Sylaby přednášek Literatura pro děti a mládež I – PS 2014 1. Okruh: teorie literatury pro děti a mládež Pojem LPDM – vysvětlení Intencionální a neintencionální literatura (nositel intence, způsoby zařazení textu mezi neintenciální díla pro děti). Pojem dětský aspekt Funkce LPDM – estetická, poznávací, výchovná, čím se liší složení funkcí LPDM a lit. pro dospělé Specifické funkce LPDM Struktura LPDM (intencionální, neintencionální, slovesný folklor) Folklor v četbě dětí (intencionální, neintencionální, dělení) Etapy dětského čtenářství – dělení, charakteristika Žánry LPDM Pohádka – charakteristika, dělení (folklorní, literární, autorská), terminologie Příběhová próza ze života dětí – (totéž co u pohádky, včetně pojmu referenční hrdina) Poezie – místo a význam, autorská a folklorní Bajka Pověst Próza s přírodní tematikou Dobrodružná próza Uměleckonaučná próza Kromě přednášek lze vycházet např. z: Jaroslav Toman: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 2. Historie LPDM od počátků do konce 19. st. – ve světě Počátky ve světě – do osvícenství Ch. Perrault F. de Salignac de la Motte J. J. Rousseau Jonathan Swift Daniel Defoe H. Ch. Andersen Příběhová próza ve světové literatuře, vývoj, impulzy (Dickens...) H. Malot Johanna Spyriová F. E. Burnettová M. Twain E. de Amicis Příběhová próza s dívčí hrdinkou ve světě Inspirace v literatuře pro dospělé S. de Ségur Ch. Brontëová L. M. Alcottová Kromě přednášek můžete vycházet např. z: Milena Šubrtová: Kapitoly ze světové literatury pro děti a mládež I 3. Historie LPDM od počátků do konce 19. st. – v českých zemích Situace od středověku po nár. obrození (výchovné spisy apod.) J. A. Komenský Význam Bible Situace od NO do konce 19. st. Josef Prokop Rulík – Campe Lidovýchovně vzdělávací a zábavný program V. M. Krameria Próza pro dívky Marie Antonie M. D. Rettigová V. Nejedlý E. Krásnohorská Škola i LPDM v 19. století Problematika mimoestetických funkcí Mravní pojetí prózy F. Doucha F. Pravda Naučná próza J. K. Hraše S. Podlipská K. V. Rais Hist. próza A. Jirásek V. B. Třebízský Povídky o dětech a pro děti R. Svobodová K. Půlpán J. Krušina ze Švamberka P. Sula Výběry a výbory z děl pro dospělé určené dětem (J. Š. Baar) Neintencionální literatura pro děti v 19. st. Kromě přednášek lze vycházet např. z: Tenčík: Četba mládeže v počátcích obrození, Chaloupka – Voráček: Konture české lit. pro děti a mládež, Slovník autorů lit. pro děti a mládež – a dále také viz literatura k předmětu na ISu. O autorech, jejichž jména jsou zdůrazněna půltučně, budu předpokládat, že víte více.Kromě nich také Vinařický, Němcová, Erben, Sládek, Rais, Kožíšek, Bartoš, Baar. 4. Přednášky mgr. M. Salhiové (jsou nedílnou součástí programu) Detailnější věkové rozdělení dětí se zřetelem k jejich čtenářství: A) vývojová psychologie teorie kognitivního vývoje (4 vývojové etapy) – Jean Piaget senzomotorické stadium (0–2 roky) předoperační stadium (2–7 let) stadium konkrétních operací (7–12 let) stadium formálních operací (12 let a více) životní cyklus rozšířený a dokončený (9 stádií psychosociálního vývoje) – Erik Humbolt Erikson kojenecké období (0–1 rok), rané dětství (1– 3) , věk hry (3–6 let), školní věk (6–12 let), adolescence (12–19 let), mladá dospělost (19–25 let) , dospělost (25–50 let), stáří (od 50 let), pokročilé stáří (od 80 let) stadia morálního usuzování – Lawrence Kohlberg 3 úrovně: předkonvenční, konvenční, postkonvenční morálka B) zřetele literární a čtenářské předškolní věk (2/3–6/7 let) dítě se realizuje ve hře v popředí jsou krátké útvary: ukolébavky, popěvky, říkadla, hádanky, pohádky silně jsou zastoupeny veršované formy omalovánky, leporela, dětské časopisy pro nejmenší (domalovánky, vystřihovánky) z lit. hlediska se jedná o věk předčtenářský vytvoření pozitivního vztahu ke knize návštěva mateřské školy mladší školní věk (6/7–12 let) pravidelná docházka do školy přináší dítěti řadu nových skutečností (povinnosti, řád, dítě přestává být středem pozornosti, musí se vypořádat s přirozeným egocentrismem) již není bezvýhradně závislé na četbě zprostředkované dospělým čtenářská samostatnost se získává až kolem 10. roku důležitý je správný výběr knihy čtení je velmi náročná činnost, musí se zapojit i rodiče (trpělivost, motivace, i např. společné sledování rozhlasové pohádky) přemíra péče o čtenářství dítěte se může stát brzdou v rozvoji čtenářství improvizované vyprávění, divadelní vystoupení vrcholné období čtení pohádek, dále kratší epické útvary, pověsti, příběhy ze života dětí (lepší jsou díla s přitažlivým, přehledným dějem, na jedno dvě posezení) starší školní věk, pubescence (12–15 let) emancipační trend u dítěte, střety s dospělými, rebelantské chování distance od četby minulých let, přezíravý vztah k pohádkám apoetický věk – odliv zájmu o básnické výtvory v první řadě zájem o přitažlivý děj, touha po napětí, exotice – dobrodružná beletrie se vzorovými hrdiny diferenciace na chlapeckou a dívčí četbu vzrůst zájmu o literaturu faktu, biografie, tvorbu pro dospělé věk dospívání, adolescence (15–19 let) nejrizikovější období v životě sociální zralost nastupuje až ve 21–25 letech vyzrávání ve vztazích k umělecké literatuře, schopnost ocenit kvalitu, skutečné hodnoty neexistují výrazné odlišnosti od četby pro dospělé Poezie pro děti od 40. let 19. stol. do první světové války (I. část po J. V. Sládka) Literatura: ČEŇKOVÁ, Jana: Vývoj literaury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha, 2006 TOMAN, Jaroslav: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury, České Budějovice, 1992 POLÁK, Josef: Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež. Praha: SPN, 1987 - většina ukázek bude z této knihy VLÁČIL, Petr: K. A. Vinařický a slovesnost dětí a mládeže. 