Cvičení v psaní a slohu
A
Zia oněch dnů žil v chrámovém okrsku JoHji hoře Hiei jistý ctihodný biskup. Byl to doslova světce, žila tam s nimfl desátiletá matka a padesátiletá dcera. Obé ženy vykonaly pouť do Hi se, v souladu se slibem Buddhovi, který kdysi učinily. Šel tam s, i biskupův nejvěrnější a nejuznávanější žák, který vykonával n obřady k poctě svatých písem a svatých obrazů
Když však překračovali vrchovinu mezi Narou a řekou Kizu,ÍSj Jeho Důstojnosti pana biskupa se rozstonala, takže všichni trpélÍM mi, zda a jak se dostanou zpět domů. Nakonec m.- \ Jume'í
mého nedaleko řeky Udži, kde se rozhodli, že si chvíli odpočinou když se mnišce udělalo ještě hůř, poslali pro pomoc do Jokawy. Důstojnost pan biskup chtěl původně zůstat na Posvátné hoře konce roku neměl vůbec v úmyslu sestoupit, ale když slyšel, fe ka stůně a možná i během pouti zemře, přispěchal co nejrycbj6jíí|
On i jeho učedníci obdaření mocnou léčebnou silou se s okaai hlučností a velikou vášní halasně účastnili čel n> ch obřadů za matč, uzdravení, ačkoli prožila dlouhý a plný život a její osud již jednou g| dojít naplnění. Pán domu se mezitím doslechl, jaký je smysl v* obřadů, a velice se rozhorlil nad tím, že s sebou přivedli téžce^ nou, dokonce snad umírající osobu, a tím poskvrnili jeho dům,afiji vě ve chvíli kdy se on sám očišťuje a připravuje k pouti na Posí^t horu Mitake (ležící poblíž Nary). Jeho Důstojnost biskup si s bdi v srdci uvědomil, že ten člověk má svým způsobem pravdu, když se, hněvá. A protože dům byl stejně malý a přeplněn\ a matka zde nei dýchat, připravoval se, že ji pomalu a opatrně přestěhuje jinam.
Bohužel nemohli zamířit přímo domů, protože stéhovavýjjjjj
406
pari měl v ten den sídlit se svým neviditelným dvorem právě v tomto saieni. jemuž se tedy měli vyhnout. Potom si však pan biskup uvědomil, a nedaleko odsud v Udži stojí vila, jež patřívala excísaři Suzakuovi, 1 protože se dobře znal s tamním správcem, vyslal k němu posla s práším, aby tam směl pár dní setrvat. L gfJQftiyct odjel včera se svými lidmi do Hacuse," hlásil posel. Přivedl [   .Vfion nesmině zuboženého starce, který dům přechodně spravoval. Jen přijeďte," řekl stařec. „Dům stejně jen naplano chátrá, vždycky Mchavame poutníky, aby tam přespali."
.Výborně! Vždy ť je to císařská vila a my máme nyní povolení tam porvat, dostatečný klid a navíc jistotu, že si s nikým nebudeme překážet." Jeho Důstojnost biskup pak vyslal posla, aby si to místo dobře prohlé-který byl zřejmě zvyklý pečovat o hosty, vykonal poté nejhrub-íé prípravy k jejich ubytování. Pan biskup přijel dříve než ženy. Dům nebyl řádně udržován a jeho stav byl dosti žalostný. Spolu s biskupem jeli mniši, aby recitovali sútry. Mistr, který se zúčastnil pouti do Hacuse, jel jako první, druhého mni-dateže hodnosti doprovázel kolega s nižší hodností, zkušený v praktic-iich.vécech, který nesl pochodeň. Po příjezdu se vydali na obhlídku
zadní části domu (zda tam nejsou zlí duchové). ^Mk) se jim, že vstoupili do lesa. Snažili se dohlédnout obrysů tonou-sch\ tajemném šeru. Náhle měli dojem, že se před nimi otevírá světlej-á místo, volný prostor, v němž jako by se cosi bělalo. Zarazili se a strnuli, hádali, co by to mohlo být. Muž, který v ruce držel pochodeň, ji výsoto pozvedl, aby posvítil před sebe. Něco tam bylo. J'jie to hiJe nějaká liška proměněná v krasavici. Ničemnice! Však
■arudonutíme, aby zjevila svou pravou tvář!" udělal krůček kupředu. .Buďte opatrní! Jistě to je něco pořádně nebezpečného!" Další mni:h hned zkřížil prsty v posvátné znamení určené k zahánění Ukovych bytosti a přitom se na tu bytost pronikavě díval. Měl pocit, že mu \sta\ají vlasy na hlavě. Totiž že by vstaly, kdyby nějaké měl. Mnich •p^Mnlni \šak klidně a rozvážně přistoupil přímo k té věci, aby šiji pro-
Mělo to dlouhé lesklé vlasy, opíralo se to o obří puk mučeny mu a plakalo to a plakalo.
„To je divné! Tohle musí vidět Jeho Důstojnost!'"
Mnich, který to řekl, pak přistoupil k svému pánovi a sdělil mu, co našli. -i-... i^ĚÍĚĚ/ĚĚt^Ě
„Mnohokrát už jsem slyšel, že liška může vzít na sebe lidskou podobu, ještě jsem ale neviděl, že by to skutečně udělala."
Biskup vyšel z domu, aby se na to podíval, a zainml pnm-.> k heud Už brzy přijede stará nemocná matka a služebnictví > 111.1 ■, kuUm 10I1L práce! V lese je úplné ticho - je tu jen pár mnichů, kteří hlídají tuto podivnou bytost.
Už brzy bude svítat! Podaří se včas zjistit, co je to zač, zdaje to lidská bytost, nebo něco jiného?
Tiše recitovali příslušnou mantru a tvořili prsty /namonr Jeho Důstojnosti byla odpověď evidentně dávno jasná.
„Je to člověk," řekl. „Na té bytosti není nic nepřirn/cnchn .1111 /Uol-ného. Je to žena. Proč se jí nezeptáte, kdo je? Nesliledj'..ini /ddm důvod k tomu, abych se domníval, že nežije. Pokud ji zde někdo nechal s tím, že je mrtva, pak se pravděpodobně probrala nebo obživla."
„Ale kdo by nechal cizí mrtvolu v posvátném • •kisku civiioke uly* Pokud je to opravdu žena, pak jí určitě nějaká liška, duch lesního stromu nebo jiná podobná bytost zprvu zatemnila rozum .1 pjk 'i /.<v lekla dž sem. To je vážná věc. Nepochybně je toto místo nyní poskvrněno."
Zavolali starého hlídače, ale odpovědí jim vzápětí byla děsivá, několikanásobná ozvěna. Hlídač se připlazil. Byl tak hub.-ny .1 sešly u-kem. it si musel jednou rukou přidržovat obnošenou čapku, aby mu tváře.
„Žije tu nablízku nějaká mladá žena?" Ukázali mu onu bytost, o níž byla řeč.
„Tohle lišky dělávají," řekl stařec. „A pod tímto stromem se občas dějí divné věci. Jednou na podzim, bylo to předloni, unesli asi ročního chlapce, synka někoho, kdo u nás slouží, a nechali ho právě tady. Ani mne to moc nepřekvapuje!"
„A ten chlapeček umřel?"
nak, je zdravý jako ryba... Lišky nahánějí lidem hrůzu, ale nikdy pravdy neublíží."
ľ tohle všechno už viděl. Daleko víc ho vzrušovalo, že mu za pár n, doslova uprostřed noci, má přijet velká skupina hostů. „Vida, tak je to tedy. Ale buďte tak hodný a řádně se přesvědčte." Pan biskup přimel svého odvážného učně, aby učinil krůček kupředu. Jtověz. jsi démon? Jsi bůh? Jsi liška, či snad duch stromu? Nemáš se kam skr\t. žádny duch kolem ti nepomůže! Řekni mi, kdo jsi, pověz mi to!" Zatahal ji za roucho, ale ona se rozplakala ještě víc. „Hleďme, dovedeš byt tvrdohlavá, jen co je pravda!" ěl jí pohlédnout do tváře, ale zalekl se, že je to možná jedna 1 ďáblic. o jejichž existenci slyšel, těch, jimž chybí třeba oči nebo ||taby okázale předvedl svou chrabrost, počal z ní stahovat šaty. 1 se tvarí dolů a hlasitě vzlykala. Učedník byl skálopevně pře-en. že něco tak podivného, ať už je to cokoli, sotva patří do všední-dského světa. Chtěl vidět, co to je, ale bohužel se právě schylovalo řfšldké průtrži mračen.
.Nemůžeme dopustit, aby tady zemřela a poskvrnila vilu," řekl mnich. „Musíme ji doslal ven. mimo obvodovou zeď."
_AJe její tělo ma všechny znaky lidské bytosti," namítl biskup. „Bylo br hrozne, kdybychom dopustili, aby nám zemřela před očima. Je kruté nezachránit rybku, je/ plave ve vodách jezera, nebo jelínka, jenž říjí i hor, když jsou chyceni a hrozí jim smrt. Lidský život je tak krát-nime dopustit, aby jí byl zkrácen třeba jen o jediný den, který jí \ zbývá. Snad ji unesl nějaký bůh nebo démon, nebo ji vyhnali |.a zapudili, či byla podle oklamána. Možná je jí souzeno zajít OzSnou smrtí, ale Buddhova milost patří i takovým, jako je ona, i povinnosti je podat jí v případě potřeby lék a učinit vše pro její zá-Pokud presto zemře, budeme vědět, že jsme učinili, co bylo silách.'"
Někteří z přitomm ch se zpěčovali, ale biskup již nařídil svému nejmi-Iejštmu žákovi. ab> ženu odvedl do domu.
„Důstojnosti, tohle nesmíme! Vaše paní matka je nemocna, a pokud přuedeme dovnitř nějakou zlou bytost, bude tento dům poskvrněn."
408
4uy
Jiní však opáčili: „Ať je to proměněni- mumiIId. duch, nebo t bylo by hříchem nechat žijící bytost, aby zemřela v tom hr tění, které se zřejmě chystá!"
Protože však služebnictvo nadělá kvuli všemu veliký povyk a takové věci ošklivě kritizuje a pomlouvá, ulo/.li ji na lůžko v odlehlé části
domu. 'S^^IPhHHI^I
Když přijel vůz s matkou Jeho Důstojnosti a matce pomohli z něho sestoupit, nastal velký povyk, neboť ona v \ mi cnwh cítila opravdu velmi zle, doslova na smrt nemocna.
Když se všichni trochu uklidnili, otázal se biskup: .Trilrpnlr Mlátili mladé dámě, co jsme našli?" i:****
„Když ji postavíme, jen se potácí a dosud neřekla ani slovo.1 va dýchá. Zřejmě ji nějaký duch připravil o rozum."
„O čem je řeč?" otázala se mniška, mladší seslra pana biskupa.
Biskup vysvětlil, co se stalo. „Je mi přes šedesát let, ale něco takového jsem ještě neviděl," dodal.
Když to sestra slyšela, rozplakala se: „Ki:>/ j»mc nocovali \ chrámu, měla jsem prapodivný sen. Jak vypadá ta žena? t hci ji vidět!"
„Však můžeš. Leží hned za tamtěmi pí ».i:\n\mi dveřmi na' straně." _
Mniška tam spěšně zamířila a zjistila, že nalezená ženač sama.
Byla velmi mladá a pěkná a měla na sobě několik vrstev dastaškového šatu a šarlatové nohavice. Šaty měla překrásně navoněné a její ušlechtilý vzhled naznačoval, že je z velmi vznešeného rodu.
„Ach, to je přece bezpochyby moje dcera, kterou tolik postrádám! Tak ses ke mně vrátila!"
S pláčem přivolala starší služebné, které pak mladou žejiu] ly do jednoho z vnitřních pokojů. Učinily tak bez váháíti a I obav, neboť netušily, co se vlastně stalo.
Mladá žena byla v této chvíli na hranu i nic/i /iwnem á: však pootevřela oči. ,
„Promluvte přece," prosila jí mniška. „Kdo jste, co se Vám stalo?*
Odpovědi se jí však nedostalo, žena b\ la již zřejmé v bezvědomí. Mnfr
$i mezi rty nějaký lék, ale bylo vidět, že žena velmi rychle bled-
?je Erozně!" prosila pak sestra biskupa. „Ona umírá, modlete se za
A'edélľjsme. že to takhle dopadne! Pan biskup k ní přece jen neměl bj*taklaskav>!"
Biskup se pře>io počal modlit a recitoval sútru Srdce Buddhova k za-hjanířJýéh duchu. Potom nahlédl dovnitř: „Zjistěte přesně, který duch bú'a zažeňte jej."
: byla opravdu nesmírně zesláblá a mohla vypustit duši kaž-žikem.
|se už nevzpamatuje," řekla jedna služebná, deíšechno b\lo zbytečné. Nemuseli jsme jezdit tak daleko, aby-ihom nakonec zatuhli do domu umírající a dopustili takové poskvrnění."
.Aleoqaje zřejmě šlechtična. Jak bychom ji mohli opustit, i když seji Srba nakonec nepodaří zachránit? Tady je každá rada drahá!" _Pitř* ijirilčela je mniška. „Nesmíte o tom nikomu říci. Mohly by íiraiiknout velké problémy!"
Je zeny ji znepokojoval víc než stav vlastní matky, a protože £la ujišťovat, že žije, neodcházela od ní ani na okamžik. Niko-|.věděla, o koho jde, ale proto, že nemohla přenést přes srdce, ásna mladá dívka měla zemřít. Ženy, jež se o ni staraly, ji nyní dyjs nemenši horlivostí. Miadážena otevřela čas od času oči, a pak se neutišitelně rozplakala. .Mádrďha. ma nejdražší!" plakala mniška. „Chce se mi věřit, že Bud-Sava&bimnč přhcdl místo mé dcery. Stále naříkám, ale budu se cítit SI ještě vic. jestliže také vy mi odejdete. Zřejmě nás spojuje něja-ižminulých životů! Řekněte mi něco, prosím!
ho prosila, až žena sotva slyšitelným hlasem zašeptala: „Zdá Biji, ale určitě sito nezasloužím... Jsem hodna pohrdání! Pro-olte, aby mne někdo viděl. Dnes večer, až se setmí, mne hoď-
yf'
.Máto fedost. že konečně mluvíte, ale proč říkáte tak strašné věci? Ajakjste ie sem dostala?"
