Claude Mauriac opět[i] rozdal karty pro společnou[ii] hru fikce a dikce. Změnil tak hranice mezi současnou[iii] oblastí rétoriky a poetiky. Díky nárokům aliteratury vytváří nedefinovatelný námět, od kterého se tvoří zcela novým způsobem - deníkopisná vazba[iv] - a způsobem pochybným [v]- vnitřní a neviditelný dialog -. Podnět k psaní díla Le Temps immobile (Nehybný čas - pozn. překl.) je zřejmý rovněž i v jeho žurnalistických dílech. Jinak součástí oslavy stého výročí je také uvědomění si existence dědictví a úvaha o jeho šíření. Za této výjimečné situace tedy spojení Françoise a Clauda vytváří složitý vztah formovaný nesouvislostí a [vi]spojitostí, který si zasluhuje být brán v potaz. A pokud se Claude Mauriac také řadí ke svým nestálým [vii]současníkům patřícím k představitelům Nového románu, pokud může být jeho dílo čteno ve světle jejich odmítnutí a nároků, oduševnělá ctižádost[viii], která jej pobízí, bezpochyby pronikla do přítomnosti jedinečnou a jasnou cestou, a poznamená příští generaci nebo generace. Je tedy na nás umístit Clauda Mauriaca do naší doby a zároveň vzdát úctu příkladnosti jeho zkušeností[ix], ať už je žánr, kterému se věnuje toto sympózium, jakýkoli[x]. A rovněž by si toto sympózium chtělo vyslechnout „vnitřní“ dialog mezi Claudem Mauriacem a několika současnými autory románů. ________________________________ [i] jinak [ii] Ne, pro každou z nich [iii] Tehdejší/ soudobou [iv] Opravdu montáž [v] Ne, zde je „neobvyklý/ nevídaný předmět/ téma“ [vi] i [vii] Ne, do proudu [viii] Oduševnělost dobře, ale zde ambici nechat, nebo „snaha/ úsilí o odušev.“ [ix] Lépe tvorby [x] Správně „žánr jakýkoli“, ale sympozium se věnuje= zaměřuje na to „umístění a vzdání úcty“ – opravte si syntax Větší význam. Posuny i, ii, v,vii, viii, x. Jako celek ještě vyhovující, E