Jiří Weil, Život s hvězdou Veronika Koudelková, učo: 341786 Příběh malého člověka v těžké době. Hlavní hrdina je ničím nevýrazný člověk, který je odlišný spíše svým citovým nenaplněním. Nejprve ze strany strýce a tety a poté díky nevydařenému milostnému vztahu. U hlavního hrdiny postrádáme nahlédnutí do jeho nitra. Vše se dozvídáme z dialogů či činů. Z tohoto důvodu působí kniha spíše jako scénář pro divadelní hru. Mnoho dialogů je ovšem imaginárních- Roubíček mluví se svou láskou Růženou nebo s kocourem Tomášem. V tomto případě se možná jedná o autorovu snahu otevřít nitro hrdiny. Životní události pokračují velkou část knihy stále ve stejném rytmu. Roubíček se snaží po sobě nezanechat nic, co by nepřátelé po jeho odchodu mohli získat. Likviduje postupně všechen svůj majetek. Jedná se pravděpodobně o snahu vypořádat se psychicky s náročnou situací. Vnucuje se srovnání s počínáním pana Mundstocka, když se připravuje na to, jak bude povolán do transportu. Pouze v „pracovním životě“ Roubíčka dochází k určitým změnám. Nejprve zatírá nápisy na ulicích a poté uklízí na hřbitově. Pasáže ze hřbitova působí v knize odlehčujícím dojmem. A to především díky popisu klidu a trochy zeleně, která je na hřbitově přítomna. Přesto i do tohoto klidného koutu doléhají události okolního světa a místní zaměstnanci žijí jen v provizoriu ohraničeném dalším transportem. Příběh se zlomí ve chvíli, kdy Roubíček jde po ulici a mezi jmény popravených, která jsou hlášena rozhlasem, uslyší jméno Růženy. V tuto chvíli, pravděpodobně pro něj nejbolestivější se jeho život začíná ubírat jiným směrem. Seznamuje se s Maternou a jeho kamarády, kteří se angažují v odboji. Také jejich charakterové vlastnosti nejsou vykresleny. Na jejich nabídku, aby se ukryl, nakonec přistupuje a odchází do ilegality. V tu chvíli se z jeho životní pasivity poprvé stává aktivita. Až když ztratí vše, na čem mu záleželo, tehdy se rozhodne bojovat. Roubíček ale společně s rozhodnutím o tom, že nenastoupí do žádného transportu, musí řešit složité morální dilema. Místo něj nastoupí někdo jiný. Jedná se o jedno z mála míst, kde se dozvídáme něco z vlastností jinak ploché postavy. Kniha by se dala označit za průvodce po každodenním životě žida za protektorátu. Čtenář se dozví, co všechno židé nemohli a co naopak museli. Nakolik tíživá byla myšlenka na to, že kterýkoliv den může být člověk povolán do transportu. V porovnání s jinými díly s podobnou tématikou (např. Na střeše je Mendelssohn nebo Pan Theodor Mudstock) není tragika doby tak zjevná a do očí bijící, přesto je přítomna v celém díle a čtenáře z ní nejednou zamrazí. Hlavní hrdina také nevyvolává ve čtenáři takový soucit, jelikož se nejedná o nemocného člověka nebo dítě. Daleko větší soucit budí jiná postava. Jedná se o jiného žida Roubitscha. Ten pod tlakem své ženy- árijky páchá sebevraždu. Roubíček budí soucit spíše kvůli svým nepodařeným vztahům. Tématika odboje je vylíčena tak, jak byl dle mého názoru vnímán v soudobé společnosti. Jako jediné možné východisko. Bez patosu, hrdinství a pocitu nadřazenosti. [l1] ________________________________ [l1]Myslíte, že odboj byl opravdu vždy vnímán pragmaticky, jako jediné možné východisko? „Bez patosu“ možná – patos se nabaluje až s vnímáním z odstupu; „bez hrdinství“ – nevím, možná že odbojáři mohli ve svém postoji a činech vytvářet jakýsi pozitivní vzor, jakéhosi hrdinu, kterého by bylo možno následovat...