410
411
Ale mladá žena již neodpovídala.
Mniška pátrala po tom, zda na jejím těle nenajde nějaké zvláštní znamení nebo něco nepřirozeného, ale nic nenašla. Tváří v tvář takové krase a tak četným půvabům byla mniška nesmírné dojata a její srdce ovládla bolest. Je ta dívka opravdu jen nepřini/ciiym /jevením. Herc ji nu učarovat a trýznit?
Družina pana biskupa držela dva dny přísný púsL s omezením vycházení a zároveň byla zajištěna nepřetržitá iiCiMcc -ukt /ii obe chore zem
Podivná událost vyvolala všeobecný ú/.in ( liuJi iidc / nko!i. kteří kdysi panu biskupovi sloužili, se dověděli, /e Jc-hn DuMninn>.l ie /Je. a ph-cházeli mu složit poklonu. Během audience jeden z příchozích řekl: Je tu veliké pozdvižení, protože dcera Jeho \ v ">i 1 /l-muiIi-Iih (V.meho pnn-ce náhle zemřela, i když jí nic zvláštního ani nebylo. Pomáhal jsem s pohřbem, a tak jsem se sem včera nedostal."
„Co když se její duše zmocnil démon a donesl ji až sem?" uvažoval biskup. „Ona mi vlastně nepřipadala, jako by byla z obyčejného masa a kostí tohoto světa, bylo na ní cosi až nadpozemsky nehmotného, co mne znepokojovalo..."
„Oheň na pohřebním spalovišti byl tak malý. jako by to ani nebyl skutečný pohřeb žehem. Byl záměrně udrží >v .n> iak. aln sc moc nerozhorel. Byl to velmi neokázalý pohřeb."
Návštěvník stál venku, aby nevnesl iln dumu /nečistém / ucast: na pohřbu, a ihned nato byl propuštěn.
„Generál Kaoru se prý hodlal oženit icdiiou / iker zesnulého Osme-ho prince, ale ta přece zemřela již před j 1 :> kici.i / dcer b> 10 tedy mohla být? Pan přednosta Nió by přece Jei: \ y mim pani \.ik.inokimi jisti neopustil."
Všichni se chystali odjet. Matka pana biskupa sc ji/ pmickud pozdravila, směr domů byl i pro ni nyní uvolněn, a lak nebyl důvod, aby dálse-trvávala na tomto ponurém místě. Něktvi: účastnici výpravy si-všaksinv chovali o onu mladou ženu.
„Je stále ještě velmi slabá a cesta by pro n i mohla byt nesmírné náročná," říkali všichni. „Celá ta záležitost je nesmírně skličující."
Skupina jela s dvěma vozy a doprovodem \ nru-m iel.1 suni mnrika
spaném biskupem a za nimi seděly další dvě mnišky, které o ni měly pe-taai V druhem jela biskupova sestra a ležela v něm i ona mladá žena, o niž pečovala rovněž jedna z dam. Jeli velmi pomalu. Často zastavovali, aby mohli mlade žené podat léky. Mnišky žily až v Onu, u úpatí hory Hiei. což byl pěkný kus cesty. Dorazili tam až pozdě v noci a litovali, že ä cestou nezajistili nikde nocleh. Pan biskup sám pomohl matce sestoupá s jeho sestra ošetřovala mladou ženu, když ji snášeli z vozu. Únava idiouhé cesty způsobila, že si stará mniška počala hlasitě stěžovat na nesněme potíže stáři, ale brzy se zotavila tak, že se biskup mohl vrátit na Horu. 0 mladé ženě se nikomu, kdo ho nedoprovázel, nezmínil, neboť Mmpovi sotva přísluší cestovat v takové společnosti.
Rovněž jeho sestra zavázala služebné k mlčenlivosti, neboť se velice starala, že by pro tu ženu mohl přijít někdo, kdo ji hledá. Jak se mohli ta mlada dama dostat do takové situace v místech, kde bydlí jinak jen venkované, divila se. Možná ji macecha nebo někdo jiný vzal jako-byna pouť. a pak ji proradně opustil, možná také proto, že se rozsto-saia. Mnišku mátlo, /e dívka pronesla jen ona slova končící výzvou jtodte mne do řeky." a od té doby už opět jen mlčela. Jistě se hned skupině nezotavi.
Škoda že se mlada zena ani nikdy neposadila, jen stále ležela a jakoby oómsi dumala. Působila dojmem, že jí není pomoci, i když by bylo pří-žšsmutne a kruté ji jen tak ponechat osudu. Biskupova sestra se svěřila, jaty měla sen. a tajně požádala mistra poustevníka, k němuž se již dříve otaíila o pomoc, aby da I pálit sezamová semínka za očistu dívky od vlita zlých duchu.
Uplynul čtvrtý a paty měsíc. Mniška, která si zoufala nad neúspěšnou Mhou docílit sebemenšího zlepšení, napsala panu biskupovi.
.Sestupte z Hory. prosím Vás snažně, a zachraňte ji! To, že dosud žije, jsiaad důkazem, že není nevyhnutelně odsouzena k smrti. Ale ať už se p mocnilo cokoli, je to jistě cosi podivného, co ji odmítá snadno opustil Můj nejdražší, přesvatý bratře, chápu, že se hodláte vyhnout osidlům aarskeho města, ale vaši čistotě nemůže přece uškodit, když v takové *kípřijedete sem k nám."
Prosila jej a přesvědčovala a on uvažoval, jak podivné to všechno je.
412
113
94
Co kdybych jí tehdy hned na počátku odmítl pomoci? Již to. že jsem ji objevil, je zřejmě důkazem, že nás něco spojuje. Musím se ji pokusit za* chránit, a teprve když se mi to nepodaří. Miiiřim se s um. že onen dar života, který jí byl přidělen, byl do dna v v čerpán.
A tak sestoupil z Hory. Sestra mu zdvořile poděkovala a popsala mu stav mladé ženy v posledních měsících.
„Musím předpokládat, že každý, kdo je lak léžce nemocen, jisté nesmírně trpí, ale její stav není v žádném případě horši, než byl na počátku. Vypadá stále tak krásně a mile. nezdá se. že by měla nějaké boiesu, a ač vzbuzuje dojem umírající, je koneckonců, jak sam vidíte, dosud naživu." Pak se trpce rozplakala.
Biskup odpověděl: „Jsem překvapen od první chvíle. kdv jsem ji spatřil. Pojďme, podíváme se na ni!" Pak nahlédl do\ nitř. ..Ano. je neobyčejně krásná. Takový vzhled je jistě dar /.a dobre skutky v minulých životech. Rád bych věděl, jakého prohřešku či chyby se dopustila, že tolik poklesla a ocitla se v tak beznadějné situaci. Neřekla varn nic. z čeho by se na to dalo usuzovat?"
„Vůbec nic. Aleje možná darem od bo/siva Kamion v Hacuse."
„To je vyloučeno! Buddha poskytuje lakové náznaky (přes hranice nových zrození a převtělení) jedině v souladu s karmickymi pouty mezi minulým činem a jeho následkem. Tam, kde takových pout není. nevím, jak by něco takového bylo možné."
A pak, neznaje sám odpovědi, pustil se do výkonu obřadu. Biskup ovšem běžně nepřijímal výzvy a požadavky ani z císařského paláce, a jeho sestře se proto zdálo, že jeho povesti nemůže posloužit, když se rozkřikne, že zanechal přísného odříkáni v osaměle cele na posvátné Hoře jen proto, aby se modlil za ženu. která pro něj osobně nic neznamená. Učedníci s ní byli zajedno, takže se rozhodli vše udržet v tajnosti.
„Nechte toho, mí drazí žáci," řekl biskup. ..nechci to už slyšet. Že jsem jakožto mnich ztracen na dně nejhlubsí propasti, vím sam. Nepochybně často hřeším a porušuji ledacos, co b\ch porušit neměl. Nikdy mi však nikdo nevytýkal, že jsem zhřešil kvůli /ene. ani si nejsem sam vědom, ie bych se v tomto ohledu dopustil nějaké chyby. Pokud lak učiním nyia. když mi je přes šedesát let, zřejmě je to muj uděl."
Jl: Vaše Důstojnosti, šíření Buddhova učení vám může i uškodit, jekd zlovolné jazyk v budou šířit klevety a nečisté řeči," namítali učed-ísí. Neměli z této situace pražádnou radost.
Biskup slavnostně přisahal, že je ochoten jakékoli oběti za to, aby ob-ád. který nyní vykoná, byl úspěšný, a věnoval mu celou noc. K ránu se podařilo přimět ducha, aby přešel do těla připraveného média, a biskup t mistr poustevník se nyní modlili ještě intenzivněji, aby ducha přiměli i přiznaní, odkud čerpá svou sílu a za co svou oběť tolik trápí.
Duch byl konečně zahnán do úzkých a po měsících, kdy se odmítal Asii. počal laterit: „Nejsem nikdo, koho můžete donutit, aby před ras předstoupil a poddal se vám. Býval jsem kdysi mnichem a oddaně jem uváděl v život učení Buddhy Šákjámuniho, ale měl jsem jistý malicherný důvod, proč jsem nenáviděl tento svět, tak jsem putoval a blou-álsem a tam, až jsem se usadil v domě plném hezkých žen. Jednu i nich jsem ale zabil. Když se pak této ženě znechutil život a ve dne moci opakovala, že už nechce žít, byla to pro mne skvělá příležitost, iSyeii se ji jedné noci, kdy byla sama, zmocnil. Avšak duch božstva Sinnon ji nakonec ochránil a mne nyní svými obřady přemohl tenhle biskup. Odejdu tedv."
.Kdo jsi?"
Médium však ji/ zřejmě bylo tak vyčerpáno, že nebylo s to vyslovit sorumitelnou odpovčd". Mysl mladé ženy byla nyní svobodná a čistá, Ma se vzpamatovala a rozhlížela se kolem. Žádnou z tváří Udí, kteří ji obklopovali, neznala. Obklopena stařičkými, sešlými mnichy se cítila osaměla, jako by byla kdesi v neznámé zemi. Nemohla se jasně rozpomenout, kde dosud žila a kdo je.
Vrtila jsem se do vody. protože jsem již nemohla snést svůj stav - nebo sad nikoli? Ale kde jsein teď?
Znovu a znovu se snažila upamatovat, až si uvědomila, že bloudila t temnotách zoufalství.
Když všichni spali, otevřela jsem dvoukřídlé dveře v rohu stavby a vyli ven. Vanul silný vítr a já jsem slyšela divoké hučení řeky. Stála jsem venku úplně sama a jímala mne nesmírná hrůza. Byla jsem tak zděšena, snevidim, odkud přicházím ani kam mířím, že jsem si vůbec neuvědo-
movala, čím že jsem prošla na cestě dosavadními zrozeními, a uvažovala jsem, co mne nyní čeká.
Sestoupila jsem na okraj obvodové ■■crandy, a v tu chvíli jsem zírali-la pojem, kde jsem a kam jdu. Jen jsem si říkala, že vracet se nema smysl, nebylo by to k ničemu dobré. Byla jsem přesvědčena, že musím rozhodně a se vší důsledností zmizel z tohoto svěla. Nechť si tedy přijdou démoni, kteří tam venku řádí, ať už je lam kdokoli či cokoli, a aí mne třeba sežerou! Jen ať nedovolí, abych byla dal takto opuštěna, abych tu sama a bezcílně prodlévala a ab>ch se krčila a svíjela hrúzoa v osamělé trýzni!
To jsem si tedy říkala a seděla jsem jakoby připoutána k jedinému místu, a tu ke mně přistoupil překrásný mladý muž a řekl: „Pojď se mnou, ukáži ti dům, kde žiji."
Mám dojem, že mne dokonce vzal do náruče. Domnívala jsem se v te chvíli, že je to ten pán, jehož oslovovali ..Vaše Výsosti" a „pane přednosto", ale pak začala moje mysl zřejmé nékde bloudil. Vim jen, že mne nakonec zavedl kamsi, kde jsem nikdy nehy la. a pak zmizel. Teprve pak jsem si uvědomila, že jsem nevykonala, co jsem si předsevzala, a plakala jsem a plakala.
Nikdy jsem se však už nedostala za tento okamžik. Vždy jsem si nakonec řekla: Dál to nejde, pojednou si nic, pranic nepamatuji. Říkají, že od té doby uplynulo mnoho přemnoho dni. a nyni jsem zde. bezmocná a ubohá, pouhý nalezenec držený při životě lidmi, které jsem nikdy ani neviděla!
Cítila neskonalou hanbu a ponížení a prala si. aby se byla nikd> nevzkřísila. Dokud měla vědomí zatemněno, přijala občas aspoň trochu potravy, nyní však byla již tak rozčilena, že odmítala přijmout cokoli, dokonce i nejmenší kapičku léku!
„Proč jste stále tak snadno zranitelná?" zeptala se biskupova sestra a skráně jí skrápěly slzy. „Pořád jste měla vysokou horečku a blouznila. Měla jsem radost, že jste se konečně vzchopila a vaše mysl je nyní čisti
a jasná." :^^ŠĚĚĚĚĚIK^^
Nehnula se od ní ani na okamžik a stále ji ošetřovala. Rovněž sestřiny služebné o dívku pečovaly s nemenší horlivosti. Praly si. aby svět o tako-
KwLrasu nepřišel. Mladá žena si v duchu stále ještě přála zemřít, ale emveň v ni začal znov u rašit život, který v ní již pevně zapustil kořeny, avzdorv všemu, co prožila. Postupně zvedala hlavu a začínala opět jíst 3 {HL i když v tváři ještě stále hubla. Potom řekla biskupově sestře, jež Křilavjeji plné uzdravení: „Prosím, učiňte mne mniškou. Bez toho si Kdovedu představ it, že bych žila dál!"
