E S K O S I. O Y E N S K A A K A D E M IE V E D Vědecký redaktor Dr OUo Munclcs D R OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VÉD PRAHA 1956 Podíl obou autorů nu sepsáni této knihy je l<:nli>: Dr Otakar Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—1S2) a morce k ní (sir. 188—09), a sestavil bibliografii tokající se hebrejštiny (sir. 18- 20). Dr Stanislav Seye.rl napsal arumejskiai mluvnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliografické údaje k arame jšlině (sir. 20—21); pfisptl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví a o slaboch slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určili'/ rozdíl, který je dán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, aby ji mohli s prospěchem užíval i naprostí začátečníci, ha i samoukově. Proto jsou některé formulace slylisovány s ohledem na tylo použinalele, z důvodu pcdayoyiekých. Výsledky historického srovnávacího juzyko-zpytu jsou uváděny jen lam, kde se jeví vhodné, k objasněni jazykových jevů, nikoli samoúčelně. Aramejská mluvnice, je. uri'ena pouiivalelum, kteří si ji: získali spolehlivou malost hebrejštiny: proloie znalost uruincjšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu starých textů, bylo v aramejski partii věnováno poměrně více místa historické ti srovnávací gramatice. Příslušné rozdíly v úěclii a zaměřeni jsou ledy palmy i v způsobu podáni. Dt Otakar Klima Dr Stanislav Scyc.rl ■■ta UVOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patři k jazykům semitským. Souborné toto označení pochází teprve z r. 1781, kdy ho užil Schlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patři k fleklu-jícím a maji určité společné rysy: artikulační základna je hluboko a vzadu (četné hlásky laryngální a emfatic.ké), význam slova je spjat s kořenem tvoreným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s indoevropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semitské jazyky jsou příbuzné se starou egyptštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semitské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazykozpyt semitský rozvinul tak jako indocvropský. Běžně se děli semitské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné památ ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se jej i vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro 7 hebraisty, nebo( bez noho se nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a aramejštině. .Jižní arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ni udržely jen některé dialekty na jilm Arábie. Jí velice příbuzná elhiopština má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhar-ština a j.) se dosti odchýlila od ostatních jazyku semilských. Toto běžné rozdělení nevystihuje, plně vzájemné vztahy semitských jazyků, avšak zalim je od velké vělšiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinafinu značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem Foinikie. Staří Izraelité nazývali tak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (š'f>a[ K'na'an, Izai. 19, 18). Odvozeného jména K'nďSlÚ užívali k označeni FoiničanŮ (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kenaanština, doložená glnssami v listinách nmarnských (asi 1375 př. Kr.) a I rnnskripccitii egyptskými a nkkadskými, a foiniitína, jazyk přímořských měst Gebálu (Byblu), Sidonu, Týru a j.; je. doložena jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. př. Kr., v koloniích severoafrických (Karlhago a j.) se udržela její mladší odnož - panština - až do počátku Středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do této skupiny řadi většina badatelů též uaaritšlinu, které přisuzuji jiní samostatné, místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-ril.ii na severním pobřeží syrském (nyní Más Sanirá) se počínaje r. 102!) nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním klí-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytuji cenný přinos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialekt ů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j udskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 21). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi 130 př. Kr., ifipatelQ, hebrejsky je doložen v Milně (Jadnjim IV, 5 J"p^2y). Název Ilebrejcň byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě starosemitskou volnost a tím i svou názorností se. hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých cilů. Její tvary zhatily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé patrně druhotně zase /.dlouženy. Starozákonní text je sice celý nivelisován podle jerusalemské.lio dialekl u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sevcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, vt. zv. elohislickéni prameni PoiiLatcuchu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o lilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí elraimského podává kniha Soudců 12, (>: Klraiiušlí nevyslovovali.í ve slově šibbo-l;rt. Ze staré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik památek, podávajících souvislejší text: I. zv. kalendář ěi lépe řečeno seznam zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v tunelu vedoucím vodu do rybníka Silôali v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Lakiše asi z r. 589. Tyto nápisué památky doby předoxilni jsou velice, krátké, avšak cenné, neb n t ukazují původní způsob psaní. Piečí, která se mnoho neliší od biblické hebrejštiny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský' spis sádokovský, nalezené r. 1890 v genize synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních kuinránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II.—I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, t. zv. ílád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla se Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy .Inbileji i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajeli; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejšlinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Mišna, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., je však již psina řečí dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášů, se říká nedosti přesně „nová hebrejština", lepší je židovský název 1'šun Ifk^mlm, t. j. jazyk mudrců. Ve středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který se se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jehuda ba-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném nramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Ľvropč). Od poloviny XVII1. slol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk se stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stati obcovaci řeči kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatněni semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Jungmannovým, Prcslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosli tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ohlíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kcnaanskč poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratši partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačnim. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačních systémů bylo více: pěl supralineárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a tři palestinské, všecky je však zatlačil syslém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaita Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá se tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Genezaretského opatřili masoreti, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a prízvuky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejstarší datovaný ínasorctský rukopis proroků je z r. 805, nejstarší dostupný úplný text hebrejského Starého zákona z r. 1008 je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-retské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kittela, Kahlcho a j. r. 1937 a je v nových vydáních přetiskován. Je to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Pomberga v Benátkách r. 1525 Jakob ben Chnjim podle, novějších rukopisů, které obsahuji i čtení druhé, školy masoretské, již vedl ben Neltali. Práce liberiad-ských masorclú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak se snažili zachytil starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruovat před-I pokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto je zřejmé, že ne- mohli u mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznáni a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. I lato mluvnice používá výhradně punktace tiberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. XV. výslovnosti vědecké, jíž se používá 11 i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti nškcnázské, jež je u dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralineárnich punktaěníeh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých sepl uagintníeh a origenov-ských a latinských Ilicronymových. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuktovaných lexlů biblických, jejichž plné využiti pro hebrejskou mluvnici si vyžádá ještě mnoho práce: papyrus Nashúv, obsahující desatero (Kxod. 20, 1-17) a &nm' (Slyš, Izraeli..., Dcut. 6, <1 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Ahakukovo(s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlatcuchu a předních proroků. Tyto rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnání s masorclským textem. Na stejném místě nalezené zlomky Leviliku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním masoretským. .Je nutno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synngngálni bohoslužbě, proto asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vyslechnout! si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině* i v aramejštiuě nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve stejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará aramejština nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze Sam'álu, 12 hlavního města říše .Ta'udi v severní Sýrii, kde se lidová aramejština pomalu uplatňuje proti spisovné kennanštině, podobně v nápisech chámatských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, ostrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejšliny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-niětiny, jež byly složitější gramaticky. Aramejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou řiši, ovládla území od Persie po Egypt jako obchodní a obc.o-vaei řeč ješlě před vznikem perské veleřiše. O tom svědčí i r. 1942 nalezený dopis krále Adóna z Aškalonu(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. f>()0 př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro loto úzenii i pro Egypt. Touto říšskou arnincjšl innn jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. stol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Kleľanlinč (Jébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznání náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vyprávění o moudrém Aehiknrovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí další menši nálezy z Kgypta, 1.'! dopisů perského míslodržícího Aršánia a j. do Kgypta, jakož i dosnil nevydané papyry z I Iormúpole. Sem náleží i jazyk oficiálních listin knihy Kzrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. 15.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v západní a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K západní skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. .Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském ta (jerusalcmském) talmudu H midráších. Sem náleží i araniejskú slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli li'-ž aramejský tnrgum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v prekladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nnbatejský t území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámií. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židu je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášů, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekty Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polylhcisté v městě Charánu a maniebejci užívali aramejšliny ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je ty rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edessy (syrsky Orhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literní ura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfu a pseudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a mn. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradicí, západní jakobilskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. stol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odtud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. II 6. Aramejština biblická Biblický text sám ji označuje jako '"rumll (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdaě), t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká t. zv. říšské aramejštině. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické aramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psiny aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu); listiny a děj s nimi souvisící v knize Ezrově 4,8—6,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Kzrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrni z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 168, kapitoly 1 — 6 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejšlinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelú svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masoretň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejítiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnovat zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Ilajjúdž a .Tona zv. ibn Džanuáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1167) a rodina Kimcbi v Provenci: otec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s arainejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixaci textu než jazykovědou. 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již vice křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalosti hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský hebraisla se uvádí koncom XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rndirnenlis hebraicis" (1500) byla sepsána Johannem Reuchltnera (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johanncs Buxlorf si. (z. 1629), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studia semilských jazyků A. Schultens a X. W. Schroder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedeni n gramatiků německých: W. Gesonius (17.X(i -18^12) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku ■ slovník na základě empirickém, zatini co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Slade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice F. Hol Ichera a E. Kiiniga vynikají množstvím materiálu, u K8-niga je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé B. Bódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří léž pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Bergslrásser, jednak společně H. Bauer (z. 1937) a Švéd ľ. Leander (z. 1935). Bergstrasser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde šf.aslnč spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké olázee hebrejských časů se věnovali oxľordšlí profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Nové. metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje z. S. Harris. Zpracování araniejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldekc (1836 až 1930). Dobré gramatiky biblické araniejštiny sepsali li. Kaulzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mej.štiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a V. Leander, obsa- Lfi huje i.skladbu. V. Leander vydal i mluvnici egyptské araniejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho Žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepatrně. KkraiM liebii-jSthiy 17 V XVI. Stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto době se ujímají práce již více krcsCané, kleři se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalosti hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější kresťanský hchrnista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De nidimenlis hchraicis" (1500) byla sepsána dohnaném Bciuhlinem (z. 1522). On i jeho následovníci, z nichž vyniká Johannes Buxlorf st. (z. 1629), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užívat výsledků srovnávacího sludia semilských jazyků A. Schultens a X. W. Schröder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1786—1812) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Ewald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobilo i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice F. Böttchern a E. Königa vynikají množstvím materiálu, u Königa je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Bödiger a E. Kautzsch (z. 1010). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával, jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bauer (z. 10,17) a Švéd P. Leander (z. 1935). Bergsträsser clo své tragické smrti r. 1933 stačil zpracoval úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde Mastně, spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. B. Driver a G. B. Driver. Nové metody v zkoumání kenaau-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování araincjšliny se netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (1836 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující Úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a P. Leander, obsa- 16 buje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejšlina co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeh textů si vyžádají důkladných 7-ozhorň a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. - Mluvnic.. Iiebrcjfittuy 17 V XVI. slul. působil židovský gramatik Ellas Lovila, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významnější křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. slol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudimenlis hebraicis" (150(5) byla sepsána .loliaiiiiein Reuchliiicm (z. 1522). On i jeho následovníci, z nichž vyniká Johannes Biixlorf sl. (z. 162'.)), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledku srovnávacího studia semilských jazyků A. Schulten! a N. \V. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Ód začátku XIX. slol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1780- -1812) upsal slále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zalim co G. II. A. Ewald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .T. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. 13. Slade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice 1'". Böltchera a E.Kóniga vynikají množstvím materiálu, u Königs je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatika udržovali na výši její další vydavatelé 10. Rüdiger a E. Kautzsch (z. MIHI). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali oxe-gelicky a pod. Všem jnzykozpylnýni požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Bcrgslrässer, jednak společně II. Bauer (z. 1937) a Švéd ľ. Leander (z. 1935). Bergstrásser do své tragické, smrti r. 1933 stačil zpracoval, úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde. štaslně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Xové metody v zkoumání kenann-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracováni aramejšliny se netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Nöldeke (1830 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejšliny sepsali E. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejšliny eleíantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejšlina co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesii. Základni mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, líni však budou změněny jen nepatrně. 16 -' Mlm-nícv liobivjiliny 17 LITERATURA 1. Hebrejština v rimci srovnávacího jazykozpytu semitského C. Brockelmann, Grundriss der vergleichenden Granimalik der scmili-sehen Sprachen, Berlin, I. 1ÜÜ8, II. 1913. Týž, Kurzgcfasslc vcrgl. Grammatik der semil. Sprachen, ve sb. POTU Ung. orient. XXI., 1908. Týž, Dle semit. Sprachwissenschaft, Saním. Göschen. 2. vyd. 1910. 2. Hebrejská mluvnice: H. Baucr-P. Leander, Historische Granmiatik der habr. Sprach« des Alten Testamentes, I. Halle 1922. Hcbr. Schulgraniniatik, Halle, 2. vyd. 1933. \V. Gescnius, Ilchr. Grammatik, 28. vyd. (Ii. Kautzsch) Lipsko 1909, 29. vyd. (G. Bergslrässer), Lipsko I. 1918, II. 1929. G. Beer, Ilebr. Grammatik, 2 díly, Saniin. Göschen, 1915 -10. II. vyd. přepracoval B. Meyer, 1952 1955. Hehr. Übungsbuch, 1. 191«. 1'. E. Köllig, Historisch-kritisches Lehrgebäude der hehr. Sprache, Lipsko 1.1881, II. 1895, HI. 1897. Hcbr. Grammatik Tür den Unterricht, Lipsko 1908. B. Stade, Lehrbuch der hcbr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Ungnad, Hcbr. Grammatik, 2. vyd. Tubinky (Tübingen), 1926. C. H. Vosscn-F. Kaulen-.I. Schubinachcr, Kurze Anleitung zum Er-lerncn der hcbr. Sprache, 20.-21. vyd. Frctburg i. B. 1914 a dul. vyd. H. L. Strack, Hcbr. Grammatik, 14. vyd. (A. .Icpseu), (930. J. Prill, Einführung in die hcbr. Sprache, Bonn 1932. C. Stcurnagel, Hebr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Graniiiialica linguac hebraicac, 3. vyd. Paderborn 1921. P. Joüon, Grammairc de l'hebrcu bihlique, 2. vyd. ftim 1947. W. HoUenberg- K. Budde-W. Baumgartner, Hebräisches Schultmch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hcbr. Sprache für den Selbstunterricht, Videit-Lip.sko's. a. Mayer Lambert, Trnité de Grnmmflirc hébraiquc, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasste hcbr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch /um I [ebriiischen, 1914. IM Oh. F. Jean, Grammairc hébralque éléincnlaire, 2. vyd. Paříž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefarini, základové hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Ilornyánszky, Hebrejská mluvnica a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnicí a učebnicí moder. hebr. je Moses Rath, Selat ammciui, Lehrbuch der hcbr. Sprache für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenitis-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alle Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. J. Fiirst-V. Kysscl, Hebräisches und chuldäischcs Handwörterbuch über das Alle Testament, 3. vyd. 1870. li. I". Leopold, Lcxicon hebraiemn et ehaldaicuin in libros Velens Testament!, Lipsko 1932. C. Siegfried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Allen Testament, Lipsko 1893. F. E. König, Hebräisches und aramäisches Wörterbuch zum Allen Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. B. Drivcr-Cli. A. Briggs, A Ilebrcw and English Lcxicon of the Ohl Testament, Oxford 1900. S. J. F u e nn, I lebräisch-chaldäisehes Wörterbuch über Bibel, Mischnah und Midraschiin, Varšava 1912—13. Karl Feyerabend, Taschenwörterbuch der hebr. und deutschen Sprache, Berlin u Langenschcidta 1912 a Častěji. Eliczer Ben Jehuda, Thesaurus tothis hebraitatis, Jcrusalcin-Berliii 1912 im. H. Weinheimer, Hebräisches Wort erblich in sachlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zorcll, Lcxicon Ilebraicuin et Aramaicum Veleris Testanienli, Bim ml 1947. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lcxicon in Veteris Testanienli libros, Leiden 1948 -1953. F. Baumgärtcl, liiiizelwörtcrbüchcr zum Allen Testament, Glessen od 1921. E. Meier, Hebräisches Wurzelwörterbueh, 1845. L. H. Struck, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. B. Kraetzschmar, Hebr. Vocabular, 1902. K modernímu jazyku hledi S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcilorah"-\Vörlerbuch, Berlin 1920. S. M. Lnscr-H. Torczyner, Dculsch-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. Creckokatoltckeba urcihiskupsk 19 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...cd. B. Kil lei s mnoha spolupracovníky, 3. vyd. uspořádali A. AU a O. Elssfeldt 1937, Stuttgart. 5. Konkordance: Síi loni on Ma mlel kern, Vol oris Tcsl amen! i concordnntiae hebralcae attpic chaldaicac, 2. opr. vyd. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindeinann, Plorilcgiitin hcbraicum, Freiburg i. B. 1912. J. Politik a G. Woincr, Biblická čítanka (sc stručnou mluv. a slovníkem), I. Praha 1917. 7. Bibliografie práci gramatických, lexikálních atd.: M. Steinschneider, Bibliographisches Handbuch über die Literatur der liebriiiselicii Sprache, I.i|>.slální). Ústní se dčli v předopatrové (palatální): J»J, zado-patrové (velární): p, zubní (dentálni): "ftSflJ' jazyčné (lin-l>uální): b*ti sykavč (sibilantní): TD2f#ÍÍ>> retné (labiální): 2V3E-Hrtanové (laryngální) jsou KUPIl?- Ľ>a'c dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): SJpBflTDSN' třivé (spiranty, frikativy): aaJTIXEJtPEftBSilfTP' nosovky (nasály) JJJ, plynné (likvidy) b"\ a polosamohlásky (semivokály) f. Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) Ji emíatické neznělé k znělé i 1 je znělý hrtanový spirant, vyslovovaný stejně jako h, ale zněle. Přepisujeme, řec. znamením ' (spiritus asper.) Ií výslovnosti srv. Baucra-I.candera str. 1(17 a tam uvedené studie, jmenovitě R. Bňžičky ve Wiener Zeitschrift fůr dle Kunde des Morgen-landes r. 28 (1914), sir. 21 nn. b je české p s velmi lehkou aspirací, jj 6. ^ je cmfalická sykavka. Vyslovuje se se slcjným stažením hrtanu jako l. K výslovnosti srv. Brockelmann str. 54. Dnešní Židé vyslovují ponejvíce c (něm. z). Přepis f. p je zadopatrové k, v přepise q (k). Vyslovuje, se co nejhlouběji vzadu. ") je r. O jeho výslovnosti a druzích Brockelmann. Die semit. Sprachwiss. str. 54, Gesenius-Kautzsch str. 34 a 36, Bauer-l.eander str. 1G3. 2* 5, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se. odlišilo od následujícího. jj> í, jež se vyslovuje mezi l a f. Toto .<• splynulo později ve výslovnosti se rj (ě. 15) a vyslovovalo se jako s. p I, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspirací. § 6. 29 , Pozn. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: x a $1 - a P\i 1 a 3> p a 2> H a 3! 5Í> a D resP- !í- §. 6. Souhlásky explosivní a spiranty Šest písmen, a to 2jn3BJl> ma dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, t, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: 2 jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abyc/i byl, *; jako th v anglickém > that (znělé, „měkké" th), 3 jako ch, 3 jako naše /, fl jako th v anglickém thin (neznělé „tvrdé" ih). Pokud se maji vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky ilayěš qal, slabé, dagěš lene. Přepisujeme je takto: 2 b, 3 b, 3 g, 3 g, íj rf, T d, 2 2 C />. C Pi Pi U JI l- Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle frijadk'pul. Kdy se vyslovují jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označování samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky T a 1, které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a{, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, ú, ě, í, zůstaly ^ a 1 v písmě na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. Na př. původní ff£ mwt (maut) sc změnilo stažením v mat a \ které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ó"; podobně < ve slově jyi* W (bajt) po stažení v bet značilo ě. Staré Tllfl huurad se změnilo v húrad, a proto \ " " ilo později zde íi; 2K5,J1 'jfb (Hi(cb) se stáhlo v titab a í ozna- čovalo i. -Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a ' i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantním textu pomoci ^ a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta »ft7(5p 9ÍW nebo v 3. os. plur. perfekta WBp iflNfc Souhláska n vyznačovala na konci slova J, ě, x, ô. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že ri bylo souhláskovou součásti přivozovaného přivlast. zájmena *hu, *ha "jeho',.'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnuti h dalo au, z tohq vzniklo ô, ale h se psalo dále: ŕlfi'C sulahu 'jeho roucho' se změnilo v rlfilD suló; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě se udrželo původ, li i ve výslovnosti: flyJO inalkalui, 'její kráľ, sc změnilo v fíJnQ malkSh. Později se označovalo pomocí n • koncové x (otevřené): ^21 'lučištnik', i ě (zavřené): nSj 'odhal!' (čísli je róbič, g'lč). Uprostřed a na konci slova stoji někdy x k označeni «, ě, ô, na př. ve slově BUS qďm, které se píše jinak a správněji gp, nebo na konci psáni x— (místo původnějšího |"|_) <í v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. U>X"| ruš 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky VŕlK nevyslovuji, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čteni, říká se jim v hebrejských mluvnicích nN,"lj3!"I fiiíSX 'inunSj, haqq'rľa, inatrcs lectionis („matky čteni"). Příklady: w jako ú uprostřed slova: 2^ qum 'stati', rľ"7W j'hůd3, vl. jm. muž., oStíHT j'rúšälajim 'Jerusalem'; na konci: iSttp qal'lú 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: 'fíňh qôlô 'jeho hlas'; / jako i uprostřed: 2,"l rib 'hádali se'; na konci: ) n!l konci slova: rtp»1 waj-jä-mňl, 'a zemřel'. 2. výjimečně so čte jako (i (o), je-li v otevřené slabice a) před jiným qanwes hltúp nebo b) před balě.p qanues: Tj^yjj pa-äl-kH 'tvé dílo' (muž.), *hy£ pä'o-lň 'jeho dílo'; c) ve dvou slovech: D^tiHp qá-dtlšim 'svatosti' a Q^EHt^ šů-riiším 'kořeny' (sg. k tomu tshp. íhtt»- Pozn. I. ů vzniká z původního U, je často před maqqčp (§ 14, 3): *t!Hp> qári-Sí 'moje svätosť (od £*~p); waj-jä-näs 'a prchl', od jänäs, imperf. 'prchne', od q*j; mx"S3 kůl-'adum, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru -| hň- (§ 35) se čte před bíleji jako h3-: JTťJKÍl lul-"nijjól 'lodi' (plur.). Pozn. III. u bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou masta'g (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: ?| £-3. 3.'i Příklady: a ,"i (<_, je vždy dlouhé: ŤJ'DID susiFkii tvoji koně' (mužovi), s n jen na konci slova: njp qfJn/ě 'třtina'. 8. _ slove piM „stažení" a značí krátké u: "ľl'ľ'tý šulhän, 'stůl', nebo dlouhé ň v otevřené slabice: g'bulô 'jeho územi'. 0 ostatních znameních 111 a 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: «, a% e, 1, «, o, ií; protože se defektivni (jj 9) u piše jinak než fi značené plene (ff'bňlô bud s IQrBSq nebo s qibbňs), je 0 jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze říci, že všechny kvality samohláskové vyjma a jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, nebot je pro d a ů; ve výslovnosti liberiadské se nemohlo ä (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a ň bylo proto zabarveno do a. — S hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, tt, iř, e, i, i. J, a, č, * ič. Stejně sc dálo při y. ) ô, » ú, při ít n_«. n_ *. n...«. ni.», pk x: k., t * k_ ». k_ <*■ Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis sc nazýva serip-tio plena (psaní úplně). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme, o seriptio defectiva (psaní schodnom). Slova jako yty-f, \c/p>, ♦flKSJ J*°u P»*na plene, yfif, y$y>, defective. 2. Matrris lectionis se nevyslovuj! jako souhlásky, jsou nehlasné, němé. Stejně i koncové po samohlásce, x hez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky má x platnost souhlásky: !X2fQ "1'7-'>>,|~' 'nalezli'. Stejně jo x souhláskou na konci zavřené slabiky: "HXJ tuľ'dďr, 'mocný' (lixod. 15, 11.) 