1973, diplomka MU Co je to poezie pro děti? Jedná se již o umělou poezii pro děti, která se snaží odpovídat ontogenetickým zvláštnostem dětské psychiky. Minulou přednášku jsme si říkali věkové rozdělení dětských čtenářů a trochu jej zopakujeme: V prvních měsích a letech života hraje velkou úlohu folklorní básnická tvorba Předškolní věk charakterizuje synkretismus (dítě vztahuje okolní svět ke své osobě), obraznost a sklon k personifikování, imitace, smysl pro rytmus, konkrétnost jako východisko dětské fantazie - zvuk, rytmus Mladší školní věk (prepubescence) – je také označováno jako věk extraverze – dítě vše zkoumá, malý objevitel Přesouvá se pozornost od rytmu k sémanticko-gramatickému významu básně Starší školní věk – pubescence Čas tápání, hledání sama sebe, vnitřní nejistota – apoetický věk Čtenář nevyhledává poezii, básnické pojetí skutečnoati je mu cizí Poezie pro tuto skupinu tíhne k civilnosti, volnému verši, písňovému charakteru Proč zrovna 40. léta 19. století? Přednáška se bude skládat z pěti částí: předchůdci – čeští i světoví dětský foklor odborný sběr fokloru ohlasová poezie pro děti autorská poezie pro děti I. Předchůdci - umělecká básnická tvorba pro děti ve svých počátcích (od 15. do 19. stol.) sloužila pouze didaktickým a výchovným účelům - veršované abecedáře další častá tvorba nejen pro děti - deklamovánky - báně výrazného rytmického rázu určené k hlasitému přednesu (deklamaci); oblíbena v českém národním obrození ve 1. pol. 19. stol. ( J. K. Tyl (http://leccos.com/index.php/clanky/tyl-2-josef-kajetan)). (J. V. Sládek: báseň Čeští hoši ze sbírky Zvony a zvonky) - veškerá poezie pro děti měla didakticko-výchovný charakter, formální jednoduchost - není tomu tak jen v české, ale i celkově v evropské literatuře do konce 18. Století např. anglická verze dětských říkadel, popěvků a veršovaných příběhů: Matička Husa - John Newbery (1760-1765) později Puškin (1799-1837) - veršované pohádky Pohádka o popovi a jeho čeledínu Baldovi, Pohádka o caru Saltánovi, Pohádka o rybáři a rybce - ovlivnil Jana Wericha Edward Lear (1812 - 1888): Kniha nesmyslů (1864) Limerik je zábavný literární(http://cs.wikipedia.org/wiki/Literatura) poetický(http://cs.wikipedia.org/wiki/Poezie) útvar, u jehož vzniku stál anglický básník Edward Lear(http://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Lear). vyznačuje se pětiveršovými strofami, které se rýmují podle schématu AABBA. Příkladem může být tento limerik Edwarda Leara v překladu Antonína Přidala (http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_P%C5%99idal): Byl jeden dědeček v Szegedu, který jel na starém medvědu. Když se ptali: „Kluše?“ Odpověděl suše: „Je z rodu neklusavých medvědů.“ Robert Louis Stevenson (1850–1894): Zahrada veršů pro děti - 1885 Ostrov pokladů (1883) - slavný pirátský příběh Podivný případ dr. Jekkyla a pana Hyda (1886) - příběh o dvojakosti lidské mysli Rudyard Kipling (1865-1936) - básně o dětech a přírodě V roce 1907 získal Nobelovu cenu za literaturu "za mužnost stylu" alegorické prózy pro děti, které jsou přitažlivé i pro dospělé: Kniha džunglí - 1894, 1895, soubor povídek též uspořádaný do souboru Mauglí. Povídky z džungle Kim - 1901, nejzdařilejší autorův román. Představuje realistický obraz dospívání a včleňování se do společnosti. V něm se vedle obrazu Indie rozvíjí i špionážní příběh. - v době národního obrození - poezie určená dětem vycházela v Puchmajerových almanaších (1795, 1797) – veršované bajky – vliv ezopovské nebo lafontainovské tradice, poutavý krátký příběh nesoucí poučení, ale tvořeny především pro dospělé Antonín Jaroslav Puchmajer (1769-1820) – veršované bajky v jeho almanaších byly určeny pro dospělé čtenáře, ale např bajku Vrána a liška znali celé generace čtenářů, byla zařazena do čítanek podle Lafontaina (Jean de La Fontaine), nepůvodní, ale lokalizace do domácího prostředí Jan Zabranský (1764-1842): jeho bajky vycházejí z potřeb školní mládeže, ale jsou těžkopádné básně pro děti Šťastní žáci, Odkládání první původní povídka pro mládež Ladislav a dítky jeho (rozmluvy otce a jeho dětí) např. báseň z Puchmajerova almanachu -Vojtěcha Nejdelého (1772-1884): Ukolíbavka, Předlička s podtitulem Pro dítky použití lidových prostředků, oslovení, citlivější Hodně přeďte, práce hleďte, milé sestřičky! Každý řekne: Toť jsou pěkné pilné dívčičky. Jak je mílo, jde-li dílo sobě poskočit; zpívat česky k práci hezky zas se přitočit. Honem přede, nitky vede, jak by krájel med. Kolo bručí, dívka zvučí, jak by oběsved. Tu se dívá, radost mívá dobrá matinka; tys má zlatá, boubelatá, praví, dívčinka! František Rautenkranz (c) (1776-1817) Píseň dítěte veselého, Písnička o dobrém Karlíčku publikované v roce 1807 ve sborníku Hlasatel český základní motivy: pokora, povinnost, odříkání, trest, zásluhy Jakub Jan Ryba (1765-1815)“ Kancionálek (1808) - sbírka básní a písní jako novum - motiv dětské hry, školy jako místa duševní práce, motiv vlastenectví, osvíceného učitele uvolnil sylabotónický verš puchmajerovské doby, ale stále nerespektuje potřeby dítěte, píše básně z hlediska dospělého (vychovatele, učitele, rodiče) ---------------------------------------------------------------------------- II. poezie 40. let. 19. stol - v dětské tvorbě návaznost ne na poezii národního obrození (moralistní, výchovnou), ale na domácí produkci jiné provenience - dětský folklor (především písně a říkadla) a na lidovou poezii - tvůrčí využití dětské lidové slovesnosti v oblasti žánrové, tematické a výrazové – i funkce praktická a herní na rozdíl od lidové slovesnosti celkové - další znaky poezie 40. let: důraz na estetickou funkci - nový přístup k dětskému adresátovi, pochopení a citlivé respektování jeho věkových a psychických předpokladů - proti sílící germanizaci českého školství, národní, vlastenecký akcent - další zdroje: rodičovská zkušenost, učitelská profese, aktualizované vzpomínky na vlastní dětství Dětský foklor: - lyrické, epické a dramatické útvary ústní lidové slovesnosti tvořené samotnými dětmi nebo dospělými pro děti Významová rovina není nejdůležitější, důležitější je rytmus, artikulačně zvuková nosnost, propojenost se hrou, pohybem, mimikou, gestem Při klasifikaci dětského folkloru se přihlíží spíše k funkčnímu hledisku: komunikační hledisko, zábavné, hravé, expresivní, emocionální…) - 4 základní žánrové okruhy dětského fokloru (podle Jaroslava Tomana: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury, České Budějovice, 1992, s. 56-58) 1. drobné folklorní žánry pro děti i pro dospělé: přísloví, pořekadlo, píseň 2. žánry, které přešly do dětského fokloru z oblasti pro dospělé Zaříkadlo, koleda, báje, pověst, pohádka, bajka Zaříkadlo (zaklínadlo) Erbenovo zaklínadlo na zbavení se bradavic: "Když zvoní hrana - ale nesmíš věděti, kdo zemřel - vezmi kousek hovězího masa, tím ty bradavice stírej a přitom třikrát říkej: Hrana zvoní, nevím komu, bradavice, jděte z domu. Až tam toho pochovají, ať vás taky zakopají. Pak to maso zakopej pod okap a nežli shnije, bradavice se ztratí." 