The Talmud of Babylonia. An American Translation. Chicago/Atlanta 1984nn (Ed. J. Neusner). Der babylonische Talmud. Berlin 1929-1936. Übertragen durch Lazarus Gold schmidt. 12 dílů. Talmud bavli. The Schottenstein Edition. The Gemara: The Classic Vilna Edition, with an annotated interpretative elucidation, as an aid to Talmud study. Mesora Publications, Ltd., Brooklyn, NY (General Editor R. Hersh Goldwurm zc"l). Vybrané texty s překlady BERGLER, Siegfried: Talmud für Fortgeschnittene: ein Werkbuch. Hannover, Lutherisches Verlagshaus 1993. STEMBERGER, Günter: Der Talmud. Einführung — Texte — Erläuterungen, j Drittedurchgesehene Auflage. München, Verlag C. H. Beck 1994. Der Talmud. Ausgewählt, übersetzt und erklärt von Reinhold Mayer. Sonderausgabe. München, Orbis Verlag Genehmigte 1999. ORTOGRAFIE KAlef Kromě své funkce jako souhlásky (ráz) slouží zpravidla jako mater lectionis •i klu kamece, a to: 11 N.i konci slov, kde nahrazuje konsonant který je obvyklý v této úloze i hibrejStinč. Je tomu tak: ii) v néklcrých tvarech sloves tertiae infirmae, kde konsonant K nahrazuje pů-v.mIih V, ne však konsekventné, jako je tomu v hebrejštině. V aramejštině b.T n tlil- sebe zpravidla existuje i tvar s konsonantem jod na třetím místě kořene, Mpl NTrvrn .wn^ci apod., l.i i perfektu 3. os. sg. f., kde se vyskytuje vedle konsonantu n (viz paradigmata . příklady uvedené pod konsonantem il), 11 v sf. participia fem., kde se vyskytuje vedle konsonantu n (viz paradigmata ii pfíklady uvedené pod konsonantem il), il) /» lakový případ lze považovat i tvary státu determinatu zakončené konsonan-lini N sloužící jako mater lectionis vokálu kamac, např. NTVoVl? ,Nt£ř,~) ,N"12J i|hhI (viz Morfologie jmen, str. 60-63), • 11 ijedinčle může nahrazovat hes mapikem (TI) ve významu sufixu 3. os. sg. f., např.: H)\yb místo korektnějšího nra6, obojí je infinitiv pa'elu se sufixem 3. os. sg. f. »významem prodat jí. Náhrada hes mapikem alefem svědčí o tom, že započal proces IM v v .lovování he s mapikem, který je plně realizován v moderní hebrejštině. 'I 1 i|>i»»střed slov, např.: |ND kdo V tomto použití však pravopis konsonantu N kolísá, např.: N3NDD mesana bota NJDD '3ND manej nádoby, nástroje 30 31 Avšak vždy je psán ve slovech: |riND matan dvě stě N^NDÍ? sinala levý a to i v případech, kdy zastupuje konsonant ajin: Může nahrazovat konsonant J? napi.: bObÓin místo Njy?in (Šab. 110b aj.) šarlatová barva "TM místo 1 "W hebr. Ttf 11? "N místo hebrejského ~bv nebo dativního "7 (v tomto případě je připojováno jako prefix k následujícímu slovu a v konsonantu, který následuje, stojí, pokud je to možné, dageš, např.: .N33N t

3 nesa (z tvaru 3CÍ3 nešav) vál, foukal (Ta'a. 24a) 1 Dafeí 11 Nahrazuje hebrejský konsonant zajin, např.: nim 3rn dehav zlato Ik In 311T zahav nam "13") rfec/iar pamatoval si li. In ~I3T zachar nHe I) V poslední slabice na konci slova jako mater lectionis zůstává zpravidla za-1 dována pouze v případech, kdy jí předchází alef, jinak je nahrazena alefem (mov. výklad ke konsonantu alef, /!