DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ - silná sociální diferenciace společnosti à upevňování moci vládnoucích elit - asimilování etnických elementů a vznik nových kmenových útvarů a svazů Písemné prameny: Ammianus Marcellinus (*322) – líčí počátek stěhování národů a otřesy spojené s vpádem Hunů do střední Evropy Život sv. Severina – události 5. století po smrti Attily, Norikum Jordanes (kol. r. 550) – alamanského původu, v kronice „Getica“ popsal boje Gótů, registroval také slovanské kmeny Venedy, Anty, Sclavini Prokopios z Kaisareie (+po r. 562) – byzantský historik a politik, „Válka s Góty“ – mj. zpráva o tažení Herulů přes střední Podunají Rothar – langobardský král v r. 668 vydal spis „Origio gentis Langobardorum“ Pavel Dikakon (770-790) – langobardský kněz napsal kroniku „Historia Langobardorum“ - pro území českých zemí a Slovenska s výjimkou závěru DSN nemůžeme vztáhnout žádné konkrétní písemné zprávy Periodizace pro Moravu I. 380/400-455 – Hunové (konglomerát sarmatských a východogermánských kmenů) II. 455-526 – Herulové (středodunajská varianta hmotné kultury DSN) III. 526-568 - Langobardi Přechod mezi DŘ a DSN (závěr 4. stol. n. l./poč. 5. století) - již ve 3. a 4. století mezi sebou kmenty Germánů bojují o území - Herulové z dolního Povislí do Přičernomoří, kde byli rozdrceni Góty - Gótové z dolního Povislí - kol. pol. 3. stol. do Volyně - pol. 4. stol. s. oblast Černého moře - Vandalové – mezi Vislou a Odrou, část kmene ve 3. stol. do Potisí, kde ještě ve 4. stol - Burgundi – mezi Labe a Vislou, na konci 3. stol. na JZ do Pomohaní a Porýní Hunská expanze - r. 375 - zhroucení říše Ostogótů pod náporem Hunů) à přesun Gótů do stř. Podunají - r. 395 vpadli Hunové na území ŘŘ à rozdělení Římské říše - r. 406 tažení Vandalů, Alanů a první vlny Svébů, vpád do Galie - r. 408 tažení Vizigótů (Alaricha) do severní Itálie, 410 z hladu vyplenil Řím - postupný přesun hunského ústředí do stř. Maďarska ve 20. letech 5. stol., v první třetině 5. stol. jak Valeria tak Pannonia prima pod římskou vojenskou a snad i civilní správou, tj. nebyly předány do správy Hunům, ale římská hranice přestala hrát dělící úlohu - o opevněné hranici se již nedá hovořit, obrana zajišťována nedůsledně oddíly federátů - r. 451 byl na Katalaunských polích zastaven nápor Hunů a jejich spojenců do Galie - Hunský svaz, často se vůdci podmaněných kmenů stali příslušníky Attilova dvora à zvýšený význam barbarských náčelníků, nobilita se odlišuje hunskými součástmi výbavy - 453 Attila umírá Podunají v době Attilově a vytvoření nové sídelní struktury - pozdně římská sídliště zlechovského typu se „svébským“ inventářem obohacena o předměty východoevropských nomádů, úbytek sídlišť, přesun do okrajových území i do výšinných poloh Brno-Obřany, Staré Zámky u Líšně, Znojmo-Hradiště, Oberleiserberg, Děvín - počátek DSN žárová pohřebiště (např. Kostelec na Hané), konec pohřbívání 4./5. stol. souvisí s vlnou odchodu svébské populace, hroby velmi chudé, primitivní popelnice à nastupuje kostrový pohřební ritus, převrstvení „svébských“ obyvatel - královské hroby z Untersiebenbrunu (třetina 5. stol.), Gótové a Herulové, na Moravě ojedinělé kostrové hroby (Drslavice – na sídlišti, Pohořelice), nomádi (deformace