Nabatejci Arabský původ •Diodóros Sicilský, Josephus Flavius, Plútarchos, Ammianus Marcellinus •1 zprávu o nich Diodóros (tažení vojevůdců Antigona Monofthalma, 312) •V jejich státě žili Arabové a Aramejci Sídla a obživa •Zajordánsko, eš-Šará, Petra •Zemědělci (zavlažovací zařízení, vodovody, terasovité zahrady) •polonomádi •Obchodníci •Vůdcové karavan •Těžba asfaltu Stručné dějiny •Aretas I. Přítel Ptolemaiovců, ovšem konkurovali si v obchodě •Za Areta II (110-96) vpád na území Seleukovců i Ptolemaiovců •Za Oboda I. 90-87) konflikty s Hasmóneovci (Alexander Iannaios). Po vítězství nad ním pronikají do Sýrie •Aretas III. Filhellénos na čas získal Damašek •R. 65 obléhal Jeruzalém, odkud jej zatlačili Římané • Vztahy s Římany •Na Pompeiově straně, po jeho porážkách na Caesarově •Po Caesarově smrti podpořili stoupence republiky (i vojensky) •Krátká podpora Parthů •Nabatejci a Kleopatra •Ztráta části území ve prospěch Héróda Velikého •Podpora tažení Aelia Galla • •Vliv Římanů sílil •Traianus r. 106 (Rabílos II.) D:\Users\827\Pictures\Římská říše za Traiana.gif Helénistický stát (?) •Památky Petry •Náboženský synkretismus (Dhú Šará a Dionýsos) •Názvy úřadů (adelfos basileós, stratégové, apod.) •Kult zbožněných králů Náboženství •Dhú-Šará •Al-Lát, al Láh •Svatyně kapek •Chrámy v rostlé skále •Káhin, afkal •Apoštol Pavel •Křesťanští biskupové od 1. pol. 4. stol. Bostra •Po r. 106 n.l. hl m. (Nova Traiana Bostra) Arabské kmeny a Římané •Araboi, Arabes, Sarrakénoi (původně obyvatelé krajiny Sarrakéné na severu Sinaje) •Arabia Petraea (Arabia a Palaestina salutaris), Deserta, Felix) Ovlivňování antickou kulturou a křesťanstvím •Bostra •Emesa (Homs): arabští drobní králové, vazalové Říma, vládu zrušil Domitianus •Vládu přejímají Elagabalovi kněží (+ Iuno Caelestis – al-Uzzá- a Athéna Allath) •Z rodu zdejších kněží a kněžek pocházel Caracalla (211-217), Elagabal (218-222) i Alexander Severus (222-235) •Stál tu křesťanský chrám • •Edessa – opět rod drobných arabských králů, získána L. Verem. •Prokopiova legenda o králi Akbarovi (Augustus, Kristus) •Významné centrum anticko-křesťanské kultury •Damašek- vlivy aramejské, antické i křesťanské • Palmýra D:\Users\827\Pictures\Palmyra.jpg D:\Users\827\Pictures\Palmyra 2.jpg •Arabové, Aramejci •Hlavní rozkvět ve 2.-3. stol. •Kulturní synkretismus •Baalšamín, Agliból, Jarchiból (v římském vojenském oděvu, s meči) •2 křesťanské chrámy •Odaenathus a Zénobia (266/7) •Přeložení obchodních cest • Philippus Arabs •244-249 •Historia Augusta •Filippopolis, umělé jezero pro Řím, stoletní hry •Porazil dva uzurpátory, Karpy •Orosius C:\Users\bednarikova\Pictures\Philipp..jpg Arabští vojáci v římských službách •Již za císaře Proba •Not. Dig. – v praefektuře Oriens •Arabové mimo říši •Constantius II. a Iulianus při tažení proti Peršanům (byli i na perské straně) •Ammian. „Podobají se dravým jestřábům, kteří, spatří-li z velké výšky kořist, uchvátí ji rychlým letem a jakmile se jí zmocní, nic se nezdržují Způsob života •Ammian. XIV 4, 3-6: •Jedí maso, mléko a různé byliny, chodí