3. okruh: dospělí vytvářejí pro děti se zřetelným záměrem je vychovávat, vzdělávat a esteticky kultivovat, ale i bavit je, napomáhat jejich psychickému a fyzickému rozvoji. Většina těchto žánrů vznikala při zemědělské práci doma a v přírodě, v rodinném prostředí, při hrách lidové říkadlo a jeho různé typy, hádanka, ukolébavka Říkadla – jednoduchý veršovaný útvar, v němž převládá rytmická složka nad významovou - pravidelný rytmus, zvučný rým, melodičnost - logické vazby mezi verši se uvolňují, dochází až ke slovním zkomoleninám či vymyšleným morfémům (enyky, benyky, kliky, bé…) - zlepšují koordinaci pohybů při hře dospělého s dítětem, děti říkadlo často skandují, nezamýšlejí se nad obsahem - básnické prostředky: personifikace, apostrofa, dialog, eufonie, jazyková hra dva typy říkadel (podle J. Tomana): pragmatická (pedagogicko-didaktická) a zábavná pragmatická: v těchto říkadlech je záměr naučit dítě ovládat své první pohyby (Paci, paci), usnadňovat mu manuální činnost (Otloukej se, píšťaličko) procvičovat mluvidla, zlepšovat artikulaci a výslovnost- jazykolamy, oblamovačky Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku, okovej ji hezky dám ti čtyry český. zábavná říkadla: hl. funce bavit se často doprovází dětské hry nebo hry dospělých s dětmi (Slepá bábo, Vařila myšička kašičku) patří sem rozmanité skákanky, nonsensová říkadla -absurdní, paradoxní jazyková spojení, komická hra s představami, myšlenkami, slovy: Za horami za dolami, cosi se tam svítí, je tam kostel tvarohový, syrovátkou pobitý. Hádanka - tříbí úsudek dětí, rozvíjí obrazné myšlení a estetický cit úkol k řešení v poetické hádance se postupně potlačují konotace, které mají být během jejího řešení vyloučeny, svou podstatou se blíží alegorii, často založena na metafoře, personifikaci, přirovnání a) Metaforicko-metonymické hádanky – obrazně pojmenovávají atributy příslušného jevu a zpravidla jsou doplněny otázkami: Čtyři pacholíci se honí, žádný žádného nedohoní. - 4 kola u vozu b) hádanky založené na nonsensové slovní hříčce: Který pták má na ocase raka? straka početní hádaky - vtipné matematické úlohy c) nepravé hádanky (blízké aforismu, nonsensu, anekdotě) - často nevyžadují řešení: Proč má mlynář bílou čepici? Aby se neumazal 4. okruh - foklorní žánry vznikající jako živelný projev při vlastní dětské hře a vzájemném kontaktu: říkadla, rozpočitadla (rozčitadla), škádlivky, rytmizované říkanky, dramatická dětská hra, tajná řeč Rytmizované říkanky – velmi rozmanité, vytleskávání, např. napodobování hlasů ptáků a zvířat Rozpočitadla – praktická funkce, pomáhala úvodnímu rozdělování rolí v jednoduchých dětských hrách - vyznačují se absencí významu, zdůrazněním rytmu a rýmu, hra s jazykem - např. nesmyslná, ale tajuplná, magická slova Škádlivky - žertovné vysmívání se charakterovému nedostatku nebo nevhodnému chování, či jednání konkrétní osoby, komická nadsázka Ten náš Vašek, to je kos, prodal boty, chodí bos. dramatické dětské hry: napodobování práce dospělých, povolání, rozličné životní situace - autodidaktické - poznání urč. profese (Na kováře) - zábavné (Všechno lítá, co peří má) - obřadní - původ mýtický, či křesťanský (vítání jara, vynášení smrtky, Vánoce) III. odborný zájem o dětský folklor K. J. Erben (1811-1870) - 1. Systematický zájem o sběr národních písní a říkadel, 2000 textů včetně dětského fokloru - Nejednalo se o intencionální zájem o tvorbu pro děti, ale stal se zakladatelem pro další odborné bádání i inspirací pro další autory Písně národní v Čechách (1839 - 1845) Prostonárodní české písně a říkadla ((1862- 1864) Věk dětský: modlitba, kolíbavky, dítě buditi, třepati ručkama, cvičení výřečnosti, posměšky, hádanky (podobenství, žert a dvojsmysl, z počtářství), zvířecí řeč, počítadla, dětské hry Večerní modlitba dětská Andělíčku, můj strážníčku! opatruj mně mou dušičku. Chlapcovi (ukolébavka) Spi, synáčku, spi, zamkni očka svy, Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíčky kolíbati spi, andílku, spi! Spi, andílku, spi, zamhuř očka svy, až se zbudíš na chvíličku, dá ti mamička kašičku, spi, andílku, spi! Hra dospělého s dítětem Myška Běhala myška okolo bříška: šup do pupíčka! Paci, paci, pacičky, táta koupil střevíčky a maminka pásek na myší vocásek. (a maminka metličku na plačtivou Ančičku.) Povídání pohádky Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. Povídám, povídám druhou, že voda teče struhou. Povídám, povídám třetí, že spaly na peci děti; a když se hezky vyspaly, po kusu chleba dostaly. Z Bydžovska Hádanky – podobenství Dvanácte panen v jedné posteli a žádná na kraji. 12 měsíců Táta vysoký, máma široká, syn divoký, dcera hluboká. Vzduch, země, oheň, voda Čtyry rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. Plž Sedí panna na pařízku, drží pejska na řetízku. Jahoda žert a dvojsmysl Šel bratr se sestrou a muž se ženou. Přišli k jabloni, na ní byly čtyry jablka. Každý se utrhl po jednom a přece tam jedno zůstalo. Kterak to mohlo být? (bratrova sestra byla zároveň ženou druhého muže) Ptačí řeč Vrabec Čim! čim! čimčarara! štilip! štilip! však! však! však! tak! tak! počítadla Jedna, dvanda, třinda, čtrnda pádě, ládě, souka, louka, do klobouka, cinky, linky, bác. další oddíly sbírky Prostonárodní české písně a říkadla ((1862- 1864): Písně věku mládeneckého a panenského Písně a říkadla svatební Obecné písně svatební a manželské Písně o stavích, živnostech a jiných stránkáchživota občanského Selské hospodářství Písně vojenské Vzpomínky historické Písně rozpravné Říkadla v nemocech Marnost světská, smrt a pohřeb František Bartoš (1937-1906 Zlín) byl folklorista - žák Františka Sušila Ve sběratelské činnosti navázal na dílo Františka Sušila a vydal tři soubory moravských a slezských písní s nápěvy, poslední ve spolupráci s Leošem Janáčkem - po 40 let je sbíral (Nové národní písně