Guillaume Apollinaire : Pásmo
Tím starým světem přec j si znaven nakonec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nej modernější jste vy ó papeži Pie A tobě brání stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poesie zatím co prózou žurnály sytí tě Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví
Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici Novou a čistou byla to sluneční polnice Šéfové dělnice a krásné písařky z byró Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle
Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville.
Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě
Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě
Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nej starší kamarád
Má církevní obřady jako ty nade vše rád
Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice
Po celou noc se v kolejní kapli modlíte
Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná
Oblévá navždy planoucí glórii Krista
Toť krásná lilie již všichni pěstíme
Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne
Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy
Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený
Toť dvoj mocnina cti a věčnosti
Toť hvězda o cípech šesti
Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá Jemu náleží podnes výškový rekord světa
Kristus panenka oka
Dvanáctá panenka věků v té on se vyzná
A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí
Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti
Praví že napodobí co uměl už Simon Kouzelník
Křičí že zná-li létat má slouti záletník
Andělé létají lehce kolem hezkého letce
Ikarus Enoch Eliáš Apollonius z Tyany
Kol prvního letadla krouží u nebeské brány
Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie
Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie
Avion snáší se posléz aniž křídla složil
Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil
Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci
Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci
Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví
V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy Z obzoru letí orel a vyráží velký křik
A z Ameriky došel malý kolibřík
Z Cíny sem přišli pihi pružní a nohatí
Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati
Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám
Jejž provází lýrovec a tisícioký páv
A fénix hranice jež sama se zapálí
V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí Sirény opustily své nebezpečné úskaliny
A chvátají krásně zpívajíce všecky tři A všichni orel fénix i pihi z Cíny Se s létacím strojem svorně pobratří
Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati
Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení
Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení
Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou
Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno
Toť obraz visící ve stínu muzea
A občas přijdu na něj se zblízka podívat
Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám
Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres
Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru
Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná
Láska jíž trpím je má choroba tajná
A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění
Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení
U Středozemního moře j si nyní na pobřeží
Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží
S přáteli svými se projíždíš ve člunu
Jeden je z Nizzy dva z Turbie jeden z Mentonu
Sepií hlubinných se děsí oči naše
A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše.
Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti
A ty couváš ve vlastním životě pomalu
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají
Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli
Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli
Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí
Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině Vzpomínám toho byl j sem tam tři dny a v Goudě neméně
Jsi v Paříži od soudce vyslýchán Jak zločinec zatčen a do vězení dán
V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta
V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas
Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat
Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád
Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti
Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti
Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazare
Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar
Myslí že v Argentině se jejich osud změní
A že se vrátí domů až nadělají jmění
Jedna ta rodina si nese praporek červený jako vy srdce své
Ten praporek a naše sny jsou stejně prízračné
Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu
V brlozích ulice des Rosiers nebo des Ecouffes
Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy
Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous
Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu Zpívá se tančí pije se šampaňské
Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec I od té nej ošklivější dost vytrpěl milenec Je to dcera městského strážníka prý z Cannes Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané
Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha
Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem
Jsi sám jitro přichází
Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích
Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná Toť Lea pozorná či Ferdina falešná
A ty piješ ten líh palčivý jako života bol Tvého života jejž piješ jako alkohol
Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile Spát mezi svými modlami z Oceánie a Guineje Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb Nižší Kristové temných nadějí a tužeb
Sbohem sbohem jsi ospalý
Slunce uťatá hlava Se kuku kutálí
Přeložil Karel Čapek
Zdroj : ČAPEK, Karel. Francouzská poesie nové doby. Praha: Fr. Borový, 1920. http://cs.wikisource.org/wiki/P%C3%A1 srno (Apollinaire), le 22 septembre 2013