242 ALEXANDER DUMAS:
připomínal, že Rochefort mu doporučoval, aby se pokusil vyslídí ti tajemství své ženy.
,,Netřeba, abyste to věděl/' pravila mladá paní, již nedůvěra z pudu nyní k ústupu nutila, ,,jednalo se o ženské maličkosti, o nějakou koupi, při které se dalo mnoho vydělati."
Ale cím více se mladá žena bránila, tím více Bona-cieux uvažoval, že tajemství, které mu svěřili odpírala, bylo důležité. Rozhodl se, že okamžitě odběhne k hraběti Rochefortovi a že mu řekne, že královna hledá posla, jejž chce posiati do Londýna.
„Odpusťte, jestliže vás .opustím, má drahá paní Bonacieuxová," pravil, ,,ale nevěda, že mne přijdete navštívi ti, smluvil jsem schůzku s jedním ze svých přátel; vrátím se ihned, a vyslechnete-li mne jen půl minuty po rozhovoru s tím přítelem, přijdu pro vás, a jelikož jest již pozdě, odvedu vás do Louvrů."
„Díky, pane/'.odpověděla paní Bonacieuxová, „nejste dosti statečný, abyste mi mohl býti nějak prospěšen a já se vrátím do Louvrů docela dobře sama."
,,Jak vám bude libo, paní Bonacieuxová," pravil bývalý kramář* „Uvidím vás brzy?"
„Bezpochyby, příští týden ponechá mi, jak doufám, má služba trochu volnosti a užiju jí, abych uvedla do pořádku naše záležitosti, které jsou asi trochu rozhal-zene.
„Dobrá, budu vás očekávati. Nehněváte se na mne?" „Já? Ani v nejmenším!" „Na shledanou!"
■
Bonacieux políbil ruku své ženy a rychle se vzdálil.
„Vida," řekla paní Bonacieuxová, když její muž zavřel dvéře do ulice a když byla sama, „to ještě scházelo tomu hlupákovi, aby se stal sluhou kardinála! A já, která se zaručila královně, která jsem slíbila své ubohé vládkyni. . . Ach, můj Bože, můj Bože! Bude mne po-važovati za jednu z těch bídných stvůr, jimiž se palác
1
Tftr muSketýRi. í, .„
hemží a které jscu poslány tam, aby ji slídily! Ach, pane Bonaciěux, já vás nikdy mnoho nemilovala, a nyní je to mnohem horší, já vás nenávidím a na mou čest, vy mi to zaplatíte!*ť
V chvíli, kdy toto pravila, padla rána na strop, tak že hlavu pozvedla a tu uslyšela hlas deroucí se k ní podlahou, jenž křičel:
,,Drahá paní Bonacieuxová, otevřte mi malá dvířka do stromořadí a já vejdu k vám."
XVIII.
1 .i, ■
MILENEC A CHOŤ.
Ach, madame," pravil ďArtagnan, vstupuje dveřmi, které mu mladá žena otevřela, ,,dovolte mi, bych vám řekl, že máte ubohého muže."
„Vy jste tedy slyšel náš rozhovor?" ptala se živě paní Bonacieuxová dívajíc se na Artagnana s nepokojem.
„Úplně."
„Ale jak to, můj Bože!?"
„Postupem, jejž znám a jímž jsem slyšel též rozhovor mnohem živější, jejž jste měla s náhončími kardinála."
■
„A v kterém jste rozuměl všemu, co jste slyšel?"
„Tisíc věcí; za prvé, že váš choť jest blbec a hlupák na štěstí; pak, že jste byla ohrožena, což mi přišlo velmi vhod a dává mi příležitost, býti vám k službám a Bůh ví, jsem-li hotov, vrhncuti se do ohně pro vás, konečně, že královna potřebuje statného, bystrého a oddaného člověka, který by za ni do I^ondýna odcestoval. Mám aspoň z toho dvě neb tři vlastnosti, jichž máte potřebí a zde jsem." 1 :
244 alexander dumas:
Paní Bonacieuxová neodpovídala, ale srdce její bilo radostí a tajná naděj zaleskla se v jejích očích.
„A jakou záruku mi podáte/' ptala se, „svolím-li a
svěřím vám toto poslání?"
„Svou lásku k vám. Hleďte, mluvte a poroučejtel Co dělati?"
„Můj Bože, můj Bože!" šeptala mladá žena, „smím vám svěřiti podobné tajemství, pane? Vy jste skoro
dítě!"
„Nuže vidím, že třeba někoho, kdo by vám za
mne stál.
