PRVNf DÈJSTVf
Cesta v krajiné, u ni strom.
Vefer.
Estragon sedi na kameni, snazi se zout botu.
Pachtt se s ni obèma rukama, hekd. Nechd toho,
je vySerpany, odpocivà, popadd dech, zacne
znovu. Tdz hra.
Vejde Vladimir.
ESTRAGON (zase to vzdal): Je to marny.
VLADIMfR (nohy od sebe, prkennymi krùcky popojde
k nèmu): Pomalu tomu zaCìnàm vèfit.
(Zasiavi se.) Dlouho jsem té pfedstavé odolàval,
fìkal si, Vladimfre, mèj rozum, jeSlè jsi
nezkusil vSecko. A znova se pouStèl do boje.
(Fremita, rozpomtnd se na boj. K Estradanovi.)
Tak ty jsi lady uè zas.
ESTRAGON: MysIl'S?
VLADIMIR: Jsem rad, ze té zas vidìm. là myslel,
zes ode§el nadobro.
ESTRAGON: Jà taky.
VLADIMIR: Jak oslavìitie, ze jsme se zas dali dohromady?
(Pfemyslì.) Vstan, at' té obejmu.
(Poddvd Estragonovi ruku.)
ESTRAGON (podrdzdèné): Momenl, moment.
Ticho.
VLADIMIR (dotéeny, chladné): Smìm vèdèt, kde
milostpàn stràvil noe?
ESTRAGON: V pfìkopé.
VLADIMIR (zasne): V pfìkopc! A kdcpak?
ESTRAGON (bez gesta): Tarn nckde.
VLADIMIR: A nezmlàtili te?
7
ESTRAGON: To JO... MOC ne.
VLADIMIR: Poràd ti samf?
ESTRAGON: Ti samf? Ani nevfm.
Ticho.
VLADlMfR: Kdyz o tQm pfemySlim... uz od té doby...
kladu si otàzku... kam bys to asi dopracoval...
beze mne... (Rozhodné.) Dneska byla
z tebe hromadka kostf, to si pi§.
ESTRAGON (t'alo ho to): A dal?
VLADIMIR (zdeptany)^Na jednoho Èlovéka je toho
moc. (Pauza. Zivé.) Na druhy strane si fikàm,
chàpeS, k Cemu nàm bude, kdyz se teo"
sesypem. Na to se mèlo myslet od pradàvna,
nèkdy kolem devatenact set.
ESTRAGON: Pfestan. Pomoz mi stahnout to svin-
stvo.
VLADIMIR: Mohli jsme skoàit z Eiffelovky, ruku
v ruce, jedni z prvnìch. Tenkràt jeStè v plné
paratìe". Ted1 uz je pozdè. Ani by nàs nenechali
vylézt nahoru. (Estragon se zufivè vrhne na
bota.) Co delàS?
ESTRAGONI Zouvàm se. Tobè se to jeStè nestalo?
VLADIM/R: Celou dobu ti ffkam, ze si je musià" sundavat
kaèdej den. Kdybys me radSi poslouchal.
ESTRAGON (chabè): Pomoz mi!
VLADIMIR: Boli tO?
ESTRAGON: Boli! Ptà SQ, jestli me to boli!
VLADIMIR (popuzenè): VèCnè trpi'S jenom ty! Ja
jsem vosk. Chtèl bych té teda videi na mérn
miste. To bys teprv koukal.
ESTRAGON: Bolelo té tO?
VLADIMIR: Bolelo! Ptà se, jestli me to bolelo!
ESTRAGON (namfff ukazovàtek): Stejné by scs
moh zapnout.
VLADIMIR (sklonf se): MàS pravdu. (Zapind se.)
V maliÒkostech zàdny Slendriàn.
ESTRAGON: Co ti màm vyklàdat,vzdycky ÒekàS do
posledniho okamziku.
VLADIMIR (zasnènè): Poslednì okamzik... (Premila.)
Je to k nepreCkànì, ale potom to blaho.
Kdo to fikal?
ESTRAGON: Takze mi nepomùzeS?
VLADIMIR: Kolikràt si fìkàm, ze k tomu pfece jen
dojde. A je mi pfi tom vSelijak. (Sejtne klobouk,
podivd se do nèho, projede vnitrek rukou,
zatfepe kloboukem, znovu si ho nasadt.) Jak to
Hct? Je to ùleva, ale taky... (hledd vyraz) [de
z toho dès. (Nadnesené.) JDE Z TO-HO DES.
(Znovu sejme klobouk, podivd se do nèho.) No
tohle! (Klepne na klobouk, jako aby z nèho néco
vypadlo, znovu se do nèho podivd a zuse si
ho nasadi.) No co... (Estragonovi se s nejvèùìm
ùsilìm podafi vyzout bota. Diva se do ni, projede
ji rukou, obrdtì ji, zatfepe s ni, Meda pò temi,
jestli z ni néco nevypadlo, nic nenajde, znovu
strài ruku do boty, lupe zirà.) Tak co?
