í ALPHONSE DE LA MARTINE. (1790—1S69.) Díla básnická: Meditations poétiques (1820) Les nouvelles meditations poétiques (1823) Les Harmonies poéiiques et religieuses <1S29 a 1835) Jocelyn, idylla veršem Í1S3S) La chut ďun ange (1839) Les recueillements (1839). Mimo díla básnická vydal několik povídek, řadu děl historických, cestopisných, literárních hovoru a kritik, a vlastní své upomínky. JEZERO.*) jj iiovýni břehům taje 'vždy hnání v jednu stranu a b^z^ávratu^ždy/ a dál stržeiiTv proud, • ni na jediný den na věku oceánu w 3 což nemůžeme kotvu uvrhnout r s?\5 Ó krásné jezero! Rok neuběhl celý-l^ a blíže proudů tvých, jež chtěla viděti, sám sedám v myšlenkách na kámen obemšelý, kde zřelo tys ji seděti! $ *) Slavná elegie tato vyšla j už česky v překladu Miroslava Krajníka v Květech čís. 12. v 1S69. Zde podávám překlad její na základě nového vydání Lamartineových básní nevydaných (Poésies inédites, publiées par Mdme. Valentine de Lamartine et précédés d'une preface de M. de Laprade. Paris, Hítchette 1SS1). V knize té otištěna jest elegie tato v původním znění, jak vyšla z péra básníkova, který v poz lějsích vydáních z této básně dvě krásné sloky vypustil. Jsou to sloky 10. a 11. Odchylky ostatní jsou menší důležitosti Překladatel. ALPHONSE DE LAMARTINE 259. Ty stejně hučelo'sj o břeh, jenž skalin plný, se stejně lámalojo bok jich strhaný/ a k drahým nožkám jí jak nyní penu z vlny A 3. hnal příboj větrem šlehaný. výš, jiný kde je svět. XXXVI MARCELINE DESBORDES- VALMORE. (1786—1859) Velký lyrický talent pí. Valmorové vynikl v některých elegiích a písních, v nichž ozvaly se přirozené akcenty trpícího žen-kého srdce neobyčejnou bezprostředností a silou. Život její byl jeden řetěz dobrodružství a strádání. Své doby slavena byla nej přednějšími současnými básníky a kritiky; v době nejnovější obrácena k ní opět pozornosť; n ej rafinovanější škola moderní poesie franc. našla v jejích prostých slokách jistou príbuznosť s vlastními výtvory. Sebrané básně její vyšly r. 1S72 u Charpentiera a úplněji u Lemerra r. 1891. MÁM SRDCE. NA PRODEJ . . . JMíám srdce na prodej, chceš-li je koupiti, mám srdce na prodej, chceš-li, však nesmlouvej! Cit lásky Bůh mu dal, můžeš mu nežnosť dát, cit lásky Bůh mu dal, sobě jen aby plál. Cenu ti udělám, chceš-li ji vskutku znát, MARCELIXE DESBORDES - VAI.MORE 137 cenu ti udělám, nediv se tomu sám! Své-li jsi neztratil, dej a buď pánem mým, své-li jsi neztratil dej, bys mé zaplatil! Nemáš-li celé, slyš, pak budu míti bol, nemáš-li celé, slyš, konec je všemu již! Zavru v něm každý cit, pro celý život kol, zavru v něm každý cit, Bůh jen je bude mít! Do naší lásky snů život je srázů pln, do naší lásky snů, čítá on, málo dnů. A duše dá se v chvat, jest čistý peřej vln a duše dá se v chvat •— bud mřít — bud milovat! CO\S Z NĚHO UDĚLAL. Ty jsi měl srdce mé! Jak jen je unésti! Srdce tak za srdce, štěstí tak za štěstí! Tvoje se vrátilo, já nemám jiné víc, tvoje se vrátilo, moje se ztratilo! 260 ALPHONSE DE LAMARTINE Pod tíží rozkoše my oba oněměli, i r> nám duše klesaly, a srdce na chvíli #Q ta byla na sobě, rty na sobě se chvěly V.? a >Věčnost« pravily! fc Ó nebe! možno to, že chvíle opojení, $ 3 kdy láska, štěstí nám proud plný podává, tak od nás prchají ve stejném urychlení, s]2 jak chvíle smutku mlhavá: $ Jak, není možnosti, zde zanechati stopy? Hy Jsou pro vždy ztraceny r Propadly zcela tmám? J£ Cas, jenž je daroval, týž čas je v proud svůj stopí a více nevrátí je nám ¥ R Nic! Věčnost! Minulost! O strže plné stínů, cp děláte z těch dnů, jež pohltí váš vztek? O mluvte, vrátíte nám aspoň na