• Ani na lavici obzalovanych neztraci clovek docela
zajem, kdyz slysi mluvit o sobe. V projevu prokuratora
i advokata se toho o mne celkem hodne navykladalo,
a mozna vie o mne nez o mem zlocinu. Ale byl mezi
temi fecmi koneckoncu tak velky rozdil? Advokat se
ohanel rukama nad hlavou a pfipoustel vinu, jenze
s pfiznanim polehcujicich okolnosti. Prokurator nice
napfahoval a uplatnoval zavineni, ale pfiznani polehcujicich
okolnosti zamital. Jedna vec mi pfece jen nejak
vadila. Proti vlastnimu pfedsevzeti jsem byl obcas
v pokuseni zasahnout a obhajce mi pokazde fekl: ,,Mlcte,
bude to pro vas pfipad lepsi." Kdekdo se tvafil, jako
by se ten proces projednaval do jiste miry bez ohledu
na me. Cele jednani probihalo bez me ucasti. Rozhodovalo
se o mem osudu a nikdo se me na nic neptal. Chvilemi
jsem dostaval chut' vsechny pfekficet: ,,A kdo tedy
prosim vas je tu obzalovany? Pfece snad obzalovany
taky neco znamena, ne? Poslyste, co vam potfebuju
vysvetlit!" Kdyz jsem to ale rozvazil, nemel jsem co
vysvetlovat. A pfestoze cloveka bavi pozorovat, jak se
s nim ostatni zabyvaji, musim pfece jen uznat, ze mu
takova zabava dlouho nevydrzi. Napfiklad prokuratorova
fee me brzy zacala unavovat. Muj udiv a zajem vzbudilo
z ni jen par uryvku, sem tarn nejake gesto a snad i nektere
cele, ale ze souvislosti vytrzene tirady.
Jestli jsem dobfe pochopil, jadrem jeho vykladu
bylo na tvrzenij ze jsem svuj zlocin pfedem uvazil.
Kdyz nic jineho, pokousel se to dokazat. Jak sam fekl:
5,Dolozim vam to, panove, a to lined dvojim zpusobem.
Nejprve v oslepujicim jasu fakt a potom v ponurem
osvetleni, jez do tohoto zlocineckeho srdce vrha dusezpytny
rozbor." Zbezne shrnul udalosti od maminciny
smrti. Poukazal na mou bezcitnost, na to, ze jsem
nevedel, jak byla maminka stara, ze jsem se byl lined
druhy den koupat s cizi zenou, sel do biografu na
Fernandela a pak se vratil domu s Marii. Chvilku
mi trvalo, nez jsem tohle misto pochopil, protoze fikal
,,jeho milenka" a pro me to byla Marie. Pak pfesel
k pfibehu s Raymondem. Musel jsem uznat, ze jeho
vyklad udalosti neni nasikiy. Vsechno, co fikal, bylo
logicke. V dohode s Raymondem jsem napsal dopis,
abych pfilakal jeho milenku a vydal ji napospas nasilnostem
toho cloveka ,,pochybnych mravnich zasad".
Na plazi jsemprovokovalpfitelovy protivniky. Raymond
byl zranen. Vyzadal jsem si od neho revolver. Vratil
jsem se sam, rozhodnuty ho pouzit. Skohl jsem Araba,
tak jak jsem to pfedem planoval. Vyckaval jsem.
A ,,abych se posichroval", vystfelil jsem jeste ctyfikrat,
dozajista chladnokrevne, do jiste miry uvazlive.
,,Nuze, panove," pravil statni navladni. ,,Nacrtl
jsem vam prubeh udalosti, ktere tohoto cloveka pfivedly
2& k tomu, ze s plnou rozvahou zabijel. A to zdurazmiji,"
fekl. ,,Nebot' se nejedna o prostou vrazdu, o nerozvazny
skutek, jemuz byste mohli pfiznat polehcujici okolnosti.
Tento muz, panove, je inteligentni. Sami jste ho slyseli,
pravda? Dovede odpovidat. Vi, co slova znamenaji.
A nelze fici, ze jednal, ani2 si uvedomil, co cini."