moravské, 1882; Národní písně moravské nově nasbírané, 1889; a Národní písně moravské v nově nasbírané, s Leošem Janáčkem, 1889- 1901). Pracemi o lidových zvycích a obyčejích, o lidovém léčení, pověrách apod. se stal zakladatelem moravské etnografie a folkloristiky. Své národopisné studie shrnul do knih Lid a národ (I. sv. 1883, II. sv. 1885), Moravský lid (1892), Moravská svatba (1892), Deset rozprav lidopisných (1906), Líšeň (1902). Dodnes ojedinělým dílem je jeho sbírka moravského dětského folkloru Naše děti (1888) - vliv na Sládka Kytice z lidového básnictva (1906) - třídí folkor do 3 okruhů: děti v rodině,děti mezi sebou, děti v obci Ve všech útvarech je důležitá složka recepční, komunikační Vliv na další spolupracovníky: Jan Vyhlídal - Slezsko František Myslivec - Slezsko Leoš Janáček IV. ohlasová poezie – důkladná znalost poetiky lidového verše – dokonalé napodobení, ale zároveň snaha o ztvárnění aktuálních témat F. L. Čelakovský: (1799-1852) Ohlas písní ruských (1829) - Písen dětská Ohlas písní českých (1839) - Dětská Vnímal obraz folkloru celistvě, nejen dětský folklor Ohlasy měly vystihnout charakter daného národa V obou sbírkách jsou básně o dětech i pro děti, počítal s přednesem všech textů v rodinném kruhu Např. Dětská Pověz mi, holátko, zlaté pacholátko, u koho se rád chováš? „U mého tatíčka, děláme koníčka, houpity, houpity, hou.“ Pověz mi, holátko, zlaté pacholátko, koho nejraději líbáš? „Matinku, matinku, má hladkou hubinku, tatíčkova píchá.“ Pověz mi, holátko, zlaté pacholátko, po kom se ti stýskává? „Po vás, má babičko, hruštičku, jablíčko v kapsáři míváte. Pro mne je chováte.“ Karel Alois Vinařický (1803-1869) umělecká intencionální poezie pro děti hlavní témata: venkovské dětství, dětská hravost a hlavně vzory lidové poezie Katolický kněz (kanovník vyšehradské kapituly), literární kritik, básník, překladatel, stoupenec „ohlasové školy“,psal i teoretické názory na tvorbu pro děti, jako jeden z prvních si uvědomuje potřebu jejího osamostatnění z národní literatury Věnoval se obrodě českého školství a snažil se prosadit češtinu jako vyučovací jazyk, psal učebnice, příručky pro učitele a jako pedagogickou pomůcku své dětské básně. Usiloval o všestranné vedení dítěte: slabikář Abeceda česká (18388), psal autorské čítanky, např. Čítanka malých (1859) jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrozeníí a (spolu s Františkem Douchouu) spoluzakladatel české literatury pro dětii. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu V knihách pro děti usiloval o jazykovou čistotu. Zobrazoval dětství ve hře, poznávání zvířat, věcí i lidí, života v rodině, pracovní úkony, výsledky řemeslných prací, fyzikální a přírodní jevy další motivy: vlastenectví Mravoučná linie - moralitní zaměření, ale i vcítění se do dítěte deklamovánky, říkadla, písně, rozpočitadla, veršované bajky Žežulice Po měsíci máji, pacholík šel v háji a žežulka s buku zakukala: „kuku, škoda jara, kluku!“ Podle rozumu jak věděl, hoch žežulce odpověděl: žežuličko, nežaluj, v létě také se raduj! Léto také musí býti, my musíme pšenku žíti, v podzim ovoce dozrává. Nech ať se to všecko střídá, víc už nenaříkej, létě také zakukej! – A žežulka s buku vesele pak odpovídá: Ku – ku – ku, ku – ku, moudrý jsi, kluku! Pomsta Drobné zvířátko je včela, avšak pomsta její smělá o život ji připraví. Ublíží-li ona komu, nejvíce jí to samé škodí. Zlé nejvíce škodí tomu, svévolně kdo sám zlé plodí. Psal drobné básnické texty, které zařadil do sbírek: 1842 - Kytka, dárek malým čtenářům věnoval je Fričovým dětem velmi často používal zdrobněliny, ale postupně tento mechanický princip překonal důraz na dětské hry, aktivitu, děj, pohyb, vtip, vztahy postav a zvířátek (Panenka, Pasačka, Hra na vojáky, Chlapec a hlemejžď) ukolébavky (Kolíbavá, Kopa rýmů) 1845 Modlitby maličkých 1845 - Druhá kytka básní, bajek, písní a hádanek – zde jsou již obrázky a noty fyzikální, přírodní a pracovní jevy (O pěti smyslech, Hlasy lidské, Hlaholy zvířat, Hnití - pohyby, Píseň mlatců) 1852 - Kytka básniček. Nové, rozmnožené vydání dvou kytek básně nebyly sázeny ve verších, ale z úsporných důvodů in continuo - po celé řádce staré i nové básně Petr Vláčil: K. A. Vinařický a slovesnost dětí a mládeže. 1973, diplomka MU Mnohé jeho texty byly velmi kvalitní, přejímaly se často do čítanek, a tak zlidověly: Hra na vojáky Tluče bubeníček, tluče na buben a svolává hochy - hoši pojďte ven. Ať je slunko nebo mraky zahrajem si na vojáky hola hola hej nikdo nemeškej. Tluče bubeníček tluče na buben a svolává hochy - hoši pojďte ven. Zahrajem si na vojáky máme pušky i bodáky hola hola hej nikdo nemeškej. Píseň o nedbalém žáku Ivánku náš, co pak děláš? tys pořád ospalý, k učení nedbalý co z toho máš? Vstaň a se mej, vlasy česej, honem oblekni se, poklekni, modli se, do školy spěj! Ivánek vstal, dlouho hledal, nevěděl, kam šátek, punčochy, kabátek včera si dal. Ivánku, již se opozdíš; z kostela děti jdou, do školy se hrnou, ty tu stojíš! Ivánek, hle, do školy jde, práznou má taštičku, zapomněl na knížečku v komůrce své. Domu běžel, kde by ji měl; dlouho hledal kolem, až ji pak pod stolem pozdě našel. Ivánku náš, co pak děláš? děti jdou ze školy, ty teprv do školy se kolébáš? Styděl se pak loudavý žák, — potom byl pilnější, k učení hbitější, hodný školák. s. 103 krátké texty - 4 - 10 veršů - vystihuje charakter popisovaného Vrabec: Vrabče, vrabče, ty zlý chlapče, proč se s jiným pereš, zrnko do zobáčku bereš? Vzývání anděla strážce - modlitbičky nijak výrazně nábožensky zaměřené, vliv dětského myšlení V temné noci Kdyby sluníčko V noci svítilo, Snad by to ranilo Moje očičko. Proto moje oko vídá Bílý den a černou noc Všecko na světě se střídá, Všecko řídí Boží moc. Strážný andělíčku, ty můj přítelíčku, laskavě na mně hleď, po cestě dobré mě veď. V. autorská poezie pro děti - umělá (intencionální) František Doucha (1810– 884) Byl český katolický knězz, spisovatell, překladatell (dětskou prózu i poezii) a bibliograf, oficiální školní básník té doby, vynikající pedagog spolu s Karlem Aloisem Vinařickým bývá označován za zakladatele české literatury pro děti. vydal přes 80 děl pro mládež - konzervativní, nestejné úrovně - zdůrazňoval