jde báaník na stranu. Závěrem je sentence; „Udputť jí Bůh, jestli mne klame, já ji neopuitím, jeadi mne jen miluje, a to H zdá, vidyť bych si i kurvu vzal, kdybych věděl, ie mne má ráda." Ten, kdo řekne, ie druhý motiv je vérnou fotografu ikutef notti, kdeito první (Májový) pouhým básnickým výmytlem, zjednodušoval by realitu jako středoškolská ufebnice. Moiná ie zrovna Májová redakce je odhaleněji!' projev dulevniho exhibicionizmu, jeítí ttupňovany oídípovtkým komplexem (tok - otec můj). Vidyt i tebe v r aicd né motivy v báanictví Majakovakého byly kdyii povalovány za pouhý Literární trik a byly by ■nad povaiovány ai doiud, kdyby Mujakovtkij jako Mácha předěaznř ■konal na zánět plic. Sabina aděluje o Máchovi, le „v pozůstalých poznamenáních jeho Čteme jakýai zlomkovitý popia nějaké oaoby no v o romantického druhu, který ae adá býti věrným výrazem laméhu báiníka a hlavním vzorem, dle kterého! zamilované charaktery utvořoval". Rek tohoto zlomku „xavraidil ■e u nohou divky. kterou vroucně miloval, a která látce léto jeltí vrouc-něji odpovídala. Myale, ie je zavedena, nutil ji pŕúahami. aby mu ivůdce •vého udala, by ji pomitil; ona zapírala; on hořel hněvem, zuřil; - ona přísahala: - tu myilénka co blesk jej prolétla: Já bych ho, ji nutě, zabil; můj íi--! by byl smrt; nechť iijc, já nemohu.' " Rozhodl ae tedy spáchat tcbevraldu a o své milence myslil, „že je andělem trpěbvosti, ani ivůdce svého n. -i .i-i m m uěiniti nechtíc**, ale v poslední chvíli pochopil, ../<■ jej zklamala** a „andělská tvář v ďábelskou ie mu změnila**. V dopisu důvěrnému příteli popisuje Mácha tuto svoji milostnou tragédii: . I i jsem Vám řekl jednou, ie bych se pro jednu víc zbláznit mohl: - jeat to zde - 'iiľ- Nothaucht ist unterlaufen-----; - holky mé matka zemřela, ■Iraitivá přísaha se sloiila s půlnocí u rakve její-----a----- nebyla to pravda - a já - hahaha! - Eduarde! já jsem se nezblázni] - ale řádil jsem". Tedy tři verve: vraida a trest, sebevražda, mek • rezignace. Kaidá z těchto verzí byla prolita básníkem, kaidá je stejně opravdová bez ohledu na to, která z daných moiností dolla uakuteěnění v soukromém iivotě 1 RevnU v < ,k.,„r,l, „Olrt ,„{,,■ - alce nitku ... I: - ne, on tavraldll matku nou - nalkou - u natkou .»cJl milenku mou - sve-il milenku ol« - nátku nou - ■ otec nOj uvraldd olea .„.-I,,.- u která v literárním dl Ostatné, kdo provede del............ ..no mtezi arlievrazdou ■ Puškinovým tuubujnn nebo čítankové nesmyslným >koti r m Machovými'4 Mnohonásobne prolínaní poezie a soukromého tivota jeví ie nejenom v důrazní komunikativnosii Máchova básnického dúa, nylni zároveň v intimním laiahování blerárních motivů do iivota. Vedle úvah o individuálne psychologické genezi nálad Máchových je oprávnená otáxka o jejich sociální funkci. Zklamánať látka má neni jen soukromou záležitostí Máchovou - jak správne vystihl Tyl v mistrném pamfletu Roxeroanee, je to dluha. neboť směrodatné heslo Máchovy literárni ikoly tni, je toliko t... J ■ -: matka pravé poezie". V plánu literární historickém (opakuji - v plánu Uterárn ji>tém smyslu stybxujc a přetvořuje událost, kterou líci U zhodu ■ tendence, patos, adresát, predbežná „cenzuro", /niobu hotových schémat. tVulnio hásnickost slovního projevu důrazné oznamuje, ie vlastné nejde o komunikaci, můie ide být »ctniurs" přitlumena a icslabena. Básník opravdového formátu, Janko Kráľ, který ve ivých kostrbaté krásnych improvizacích geniální stírá hranici mezi zá-' r. 1111' in deliríem a bdovou písní a je jeltí nespoutaníjlí ve své obrazotvornosti, jeíté spontánníjií ve svém půvabném provincialismu než Mácha, - Janko KráT je vedle Máchy skoro příručkovým příběhem oidi-povského komplexu. Bolena Némcová, kdyl poznala Krále osobné, napsala o ním přítelkyni: _Je to hrozný podivín, a ta jeho zena je velmi prkna, mladiéki, ale hrozná husa, a on ji má tak pravé jen co dí verku, sám mi řekl, íe on jednu jen ienu miloval, nade viečko, z celé dule své, a to byla matka jeho. zato ale otce s toule! náruživostí nenávidel, a sice * TlklD lítí .