„Přiznávám, že to by mi dodalo vskutku velkou
odvahu.
ti
t (
„Znáte Athose?" „Ne.
„Porthose?" „Ne. „Aramise?"
„Ne. Kdo jsou ti páni?"
„Mušketýři královští. Znáte pana de Trévile, jejich kapitána?"
„Ach, ano, toho znám, ne osobně, ale slyšela jsem často o něm mluviti u královny jako o čackém a loyálním šlechtici."
„Vy byste se neobávala, že on by vás zradil kardi-
nálovi, není-li pravda?" „Ó zajisté nikoli!"
„Nu dobrá. Svěřte mu své tajemství a zeptejte se jej, buďsi ono sebe důležitější, sebe vzácnější, sebe strašlivější, zdali byste mi je mohla svěřiti."
„Ale tajemství ono mi nepatří a nemohu je tedj odhalovati někomu."
„A byla jste již na tom, svěřiti je panu Bonacieuxovi,' pravil ďArtagnan rozmrzele.
„Jako se svěřuje list dutině stromu, křídlu holuba, nákrčníku psa."
tri musketýri. . 245
,(A přece vidíte, jak já vás miluji." „Vy to pravíte." „Jsem muž galantní." „Věřím tomu." „Jsem statečný!" „Ach, o tom jsem přesvědčena." ■  „Nuže, vyzkuste mne!"
Paní Bonacieuxová zadívala se na mladého muže zadržena posledním váháním. Ale plál v jeho očích taký žár, znělo v jeho hlase takové přesvědčení, že cítila pud, jemu se svěřiti. Jinak byla v jedné z těch okolností, kde nutno odvážiti se všeho za všecko. Královna mohla tak dobře býti ztracena přílišnou zdrženlivostí jako přílišnou důvěrou. Pak, řekněm to, bezděčný cit, jejž pocítila k tomuto mladému ochránci, rozhodl, aby mluvila.
,,Slyšte," pravila k němu, „vzdávám se vašim protestům a povoluji vašemu ujišťování. Ale přísahám vám před Bohem, který vás slyší, jestliže mne zradíte a ušetří-li mne moji nepřátelé, zabijú se a smrt moje bude
i Vf #i
vinou vaši.
,,A já, já vám přísahám před Bohem, paní," pravil ďArtagnan, ,,že budu-li chycen při vykonávání rozkazů, jež mi dáte, umru spíš než bych řekl neb učinil něco, co by mohlo někoho kompromitovati."
Na to mu mladá žena svěřila strašné tajemství, jehož jednu část již mu svěřila náhoda před tváří Samaritánky.
To bylo vzájemné jejich vyznání lásky.
D'Artagnan zářil radostí a pýchou. Tajemství, které znal, žena, již miloval, důvěra a láska činily z něho obra.
„Odjedu," pravil, „odjedu okamžitě."
„Jak? Vy odjedete!" zvolala paní Bonacieuxová, „a váš pluk a váš kapitán?"
„Na mou duši, zapomněl jsem pro vás na to, drahá Konstancie! Ano, vy máte pravdu, třeba mi dovolené."
24(> alexander dumas:
,Ještě překážka," šeptala paní Bonacieuxová bolestně.
„Ach, tato," zvolal d'Artagnan po chvilce přemýšlení, „tu přemohu, buďte klidná." „Jak pak?"#
„Vyhledám ještě dnes večer pana de Tréville, jehož poprosím, aby vyprosil pro mne tuto laskavost od svého švakra pana des Essarts."
,,A nyní o jiných věcech."
„Což," ptal se d'Artagnan, vida, že paní Bonacieuxová váhá v pokračování. „Vy snad nemáte peněz?"
„Snad jest příliš mnoho/1 pravil d'Artagnan s u-směvem.
„Nuže," začla paní Bonacieuxová otvírajíc skříň a vytahujíc z ní váček, jejž před čtvrt hodinou hladil tak zamilovaně pan Bonacieux, „vezměte tento váček."
„Kardinálův!" vykřikl d'Artagnan propukávaje v smích, jenž, jak se čtenář pamatuje, dík odstraněným mřížím, neztratil ani jediné slabiky z rozhovoru kramáře a jeho ženy.
„Ano, kardinálův," odpověděla pani Bonacieuxová, „vidíte, že se vám představuje velice úctyhodně."
„U ďábla!" zvolal d'Artagnan, „to bude věc dvojnásob zábavná, zachrániti královnu penězi jeho Eminence!"
„Vy jste pomilování hodný a roztomilý mladík," pravila paní Bonacieuxová, „věřte, že Její Veličenstvo nebude vám nevděčné."