účelnost - měla především výchovnou (didaktickouu, katechetickouu), moralistní a pragmatickou funkci na úkor estetické, ale snažil se respektovat rozumové schopnosti dítětě podobně jako František Rautenkranz - didaktický, moralistní, mentorský charakter tvorby, navázali na německou produkci založil po vzoru J. A. Komenského (Orbis sensualium pictus, 1658- německy a latinsky, maďará a česká mutace) dětskou knihu s ilustracemi. Tato obrázková kniha s textem je předchůdcem moderního leporela. I když byly poplatné výchovné tendenci ve tvorbě pro děti té doby, byly velmi oblíbené převážně mravokárné verše(http://cs.wikipedia.org/wiki/Ver%C5%A1) pro děti (http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%ADt%C4%9B) jeví jako vyhraněné didakticky schematizované: princip černobílé metody kontrastu dobrého a zlého chování významová primitivnost výrazová a kompoziční stereotypnost 1853 – Schránka dobrého naučení 1856 - Mlsálek 1858 - Bodláčky 1875 - Nápravy na dobrou cestu 1878 - Hájení práčků, milých zpěváčků Boha ústy jen vyznávat ještě dosti není, slušno větrnězachovávat jeho naučení. Nábožným a bohabojným ten jen v pravděsluje, kdo vždy dobrým skutkům hojným život zasvěcuje. jazyková nařízení zajišťující nadvládu němčiny odpor českých spisovatelů almanach Našim dětem - kniha pro potěšení mladých srdcí a myslí 1889 přispěli: J. V. Sládek, Jar. Vrchlický, Julius Zeyer, Al. Jirásek, Ad. Heyduk, K. V. Rais, dále uveřejněn překlad Dickensnovy vánoční povídky Koleda J. V. Sládek (1845-1912) zakladatel moderní české poezie pro děti a mládež Josef Polák, s. 46 v časopise Lumír sledoval úroveň tvorby pro děti nepodbízivá a nemravokárná poezie odpovídá dětskému cítění, byl ovlivněn žalostným stavem tvorby pro děti jeho doby těžil z folklorní poezie ve tvorbě pro děti i dospělé pracuje se zvukovou stránkou jazyka: figury vzniklé hromaděním různých prvků, sdružený rýn oslovení čtenáře krátký rozsah slok ale také: monolog, nečekaná pointa, střídání ich-formy a er-formy podnětem - vzpomínky na dětství spojené s živým, tradičním foklorním prostředím láska k matce vlastní rodičovská zkušenost (narození dcery Helenky z druhého manželství) společenská potřebnost (germanizační tlak, potlačování českých škol v zahraničí) tematika dětství se objevuje i jeho tvorbě pro dospělé např. ve sbírce sonetů Na prahu ráje je oddíl O dětech a s dětmi (1883) – vzpomínky na dětství na prahu ráje, dětství – šťastného a radostného hravost, zpěvnost, hudebnost verše ve verších pro dospělé se vytrácí intimní lyrika –větší zájem o společenské otázky, náročnější verš inspirace českým lidovým prostředím, venkovem. Na rozdíl od předchozích sbírek již neobsahuje vzpomínky na pobyt v Americe. Díky dceři Helence přešel od tvorby pro dospělé k tvorbě pro děti ve sbírce Ze života (1884) je část zvaná Pro dítky a větší děti - základ sbírky Zlatý máj Nové selské písně - 1909 - motiv dětsví dále jsou básně pro děti i ve sbírce Sluncem a stínem (1887), např. báseň Dětem - v ní vyslovuje program své tvorby pro děti spolupracoval s hudebním skladatelem Karlem Bendlem (1838-1897) - ten jej přímo vyzýval ke tvorbě pro děti a mnoho jeho textů zhudebnil |(především jako jednohlasé písně s doprovodem klavíru: cyklus písní Skřivánčí písně 3 sbírky pro děti: Zlatý máj (1887) Své malé dcerušce Heleně a s ní všem dobrým dětem - ještě lumírovsky strojená poetika, ale sládkovské poetismy tematicky nesourodá, byla narychlo uspořádana jako odpověď na tzv. Gautschův regulativ Karel Bendl sháněl zpěvné texty, které měly vyjít před Vánoci 1886 5 básní pochází z oddílu Pro dítky a větší děti, 19 je nových najdeme vedle sebe lyriku (Zlatý máj), motlitby (Motlitba), zvířecí miniatury (Kocourek), legendární pohádku (Petrklíče), básně věnované svátkům (Vánoce) a členům rodiny (Matičce, Dědoušek) velmi zdařilé je uspořádání podle ročních období použité výrazové prostředky jsou pro dítě poněkud obtížné, přesto to bylo tak významní dílo, že po něm byl pojmenován odborný časopis o dětské literatuře Zlatý máj (1956-1997) - na návrh Fr. Hrubína 1888 - Skřivánčí písně inspirace knihou moravského dětského fokloru Fr. Bartoše - Naše děti (Brno 1888) tato sbírka obsahuje texty zdánlivě prostší a jednodušší, určeno nejmenším dětem předškolního věku - je zde vyčleněn oddíl "pro nemluvňata a pro batolata" - b. Pacholátko, Košiláček 1894 - Zvony a Zvonky sbírka je adresována starším dětem, které se chystaly k odchodu ze škol doživota - jeho dceři bylo tehdy 14 let bohatě zastoupena přírodní lyrika (Lesní studánka) drobná epika - veršované pohádky (Paleček, Král Honza) zvířecí obrázky (Rudovousek, Pyšný macek, Housátka) bajky (Luard a Brok, Fialka a vlčí mák, Sysel a liška, Osel a vůl) náboženská (Petrklíče) dialogický kontrast - výpověď Ježíše a sv. Petra vtipné a nenásilné vychovávání dětí k samostatnosti, nebojácnosti (Ulekaná Nána, Hrdina - nečekaná pointa) negativní vlastnosti dospělých, vtipné obrázky z české vesnice (Hezký dvorec, Strýček Houra, Sedlák Jíra) deklamovánky (Jsem Čech, Čeští hoši) ukolébavka (Máj) Hádanka Na palouce, modré louce, pasou se tam zlaté ovce; v noci se tam pasou, ve dne neuhlídáš jedné. A jest jich tam na tisíce A jest jich tam ještěvíce; pastýře však nikdo z lidí neviděl a neuvidí. František Hrnčíř (1860-1928) teoretik, kritik a historik tvorby pro mládež dvojdílná knižní studie O dětské literatuře(1886-1887) napsal stať o dětské lit. do Ottova Slovníku naučného Pohled na lidovou pohádku z odborného hlediska v 19. století 1. dělení podle původu na lidové (foklorní) a na autorské (literární, umělé), opakování typologie, bajka, mýtus 2. teorie vzniku pohádek 3. zahraniční a čeští sběratelé 19. století - pohled na pohádku odborného hlediska (J. Malý. K. J. Erben, B. Němcová, Fr. Bartoš, V. Tille, J. Polívka) - cílevědomý sběr - třídění pohádek - přetváření specifickým způsobem v literární text - adaptace lidových pohádek (klasická, autorská) 4. prameny: BETTELHEIM, Bruno. Za tajemstvím pohádek. Proč a jak je číst v dnešní době. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha, 2006. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury, České Budějovice, 1992. POLÁK, Josef. Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež. Praha: SPN, 1987. VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984. dělení podle původu na lidové (foklorní) a na autorské (literární, umělé) nejstarší zmínka o pohádce - ze 13. stol. př. n. l. O dvou bratřích - egyptská pohádka nalezena zapsána na papyru z roku 1250 př. n. l. často dvě hlavní postavy (Bratříček a sestřička u Grimmů - v zájmu lidskosti se musí zřeknout živočišných tužeb, O Jozovi - u Němcové) dodnes asi 770 verzí této pohádky, v různých verzích je však důraz kladen na jiné významy symbol dvou zdánlivě neslučitelných stránek lidské osobnosti jeden bratr zůstává doma a druhý jde do světa za dobrodružstvím dobrodružný bratr je zaklet, nebo zahyne a druhý se jej snaží osvobodit, oživit v egyptské verzi však zahyne ten, který zůstal doma 1. teorie Lidová pohádka způsoby literárních adaptací a jejich autoři s folkorní pohádkou se můžeme setkat ve dvojí podobě: vyprávěné a zapsané - literární adaptace: ta se podle Hany Šmahelové dělí na dvě skupiny. 1. klasická adaptace lidové pohádky základ tvoří pohádky bratří Grimmů Kinder- und Hausmärchen (1812) K. J. Erben, B. M. Kulda, J. Š. Baar, J. F. Hruška, J. Štefan Kubín, v novější době: Oldřich Sirovátka, Jiří Horák 2. autorská adaptace lidových pohádek v úpravě pohádky začíná převažovat individuální tvůrčí složka nad folklorní předlohou autorská adaptace má blízko autorské pohádce, někdy je těžké je od sebe rozeznat B. Němcová, K. Dvořáček, F. Lazecký, Jaromír Jech, Jan Drda Autorská pohádka žánrová normativnost je do určité míry narušována - např. antipohádky, pohádky naruby u Josefa Lady: Pohádky naruby, Nezbedné pohádky např. mizí místní a časová neurčitost, odraz společenské reality, narušení tradiční syžetové výstavby – otevřený konec nonsensová, parodická, sociální, civilizační pohádka terminologie: báchorka, poudačka nebo pohádka slovem pohádka se původně označovala hádanka, původní název tedy zněl báchorka staročeský pojem báchora, báchorka - z rus. bachoriť "prášit" pohádka pochází z polského slova gadati "mluvit", dále jsou příbuzná slova gadka, gadanina "hádanka", pogadka od konce 18. století se slovo pohádka objevuje v dnešním významu, ale zároveň platil pořád význam hádanka pojem se ustálil v 70. letech 19. století (ještě Němcová píše: Národní báchorky a pověsti) v 19. a 20. století soupisy pohádek a jejich katalogizace (Polívka, Tille, Aarne, Thomson) tento vývoj se ale neobešel bez problémů - tzv. boje o pohádku probíhaly především v letech 1913, 1929, 1942 a po roce 1948) v urputných polemikách musela být několikrát obhajována vhodnost pohádky pro děti v prvních číslech časopisu Úhor (zal. 1913) byly vedeny polemiky, do nichž zasáhli učitelé, redaktoři, spisovatelé, ale i širší veřejnost pohádka prý svým fantazijním obsahem odvádí děti od reality, od aktivní účasti na politickém dění, od národního a sociálního cítění Václav Říha-Tille článek Pohádky dětem – zdůraznil význam pohádky pro rozvoj dětské fantazie 1929 se objevuje článek Pryč s pohádkou! Na její obranu vystoupila Marie Majerová, autorka několika pohádkových souborů (např. uspořádala výbor světových pohádek Čarovný svět, 1913, připravila také výbor českých pohádek Zlatý pramen, 1918) z dalších osobností: folklorní badatel Jiří Horák, který je znám především výborem Český Honza (1940) a Čarodějná mošna (1958), knihovník Jaroslav Frey Klasifikace, typologie je problematická - většina pohádek má znaky několika typů soudobá fokloristika a teorie literatury člení tradiční lidovou pohádku na: kouzelnou, zvířecí a novelistickou, dále na pohádky legendární a mytologické - různé podtypy Teorie vzniku pohádek: folk-lore – z angl. vědění lidu už v 19. století zjistili badatelé nápadnou shodu nebo podobnost mezi některými základními tématy, látkami, syžety, motivy v pohádkách různých národů i kontinentů - mytologická, antropologická, migrační, historicko-geografická teorie mytologická: nejstarší, préromantická a romantická teorie důraz na vysokou cenou, původnost, morálku veškeré lidové tvorby zdůrazňovala starobylost a národní podstatu folkloru – folklor se rodí živelně z ducha národu za národního obrození byl foklor považován za vzor uměleckého mistrovství, programově včleňován do literatury (např. imitace - ohlasová tvorba, adaptace -lidové pohádky, autorská pohádka) pohádky byly považovány za zbytky, trosky starých mýtů – indoevropský mytický obraz světa, myšlenky Johanna Gottfrieda Herdera Jacob (1785) a Wilhem (1786) Grimmové: Pohádky pro děti a domov (3 svazky: 1812, 1815, 1822, sedmé vydání bylo určeno již dětem) položili základy bádání o pohádkách a adaptaci lidových pohádek další zastánci této teorie: Ĺudovít Štúr, Vuk Stefanović Karadžić, Karel Jaromír Erben, Alexandr Nikolajevič Afanasjev -solární, lunární, astrální … koncepce teorie tzv. školy antropologické: pohádka čerpá z primitivních náboženských rituálů, výročních, rodinné a animistických kultů (jarní a podzimní rovnodennost, slunovrat, významné etapy lidského života: narození, svatba, úmrtí), uctívání zemřelých předků (kouzelné průpovědi, zaklínadla, říkadla, založená na víře v působnost a moc proneseného slova - součástí pohádek) psychická identita všech ras a národů - tím je daná podobnost lidových tradic polygenetický vznik pohádek – na více místech najednou Edward B. Taylor, James Frazer, Bronislaw Malinowski - studium tzv. primitivních národů migrační teorie: stěhování pohádek (ale i písní, mýtů, balad) od národa k národu její podstata tkví v tom, že se podobnost látkových syžetů vysvětluje na základě šíření z určitých středisek (monogeneze) čelný představitel této teorie: Theodor Benfey - německý orientalista, indolog 1859 Paňčatantra - za pravlast pohádek považoval budhistickou Indii – indická teorie vzniku pohádek historicko-geografická teorie – tzv. finská škola - navazuje na předchozí, ale dodává, další pohádkové pravlasti (arabskou, keltskou, egyptskou, Středomoří) u každé pohádky se hledá původ, směr a způsob jejího šíření (např.v době křížových výprav byly do Evropy přineseny orientální pohádky křižáky, jiné pronikali prostřednictvím Maurů přes Pyrenejský poloostrov dále do Francie) např. ve výboru pohádek