3, Častěji se vyskytuje detektivní psaní v starších textech starozákonních, méně často v mladších. Seriptio plena slouží k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci slova nu Iná. Zřídka ledy stoji i| a "i místo samohlásek krátkých u a i: W&TiV "liiiiiuriin 'nazí', VjTíSrt 'zabil jsem ho', čte se h"mítlin>. Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stáli za sebou dvě stejná písmena, ua př. v slově Q^) gOjtm 'národy', množ. čís. od (jój, místo E^ij; fiiíaíi wiísB>d"J 'příkazy', místo ipx Tiinar 'říkám', místo ^ÓXX- v pozdější době se připisuje x na konec slova po dlouhé samohlásce: ii^pj 'í''1/' 'prost', 'prázden' (Joel, 4, 19), X"OX 'ÍW 'cbtélľ (Izai. 28, 12) místo Wjp, i;jx. ~ dako nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je jen qimiBf: íp 1'kn 'tobě' (muž.); Flinta šämárlil 'ty jsi střežil'; fVSX ''Täí/iíT, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a detektivního psaní: Jliflx 'ňlôl 'znamení', vedle fiHÍX. nJ" x 'ijjln 'ostrovy' (o«x)' D^X. wb^H 'ělím 'skopci'; bfcl z'bfil 'obydlí': hlV< % Ví. mčsic 'Zíw'; fnxO> JŤTÍN15 "'*'''''».' 'světla'; ri&tgK 'C^S fÓ!^'1 fftmôn 'poušť; *ľ>32, "!\2X2 kuWlř 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska nebo i za samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, jest tnasorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diftong (dvojhlásku). Takové kombinace v hebr. jsou: 1 " "!•' "H^y "Z"'í/"1 'moji služebníci'. Píše se i » : X"1} .'/"/ 'údoli'; též v neprízvučné slabice: ^WřW jajšlril (Přísl. 4, 25, defect. 'oni hledí přímo'; "■1 *>/: .'/''/ 'národ'; « ui: i^fl Itílíii 'oběšený'; *! aV: X£ ■>"'„' 'poručí'; 1 in: yi :iij, jm. měsíce; * (Tu: )p i/iin, 'šňůra'; p iiij: *0*o!ff "jeho koně' (j se nečte!); X" ''ť' Xl!i' *'''..'> 'z't,> niľolná věc'; 1 fy: 1> gěij, 'hřbeť; »'n£j SillPu, 'klidný'; V ''„'•' V—X íítyři 'j*bo <|ii'c'; 1 uu: /TiltOj "'/«!/('/, 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají se samohláskami heterogenním I. V době punktace se vyslovovaly neslabičnč části dvojhlásek jako souhlásky j a n>: »") ivSw, 'hřeb', if] haj, 'živý' ľ prostřed slova po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. /. původního bují je fy* ''<'/'_'. 'dům', moijl dá jyjjj mawxl, 'smrť (5 23 a 24). V neprízvučné slabice sc píše dvojhláska au • : frVBt auli, 'bezpráví'. 37 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hč mappicatuni. § 14, 1), n a i*, niaji pod sebou patah, předcházi-li před nimi ě, i, ô, ú. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: rěah, 'vůně'; rrtl'O mil.iuili, pomazaný (Mesiáš)'; r,t nôah. Noe'; H1"l rúah, 'duch'; JWJttfrt hišmia', 'prohlásil'; J>^* joděď, 'znajicir přítel'; 2*OW Hltifa't slyšeni'; S,"HC maddíia', 'proč'; qabôah, vysoký', atrl. § 11. S«wá 1. Š"w5 je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií (jiiiescens, němév v druhém áJwd mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'wľi simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém připadě užíváme znaku ' nad řádkou: _V 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech sc vyslovovalo ťwä mobile s určitějším samohláskovým zbarvením u to jako poloviční <\, x, nebo ô. Tato, výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo s'tvľi se značkami pro příslušné samohlásky: _,__, . Toto š'wií se nazývá složené (composilum) čili hiílěp • i * t 11 (aramej. particip. =-• „zrychlující"). Znak pro Štvi se piše vždy vpravo (§ 12). 3. S°w5 je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'ri 'ploď; w f*M bud!'. 38 2. ze dvou š»w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné^SfijT/'?-.'3'" 'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. "1*13 je čisti podle toho něrď (nardus), srv. Joilon str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: l'ľ'tžp ?'//*'''. 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace plati toto pravidlo i pro konce slova: p\f\i nalall" 'dala jsi'; 'alť 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D**lí2Ít£> šôm'rím, 'strážcové'; ľDlOp 'liiľ'lil, 'zabila' (3. os. žen. perf.). Wjjft dam'kä 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mívá při sobě znak míctxg (§ 14, 5). 5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: hin'nl 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího š»w5 na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantní konec a čisti něrd, nälatt, 'ail. Pozn. II. Do koncového "j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového j nebo od Ta"). Toto š°w5 má platnost jen grafickou. * čte sc k, y značí podle § 11, 3, 2 k se šaw5 mobile, na pr. ^Žfí) u>attěbkJ 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § 0 a 13, 1—2, stojí před souhláskami ň£2"IJ2 samohláska, mají-li sc čisti jako spiranty. To znamená, že je-li před nimi šawS, musí býti hlasné. Ale případy jako *3"MJi i£J3 je čisti malkě, kanpě; š°wií je němě a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'kč, kaiťpě a nazývají toto i*wi medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. • 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hfi mappicatunt, § 14, 1), rt a maji pod sebou patah, předcházi-li před nimi ě, i, ô, u. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoří slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálíi. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: rěah, vůně'; rPtýlS miíšiah, pomazaný (Mesiáš)'; ff* nôah, 'Noe'; ľ7i*i růah, 'duch'; ytMtffl kiimlď, 'prohlásil'; OT* /offia*,'saujlcľ přítel'; šdmôa, siyšeni'; ľ H O madduď, 'proč'; |!J^J gabôah, 'vysoký', atd. § 11. Š'wa 1. ŠBwľi je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nímž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wtí iiuie.icens, němé, v druhém š'wa mobile, hlasné. Znak pro obojí je stejný a sluje š'wa simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku ' nad řádkou: J\ 2. Vlivem okolních laryngálň a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wa mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, x, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'wa se značkami pro příslušné samohlásky: _,_,_. Toto š'wa se nazývá složené (compositum) čili hdtěp (aramej. particip. — „zrychlující")'. Znak pro š'wa se píše vždy vpravo (§ 12). 3. .Š'wä je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'ri 'ploď; \-p j'hi budľ. M 2. ze dvou š8w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: WlĎpJ j'<]-!'l<~' 'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. "THJ je čisti podle toho nirď (nardus), srv. Joiion str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: TOjDp gUľlii, 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova: Jlflj nfllall3 'dala jsi'; attJ («ájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: P^bW HmNlm, 'strážcové'; nSttp giíMa, 'zabila' (3. os. žen. perf.). tIO'I dfím'klf 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mívá při sobě znak maetoeg (§ 14, 5). 5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: hin'ni 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou ])řevážně nakloněni v případech dvojího š°w5 na konci (v 2. a 3.) vykládali tvary jako dvojkonsonantni konec a čisti něrd, ná~t_att, 'alt. Pozn. II. Do koncového *j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového • nebo od "j a ■). Toto š°w5 má platnost jen grafickou. » čte se k, y značí podle § 11 ,.'!,'.'/,■ se šnwä mobile, na př. ^ifll wattěbk' 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § 0 a 13, 1—2, stojí před souhláskami fiSOIJl samohláska, mají-li se čisti jako spiranty. To znamená, že je-li před nimi š3wS, musí býti hlasné. Ale případy jako *MBi ^£J3 Je čísli malkě, kanpě; š"\va je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudi, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'ke, kan'pé a nazývají toto šaw5 medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 39 Pozn. IV. Š°w5 mobile na počátku slova i uprostřed tvoří slabiku. Na př. slovo JV"D 'smlouva', je dvojslabičné, iStpjT jiq-P-h'i 'zabíjí' (3. plur.)'je tříslabičné. Někteří počítají š°w5 ža pouhou slabičnou přcdrážku. 4. Š"w5 je němé (quiescens) uprostřed slova, když uzavírá slabiku (§ 18): 'ií-'ô 'jeho žena', n^So mal-M 'královna', DrVJ3|l 'ab-ďt-h(ím vl. jm. muž., phtt ánové', ňSp! 'zdaž ne?'> ftj518|J< n|30y '"mCiqa, '"muqqď 'hluboká'. Také uprostřed slova: hljh jďabôd 'bude sloužitť, lóyi jď"mňd 'bude stati'. Souvisí to s tím, že laryngály mají rády u sebe palah (§ 10). 1 b) Bývá též pod jinými souhláskami, a to, když jdou za sebou dvě stejné souhlásky, z nichž první je předcházena samohláskou a, není zdvojena a měla by miti za sebou obyčejné š°w5; místo liaMu bývá psáno »,^11 haMCi 'chvalteľ. I po jiných samohláskách než a: d'HY.d soiTlm 'protivící se' (plur.). Slovo ijjn je výjimkou (§ 11, 3,5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š"wá po dlouhé samohlásce před i......Icem: nÄŇF, tOflmnna 'budešjisti*;<0^3Mr»írfi 'žehnejte!'. 10 1 d) Po spojovacím >, = 'ď je po ve slově riS^I 'a zajmi', 'a chyť!' (u.^bě). 1 e) Také hlásky emíatické (q, », t) a sykavky mají u sebe časem hátěp patah. 2. Hätép s*gól je jen u laryngálů: "'kôl 'jez'l 'nvil 'bláznivý'; fiQN ,cmwl_ 'pravda'; "fotí, '''múr 'říci'; uprostřed slova: jjtnji jxlrzaq 'je silný'. 3. Hátěp quma:s je zpravidla v sousedství laryngálů a většinou za původní u místo obyčejného Š*w5, které vzniklo redukcí: s°rl 'balsám'; sSj^ /r/ř 'nemoc'; 1^*1 r"'i 'vidění'; nťJDJ? 'amnŕ-nijjňl 'ženy ammonské' (od jedn. ěis. TYMoy '(immônji). Chráni tudíž samohlásku o, která se zeslabila v pazvuk. Jest také pod souhláskou, která by měla býli zdvojena: rtHaJ 'byla vzata' (místo nnpb)- nalep, stojící uprostřed slova, je spravidla oddělován od předchozí samohlásky značkou mnetag (§ 14, 5e). Pozn. Z technických důvodů označujeme v přepise hStěp s°gňl jako malé r, hátěp qánues jako malé o. § 13. Dagěš lenc a dagěš forte 1. D5gěš lenc (!) 0) označuje raženou (oxplosivni) výslovnost souhlásek 2 J T 3 B f| a je: a) na počátku slova uprostřed písmene: XVtýNIS b'-irMI 'na počátku' (Gen. 1, 1); |-pBTIISÍ 'a-l-pihil 'její ústa' (po souhlásce). b) uproslřed slova po předchozí souhlásce: nsSlS nudktih 'její kráľ (§ 14, 1). Dagěš lene nemusí býli na počátku slova při těsné souvislosti s předchozím slovem, když toto koněí samohláskou: ^&Ä"*il'J iimjhl bôqxr 'a bylo jitro' (Gen. 1, 5); rtSiSli* ťUhnO b'nék 'Šalomoun, tvůj (žen.) syn'; ale je, je-li naznačeno rozluěovac.ím 41 akcentem (jj 17), že slova nejsou v těsné souvislosti: »3 wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. I. Po ;rj (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po i a 1 původních dvojhlásek (■)_, ■)_, ^__, ■)_, "|s__, s«, a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. lene. Pozn. II. 1). lene klade sc do posledního písmene, končí-li slovo dvěma souhláskami se š8w5: ^2,P1> fí0*\> "112 a P°d- (§ 11, 3, 2). Pozn. III. V těsné souvislosti ve větě klade sc d. lene do předložek 3 a 3 ('v', 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: 1H*i3jyi Íns33 waj-jiq-b'nihu b'belô 'a pohřbili ho v jeho dome' (1. Sam, 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení lybčlô s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagěš forte vyznačuje zdvojeni všech souhlásek vyjma laryngálň a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami neni ani úplné samohlásky ani pazvuku: nu-lan-nu 'dali jsme'. Š0w5 pod ním je hlasné: »5*» ' 'in-nJbč 'hrozny' (§ 11, 3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: l^irt htS-flěl-líi 'přestali'. c) po zájmeně |-|>2 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: fľlQ'nun-zx 'co (jest) to?' (z pův. nm[Ii]-:ÍP); též po maqqěp (§ 14, 3): aVůTIO mal-tOb 'jak dobré!', N:~n3iTl i'kan-na 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: had-ddbar 'slovo' (§ 35); po t. zv. wáw konsekutivnim (§ 5S): lonjjômxr 'a pravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je / (v 2. os.) nebo 71 a připodobňuje se koncovkovému t: fcjflj ■ II kfírat-ttl 'ty jsi uřízl' (sloveso |WJ káral); jnflj natat-ta' 'ty jsi dal' (sloveso j^J nalan, tedy z *natan-td). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § (i7). Xěkdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojení virtuální (laryngál není zdvojen, ale předcházející samohláska sc nemění): JlPTtl* ^í^l 'kazil'; kthin 'konal kněžskou službu'; PX3 riľep 'cizoložil'; lyj bi'čr, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: jg paij 'fík', mn. é. rj^p pagglm; pf\ huq 'zákon', mn. č. 0sj3n huqqlm. 5. Rozlišeni obou dagěš: 1. D. lene je jen v písmenech 1 J T 3 fi f|i d, forte ve všech kromě laryngálň a "|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné šawá v témž slově (§11,1 c); cl. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty sc nikdy nezdvojují. Q uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/>, nikdy f]\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, jc to dagěš forte. Přiklad. Ve slově "13,"|J3 'poušť je dnket bez dagěš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant a předchozí š8wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dágěš po samohlásce neznamená zdvojeni, nýbrž explosivni výslovnost, je slovo E^ŕ.S bätlm 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 43 § 14. Značky v písmé 1. Mapplq (p>D!3) Mappíq je tečka, která se klade do koncového fl, má-li se vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. gabah 'byl vysoký', flJJIX 'nrxilh 'její země' (proti H^IX 'ar.?<ľ k zemi'). Pozn. V rukopisech se vyskytuje mapplq též v koncovém y. qaw' provaz, šňůra', a v koncovém S: *\i gňj 'pohanský národ'. Čtyřikrát je léž uprostřed slova v X (srv. ^^waJiíibVu, Gen. 43, 2fi); zajišťuje čteni |^ jako souhlásek. 2. Rupie (nsp-j) Rapa je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni není ani dátfěš ani mapplq. V tiscích je vzácná. 3. "Maqqep (rpti) Maqqěp (apojovatel) je vodorovná čárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slova dvě: EIX'S* 'všichni lidé', nebo tři: ItäpySsTN 'všechnu bylinu', nebo čtyři: ^""It^X^S-nN 'vše, co mu (bylo)' — 'vše, co měl'. Toto spojení způsobuje, že se hlavni přízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto některé samohlásky předchozích slov se někdy krátí. V našich případech: ^3 kal inisto }J kul 'všechen'; Jix místo JiX 'ě.t, značka akusativu. Maqqěp" bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: QX 'jestliže', flx 's' a znak akusativu, -tf 'až', hx 'ne' (v zákazu), 'k'. b$ 'na'. Ci> 's'' *p |2 'auv ,le'> D? 'též'' s3 žc II "bl 'všechen', j^x 'nam', -|ti*X 'který'. Stojí též před XJ" 'tedy', 'nuže', 'pícce'. Zamezuje se jím též srážka dvou slabik, které mají obě hlavni prízvuk (srv. Gen. 1, 3; 3, 16; (i, 9; 7, 11). 4. Pásěq (ppC) Páse q (zastavovatel) je svislá čárka mezi slovy, která brán jejich spojování v proudu řeči. Užívá se jí, když předchozí slovo končí touž souhláskou, kterou následující slovo začíná (1. Páral. 22, 3), když jdou za sebou dvě stejná slova (Gen. 46, 2), chrání před nedorozuměním (Gen. 18, 21 má nSľ I slovo fjSs značí zde Opravdu', ne substantivum 'pobití')'a klaďe se k jménu božímu (žalm 11», 156). Po ni maji explosivy k, p, I, b, ij, d dajjes lene. 5. Mxlajg fjj-yp) 1. Jméno znamená „uzda". Je to svislá čárka vlevo od samo hláskové značky (vyjma u liôla:m). Označuje vedlejší prízvuk a chrání výslovnost samohlásky, u níž stoji. T. zv. lehké in:ela:{> stojí a) u samohlásky v drjihé otevřené slabice před slabikou prízvučnou: DTNľl hl 'fidňtn 'člověk' (s urč. členem). b) V čtvrté otevřené slabice před přízvukem: f1ÍJÍD\Fnia niěhaUikonOl 'než prostřední' (žen., lizech. 