lebek, náušnice) - Smolín – hrob kněžny, Levice, Laa a. d. Thaya, Vídeň-Leopoldov - 1. pol. 5. stol., obyvatelstvo východogermánské (zejména Gótové, Gepidové, Herulové), menší sídelní aglomerace severně Dunaje reprezentované nevelkými hřbitovy nebo skupinami hrobů a ojedinělými sídlišti – jedna z nejvýraznějších v prostoru Dyjskosvrateckého úvalu - platby Římské říše Hunům – Bíňa depot Au solidů - zlomek hunského kotle z Rázové/Horní Benešov u Opavy Změny po zániku Attilovy říše a druhá pol. 5. stol. - středodunajský okruh - po Attilově smrti střety mezi kmenovými skupinami à bitva na řece Nedao (454/455), proti Hunům svaz vedený Gepidy spolu se Skiry, Rugii, Svéby a Heruly - Hunové se začali stahovat z Velké uherské nížiny do Přičernomoří - Gótové do Horní Panonie, Gepidové do Dácie, Rugiové mezi Wein- a Waldviertlem, Herulové na jižní Moravě, ale i dále vzájemné války - po obou stranách Dunaje kmenová království Herulů, Gepidů, Rugiů, Skirů (trvá i etnická přítomnost Svébů a Sarmatů), východní Gótové odcházejí z Pannonie r. 473 - po první pol. 5. stol. na Moravě patrně výrazný předěl, výrazné zvýšení intenzity osídlení - bohatý nevyloupený hrob z Cezav u Blučiny, velmož s odznaky vysokého postavení (výbava odpovídá hrobu krále Childericha I. z Tournai, nebo hrobu gepidského krále Omhara - Apahida I. v Sedmihradsku); jeden z drobných barbarských králů, spona naznačuje, že ve federátním svazku s východořímskou říší - mauzoleum Žuráň (katastr Podolí) – vyloupený hrob z 2. pol. 5. stol. – zdobená srubová komora, podobně jako na Blučině i zde pohřben významný bojovník, druhý hrob ze Žuráně z 1. čtvrtiny 6. stol. – srubová komora s pohřbem ženy 42 let, ještě herulské?, slonovinová pyxida s plastikou s křesťanskou tematikou à Brněnsko kmenovým ústředím - Herulové se někdy kolem r. 500 přesunuli na jih do Panonnie - romanizované obyvatelstvo žilo převážně v pustnoucích vojenských táborech a v závěru 5. století většinou odešlo do Itálie Čechy před příchodem Langobardů - v okrajových oblastech SV a J Čechy přežívání žárových pohřebišť (Přešťovice, Plotiště) - jihočeská skupina žárového pohřebního ritu Přešťovice-Friedenhain – snad Naristi nebo Markomané, kteří se posunuli do Norika, později základ Bavorů? - zásahy z hunské sféry omezené, odlišný vývoj v 5. století - formuje se nová kulturní skupina tzv. vinařická (pohřebiště u Kladna), labsko-germánský substrát (Markomané?) a cizí vlivy (durynské, alamanské a východo-germánsko-podunajské), vznik mocenského centra v Čechách - okruh kostrových hrobů (střední Čechy: Lovosice, Kolín, Praha-Podbaba, Praha-Kobylisy) Langobardi - svébský kmen z dolního Polabí, na počátku DSN podél Labe k jihu k Durynkům na sklonku 5. stol. obsadili velkou část Čech (zde silně ovlivněni Durynky) a dále do Podunají à po rozbití říše Rugiů, r. 488/489 obsadili Rugiland - řadové hřbitovy – Holubice, Lužice u Hodonína, Šakvice, nově Kyjov - r. 508/510 porazili ve stř. Podunají Heruly (král Tato) a začali pronikat do Pannonie - Wacho (král asi 510-540), vrchol langobardské říše v Podunají, výrazná sňatková politika, dobré vztahy s Byzancí - po zániku ostrogótské říše v Itálii tam odchází r. 568 Langobardi vedení králem Alboinem, ve 2. pol. 6. stol. ubývá všech nálezů