Na vlastni usi jsem se doslechl, ze jsem povazovan za
inteligentniho. Jenom jsem nedovedl pochopit, jak se
muzou z vlastnosti obycejneho cloveka stat padne dukazy
proti ,zlocinci. Kdyz nic jineho, tohle m£ zarazilo
a ja pfestal prokuratora sledovat az do chvile, kdy jsem
ho slysel volat: ,,A projevil snad alespon litost? Ani
dost malo, panove. Za cele vysetfovani nedal ten clovSk
najevo jediny naznak pohnuti nad svym odpornym
pfestupkem." Pfi tech slovech se ke mne otocil, ukazal
prstem a cupoval me dal, pfestoze mi nebylo dost
jasne, proc vlastne. Musel jsem samozfejme uznat, ze
ma pravdu. Sveho cinu jsem nijak zvlast' nelitoval. Ale
ta jeho zavilost mi pfesto nesla na rozum. Byl bych mu
rad upfimne, takfka pfatelsky vysvetlil, ze jsem nikdy
nedokazal neceho doopravdy litovat. Vzdycky me zauja-
76 77
lo jen to, co se prave odehravalo, co se delo dnes nebo
zitra. Pfirozene ovsem v postaveni, do ktereho me dostali,
bych takovym tonem nemohl mluvit s nikym. Nemel
jsem pravo projevovat sympatii ani pravo mit dobre
umysly. A tak jsem se pokusil znova poslouchat, pon£vadz
prokurator zacal vykladat o me dusi.
&ekl, ze se nad ni sklonil a nic tam nenalezl, pani
porotci. Rekl, ze ve skutecnosti zadnou dusi nemam
a ze nic lidskeho, nizadna z tech mravnich zasad, ktere
stfezi srdce cloveka, mi neni dostupna. ,,Samozfejme,
panove," dodal, ,,ze mu to nemuzeme mit za zle. Nelze
si nafikat, ze se mu nedostava to, ceho by ani nebyl
s to nabyt. Avsak jedna-li se tu o tento soudni dvur,
ona zcela neucinna ctnost shovivavosti se musi zmenit
v mene pfistupnou a zato vznesenejsi ctnost spravedlnosti.
Zvlast' kdyz takovato prazdnota srdce, jakou u toho
cloveka nachazime, se stane propasti, do niz by semohla
zfitit spolecnost." Potom se rozhovofil o mem vztahu
k mamince. Opakoval,couz fekl pfi jednani. Jenomze ted
byl rozvlacnejsi, nez kdyz hovofil o mem zlocinu,
tak rozvlacny, ze nakonec jsem uz nic nevnimal nez to
dopoledni vedro. Znovu jsem daval na ty feci pozor, az
kdyz statni navladni po kratke odmlce spustil zas
tichym a nalehavym hlasem: ,,Tento dvur, panove,
bude zitra soudit nejohavnejsi ze vsech pfecinu; vrazdu
otce." Pfed tak krvelacnou zvuli pfedstavivost podle
jeho nazoru v hruze ucouvne. Doufal, ze lidska spravedhiost
bude trestat beze stopy slabosti. Nevahal ovsem
pfiznat, ze zdeseni, ktere mu tento zlocin vnuka, bezmala
ustupuje do pozadi pfed hruzou, jiz pocilhije nad
mou bezcitnosti. A tak take podle jeho nazoru clovek,
ktery morahiS zabije vlastni matku, se vylucuje z lidske
spolecnosti stejnym pravem jako ten, kdo vztahne vrazednouruku
nasveho zploditele. Jedno je nepochybne,
ze ten prvni pfipravuje ciny druheho, jistym zpusobem
je pfedjima a ospravedlfiuje. ,,Dle meho pfesveceni,
panove," pokracoval zvysenym hlasem, ,,se vain jiste
78
nebude zdat byt pfilis smSlou myslenka, ze muz, jenz
zde sedi na teto lavici, je rovnez vinen vrazdou, kterou
tento dvur bude soudit zitra. A primefene k tomu je
tfeba ho potrestat." Prokurator si osusil oblicej leskly
potem. A potom fekl, ze jeho povinnost je bolestna,
ze ji vsak splni neochvejne. Prohlasil, ze me nic nepouta
ke spolecnosti, jejiz zakladni pravidla neuznavam, a ze
se nesmim odvolavat k lidskemu srdci, jehoz nejprostsi
hnuti jsou mi utajena. ,,2adam na vas hlavu toho cloveka,"
fekl, ,,a vefte, se srdcem lehkym ze ji od vas zadam.