42, f>); c) jestliže je druhá slabika před přízvukem zavřená, slojí maitajl v třetí otevřené, je-li třeli zavřená, je ve čtvrté otevřené: Cy2"!S*C hň--t2& qä-ľ-lä 'zabila'; »^"71$ Äftt 'uložil mi'; pr\Z balím 'domy'; na"? läm-mä 'pročr'i'xix 'in/id 'ach!'; ftyfy Mmmä 'tam'; ntfjämmä 'na moře'; 45 e) stoji u samohlásky, za niž jde hatěp: Ctýjxn htT'nňíim 'muži'; nby* fa'*M 'vystoupí'; ÝtlfQ pô'"lô 'jeho dílo'. Pro-měni-li se liatej) v samohlásku plnou, sloji pred ni msetaig: ŤjSyj na'al'kä 'tvůj střevíc'; TjSvB pá'ůlJkXT /'r<~' '°ni vidí'; IJti'"1 /'**'"' 'oni spi', proti yjč" jišnú 'oni opakují'. Pozn. II. T. zv. těžké ímetoeg má stejné znameni jako lehké a stává 1. u tázací částice n ha: řlJWfl liu'atla 'zdaž (jsi) ty' (2. Sam. 7, 5); 2. u urč. členu ha před laryngálami: HOSm liahákmn 'moudrost', l"iliisfim 'šípy', n^T.yri hďimrtm 'slepci' a p. 3. u předložek S, 2 ■ 3 před následujícím š°w5: ^,»3o'ľ, lairťrtassěalt 'hudebnímu dirigentovi' (žalm 11, 1 a j.). § 15. Q're, k°tib, mimořádné body a smíšené tvary 1. Když masoreté prováděli konečnou úpravu starozákonního textu, neodvažovali se něco iněniti v souhláskovém textu biblickém, a proto chyby jednak gramatické, jednak textové — podle svého míněni — označili v textu kolečkem (circellus) nebo hvězdičkou (asteriscus) a na okraji poznamenali, jak se místo psaného (yflj) má správně čisti ('"líJ)- Správné čteni dostaneme, jestliže voka-lické značky, které jsou psány u k'llb (výrazu ptaného), ale nepatří k němu, dáme ke konsonantům qJrč (výrazu, jenž má býti čten), napsaným na okraji. Časem nevime, jaké vokály by měly ke k"tll) patřiti. Tak je na př. v Gen. 24, 33 psáno Je Ctl'V'« coz je vokalisováno QtP'"! wajjušům 'a bylo předloženo'. K°tlb 46 I je otJ^i; masoreté v textu označili tvar kroužkem (DbV"t) a připojili tuto poznámku: »-]p pyVI (Cty,,l)- Z toho plyne, že konsonantní text má omylem psáno jod místo wäw. Často tvary v q»rě poskytují opravdu lepší čtení. Jindy masoreté naznačují, že na příslušném místě má se užiti slušnějšího tvaru. V 1. Sam. 5, 6 jc k slovu cSiiya poznámka: to znáči, že místo slova QvW JĽst u™íl P čtení sl°va D'TíntO Obě slova značí haemorrhoidy, ale slovo E'TIHtO Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q'Nin 'výkaly', je podle masoretského výkladu měně slušné a podle poznámky »*)p BHtOíi DiTin ma býti nahrazeno slušnějším *"|NÍ2Ép jehož samohlásky jsou slovu DWin podloženy, tedy D.TN"Íft (EflNÍÍi)- Podobné místo UtPTV (od slova 'moč') jc čisti podle poznámky iVj OffOjn ''O'D slušnější b*7{n >0,0 'moč', tedy QfvSjl 'Ď'D Srv- bxt Deuter. 28, 30 a j. Někdy se stává, že slovo chybné napsané přichází často a protože je čtenáři známo, není proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q°rě jsou prostě slovu kHib podloženy. To se nazývá qarě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar xVT s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru xTI- Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-sací a píši na příslušných místech KlIT U jména eScJIT1 Je Psam místo masorety žádaného Q^St^lT; k°tíb ukazuje na bSiPYT' Slovo iyj 'dívka', má q»rě k'tlb -vy). U číslovek W2p a q^ntJÍ, 'dva, dvě', zni q°rě tj^ý, i'fítf, k°tib je čisti b»5tt>, E'ŕltí)-2. Mělo-li se slovo z textu při čtení vůbec vypustiti, značili to masoreté tím, že slovo nevokalisovali. Tak v 2. Sam. 13, 33 je po- 47 známka k slovu qx: 'Í5 tfSl yr\D &fft ICM «*rt 'napsáno, ale nečtené' (srv. 2. Král. 5, 18; 2. Sam. 15, 21; Ruth 3, 12; Jerem, 38, 10; 39, 12; 51, 3). Naopak, kde mělo býti slovo doplněno, ponechána byla v textu mezera, do ní vepsána o se samohláskami slova, jež mělo býli doplněno, a k lomu přičiněna poznámka; N"?1 Ť™ Wló Ictib 'čteno, ale nenapsáno'. Tak je psáno v knize soudců 20, 13 O, v poznámce je t. j. chybí slovo >J2 "synové'. (Srv. 2. Sam.' 8, 3; 16, 23; 18, 20; 2. Král. 19, 31; 19, 37; Ruth 3, 5,17; Jerem. 31, 37; 50, 29.) 3. Odstranění celého slova nebo jeho části se dálo tak, že kritikové udělali nad příslušná písmena tečky a do poznámky napsali bv Tip J 'hodování nahoře'. Tyto body slují mimořádnými (puncta extraordinaria) a jsou na těchto místech Starého zákona: Gen. 16, 5; 19, 33; 37, 12; 18, 9; 33, 4. Nuin. 3, 39; 9, 10; 21, 30; 29, 15. Deuter. 29, 28; 2. Sam. 19, 20; Izai 44, 9. Ezech. 41, 20; 46, 22; žalm 27, 13. Na př. je psáno v Gen. 18, 9: ybit s Poznámkou y>x hv TpJ 'bodování nad t J- tato písmena se nemají čisti. Nebo v Gen. 33, 4 je podle toho vypustili celé slovo iŕlpt^'í 'a políbil ho'. 4. Kde bylo možno čisti slovo dvěma správnými způsoby, punkto-vali naqdanové (punktátoři) oběma a dali tak čtenáři na výběr. Punktování slova CfíQ} ukazuje na dvojí čtení, bud q^t^ nebo E Vlit'- lakové případy se nazývají smíšenými tvary. Srv. Gen. 16," 11; žalm 7, 6; lizech. 36, 11. 5. Jméno boží zni v konsonantnim textu niiT> punktováno podle starých rukopisů H'T (Kittel), ale v pozdější tradici TiT- .i » Není však vyslovováno, nýbrž na jeho místě je vždy čteno jen ^j'ix- Samohlásky tohoto slova byly připisovány k tvaru niT: počáteční i nemá ovšem š°w3 compositum jako x Tvar na »_ má funkci rozlišovací a značí jméno Boha proti tvaru na jenž 48 znamená 'moji pánové, moje panstvo'. Následuje-li za *jnx slovo čte se místo f^JT slovo q\T?N> aby se ij'ix nevyslovovalo dvakrát, ale slovo flirp se punktujé samohláskami slova D^IlSťí a píše se tudíž flW (Kittel n\T)- Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius-Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. stř. 49.) Pozn. Tora se dělila původně v části zvané flVSÍHC ís8- n^1B). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, malé.jedním; po-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené (fiinifiC) (značeny a £.), počinaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené (jllOlJlD) (značeny JJC© a Jj). I menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Prízvuk 1. V hebrejštině je přizvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní přizvuk je většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje JJI^O (milrď 'zdola'). Znamením prízvuku je _: "|£tj dä-bär 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak sc nazývá slovo takto přizvukované TySp ("iiTžZ 'shora'): "íjSd m&l&k 'kráľ; IJ/ISH ďbSrěnu 'naše slovo'; fiSlfift qäíalíS 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 122 biná 'stavěli', 133 bänu 'v nás'; fl/lD meta 'mrtvá', fífíQ méta 'zemřela'. 3. Vedlejší přizvuk se označuje jen na otevřených slabikách značkou msetteg (§ 15,5): H^lSp qä-Plfi (qa- má vedlejší přizvuk), cHtStý šôm'rím 'strážci' a p. 4. Jména mají celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a iníinitivy constr. mají slabší přizvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před přizvukem nedlouzí, nýbrž redukuje (Slip. IXtP- iT?S)- 4 Mluvnice hťíbrejäUnjr 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným QJV£ iuttm 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilcnačním přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovačích (interpunkčních). 2. Obyčejně stojí tyto značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní přizvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž se nepřiblíží k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případě za koncem slova. Xa př. v Gen. 1, 2 lilfl tôhii ukazuje, že slovo má prízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-Ii naopak souvislost a spojitost slov, slují slučovací (konjunklivuí). 4. Rozeznávají se dvě soustavy akcentů, prosaické (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. příslovích.) 5. Hlavní rozlučovací akcenty prosaické jsou: ÔT?P-_ pod poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), zvaný p!ĎB S|1D 'konec verše': Gen. 1,1: {flXn • • • • 2. říj/IX . děli verš na dvě poloviny a stoji pod prízvučnou slabikou posledního slova první poloviny verše. Gen. 1, 1: ípxn ng] patrn fix cvť-s; rftpKTJ} OstaLní rozlučovací akcenty jsou: * s^gdllS, | ! šalšadaíl, zaqčp qatôn, záqěp gädôl, r"bía', lijibá čili tarhä, ' paštá, - zarqa, fblr, jHIb, " pazčr, «" qarně pára, ' gěneš, _1 gěršajim, l8ilša g°dôla, | I"garměh. 6. Slučovací akcenty jsou: . múnah, mahpak, měrka, měrka k'pulľi, dargä, \ 'azlu, • t»liš5 q<>lannu, galgal, m°'ajjDl5. 50 7. V soustavě, poetické je 12 rozluěovacích akcentů. Nejdůležitější jsou silluq (se sóp pSsuq), dále. 'óláě WjOrěd, jenž dělí verš na dvě poloviny, a 'alnah, jenž děli kratší verše a oddíly po'ôläč wjórěd ("). Ostatní jsou: ' ť>bia' gadôl, l' r°bla' mugrás, | ' šalšiclait g°dôlä, ~ sinnôr, ' rnbía' qatôn, d9lu, " pázěr, | mahpak l8garměh, | ' 'azlfi l°garměh. 8. Spojovací akcenty soustavy poetické jsou: měrka, munah, J 'illuj, tarhä, galgal, mahpak, \ 'azl5, ' šalšada:t q0tannů, ~ sinnóvTt. 9. Při silluq, "atnali a 'ôku Wjôrčd jsou pravidelně tvary paušální (§ 19), časem i u méně významných rozluěovacích akcentů. § 18. Slabika 1 a. Každá hebrejská slabika smí začínali jen jednou souhláskou: ijwo bt-nä-ié-nú 'náš rozum'. Dříve se za jedinou výjimku uvádělo slovo O>B0, 'dvě', čilo se štajim, šl£, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za frtujim nebo za šittajim (§ 18, 4). 1 b. Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru ^ u před letnicemi (3Q2) a souhláskou se š°wá hlasným: "i-jr^ íifr-rl 'a plod', unaviv k 'a kráľ, Afc/íj 'a dům', C*l7iT;l i>!Í'J!Í0líin 'a velcí'. 2. Slabiky rozeznáváme v podstatě dvojí: a) otevřené, které končí na samohlásku, a b) zavřené, končí-li souhláskou. Obojí mohou býti opět prízvučné nebo neprízvučné. Otevřenou slabikou je i ta, která konči nevyslovovanou souhláskou (mater lectionis): *»^>Í2£,» ]3-?ä-li 'vyšel jsem', nSxSlp nť-lä-ka práce', 'řemeslo', nji^ bl-nä 'rozum' (§ 7, 1, 9, 2). 3. Otevřená slabika má zpravidla dlouhou samohlásku; podle některých je u scgolat (§ 44, č. 6) a před zájmennými pří- 51 ponami v otevřené slabice dlouhé: Tn?(p mxlxk 'kráľ; IHM ď-bů-ršč-ka 'tvé slovo' (v pause, § 19.) Jinak je krátká samohláska u jmen, která maji v předposlední slabice _: "iyj'nďar 'chlapec', pto zá-jit 'oliva', též před |-|__ ď, které značí směr: n"l3T!3 mid-bá-r5 'na poušť, a před zájm. příponami u sloves: 'j'jipjp <('-iä-lá-rii 'zabil mne'. 4. Okolnost, že otevřené slabiky končí dlouhou samohláskou, souvisi pravděpodobně se způsobem přednesu textů v liturgii. 5. Zavřeně slabiky prízvučné mají samohlásky bud dlouhé, na př. "Q"^ da-bar 'slovo', "flj tór, 'cisterna', nebo krátké, na př. y^jý šá-mď 'slyšel', ^Aj) bá-bikl, 'Babylon'. 6. Neprízvučné zavřené slabiky maji vždy jen krátkou samohlásku: £Btyp miš-pai 'souzení'; ^nD£'D miš-puh-lí, 'moje rodina'. Zavřenými neprízvučnými slabikami jsou jmenovitě částice jako qx "im, 'jestliže', *q min, 'od', 'z', 'i'm, 's', které stojí obyčejně před maqqěp, ztrácejí tudíž přizvuk a tvoři s následujícím výrazem jakoby jeden celek. Pozn. I. Souhláska s hlasným &*wS tvoří samostatnou slabiku, i když jeji samohláska je kratší (Ungnad str. 25 n. zve ji poloviční slabikou, srv. i Uaucr-Leander str. 174.) Někteří počítají souhlásku se š°wa jako předrážku následující slabiky nebo ji kladou na konec slabiky: fl*13 b3-rii, 'smlouva' "ijjyi ja-'"môd, 'bude stati'. Ti, kdo kladou souhlásku s š"wa na konec předchozí slabiky, mluví o t. zv. volně zavřené slabice (Hornyánszky a j.) Srv. § 11, 3. pozn. IV Pozn II Ti, kdo vykládají, že na konci slova mohou býti dva konsonanty ('alt, (jatalt a pod.), mluví též o dvojnásob zavřené slabice (srv. § 11, 3. 3 a pozn. I.) ľozn. III. Někdy se. mluví ještě o slabice zostřené, která konči tou souhláskou, kterou následující slabika začíná. Jde tedy o slabiku zavřenou. Následující tabulka ukazuje výskyt samohlásek ve slabikách. Některé vokály se v určité slabice mohou vyskytnout jen v sousedství Iaryngálů a příklady toho jsou v závorkách: o p ~. Slabika otevřená Slabika zavřená 5 j in jz prízvučná neprízvučná prízvučná neprízvučná a ♦#1pj3 ("l?i) -iiatý a? — fy e — — i á o — ■tou ^ u ä; — ě na1? c — I — 3 f? "D3 — ô 3?!>ia — ú non ■rina — 9 • u jen v polovičních slabikách — — 5'.i 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: 13*3 samohlásky jen dlouhé, výjimky jako přizv.: 131 samohlásky dlouhé i krátké neprízvučná: [J31 samohlásky dlouhé, výjimky jako CsSlJE- 11 e p říz v.: "|^«jp samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přízvuková než pro pausu, l. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. 1'ausálni postaveni má slovo u rozlučova-eího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), které mají přízvuk, v pause se dlouží: ffiQmajim, 'voda', p. gig majim; ftff} Inquh 'vzal', p. Ifiqďli. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: se mění v : p^X- P- ['"IN* so '"ční někdy v : cSwS 11>1 (kont. tvar je. iy) 'na věky věků'; se mění v : kont. -lén 'zlomil', p. -|Bfj; dává : ^Jtfi 'jí', p. dává : 13)^ 'mluvil', |>. 13TT- 3. Místo redukovaných samohlásek kontextu jsou v pause původní plné, případně zdloužcné samohlásky: *3H1 SVi 'polovina', p, i^n »řp 'tvář', p. ipjS M'ř 13 isM, 'v tobě' (muž.), p. rj3 1)5k 51 ÍIJÍlJ napni, 'dala', p. IJflJ nľitSnä IBtDJ nBřPa 'krápali', p. IBIS} nalapu iSli^D'' jimšJlii 'panuji', p. iSt^lS'1 jimšôlu. 4. Často je v pause přízvuk na slabice předposlední místo na poslední: 13JN ^5n0kt 'já', v p. 'uniíkl. nŕix 'atl5, 'ty', v p. g •áttit. 1133 HW3 'byla těžká', p. ,1133 kůbčdS. Naopak je tomu na př. u tvarů jako fljjw wajjamát, 'a zemřel', v p. f|J3,'l wajjSmät. HLAVNÍ JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se dělí na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ů, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: <7, x, í, ů, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"wá, hatěp, palah íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále sc děli samohlásky na otevřené (ä, x, a) a zavřenéCc, o, u, i). Značeni a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zav"oné krátké ů ! x a i 11 (o) dlouhé 3 x 1 11 ě ů Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování (báj'!)'' .IJ^Ď^P. >nj"[31,fl)> jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves (133^ >1J133fl). 55 Pozn. ii. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznaěiti tímto schématem: samohlásky vysoké j samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se měni. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: f v 2">fc» jěllb 'dělá dobro', 5 v "rtj qól 'hlas', ň v gig sils 'kůň', ^153 g'biil 'pomezi', i v SsTt hikftl 'palác', J v 2fD k'tlb 'písmo' a pod. b) krátké v zavřené slabice ne na konci slova; též v zostřené slabice: p'hjc saddíq 'spravedlivý', jjjj aunrulb 'zloděj', midbilr 'poušť, hd^oo mamlukfl 'říše', Jí^JjSď malbuš 'oblek', JVoStS malkut 'království', SlIO migdňl 'věž' a j. c) zdlouženč náhradně před larýngály místo zdvojeni (nebot larýngály se nezdvojují, § 11, 4): fcěrč/r, 1 původ. DÍrréfc 'žehnal'; ^3 bôrak 'byl žehnán', z původ, burrak; jyjj mč'čn, z původ. mi"čn, 'odpíral'; d) krátké ve slabice původně zavřené, která byla otevřena vsunutím hStěp za laryngál, jenž ji uzavíral: njHO mahanií\ 'tábor', 'leženi'; TQXJ nx~'män 'věrný' 3. ä se nemění v aktiv, participiu aktivních sloves střední waw (typ op), dále u jmen, odvozených od kořenů, které mají druhou a třetí hlásku stejnou, tvořených předponou q (typ njň 'mäijčn 'štiť, ">>j]>3 maginni 'můj štiť, Q>Ma maginnirn 'štíty' též i^jq). 56 § 21. Změny krátkých samohlásek 1. Krátká samohláska se dlouží ve slabice prízvučné a ve slabice před přizvukem. a) a: I *dabár, ve slabice zavřené prízvučné f-bár) a v otevřené před přizvukem (da-). Jinak a v slabice zavřené neprízvučné bud trvá: *Mg ma//cř 'můj' kráľ, nebo se mění v ř: 13*10 midbär 'poušť. Také u slovesa před suffixem m b pod přizvukem trvá. b) 1 zůstává ve slabice neprízvučné zavřené: iljjg siprô 'jeho kniha', ve slabice otevřené před přizvukem se. dlouží v i: 3jy 'čnäb 'hrozen' (*'ináb); stejně v otevřené slabice prízvučné: "l£d sěpxr 'kniha'. V zavřené prízvučné slabice dává rovněž č: ibft lělčd 'porodí' (*tilíd), 'dá' (*jitlín). V posledních dvou případech je patrně e krátké. c) 1; v přízv. otevřené slab. se měni v u: £Hp "ódiEŠ (z *qudš), též v zavřené přízvuč.: jtjj} oalôn 'malý' (z *qatťm). Ve slabikách neprízvučných se objevuje bud jako u: QVJJl huqqim 'zákony', hušlak 'byl vržen', nebo jako ň: IpCľl hůjíqad 'byl potrestán'. Někdy je obojí samohláska v témž tvaru: *jy 'uzzl a 'ůzzí 'moje síla'. 