Jo nemohu! Musela bych se sama stydět, vždyť by vás byla nesmírná soda!"
Dala ji však trochu /krátit vlasy na temeni hlavy a uložila jí dodržovali Pj/c/íj mnišskvcli zásad. Dívčin mladistvý elán nemohl být takovou polovičatosti uspokojen, ale byla příliš jemná a nerozhodná na to, aby se domáhala důslednějšího postupu.
Job) zatím stačilo, .len mi na ni řádně dohlédněte," řekl ještě biskup ivratil se k poustevnickému životu na hoře Hiei. Jeho sestře zatím připadalo jako sen. že se může starat o takovou překrásnou ženu. Byla tak ätastna.že ji sama posadila a začala ji česat.
Masy kupodivu neměla nikterak zvlášť rozcuchané ani propletené, ač «o né nestarala a nechávala je volně ležet nevyčesané. Když je nyní mniška jednou pořadně pročesala a svázala, ukázalo se, že se nádherně lesknou. Divka vypadala skvěle v kontrastu s hlavami šedivých mnichů, ínichž nejslaršimu chyhěl do stovky sotva rok.
Opravdu působila dojmem, jako by pro ni měli právě každou chvíli přijet význační poslove 7 nebeské říše, a ta myšlenka biskupovu sestru eřšem hluboce znepokojila.
.Proč přede mnou neotevřete své srdce? Což nevidíte, jak vás mám rada? Je to od vas tak chladné a kruté! Povězte mi, kdo vlastně jste. Kde pt původně žila a jak jste se na ono podivné místo dostala?"
Jo jsem uz všechno zapomněla. Byla jsem v podivném stavu a nepa-satuji si. jakv býval mu j život dříve. Jen si matně vzpomínám, že jsem večer co večer sedávala a vyhlížela do noci a že jsem nechtěla žít, až se jod velkým stromem pred domem náhle objevil kdosi, kdo mne odtam-ttid odnesl.
Vždyť si ani nemohu pořádně vzpomenout, kdo jsem."
Říkala to se sladkou nevinností v hlase, ale pak s pláčem dodala: „Ne-
416
chci, aby někdo věděl, že jsem pořád ještě na/i\ u. H: \a by 1 mne zde někdo počal hledat."
Mniška se pak již na nic neptala, všechny otázky ji připádíiy stejné bolestné. Žasla, jako kdysi žasl stařičký sběrač bambusu, když v kmínku nalezl Zářící princezničku Kagujahime, zatímco návštěvnice, cela vytekaná, jako by hledala skulinku, kudy by definitivně unikla, j
Matka pana biskupa, nyní rovněž mniška, bwala velf a urozená dáma. Jedna z jejích dcer se pruwl.iki /.i mšitío štedmce a i po jeho smrti pečovala o jejich společnou dceru. Podařilo se ji provdat dceru za muže, jehož si mladá dívka -\elmi hleděla. al$ pak dcera zemřela. Pro matku to byla tak krutá rána, že se přestala stírat o vnější svět, stala se mniškou a usadila se v této podhorské vísce, a neměla mnoho na práci. Až zoufale toužila po mladé divče, ffetyji byla druhou dcerou a vlastní dceru by jí připomínala. ;
A nyní náhle nalezla na své životní cestě p.i|--Aii\ i.ik:.v\' ludhcrm poklad, snad i hezčí, než bývala její vlastní dcera. Byla tou události ohromena, ale zároveň byla neskonale šťastna. Přestože již dostzftiádkkbyii stále ještě celkem svěží, hezká a působila vzív-v/mm dníme
Zdejší řeka netekla tak divoce jako řeka v Udži a dúm. v nŠmähmniška žila, byl velmi pěkný a pohodlný. Stál v půvabném hájku a iledaleka zahrádka byla dobře položená a skvěle udržo\ana. Pomalu se bhžil podzim a obloha působila dojemně. V okolí mladé ženy sklízely rýp na polích a přitom si do rytmu zpívaly písně se zemědělskými náměty práce od ruky. Také ptáci jako by zpívali kvůli nim vznešenýjbhjjijIfTTo ' všechno mnišce tolik připomínalo Východní provincie, kde kdysi žila.
Domek byl podstatně hlouběji v horách než onen dum ponořeny w večerních mlhách, kde kdysi žila choť pana ministra po praýici. Stal na strmém svahu v náručí dlouhých stínů pinii, me/i nimiž jkrô^ikal a naříkal vítr. Mniškám vykonávajícím obřady však vládlo 1 ostatně to jediné, čemu se věnovaly. Za měsíčných noci sestja päna biskupa hrála na harfu kin a mniška zvaná Šóšó ji doprovázela na loutna
biwa. ■■''^^Ě/ĚĚĚ^^^^
„Umíte na něco hrát?" ptaly se návštěvnice. \1i !.i h>»te zkiiMi n«o dělat." ^
nco se staré ženy věnovaly vlastním kratochvílím, dívka si připo-3a, žť její mládí nebylo tak šťastné a na podobné věci neměla čas. 'Jatodítě mne nikdo nic pořádného neučil!
Bylo io smutné, ba beznadějné, a tak se aspoň občas cvičila v psaní íbasněni pro vlastní potěchu:
„Vnáhlém hnutí mysli jsem se vrhla do řeky. Trpký proud slzí! Nikdo jej nezastaví, nikdo jej nepřehradí..."
feiice litovala všeho, co se stalo. Děsila se budoucnosti a chtěla na 'vkchno zapomenout.
Noc co noc měsíc jasně zářil a staré ženy skládaly elegantní básně jsdélovaly si s\é vzpomínky. Litovala, že se k nim nemůže přidat, neboť aivem dětství neví, a jakoby bez ducha vyhlížela na večerní oblohu.
„Jak Luna budu bloudit ztemnělým světem. Jistě nic netušíte, páni tonoucí v její záři v Nebeském hlavním městě..."
Když se rozhodla zemřít, mrzelo ji, že už některé lidi nespatří. Na ty «echny si však n\ aí již jasně nevzpomínala, bolely ji jen matčiny obavy ^trpke zklamáni její chůvy. Obě bývaly přesvědčeny, že její budoucnost iténa.
: asi jsou teď?" tázala se v duchu. „Jak mohou vědět, že jsem ještě íivn?"
Občas si ještě také připomněla Ukon, se kterou se o všem radila, když kssebe nemela nikoho jiného, kdo by jí rozuměl. Mladá žena se obvykle |iumi snadno vzdát vší naděje a uzavřít se kdesi v horách. Tam nyní jjen par mnišek a všechny byly velmi staré. Jejich dcery a vnuč-
41S
419
V ' 1
W/lKĚĚKĚĚĚĚmm
ky, z nichž některé sloužily v císařském městě, sem přicházel) čas od času na návštěvu. Všechny si teď mohly dovolit sloužil kterémukoli z pánů, jež ona sama dobře znala. Dívka si by la dobře vědoma, jaká ostuda by z toho vzešla, kdyby se některý z nu lllťWdc; 'U |'"".ŕ/ľiľ Pjkbt si ji totiž mohl představovat v podmínkách nesmírně krušných. To byl také důvod, proč se vždy snažila držet stranou. Mniška, jež o m pečovala, jí nabídla dvě ze svých služebných, D/idzu jako nižší dámu a Komoki jako páže, ale žádná z nich se nepodobala vzhledem ani jménem oněm „kulíkům" z císařského města, kteří o ni pečovali jako ve staré básni a strachovali se o její život, než zmizela.
Sama se vzdala veškeré naděje na odhaleni sve minulosti, když se sim-řila s myšlenkou, že snad právě zde nale/la to, po čemž touží basilik, když píše, že by chtěl být na místě „jež snad ani není na tomio světě". Přece si přála zůstat ukryta. Mniška to take lak pochopila a přikázala všem v domě, aby zachovali přítomnost di\ k y \ tajnosti.
Mniščin bývalý zeť byl nyní druhým generálem. Jeho mladší bratr byl mnichem, stal se učedníkem pana biskupa a uchýlil se spolu s nim do uzavřené poustevny na hoře Hiei, kde jej jeho bratři často navštěvovali. Cestou projížděl kolem mniščina domu a \ a rovny pokřik předjezdcú upozorňoval přítomné, že se blíží velmi významný pan. Mladá žena vyhlédla ven a živě si připomněla postavu onoho šlechtice, který za ní tajně přijel až do Udži. Místo, kde žila nyní, neby lo o nic méně smutne, tiché a opuštěné, ale mnišky, jež zde žily již delší dobu, je nesmírně pěkně upravily, vyzdobily a zkrášlily.
V živém plotu nádherně zářily plané růže; patrinie a modravé zvonečky, jež právě začínaly kvést, a v zahradě se mezi záhony procházeli mladíci v napůl všedních loveckých šatech pestrých barev. Jejich pán byl oděn podobně a nyní seděl v chodbičce najizni straně, kde ho jako vzácného hosta usadili, a poněkud smutně vyhlížel ven. Byl to pohledný, asi osmadvacetiletý muž velmi vybraného chováni. Mniška s nim zatím rot mlouvala skrz závěs v posuvných dveřích a říkala: „Léta míjejí a siare časy pozvolna odcházejí. Jsem opravdu překvapena, že jste na nas ještě nezapomněl a že se zřejmě můžeme čas od casu těšit vaši přízni i zde, v této horské vesničce. Vzpomínky na minulost mne vždycky velice vzru-
šovaly a na tom se nic nezměnilo. Jen se omlouvám, že na vás čas od času apommam. zejména nyní, když jste se tak důkladně stáhl z veřejného života. Často navštěvuji bratra v klášteře na hoře Hiei a závidím mu, jak šťastné a nevázán světskými povrchnostmi tam žije. Tolik lidí by si tam dnes pralo jit se mnou, ale snažím se raději vyhýbat tomu, abych vás obtěžovala jejich přítomností. Dnes se mi podařilo je přesvědčit, aby se shromáždili v ro/umném počtu."
„Říkáte, že /.a\ id íte panu bratrovi jeho pobyt na Hoře, ale nejspíš jen proto, že je dnes \ módě tak mluvit. Já jsem vám však opravdu vděčen zato. že jsem \e vás poznal osobu, která nepoklonkuje povrchním světským mravům a nesnaží se zapomenout za každou cenu na všechno, co je již minulosti."
Mniška přiměla návštěvníky, aby se obsloužili rýží, a druhému generálmi nabídla různé pochoutky, například lotosová semínka. Muž ji znal velmi dobře, a lak se neostýchal přijmout její pohostinství. Mezitím se přihnala divoká přeháňka, která ho sice notně zdržela v další cestě, ale poskytla mu vítanou příležitost k delšímu rozhovoru.
Ten člověk je úžasný a zaslouží si ještě větší obdiv než moje dcera, \ pomyslila si mnišku. Je opravdu smutné, že jsme se v poslední době ne-aykali a natolik jsme se odcizili. Kdyby mi aspoň zesnulá dcerka byla ;   zanechala nějaké dítě!
Po dceři se ji ny ní stýskalo tolik, že ji generálovy občasné návštěvy velice potěšily, což mu nezapomínala znovu a znovu zdůrazňovat.
Ona mlada dáma se stále více podobala mniščině vlastní dceři. Byla tak pěkná a půvabná, když vyhlížela ven do zahrady a srdce jí přetékalo vzpomínkami na časy, kdy byla opravdu sama sebou. Měla na sobě až nepřiměřené prostý, uvolněný bílý šat a tmavé, žlutohnědé nohavice, '■   ašak i v tomto hrubém odění působila opravdu nádherně.
Staré mnišky, které obsluhovaly svou paní, se jednou osmělily a pravily: .Paní, máme dojem, jako by vaše dcera byla stále s námi. A jak krásne by bylo. kdyby pan druhý generál souhlasil a začal k nám opět chodit jato kdysi. Ti dva by tvořili skvělý pár..."
Jen to ne. pomyslila si mladá dáma. Co živa budu, nikdy se nevdám, nikdy už nechci zažít nic, co by mi připomínalo minulost! Už nikdy ne-
chci mít s něčím takovým nic společného! Mniška zašij na tížili do domu a generál zatím netrpělivě sledov.ii k .pkv Joľ Paí zaslechl hlas mnišky zvané Šóšó a povolal ji k sobě.
„Předpokládám, že všechny ženy, je/ jsem znal, tu dustid slouží. Ale těžko se mi sem jezdí, když se zřejmě domníváte, že jiem přelétavý a rozmarný."
Šóšó mu kdysi věrně sloužila. Bylo to v době, kdy s dcerou staré mnišky.
„Když jsem došel až do nejzazší části obvodové chodby, zaván větní pozvedl na okamžik jeden ze závěsů a za nim jsem uviděl dlouhé divá vlasy," řekl. „Zdálo se mi, že je tam velice krásná divka. Byl jsem tím značně překvapen, vyjste se zde přece wclniv /i Aly světa(a vzdaly se proto i svých vlasů). Divil jsem se, kdo by to mohl byt." v
Šóšó pochopila, že zahlédl její mladou pani zezadu, pravé zela, a byla v pokušení umožnit mu, aby si ji prohledl lépe Jistéty se mu líbila. Vždyť je vidět, že generál dosud postrádá svou někdejší choť. ačkoli ta nebyla ani zdaleka tak krásná. Odpověděla tedy: „Naše pani vefr ce želela té obrovské ztráty a nic ji nedokázalo utišit. Ale pak k našemu překvapení objevila jistou dívku a nyní sc dnem i noci těší pohledem na ni. Zajímavé, že jste ji v nestřeženém okamžiku zahledl!