Nebot! za cele sve dlouholete pusobeni, at' mi kdykoli
pfipadl ukol vymahat hrdehii trest, ja dosud nikdy do
takove miry nepocitil, jak je tato trpka povinnost odmenena,
vyvazena a ozafena vedomim neuprosneho a posvatneho
pfikazu a stejne i mrazivym desem pfed lidskou
tvafi, ve ktere nenachazim nic nez obludnost."
Prokurator se posadil a pak dost dlouho trvalo ticho.
Byl jsem jak omameny, vedrem i uzasem. Pfedseda
si odkaslal a skoro neslysne se zeptal, jestli k tomu mam
co dodat. Ja vstal, a ponevadz se mi chtelo mluvit, fekl
jsem — vicemenS nazdafbuh — ze jsem Araba zabijet
nezamyslel. Pfedseda odpovedel, ze to je pouhe tvrzeni,
ze se mu dosud nepodafilo pochopit, na cem spociva
moje obhajoba, a jeste nez se ujme slova obhajce, byl by
st'asten, kdybych vysvedil motivy sveho cinu. Vyhrkl
jem, ze to bylo kvuli slunci, a pfitom se mi trochu
zamotala hlava a ja si uvedomoval, jak smesne vypadam.
V sale se na nekolika mistech ozval smich. Muj obhajce
pokrcil rameny-a hned potom dostal slovo. Prohlasil
vsak, ze uz je pozde, ze bude mit projev na nekolik
hodin, a zadal odroceni na odpoledne. Senat souhlasil.
Odpoledne v sale ustavioie vifily husty vzduch
mohutne ventilatory a male pestre vejife porotcu se
mihaly vsechny jednim smerem. Mel jsem dojem, ze
advokatova obhajovaci fee nikdy neskonci. Pfesto jsem
ho ale jednu chvili zacal poslouchat, ponevadz fekl:
,Je pravda, zabil jsem." A pakpokracoval stejnym to-
79
nem, a kdykoli mluvil o mne, vzdycky fikal ,,ja".
Nestacil jsem se nad tim divit. Nahnul jsem se k jednomu
cetnikovi a ptal jsem se ho, proc to dela. Rekl mi,
abych mlcel, a za chvilku dodal: ,,To dela ka2dy advokat."
Rekl jsem si, 2e me tim od meho vlastniho pfipadu
jestS vie odstrkuji, 2e ze me delaji m'cotnou figurku
a do jiste miry se staveji na me misto. Ale to uz" stejnS
jsem byl myslim od te soudni sine na hony daleko.
Krome toho semi advokat zdal smesny. Jen zcela zbezne"
uplatnoval, ze slo o provokaci, a potom zacal taky mluvit
o me dusi. Jen2e mne se zdalo, 2e zdaleka neni tak
schopny jako prokurator. ,,RovnSz i ja jsem se sklonil
nad tou dusi," fekl, 5,avsak na rozdil od zaslouiileho
pfedstavitele statniho zastupitelstvi jsem tarn cosi nalezl,
a dokonce mohu tvrdit, ze jsem v ni cetl jak v otevfene
knize." Pfecetl si tarn, ze pry jsem poctivec a ze v podniku,
ktery me zamestnaval, jsem pracoval svedomitS,
neunavng a verne, ze jsem byl u kaldeho obliben^ a k tizim
bolum citlivy. Podle neho jsem se zachoval jako
vzorny syn, ktery podporuje matku tak dlouho, dokud
muze. A nakonec jsem pry doufal, ze stare zene poskytne
utulek pohodli, jake jsem ji z vlastnich prostfedku
dopfat nemohl. ,,Ja mohu jen zasnout, panov6," pokracoval,
,,nac se kolem toho utulku spoustel takovy
povyk. Vzdyt' koneckoncu kdyby bylo vubec zapotfebi
podavat dukaz o uzitecnosti a velkorysosti techto zafizeni,
stacilo by pfece pfipomenout, ze na ne pfispiva
sam stat." Zato o pohfbu se nezminil a ja citil, ze to
v jeho obhajobe chybi. Jenze po vsech tSch rozyleklych
frazich, po tech nekonecnych dnech a hodinach,
kdy se mluvilo o me dusi, jsem m^l nakonec pocit, jako
by se vsechno slevalo v bezbarvou vodu, ze ktere mS
jima zavraf.