„Ó, jsem již velice odměněn!" zvolal d'Artagnan. „Já vás miluji, vy mi dovolíte již, vám to říci; toť jest již víc štěstí, než jsem se doufáti odvážil."
„Ticho!" pravila paní Bonacieuxová zachvěvši se. „Což?"
„Někdo mluví na ulici." „To jest hlas ..."
TRI MUSKETÝRI.
247
„Mého chotě, ano, poznávám jej!"
D'Artagnan běžel ke dveřím a zastrčil závoru.
„ Ne vstoupí, pokud neodejdu já. A když odejdu,
vy mu otevřete.
,,Ale já bych měla rovněž odejiti. Jak pak vysvětliti zmizeni těchto peněz, jsem-li já zde?"
,,Máte pravdu, dlužno odejiti."
,,Odejiti? Jakpak? Uvidí nás, vyjdcme-li."
,,Tedy nutno jiti ke mně. „Ach!" vykřikla paní Bonacieuxová, „pravíte mi
Z. it
to hlasem, který mi strachu nahání.
Paní Bonacieuxová vyslovila tato slova se slzami v očích. D'Artagnan viděl tyto slzy a zmaten, dojat, vrhl se jí k nohám.
,,U mne," pravil, ,,budete v bezpečnosti jako v chrá-
mu, dávám vám na to slovo šlechtické.
,,Pojďme," pravila, „svěřuji se vám, můj příteli!"
D'Artagnan otevřel opatrně závoru a oba dva lehcí jako stíny protáhli se vnitřními dveřmi do aleje, bez hluku vstoupili na schody a vešli do jizby ďArtagna-novy.
Jednou doma, k vůli větší jistotě zatarasil mladý muž dvéře, oba se přiblížili k oknu a viděli skulinou okenice pana Bonacieuxe, který hovořil s mužem v plášti.
Sotva spatřil d'Artagnan toho muže v plášti, vyskočil a vytasiv na polo svůj meč z pochvy, řítil se ke dveřím.
Byl to muž z Meungu.
„Co chcete dělat?" zvolala paní Bonacieuxová; „vy nás zničíte!"
„Ale já přísahal, že zabijú toho člověka!" pravil d'Artagnan.
„Váš život jest zadán od tohoto okamžiku a vám nepatří více. Jménem královny zakazuji vám vrhnouti •se v jakékoli nebezpečí, které by bylo na překážku vaší
ceste.
248
ALEXANDER DUMAS:
„A jménem svým nenařizujete ničeho?"
„Jménem svým/' pravila paní Bonacieuxová s živým pohnutím, „jménem svým vás o to prosím. Ale poslouchejme, zdá se mi, že mluví o mně."
D'Artagnan se přiblížil k oknu a nastavil ucho.
Pan Bonacieux otevřel své dvéře a vida byt prázdný vrátil se k muži v plášti, jejž byl na okamžik nechal o samotě.
„Odešla," pravil, „bezpochjrby se vrátila do I,ou-vru."
„Jste si jist," odpověděl cizinec, „že neměla potuchy o tom, v jakém úmyslu jste odešel?"
„Ne," odvětil Bonacieux sebevědomě: „to jest žena příliš povrchní."
„Kadet stráže jest doma?"
,Nemyslím; jak vidíte, jest jeho okenice zavřena a nelze viděti žádné světlo prokmitati skulinami." „To jest jedno, třeba to zjistiti." „Jak pak?"
„Zaklepáme na jeho dvéře." „Jděte."
„Zeptám se po jeho sluhovi."
Bonacieux vstoupil do svého bytu, prošel těmiž dveřmi, kterými prošli oba uprchlíci, vystoupil do patra d'Artagnanova a zaklepal.
Nikdo neodpovídal. Porthos pro větší parádu vy-dlužil si na dnešní večer Plancheta; ďArtagnan sám nedal o své přítomnosti žádného znamení.
V témž mžiku, kdy prst Bonacieuxův zazněl na dveřích, cítili oba mladí lidé, jak jim srdce poskočilo.
„Není nikoho doma," pravil Bonacieux.
„Nevadí, vejděme tedy k vám, budeme ve větším bezpečí než na prahu dveří."
„Ach, můj Bože!" zašeptla paní Bonacieuxová, „již ničeho více neuslyšíme."
"Naopak," pravil ďArtagnan, „uslyšíme tím lip."
TRI MUSKĽTÝlU 249
D'Artagnan odstranil tři neb čtyři dlaždice, které tvořily z jeho pokoje druhé ucho Dionj-siovo, roztáhl na zeni koberec, klekl si a pokynul paní Bonacieuxové, aby se naklonila jako on k otvoru.