hodinu těch rajských plesů vděk ? ■ Vy, jichž čas ušetří, jimž vždycky mladost vrátí, vy skály, jezero, nádherná zeleni! Té noci, přírodo, té noci zachovati hled aspoň vzpomnění! Ať trvá v klidu tvém i v bouře tvojí hromech, ať prodchne jezero, tvých břehů lahodu, tkví v skalách divokých a zasmušilých stromech, jež visí nad vodu; Ať dýše v zefýru, jenž chvěje se a letí, ať v písni břehů tvých, jež břehy zaznívá, ať v hvězdě stříbrné, jíž matně do perleti se povrch vod tvých zaskvívá; Ať vítr, který lká, ať třtina, která vzdychá, ať vůní lehounkou vzduch sycen modravý, a vše co slyšíme, co zříme a co dýchá, . T kdys »Milovali se« ať vypráví! ALPHON5E DE LAMARTINE 2Ó1 SOCHAŘI D'ORSAY. *i 0 Ve formě hliněné ve kypící bronz žhavý tvář moji smrtelnou v dav lidí pohrdavý budoucích století až odkáže tvá dlaň; . až ruka zvědavá se nad mé vrásky schýlí, (ta pustá řečiště myšlének proudy zryly) tu budou ptáti se: Cí asi je to skráň? Zda za vlast raněný to vojín vzpřímen stojí? Kněz šepce modlitbu, či básník hymnu svoji? Zda proti vzbouřeným to davům řečník jest? Či tribun pokoje, nad zástupu jenž vřavu své srdce, ňadra svá chce dáti v pospas davu, by mohla svoboda se čistá k nebi vznést ř Neb v noze vypjaté a v chvějícím se čele, a v ohnivých těch rtech, jež otvírá dech směle, v tom kynu, jenž jest mír, v tom srdci, jež je vzlet, v tom boku, nadšením jenž nazvedá se celý, v tom oku, které sní, v té páži, která velí, do kovu Fidias tu sedm duší zhnět. Ach, sedm!—Fidias!—A já mám jednu pouze! Já osud všeho nes', mne stihla každá nouze, zbraň stokrát zlomená já v rukou času jsem, jen trosky siju kol svou dlouhou cestou k hrobu, a slyším šeptati svou udivenou dobu: Hle, v boje půli mdlý tak padá každý v zem. On Boha opěval a zabily jej modly! Pak malým dali v plen jej velcí světa podlí. Proč šetriľs naši krev, my měli jsme jí dost, *) Znamenitou tuto báseň posud netištěnou sděluje bývalý sekretář Lamartineúv pan Charles Alexandre ve svých » Vzpomínkách na Lamartinea«. Báseň, jak zjevno, jest z posledních dob života básníkova, kdy nedostatek a zapomnění zaklepaly na dvéře jeho. V slokách 5. a 6. naráží Lamartine na svou činnost politickou. y, v. A L F R !• D DE MÜSSET — — 1 II M I N I ■ ■ I I I I ■ I I i ■ II I ■ ■ ^— PIS E N. -f Xtratíme-li s žitím v boji mladost svoji a s ní všecko veselí, v smutek co nám dá zpčt štestí, hudba jesti a pak krása, příteli! Těcha, radost ustavičná tvář je sličná, víc jest než muž v zbraních všech. Nejvíc v srdce těchy lije melodie zbožňovaná v mládí dnech! SONET panu Regnierovi, herci komedie francouzské, když ztratil svou dceru. Ký je to zármutek, jenž tak mne v pouto jal? My poznali se pouze duchem, chvíli jen spolu smáli se a hovořili, když lenost mou on živostí svou vzňal. Co kouřím krok pak v divadlo se chýlí, kde on, všech mistr s vervou starou hrál, kde vtip a žert mu ve všech barvách plál, tu Pankrác byl, tam Scapin roztomilý. Proč, jakým právem jeho bol mne kruší? Jej sotva znám a k chůzi nemám síly, když slyším, pro mrtvou že dceru kvílí. Já nevím, Bůh ví, v bědné lidské duši? myšlénka nejlepší se vždy jen tuší, | však slza teče — ta se sotva mýlí. A Ll'R El) DE MUSSĽT 365 SLECNE V5- O ženy, co lze o vás říci, vy osudnou tu máte moc, ■ ' nás vrhnout usmívavou lící, buď v závrať neb v zoufalství noc. Dve slova — pouhé pomlčení, zrak výsměšný neb roztržit se od vás náhle v dýku mení, když pro vás plápolá náš cit. Muž' pýcha vaše velká býti, neb my jsme na to podlí dost, a naše křehkost muž' jen míti, za vinu vaši mohutnost. Však veškerá moc hyne brzy, když láska k vám je veliká; kdo