Potom si uz jen vzpominam, jak jeste behem vlekle
feci advokatovy ke mn£ z ulice zaznela pfes vsechen
ten prostor sini a chodeb zmrzlinafova trubka. Vyrojily
se ve mne vzpominky na zivot, ktery mi uz nenalezel,
80
pfestoSe jsem v n^m kdysi nachazel sve nejprostsi
a nejhouzevnatjsi radosti: vune leta, crvrt', kterou jsem
mSl rad, jisty odstin vecerniho nebe, Mariin smich a rozlicne
jeji saty. Vsechna neuzitecnost meho vysedavani
na tomhle miste mi stoupla do hrdla a ja se jen nemohl
dockat, aby uz bylo po vsem, abych se uz zase shledal
se svou celou a svym spankem. Taktak ze jsem jestS
zaslechl, jak obhajce v zaveru reci vola, ze by prece
porotci nechtSli poslat na smn cestneho a pracoviteho
rnuze, ktereho zdrtil jediny okamzik poblouzeni, a jak
potom jeste zada, aby byly pfiznany polehcujici okolnosti
u zlocinu, jehoz nejne\iprosnej§i odplatu, vecnou
vycitku, uz v sobd nesu. Senat na chvili pferusD liceni
a advokat si vycerpand sedl. Ale hned se k nemu pfihrnuli
kolegove, aby mu tiskli ruku. Bylo slyset: ,,Neco
velkolepeho, vazeny." Jeden z nich se dokonce dovolaval
meho svedectvi: ,,Nemam pravdu?" Pfitakal jsem,
i kdyi ma uznalost nebyla upfknna, ponevadz jsem byl
uplne umofeny.
Venku se zatim uz den chyUl k veceru a horko polevilo.
Podle n£kterych zvuku, ktere ke mnS dolehly
z ulice, jsem vytusil, 2e je vecer vlahy. V soudni sini
jsme tecf vsichni vyckavah'. A to, nac jsme spolecne
cekali, se tykalo jen mS. JestS jednou jsem se podival
do salu. Vsechno tarn bylo stejne jako prvniho dne.
Zachytil jsem pohledy novinafe v sede bluze a automaticke
zeny. To mi pfipomnSlo, ze behem celeho pfeliceni
jsem se nerozhledl po Marii. Nezapominal jsem
na ni, ale zamestnavalo m6 tolik juiych veci. Zahledl
jsem ji mezi Raymondem a Celestem. Lehce mi kyvla,
jako by fekla: ,,No konecnS," a ja na torn trochu ustaranem
obliceji poznal, ze se na mi usmiva. Jenomze jsem
mel srdce uzameene a ani jsem ji nemohl ten usmSv
oplatit.
Senat uz byl zase zpdtky. Porotcum kvapem pfecetli
fadu otazek. Bylo slyset ,,vinen vrazdou"... ,,skutek
pfedem uvazeny"... Mpolehcujici okolnosti". Nato
81
porotci vysli ze sin5 a m£ odvedli do male mistnosti,
kde jsem uz cekal prve. Prisel za mnou advokat: byl
neobvykle fecny a hovofil se mnou tak duverne a srdecne
jako nikdy pfedtim. Domnival se, ze vsechno dobfe
dopadne a ze si to odbudu nSkolika lety v£zeni nebo
kaznice. Zeptal jsem se ho, jestli je nejaka nadeje na
zruseni v pfipade nepfizniveho rozsudku. Rekl mi, ze
ne. Takticky pry nepfedklada pisemn£ vyjadfeni, aby si
tim neodrazoval porotu. VysvStlil mi, ze rozsudek se
pro nic za nic nerusi. Pfipadalo mi to samozfejme auznal
jsem jeho duvody. Kdy2 se o torn nezaujate uvazuje,
je to docela pfirozene. Jen by se zbytecne pocmarala
spousta papiru. ,,Kazdopadne," fekl mi advokat, ,,je tu
jest£ jedna moznost, zadat o milost. Jenomze ja jsem
pfesvedcen, ze to dobfe dopadne."