polonazí, v barevných pláštících. Všichni jsou válečníky. Jezdí na koních nebo velbloudech. Nejsou zemědělci, žijí bez pevných sídel a zákonů. •Ženy si najímají dočasně. Věno ženy: kopí a stan. Foederati •Podle Irfana Šahída už od 4. stol. •Thanúkidovci •Kmen královny Mavie •Obě skupiny foederátů na území Sýrie, snadno přijímaly křesťanství •Povstání proti Valentovi. Biskup Moses •Pomoc proti povstání Vizigótů (boj u Konstantinopole) Foederáti na Východě •Od 5. stol. Hlavně Salíhidovci, od 6. Ghassánovci •Náčelník Salíhidovců podle Sózomena křesťan •Koinónes podél východní hranice, v čele fýlarchové •Obdoba s Germány na Západě •Romanizace a christianizace •Nomen gentile Flavius (papyry z Nessany, jižně od Gazy) Christianizace Arabů •Symeón Stylités, Sózomenos •Izmaelité •Spojování funkce biskupa a fýlarcha •Arabský biskup z provincie Arabie Petros významný účastník koncilu v Efezu. •Theodórétos o vlastnostech Arabů: •Inteligentní, schopni rozlišovat pravdivé a nepravdivé, nemají ponětí o řeckém písmu. Nájezdy Arabů •421 – Peršané, Hunové, Arabové; na straně Peršanů náčelník Lachmovců al-Mundhír. •Parciální smlouvy měst (Pharan) •Markianos: úspěšná obrana východní hranice proti Arabům • Kinda, Ghassánovci a Lachmovci •Kmenový svaz Kinda stát nezávislý na Persii i římské říše (zanikl 530) •Ghassánovci – spojenci Římanů, Lachmovci Peršanů •Lachmovci: podpora nestoriánů (Híra); Symeón Stylita (setkání s ortodoxií) •Ghassánovci: Il-Kajs vyhnal římské výběrči z Iotabé. Žádá vedení arabských obyvatel Arabie Salutaris. Stává se římským senátorem, patriciem •Foederátní smlouva •Velký význam za válek s Peršany v době Iustinianově (Prokopios) C:\Users\bednarikova\Pictures\Ghass..jpg Byzanc a Arabové •Války Iustiniana s Peršany od r. 528 •Významný spojenec Peršanů: Al-Mundhir (Lachmovec), i sám plenil římská území. •Velitel v římských službách: Arethas •Za Chusrava – zahájili arabští spojenci obou stran nové kolo válek boji jižně od Palmýry (535). V perských službách i arabští křesťané. Jeden z nich spolupracoval s Římany. •Al-Mundhir zajal Arethova syna a obětoval „Afrodítě“. •Války skončily 562. C:\Users\bednarikova\Pictures\Sasán. říše.png Charakteristika kmenového prostředí •Asabíja •Genealogie •Sajjid (šajch) •Madžlis •Ša‘ir •razie •Odsud: Duraid ibn as-Simma (mezi 530-630, kmeny Banú Džušam: •Ideologie hlásající mír a péči o chudé •I chvála bojovnosti Mekka •Pouť všech obyvatel poloostrova už před islámem •Karavanní obchod, významné trhy •Středisko Arabů, Peršanů, Řeků, Syřanů, Koptů, Etiopanů, Židů. •Úpadek Ghassánovců (od r. 584 odmítl platiti císař Maurikios foederátní příspěvky) •Království Lachmovců zlikvidováno Peršany •Jihoarabských říší •Vzestup Hidžázu C:\Users\bednarikova\Pictures\kaba.jpg C:\Users\bednarikova\Pictures\černý kámen.jpg Muhammad •570 nebo 580 •Pocházel z kmene Kurajšovců a rodu Hášimovců •Brzy osiřel •Karavanní obchod, Chadídža •610 – první zjevení (v 9. měsíci arabského roku, ramadánu) •První veřejné vystoupení 615 Prameny islámu •Křesťanské hereze •Apokryfní evangelia •Judaismus •Křesťanství •Starší arabské náboženství •Prapůvodní monotheismus (Abrahámovo náboženství) Silná inspirace Starým i Novým zákonem • •O Ježíši (arabsky Ísá) se v Koránu praví, že byl Božím slovem vloženým do Panny Marie a Duchem z Boha vycházejícím (4/171), byl podpořen Duchem Svatým (2/87), přišel s jasnými důkazy (pro ty, kdo žádají znamení – 56/43), i to, že před Soudným dnem se objeví na Zemi, aby ji naplnil spravedlností (43/61). Přesto je však chápán jen jako služebník Boží a Boží prorok, i když mu nejsou upírány schopnosti konat zázraky. Je také přirovnáván k Adamovi (jako bytost stvořená), na rozdíl od Adama jej však Bůh pozvedl k sobě (4/172 a jinde; 3/55 a 59). •Bůh dal podle Koránu Ježíši evangelium „a vložil do srdcí těch, kdo jej následovali, mírnost a slitování“ (57/22). Do Ježíšových úst vkládá Muhammad i proroctví o sobě: „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám“ (praví Ježíš), „potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude“ (61/6; Ahmad a Muhammad je jedno a totéž jméno). Nejde tu pravděpodobně o záměrné překrucování evangelijních výroků, ale podle I. Hrbka o záměnu řeckého slova paraklétos, které se objevuje v souvislosti se sesláním Ducha Utěšitele pro dobu po Ježíšově Nanebevstoupení a před jeho druhým příchodem, za slovo periklýtos, slavný, velmi slavný, chválený, které odpovídá arabskému pojmu Muhammad. • • • •Plná úcty je také súra pojednávající o Panně Marii: •Píše se v ní o seslání Božího Ducha k Panně Marii, o jejímž neposkvrněném početí Korán nepochybuje. Evangelijní vánoční příběh je pozměněn, těhotná Marie je sama na vzdálených místech, ale Bůh se jí postará o jídlo (datle) i vodu. V súře Rod Imrámův se praví toto: „Marie“ (arabsky Marjám), „Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš, syn Mariin a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdo k Bohu budou přiblíženi.“ (3/45). Jiná část Koránu o Panně Marii říká: „A za pravdu prohlásila slova Pána svého i Písma jeho a patřila mezi Bohu pokorně oddané.“ • •Pravdu od Pána přináší i podle Koránu Duch Svatý (16/102) a Korán je nazván radostnou zvěstí (17/9), tedy také evangeliem. Muhammad koneckonců vytvořil i jisté učení, podobné katolické nauce o Svaté Trojici, podle nějž z Boha vychází Slovo a ze Slova Duch svatosti, který promlouvá k prorokům. Setkáváme se tady s velmi pozoruhodnou analogií k trojici Bůh Otec, Ježíš jako Slovo (Logos) a Duch svatý, vycházející v tomto případě ovšem jen ze Syna. Podle toho snad nebylo Prorokovi úplně neznámo ani myšlení níkajsko-konstantinopolské ortodoxie. • Stoupenci a protivníci •Chadídža •Její bratranec Waraka ibn-Naufal •Významný obchodník Abú Bakr •Asi tucet dalších příslušníků vyšších vrstev Mekky •Chudí a otroci •Rozdíl mezi strýci Abú Talibem a Abú Lahabem •Většina Kurajšovců, kteří vládli Mekce, proti •Slova básníka či věštce, slova šajtánova •Volání po zázracích •Korán 33/72: •Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nést a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoliv je nespravedlivý a nevědomý.