Vybrané osobnosti z české výtvarné pedagogiky Jaromír Uždil Jaroslav Brožek Jaromír Uždil •Pedagogická fakulta UK v Praze •Akademie výtvarných umění a Vysoká škola umělecko-průmyslová •V oboru výtvarné pedagogiky působil na světové úrovni (kongresy, sympozia, víceprezident světového komitétu INSEA) •Věnoval se také historii umění a malířství (člen SVU Mánes) • •Výzkum v oboru výtvarné pedagogiky • Přenesl poznatky z oblasti výzkumu v cizině do českého prostředí – klíčová publikace •Mezi uměním a výchovou (1988) Další publikace •Estetická výchova (1960) •Výtvarné umění ve výchově mládeže (s Igorem Zhořem 1964) •Čáry klikyháky, paňáci a auta (1964) •Články a recenze v časopisech Výtvarné umění a Výtvarná kultura Uždilův vliv na poválečný vývoj výtvarné pedagogiky •1956 stať K návrhu nových osnov kreslení, obhajoba výtvarné výchovy v době polytechnizace výchovy •Uždil zdůrazňuje, že smyslové a intuitivní zkušenosti jsou základem každého poznání •Perspektivní kreslení je nutno považovat pouze za prostředek nikoliv za cíl •Proces zobrazování u dospívajících ve světle psychologie (1952) •Za pravý smysl kreslení (1955) – klíčový příspěvek, rozbor psychologie vnímání, principů zobrazování, odmítnutí metodikaření a prakticismu • •Uždilovi nejde o vjem jakožto prvek senzoria, ale o vnímání jako komplexní proces související s analyzujícími a syntetizujícími pochody intelektu i s vnitřními obrazy představ. Je to dynamický děj, jemuž ovšem neodpovídá „objektivní hledisko s neměnným stanovištěm v prostoru“ ani takové pojetí „ustálené představy“, s nímž souvisí lpění na vžitých grafických typech (totiž streotypech). • Jiří David Uždilovy úvahy o dětském umění ve vztahu k diagnostickým teoriím •Diagnostika DVP zkoumá především úplnost a logiku grafického vyjádření vjemu – analytické a kvantifikační metody k určení stupně inteligence dítěte (testy Goodenoughové) •Uždil naopak zkoumá ucelený tvar, schopnost osobité transformace vjemu, aktivitu při vnímání, obnovení tradice komplexnosti výzkumu •1955 Otázky estetické výchovy v díle Chlupově (vyrovnání se s klasikem výzkumu dětského výtvarného projevu) •Návrat k odkazu J.Á.Komenského – 1970 J.Á.Komenský a tradice české estetické výchovy •Uždil vycházel z Komenského antropologického pojetí „konkrétního člověka v jeho přirozené povaze“ se základními momenty pohybu, kvality a změny. Lidský svět z tohoto hlediska už není jen „natura“, ale „ars“ - oblast dovedností, nápodoby a přeměn, v níž se projevují schopnosti přetvářet okolí. Výchova je dynamický princip, jenž působí k „nápravě věcí lidských“. Projevuje se tu rys samovolnosti a hry, tvoření a hry, směřující k lidské přirozenosti, sebezdokonalování, seberealizaci, produkci. • Jiří David •V Komenského disciplíně „Optica“, uvedené v České didaktice, rozpoznává jednotný a skloubený estetický princip, který Komenský nazývá „křtalt“, což lze snad číst jako krása, figura, optické znázornění pojmu, který je Komenského zároveň v řádu božském i lidském: je tu možná i etymologická příbuznost s německým termínem „gestalt“. • Jiří David •1958 Výtvarné umění a škola (Výtvarné umění) – problém zpřístupnění umění dětem – galerijní pedagogika •1958 vystoupil na kongresu v Basileji •1959 – Estetická hodnota dětské kresby a malby (Výtvarné umění) • •Výtvarné umění ve výchově mládeže – spoluautorství 1964 s Igorem Zhořem •1964 – celostátní konference o výtvarné výchově (editor sborníku Igor Zhoř) a výstava Dítě a svět – v historii výtvarné výchovy dosud nejrozsáhlejší akce (výstava srovnatelná s Shankar´s Weekly v Dillí nebo Daily Worker v Londýně) 18. Světový kongres INSEA – Praha 1966 •Výtvarná výchova – výchova pro budoucnost •Sekce pedagogiky, psychologie, filosofie a metodologie •Na problematiku kongresu navazují volně další Uždilovy studie: Kritéria tvořivosti, Tvořivě ve výtvarné výchově, Genetický princip, spontaneita a výtvarná výchova. Kritická interpretace Reada – doslov k jeho vydání Výchovy uměním (1969) Uždilovy úvahy s otevřeným koncem •Dnešek dětské kresby – maďarský sborník nakladatelství Corvina •Otázka znakovosti dětského výtvarného projevu: •Komplexní charakter grafického znaku, získává kresba odjinud než z potřeby být piktogramem – argumentace se posunuje do oblasti teorie informací. Pomocí analogie s kybernetikou autor konfrontuje Gestalt se superznakem (nadsumativním shrnutím jednotlivých informací. Jež nemusí mít vizuální podobu věcí a také není citově indiferentní, ba naopak). Při vytváření superznaků nejde o totožnost, ale spíše o vztažnost jednotlivých přijatých informací, o komplexní zkušenost veškerého duševního života. Hnací silou formálnjích změn Gestaltu či superznaku ve výtvarném projevu je tedy obsahový prožitek vztahu a skutečnosti. • Jiří David Výběr z dalších publikací •Výtvarný projev a výchova, 1978 •Výtvarná výchova v předškolním věku – s Emilií Šašinkovou, 1983 • Jaroslav Brožek nar. 1923 •V současné době působí na UJEP v Ústí nad Labem, na katedře výtvarné výchovy •V době komunistického režimu zákaz publikování, zveřejňuje své články pod jinými jmény – Hron, Brožková • Výběr z díla •Čtyři nástěnné tabule o barvě (1971) •Uvedenie do teórie farby (1976) •Jak namalovat krajinu (1978) •Barva a obraz (1980) •Dobrodružství barvy (1983) •Uvedení do práce s barvami (1995) •„Výtvarné Ústí“ (1999) •Řada článků věnovaná zpřístupňování výtvarného umění • Publikace výzkumů o barvě na mezinárodních kongresech •1965 Lucern •1969 Stockholm •1992 Travemünde •1995 Lucern • Výtvarná výchova a barva, 2003 •Výsledek padesátileté práce, publikace určená pedagogům všech stupňů škol •Kniha rozdělena do tří hlavních částí – Barva v životě, možnosti dětí v práci s barvou, pojetí vztahu škol k barvě. •Publikace shrnuje výsledky výzkumů o barvě za několik posledních desetiletí