„Jste jist, že není tam nikoho?'' pravil neznámý.
Ručím za to," pravil Bonacieux.
D'Arlaguan odstranil tři nebo čtyři dlaždice . #.
,,A vy myslíte, že vaše žena? . . ." „Vrátila se do I^ouvru,"
„Aniž by mluvila s kým jiným než s vámi?"
,,Tím jsem jist."
,,To je důležitá věc, chápete?"
„Tedy zpráva, kterou jsem vám přinesl, má váhu."
,Je velice důležitá, můj drahý pane Bonacieuxe, netajíme toho před vámi."
„Bude tedy kardinál se mnou spokojen?"
Nepochybu j i o tom." „Velký kardinál!"
250 ALEXANDER d UM AS:
k-
„Jste jist, že v svém rozhovoru s vámi nevyslovila vaše žena jmen vlastních?"
Nemyslím."
„Nejmenovala ani paní de Chevreuse, ani pana de Buckinghama, ani paní de Verneet?"
„Ne, řekla mi pouze, že mne chce posJati do Londýna, abych sloužil- zájmům jedné proslavené osoby."
„Zrádce!" šeptala paní Bonacieuxová.
„Ticho!" pravil ďArtagnan, tiskna jí ruku, již mu bezmyšlenkovitě ponechala.
„Nezáleží na tom," pokračoval muž v plášti, „vy jste hlupák, že jste nedělal, jakobyste přijal to poslání, měl byste teď to psaní! Stát, jejž ohrožují, byl by zachráněn, a vy . . ."
„A já?"
„Nu a vy? Kardinál by vás povýšil do stavu šlechtického."
„On vám to řekl?"
„Ano, vím, že vás chtcl tím překvapiti."
„Budte klidný," pravil Bonacieux; „má žena mne zbožňuje, jest ještě čas."
„Blbec!" šeptala paní Bonacieuxová.
„Ticho!" pravil ďArtagnan tiskna jí ruku ještě suitě ji,
„Jak pak jest ještě čas?" začal opět muž v plášti.
„Vrátím se do L,ouvru, dám si vyvolat paní Bona-cieuxovou, řeknu jí, že jsem si to rozmyslil, začnu o věci znova, dostanu list á poběhnu ke kardinálovi."
„Nu dobrá, pospěšte si, přijdu opět brzy, abych zvěděl výsledek vaší cesty."
Neznámý odešel.
„Hanebník!" pravila paní Bonacieuxová posílajíc ještě za svým chotěm tento přívlastek.
„Ticho!" opakoval ďArtagnan tiskna jí ruku ještě prudčeji.
Strašné zařvání přerušilo na to reflexe pana ďAr-
tri musketýri
251
tagnana a paní Bonacieuxové. Byl to její choť, který zpozoroval zmizení svého váčku a který volal na poplach po zlodějích.
Bonacieux křičel dlouho; ale jelikož takové křiky; trvajíce dlouho nevábily nikoho do ulice „Hrobařů" a jelikož nad to dům kramářův netěšil se od delší doby příliš valné pověsti, vida, že nikdo nepřichází, vyšel z domu ustavičně křiče a bylo slyšeti jeho hlas, který se vzdaloval směrem k ulici ,,u Přívozu".
,,A nyní, když odešel, jest na vás, abyste odešel i vy," pravila paní Bonacieuxová; „jen odvahu a zvlášť opatrnost! a myslete, že se obětujete královně."
„Jí a vám!" zvolá d'Artagnan. „Buďte klidná,! krásná Konstacie, stanu se hodným jejího uznání; ale stanu se též hodným vaší lásky?"
Mladá žena odpověděla pouze živým ruměncem,1 který jí polil tváře. Několik okamžiků později odešel též d'Artagnan, zahalen též do velkého pláště, jejž na-; zvedala kavalírsky pochva dlouhého meče.
Paní Bonacieuxová sledovala jej tím dlouhým pohledem lásky, jímž provází žena muže, kterého miluje; ale když zmizel za rohem ulice, klesla na kolena a se-piala ruce:
„O můj Bože," zvolala, „ochraňuj královnu, ochraňuj mne!"
XIX.
PIvÁN VÁLEČNÉ VÝPRAVY.
ľ
■
D'Artagnan se odebral přímo k panu de Tréville. Přemítal, že v několika minutách bude kardinál zpraven tímto zatraceným neznámým, který se zdál býti jeho agentem a domníval se právem, že není tu okamžiku ke ztracení.