2. V otevřené slabice před přizvukem se ä, 1, O může udržeti jen za okolnosti, že následující souhláska sc zdvojí: a: d^OJl g'nmllím, 'velbloudi'; sg. Sq?; i: ^^sissim 'květy'; sg. pjf; "•' d^SIN '"dummíin 'červení' (plur.); sg. Q^g. 3. Zdloužení samohlásky v otevřené slabice před přizvukem není v těchto případech: a) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š8\v5: n^SĎp $P-hl, 'ona zabila'; l"lQtý šäm'rá, střežili(y)'; - 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože maji slabší prízvuk: iilt'M 'oni zabiji' (ale v pause, kde je prízvuk silný: ji jiqlóluX) c) v imperativu a inlinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší prízvuk: "jWj q'lúl, 'zabij!', stejně iní. cons. 4. Naopak se krátký vokál mění v š"wä (redukuje se): a v otevřené slabice před přízvukem: ifyf š^li 'nesteľ, mezi hlavním a vedlejším přízvukem, srv. 3a. í, které v otevřené slabice dá ě, srv. výše lb, I dvojím vývojem: o) toto ě v otevřené slabice před přízvukem se dlouží (hlavně po š»w5 předcházející slabiky: jvjhf 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Q^J 'nádoby', ílIÓtý 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fjjpj 'pot') nebo 8) se redukuje: fiNä nľ'Vŕ (st. conslr.) 'sto' (*mi'uí); u sloves neu-trických: fHM\ kulfdä (*kabidal) 'byla těžká'; v partici])iích a jménech mezi hlavním a vedlejším přízvukem: Qi^tSlp '/'»-film 'zabíjející' (muž.), fflfo 'iij'bUn 'nepřátelé'; před pos-sessivními příponami aájmennými: mj b3ní 'můj syn' (*binl), ''tip iV'""', 'mé jméno' (*šiml) a pod. u se redukuje ve š"\vS před přízvukem: flfýy jik*Ul, 'mohla', (*jakulat, od 731); i^pj /i"'ř, 'nemoc'. 5. Na druhém místě před přízvukem se redukuje krátká samohláska v š°w5: D*Wj ďbiirim, 'slova' (*dub(irim); vj}3b M'TW, 'moje srdce' (*libabt); DflSi2|3 qHallasm 'vy jste zabili' \*qatalUm); n^nif 'spravedlnost' (*saduqat) a pod. Naproti tomu se týž krátký vokál na prvém místě před prízvučnou slabikou v slabice otevřené prodlouží: -j^^ atd., srv. výše odst. 1. 08 0. Jsou-li před prízvučnou slabikou dvě slabiky otevřené s krátkými vokály, vysune se vokál 2. slabiky (elise); z pův. *dabaraí-kem je E3'H3ít 'vaše slova". Vokál v první slabice trvá, protože tato stala se zavřenou; ÍJ"|D"IN 'odmulň 'jeho pole' (*tulamutahu *adumaló, elise 2. u a zdloužení před přízvukem). 7. Dvě kvalitativní změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod ■ P00-) ■ změna pův. ř v « (t. zv. zákon Ph i lip pili o) v zavřené prízvučné slabice; pův. *binl, 'dcera', dá do hebr. *bant, assimilací *batt, zjednodušením na konci bul ^3; v neprízvučné slabice se však objeví původní i: >ft'2 'm°Jc dcera' (z *binti.) Pův. *z e a dloužení před přízvukem), ale v st. constr. z'qan jpt (v slabice neprízvučné zavřené, nebot prízvuk je až na následujícím slově, § 42, 2, 3). § 22. Změn/ dlouhých samohlásek 1. Původní semil. « sc pod přízvukem změnilo v ó: semit. šalum, arab. salám, h. uHx? 'pokoj', 'mir'; *qňlil, h. h&p 'zabíjející,' též před přízvukem, 2. ô přechází v otevřené neprízvučné .slabice v ti: Cjjia manôs, utíkáni', 'útočiště', *pi;a m'nusl, 'moje útočiště'; rjj^p näqôm 'byl pozdvižen', ^člp; iťqúmóli 'byl jsem pozdvižen'. 3. Dlouhé samohlásky se zkracují v zavřené slabice, ustoupí-li s ní prízvuk: »3 běli, 'syn', ])řed maqqfji -"3 tefl (na př. CÍT13S"*3 'syn Abrahamův'); Qpi jdqiim 'vstane', po souslednéin, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: wajjňqum, 'a vstal'. Zároveň je tu přechod od kvality zavřené k otevřené. (v pause) 'tvé písně', proti DJp^tý 'vaše pisně'. 2. Staré au v slabice prízvučné se změnilo někde v ň: rjý>, jam (*jaum), někde dalo äu: šJii, 'lež'; pod slabším přízvukem nebo v neprízvučné je (5: môl, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako hájil, miiwait, kde. zůstávají ai a au v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje dvoj-konsonanlni dosloví. Pravidelně děje se tak u jmen typů "ijSa. "lEÔ-"Ii53> která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *s/pr, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při ílexi své samohlásky: b i*) wajjigesl z pův. *Lvajjigl 'a zjevil'. 2. Vloženým vokálem po / je *bait, fp2 ba-jil 'dům'; *zail, fíi} za-jit 'oliva'. Po w se vkládá : *manl ma-wxt 'smrt'. Vložený vokál u laryngálů je : na'ar 'chlapec' (*na'r). § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a "]) se nezdvojují; předchozí samohláska se náhradně dlouží, a to a v J, i v ě, u v ó; pravidelně je tomu tak před ■% většinou před y a j(, méně často před "fa fj: fl"lti> (*širrět) 'sloužil'; "!p2 (*birrěk), 'pozdravoval', 'velebil'; "ipjj (*burrak), 6 j» gäbôah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > [Mi g'bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližší. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°w5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů Je _: D,fH!?y '"madtxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: Dflbttp) Srv- § 53. 4. Laryngál může míli na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°wa quiescens (§ 9, 2): 7^0 ma'-jän 'pramen'; TpF"P jxhsar 'nedostává se'. Krátké i se mění v této situaci v ;e (místo *'iqlôl 'zabíjím', je StDpK 'ssqíôl; místo *lďllm 'tajil', je cSyn)-Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š"wa se objevuje za laryngálem hatěp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hatěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx,sôp 'shromažduje', vznikne £pW> místo *ja'nwd je "lby ja'"môd 'stojí'; původní hamad dá "iiayn ha"mad 'byl postaven'. Jestliže by po hatěp následovala souhláska se š°wä hlasným, mění se hatěp v příslušnou plnou samohlásku a následující š"wa v němé: proti "ibyfl tu'"môd vstaneš', je 'noy ja'amdu 'vstanou' (nemůže býti noy, protože dvě š°w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. § 11, 3. 2.). § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původní w na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce •) (i) 'a', ve jménech yj 'hřeb' a "jfj1) 'dítě'. Srv. § 75. lil 2. U sloves I. n zpodobujc se n následující souhlásce: od nďqam 'mstil', je imperfektum gjj* jiqqôm místo pův. *jinqôm (§ 72). Podobně HfilSt ty" (muž.) z *'ania, § 27. 3. Kažené souhlásky 6, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v třivé (spiranty), §§ G, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, jc-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradně: pův. *masiŕ > X!£I2 'našeľ (x se píše, ale nečte se! § 9, 2); *milsi't > fiX^Ď 'nalézající' (žen.); *nuifď > XÍO '«a-lézti'; *ľďš > t^Xl rc5i, 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ a IIľ (§§ 73, 74). 5. n mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: *lalui dá yj 'jemu' (přes *laij); dále v členu po předložkách 3, 3, ^ § 35, 5. Také sufíixy 3. os. pl. někdy vysunují fi; srv. QTtíJ 'jejich píseň', proti ĽTlsB 'jejich lista'; u předložky 3 oba tvary Q3, DH3 'v nich'. 6. Na konci slova sc zdvojení souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nczdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: *ftfVi 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního iiqq'hu z jilq'hú. podle jiqMú); ffí) 'iwwěr 'slepý', plur. C,"]W 'iwrlm místo 'iwwTtm; D^p3orf hambaqšim, 'žádající si', místo ham-m'baqq'šlm. Velmi často u 1 (íoäw sou-sledného § 58) před předponou »: ♦Jp» wajlii 'a stalo se', místo wajj3lu. 7. 0 prosmýknuti v hitpa"ělovém praelixu fln a sykavky jako prvního radikálu u sloves v hitpa"ělu § 67, 5. II. TVAROSLOVÍ Jako v jiných fcčccli, rozeznávají sc i v hebrejština slovní druhy. Ohebná jsou: zájmena, jména (podstatná a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název částic (k nim patři příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) zájmena § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sulfixa). a) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextové: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) víjM, >ijx> 2. os. m. rtJHN (flX). 2. os. žen. p$ (pův. tvar ipx zachován jen jako k'tib, Soude. 17, 2 a j.),'3. os. m. XV1> 3. os. žen. XV!- Plur. 1. os. wjx. i;n:. % m. dán, 2. ž. *m, fag, njj?.n. »• <». m. DHi ntíŤli 3. ž. «, n|,"J. První a druhé osoby jsou ze základu *'an-, srv. arab. 2. sg. m. anta, ž. (i) V pause se vyskytuji tvary: 1. sg. »5«jÍ#, >jx. 1- P'- WMKi ijni. 2. sg. m. npx, nriŇ. 2. ž. y) V 1. os. jedn. č. paušální tvar ijx Jc i v kontextu ve výrazu sjn_,n 'jako že jsem živl'. V 3. os. jedn. č. žen. se píše v Tóře XV7, naqdánové punktuji KTTT. čisti je At (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské jc charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení se jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusativu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. 1 můj, má, mé 2. os. m. k3 V- 'tvůj, tvá, tvé 2. os. ž. k tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, hO jeho 3. os. ž. Sk, h3 n_. PL_f její pl. 1. os. spol. n ú náš, -e, -e 2. os. m. kxm D3_ váš, -e, -e 2. os. ž. kicn ??- váš, -e, -e 3. os. m. hxm D7I— jejich 3. os. ž. hun T" jejich 2. Suffixy mají tyto tvary (s příklady u jm. flg,, m. 'ústa'): tb. itb ,tb(§14,3) Dp*S 3. 1. osoba se připojuje k plurálu v tvaru » j 2. os. m. má sufľ. TJ s předchozím _: ?JD10 'tvuJ kun' (muž.), v pause tjpiD-v množ. č. je vždy před suffixem charakteristické »: íppiD sušička 'tvoji koně" (muž.), "ipDlD susajik 'tvoji koně' (žen.), 1'JIÍD'iD susôtiľkľl 'tvoje klisny' (muž.), ^pfflc'iD súsúlajik 'tvoje klisny' (žen.). 3. os. m. má nejčastěji 1 -<5: iDID s"s5 'Jeno kůň'. V 3. os. u plur. muž. je f>_ -äw (pův. äu, § 9, 4). V 3. os. plur. m. je též Q_ -am a básn. tvar (C1BD *« CH D'S'W s3 'protože byli nazí' (Gen. 3, 7); v opsaném praesentu (njl J»t): "ION HriK 'ty Prí»-víš'; nt Kin *lp 'Mo je to?'; ff^ »J| DH 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u sofon. 2, i2: nisrt *3"in "bbn onrtt nriN"D3 'i vy. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči užívá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pj)N se říká t|í|3,3> 'tvůj sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ŤJfiON 'tva služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo HflN stává *JHK 'pane můj', na př. 1H3y\TlN Sxtý *ÍHH *pál> můj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: inStap 'zabil ho', i v dativu: 'dal jsi mně' (= ^ ftflj); P" dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: 'Jflfc ♦MťWl 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačuji suffixy possessivni majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: iDOH (Gen. 16, 5) '. Mluvnice haUejltlny 65 'moje krivda' = 'křivda, spáchaná na mně', nebo «£on (žalm 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suflix stejný u vicě jmen, je opakován: ?j:N2íl IňSS 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constructu se připojuje sullix na druhou ěást: "tfj 'hora jeho svatosti' = jeho svatá hora'; *8ř"Jfi "ffl 'má svatá nora' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). Suffixem se vyznačuje gen i ti v, závislý na dvou jménech: *fpm ný*l2 ňÄSIä (Extd. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. Suffix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položí za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. iJN-C; 0313 (Gen. 27, 34) 'požehnej mně, i mně' ('ba, právě mně'); I^S'f ľ113iJ OTÍIN CO^fi IppS "|#N C1p03 na místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) tt^T* N1.TD.il ľ\pb) 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. 4, 26, Vv. 10, 21). Po předložkách: Myrj »^|» "li?Ň.ni 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jest) ta vina' (i. sam. 25, 24). -pnnbp ľpyhif *j btq nŕiN ipfyptfi '(táhne) ne na tebe — ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojováni' (= domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). 03^33 flM^ DÍ1N Cph fífffí 'zdaž (jest) ěas vám (= máte ěas) — právě vám — k přebývání v domech vašich' (Aggeus 1, 4). 4. Objektní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřuji často pomocí předložek: cnS rftífj 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako 3fifi 'nitro', 3^ 'srdce', t£>BJ 'duše', u neživotných pojmů (v pozd. době i u životných) Dity 'kosť, 'podstata': fi3fip3 n"12> pQXP) 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= pro'sebe) (Gen. 18, Í2). jWJřp V13TTM*1 "ti^BJS a zamiloval si ho Jonatan jako svou duši' («» jako tebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak se uživá podstatného jména se sullixy i místo samostat. osob. zájmen: *B>BJ 'má duše' = 'já', Tjt£>£3 'tvá duše' = 'ty' atd. přichází u osob ve spojeni 1i2!»y3 N1fi 011 sám' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázáni na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena fit Pro sg. m., flNt al Pro s8- žen-> pro plur. obou rodů n"?N Vedle této formy je i kratší hjtf (v Tóře a 1. Páral. 20, 8). Vzácní ji se vyskytují tvary: pro sg. žen. fit (:i>) (2. Král. 6, 19 a j.), 1T (ró) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m., Ozeáš 7, 16, pro rod ž. žalm 132, 12), a tvar (ifl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. \] má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (VĎ lt. ta jeho sila nebo: toto je jeho sila) a v žalmu 12, 8 (*]T fiHfi |p, od tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena sloji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmetu, řídí se číslem a rodem doplňku: fi3^fi fit 'toto je slovo', T>yn fixt 'toto je město', TJtfJPM VÍ'ŤN 'toto jsou synové Esauovi', v\b nfiEK'» H^N 'toto Jsou rody Eéwiho'. V přívlastku slojí zájmeno' za podst. jménem a má člen: tý^fi HTfi tento muž', fixtfi p.Nfi 'tato země', ľTJXfi D^yOfi 'tyto ěiny', n'pNfi filľiefi 'tyíó'příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar nt^fi l>ro'j- č. muž., ťpfi pro j. č. muž. i žen. 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější uživá se zájmena osob. 3. os.: xlfi. ž. i^fi. mn. č. Efi, fiofi, ž. ffi, fiifi „'onen', 'ofta', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa př. Slí?n Nlfi 'ono právě (je) hlas, hluk'; Nlfi "ON 'Já Jscm to, já jsem týž' (Izai. 41, 4); ij^fi K1fi"fif!N 'ty právě jsi král můj' (žalm 44, 5). (16 67 Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: NIHn. XVW. a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': XTIH ľiVZ "v °né právě době'. Ht k použití po st. construct. (§ 42) ve smyslu genitivnim: íl! YHQ 'ccna toho', ^"px \J*N 'uši těch'. § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se užívá pro osoby tvaru 'kdo?': "fmm m 'kdo jsi?', j^X? »0 'kdo je tato?' iq^i tg 'kdo by řekl?' »(3 'kdo jsou lito?'. Genitiv: 'čí dcera' (Gen. 24, 23). Dativ: nrS_,pS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusativ: 'OVIN 'koho?' (Izai. li, .8); po předložce: ipp mimml (z minmí) 'od koho?' (Ľzech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: XliT^O (Izai. 60, 9), flj >o (žalm 24, 8), nrxin 15 (Jerem. 30, 21). Opakuje se: ^ iq kdo a kdo' -m 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). ♦B je též částicí tázací a znáči 'zda': "Jp_y> >p 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem --jq 'co?' V pause je HO : ,10 Mfífl 'a co jsme my?' (Exod. 16, 8)! Před k»1 |e HO- al následuje či nenásleduje maqqěp: BOK j-jq 'co (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před 1 Ester 9, 26; i před |"|. Exod. 12, 26 a před «, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: q«fe?