ESTRAGON: NlC.
VLADIMIR: Ukaz.
ESTRAGON: Neni tam co k vidénì.
VLADIMIR: Zkus ji zas natàhnout.
ESTRAGON (kdyz si prohlédl nohu): Af si trochu
vydechne.
VLADIMIR: Tohle je prò élovèka typické, nadàva
na botu, kdyz za to mùze noha. (JeSté jednou
sejme klobouk, podivà se do nèho, stréì dovnitr
ruku, zatrepe s nim, klepne do né), foukne
do nèho, nasadi si ho.) Za£ìnà mi to dèlat
staresti. (Ticho. Estragon potfasd nohou, hybe
prsty, aby k nim lépe mohl vzduch.) Jeden :
z lotrù byl spasen. (Pauza.) To je sluSné procento.
(Pauza.) Gogò...
ESTRAGON: Coje?
VLADIMIR: Takhle se dàt na pokam?
ESTRAGON: Za CO?
VLADlMfR: Jak mysIìS... (Premysli.) Ani by se nemuselo
jft do detailù.
ESTRAGON: Ze jsme se narodili?
Vladimir se upflmnè rozesmèje, ale hned smìch
palladi, chytne se za ohanbi, sesklebi oblièej.
VLADIMIR: Jeden si uè netroufne ani smàt.
ESTRAGON: Jako bys o nèco pfiSel.
VLADIMIR: NejvejS se pousmàt. (Jeho tvdr se rozpolti
nej$ir$im usmévem, ktery" strne, hezkou
chvilì vydrzi, pak nardz pohasne.) To neni
ono. Koneènè... (Pauza.) Gogò...
ESTRAGON (nazlobené): Co je zas?
VLADIMIR: Tys c"etl Bibli?
ESTRAGON: Bibli... (Pfemyslì.) NejspfS jsem do ni
nakouk.
VLADIMIR (uzasle): Ve Skole, kde Boba nebrali?
ESTRAGON: Copak vìm, jestli ho brali, nebo ne.
VLADIMIR: ZFejmè si to pleteS s lapakem.
ESTRAGON: Moznà. Pamatuju se na mapy Svaté
zemè. Barevny. Moc hezky. Mrtvé more bylo
bledèmodré. Stanilo se na nèj podivat a chyt
jsem 2izefi. Ja si fikal; Tady stràvfme Ifbànky.
Budem plavat. Budem §fastny.
VLADIMIR: Z tebe mèi by't bàsm'k.
ESTRAGON: Taky jsem byl. (Ukàze na své hadry.)
Copak to nenf videi?
Ticho.
VLADIMIR: Co jsem to fikal... Co dèlà noha?
ESTRAGON: Otykà.
10
VLADIMIR: Aha, uì to màm, to s tèmi lotry. VzpomìnàS
si?
ESTRAGON: Ne.
VLADIMÌR-. ChceS to sly§et?
ESTRAGON: Ne.
VLADIMÌR-. Lìp nàm to uteòe. (Pauza.) Byli dva
zlodèj^ ukfizovali je spoleènè se Spasitelem.
A ze...
ESTRAGON: S CÌm?
VLADIMIR: Se Spasitelem. Dva zlodèje. A ze prej
ten jeden byl spasen a druhej... (hledd protiklad
spaseni)... zatracen.
ESTRAGON: Spasen od Cebo?
VLADIMIR: Od pekla.
ESTRAGON: Tak jà jdu. (Nepohne se.)
VLADIMIR: A pFece... (Pauza.) Jak je mozny...
Doufàm, ze té nenudìm?
ESTRAGON: Jà neposlouchàm.
VLADIMIR: Jak je mozny, ze ze ctyf evangelistù to
takhle popisuje jenom jeden? A pfece u toho
byli vSichni ctyri - nebo aspon blìzko. Jenze
o spaseném lotrovi mluvi jen jeden. (Pauza.)
Hele, Gogò, musìS mi tu a tam pfihràt.
ESTRAGON: Jà poslouchàm.
VLADIMIR: Jeden ze Ctyf. Ze tfì ostatnìch o tom
dva nemluvi vùbec a ten tfetì fìkà, ze mu nadàvali
oba.
ESTRAGON: Komu?
VLADIMIR: COZC?
ESTRAGON: Nic z lobo nechàpu... (Pauza.) Komu
nadàvali?
VLADIMIR: Spasitelovi.
ESTRAGON: A proè?
VLADIMIR: Protone je nechtèl spasit.
ESTRAGON: Od pekla?
11