Jak prapodivné věci se někdy stanou, uvažoval druhý ge: zájem stále rostl. Kdo to asi je? Onen kralicky mily pohled se mu živě zapsal do paměti. Avšak když se snažil zjistit více. Šóšó mu neodpovědí-la.
„Všechno se včas dovíte!" Nic víc mu neřekla a on věděl, že seji už ani nemůže na nic dalšího ptát.
Mezitím členové jeho družiny všem oznamovali: ,.Ut a slunce se chýlí k západu."
Na jejich výzvu se tedy druhý generál chystal k odchodu. Utrhl nedaleko několik patrinií a pobrukoval si: „Proč kvetou palrinie tak překrásně (když lidské jazýčky, jim tak podobné, jsou plny jedu)?"
„Naznačuje, že si dá pozor, abychom jej nepomlouvaly," ftkaly jedna druhé obdivné. „Vyklubal se z něho opravdu velmi edei ný, ušlechtilý pán. Kéž by tak někdy opet přišel do naše
■BK,
čístu chodí k panu radovi z Fudžiwarů, ale jeho dcera ho příliš rušuje. Nejraději je prý prostě doma, v domě svého otce," řekla sta-amniška a obrátila se k své novopečené dceři: „Víte, že je od vás velmi Msiušne držet se tak daleko od nás? Toto je velmi slušný pán, snad chá-že si zaslouží vice pozornosti. Několik let jsem pořád jen naříkala ulou dcerou, ale teď jsem na ni skoro úplně zapomněla, když tu Samozřejmě že ti, kteří vás milovali dosud, jsou ještě naživu, é se již smířili s tím, že jste zemřela. I největší žal pomine, když i- :as."
Mlade pani vstoupily slzy do očí.
.Nechci před vámi nic tajit. Ony zvláštní okolnosti, za nichž jste mne ila. způsobily, že mi skutečnost připadá jako prapodivný, zmatený £Jakov\ pocit asi člověk má, když se znovu narodí v Buddhové ráji. e ještě existují lidé, kteří mne znají, ale už si na ně nevzpomí-
iedina osoba, která pro mne dnes něco znamená, jste vy!" Byla tak sladká a nevinna!
J)ruhy generál překvapil pana biskupa tím, že přijel na posvátnou Oba muži dlouho rozmlouvali. Generál se rozhodl zůstat přes noc syzval mnichy, aby recitovali sútry a až do ranních hodin hráli. 1 se v dlouhém rozhovoru s bratrem zmínil o své zastávce ve Ono...
.To setkáni bylo velmi dojemné. Vím, že se vaše sestra vzdala jednou ždy světa, ale presto si zachovala svůj někdejší důvtip a vkus." pak pokračoval: „Vánek pozvedl na okamžik závěs a já jsem skulili pěkné děvče s dlouhými vlasy, t jsem šiji zezadu, když odcházela. Myslím, že si mého po-rišimla. Byla to opravdu zajímavá žena. Domnívám se, že dívky bre rodiny je pro takovéhle místo škoda. Celý den vidí kolem sebe 'jen mnišky. Zřejmé ji to ani nijak zvlášť nevadí, ale to je přece ško-
» bude nejspíš ona mladá žena, kterou nalezla moje sestra mniška 'fwyklych okolností při návratu z pouti do Hacuse," odpověděl bra-Hierekl. protože ji sám neviděl.
„To je divné! Kdo je to? Řekl bych. žc se rozhodla sk tem. Je to jako ve starém románu!"
v-:%
Generál se rozhodl navštívit Ono i nazítří, na zpáteční C^St^wniška jej tentokrát očekávala. Šóšó vzpomínala m dávno minulé átft a cítila se polichocena, jako by ani neměla černé runávy mnišky. Starájmniška byla také přítomna a stále jí bylo do pláče. :
Během rozhovoru se pan generál dotázal: ..A kdo to tu vlastně žije v takovém utajení?" i
Jeho dotaz mnišku znepokojil a podráždil. On už tu díj|u a* a tak by bylo divné, kdyby ji nyní zapírala. >*|
Odpověděla: „Víte, že jsem nedokázala zapomenout na! což je pro mnišku velká překážka na cestě ke Spáse. Ale i pozdních měsících mne tahle mladá dáma utěšila natolik, že jsem nadeéru zapomněla. Zdá se, že měla přemnoho potíži, i když si nejsem jista, jake přesně byly. Je stále velmi sklíčená a bojí se. že si někdo povšinine, že dosud nezemřela. Nedovedu si ovšem představit. />.■ h\ u n^kdo, hledal třeba v hlubinách rokle, a nechápu, jak jste ji dokázal objevit!" \
„Přiznávám," opáčil generál, „že mne k vám dovedl pou také doufám, že poutník, který zabloudil do těchto hor,' řovat a obrátit se na vás s prosbou, k niž jistě nezůstanete! kud pro vás ta žena skutečně znamená to. co kdysi vaše i tedy ta dívka? Kdo ji přiměl k tomu, aby odmítla tento svět?fTai rad bych ji utěšil!" [
Nesmírně toužil po tom, aby se mohl do\édét \ic. j
Než opět odjel, napsal na list složeného papíru:
„Nedejte se svést tím větříkem z Ada. má patříme!
Připoutám vás jen A sohě. i když je k vám kus <:esiv...
mm
■ li
Šóšó si ten lístek vzala k sobě.
jitému odpovědět," vybízela dívku mniška, když si to přečetla, s riettmim hezky psát! Co mám dělat?" Odmítla a mniška z toho I téměř zoufalá.
Nátonec odepsala sama: „Jak jsem vám říkala, je nesmírně plachá .samotářská, ještě jsem nikoho takového neviděla.
.\cvim si rady .\ lim přesazeným býlím a ^jeho kvéty. Co chcete s patrinií u mne, jež zavrhla svět?"
GíBerál si poprvé \ životě uvědomil, jaká je doopravdy, a na zpáteční ceaé si říkal, žc jí to už vůbec nezazlívá. Uvažoval o tom, že jí nemůže jen tak psát, ale přesto nedokázal zapomenout na její pohled. A i když slastně nevěděl poradně nic o jejím utrpení, pomyšlení na ni jej zaujalo satolik. že se krátce po desátém dni osmého měsíce u příležitosti tradič-jftwu s malými sokoly vypravil do vísky Ono znovu. Jak bylo jeho , dal ihned vyhledat Šóšó.
: po ní touží od první chvíle, kdy jsem ji spatřil!" řekl. Mniš-l dceru mu však neodpovídala a mniška mu napsala jen: „Kdy-ispatřim. zdá se mi o hoře Macuči." Nakonec ho mniška přijala. Začal: „Vzhledem k tomu, že mladé paní «prj daří velice zle. osobně doufám, že mi o tom povíte více. Můj život se nevyvíjí, jak bych si přál. Také bych se rád uchýlil do hor, ale brání mi Ttom lidé, jejichž stanoviska nemohu pominout. Obtofám se však ve při své zachmuřené povaze nejsem vhodným mu-i svou nynější partnerku, dceru pana rady z Fudžiwarů, která si „.ezstarostně. Raději bych poznal ženu, která podobně jako já H nejistotu a trápení."
ně již zbývá nanejvýš pár let života a bude pro mne nesmírně bolestné odvrátit se od od tohoto světa. Nechce se mi uvěřit, že ta, jejíž mladí slibuje tak světlou budoucnost, své nynější rozhodnutí nezmění." Mniška mluvila, jako by byla opravdu dívčina matka.
424
425
I
„Nejste ke mně příliš milá," vytkla dívce a poodešla.
„Odpovězte jí aspoň jediným slův keni! Kdy/ /ijťic na opravdu byste měla na její připomínku citlivě odpovědět,"*2' generál.
Každý pokus ji přesvědčit však v> /no napi a/dno Neumím naléhat, a nebylo by proto asi k ničemu, kdybych seQ$ koušel.
„Jakže? Vaše slova o tom, že tenlo podzim není milencům naklc byl tedy jen pokus odsunout mne stranou?" Nesmírně se rozzlobil a řekl:
„Dříve mne cvrčet nikterak nedojímal. Dnes na něj žárlím... V nekonečné samotě tone podzimní soumrak."
„Chudák! Proč mu aspoň neodpovíte "' /lubiLi st. mniška a sn dívku přesvědčit, zároveň ji však tížilo pomyšlení, že se snad jedfl| o jakýsi žert. Kdyby však dívka odpověděla kladně, muž by na ni i' začít neodbytně naléhat, což byla představa, která se mnišce vůbecj bila.
„Ten cestovní šat jste si sám zmáčel rosou z podzimní pláně. Za to nemůže býlí před tím zarostlým domem.
Mou paní vaše tvrzení yelice znepokojilo." & Ostatní mnišky sídlící uvnitř domu si vůbec nedokázaly pfedr s jakou bolestí by nová dcera jejich pan: nc^Li m/Mu-m povesti, h*t{ sud naživu. Na pana generála myslely jen v dnbicm jmij/iU se obij dívčino srdce.
426
Jo, že po vas chce závaznou odpověď v takové maličkosti, přece ještě nena, že vás chce rozzlobit," namítaly. Možná nemáte vyvinutý IFpro takovéto světské záležitosti, ale aspoň mu zdvořile odpovězte, '"a jej neurazíte!"
Ona však těmto starým mniškám se znepokojivě mladistvým výrazem \ tváři a moderně sebejistým, nekonvenčním veršováním pranic nevěřili Ležela tam a říkala si:
Jak kruté, že ještě žiji! Tolik jsem si přála učinit konec svému neštěstí. Me temne bloudění mne nyní čeká?
Kež by byli raději uvěřili, že jsem mrtvá, a nechali mne osudu!"
General zatim viděl, že se dívka nepochybně nesmírně trápí, a bez-asocně vzdychal.
Jíahral drobnou skladbičku na flétnu a zabručel si cosi o „jelínku JDaval otevřeně najevo, že je velice citově založený člověk. 'Šém jako posedlý dávnými vzpomínkami," podotkl smutně, když se 'připravoval k odjezdu. Doufal jsem, že najdu novou, něžnou lásku, ale m naději jste mi v /ali! Už nebudu věřit básním o horách, jichž se nedotkly starosti všedního světa!"
.Ale proč si raději ještě trochu neužijete této překrásné noci?" namítli mniška a vykročila proti němu.
.Zjišťoval jsem. co si myslí lidé v jisté odlehlé vesnici," odpověděl nezávazně. Nechtěl své kavalírské služby dámě vnucovat. „Zahlédl jsem tu ávtnjen po očku a ve volných chvílích jsem si pak setkání s ní s potěše-aan připomínal."
t si však řekl. že dívka je příliš vzdálená a také příliš tichá a staro-.to, aby se do tohoto prostředí hodila, a pomalu se chystal hodu.
Mniška ale věděla, že jí tóny jeho flétny budou chybět, a řekla:
„Do jedné ložnice ohorvi.n vklouzla Luna. (   . 'večer tu trkala jen na vás. lás to snad nedojímá?"
427
Á
!éco takí)
K tomuto poněkud nezdařilému verši pak ještě dodala: ho vám naše mladá pani zrejme chce sdělit." To ho zaujalo;
„Počkám, až měsíc zajde za hřebeny hor. Ve skulinách stěn mi pak světlo ukáže, zda měsíc našel cestu.
Mezitím stařičká mniška, matka pana biskupa. /Jslechí*\zdaleň tóny flétny pana generála a konečné poMmipila dopředu Hlas přerušo-j vaný kašláním sejí bolestně chvěl. O minulosti nemluvila, \
mě nepoznala.
„Pojďte sem!" řekla dceři. „Je nej vyšší cis. ,ih> ste zahrala na harfu km ' Ta flétna zní v měsíčním svitu překrásná I )am>. přineste tíHV
Ano, to je ona! Druhý generál ji poznal po hlase. Ale pKJ^pfôjj na takovém místě? Život je zkrátka zlom>sln\ a/ beda! Pan generál b>I^ dojat až k slzám a rozehrál se velmi působiví- u- stylu !hin\ttí.
Teď je řada na vás," pobídl mniščinu dceru.
„Pane, hrajete dnes mnohem lépe než kdysi." řekla stará mniška. togH rá se v hudbě velmi vyznala. „Anebo je snad \ m\ co siysmi. jen no v uších či horský vítr? Domnívám se však, že slyším dob vlastní nástroj je už trochu rozladěný." '■
Druhý generál byl hrou na kin nesmírně potěšen. \ /dví kilu dnes umí dobře hrát na ten starodávný nástroj? Takových lidi je čim dálä
Vítr v piniích dodal té hudbě zvláštní ráz a doprovnd im flém67urj by dodal měsíční záři nový lesk!
Stará mniška byla tou hudbou také velmi potěšena! Seděla Jtnas chala a vůbec se jí nechtělo jít spát. "" f
„Kdysi jsem uměla dobře hrát na citeru wagon," zavzpomínala. „Afe" od těch časů se styl hry naprosto změnil. Biskup řík i. /c ma moje hn doslova trhá uši. A také mě poučil, že nemám dělat nic jiné vat Buddhovo svaté jméno, neboť všechno ostanu je pošetilost d mame^
fi. Proto se cítím hluboce vinna a raději ani nehraji. Přesto však SJínfíj itagon libezne tóny.