/), např.: mam. habr. rW?pn N,T;9pn 'N/'pn chakla'a chaklaja chaklaj sedlák .nam habr, nN3(')5 13? gina 'a ganan zahradník (Šab. 110b, BM 64a) mm. bíbr. Í7ND"1N! '13 .''DIN arama'a arami, goj mea pohan sto .') Méně často se konsonant he vyskytuje ve státu absolutu sg. feminina, např.: i"6p mila slovo, věc NnSp milta (pozdější tvar) 32 33 nraiN arbe'a ilEtoľl chamša mtíPy asra čtyři pět (variabilní tvar s alef na konci) deset 3) Častější je naproti tomu u sloves ve tvaru 3. os. sg. f., např.: N / ÍT13P sevara mínila, chápala, rozuměla N / nbpttŕ sekala vzala nyptb šema'a slyšela ÍTT1B> šadara poslala N / np'BN apika vyvedla (kořen: pBO, viz paradigma str. 167, BM 59b) nnnN achata položila, nechala (kořen: fTIÍ, Erub. 31a) 4) Podobně se konsonant he vyskytuje místo alef i v participiu sg. f., např.: "ttf šajla ptající se, ptá se (kořen: hvB, Nida 6b) N / ri7pG' šakla beroucí, bere N / ni3TD mezabna prodávající, prodává 5) Někdy i v participiu pl. f., např.: i"Q"# šajva sající, vstřebávající (kořen: 3Nttf) 6) V determinovaných tvarech (status denominativus) je konsonant he stojící místo konsonantu alef velmi řídký. Příklady: nn"riN orcha cesta, způsob nV"lN ar'a země 7) Sloveso nin hava, „být" je jediné ve své slovesné skupině (tertiae infirmae), u něhož se vyskytuje he jako třetí náhradní kmenový konsonant. Slovesa této skupiny mají obvykle v této pozici buď alef nebo původní jod (viz paradigmata str. 210nn a str. 237nn. Pouze výjimečně bychom se mohli u slovesa hava setkat s alefem jako se třetím konsonantem, např. Nin). 8) Někdy nahrazuje hebrejský konsonant chet, např.: aram. ~nn hadar vrátil, opakoval hebr. "ITTI chazar 9) Na konci slova může zůstat nevysloveno a v některých případech se dokonce změnit v nehlasný konsonant alef v případech, kdy znamená he s mapikem, např.: řl^lS kula ve významu ona celá N / reša její hlava (Srov. vývoj v nové hebrejštině, kde se vyskytuje tentýž jev — nevyslovované he s mapikem.) 1 Vav Pokud má tento konsonant skutečně hodnotu konsonantu a není pouhou nuitt-r lectionis, pak je zpravidla psán zdvojeně, např.: Nnn/fcmn/Nmn ravcha prostor NTlia gevaza větev (Ber. 40a, 270b, AZ 35b) bedna (Ned. 50a) Před nebo za N jako mater lectionis je psaní 1 jako plnohodnotného konso-.....in většinou jednoduché. Jestliže stojí 1 jako plnohodnotný konsonant vedle ' jako plnohodnotného konsonantu, pak se nezdvojují oba, ale pouze jeden z nich, např.: '11 vaj citoslovce: běda! (hebr. 'ÍN oj) /dvojení někdy mizí předchází-li 1 jako mater lectionis, např.: bílý kus dobytka -iwn/nvn chivar ii nu Npyn chejvta litin. npnp behema i.i mm. Nnyn chejvata i,, in ntonp behemot dobytek n Chet Kxistují případy odpadnutí konsonantu chet uvnitř slova, např.: 'Při totej pod / tvaru 'pinn techotej V Tet Nahrazuje v některých případech hebrejský konsonant cade, např.: 11 -i 111 NB"p kajta léto li.l.i n? kajíc .ii.iiii. ND'Ľ ,NBy eta, ejta hilu. i"lrl7 eca rada 34 35 aram. NTTJ'ÍS tehara hebr. D""!U¥ cohorajim poledne 'Jod 1) Oproti biblické aramejštině je v aramejštině b.T. nahrazen historický pravopis většinou fonetickým, tzn., že původní alef je nahrazeno konsonantem jod, např.: b. A. NEřn reía hlava hebr. ciň TOf b. A. hebr. "ID" jemar yomar řekne, řekl by 2) Pokud má hodnotu skutečného konsonantu a není pouhou mater lectionis, pak se zpravidla píše zdvojené, např.: tO^T dajana soudce r\"l nejach klid, spokojenost (v různých spojeních, např. Sanh. 94b: n"53 hebr. nms, nebo BK 105b: NttfSÍ/n/ ITJJ, hebr. nn CTJ3) gejasa loupežnická tlupa Před nebo za N jako mater lectionis je psaní1 jako plnohodnotného konsonantu většinou jednoduché. Jestliže stojí jod jako plnohodnotný konsonant vedle vav jako plnohodnotného konsonantu, pak je zdvojen pouze jeden z nich, např.: NTI"1J gavajta vnitřní hebr. fl'D'JS pnimit (Viz též u konsonantu vav.) ZKaf Může někdy být nahrazeno konsonantem p koflkuf, např.: aram. NTID^p kalmta hmyz, druh hmyzu