PEPÍK: Je po parádě, musí se dělat. (Všichni vstávají a začínají pracoval) NĚMECKÝ PARŤÁK (v popředí, suše): Georg, kommen síe her! (Jiří k němu dojde) Nestýská se vám někdy ř JIŘÍ (předstoupí na vysunuté místo a říká do publika) : Čas stesku je nekonečný, jen čas práce utíká. Ale čas nenáviděné práce, rovněž nemiluje rychlost. . - Jak sadistický štír vychutnává svou oběť. NĚMECKÝ PARŤÁK: Nechcete k nám někdy večer přijít na kus řeči? Žena.vás ráda uvidí, domácké prostředí je vám ted vzácné. Nemáme nic společného s těmi —--- (jasné gesto) - (Kobrovitým bednám nyní přichází dolmeČ s „mamelukem" a křehkou třicátnici, na niž, je poznat, že má na sobě pracovní oblek poprvé) DOI.HEC: Bude s vámi nyní pracovat tato paní. V.rámci nasazování německých žen z domácnosti. Chovejte se slušně, žádné sprosťárny, je z vysoce postavené rodiny. Je to paní Erna von Lůtzgendorf! (Vychutnává toto jméno a s důležitou tváří odchází. Všichni se obřadné představují, dávají znát, £eje to pro ni náramné gaudium) PEPÍK: Úžasné 1 Velká vymoženost říšská demokracie. Máme tu „von"! Kněžnu, hraběnku, baronesu, komtesu. Naposled jsem potkal komtesu v Babičce. JIŘÍ (k teologovi); Faráři, příležitost zaškolit se na světský život! Návrat domů s trofejemi I RUDOLF: Nebo v urně. TEOLOG: Vyliž si kapsu. RUDOLF ( se hluboce ukloní) : Důstojnosti, mé velebné uznání! (Pokračují v práci. Miloš ukazuje paní Emě, jak si má počínat) JIŘÍ (Milošovi); Je pěkná, pane kolego. Křehká, . v nejlepších letech, jemné ruce, ba i parfém cítím. Nezapomeň, že na dně všeho je touha po radosti! (Všichni se chechtají) 6 NOC SVĚTLOMETŮ Nebe protínané pohybujícími sé světlomety* Během 'scény někdy zhasínají, jindy těkají divočeji. a) Proti tomu nebi Rits a Ruska. Ticho. Pak se ozvou kroky. Oba plaše odběhnou. hK . . • ' ■ . Němí přejde jevištěm, dolmeč vedoucí se pod paží se svým „mamelukem". c) Za chvíli opačným směrem teolog. Vede se kolem pasu j Francouzkou. Zdeněk a Miloš. ZDENĚK: Že nejseš u Erny ř MILOŠ: Já za to nemůžu, ona je do mně celá blázen. ZDENĚK: Ty ne ? MILOŠ: Člověče, já nevím. Já už vážně nevím. Na mě šly holky odjakživa. ZDENĚK: Já bych tě zabil... MILOŠ: Farář tam má tu hezkou Francouzku. (Hvízdne) Haló, faráři! Jak se bavíš? HLAS TEOLOGŮV (za chvíli): Děkuju za optání, výborně. ZDENĚK: Ale není tě slyšet. MILOŠ: On si jistě pomáhá latinou, to je taky románský jazyk. (Přichází Rudolf). MILOŠ (nedočkavě); Sehnals mi tu učebnici, poslali ti jiř RUDOLF: Tady. (Podá mu knihu) MILOŠ: Výborné. (Zdeňkovi) Člověče, já ji čechi-zuju! ZDENĚK: Úplnej revolucionář. Hraje to s tebou dobře, jak vidět. MILOŠ: Blbost, bere to vážně. Chce se učit česky. Němky jsou hrozně důkladný. ZDENĚK (vezme učebnici od Miloše a čte); „Wíma. má koláče. Má máma koláče ?" — Ne, nemá, jinak by mi poslala, RUDOLF: Jak se teď domlouváte, když ji poslali dělat jinam f / MILOŠ: Zavolám jí vždycky. ZDENĚK (čte a hned komentuje).- „Teta má také koláče. Má teta také koláče í" — Ne, tety vymřely, ty nemají vůbec nic a nechají mě napospas řepě. — „Zítra bude neděle." — Neděle vůbec nebudou. Zrušený! RUDOLF: Být tebou, tak bych si dal pozor r>a to telefonování. A na psaní dvojnásob. ZDENĚK: „Jaký je dnes den ?" — Žádný. Dnes je den nula. RUDOLF: Domlouvej se s nf raději jen mezi čtyřrňa očima. ZDENĚK: „Volá tě Máňa?" — Hrome, ani ji nenaT. padne. RUDOLF: Víš, co udělali tomu klukovi z vedlejšího baráku, co chodil s německou paničkou! MILOŠ; Neboj, ona je úžasně rozumná! A já taky zrovna .nejsem nešikovný. ZDENĚK: Je známo. (Otevře knihu opět na začátku a čte) „Máma má mísu." (Lává knihu s ^velkým gestem Milošovi) A ty máš slabikář. MILOŠ: To je fuk. — Tak já jdu telefonovat. «)_ Eliška se vede pod paží s holičem, za nimi Marie a. Jaroušek JAROUŠEK (rozpačitě); Ty, Marie, že prý máš cosi s nějakým německým lajtnantem . . . (Ehska se pootočí a uchichtne se) MARIE (se naježí): Kdopak ti to říkal, Jaroušku} JAROUŠEK (váhavě): Zdeněk ... Malíř. MARIE: Tak ten to asi vil JAROUŠEK: A je to vážně . . . ? MARIE: Ano, je to vážně syn naší bytné, že, Eliško ? ELIŠKA: No, je takový černovlasý ... MARIE: Ale ne, blond! HOLIČ: To jsem teda ... to jste teda měly Štísko, ze jste se dostaly do privátu-ELIŠKA: Nezakřiknout to! JAROUŠEK: No ale Zdeněk přece .. . ' MARIE: Ať k nám přijde na návštěva, představíme mu ho! (Eliška vyprskne) JAROUŠEK: No 'ale já myslím ... MARIE: Moc nemysli, to se dneska zapovídá. f) Jiří a Pepík ' \ JIŘÍ: Byl jsem na návštěvě u našeho parťáka. PEPÍK: Noa? JIŘÍ: řijc určitého? úmé ■ jedn u vec rai opakoval c . boval pomoc, takabychsíoi -PEPÍK: To se da.vylďádatr'' JIR1: Já vím. Aiezdase mi, * takový pocit. Btida tam á je taky moc hodná. Sp> jim:: (Někdo zahvada