Kouzelný strom, Praha: Argo, 2001 (pohádky z Jižní Ameriky a karibské oblasti) najdeme pohádku o muži, který má tři ženy. Když od nich odchází, čekají na něho ženy na stromě v bezpečí. Pod stromem číhá čert, který chce ženy získat. Ty se bojí jeho hrubého hlasu, proto si čert nechá u kováře rozklepat jazyk a pije vejce. Dosáhne jemného a sladkého hlasu a ženy oklame a nakonec roztrhá. psychologická teorie Carl Gustav Jung – archetypální teorie Snaží se prokáza tv jaké míře jsou v literatuře, folkloru, divadle zachovány prazákladní symboly, motivy, modely, které již existovaly v mýtech a v pohádkách Ruská tzv. historická škola - hledala ve folklorních skladbách přímočaře otisk skutečných historických událostí 3. východiska české pohádky, zahraniční vlivy vlivy na českou lidovou pohádku indické, Ezopovy bajky, biblické příběhy, antická literatura, orientální vlivy (pohádky Tisíce a jedné noci jsou známé v Evropě od 12. stol.), soubory středověkých exempel nejstarší doklady české literární pohádky - osnovy - od 14. století za vlády Karla IV. vzniká rozsáhlé slovníkové dílo Bartoloměje z Chlumce (řečený Klaret, Claretus de Solencia) Exemplarium, Astronomiarium (před rokem 1366) Astronomicus (Astronominarius), ve kterém se píše nejen o astronomii, ale především o působení planet na lidské osudy. Vrcholu své tvorby však Klaret dosáhl ve svém posledním známém díle, kterým se stal Exemplarius auctorum (Vzorník autorů). Dílo vzniklo po roce 1366, v jeho dokončení Klaretovi zabránila smrt (1369 nebo 1370). V první padesátce vystupují lidé a mytologické bytosti, druhá vypráví o ptácích a jiných létavcích, hrdiny třetí části jsou zvířata, náplní čtvrté měly být snad věci. Gesta Romanorum - první pol. 15. stol. přeloženy do češtiny Rozšířeným souborem naučně-zábavných povídek byla tzv. Gesta Romanorum. Jejich označení se odvozuje od lokalizace řady příběhů do prostředí antického Říma, jednotlivé zápletky byly přitom jako inspirace používány i v době podstatně pozdější. Gesta byla v průběhu středověku překládána i do národních jazyků. např. látka pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda - mytologický motiv plaváčka, chudého chlapce, jemuž bylo přisouzeno stát se dědicem mocného panovníka (u Erbena, hl. v I. části), Rozhněval pána Boha (u Kuldy), bajek O slavíkovi, Had a pocestný a mn. j. Také v jiných tendenčních skladbách staročeských, jako v Desateru káz. Božích a ve skládáních Simona Lomnického, vyskytují se povídky z této sbírky. v pohusitské době až do 18. stol. nebyly zábavné žánry rozlišovány - pohádkové syžety jsou zřejmé ve sbírkách exempel, bajek, hádanek, satir, legend, pověstí, apokryfů, anekdot, knížek lidového čtení - mravokárná satira Frantova práva - 1518 zábavný renesanční spisek asi od plzeňského lékaře Jana Franty. Frantova práva vyšla poprvé v roce 1518 v Norimberku díky českému nakladateli Janu Mantuanu Fenclovi. Jedná se o satirické dílko parodující dobová cechovní pravidla a humorně kritizující tehdejší nešvary. regule pijanského bratrstva - satirický obraz dobové společnosti, je napsána jako parodie cechovních předpisů doplněných třinácti rozmarnými příběhy, ve kterých je ironicky doporučováno vše, co odporuje dobovému pojetí dobrých mravů. Přechod mezi adaptací a autorskou pohádkou: italské Líbezné noci (1550, 1553) - soubor rámcových renesančních novel od - Giovanfrancesco Straparola - autor využil a silně pozměnil řadu pohádkových motivů - kombinoval je s legendistickými látkami i s motivy italských novelistů např. Konstatntinova začarovaná kočka - později známé jako Kocour v botách (Ch. Perrault) Giambatista Basile (1575-1632): Pentameron (1634-1637) 51 pohádek během 5 dnů - spíše autorská adaptace pohádek, ale vybroušené barokní metafory varianty jeho pohádek se vyskytují u Němcové i Erbena Antoine Galland: Tisíc a jedna noc (1704-1717) Do češtiny první překlad z němčiny do češtiny 1795 Václav Matěj Kramerius: Arabské pohádky sbírku kompletně přeložil v letech 1928 orientalista Felix Tauer. Nejznámější český výbor Pohádky z tisíce a jedné noci je dílem básníka Františka Hrubína a ilustrátora Jiřího Trnky. Poprvé vyšel v SNDKv roce 1956. Vladimír Hulpach: Šahrazádiny noci, z r. 1972 (27 pohádkových příběhů) Jacob (1785-1863) a Wilhem (1786-1859) Grimmové: položili základy pro literární zpracování pohádek, který se udržel v Německu 150 let ovlivnili Erbena, Vuka Stefanoviće Karadžiće… Kinder-und Haumärchen Pohádky pro děti a domov (3 svazky: 1812, 1815, 1822, sedmé vydání bylo určeno již dětem) Deutsche Sagen (Německé pověsti) 1816-1818 Překlad Irské pohádky o elfech – 1826 Německé hrdinné pověsti – 1829 Wilhem Německá mytologie - 1835 Jacob Jednotlivé pohádky: Vlk a sedm kůzlátek Sedm havranů, Brémští muzikanti Jeníček a Mařenka Tři přadleny, O rybáři a jeho ženě, Červená karkulka Paleček,Šípková Růženka, Sněhurka, Popelka, Selský fištrón, Pištivrátek, Žabí král aneb Železný Jindřich, Paní Zima, Honzovo štěstí, ale domů nic nepřinesl, Střízlík a medvěd Alexandr Nikolajevič Afanasjev (1826-1871) Ruský folklorista, historik a literární vědec. Po studiích na moskevské univerzitě (práva a filologie) pracoval v Hlavním archivu ministerstva zahraničí Publikoval sbírky přísloví, o čarodějnictví na Staré Rusi Na popud Ruské geografické společnost vydával z fondu jejího archivu ruské pohádky (1855-1863) Zastánce mytologické teorie, ale zachovával mnohem věrněji tematickou a kompoziční výstavbu lidových pohádek Za prazáklad mýtu považoval metaforický lidový jazyk - Ruské lidové pohádky 4. česká tvorba: pohádky vydával již Václav Matěj Kramerius (1753-1808) pohádky označoval jako básně – vybájené historky, dával přednost čarodějným pohádkám Arabské povídky Rybrcoul na Krkonošských horách Čarodějnice Megera Anežka, královna sicilská Milfort a Otilie Básně o čarodějnicích – podle francouzských pohádek o vílách První pohádkový soubor v českém jazyce František Bohumil Tomsa (1793-1857): Veselá přástevnice aneb rozmanité vypravování čili pohádky dle Grimmových báchorek – 6 svazečků (1832-1840) První český sběratel a vydavatel pohádek: Jakub Malý (1811-1885): Národní české pohádky a pověsti (1838), Sebrané báchorky a pověsti národní (1845) velmi