Hybně si přála hrát dál, což druhý generál přijal s úsměvem. Ustojnost pan biskup se vás snaží odradit! Koneckonců, v mís-Sdfjtz nazývame rájem, hrají prý bódhisattvové právě na takovéto ná-landěle jim k tomu tančí. Je to tedy, řekněme, něco velice posvát-
by mělo být na hudbě něco hříšného, když ji provozujete v prů-ebožnosti? Rád bych vás dnes poslouchal celou noc!"
i ji konečně přesvědčil. ht ke mně, má drahá paní, a zahrajte mi na můj oblíbený watt mniška prudce rozplakala. Dojaté dámy byly natolik zmateny y z míry. že ji vzápětí pokáraly za její uplakané stížnosti na paljískupa.
ia nástroj k sobě a začala hrát podle svého, aniž přitom třeba jen ik pomyslela na flétnovou produkci druhého generála, který stylu Východních provincií nadpozemsky vznešenými a sytými
j-nastroje zatím mlčely - mniška v tom spatřovala poctu tónům hry. Rozehrála v nejformálnější možné podobě stupnici Takefu Uričiri taritana...
nadějně staromódni způsob hry! Mak nádherné! Ještě jsem takovou píseň nikdy neslyšel..." ilu druhého generála však skoro nepostřehla, neboť byla nahluch-i se zeptat, o čem je řeč. i íjnladi lidé nemají o slušnou hudbu zájem," stěžovala si. „Jen se |0dn$le na tu mladou dámu, co je pořád s námi. Já vím, že je moc hez-) je to platné, když se nechce účastnit našich zábav. Zdá se, že ■ nic na práci!"
Safffetibě se zasmála skřehotavým hlasem, čímž dívku uvedla v úžas. ' generál pocítil trpké zklamání a vzápětí se vydal na zpáteční r z Hory nesl do údolí překrásné tóny jeho flétny. i ranních hodin nebyl s to usnout.
428
429
A.
Nazítří poslal mnišce dopis:
„Omlouvám se, že jsem včera večer odjel tak rychle. Dlouho jsem premyslel o všem možném...
,Aťjiž vzpomenu na někdejší hni s ,v ženy. na chlad té dívky moje srdce se sevře. Pláču jak moje liétna.
Poučte mne, prosím, jak jsem s ni měl jednat. Smím seji vůbec dvořit, když ona to považuje za nesnesitelné?"
Stará mniška si s tím nevěděla rady a nakonec se rozplakala:
„Při hře té flétny jako by se obrátil cas. . Ikdyž jste odjel, nepřetržitý proud slz mi dále smáčel tvář.
Jak podivné, že ta dívka nebere na moje pocity žádný ohled. Však jste už slyšel mé včerejší babské řeči..."
Na její odpovědi nebylo nic nového, co by stalo za to, a proto ji okamžitě odložil.
Další listy od něho však přicházely ještě častěji než ty, jež nam mete do tváře podzimní vítr, což pro dívku znamenalo jen velké utrpení.
Připomínala si znovu a znovu všechny ty okamžiky, v nichž bolestně pociťovala, jak neobyčejně primitivní mu/i jsou.
„Prosím, dovolte mi, abych nyní užila osvědčeného způsobu, jak se zbavit jeho nežádoucí pozornosti," žádala mnišku.
Pak se tedy začala učit recitovat šutry a rovněž se v nitru srdce vroucně modlila k Buddhovi. Mladá paní odmítala věci tohoto světa tak vehementně, že mniška dospěla k názoru, /e melancholie je základním rysem její povahy.
Odpustila ji však všechny tyto nedostatky, neboť byla okouzlena je-jan vzhledem natolik, že se na ni od rána do večera nestačila vynadí-
Všechny její vzácné úsměvy byly tak milé, okouzlující.
Nadešel devaty měsíc a mniška vykonala pouť do Hacuse. Tolik let již žila ve smutném osamění, tolik let ji provázely myšlenky na ztracenou äcero. a tak nyní. když jí dceřina dvojnice poskytla jistou útěchu, chtěla aatuto milost vzdát dík mocnému božstvu Kannon.
.Pojeďte se mnou," vybízela novopečenou dceru. „Nikdo o tom nemu-s vědět. K božstvu Kannon se samozřejmě můžeme modlit i zde, ale početne příklady ukazují, že je nejlépe tak učinit v posvátném prostředí
Škoda že mniška, její matka ani ostatní dámy a služebné nepřijdou na žádny lepši nápad. Na pouti v Hacuse jsem už byla tolikrát, ale že by mi a k něčemu bylo? Nedokázala jsem naložit se svým životem, jak bych si tela prala, utrpěla jsem velikou škodu, říkala si. Mimoto se bála vypravit sena podobnou cestu s někým, koho neznala.
.Pořád mi neni dobře. Bojím se cestovat tak daleko, mám strach, že bvmi to mohlo uškodit."
Mniška sdílela její obavy a nenaléhala. Potom našla list papíru, na Bánžsejeji nova dcera cvičila v kahgrafickém básnění.
Stalo tam:
„Stará, bezmocná v peřejích řeky Furu... Ony dva cedry, co vyrostly na břehu, už asi neuvidím."
.Ta zmínka o rozpolceném kmínku cedru naznačuje opakování. Přeje jen si nejste jista, zda byste někoho neviděla ráda znovu," nadhodila seavazně mniška a dívka zrudla studem.
Působila velmi smutným, beznadějným dojmem:
.m
„Vězte, že nevím, odkud vlastně pochází odnož těch cedrů. Já ve vás vidím jenom svoji zesnulou dceru."
■ý <-
Na mniščině kvapné řeči nebylo ovšem nic zvlášť pozorahodnéhc Prohlašovala, že by se ráda vydala na cesiu nepozorovaná, ale všichg v domě ji chtěli doprovázet. Měla obavy, aby dum ne amj! $koa>r ný, proto tam zanechala dvě spolehlivé služebné, mnišky Šóšóa Saemc a s nimi ještě jedno děvče, páže.
Mladá paní sledovala družinu na pochodu a zamu'ii lonjiia ruk nad svým krutým osudem. Co se dá dělat, říkala si, je tak těžké nemŕl celém světě nikoho, o koho bych se mohla opřít.
Mučivou nudu těchto dní přerušil až dopis od druhého gťjnwála^
„Prosím, přečtěte si to!" žádala Šóšó, ale ona odmitla. Vflotňe zí jen pár lidí a byl zde naprostý nedostatek zakladnich potřeb, iakževdu-| chu přemýšlela o tom, co se stalo a co se bude dit dál.
„Proč jste všechny tak smutné? Nezaln.-k-U- -i se innou£97~?eF se mladá mniška Šóšó.
„To mi nikdy nešlo," řekla dívka, ale přesto se odhodlala ke hře.
Šóšó dala přinést hrací desku. Dopřála dívce výhodu piš* protože ji považovala za slabší hráčku. Yzápč'i p></njl.i že *o mi lib a v dalších kolech už táhla první.
Šóšó žasla. ..,4>- _ ,
„Už aby tady byla paní!" poznamenala   \Imc xe u-miii. .'ž jí řeknu, umíte hrát. Paní vždy hrála skvěle a i pan biskup tu hru v mládí milovaly Nehrál vůbec špatně, jen nevyzýval ostatní a nepyšnil se, žf hrajej Velký mistr Kanren (Kisei Daitoku), jak to všichni dělají. Pknfale i že nad ním nemůže vyhrát, a vzápětí sám duikrůt prohrál.
To je ale neuvěřitelné! Vždyť vy hrajete lepe než Mistr J^anren ■ Já doslova žasnu!"
Dívka pozdě litovala, že prozradila s\e schopnosti, vůbec ji netešik^ hrát znovu a znovu s vyholenou mniškou.
Řekla, že se necítí dobře a odebrala se na lože. IgVšak byste se občas měla věnovat nějaké zábavě, abyste se trochu roz-la!" řekla mniška Šóšó. „Jste tak mladá a hezká... Je opravdu škoda, ze jste pořád jen smutná a zamyšlená! Proč jen má |jda perla svůj kuz?"
nélo se a večerní vánek přinášel bolestné vzpomínky:
„Moje srdce se pranic nevyzná v krásách podzimních nocí. Vím jen, že do rukávů mi stále kanou slzy."
j^Po nebi stoupal překrásný měsíc, když konečně dorazil druhý generál, fsvůj příjezd ohlásil během dne stručným dopisem, íebuďte přece tvrdohlavá!" vykřikla vzrušeně Šóšó. „Aspoň v tako-f čas. jako je tento, byste měla umět odpovědět na jeho pozornosti! jiě si myslite, že už jen tím, že ho vyslechnete, stanete se jeho mi-
! Neignorujte ho tak!" hvkavšak byla hluboce znepokojena. Tvrdili jí, že generál už odjel, ijak se zda. posel, kterého během dne vyslal, mu prozradil, že je v těch-hch úplné sama, neboť šel dál a začal si dlouze a trpce stěžovat. &ni nechci, aby mi odpovídala!" řekl. „Jen chci, aby se rozhodla, zda .coji tolik chci sdělit, stojí za to, aby mi naslouchala!"
aě se snažil dámu přesvědčit, a když neuspěl, dodal plísnivě: ŠTsem překvapen vaší krutostí! Ta dívka by měla mít smysl pro soucit notou druhých, když už sama žije na takovém místě! To je na mne
Iľuhoký smutek podzimního soumraku v horské vesničce... Jste-li tak citlivý člověk, tirritějej dobře znáte...
432
lili
llllilllllilil
433
V těchto věcech by mne měla chápat a cítit se mnou!"
„Vaše chování je velmi podivné, když zvá/ink\ /■-■ pani Jer a jediný, s kým byste mohl hovořit, je osamělá mladá dánub.t$ Šóšó. J -;'
„Žila jsem netušíc, jak hluboký je smutek. Ale vy jste mne nazval citlivou osobou. Teď vím, co prožíváte."
Dívka si tu báseň jen tak zašeptala. Nemyslila si, že ji někteísi)^. Přesto ji však Šóšó druhému generálovi vy řídila a on byl veliceí dojal.
„Přemluvte ji, aby se ukázala aspoň na okamžik," naléhal genjášl. Obě ženy ho nesmírně rozčilily. *|
„Pane, ona je tak nesmělá," varovala ho Šóšó. Pak zašla dc "**" ŕ tila, že dívka je nyní v pokoji stařičké mnišky1, kam obvyklel dila. Nevěděla, co dál, a postěžovala si na to generálovi:
„Je mi jí tak líto," odpověděl jí, „když si uvědomím, jak se trí| a nedovede ničím smysluplným naplnit dny a měsíce na takow|řn misie. Jsem přesvědčen, že v hloubi srdce není bez citu. Svým odmiyjtjm chováním však daleko překračuje meze, jež lze považovat za jHSfoustne u nezkušené, ostýchavé dívky. Táži se však sám sebe, zda jí i lekci neposkytl sám život! Proč jen je její srdce lak zatvrzely opravdu není možno, aby se někdy konečně dostala z tohoto!
Rád by o ní věděl vše, ale co mu Šóšó koneckonců mohla i
„Moje paní právě takovou dívku dlouho hledala!" řekla a paj^odala: „léta ji ale nemohla najít, až ji objevila během jedné pouti dj> Hacuse a přesvědčila ji, aby zde žila s ní." \
Lépe to, co se stalo, vyjádřit nedokázala. *<Š&
Dívka byla dosud vzhůru a ulehla tváři k zemi par kroků odí ky, jež byla z jejích stížností velmi neM,i-iiu P:ik pozr a hlasitě chrápala.
Další dvě mnišky jí záhy přizvukovaly jako v pěveckém sboájä
pocítila ohromný strach. Zdálo sejí, že nadešla ona noc, kdy ji bzřou.
řžej>y si přiliš cenila svého života, ale snad proto, že byla tak jemná a plachá! cítila se záhy stejně zoufale a osaměle jako ona dívka, co měla přejit rojili po kládě. Protože se bála, pošetile se stále ohlížela zpět.
Povedala k sobě Komoki, ale ta místo aby ji chránila, byla oslněna vzác-aj^thézkým návštěv nikem a byla sama spíš naladěna k flirtu. Kdybych iini nevolala, ta mi nepomůže!
enerai odešel, protože nevěděl, co říci, a ženy ulehly k spánku, líšto od tak mladé, krásné paní zlomyslné a nepřející, že mu uni-&2e ifiaří čas svého mládí a mrhá darem krásy, jež jí byla dopřána?" stěžovaly si navzájem.
Nekd^ kolem půlnoci se stará mniška rozkašlala a posadila se. Její hla-saveivěftle lampy působila bělostně, ale přikrývalo ji cosi černého. Byla šprekvapcna, že vedle ní leží mladá dívka. Sáhla jí na čelo pohy-se vyznačují duchové a skřítci, chvíli na ni civěla a pak ji fiým tónem vyzvala, aby se představila a vysvětlila, co tu vlastně llillfl§#A*ř ■
A'ted'mne sni. pomyslela si dívka. Když mne nedávno unesl démon, nebyla jsem při smyslech, o to jsem to měla lehčí! Co si teď mám počít? B\ la v pasti.
i jsem se do sveta živých děsivým, nadpřirozeným způsobem jstrašne. neuvěřitelné podobě. Byla jsem vzkříšena, dostala zpět au tvář a stala se člověkem... Ale nyní ty příšerné události na t berou hrůzyplnou podobu oné noci, vracejí se jako živá bytost, tfflrie přišla týrat.
Jeíoaakleti. či snad prokletí? Jak nepopsatelná je má hrůza a děs! Aie pokud teď zemřu, budu obklopena bytostmi ještě děsivějšími! Ležatej a nemohla usnout, její myšlenky bloudily tmou, jako ještě ni-tc^lýjejí život!
Jechno tak kruté. Proč jsem nemohla nikdy spatřit svého otce?
yfy s matkou nuceny putovat do císařského města až z odleh-(todnich provincií, a když jsem konečně našla svou sestru, jež saietMadovějici a žíznící po lásce, nasytila radostí a nadějí, náhle nás
Illllllfcfe''
434
435
■ _
■
od sebe odřízla podivná síla osudu, jež se mně n\ ni snaží nabi chu v rukou jediného muže, který mne shledává hodnou jeho p
Jak hloupá a pošetilá jsem byla! Jak strašlřvč jsem pochybila, ž se dala unést vášní k onomu princi přednostovi vojenského uřa Nióovi!
To on mi zničil život! Proč jen jsem naslouchala všem lem ré mi dával pod zelenými stromy na onom ostrůvku?