< A, MM ■■-„,.„„. Mol,* tri dui před unru: ...'.-li jsem. Si Lori byli od us. ■ dumu. tak Jaeai • rosvnekUI. se ... m ■ talia mahl mil smrt Take od lA I. tu ■Au ■ |. .i:, vypadán. Vlečko jsoo m nwtritkal a myslil jsem. hurd >■ musia jíl odluď. ■ (.01 U maU dtlal. co chce. Já vtin. p rot aecbei. aby )« a doaau ani i,.,,,!,.!,,!, ■ Jambicky brali iriil-ii. ■- „bei meiunn l.rl.rn .i li»..i j. b I'm . Du sielut proto, le matku týral. (A on totéi lené .1-1., -Co umfela. nemduje nikoho. - Mné se tdi, ie ten flověk přece jen v blázínci umře!** A tato nevsedni infantilnou!, která v tivoté Kráľove polekala stínem Idenatví dokonce amélou Bolenu Nemcovou, nikoho neatraií v Kráľových básních; jsou vydány ve sbírce i nnmi Itudujúcej mlddeie a zdají se pouhou „matkou"* - prestole málokdy v básnictví milostná tragédie ayna a matky byla tak prosté a príkre odhalena. O eem vypravují Královy balady a písní? - O vřelé mateři ké lásce, která nífcdy deliť sa nedala, o nezbytném odchodu syna, jenl přes materinskú radu pevné ví: darmo je, kto proti osudu? Nie mne túdeno, -O nemožnosti návratu z cudzích krajov domov ku maUri. Zoufale hledá matka ayna: po tom celom svete smútok je hrobový, ale ani zmienky nieto o synovi. Zoufale hledá syn matku: .\aio idei domov k bratom a otcovi?... načo do dediny, krídlatý sokole? Tvoja matka, ta Sla na to liro pole. Strach, fyzický strach divného Janka odsouzeného na zahynutí, len o lůní materském zní témíř nezvalo víky. Z Nezvaluvy Historie lesti prázdných domů: Maminko tfilíeJ ii nern mě navidycky tam dole V prázdném pokoji kde se nikdo neprijíma Je mi sladce v tvém podnájmu A bude to ttralné at mne z nlho vypudí Kotikerá štikování mne očekávají A to nejttralnfjll štikování Stehování za smrt Z Králova Zverbovaného: Ach, mamilka moja, keďs ma rada mata, k čomus ma takému losu do rúk data! Veďs ma vyloiila na tento cudzí svet, oka keď zo črepa vyhodia mladý kvet; kvet ten, ktorý Cudia dosiaľ nevonáli, keď ho chcú vytrhať, nálože ho stali! Ťaiko to, preťaiko lúčke bez dáidi/ka, ale sto rás ťailie, keď moria Janíčka. Nezbytnou antitctí prudkého přílivu poezie do iivota jeat její ncniéiié prudký odliv. CO JE POEZIE: /'.. této testi i - i" nikdy t> -•■/ Ztratil jsem vajíčko kdo je nalel? BŮé vejce čertu slepice Dríi se ho tři dni zimnicr Celou noc vyj* i •■ • Jede jede knii Žehná viem dveřím Jak páv tvým peřím Je pohřeb je pohřeb a snéíí Vajíčko ta rakví Uší Není to ten V tom vajíčku je čert Zlé svědomí mi hýčká Žij tedy bex vajíčka čtenáři blázne Vajíčko bylo práidné I 'i nu.< .■■. hla Mttelé revoltní poesie buď r 1..<. /-„:'■ kŕ .tdl .1. ..].<■ i—I.......,l — t.,„i.i,l,.. ttolílí. dochoval h jako Urffnuukrim kiillurful H tonul hlurritmu Teprv kdyi odumřela doba a rozpadla ie tísná apojitoit jednotlivých jejích iloirk. teprv na pověstném hřbitově díjin alavnoatní < ni nad rozmanitou archeologickou vetefi básnické „památky". Pak píetně mluvíme o době Máchovi. Tak teprve v hrobce shledáváme lidskou kostru, teprv kdy ui k niěemu není. Vymykala se pozorování, pokud plnila svůj dkol, leda bychom ji uměle uziřili rentgenovými paprsky, leda bychom dotěrně pátrali: co je páteř, co je poesie. 32 CO JE POEZIE'