XXXV.
Dnes, kdyì jsein nlólin), jà videi hasnout svìè'ku
a vy8e na lùzku jà tiSe sobè fek:
Kéz hore z làsky me alespon na chviliòku
v mém srdci uhaslo jak jejì plamìnek.
Jak jitro hryze sen a vzbouzì jej az k vicku,
by clovék obraz zfel ve vodè, nad niz klek:
tak portrét kràsky své spanily v snìvém lìcku,
at bdim ci snìm, jà zfìm jej dennè pò svùj vèk.
Krev teplà délà to. A jako 5asto zfite
boufìvat podzim vìe nez léto obloucité,
nei cerven Stesti hrà teplej mùj fìjen rév.
Bych pfìli§ zii, mani, ach, strach pfìlig z kràsky oné!
Tys zemfel jednou jen, pfeStastny Ixione,
jà /miniili tisìckràt, ni jednou nezemfev.
,u