Při pomyšlení na něho se jí dělalo opravdu zle! Nyni si mile p nala spíš onoho urozeného pána, který k ní nebyl tak nevázané v a prudký, ale trpělivý a ohleduplný.
Styděla bych se, kdyby se někdy dověděl, jaký byl můj di vot, uvažovala. Ale pak ji napadlo: Uvidím ho ještě někdy na tě, třeba zdáli, takového, jaký tenkrát býval?
Ne, to není možné, toto si už nikdy nesmím namlouval, po to není dáno toužit! Tak v hloubi srdce kárala sa ma sebe.
Konečně zakokrhal kohout, dočkala se! Ale daleko vic by mne' mateřský hlas, napadlo ji, když ji obklopilo ro/m/ikai:c •aiiani.
Opět byla někde u dna. A děvče, které ji mělo odvést do jejího stále nepřicházelo. Ležela a čekala.
Staré ženy přestaly chrápat a počaly připravovat nuznou klašte dani sestávající především z mizerné rýžové kaš<
„Vstávat, paní! Je snídaně, jezte!" řekla ta, jež snídani přinesla, terní obsluha a zdejší strohé výzvy jí náhle vůbec nebyly po ch vila se, že je jí špatně, ale tím jejich dotěrnému plísnivému nal leka neunikla. Pak přišli sluhové pověření přípravou pravidelný^ liteb a pobožností.
„Dnes přijede z Hory pan biskup." Pak ještě slyšela, jak se kdoj|l „A proč tak najednou?"
„Její Výsost První princeznu posedl zlý duch a i >p.n I lorv n; vykonává Velký obřad," vysvětlovali hrdě. „Ale bez pana biskupa obřad zřejmě neobejde. Pan biskup dostal včera \ečcr dvakrát pozvánku a pozdě večer pak přijel poručík čtvrté hodnosti. syn mi po pravici, s osobní výzvou Jejího Veličenstva. Poté se pan bisku ně rozhodl sestoupit z Hory."
že je to v takové chvíli velmi nestoudný nápad, ale snad tedy pana uvidím a budu ho moci požádat, aby ze mne učinil mnišku! Tál'je ten je nejlepší okamžik, je zde tak málo lidí, kteří by mi v tom zabránit!
idila se a hlasitě oslovila starou mnišku: „Vyřiďte prosím panu bis-že mám pocit, že jsem těžce nemocna, a pokud se tu zastaví, chci mnišský slib."
Slferá mniška be/děčně přikývla a dívka se pak konečně vrátila do své-ijikoje.
ř"1hce si porozpustila vlasy, jež jí česávala sestra pana biskupa. Nedovolil, aby na ně sáhl kdokoli jiný.
nívala se. že právě ona těžká choroba způsobila, že jí některé vy-Mviila se, byly stejné jako dřív, velmi husté, dlouhé šest stop řásné, zejména na samých konečcích. Každičký z těch jemných měl nádherný lesk.
ije matka jistě nesnila o tom, čím nakonec budu, když je hladíva-ippomněla si verše biskupa Hendžóa.
za ni pr.šcl pan biskup. Usedl před přenosným závěsem a řekl: ta?"
S plachým studem mu vyklouzla vstříc a biskup ji sám oslovil: „Již od u. kdy jsem vás poprvé spatřil, jsem vždy měl pocit, že nás spo-ési dávné pouto! Od té chvíle jsem se za vás ustavičně modlil... mnich jako já si nesmí dopisovat s osobami laického světa bez h přičiň, a proto jste o mně asi ještě neslyšela, ^dovedu si představit, jak jste dosud snášela tenhle život se samými mnákami. který se k vám vůbec nehodí."
jen to. že žiji, je pro mne velkým břemenem, když uvážím, že jsem jednou odhodlala, že se s pozemským životem rozloučím," řekla. Bávám nikde žádnou naději, snad jedinou možností je požádat .té mne učinil mniškou. Nemohu prostě žít dál laickým životem Postami ženy"
.e vždyť vy máte ještě tolik let před sebou! Jak jste si tedy mohla Jtpřat takovýto osud? Pokud byste učinila takové rozhodnutí, byl by .ch, vždyť žena by měla projevit velkou statečnost a rozhodnost,
4M
nežli dozraje k takovému kroku. A pak, žena je koneckonců žena. a jat plyne čas, začne litovat, že nechtěla /ustal tim. čim byla. ženou"
„Od dětství mi bylo souzeno trpel. Matka mi řekla, že presto chce. abych byla mniškou.
A tak když jsem začala trochu chápal věci tohoto světa, nechtěla jsem být jako jiné ženy, chtěla jsem strávil život v modlitbách za lepši život v příštím věku.
Nyní cítím, že mne již opouštějí poslední sily. Zaprisahám vaši"
Její slova tonula v slzách, ale pan biskup stale nerozuměl.
Proč dívka, jež byla obdařena takovou krásou, je tak znechucena tím. čím je? • :,>:íi|!i^^^^^^^^^^^H
Ach ano, o tom přece mluvil ten duch. který ji posedl, připomínal si.
Ovšem, má svůj dobrý důvod! Je zá/rak. že vůbec ještě žije. Na druhé straně je v strašném nebezpečí, pokud si ten zlý duch jejího stavu již povšiml.   ■ • ■•■ť^^MlIlHBpBWIi
„Dobrá, tak či onak," zvolal hlasitě. ..Tři poklady Viry mohou byt vašemu odhodlání pouze ozdobou. Jako mnich nemohu vaše rozhodnuti odsoudit. Nic by nebylo jednodušší ne/ \as nechal složil mnišský siib. ale mne sem svedla z Hory naléhavá povinnost, a já tedy musím nyní do paláce. Hodlám zítra zahájit Velký obřad.
Potrvá sedm dní, a až skončí, vrátím se sem. abych vyslechl vaše pros-
by.-' -'y^ĚĚ^^^M
Byla nesmírně zklamána. Vždyť pokud se jeho sestra mezitím vrati. určitě jí tento plán zhatí!
„Není mi dnes o nic lépe než tenkrát, kdy jste mne nechal složit laicky slib. A pokud budeme věc odkládat, muže byt po?dě. Dnes je jedinečná příležitost!
Rozvzlykala se a srdce světce se počulo topil v jejím nářku.
„Noc značně pokročila. Za starých času bych nikdy nesestupovai z Hory, ale čím jsem starší, tím větší je me pokušeni.
Než pojedu do paláce, měl bych si trochu odpočinout. Zůstanu a přijmu váš slib."
Ulevilo sejí. Uchopila nůžky a obrátila rub svého o/dobneho pouzdra s hřebeny směrem k němu.
.Ctihodní mniši, pojďte všichni sem!" zvolal pan biskup. Dva z nich, Hťřiji předtím našli, by li nyní po jeho boku. Pozval je dál: „Ustřihněte jí ■•iasy!" vyzval je. Mistr souhlasil, že žádný člověk stižený těžkou chorobou by neměl zůslai laikem, pokud si to sám nepřeje. Přesto nenacházel ídvahu nůžky pozvednout, uvědomil si, že vlasy, jež zahlédl ve skulině aezi závěsy, jsou příliš krásné na to, aby je dokázal ustřihnout sám.
Šolo se zatím vrátila do svého pokoje k staršímu bratrovi, onomu Mi-ttra. který přišel zároveň s biskupem, zatímco Saemon se bavil s dalším mnichem, jehož dobře znal. Na takovém místě byl vítán každý, kdo přicházel v dobrém. Každému bylo poskytnuto alespoň základní pohostin-avi. i přítomným mnichům. Ale vtom Komoki, jediná z žen, jež tu zůstala s mladou pani. sdělila Šóšó, co se zde odehrává.
Šošó se značné znepokojena běžela přesvědčit, co se vlastně děje, azjistila. že dívka již má na sobě biskupův svrchní plášť a jeho štólu, aby vyhověla požadavkům obřadu. Pan biskup jej právě zahajoval a říkal: Jtokloňte se směrem, kde jsou nyní vaši rodiče."
Dívka neměla nejmenší potuchy o tom, jaký směr by to mohl být, a znovu se rozplakala.
.Ale to je neštěstí! Jak můžete udělat takový nesmysl? Co asi řekne Bioje pani. až se vrati /pátky?"
Ale pan biskup byl ji/ s obřadem příliš daleko, aby považoval protesty Šošó za přijatelné, a dával jí tak důrazně najevo, že se musí utišit, že blíž již nepřistoupila a snažila se do celé záležitosti nezaplést.
.Novým a novým přecházením a kroužením mezi světy Tří říší se myslící a cinci byiosli nikdy nezbaví svých závazků a citů...," recitoval biskup a dívka si říkala: „Ale já jsem se již všech závazků a citů dávno zbavila, pravě tehdy!"
Přesto pocítila veliký stesk a Mistr měl potíže ustřihnout jí vlasy.
.Však to mu/ete udělat později," řekl biskup. „Nebo to přenechte mniškám."
Sam ji pak ustřihl vlasy na čele.
„Nesmne litoval, že nyní vypadáte jinak," upozornil ji, když sejí chystal ustřihnout vlasy v úrovni ramen a odstřihnout kučery na spáncích, adoplr.il ještě mnoho dalších zbožných rad.
438
439
Byla šťastna, že to má za sebou tak záhy. zatímco jiné ženy čaj dobný obřad až po letech a ještě jim to připadá brzy. Nabyla; dosud žila jen kvůli tomuto okamžikii .1 iik-Ij tedy konečne |
Pan biskup se svými druhy odjel a opět bylo ticho. Vítr k\Hdľjä| a služebné dívce vyčítaly: „Těšily jsme se. že svůj osaměly pobyt i vřete šťastným sňatkem, ale jak chcete strávit zbytek života po to jste nyní učinila? I lidé znetvoření věkem jsou nešťastni, když via vot, jak ho dosud prožívali, pro ně je<!n> m pi■ >\ /Jy skoncii.
Ona však cítila pokoj a mír v srdci a prožívala velikou radc vedla si představit, že bude žít déle, a tak pro ni byl stav mnišky^ obdivuhodným, z čeho se upřímně těšila. Avšak již druhý den se! za svůj nový vzhled, který si zvolila samu a který' nikdo jiný val. Konce jejích vlasů byly ustřiženy u-lnn liruhc a křivě a 1 aby jí je někdo zarovnal, aniž by sejí přitom snažil nějak vnucč chtěla se vůbec vzdálit ze své ztemněle komnaty, byla jako vždy zdí" vá a plachá. Nikdy neprozrazovala jiným, co cítí. a protože ani q| s kým mluvit, seděla, hleděla na kámen na luztirani tuše a zaptajM pocity, aby se pocvičila v psaní a slohu.
nu cla
f Zatímco své myšlenky takto zapisovala, přišel dopis od generála. Ipjamy mu ve svých dopisech vylíčily, jak je bolí, co se stalo, a on si to lak. že dívka se rozhodla dát mu tímto způsobem najevo, že mu fáeodpovi.
3 je ale hanba, říkal si. [Druhy den se dámy opět snažil přesvědčit, aby mu ty překrásné vlasy aly. ale ony ho odbyly: „Počkejte, až dozraje čas." S roztrpčením i odepsal: „Nevím, co vám mám říci.
Musím už spěchat, aby mi neujela rybářská bárka mířící do daleka, k břehům onoho světa."
hvka kupodivu jeho dopis přijala a dokonce jej i přečetla. Byl to pro urně dojemný a bolestný čas a ona sama věděla nejlépe, proč mu 1 na samý okraj listu papíru:
„Co mrtvý člověk vzdávám se veškeré lusky k sobě i jiným. Opouštím život a zříkám se lidského hvii.
„Moje srdce má
již daleko ke břehům
tohoto světa.
Je však jen kmen ve vlnách. Vůbec nevím, kam míří..."
Konečně je po všem," doplnila ještě, ale když to chtěla přečis přemohl ji žal.
„Jsem připravena na poslední hodinku, až všechno skončí, a teď se zříkám světa -znovu a znovu, zno\
ntokrat to brala jako cvičení v psaní, ale Šóšó báseň pohotově za-
Bystala seji generálovi poslat, éla jste to hezky přepsat," namítala písařka, ftrčitě bych jen něco popletla," řekla Šóšó a dopis odeslala tak, jak
do si nedovede představit, jak byl druhý generál zděšený a nešťast-
kupova sestra se vrátila z pouti a okamžitě se velice rozzlobila. 'Jako mniška bych se snad měla radovat, ale jak chcete trávit zbytek
440
441
svých dní? Já jsem nikdy nevěděla, zda ještě spatřím jsem se stále modlila k božstvu Kannon. neboť se o a chci vás vidět dokonale zabezpečenou."
Padla s pláčem k zemi, naříkala a bylo zjevné, že je u Konce sil. Divia se náhle vyděsila. Všechny její myšlena <.iiv hvlv určci«> jen matce. Představila si, jak musí být zoufalá, kdyv am nemá tolo dcery nad nimž by truchlila. .i.
Seděla zády k ostatním, tiše jako jindv. .1 hv Li dal vcimi/velfflrnez
„Proč jen jste tak pošetilá?" zvolala mniška a se slzami v očích pro ni chystala mnišské roucho... Zhotovili pro ni svrchní plášťa štolu v obvyklé šedé barvě. 1
Když ji služebné oblékaly, vzdychaly ...lak in mame snesl, kdvz jste nám byla světlem radosti v této unylé. ponuré končině
Považovaly její oběť za nesmírné mrhání krásou a trpce si pana biskupa.
Zatím se První princezna díky rozhodnému a účinnému zásahu pani biskupa zotavovala, přesně jak to jeho učecimci předpověděli, a všichni chválili biskupovy léčitelské schopnosti. ,
Pan biskup však hned nevystoupil zp<. 1 na I li <\ 11. raději zůstal ve službě, neboť strach z ducha pohnul Její Veličenstvo k tomuy*by obřad odložit. Jednoho tichého deštivého večeu císařovna biskupa vyzvala, aby setrval ve službě dlouho do nočních hodin.