hebr. NTip^3 / Lamed Na konci slova někdy odpadá a je nahrazeno konsonantem alef, např.: NJN aza (od ^TN) chodil, šel D Ment Slojí-li na konci slova, často dochází k odpadnutí tohoto konsonantu, např.: \ i cle řadě tvarů slovesa Dlp: 'Np z tvaru O'Np stojící (pe'al, pt. sg. m.) lpi z tvaru Dlp'3 on vstane, ať vstane (pe'al, impf. 3. os. sg. m.) lpn z tvaru DlpFI ona vstane, ať vstane (pe'al, impf. 3. os. sg. f.) yp*7 z tvaru Oipb on vstane, ať vstane (pe'al, impf. 3. os. sg. m 'plD z tvaru D'píD zakládající, zřizující, ustanovující (af'el, pt. sg. m.) 'plN z tvaru DpiN založ, zřiď, ustanov (afel imp. sg. m.) IJVun Na konci slova zpravidla odpadá, např.: 'UT z tvaru PJTT vědoucí, znající (pe'al, pt. akt. pl. m.) in1? z tvaru lín1? jim (3. p. 3. os. pl.) D Samach V řadě případů nahrazuje konsonant sin — viz pod sin, str. 18. VAjin I) Vedle konsonantu tet je i konsonant ajin ekvivalentem hebrejského konsonantu ■ téi, např.: bej'a vejce I.. !■! ny? fce/cfl i'......i Nyo je doloženo v následujících tvarech: W-ari /Ber. 44b/, hebr. m-on, NtWO, hebr. nva a v pl. ITJ-a ,'«-3, hebr. O1**!.) .') Nckdy je nahrazováno konsonantem alef, příklady viz pod tímto konsonantem. "I Reš V některých případech odpadá na konci slova, např.: ND'N z tvaru řekni! (pe'al, imp. sg. m.) N3D z tvaru ~I3D zavřel (pe'al 3. os. pf. sg. m.) 36 37 fr Sin 1) Konsonant Gř se udržel jen v některých slovech, např.: JMÉNA tónou isba sava smála sifta saka bylina (BB 74b) sytý (Suka 49b aj.) levá ruka, levička ret, okraj pytel 2) Převládá však pravopis s konsonantem D, bez ohledu na to, zda je v kořeni j původní D nebo ttf. Svědčí to o tom, že nebyl rozdíl v jejich výslovnosti. Např.: '3D sagi četný, mnohý, mnoho Q'D D1D sim položit tOtp'D sitra znamení 'panp'N istakúl díval se na něco, pozoroval 3) Někdy se vyskytují oba druhy psaní, např.: N-JD3 JUTfirS bisra n~WV ,~ltffW asar, asra |'~li£řý esrin naproti tomu ale: "ID "in chad sar ťUtpD .n:-_-:' satana sni '39 sa ne (j) san'a maso deset dvacet jedenáct (složeno z jedna — deset) ďábel, satan (Šab. 32a, Men. 62a aj.) nenáviděný (pt. ps. sg. m.) nenávidící (pt. akt. sg. m.) nenávidící (pt. akt. sg. f.) f! Tav 1) Tento konsonant odpovídá v některých případech hebrejskému konsonantu V> šin, např.: aram. tOin,-|Ín tor býk hebr. ~W šor aram. hebr. telat šaloš tři (f.) 2) V případech tzv. metathese (přesmyknutí konsonantu), k níž v aramejštině dochází u konjugací itpe'el (itpe'il) a itpa'al se konsonant -£1- v prefixu -n(')N v případě, že po něm následuje jako první kmenový konsonant T, mění na konsonant Tav případě, že prvním kmenovým konsonantem je 2í, mění se na C9, např.: 'DHtflVN (kořen ~p¥), potřeboval jsem (viz paradigmata str. 128-129, 131, 134-135). Zájmena V aramejštině b.T. existují následující druhy zájmen: I) osobní samostatná sufigovaná .'I ukazovací I) v/lažná 11 luivlastftovací samostatná sufigovaná i tázací to neurčitá 'I matná Morfologie /iijiiiciia osobní V aramejštině b.T. existují dva druhy osobních zájmen. První z nich jsou ■ ■ "hm zájmena používaná samostatně, stejně jako v hebrejštině. Druhá z nich |miii osobní zájmena sufigovaná. Sufigovaná zájmena mohou být připojována ke jménům a ke slovesným tvarům ii |ili(lložkám. U jmen nabývají sufigovaná zájmena význam přivlastňovacích ■ájmen (viz nominální flexe, str. 63 a paradigma str. 67nn). 11 slovesných tvarů mají významů několik: 11 ii iurfckta a imperfekta nabývají významu přímého objektu (osobního zájmena vi' I pádu); 38 39