U&
a
i
ti
IVDYÈ JSEM dnes uléhal, videi jsem hasnout svfci
a v lùzku jsem si sàm prò sebe zaSeptal:
Kéz by uz konecnè vsecek mùj stesk a ìal,
vepsany do srdce, zhasl s tou voskovìcf.
Kousne-li vztekly pes, vidi'ho pokousany
vzdy znovu pfed sebou ve vodè jako stm;
a podobnè i jà", af uz bdfm nebo spirti,
màm pofàd pfed sebou obraz své kràsné pani.
To dèlà moje krev; tak jak to casto byvà,
kdyz léto pàlf min nez podzim nakonec,
i moje zàn vfe vfc nez mùj éervenec.
Nemohu skoro zit, jak zie se do mne vry"và:
pfestastny Ixión, jenz zemfel jedenkrat,
zati'mco jàjsem ziv, ac zmi'ràm tisickràt!
76
LXSKO, JE2 JEDINÀ mas klfò k mym myglenkàm,
jez vSechny zàvory v mém srdci oteviràS,
jez me touz pravici lééi'S i pouty svi'ràs
a prò niz umiràm a znovu ozfvàm,
ty z mého zivota vafis tak trpky jed,
ze zàdné byliny, odvary ani §fàvy
neznurni titrapy, které mi bez linavy
dàvৠv téch milostnych zàpasech zakouSet.
Kdyz ty mas perutè, nech mije narust taky,
af mohu odletèt a nevidèt uz zraky,
jez ve mnè vznècujf ten plamen napofàd:
az vzlétnu na kfldlech, prestane zhnout a zhasne.
Draze si dava Bùh zaplatit, co je kràsné,
kdyz prò to musi'me tolikràt umirat.
77