Dámy se odebraly na lůžko. Byly po událostech posledních dnů totálně vyčerpány a jen několik z nich se ii.ik- aii/ovAi v bU/kiMi Jejího Veličenstva a císařovnu obsluhovalo.
Císařovna i její dcera sdílely totéž lože s čalouněným
„Patříte k těm, jimž Jeho Veličenstvo dův ěřuje nejvíce* na. „Zejména na vás plně spoléhá, >v u 1 pľvedete po ceste vedoucí k příštím životům."
„Nezbývá mi mnoho času a z toho, 01 -in \dik> Buddha milostiví zje-vil, vím, že letošní, nejpozději příští rok bude můj poslední. Proto přísným poustevnickým životem, dokonale uzavřen před světem, d ustání vzývám Buddhovo Posvátné jméno.
Z Hory jsem sestoupil jen na vaše osobni přáni, Veličenstvo.*
442
ftvch \
II I
.dvořil;
výklad o zatvrzelosti onoho zlého ducha a o obsahu jeho výroků a hrozeb a pokračoval: „Nedávno jsem učinil velmi prapodivné zjištěni. Koncem třetího měsíce vykonala moje matka pouť do Hacuse. ab> splnila slib, který dala při jisté příležitosti Buddhovi. Na jateční cestě přenocovala v domě zvaném vila Udži. Je to velký a dlou-neobyvany dům. Bál jsem se, že jej možná ovládli zlí duchové, kteří é nemocné osobě mohli uškodit. A ukázalo se, že moje obavy .' zcela neopodstatněné." popsal, jak u domu nalezli dívku. .Opravdu zvláštní příběh!" řekla císařovna. Měla veliký strach a nakonec vzbudila služebné, jež už většinou spaly. Jenom Kozaišó, ta, jíž se řil pan generál, však tento příběh vyslechla. Ostatní, jež se snažila it. jej nezaznamenaly, pa cisařovnino neobvyklé vzrušení velmi překvapilo a příběh ra-nedokončil.
.Když jsem se sem tentokrát vypravil, řekl jsem si, že bych mohl přenocovat u mnisen v unu. Učinil jsem tak a ona mladá žena mne tam požádala, abvch ji pomohl složit mnišský slib. Nesmírně při tom plakala.
mladší sestra, mniška, jež byla dříve provdána za velitele stráže bran, se nesmírně radovala, že jí ta dívka nahradí zesnulou ni. a všemožně o ni pečovala. Proto se na mne nyní nesmírně rozzlobila dívka je totiž velice krásná a je opravdu hanba, že má chodit oblečena jako mniška.
bych věděl, kdo je to." Biskup b\l dobrý řečník a celý příběh vyložil velmi podrobně. JfLpiůč musel duch unést dceru z tak dobré rodiny na tak strašné '* tázala se Kozaišó. „Jistě teď už víte, o koho se jedná." .Nevím naprosto nic, ale možná řekla něco mé sestře. Je to podivné. Pokud je opravdu z dobré rodiny, pak ji musí někdo znát. Ale koneckon-:. i mezi děvčaty 1 rolnických rodin se občas najde krasavice. I v nej-sfeře světa draků se podle Lotosové sútry může narodit Buddha, iem. nejspíš to bude docela obyčejná, tuctová mladá žena nesoucí Sěcli karmický hřích z minulých životů." se císařovna rozpomněla, že tehdy docela nedaleko od vily zemře-
443
i hnědi
rtojei
- -"i
la mladá dáma, a to za velmi záhach iv c h ľkuliinMi A- h> to !>> la ona. napadlo ji... Ovšem jista si být nemohla.
Zmínil jsem se o tom, Vaše Veli.\ n»i\o. IiIjv ne pnu-i. /c ume príkva-puje, jak se ta žena skrývá, aby se nikdo ani nedověděl, že je ještě naživu. Jako by se děsila, že ji pronásleduje nějaký smrtelný nepřítel."
Pan biskup se tím pak už dál neduoí z.ibw n a .nu Ko/jimí už neřekla ani slovo. • ví|IÍ^^^^^^^^^^^^B
„Určitě to bude ona!" řekla císařovna a obrátila se ke Kozaišo. .Generál Kaoru by to měl vědět!"
Dále však se o tuto událost nezaiím.il.i Necíncl.i pied tak unikajícím mužem tvrdit něco, čím si nebyla j m .1.1 d < m n,i\ ic nn i pan mskup zřejmě přáli utajit.
Potom se První princezna uzdravila a pan biskup se vrátil na Honí Cestou se stavil v Onu a sestra ho přísné pokárala.
„Nechápu, že jste mi ani slovo iicickl \ trnuto »ia\u m- inuze téměř bezděky dopustit ještě většího hříchu."
Její stížnost však přišla příliš pozdě.
„Vykonávejte buddhistické obřady nic \ic." radil biskup p.i<« mnišce „Život je nesmírně nestálý, pro mlade luh uki> pm m.iiv Dobie přece víte. že všechno pomíjí. Právě to se hodí nejlépe k vašemu novému stavu."
Cítila se tím náhle uražena.
„Dejte jí zhotovit nové roucho, ickl pak .1 pied.il staré mnišce cisa-řovniny dary: damašek, tkaniny z nejjemnéjšího hedvábí i surové hedvábí. ';:-^^RHHH||^^^H
Dívce řekl: „Budu o vás pečovat Jn k'in.e s\\ch dni. nedělejte sis tun starosti. Lidé, kteří prožívají běžný život a stále klamně sni o světské slávě, mají nesmírné potíže s tím, že In se nii.li /i ici /inou. ,ilc proč byste měla pociťovat hanbu nebo zklam.iui \>. ie/ /de /iiete hluboko \ lesích? Koneckonců, Udský život je tenounký jako vlásek."
Pak zarecitoval čínskou báseň:
„Nad mou brankou bledý měsíc k ránu bloudí mezi piniemi..."
Ač mnich, byl také nesmírně krásný a elegantní.
Ano, řekla si. Pravé tuto radu jsem potřebovala.
Vítr celý den truchlivé skučel a dívka slyšela, jak si pan biskup tiše fikptai: M takovýto den zbudou poustevníkovi z Hory jen oči pro jfeé..."
Ijajsem nyní poustevnice, pomyslila si, a není tedy divu, že pláču.
Vyšla do vnější chodby a spatřila venku muže v pestrých loveckých oděvech, jak pozoruji vzdálenou cestu do údolí. Mířili k Hoře, i když po teto cestě chodi lidé velmi zřídka. Obvykle lze v těchto místech spatřit jsi mnichy sestupující z Hory přes Kurodani. Pohled na laiky v barev-aych šatech byl v těchto místech překvapivou novinkou.
Druhy generál se na dívku velice zlobil. Přicházel právě s další rozčilenou stížnosti. Podzimní listy byly však překrásné a zářily daleko jasněj-ščervem než kdekoli jinde, a tak sotva vkročil do údolí, byl jimi unesen.
Toužil, aby zde potkal překrásnou dívku.
.Neměl jsem službu, a tak jsem se vypravil na malý výlet, abych se potě-i krásou listu rudých javorů," řekl. „Nic jiného mne v této chvíli nezajímá... Jako by mne ty stromy zvaly k sobě, chtěl bych pod nimi přespat."
Oči mu jen hrály.
Biskupova sestra měla slzy na krajíčku a řekla:
hmly severák strhl javorový list. Ve slinu hory není jediné místo, kde bych se mohla ukrýt."
Aíe on odpověděl:
„Ač není nikdo, kdo hy tu na mne čekal, nejdou mi z mysli vršky vesnických stromů. Dokáži vůbec jít dál?"
444
44?
1
Dlouho hovořil především o mladé dámě. která se mu tak divno ztratila z očí. H
Pak požádal mnišku Šóšó: „Smím se iu tu zenu podív.H? mne aspoň tohle, slíbila jste mi to."
Šóšó vešla dovnitř a říkaia si, že by nu; opravdu přála spatřit onu štíhlou, ušlechtilou dívku v šatu jasných, osvěžujících barev. svétkae%a žluté jako podzimní listí, s vlasy splývajícími na ramena jako vifl(f$f&a* nými žebírky. Rysy dívčiny tváře byly neobyčejné jemné a terijisý rumenec působil dojmem, jako by byla dokonale, a přitom nancj^š šetrné nalíčena. Šóšó by ji nejraději ihned namalovala, jak pravě hosiivŽ^vkcVj nává každodenní pobožnost - zrovna zavěsila růženec na bmSÍKeS^ lekého závěsu a nyní pozorně předčítá súlry.
Když ji vidím, chce se mi plakat... Co asi při pohledu na njfcjti mui, který po ní zatouží? i'Vv ^
Odpověď na tuto otázku byla na dosah ruky. neboť pan gensMaTprá-vě povšiml malého otvoru pod pojistnou zástrčkou posuvne sírny a pokusil se odstranit závěs, který mu brán i 1 ve vyh ledu. . > --.
Nikdy si nepředstavoval, že spatří, co nyní viděl. Taková &
Pociťoval lítost a bolest, jako by to všechno byla jeho vina. agHftno jiz nebyl s to potlačit slzy. Stáhl se tedy zpěi. DlmI se. ze lil.iM;<.'t7i\kv. jimiž doprovázel vodopád svých slz, dolehnou až k ni. V--.
Je vůbec možné, že člověk, kterému ^- zir.uilu takové dev nebude snažit hledat? A nejen on, ale každý, kdo ví. žc tomu! pánovi se ztratila dcera. Nebo se snad la dívka v záchvatu žárlivosti nan-le zřekla světa? Připadalo mu to jako naprosto nekonečna .
Děvče, které vypadá jako ona, mne nemůže odradit, ani) mniškou. Naopak, je vlastně tím roztomilejší a přitažlivější, získat, aniž by o tom kdokoli věděl!
Vzápětí se o to bez váhání opravdu pokusil.
„Obvyklému dvoření se zřejmě bránila, ale jako mnišku"' mohl oslovit, aniž by se pohoršovala," řekl si. „Prosím vas. vy Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ^ ás kdysi navštěvoval. Af ona teď může být další záminkou k setkání."
Biskupova sestra odpověděla: „Bojím se o její budoucnost,'!
446
wiikou starost. Ulehčí se mi, když o ni budete dál jevit zájem a navštěvo-
■ratjijato.doposud. Co s ní bude, až zemřu?" "ťS$lřá'způsobu pláče usoudil, že mezi těmi dvěma ženami musí snad hvt nějaký příbuzenský vztah, ale neměl ponětí, kdo ta mladá žena vlast-
„Kdytoli uvažuji o její budoucnosti, říkám si, že sám nevím, kolik ži-PNsatežbývá. Jednou jsem se ale rozhodl, že se o ni postarám, a věřte ai, že se tomu nezpronevěřím. To sera pro ni opravdu nikdo nepřijede? Ne že bych se toho bál, jen
■ědél, zda přede mnou něco netajíte." žila jako jiné ženy, lidé by se sem jistě jen hrnuli. Ale ona oby-štjnj život ženy odmítla. Nic víc z jejích záměrů nedokáži vyčíst." General pak divče poslal následující vzkaz:
..Prýjste zavrhla
len povrchní lidský svět.
Při pomyšlení,
že do něj také patřím,
jímá moje srdce hněv."
Služebná, která vzkaz doručila, vyřídila od něho rovněž dlouhý a vel-:ý pozdrav.
.Pozdravujte pana bratra," končil list. „Těším se, že si s ním pohovo-o nejrůznéjších drobnostech lidského života."
nechápu, co svými slovy ve skutečnosti míníte," odpověděla šice ani nereagovala na jeho verše. Nestála o jeho pozornost, j»\iechtěch tragických událostech, jež zažila. Chtěla zůstat až do konce sama, jako kůl v plotě. Proto také byla tolik měsíců tak smutná a re-šgnovan*.
Mfefaifnyni byla alespoň o trochu veselejší, když dosáhla toho, po čem toužila. Zdvořile si dopisovala se sestrou pana biskupa a společně hrávaly go. Dbala o řádné vykonávání pobožností a četla nejen Lotoso-wusjwí/alei jiné.
447
Všude kolem ležel hluboký snih a skoiu nikdo k nim m-prich a stejné bylo i její srdce, bílé jako ten sníh - ne a ne roztát.
Zatím nadešel Nový rok, a nikde ani /ikin,Li mu Z>im/ie potok* zasmušile mlčely pod ledovým přikroveni .1 ď\ k.i m \ te poklesle nai připomněla, že onen muž, pan přednosta vojenského úradu.Nifl vždy tak protivný. Tehdy jí řekl. že nikdy ne/jhluudi tak. ah> ne cestu do nezměrného bludiště její duše.
Uvědomila si, že na ty časy ještě úplné nezapomněla:
„Nebe ztemnělo. Na horách bělostný snih. Z oblaků vloček vyhlíží neodbytné má ztracená minulost..
Psala to mezi jednotlivými pobožnostmi.! Minci svyen pravide'
písemných cvičení.
Od doby, kdy zmizela, uply nul ji/ další rok. Postrádá njne ještě někdoíi Pak kdosi přinesl čerstvé výhonky bamlni»ii . piosteiu, neurucler kovském košíku a kterási mniška je přinesla dovnitř:   V'"
„Něžně si h/edim těchto výhonku, je: jsem našla ve sněhu. Kéž zdárně prospívají! Přeji vám požehnáni..."
Dívka odpověděla:
„Mladé bylinky
vzešly v hlubokém sněhu!
A nyní je dáni.
moje drahá, také varn.
neboť se za iv/s modlím
.Mtoitevážně?" u\ažovala mniška. I    Byla velice dojata. Kéž by také moje paní byla tak zdráva, aby se moh-|  Satéiit z mé péče.