Nacekali jsme se hodn£ dlouho, malem snad tfi ctvrte
hodiny. Konecne se ozval zvonek. Advokat odchazel
a jest£ fekl: ,,Tecf bude pfedseda poroty cist odpovSdi.
Pfivedou vas az pfed vyhlasenim rozsudku." Tu a tarn
bouchly dvefe. Bylo slyset dupot po schodech, ale nepoznal
jsem, jestli daleko nebo blizko. Pak jsem slysel,
jak v sini nekdo pfedftta bezbarvym hlasem. A hned
jak zadrncel zvonek podruhe a dvefe do boxu se otevfely,
zavanulo ke mne ze salu ticho, ticho toho salu a to
podivne zatrnuti, kdyz jsem zpozoroval, ze mlady
zurnalista uhyba ocima. K Marii jsem se neohledl. Ani
jsem na to nemel cas, protoze pfedseda uz mi pitvornymi
formulemi ohlasoval, ze ve jmenu francouzskeho naroda
mi na vefejnem miste setnou hlavu. Jako bych teprv
ted* pochopil onen vyraz, ktery jsem cetl na vsech
tvdfich. Urcite vyjadfoval ohleduphiost. Cetnici me
zahrnovali laskavosti. Advokat me drzel v podpazi. Uz
jsem na nic nemyslel. Jen jeste pfedseda se me zeptal,
mam-li k tomu co dodat. Zamyslel jsem se. Rekl jsem:
3,Ne." Nato mS odvedli.
• Uz potfeti jsem odmitl kaplana. Nevim, o cem
s nim mluvit, neni mi do feci a beztoho se s nim uz brzo
uvidim. Nic jineho me ted u2 nezajima ne2 jak uniknout
mechanismu, jak zjistit, jestli existuje vychodisko
z nevyhnutelneho. PfidelUi mi novou celu. Kdyz se natahnu,
vidim z ni nebe, ale nic vie. Cele dny pozoruji,
jak na jeho hladinfi blednou barvy a den se meni v noc.
Lezim, nice pod hlavou, acekam. Nevim,kolikrat jsemsi
uz polozil otazku, zdali se vyskytly pfipady, ze odsouzenec
na smrt unikl neuprosnemu mechanismu, zmizel
pfed popravou, prolomil kordon policistu. A ted
teprv si vycitam, 2e jsem nikdy.nevSnoval dost pozornosti
popisum poprav. Tyto otazky by mely kazdeho
vzdycky zajimat. Clovek nikdy nevi, co se muze stat.
SamozfejmS jako vsichni lide jsem i ja kdysi cetl zpravy
v novinach. Jenomze urcit6 existuji take odborna
pojednani a po tech jsem nikdy nepatral. V nich bych
byl asi nasel popisy utSku. Byl bych se mozna dovSdSl,
ze tfeba jen v jednom pfipade se kolo zastavilo, ze jen
jeduikrat na torn neodvolatelnem pfedurceni zmenila
cosi nahoda nebo pfilezitost. Jedinkrat! Myslim, ze
do jiste miry by mi to bylo postacilo. O ostatek by se uz
postaralo me srdce. V t6ch novinach se casto psalo
o dluhu vuci spolecnosti. A podle nich se mel splatit.
Jenze fantazii tohle nic nefika. Te jde spis o moznost
uniknout, o moznost pfeskocit hradbu neoblomneho
ritualu, dat se do zbesileho uprku, ktery nadSji otevira
vsechny vyhlidky. PfirozenS vyhlidky, ze vas v plnem
behu na rohu ulice trefi ze slavy jedna kulka. Ale kdyz
jsem to vsechno promyslel, nic mi takovy pfepych
neslibovalo, kdeco svSdcilo proti, a ja znovu podlehal
mechanismu.
Ani pfi nejlepsi vuli jsem nebyl s to se smifit s tou
nehoraznou jistotou. Koneckoncu tu byl pfece smSsny
nepomer mezi rozsudkem, na kterem se zakladala,
82 83