neuměle texty upravoval např. O zlatém ptáku – Erben: Pták Ohnivák a liška Ryška Štěpán Bačkora – Báchorky pro dítky a přátele (1850) Josef Košín z Radostova (1832-1910) Svým hrdinům dával staročeská jména, děj umisťoval do staročeské doby Národní pohádky (1856-1858, 12 sešitů), Krátké pohádky (1902) Karel Jaromír Erben (1811-1870) průkopníkem vědeckého bádání českého fokloru 40. léta vyšly v České včele dvě pohádky: O třech přadlenách, Dobře tak, že je smrt na světě 1885-1890 Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda – vznikla z 8 textů později: Rozum a Štěstí, Jezinky, Hrnéčku, vař!, Otesánek, Jirka s kozú, Drak dvanáctihlavý tyto pohádky jsou klasicky adaptované, složené ze dvou nebo více variant 1864 Čítanka slovanská (Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních) – chtěl seznámit českou mládež se slovanskými jazyky pomocí ukázek, např. bulharské pohádky, kašubské zestručnění originálu, překlady, úpravy, převyprávění, ale motivy zde nekontaminuje, na rozdíl od českých pohádek mnoho pohádek pak zařadil do pozdější sbírky 1869 Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských - v předmluvě shrnul mytologickou teorii (např. solární teorii - Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, kosmogonický základ - Dlouhý, Široký a Bystrozraký) o vzniku pohádek, ve kterých hledal stopy pohanských náboženských představ na slovanské půdě, opíral se však i o antropologický a historicko-geografický výklad - 90 přeložených a upravených bájí a pohádek (ruských, ukrajinských, srbských, slovinských, bulharských, polských) české pohádky již nestihl vydat - České pohádky vyšly až v roce 1905 (Václav Říha-Tile) a později (1938 byl editorem Antoním Grund) Erbenova stylizace je založena na častých dialozích, oslovení, otázky a lidová rčení a obraty Jeho metoda je historická: snaží se vrátit pohádku do původní podoby, ale i zachovat její pradávné poselství Božena Němcová (1820-1862) Národní báchorky a pověsti (1845-1847) – 7, později 12 sešitů s českými pohádkami její způsob autorské adaptace - vyprávění obrazů z venkovského života, rozšiřovala záměrně popisné pasáže (např. chtěla představit detailněji profesi hrdinů), četné realistické detaily, scény byla inspirována Erbenem, čerpala i dobových lidových povídek pracovala odlišně - s pohádkovými motivy zacházela volně, řídila se vlastním citem pro text v jejích pohádkách se odrážejí její vlastní názory na svět, soudobou společnost, na lidi, více se v nich uplatňuje básnická obrazotvornost i smysl pro realistický detail 1. svazek: O zlatém kolovrátku, O černé princezně, O Jozovi, O labuti, Jak Jaromil k štěstí přišel, O třech zakletých psích 2. svazek: Vodní paní, O Popelce, O třech bratřích, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, O Marině 3. svazek: Šternberk, Spravedlivý Bohumil, Neohrožený Mikeš, Divotvorný meč, Noční stráž, O chytré princezně, Čert a Káča, Silný Ctibor, Rozkoš z Domažlicka čerpala náměty pro své novelistické pohádky: Kdo je hloupější, Chytrá horákyně, Strejček Příhoda - od 4. sešitu Tře zlatá péra, O zlatých zámcích, O třech sestrách, O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních, Čertův švagr pověst Devět křížů dále: O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Jak se Honzík učil latinsky, Princ Bajaja chtěla vydat soubor pohádek jednotlivých Slovanů, ale nakonec jej neuskutečnila, až na slovenské pohádky cesty do Uher a na Slovensko - národopisné studie (Obrazy ze života slovenského, 1859) i pohádky (Slovenské pohádky a pověsti - 10 se šitů z let 1857-1858) do sbírky zahrnula i pohádky jiných slovenských sběratelů, věrněji se přidržovala předlohy Ján Francisci Rimavský (1822-1902), Samuel Reuss (1783-1852) a jeho synové. - chtěla tím pomoci k oboustrannému poznání kultury obou národů, vydala je v počeštěné podobě, ale snažila se zachovat slovenské dialogy např. pohádka Sůl nad zlato: další pohádky: O dvanácti měsíčkách,Mahulena, krásná panna, O krásné Ulianě a dvou tátoších, O Popelušce, Slovenský junák její pohádky i dalších sběratelů (90 pohádek) zahrnul do svých sbírek Pavol Dobšínský Morava Písně sbíral František Sušil (1804-1868, poukázal především na lidové balady) a ovlivnil tak Františka Bartoše (1837-1906) – pohádky jsou obsaženy v souboru Naše děti (1888, rozšířeno 1899) Matěj Mikšíček: Pohádky a povídky lidu moravského Beneš Metod Kulda (1820-1904): kněz, sběratel lidových pohádek a pověstí např.zapisoval valašské pohádky na rožnovsku, kde léčil jako kněz eliminoval některé motivy a slovní obraty, které pokloádal za nevhodné a nemravné Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (1854) konec 19. stol. Jiří Polívka (1858-1933) univerzitní profesor slovanské filologie, foklorista evropského významu - byl stoupencem migrační teorie, kterou podrobil kritické analýze Pohádkoslovné studie (1904) srovnával slovanské pohádky s jejich světovými verzemi (např. Rybář a zlatá rybka, Doktor Vševěd), komparace látkových osnov a popis motivů spoluautor - Súpis slovenských rozprávok (1923-1931) Václav Tille (1867-1937)¨ autorské pohádky vydával pod pseudonymem Václav Říha univerzitní profesor srovnávacích dějin literatur na Karlově univerzitě z podnětu prof. J. Gebauera sbíral na Valašsku pohádky a lidová vyprávění: Povídky, jež sebral na moravském Valašsku V. Tille, 1888 nepokládal pohádky za svědectví dávné národní minulosti, jako jeden z prvních vyzdvihoval úlohu vypravěče později Soupis českých pohádek (I. díl - 1929, II. díl - dva svazky: 1934, 1937) porovnával látkové osnovy ( i se soubory indickými a perskými), třídil motivy došel k názoru, že v českých pohádkách se zpravidla mýtus nezachoval, většina pohádek (podle něj) obsahuje motivy z knížek lidového čtení nebo z lidových kalendářů. Upozorňuje tedy na vzájemné působení lidové tvorby a tvorby pro lid (umělé tvorby), která je dnes již těžce odlišitelná. významný vydavatel a editor: Erben: České pohádky (1905) Němcová: Pohádky maličkým (1915, s ilustracemi Artuše Scheinera) monografie Božena Němcová (1911) - ve své době nejlepší její monografie, devět vydání vlastní pohádky vydával pod pseudonymem Václav Říha: Alšovy pohádky (1912) Selské pohádky (1930)