StivoAove květy pod jejími okny byly oslnivě rudé a nádherně voněly. » Tjjjjrty.pHl^vnlii víc než jiné, byly svědectvím o tom, že „jaro je stále [ jjrertr*, neméně než kdysi, jako v té Narihirově básni. [ Opájela se jejich \ uní, a když jim v pozdních večerních hodinách podala posvátnou vodu. zavolala si k sobě jednu z mnišek, trochu mladší |  i mžšíhodnosti, než byly všechny ostatní.
^^j&iftrbjja mladičkou snítku s květy, jejichž okvětní plátky se vzápětí rozsypaly Všude kolem jako vločky sněhu a šířily na všechny strany svou libou vůni.
.. \'evidím rukáv, jehož jsem se dotýkala. I. ie to možné? Odk dypak jarní úsvit voní podobně jako on?"
W^40m*ét provincie Kii, který byl vnukem staré mnišky, přijel jednoto áhe aavStívit svou babičku. Byl to hezký a sebevědomý třicátník.
Jak se Vám dařilo poslední dvě léta od mé návštěvy?" otázal se, ale babička mlčela, a proto se vydal za její dcerou. .Chudinka, ničemu nerozumí," řekl. „Byl jsem hodně dlouho velice ■H^^-^posledmch letech jsem ji vůbec nemohl navštívit. A ona mi grilóm byfe matkou i otcem, když mi rodiče zemřeli. Býváte ve styku * :íi"ii í-jvei ne- .1 / Hitači?" Zřejmě měl na mysli mladší sestru.
.RoJccoTOk se více propadáme do samoty. Z Hitači nemáme léta žád-■> Hjj^líÁ, Matka se možná jejího návratu už ani nedočká." Mladičky mimk.i žasla, pochopila, že je řeč o její matce. Již jsem ve městě zpátky několik dní, ale pořád mám tolik povinností. Vůbec jsem si vas nehleděl. Chtěl jsem vás navštívit včera, a zatím jsem ffiUšeUtoUdři s prvním generálem po pravici, panem Kaoruem. Strávili
T
448
jsme celý den v domě, kde kdysi žil zesnulý Osmy princ. Pan prvn rál tam prý chodíval za jeho dcerami, dokud jedna z nich před J mřela. Prý tam pak tajně ubytoval její mladší sestru, ale ta zemští také, a tak nařídil Mistrovi Buddhova učeni v lamnim-cr pravil výroční pobožnosti.
Rád bych si objednal soupravu dámských šatů, jež bych tam<
Opatřete mi surové hedvábí, dám je hned upříst."
Jak by mladičká mniška mohl zůstal při těch slovech klidná? Avšak] tiše seděla, plaše obrácená tváří k zadnímu puknu Jen     m nikd^ niče ho nevšiml!
„Slyšela jsem, že Osmý princ měl dve r.ceiy.' odpověděla mníš „Která že si vzala pana přednostu Nióa?"
„Ta druhá. Ale ta, které si cenil pan generál Kaoru, pocházela?! z matky nižšího postavení. On si jí necenil nikterak otevřené ai ale zhroutil se, když zemřela. Ano, již prv 111 /e -ester ho o]pf va přivedla na pokraj hrobu. Kvůli ní se 1 .ike /řekl sveiskeho žr
Tento guvernér provincie Kii je zřejmé blízkym přítelem paflrj nosty! Ta představa ji zděsila. Připadalo j i to doslova neuvěřitelné.^
Že by obě zemřely v onom domě v Uc /:' H\ In nu nim- smutno, kd jsem ho včera opět spatřila. Šel tady k u kvl. hleděl iu vodní hladnu^ a plakal a plakal...
Pak se guvernér vrátil do pokoje v dom*. - kism. kienui upevnil nomu ze sloupů:
„Tak v této řece zmizela beze stopy moje nejdražší! Dokáže ještě někdo zastavit proud mých v/r;'
Pan Kaoru toho obvykle moc nenamluví, ale tentokrát je nesmime skleslý. Ženy jsou do něho vesměs doslova zblázněné. Však i já, muž, jsem si ho zamlada cenil tak. /e mi 'n I hii/ši na
větší pán v celé říši."
Vida. i nevzdělaní a neurození lidé pana generála ocení, říkala si. „Samozřejmé pochybuji, že by se pan generál Kaoru mohl rovnat panu Zimu ze Šesté ulice, kterému se říkávalo Zářící princ," dodala mniš-I jeho potomci jsou jistě vrcholně úspěšní i dnes. A lze ho snad Siavat s panem ministrem po pravici?" .Pan ministr je mnohem hezčí a působí velmi důstojně. I pan přednosta je nesmírně krásny. Pomalu bych chtěl být ženou v jeho službách."
Guvernér rozebíral toto podivné téma velmi obšírně a všem přítom-aymvšem se zdálo, že mluví o jakémsi jiném světě.
Dívku však dojalo, /e na ni pan generál nezapomněl. Nyní již také wzuméla lepe matčiným pocitům a její touze dceru do tohoto světa
Tim více si nepřála, aby matka viděla, co se z ní stalo. Měla divný jidyž dámy barvily látky pro pana guvernéra (na její vlastní záduš-. ale rozhodně se snažila, aby se k něčemu takovému nemusela adrovat.
-Podívala byste se laskavě na tuhle maličkost?" zeptala se mniška, když se ženy pustily do šití. „Mohla byste zapošít ty okraje," řekla a po-sävihlašat směrem k mladé mnišce.
To už bylo příliš, to nesnesla. Nepřinutila se, aby se obětního šatu byť jen dotkla. Jen řekla, /e ji není dobře, a šla si lehnout. Biskupova sestra přestala šit.
.Co je varn?" ptala se zúčastněně.
Jedna ze služebných položila rudý háv na překládaný šat růžové, sa-5barvy. „Něco takového byste měla nosit!" řekla. „Je ostuda, že ve ku nosíte šedivé šaty!" *A dívka napsala:
..Přes roucho mnišky přehodím pestrý rukáv dívčího šatu, a připomenu si stín té. kterou jsem bývala."
450
451
lili
Dívce bylo smutno, že svět je takový zlý. Kdyby nyní opra1 la, mniška by se nepochybně dověděla pravdu. Jistě by.ii bol-,^ nová dcera před ní tolik věcí tajila.
A tak nevinně pronesla: „Zapomněla jsem na řvou minul mám pocit, že se mi vybavují jakési smutné vzpomínky."
„Jistě si na spoustu věcí vzpomenete!" řekla mniška. „PjpČ,. řeknete? To od vás opravdu není hezké. Už dávno jsem za; to, jak mi bylo, když jsem nosila takové barevné šaty. Jsem ul patrná, ale z celého srdce si přeji, aby moje dcera byla naživu.
Už nežije nikdo, pro koho byste vy znamenala to, co znam mne? Například moje dcera skutečně zemřela, a přestojí s' a toužím ji spatřit. Na vás určitě také někdo mysli, a vy jste ztratila!"
„Ano, někdo mne hledal, ale bojím se. že ta osoba v těchto zemřela." Plakala, a aby zakryla slzy. pokračovala: „Nic vám k řeknu. Bolí mne, když si na to zkouším vzpomenout. Opravdufjftn nechci nic tajit." j.
A mlčela dál, jako jindy...
Nyní, když pan první generál dohlížel na vzpomínkový uvědomil si, jak křehké bylo pouto, jež je pojilo. Staral .se. z Hitači, kteří mezitím dospěli. Jeden byl komořím a druhý velitele stráže palácových bran.
Toho nejmladšího, který ještě nebyl dospělý, vzal do služeb véjBve domácnosti.
Jednoho večera, kdy tichounce pršelo, se pan generál vypra rovnou. V tu chvíli u ní bylo jen několik služebných. Dlouho 1 poznamenal: „Jednou mi vytýkali, že každý rok jezdím daj né horské vísky. Jezdil jsem tam však i polé, pruin/e isem si i val, že některé věci jsou předurčeny osudem a že člověk by ■ vlastním srdcem. kr
Postupně jsem si ale toto místo zprotivil - vzhledem k jeho podivnému rázu i kvůli tomu, jak dlouho trvá, než lam člo\ěk dojede. j>~5
Na nějaký čas jsem tam přestal jezdit, ale pak jsem se tatB 1 znovu. Byla to skvělá příležitost zamysk-i se nud ponujiv
452
mi připadal jako poustevna vhodná jen k pobožnému rozjí-
Cjkřovna si připomněla biskupova slova a prvního generála litovala, ě tam žije nějaký zlý duch. Jak se vám vlastně ta dáma ztratila
jistě si toho povšimla již dávno.
;á máte pravdu. Na osamělých místech se vždy potuluje spous-duchú a podobných bytostí. A divné bylo již to, jak zemřela." Pttuž generál neřekl ani slovo. Císařovnu náhle zamrzelo, že zřejmě poclnpil. že dívka to. co před ní chtěl utajit, už zřejmě dobře ví. Uvědo-jak malo času pan přednosta má a jak nemocný tou dobou byl, s nim cítila. Mezitím dospěla k názoru, že dané téma je příliš de-odmítla se jím zabývat, tiše řekla Kozaišó: „Pan generál hovořil o té mladé ženě velmi :,až mne mrzelo, že jsem se mu o ní zmínila, ale pak jsem si řekla: Cofclyž to ani není ona, tohle stejně bude třeba jednou vyjasnit. Vy jste ten ťf ibéh slyšela. Až s ním budete mluvit příště, řekněte mu, co pan říkal, ale ty problematické okolnosti si nechte pro sebe." Vaše Veličenstvo, jak bych s ním mohla zapříst hovor o tom, i vy nechcete mluvit?" o tom klidně mluvte. Všechno je třeba na pravém místě a v pravý st na pravou míru. Však já už mám svůj důvod, proč o tom nepro-sama."
išó to pochopila a upřímně obdivovala diplomatické schopnosti Veličenstva. Když tedy příště viděla pana generála a on s ní zapře-hovor, všechno mu řekla a on přirozeně oněměl úžasem. jfcVencenstvo císařovna zřejmě slyšela o tom, co se stalo, ale proč neřekl,:"": ■ kal si roztrpčeně. „A já jí tehdy také nic neřekl, ^ftomu jsem neřekl ani slovo, takže až se to nyní všude roznese, budu tepftfc vypadat jako naprostý hňup. Lidé o tom samozřejmě již ledacos
už je svět a skutečnost také nezměníš. Tajemství, které si člo-íce nechal pro sebe, se nakonec vždycky vyzradí," myslel si. Přesto al přinutit k tomu, aby s Kozaišó mluvil úplně otevřeně:
■í
„Pomalu to vypadá, jako by osoba, o niž hovoříte, měla nemálo léčného s tou, jejíž osud mne tolik znepokmuie Myslíte ze žije v Onu?
„Toho dne, kdy pan biskup sestoupil z Hory. před nim siožila mnišsky slib. Lidé v domě se tomu snažili zabránil, styděli se, že né dopustili. Zřejmě jen ona sama pana biskupa uprosila.
Místo bylo stejné a stejné byly i všechny okolnosti. Jak podivný pocit, že by to opravdu byla ona? Ale jak se pře-«\ alcii' Budu \ sem froiinic. když to budu zjišťovat sám. A když se o tmu do/.vi pan přednesli á vše co je v jeho silách, aby jí zabránil v podupu po cesie kterou m noh-la. Její Veličenstvo mi neřekne ani slovo, .uk- -li ■ ■ tc /\ Listin udttlosu ví Co to znamená? Asi jí pan přednosta o tom něco řekl. Pokud; za tím vším on, učiním nejlépe, když bUiiu t.i di\ku powovaf ai mrt vou, ať už k ní cítím cokoli. Ostatně pokud opravdu opět žijey najdeme ještě jednou čas o tom pohovořit v Podsvětí, u Žlutých st: mrtvých. Nesmím ji znovu chtít.
Tyto tísnivé obavy jej přivedly k pochybnostem, zda s nim sisařovna o těchto věcech vůbec někdy promluví, a lak vymyslel plan,Jgjti| i začít sám.
„Nedávno se mi stala zvláštní věc. Slyšel jsem. že jistá žena; nad jejíž smrtí jsem truchlil, ještě žije, a to za velmi nešťastných okolaosu," řekl. „Bylo to zvláštní, nikdy jsem si nemyslel, ,\ by mne opustila tickým způsobem, ale uvěřil jsem, že by to mohla být pravda. Býío by to pro ni totiž typické."
Pak řekl Jejímu Veličenstvu ještě další podrobnosti, a-hodnou elegancí se vyhnul zmínce o podezřeni, že by v tom tt6hl mil prsty sám pan přednosta. Řekl jen:
„Pan přednosta by se mi vysmál, kdyby slyšel, že ji ještě řím, že žije. Proto se raději tvářím, jako že nic nevím."
„Pan biskup líčil zážitky oné noci tak děsivě, že už ani dobře nevím, co říkal, ale to, co si pamatuji, mi stačí k tomu. abych se o tom Spirila. Nebyla bych ráda, kdyby se lidé dověděli o jeho trestuhodne nosti.
Císařovna se vyznačovala velikou rozvahou a důvtipem. Netklo po-
454
že ani v nejsoukromějším rozhovoru neprozradí nic z toho, co jí
dne v noci o těch věcech přemýšlel. V které horské vísce ta žena j! Jak to zjistit, abych nevzbudil pozornost? Nejlépe bude optat se .upa, co se vlastně stalo, mi síň chrámu Hnrjakudži na posvátné Hoře navštěvoval pan ge-.! pravidelně v souvislosti se slavnostními obřady k poctě Buddhy jež se tam každý měsíc osmého konaly. Při té příležitosti se roz-jit do okrsku Jokawa. Vzal s sebou mladšího bratra, eřeknu 10 její matce hned, nejprve se přesvědčím, jaká je situace, už proto, abych nezkazil pohádkový ráz jejich zázračného, vysně-iledáni. Ani kdybych ji poznal, v tom podivném rouchu mezi po-ymi ženami, s neradostným příběhem na rtech...
455