trpět musí, mlčí, slzí, ten v pláči od vás utíká. Však nechť si třeba srdce puká, ten smutek pln je větších vnad. Mně milejší jsou naše muka, než vaše řemeslo -— být kat. * t ■ c a o 3 3 o £ rt r>> C 3 CA rt rt 3 3 >c rt 00 ft) o co O 3 rt> c ft) C - *"3 < rt &s 3* c 3 OS-*"* oo rt < c c rt oo rt rt vi rt 3 3 Ol' CO o < O rt ST CO loi vri f * ST > o < c c c ft O fj O rt O £ " < Q ft) 3 rft »-j £ <=- 3 E. <-* O 1/3 75 ^ CfQ ^ o CO o ft) C * * rt co CO - CD 3 C S -* 3 3 CJ < 3 2. -o 3 - CT co ft; Ö ~ c c 2 3 —' 3 **« —j ■«* rt rt co "2. O &) c co co — H? LT 2. co r~ rt ö ftj CO CO o 3 3 o rt ft) CO —J £. 3 3- rT rt n ff °^ co ft) rt> ja ^ C CD CO 3 ft) cL-o c rt CO OK 3 CJ CT* o 3 O — ft co ft) -5 _ rt\ 3 rt> ft *"1 CO " ft) rt ff W/O rt> f£r 3 3J ft) 3 j- co p n rt LO rt CO C 3 P, co ft) ftj co 3 ^ 3 &) ft) CO rt 2 ~*"o o o CO CO C c co o ft co Co f. i co 3 CO o C CO O Q 3 £75 fl) LT. a er? o < o o N rj CS- c o rD o 3 ^ q £2 co ra rt 3 3 5 2 2. c/S § 3 *T »V; SI « -J " co O - CT c 3. o -3 ^3_0 — rt c rt» 3 31: rs CO c rt ft 2 c c 0 3 — 3 ff n £ rt o — N ft] ~- rt o 3 co 3 -i ft rt rt co i 6 3 co S 3 rt% 3 o 3 et co N 3- rt ft? co v; , CO o' ^ 3 O c o 3 CO CO o 3 co co —; ft ft) rt r& co rt SS x rt r— N ft) < 3 CO • v) co rt CO rt 3 OQ -cn —. 3 O er 3 3""' CO CO rt rt co N ■ o rt CO ^5 * - 64 Miditut in n s p o et ig ues Que son solcil soit doux, que son cie) soil cTazur, Et que pour Petranger loujours ses vins murissent. Pour moi, loin de ce port de la felicite, Helas! par la jeunesse et Pespoir emporte, Je vais tenter encore et les flots et Porage; Mais, ballotie par Ponde et fatigue du vent, Au pied de ton rocher sauvage, Ami, je reviendrai souvent Rattacher, vers ie soir, ma barque a ton rivage. XIII *x&JiU'VL 1 LE LAC Ainsi, toujours pousses vers de nouveaux rivages, Dans la nuit eternelle empörtes sans retour, Ne pourrons-nous jamais sur Pocean des ages Jeter P-ancre un seul jour? Ö lac! Pannee ä peine a fini sa carriere, Et pr^s des flots cheris qiPelle devait revoir, Regarde! je viens seul nVasseoir sur cette pierre Od tu la vis s'asseoir! Tu mugissais ainsi sous ces roches profondes, Ainsi tu te brisais sur leurs flancs d&hires, Ainsi le vent jetait Pecume de tes ondes Sur ses pieds adores. Un soir, Pen souvient-il? nous voguions en silence; On n'entendait au loin, sur Ponde et sous les cieux, Que le bruit des rameurs qui frappaient en cadence Tes flots harmonieux. L 7*+ i ■ 1 f: I •m A* 7 i: I I". Le fxic Tout a coup des accents inconnus a la terre Du rivage charme frappcrent les echos : Le flot fut attentif, et la voix qui m'est chere Laissa tomber ces mots : 65 « 0 temps! suspends ton vol, et vous, heures propices Suspendez voire cours : Laissez-nous savourer les rapides delices Des plus beaux de nos jours! t t Assez de malheureux ici-bas vous implorent, Coulez, coulez pour eux; Prenez avec leurs jours les soins qui les devorent, Oubliez les heureux. « Mais je demande en vain quelques moments encore, Le temps m'echappe et fuit; Je dis ä cette nuit : Sois p'us lente; et Paurore Va dissiper la nuit. « Aimons done, aimons done! de Pheure fugitive, Hatons-nous, jouissons! L'homme n'a point de port, le temps n'a point de rive; II coule, et nous passons! » Temps jaloux, se peut-il que ces moments d'ivresse, Ou Pamour a longs flots nous verse le bonheur, S'envolent loin de nous de la meme vitesse Que les jours de malheur? Eh quoi! n'en pourrons-nous fixer au moins la trace? Quoi! passes pour jamais! quoi! tout entiers perdus! Ce temps qui les donna, ce temps qui les efface, Ne nous les rendra plus!