£ 'co oni činí?' TÍO • následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hltanových: "b'no 'co je li'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: CD'PO '<;o je vám?' JrVIO .'proč?' HO bez zdvojení je: před xin a WTl'. 68 Xin_nO 'co Je on?' (Num. 16, 11), NVrnO 'co íe t0?' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je HO před n TlNtSn nO 00 jest mým hříchem?' (Gen. 31, 36). IliSľVnO 'co Jcst Jeno žádostí?' (Job 21, 21). no. "no je Před n> v> vclmi cast0 Pře(i n: ttto9 no "co Jsi učinil?' (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3, ale tu přichází i normálni no : n03. nS3. n03» n03- Přichází též po předložkách Sy 'ná',..*jy 'k', 'až k', fý* 'pro': nO'Sy 'na co?', nO"ny 'až do kdy?", no^y*; 'k vuli čemu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se užívá v bibl. řeči slova Dez rozdílu rodu a čísla; vedle něho přichází $ s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má před laryngálem Soude. 6,17, nebo jen (£» Kaz. 3, 18.) Původně se pokládalo $ za slovo spiše lidové, časem však v sakrální mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formálni slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: nVtí>; sin... 'Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). ni?y ntrx tok'tp ... DVŔfl ^ a dokončil Bůh... dílo své, které dělal'. (Gen. 2, 2). T8Í2 nnrp ~\m D^an vody, které (jsou) pod oblohou' (Gen. 1, 7). 69 Kin thn nr-nxi TQWp -Dn (J* 'jest (nějaká) věc, o níž by řekl: „HÍccI, to je'(něco) nového?"' (Kaz. 1, 10). 2. V básnických textech užívá se jako vztažného zájmena též HT: 12 fliSE* ITJ "'i'-in ... "I2T 'vzpomeň si na horu Sijjôn, která přebýváš na ní' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78, 54; 104, 8; Job 1'.), 19; Přiil. 23, 22; Tzai. 25, 9 a j.) i a : ůbr\ msSi UOfi imi^ja 'v síti, kterou položili tajně, byla chycena noha jejich' (žalm 9, 16) (srv. Exod, 15, 13 a 16; žalm 142, 4; Izai. 43, 21 a j.) 3. Genitívni vztah se vyjádří lak, že se k vztahovanému pojmu připojí sufligované osobni zájmeno : '^b 'Ja&ft'tib Tit*K *Ul 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož 'řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 97. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá se pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Kaše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. ijj (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 9; Izai. 54, 15; 2. Sam. 18, 12; Soud. 7, 3) nebo jmény 'muž', Gen. 13, l(i; Exod. 16, 29; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojení gh|( ,gtytl K^M -t^Nl tt^N tyti (1. Král. 20, 20; žalm 87, 5; Esther 1, 8), rj1« 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem C"iX xS 'nikdo', Job 38, 26), 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: fjtu ho, ÍWWfi (Num. 22, 38), se záporem: nic: rríSIXO ís'S (Ľeňt. 13, 18) nebo «tg n»1S'» (L KráL 1S, 43). Též' "jyj znamená: něco. 4. Poměr jeden-druhý se vyznačuje opakováním nt (J°b 1, 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem hn ... tyK' Gen- 13- 11: vns< bva vfot itib»i 'a oddám se jeden od druhého' (dosl. 'muž oď svého bratra'.) Oba dva: nrts'2 c.TJttf (Ki>7- n> 5. Několik: se překládá plurálem D'HnX nebo výrazem -|EJx 'jsou tací, kdož' — 'někteří'. 6. Každý: značí se slovem b'2 (Pře(1 maqqěp -^j) nebo zdvojením slova: pí1- Bfi 'každého dne', též QV2 D1*< Ďttj""'?! (Gcn' 39> 10; Nchem. 8, 18; žalm 42, 4), fasther 3, 4), Bfl^ (2. Páral. 24,11), tftft DV2 (1- Sam-*8> 10)> DVÍ D1,-i?22 (Estheri 11). b$ znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: l",_i?3 'každý (všeliký) slrom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': D^UfT"?)! "viichnj národové'; naproti tomu: ttSfbi 'každý národ'; 1lsŠrS2 'Íeho celý národ' (Exod. 1, 22); je' též se suffixy: ^AjD 'my všichni' (Gen. 42, 11); ftbž bžFl (Job 34, 13) 'celý svěV. Zde se objevuje původní význam slova b'2, 'celost', 'úplnosť (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. toul jour, lous jours, lous les jours. Pozn. Spojeni ^óSs óSe znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. V hebr. se užívá jako urě. členu zájmena původně ukazovacího s následujícím dagěš forte. Znělo původně asi lia, později se zkrátilo ä v a, následující souhláska se zdvojila, n je stejné ve všech rodech i číslech: 1^3n 'maso'; n^Erfl 'modlitba'; D,|"VB2r! 'lví_ čata'; JTůSpEP! "Äle'i D^TH 'ruče' (duál). 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při t (j3): DH^H dítky. Náslcdujc-li však za i bud n neD0 V> nastane zdvojení: DTflfWl I • I " 71 'Židé', D^Cy^n 'unavení'. Také při q u některých podstatných jmen a participií se souhláska nezdvojuje: D^paO.I 'hledající'. Jestliže po Q následuje fl, y nebo % zdvojuje se následující souhláska: D'yilSjl u zlosynů'. Zdvojení však nenastane, maji-li n, y a 4 za sebou souhlásku s krátkou samohláskou zostřenu: Q'^'pnOH 'putující'. 3. Samohláska členu se někdy mění před náslovným laryňgálem. Člen zní n před H a n. maji-li jiné samohlásky než qäma;s nebo nemají-li samohlásky: ^2nn 'marnost', Xinn 'onen'. (Výjimky jsou: BJJTIi n»nn. n:nri. 'oni\ 'ony'.)n03nn 'moudrost'; ffhhfln 'ubiti', D^inn''šípy'-(Výjimky: inn 'Uwttď, Gen. 6, 19; D'pnhn 'kapsy', Izai.3,22. Ocenil 'sluneční obelisky', Izai. 17,8.) 4. Tvar n má člen před x a "V "flxn 'světlo', tt>X*IH 'hlava'; před y s jinou samohláskou než je neprízvučné qamass: "j^yn služebník', nh$?n 'vůz'. Drn 'národ', Dnjayn 'snopy', ^yn"'siépec'. ale plur. oHlPn)- PtoA neprízvučným n a y jakož i prízvučným a neprízvučným rj zni člen: n : D^lhn 'hory', py,-| 'hřích', jnn 'svátek', 3^nn "mléko'. Také přod n : Q'tiHnň 'měsíce'. Slova p^x 'země', 'hora', J|J svátek', Qy 'nárôď, -]B 'býk' maji po Menu tvar jako v pause: pxrt. *inn. yiTt. B9Tl> "ICPI-Substantivum p^x 'truhla' zní se členem JllXn- 5. Po částicích 3, 3, "J zmizí /i členu, ale částice přijme jeho samohlásku: SjDSn 'stříbro', C]D32 'v stříbře' (místo b'hakxsxp) ICyn 'prach', Scys (místo k'hxäpiír); t9>xn 'muž', jy^xS 'muži' (dat.) místo WitPí.í. Po ■) člen nemizí: CQtyni "a nebesa'. V pozdější době člen někdy nemizí: Q3nn3 'Jako mudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: Q^g 'teprve' (Gen. 25, 31), QVn3 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich člen, i tam, kde patrně členu nebylo. 72 jména § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovni skupiny, jejiž všechny členy mají vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Xa př. v tvaru ?pni3X3 Ja't0 tvoí' otcové', je 3 předražená srovnávací částice: 'jako', ^p. přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, rft je koncovka množ. čísla. Zbývá 3x, c°2 je kořen slova, od něhož je 3X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: : "íj^q král I 'íjSoj panoval • "^7Q Moloch, bůžek („král") |M sSp vláda, říše * 3^0 můj král i ! 'íjSoh bude panovati Q»; 3^0 králové j lipSl^H ustanovil králem n! jhtä královna Í/hÍI byl ustanoven králem DÍ 370 Milkům, bůžek ni 370 královna (Astarte) Q3 n:3170 vláda, říše h V dŠO;0 říše, vláda | 3^o; vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je "j'íQ m-l-k, má tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hebrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupení tkví základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Sttp. maJi významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 li 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou částice a zájmena: 3 V, 7 'k' (a nota dativi), 3 'jako', ■) 'a', n určitého členu, f základ ukazovacích zájmen nj a nXT> ti* zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří nC 'ústa' a slova asi cizího původu 'ostrov', 'šakal', vj£ 'loď, 'divoká kočka' (?). 3. K d voj radikální m jménům patří starožitná slova jako: 11 'hřeb', m 'znamení', QTII 'ruční mlýnek', nX£ 'okraj', 3X 'otec', nx 'bratr', ninX 'sestra', »3 'syn', n? 'dcera', rjn 'tchán', íllan 'tchyně', ntiX 'služka', muž', ^x 'Bůh', dálo jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: nSl 'dveře', nip 'město', T>y 'město', ntýp 'luk', n£l 'ovčín', T> 'ruka', -[{ý *pn', qtj 'krev', 1,1 'záda', n!i* 'zadek', fMJj 'žaludek', Q^g 'obličej', p{ý 'jméno', Jffl 'ryba', 'den', n;$ 'rok', ^jj 'hora', nXD 'míra obilní', 'strom', nxíi 'sto', D^VlO 'lidé', 'muži', QiQ 'voda', nĚ> 'ovce', nCty 'reť, Q^Jtii 'dva', a poď. 4. Menši počet je také jmen čtyřsouhláskových: SjjjJfiy 'netopýr', tiftns 'blecha', y^py 'štír', tfavj 'srp', tejn/jmľ (?), 33^3 'okraj', t;*3"i^ 'žezlo', C*|i:p 'slepota' (plur.), '^iSati* 'hle-mýiď, M3J1X 'zaj'c'. T.a^ 'pustý', 'pavouk',' "VBJD 'ploutev', 133y 'polní myš',' ti^p'pn 'křemen',' ^blp (v 2' Sam-22, 37 v tvarii ^Dir? v pause, 'mé dva kotníky'), 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikální jméno je na př. yHfi^; 'žáha'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštino rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlůsková, nebo třísouhlásková, jako: 'kráľ, ^x 'země', "131 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhláskového kořene, a 74 2 jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. 1125 'hrdina, od kořene, -flj, 331 'zloděj' od 33J. ..... b) opakováním třetí souhlásky, na př. f£] zelenajíc: se, od kořene c) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. plpT zelenavý', od kořene p*)\ d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. béi 'k()lo', fí$Xt 'koš', 1313 'rubín', pjjpjj 'láhev', ffyfy 'lebka' a pod. c) hláskanii před kořen ])ředraženými, jimiž jsou: a) x : 3T2X 'živý', od kořene 3^3. B H : Íl'iyt2ti*n 'zvěstování', od kořene J,»|3l£*. 7) 11 '• "in^'' 'olej' od kořene "inJi. ft) {3 : nfl£!3 klič' od kořene riílS. 1) 3 : C>SiflĎ3 'bitvy' od kořene ^J"|£. 0 tt* : nSnSty 'plamen' od kořene %Fw. i) JI : "Cíl J''1 o'' kořene ••ji; niXEP,' 'okrasa', od ^x£. f) připojenými hláskami a koncovkami: «) V : 'Egypťan' (žen. rMÄO). |!) > : 133 druh kobylek. V) 7 : jméno hory, od 3^3 (n"13 'zahrada', 'vinice'). D : D^IO Jm- žen. ('Maric'); Qgjy 'knir', od nBíP ret ») * : *,J3 'stavba', od nJ2 'stavětí'. ?) p' : "ííi^X 'mužíček', 'zřítelnice', od 'muž'. •l) W- : nnXti* 'ostatek', od -|X5£>. *) Hl : niD'?© 'království', 'vláda', od ^Stt. O m : nlOľn 'moudrost', od Q3n. g) rozšířením vpředu i vzadu: nisSpiä 'královská důstojnost', kořen TjSlS. » "1Í3 X 'ukrutník', kořen ")T3. 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišili basi, t. j. Ivar odvozený od kořene, jenž je opatřen samohláskami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech dochovaná. Podle počtu slabik dělí se base na jedno-, dvoj-,a víceslabiěné. Na př. od kořene TJ^O jc base *malk, z ni muž. substantivum T^Q 'kráľ, žen. nsSlS 'královna', base *maluk, z ni je subst. riľlSíS 'vláda', 'říše' a pod. — .Jak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakci a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmenoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hcbr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (maskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (femiuina) jsou jména osol) ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytostí menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-nem, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často je bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova 'země', 'meč', »jx 'ucho', 'duše', SlNtý 'podsvětí', *ínX 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena často od různých kořenů: ;jx otec', qx 'matka'; «w8 'sluha', nn£!í* 'služka'; ^x 'beran', S"!") 'ovce'; lion 'osel', PAN oslice'. 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: 1. : 'žena z kmene Midjan' (muž. rod Jixt 'tato'; JiXBH 'hříšnice' (xt2H 'hříšník'); flrj 'dcera' (z bint, -7b »3J 'syn'); pplf 'dveře'; participia: JISnk 'milující' (m.' rod 2I1X); nm2 'prchající' (m. rod n*13)- v posledních třech případech jc j>alrno vsouvání pomocné samohlásky mezi ji a kořen. 2. f)_ (z *at), z toho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v (d). Toto -u je nejobvyklejši ženská koncovka: llíPX 'žena', TTÍS\ 'divka', HO?!? 'mladá žena', n'jE.n 'modlitba'. V st. constr. zůstává původní fl_ : nln' !"hsľ\ 'modlitba k Hospodinu'. Místo ;-| se píše na konci někdy x_ (srv. žalm 127, 2). K tvaru na *al sc připojují přívěsná zájmena: Ul'jBn jeho modlitba'. se zachovalo v adverb. 'mnoho' a v některých jménech osob. a míst.: fíf*M město edomské, ^2J* v'- Jln- muže. H— Íe v adverb. fl^nO 'zítra' a některých jménech: j^Qfí jm. města. 3. vzniklo z *r7/ (změnou (7 > ô) a vyskytuje se ve slovech nlHN 'sestra', ryiOn 'tchyně' a v infinitivech třetí vväw a jód: ríti| 'stavěli'. 4. Pouhé n je jako jakási náhrada radikálu u infinitivu qal některých slabých sloves: j^jj 'dotknouli se' (yjj), nlV 'poroditi' 5. Vzácné koncovky feminiua jsou: *. : ntP 'Sára', Gen. 11, 29 a j. H— : HtSJN °běC zápalná'. Lev. 1, 9 a j. ,-[_ : nityy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. 4. Některá substantiva jsou maskulina i íeminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: JXT 'vlk', 'vlčice'; Jfl 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. Q»M 'medvědice'. 77 Jméno ."HIT Je m- kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 114, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznat! rodem přidav, jména, tvaru urč. slovesa nebo participia: 'velbloud', 'velbloudice', na př. Q^sq; ZľľVja 'kojící velbloudice''(Gen. 32, 16), ale Qtg* D^Oi 'velbloudí přicházeli' (Gen. 24, 63). Pozn. II. Maskulina mají někdy i v sg. ženskou koncovku: flSnp 'shromaždovatď. Pozn. III. Kolektiva jsou často leminina: (-fh^? 'vystěhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž feminina: HSItC 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f\ : >>>x 'knlstvo', fjsjx 'loď. § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál se tvoři obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, totiž zdvojením celého slova; od PpQ 'voda' je status constr. *£WM vedle častějšího od p[ři 'ústa' přicházejí plurály Qi£„ f|Ve. n"*£ a zdvojený JV,»E*£ (P'JW/WÔ- Plurálni smysl má i opakování slova: fff rjli 'den co den", 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sing. tvaru maji plur. význam: qik 'člověk', 'lidé'; ")|53 'dobytče', 'skoť; "ns 'brav, 'ovce'; s koncovkou ženskou: ffífft (= 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; Jlľlt!?* ( = 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: D»_ ' D*?fo 'králové' (sg. -íj^q), B^ti' 'hrdinové' (sg. 1133), D*p**M( 'spravedliví' (sg. pWJÍf). Jména zakončená na 1 mají jen D : "'ISy 'Hebrej', pl. C*|3y. Vzácně přichází v pí. koncovka E*> ijjim: D^TSS* (Ex°d. 3, 18.) Jména zakončená na n_ ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: ["lipy© 'dílo', 'čin', pl. Ctyyo. 2. T>_; přichází vzácně: 'běžec', pl. 71^1 (2. Kr. 11, 13); ppSlS 'králové' (Přísl. 31, 3); pjj* 'dni' (Dan. 12, 13); *»x (místo yotf) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálnimi koncovkami s_ (srv. >>c 'struny', žalm 45, 9) a >_ (srv. i^jy 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gesenius-Kautzsch str. 252. 4. Koncovky -Im a -In jsou prízvučné; bezpřízvučné zakončení i maji dva plurály: 'voda' a D>Ôtý 'nebesa', které svými koncovkami maji podoba duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čísle koncovku, _ -č, která vznikla z původní plur. koncovky -ni: UWíJ ,'*GTT .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku ffl_ -ôt: naSp 'královna', pl. fllsSlS (P»s- 6> 8)- Stejně u přidav, jmen: niia 'dobrá', pi. fvaHĎ. Jména na mají v plur. -íjjôt, jména na fl) _ mají rV_ -"Hôľ- fl-lÄO 'lígypľanka', pl. n?1^(p. ľľobo 'království', p1- niobia. D. Některá jména jsou doložena jen v pl.: C^ilO Wi B*W* 'mládí', 'obličej', C^BJ (D^CJ) 'obři'. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: 3x 'otec', pl. ClSfl 'sen' p1- íllOlSn; EJý 'jméno', pl. j*TÍ!2tý. F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: pMfi 'holub', pl. B»fl»s Hffin 'pšenice', pl. Q^rt; n^N 'žena', pl. 0"t*>j'. • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 78 79 matkách doložena: 'mraky' (sg. jy), méně časté je fftjjfc d*:tP íl Fňilf od nj5Ť 'rok'. Od rta^N 'snop' jsou pl. v téže dobé n^H.'.mošíj.' M. Někdy se liši od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: fll^X (0(1 'lev') jsou jednak 'lvi-zvi-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), □"IX Jsou jen 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). fifoftfi 'hymny' (od fl^flřO proti Q^nn 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: Q^y 'kosť, 'podstata', pl. □''Q^i' K. Některá feminina s koncovkami a jy] tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: ;-|>jf 'smilstvo', pl. C>fi1Jt (Num. 14, 33 a j.) fltjfl 'kopí', má dvojí plurál: Cn^n (2- 1'aral. 23, 9) a flIJTJn (Izai,~2, 4; Mičh. 4, 3.) Pozn. 1. Některá substantiva se vyskytuji jen v singuláru, na př. CÍN 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako r^O 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. III.) jsou vyjadřována plurály: D*$I5T 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovací nebo vyzdvihuje pojem: E^n") milosrdenství. Sem patři i t. zv. plu-ralis maieslaticus: Cfl^N Půl' Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. C'CCľ zllaěí 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je B\_" v st. constr. V Příklady: 'noha' (z pův. *ragl), du. Q^jn 80 'pár nohou'; "p 'ruka', du. rp-^, st. c. W»; Jft 'den', du. □"iQl1" 'dva dny'; 1$ 'zub', du. d^tJj 'zuby' (obou čelistí): ^3 'koleno', du. D^*)^, st. cons. vj-p; 'liýždě', du. ITJJia. st. c. >Jj-|tt; Syj 'střevíc', du. p^yj, st. cons. TlS 'tvář', du. Q^TlS. st. conš. "ľlb'< S]X> nos' (llL C^BK 'nozdry', st. cons. ipx; fl'ľH 'dveře', du. Ďvibi.st cons- ,JnS'TT; npVa> du. cnpSa 'kieště', atd. 2. Některá jména jsou dualia tantuni, t. j. vyskytuji se jen v duále, na př. Q^fXa 'váhy', DVIpSa 'kleště'. Od jména ypftj 'paže', neni duál, nýbrž jen plur. (Clřňt. ffíSľľtt)- 3. V ženském rodě (na ,-| ), připojuje se duál. qi na původní tvar na -ul: pjfito 'rel.', du. Q*£|jRte. Výjimečně je připojeno & na tvar plur.: DVflOVl (od nalŕl ''hradba'), 'dvojité hradby'. 4. Zájmena a přídavná jména duálu netvoří. Adjektivní přívlastek k duálovému substantivu jc v plurálu: fllQT 'zpupné oči' (1'řísl. (i, 17). qi^i 'slabé ruce' (Job 4, 3.). 5. Duálové ponětí zmizelo později leckde, takže čteme i takové výrazy jako CS)2 ti*tt' 'šest křidel' (Izai. 6, 2), C,T"72 'všechny ruce' (Izai. 13, 7.) (Srv. české „hráli na čtyři ruce".) 0. Koncovka qi je též u vlastních jmen významu původně duálového, v nilad. tvaru "p : r){ŕj> vl. 'dvě studnice', jm. osady (Gen. 37, 17 a j.); Q^Jř, QP?, vl. 'dva prameny', jm. osady (Gen. 38, 21; Jos. 15, 34), a též u příslovečných výrazů, jako C2"lJ,'n Í»S 'za večerního soumraku' (Ľxod. 12, 0.) — Duálovou koncovkou je podle jedné hnilice též p v tvaru "dva" ve spojení CťXtt 'dvanáct.' Duály nejsou tvary Q»» 'voda', Csatý 'nebe' a dSí^IT1 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: QiCiDa (cons. iDJ2a) 'spodky'; C^DEX 'konce', 'kotníky nohou'; D^TX (cons. ^fx) 'uši'; Q^ptý (cons. ipftý) 'stehna', kýty'; DWtí* 'dva roky'; 'hrnčířský kruh'; B'flDT1 °ba lodní boky'; PX.'S 'dvojí druh'; 'dlaně'; 6 Mluvnice hiíbrfijStiny 81 D?J*p (CsJ"1p) 'rohy'; o»JT 'hýždě'; fítyý 'prsy'; D*Í1KD "dvě míry obili'; Qi^nj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D^Jtý 'dva týdny'; DV1NO 'dv* stě'; D'TtäX 'lokty'. § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, že někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablativu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dativu a akusativu), nebo sc mění nominativni tvar před genitivem (status constructus.) 2. V nominativu bylo původně-u. Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak sj uprostřed složených vlastních jmen (jnvfaflň, *7X1JB> SxiOttf. SxifiJ. Sxtýinp) a potom i v některých urtrnu-lých skupinách slovních: P^jOJffl 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), "WJ 1J3> 'syn B°'orův' ('Biľäm', Num. 24, 3), Q>p"1J,yp 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurč. nominativu předponou: } : SlXttjS EPBaffl 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), 73 'syn Jišajův' (1. Šam. 16, 18). Toto š předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: Sx-lÍP'1 ""ľhxib D*0*H ^21 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomoci "J znáči se i genitiv, závislý na vlastním jméně: JXIbS pHTl íl1*QJJtt 'brody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28)'. Také po číslovkách: říj—»»PtS ' Ti$ fl1K»"tiW fílW2 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.) 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem S I^X. na př. SlXtt*S 1B>X KJJT*lB? IJ-fJ "1JJX1 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladšich knihách výrazem bví (vztažné s násled. zdvojením, spojené s b)'- flliStí^tt* Ifltttt 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota accusaťvi flx> "J1X '■ flXrr XIX Mmi", YiXISilVIX 'světlo'. Původní koncovka akus. byla -d; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: 'do Babylonu', nSníťn 'd° stanu', nO*||5 'na východ' a pod. S plurálem: np^tpj 'do Chaldejská' (Ezech. 16, 29). Po předložce: rítólO 'z Babylonu', n^IXt^S 'do podsvětí'. Sem patří i coz nen> fem., nýbrž od yh, m. 'noc' (srv. přizvuk!). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): mtyn 'na pole' (Ruth 2, 2); #>5í>")p. 'do Taršiše' (Jon. 1, 3); mrn 1XJ"! 'a Přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); fífljtft CVfl by"} 'a vystoupil lid do toho města" (Jos. 6, 20); určuje' ča's (j'ak dlouho?): rť^ľJXrt ílJJ "!\b") D^JINl Oř CyjIX a W v sí'e pokrmu onoho po čtyřicet dní a čtyřicet noci " (!. Í3 'dům otec mého' je slovo blíže určeno (TTppj) 84 následujícím genitivem S^M, jenž je jménem určujícím (T[plD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obě jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím prízvuku mění se proto povodni nominativ v samostatném stavu (in státu absoluto). Na př. zní st. absolutus -|t jad, 'ruka', st. const. -p jad, jako fflfp "p 'ruka Hospodinova'. Na vlastním jméně je. genitiv závislý jen zřídka: fflKMÍ HliT 'Hospodin zástupů'. Určitý člen přistupuje, musi-li býli, zpravidla jen před druhou část. Tím je celý výraz determinován: niflPlSpil D? va" léčný', 'bojovníci' (.los. 8, 1); pXP! 'brány země' (Jerem. 15, 7). Poznámka. a) Jen výjimečně sloji člen i před prvou čáslí a v tom případě odkazuje, na týž pojem již drive uvedený: Jlippn 1£En"flX 'tu listinu o koupi', Jerem. 32, 12, dále když druhý pojem je vlastni jméno: "fttSW IjŠpn 'u'n král assyrský', Izai. 36, 16; při volnějším poměru obou Členů: YlBH '-XII 'terj kámen, (totiž to) olovo' (= 'tu olovnici'), Zach. 4, 10;' při d voji závislosti: rnxľl 'Np'J JYISn 'nesomi (pl.) archu úmluvy', .los. .'!, 14. b) Jméno se siilľixem má člen v knjiLrnsl.u: ^10-l7X V2ín SE^y-in Siis-Sn nrrn Bnnrin 'polovina jeho (- Hďuj k boře Gerizím a ta (druhá) polovina jeho k hoře Ľbaľ, Jos. 8, 33. c) Chce-li se výslovně vyzuaěiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý >J: ->p»iš "3 '(nějaký) syn Jišajův' (proti '■p^-f^-fiX '(toho) syna .lišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: -jjpp -|rtX 'jeden z nás'; ^3"',3ti?'í', 85 'bydlící (plur.) v ní'; Dtt> -|<|dn PfiV D15D *nbn ÍTItSk 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DlpP Íe sť cons. místo st. absol. B1pQ 'místo'). Před status constructus mohou předstupovali předložky: pN3 C'IJfO 'v zerrn egyptské'. Pozn. I. Mezi a 1HD1D můžc býti člen (TPřl nýty 'brány města'), směrová koncovka na prvním členu (WJT HJV3 'do domu Josefova') nebo předložka před druhým členem: ">"in J>Í?13 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patří-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: pNH *íl7K} D*ňty'n "fl^K 'Bůh nebe a země'. Je-li nominativ participiem (i zpodstatnělým participiem), neopakuje se a genitivy lze chápali spíše jako adnominálni akusa-tivy: ptjtl D^Dlý njp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. "-J01D může miti význam genitivu subjektivního, na př. "-jSlSH "D^I 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. rfllT 'bázeň Hospodinova' (= před H.). Partitivni význam ml ve výrazech jako gyn "IHIN 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž věc je: Jjflj 173 'zlatá nádoba'; nebo povahu: NID DIN' 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk rnajíci povahu divokého osla', 'lítý'; nebo pojmenováni: TWlfJ "IHJ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: í£Hp riOHN 'země svatosti' = "svatá země'. Pozn. IV. Vazbou státu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: riOfl?C B^K muz války' 'bojovník'. Substantivum J3 má význam formální ve spojeních jako flJjM Di5ýSli^"J3 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: ETN"?3 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: N^SJ"*? 'člen stavu prorockého', «6 Pozn. V. Jako určeni vztahu (limitativní) lze pojímati "rJOlD ve spojeních jako J31131 ^70 'plný co do dnů' = 'stařičký' nebo 'mající zemřiti'; Q*b5 ip) 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti ITOID často pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. 0«rH f*v 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); Dsrť?N PISO 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), níPN TlS1 'zrozený ze ženy' (Job' 14, 1), tt>X nlSlif 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. VI. Opakujc-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. n3t^ JlStí* 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před 1 kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: fíV^) DlSSn 'moudrost a věděni' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: *f|3N »fl ijtý ^ 'dny let života otců mých'; Izai. 10, 12: "ľH^'X"^^ 33? S"1j"ns 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v m^OD ' genitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: py 'dřevce jeho oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojeni koncové Q a aj se stahuje v ě: 'oči' (od |>y), frĎn 'JW 'oči kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: 0ni32 'hrdinové', 3K10 '1133 'hrdinové mô'äbští'. U femi-nina na se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: nsSp 'královna', fiaSo. na Pr- N3t£>"fl37p 'královna sábská' (1. Kr. 10, 1); ^jSan tfffO 'rozkaz králův'. Koncovky a ffl_ se neměni: p^N n^N 'plást Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je fí£'l v státu constr.: SřOty ňl^íTfl 'chvalozpěvy Izraele'. 87 Jména na maji v sl. constr. : JTIÍP 'pole', p*lB2J iTlí^ 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. Přívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah genitivem: ^en-"2 '*>'» krále, králův'. Suffixy se dělí V 1) lehké a 2) těžké, v 2. a 3. pl, QJJ, »3, "Hi které na sebe stahují prízvuk. 2. 1'řipojováiu suffixů vysvitne z těchto příkladů: A. Hod mužský: "^"j 'slovo', 'věc', sl. constr. "13^7 a) sufíixy singulární 11 singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. *f*)yi J*ho slovo 3. os. ž. ^ -q":} její slovo . 2. os. 111. i'1"?;?? lV(^ s'ovo' v PallSť "^2^ 2. os. ž. » »Q«q tvé slovo 1. os. spol. MH^T mé slovo h) sullixy plurálni u singuláru (jedna věc, vice. majitelů): 3. os. m. D "12^1 jejich slovo 3. os. ž. ľP^ Jej'0'1 slovo 2. os. m. e3 fíyi va^e slovo 2. os. ž. »3 "12^ vaše slovo 1. os. spol. 1>*Í2"Í našc slovo Plurál: n,,12';T' st- conslr. c) sullixy singulární 11 plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. "i :^3"ľj jeho slova 3. os. ž. f| 1 "i^ri její slova 2. os. m. ?j: 1 h2n tvá slova 2. os. ž. 1 tvá slova 1. os. spol. 1 fiyi má slova d) suffixy plurálni u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. id 2? 1 hM jejich slova 1 "13^ jejich slova i i^i^ vaše slova 1 HIM va^e slova 1 ňy\ naše slova B. Hod ženský: HIS 'kráva', st. constr. ffl£ a) 1ÍÍTB jeho kráva n'rné i«Ji kráva * J-pfi tvá kráva ljri*1B tvá kráva VÍ1"1B nla kráva Plurál nHB> "t- conslr. stejně. c) "I 11 rillB Jeho krávy il » TlIIB Její krávy tf!» řlUB tvé krávy ^{»jírtlB tvé krávy , J"l1*lE n'é krávy b) DílIB jejich kráva jejich kráva c2 JlIB v:,še kráva v ... 1 ■ * *2TlIB vale kráva UmE naše kráva (0 ĎJJ H ;ri1*lB Jejich krávy Jfjj »iflVIB Jejich krávy D2: * ;HTiĚ vaše krávy p.» PTB vaše krávy Ů| * TI1"IB naše krávy Sullixy při množ. ěisle začínají vesměs s •>, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují suffixy in Pro 3. os. sg. muž. a _ pro 3. os. plur. muž. § 44. Deklinace Podle rozličných změn, jimž podléhají jména při skloňování, rozeznáváme několik typů deklinačních. Lze je roztřídili takto: A. Jména mužská a ženská bez koncovky ženské. 1. skupina obsahuje jednoslabičná jména, jejichž samohláskou jc I, č, ô, u, která se při skloňování nemění, potom jména se š°wa na počátku před přízv. slab. Sem patři jména jako: *pp 'píseň', pjj 'kvěť, "ľ>K 'neštěstí', "]| 'cizinec', p>rj 'ňadra', 'hlas', "flx 'světlo', »«J 'národ', "1133 'prvorozenec', g^g 'kůň', 'skála', ^1iS 'oděv', "^Jl 'mez', 'území', pfi") 'duch'; dále sem patří jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako na př. fil"}^ 'váček', a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na př. "lisy "sloup', p*^lC 'spravedlivý', y\%$ 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s _ qämses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämses. Sem patří: Dl 'krev', T> 'ruka', jíj 'ryba', JDBttfO 'soud', 3^313 'písmo', 'psaní', "|3"1D 'poušť, 'step', 73ti*Ď 'obydlí', "IBDO 'číslo'; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé mají : "I2£1fc{ 'poklad', 3313 'hvězda', 7*fl 'chrám', "©10 'kázeň', 21£})Q 'sedlo', oSlJJ 'věčnost', a j. Tito jména mají místo qämses v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°w5: D2DB!i*0 'yáš soud', D3")2i1í< 'váš poklad', atd., v plur. DD^miN 'vašc poklady'. Jméno Dl ma status constructus Dl. plur. D'IOl, st- con- VĎ% před těžkými suffixy má hlrseq: D301 'vaše krev'. "p má misto qämses před těžkými suffixy : D3T 'vaše ruka'. 3. skupina čítá jména, která maji v prvé (resp. předposlední) slabice qämses, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qámaes. Příklady: TpB 'dozorce', 3>Di* 'klasy', 'HN 'pán', 'břicho', Jftft 'vidění', 'oraculum', N'OJ 'prorok', DlpD 'místo', '-113:3 'česť,' TJJ 'vůdce", Dl'ľttf 'pokoj', st- con-•OtiK se suffixem: ĎDi^11 'váš obyvateľ (místo *jôš'b'kem). Laryngály mají a-ové zabarveni: ri3TD 'oltář', st. con. ľ13TO« piur. mnsrp. st. con. rrmns. sc suňixy: -nsrp, osnata. 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která maji 1. v obou slabikách _ ä, 2. v první slabice _ ě a v druhé _ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Příklady: 1) -qtj 'slovo', D3H 'mudřec', qjs 'křídlo', -]j>>3 'maso', 7jí| 'obilí', DHJ 'z'ato', *|jpp 'dešť, b&Q 'průpovídka', 'hlaď''; 2) 33^ 'srdce', 3JJ7 'hrozen', y'pá 'žebro'; 3) |ÍJ| 'stařec', Yjj 'hradba', vy 'hýždě', ^j£f"j 'ohrada', 'dvůr', P]^3 'rámě', V*^ 'obyvateľ, 'soused'. První samohláska (_ nebo __) se mění při flexi v š°wä, které je u laryngálů compositum, před těžkými sulfixy dává dvojí š'wä někdy _. Druhá samohláska se mění v _, v plurálu před těžkými suffixy v š°wä; před lehkými suffixy trvá: "tDI, st. ,con. "13^, pl. D^m- st- con- """IDl. s těžkým suf-lixem'D3nii; «*. c°n. |pt', pl. st. con. ijpí, s těž. suff. D5*3|3T! ' 91 Jména "H2 a mají v sg. slutu conslruclu tvary -]"|| a "»*J% má v sg. před těž. suilixem : E3EÍ13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a .'i. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po / . Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qall: *mulk, z toho "So. Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné j k němuž sc první připodobnilo v . 1'řízvuk je na první slabice. Ve flexi se objevuje před sullixy původní : 'pes' (arab. kalb), st. cons. 2^2 (stejný jako sl. absol.), plur. E'oSi (vl. od dvojslabičného základu *kiddb), st. cons. '2""3. Se suiT.: 13^3 'můj pes', DS*!1"1" 'vaši ]>si'. 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. sl. cons. se suit. "ilBD 'M,!1 kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qumf, z toho |'(5p 'hrsť; před sullixy se objeví : "'íífip. Li některých jmen místo je (i, na př. tJHp 'svatost', se suli. 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: •yn 'velikost', vznešenost, se suli. i (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem »»- 3Sfi> 11111 P° š°w5 v sg. i du. dágěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°wS quioscens je bez dagěš (vysl. se spiranlicky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolalům patří tříradikálni jména se středním »- s vo-kalisací __: fy\ 'oliva', ^13 'dům', ■)»■", 'noc', 'oko', 'pramen vodní', nebo se středním », a vokalisael : fljp 'smrť. V st. cons. se stahuje -a/i- v č: f)i3, yrft J'y. -divu:- se měni v 0: fllQ. Totéž stažení je i v plurálu: E\"VJ, [^^£, "IN- *Oft. Podobně jména na 1 (od kořenů na třetí •)): vití) "plováni (lizech. 47, 5), flÄ 'pustota', fljj 'prázdnota', se suti. ilStí) 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od 7. skupina tvoří jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediae geininatae). V absolutním dosloví zdvojení zmizí, ale objeví se před koncovkou a příponou: ýj 'medvěd' (* DX 'matka', st. cons. e^- sn suľľ. 1(*X 'jeho matka'; fj» 'moc', se suft. př, 'iip\ se suli. 1^*7; 3*1 'mnohý', pl. c*3"l. Nomiuativní a trvá: "*i 'zahrada', se suli. nominal. 1 trvá: »X 'ostrov', se suli. '•'X- l>'- WfH> sl- cons. Do 8. skupiny patří jména s koncovým n , která mění v ve st. consl.: nii!* 'pole', st. cons. rTÍ&< P1- ľiTlV' st. cons. rfllto. njp Třtina',' st. cons. -jjp, pl. D*A*J» st- cons- *jp. Podobně 'híiľ. nX"10 'pohled', 'vzhled*. Trž participiu qal Iřelí "i a i: "|J^ 'prorok', 'vidinář', |"]1V1 'pastýř' a pod. n po š°\vä se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: iff" 'můj prorok', plľ Q^fl. n je jen v suli. 3. os. sg. muž. rodu.: flS*11 'jeho pastýř*, irnil' 'jeho pole'. B. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Nej větší množství feminin má koncovku n , někdy též p\ : !"!D"1S 'kopyto', fllbp 'kadidlo'. Místo je u laryngálů : nríSlH 'pokárání'. Plur. na fí\ Jména s koncovou vokalisací mají v st. constr. místo toho vokalisaci "*|_, stejně i jména na ,"j _: "It^S11 'souš', st. cons. "■'.ti'3^ 93 Jména a Tlfi maji v sg. slatu construclu tvary "nj a Í|fl3 má v sg. před těž. sullixeni : D3EJ13. Do 6. skupin/ patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po j Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho MJJ, Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první pripodobnilo v . Přízvuk je na první slabice. Ve Uexi se objevuje před sullixy původní : 3^3 'pes' (arab. kalb), st. cons. 3^3 (stejný jako st. absol.), plur. a>3^3 (vl. od dvojslabičného základu *k ma P° š'^wá vsg. i du. dágěš (vysl. se explosivně), v plur. i po šewa quicseens je bez dagěš (vysl. se spiranticky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patři tříradikálni jména se středním 1 s vo-kalisací : p(if 'oliva', ^13 'dům', 'noc', y»y 'oko', 'pramen vodní', nebo se středním « a vokalisaci : 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fi% Ji»2, h*h< W> -ÚWB- se mění v ô: ľfíQ, Totéž stažení je i v plurálu: D*JW, B*fflĎ' /V2 ma plur. B»B* balím (§ 11, 5). 92 Segolaty jsou i jména na 1. s předchozím š°wä, která jsou odvozena od kořenů třetí », jež se měni na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: i"|B 'plod', i*ix 'lev', i^ft 'nemoc', se suff. s^Sn. 1'odobně jména na >, (od kořenů na třetí 1): *pm 'plování' (lizech. 47, 5), >nri 'pustota', tfjjj 'prázdnota', se suli. 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od yJV})- 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které maji obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni zmizi, ale objev! se před koncovkou a příponou: yr\ 'medvěd' (*ilubb), pl. C^3T dubblm. Sem patří jména jako pfT 'zákon', sl. cons. pp; (lu"iq), se suff. *j3n> D"1 'moře', st. cons. fjt, pl. ffiftl; 'matka', st. cons. QX> se suff. 'jeho matka'; Jj> 'moc', se suli. Vflfi ř*H *'P'> Sl' S"'T- slCní 2"1 'mnohý', pl. C^S"!. Nominalivni u trvá: *| 'zahrada', se suff. nominat. í trvá: • st- cuns- s3p. Podobně ,"J!3!S 'hůl', HrOĎ 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal třetí "1 a »: |-|tf7 'prorok', 'vidinář', j-jlň 'pastýř' a pod. •( po š°\vä se nepije a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: tfn 'inůj prorok', př Q^tH. íl Íe Jc'n v sll'L 3- t)s- muž. rodu.: inyH 'jeho pastýř', imjy 'jeho pole'. li. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Nejvěfši množství feminiu má koncovku n , někdy léž ji : nC"S 'kopyto', mtOp 'kadidlo'. Místo je u laryngálů : flľDlF 'pokárání'. Plur. na pft : niDTB.' Jména s koncovou vokalisaci ,"j mají v st. constr. mislo toho vokalisaci , stejně i jména na : n5^2|1 : «|W ftfttoft 'modlitby Davidovy'. V duálu jsou koncovky st. cons, stejné jako v plur., totiž *_: gi^ 'ruce', st. cons. >y, D*}*15 'rohy' *yip. Připojování sullixú děje se stejně jako v plur. (Přehled všech deklinaci v paradigmatech ě. 1—24.) § 45. Jména nepravidelná Zvláštni skupinu deklinaěni tvoři substantiva, která mají v státu constructu a v plurálu tvary, jejichž tvoření nesouhlasí leckdy s obecnými pravidly. Zvláštnosti forem jsou arci vysvětlitelný z forem předhebrejských, zrekonstruovaných srovnávací metodou a z analogií tvaroslovných i kmenoslovných. Sem náleží tato substantiva : A. Jména příbuzenská: 1. 'otec', status constr. ^3^, plur. s koncovkou ženskou' nl2N. »t- eons. flOR. Se suffixy k sg.: Sg. 3. os. m. p*)! 3. os. ž. lypŇ 2. os. m. ?p3N 2. os. ž. 'jpiH 1. os. spol. Pl. 3. os. m. DIT3N 3. os. ž. rnvjx 2. os. m. WiX 2. os. ž. 1. os. spol. ij^x Se suffixy k pl.: sg. 3. os. m. vniax 3. os. ž. ITJTŮX 2. os. m. íprilSN 2. os. t. ^rii3x' i. os. spoi. ••rimx 94 Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. BOTTOM ?rrrii3x 0DVÍ13N i. os. spoi. i^max 2. piN 'bratr', st. constr. ifiX- P'- DVtX- st- cons- 'flX. Se suffixy: >riS 'muJ bratr', DrVHX jejich bratr', 'JTIN 'nu bratr', VHX Je"° bratři', rpHX Jei' bratři', J3 'můj syn', CJ3 'jejich syn', C3J3 'váš syn', ijjs 'náš syn , y»j3 'jeho synové', .TJS 'její synové , 133 'moji synové, DITJ3 'jejich synové', !}*J3 'naši synové'. 6. ^3 'dcera', st. constr. ^3, plur. JfflJAi st. con. J1U3. Sc suffixy: »^3 'moje dcera', 'mé dcery', Jjs* 'jeho dcera', 'naše dcera', 1V11J3 'jeho dcery' atd. B. Jiná slova: 7. 'muž', st. con. pl. O'E^X- pl. st. con. ^JX. Se suffixy: 'jeho muž', 'její muž', Vt^JX 'Jeno muži', 'moji muži', Dn^JX 'jejich muži' atd. 8- nt^X 'žena', st. con. J"ltýN> plur. Q»#j, st. con. Se suffixy: ^ti^X 'má žena', irití^X 'jeho žena", TJJjltýK 'tvoje žena', ^jjj 'jeho ženy', U'ÍJjJ 'naše ženy', QrVtPJ 'jejich ženy'. 9. n»N 'služebnice', pl. nin»K. st. con. /YHOX. se suffixy: inpx. 'ifribíf; vfiinpx. ditwiôk. 10. {ý^l 'hlava' (*ra'š >räš >rôš), pl. E^Xl- st- con- 'tľXl. Se suffixy: *tí>Xl 'má hlava', DSt^Xl 'vaše hlava', Vtí>X"í> D?,týX'1 atd. 95 11. aľ1 'den', pl. Q^j, du. q^*\ St. cons. pl. iq\ Se suífixy: fffi 'jeho dny', atd. 12. n;gj 'rok', st. tou. r!J!£*. sc suíí. Iflflrt Plur. [jvjg a JflJt* st- COB. DIA*, se' suílixy: y>J#, &TJ!Í>; TTlIJ^. Duál zní B*flJJ|{ř, 13. D*tM£> 'nebe', je plurál; st. con. »£#,>M sufl. 'fiBJJJ, 03*OC>, 14 E|p 'voda', jen plurál; stat. con. tjj. zdvojený tvar SQlfa Suílixy se připojují jen k druhému tvaru: 05*»*« 15. 'město', plur. Q^y. 16. fit? 'zadek', se suflixem 3. pl. EJTiHVltíJ (2. Sam. 10, 4). Plur. zní IWfá, ve významu 'základy' (Žalm 11, 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci'). 12- "|t!> 'pr»', duál fl'Htt*. se suffixy EiTltP. st. con. 18. n£ 'ústa', st. con. iq, pl. ni*C> sc suffixy, srv. 8 28. M>. ntřp 'luk', pl. Mlfltfp. E* ''i'vá l»''l,d suílixy zdvojeno: íľíOTf'p 'Jcho luky'. Cflin^'p 'jejich luky'. 20. 'dveře', pl. fiin1^, se sulT. TfíVh'n 'jeho dveře'; du. E^Sl. st. cons. tpSl. 21. bii 'l>ůli', pl. E^NÍExod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 29, 1; žalm 89, 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. DVt^lÉ, st. cons. V^ľN (sť- s"(ľ- *řt.V|*> Vľlbit), řidčeji v sg. 'ruka', st. con. "|», se suffixy: ft% i-\ QW; duál B**j», st. con. se sufl. »"T, Qpvy"plura1 flpjí, 96 st. con. Ffíf> ma význam 'osy koľ, 1. Král. 7, 32, též 'čepy', Exod. 26, 17*. 25. HNE 'okraj', st. con. ftKD' pl. JflKB, st. con. >JP||JjB. 26. n£íl> 'reť, st. con. fl£ty, (Ul- C^lEtl'. st. con. \p,Efc\ PIur-st. cons.' řlinSb. Sc suffixy: iflBíy 'Í*Ô 'reť, VflBt? 'Jeho oba rty, vwicí? 'iĽho ny'. cn^irisk' 'J«Jich rly'*' 27. ^2 'nádoba', plur. QiSs. constr. 1^2, se suffixy: ípS? 'tvá nádoba', Y^J" 'jeho nádoby', DppSs 'jejich nádoby'. 28. 'ovce', st. con. fitť'> se suffixy doloženo v Deut. 22, 1: 1>5>» 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: 'Jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloňováním se neliší příd. jména od podstat, jmen. Kemi-niuum se tvoři taktéž příponou ftOp 'malý', ft|tpp 'malá'. Plurál D^pp. Jlupp. duálu příd. jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež je ve větě podmětem: yľli ^311 'dům Jc velký'. Chcc-li se doplněk zdůraznili, stoji napřed: ĎVIŠkM VHJ 'veliký jest Bůh'. Pří vlas tkové příd. jméno stoji za svým substantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: bili /V2 '(nějaký) velký dům', SlIJín fPSH '(ten) velký dům'. Po jméně se sulľixcin: iriirTK Hippii 'její menší sestra'. Po vlastním jméně: nSllilil Q^tyiT 'velký Jerusalem'. 3. Smysl příd. jmen maji často různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující části v státu construcLu, t. j. na druhém místě této vazby: Jffl 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; SjlE, 'Jlp 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnlo* habrojätlnr y? slantivy, která v tomto případě sklesnou na siova-formálního významu: "jtfl 'síla', S11!!*"? 'silák', doslovně 'syn sily'; nSlt'-'S 'zlosyn' ('syn nepravosti'); J05ý"*3 'Hustý' ('syn tuku'); ^nti>"*3 'zpupný'('syn zpupnosti');/i«p-j3 'hoden (nebo urěen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, 31) (ale é'jn?"2 v Gen. 37, 3 znamená 'syn stáří'1), »Ä-Í2 'ubohý'; 7Sr*7S"T2 'ničemný'; TjJ"flJ 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); *oy_n3 'dcera lidu mého' = 'moji joukmenovci' (Izai. 22, 4)j e^Ej" S"3 'pán křidel' • 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); pgíj g^M 'muž krví' — 'krvavý'; tl^X 'nn\i. srdce' = rozumný", 'pevného charakteru'; EJJJI ''týJX muži jména' —- 'slavní' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: ;iOX EIOX 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v Přísl. 22, 21 je nOK ^ON). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. Pro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvláštních tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku • p 'z', 'oď: PViT?Jň D3J ('vysoký z všeho lidu' — 'vyšší než všechen lid', 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšši z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. !), 2.) $210 DlílO 'sladší než med' (Soude. 14, 18), "SoO D3H 'moudřejší než kráľ. Mis to adjektiva může býti před 7|fl též slovesný tvar: Eľn'SsO n3*1 (1. Sam. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen liď; ^X*5ÍH VJ3"S20 PjDVfiX 3HX Izrael miloval Josefa (více) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). WK'^O &T3X 2HX IflK"'? 'žc "<> miloval otec jejich (vice) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: bniri. jojsn atd. 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: Slljn znamená též 'největší'; *pj?n X1H Til ('• Sam. 17, 14) 'a David byl nejmladší.' Srv. Gen. 42, 13; Jon. 3, 5. Jiné opsáni děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitivem plurálu téhož jména: E^S^O 1^0 'král králů' 'nejpředněji! kráľ: D'lT,!£^n "Ptt> 'pisců pisní' ■= 'nejlepší píseň'; EH3** 131? 'sluha sluhu' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo 1X0 'velmi': "JXO 31E 'velmi dobrý' mm 'nejlepší', "JXO VI 'velmi zlý'. Před substantivum se klade neodluěitclná předložka 3: 1£»,1 E^ti>»3 'nejkrásněji! z žen' (Pis. l, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako 1JV>3 WJJ 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) číslovky § 48. Číslovky základní U základních číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod mužský: pro rod ženský: ^1. ;il)S(ilnl. sl . i-Oiisl ľ. st. ahsolut. st. conttr. 1 inx inx nnx nnx e^tý 3 ntfSp* wb& 1 nyrnx nysix ys-ix 5 np>pn np/pn a?pn 6 np*p* ■ 7 nystý sw? 8 njěp* njép* i:óp; '.) nyp/r, ryvír, id 99 1 Číslovka 1 má v siatu absolutu Žen. rodu V pause tvar flftM; číslovka 2 v st. abs. muž. rodu v pause B'ÍBk 11 rodu žen. JS>fltí, Pozoruhodné je, žo číslovky rodu mužského maji zakončení ženské pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 ri'iey 12 13 14 15 10 Tfew mri* 17 *it>y n rity 18 10 20 i 1 * 1 = muz. Tylo číslovky jsou složeny u mužského rodu ze statu constructu příslušné jednotky a z tvaru ^j&tf u číslovek 11 a 12, u ostatních je tvar pro normálni jednotku s následujícím -}j»>y. TJ ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem fí'fffjf a u dalších status constructus jednotek rodu ženského s ,1*|"týý. 100 Číslovky od 21 do 9!) se tvoří tak, že jednotka v tvaru prostém sloji bud před desítkou neho za desítkou, následující slovo má spojku V 21 B*1tWfl "l^N ncl)0 IHKl D*"lfeW. l-r jednotek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 fftíhit} 70 tnfsíf 4o rosná 80 ůýbý 50 c^DH W WttiPl oo DHrd 100 je substantivum ženského rodu ,15 Kt- oons, flXIS. 200 duál: B^JIND! "statní stovky se vyjadřují státem construc-tem jednotky a plurálem filXfc: riND "^51'> 800. 1000 je stihstantivum SjSx. 2f,(,() duál B*fi7M> vyšší tisícovky se skládají ze slatu nmslruclu maskulina a plurálu B^eSx : 3000 zni b^bSk fí&h&k 10.000 je buď B*bV|< íľltWJ "«'><> filSl „množství", později i ^"j, X13"). 20.000 pj'jx E"H51>Í' 11(51,0 Vi^ N13") nebo fíW\ Jak se vyjadřuje počítaný předmět, plyne z následujících příkladů: "inx Clp!2 'jedno místo', flpJK Híí'X' jedna žena'; Q-zhl WXÍ 'dva psť, E^trJ Cníi* 'dví aSeny';' B*Jtt> a E*řfi# stojí někdy vzadu: BTtl* tFDf 'dvě města'. Se suľlixem: ErPIti' 'oni dva'. 6*370 rTttHttf 'tH králové', c^iy ÍHtf 'tH města'; někdy přichází i status constructus: e^tt11 J",.!l'l?tí.* tři dny', nebo sloji číslovka vzadu: PflÉFJttJ Cta"1' tinti) r,Í33- tři dcery'. Od 11 výše slojí číslovka buď před počítaným předmětem nebo po něm: B*K*tM "ltW> cjc* 'dvanáct knížat', nebo '•bbb* "líí'y D*j$ ^řOtP' 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá často počítaná substantiva jsou v singuláru: *«'>x ")Jí?2J fWBttJ 'sedmnáct mužů'. Jsou to kromě ještě: 'skoť, B1s 'den', íjjfij 'individuum', 'osoba', *sp 'město', Sjítl* 'dvojdracbma' a Id., 'loket', C^šx 'tisic', "*"in 'měsíc kalendáriu", H.VS 'noc', 101 njtíj 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto Jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: jj^x q*týSlíJ 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: lyyMf MfíŮ 'sedmdesát krav'. Čísla, složená z desítek a jed-notek, mají počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v čislc: tt^n i"W3tth ĽntSff sedmdesát sedm mužů; EPJth Vwti ITVStfh tich dvaašedesát týdnů; D*jRÉ> y^ril hS0 CVpft devadesát let a devět let = 99 let. W*H ilKfi sl° mužů ti^k ľ'bSn fíH&P 10.000 mužů rŤKÓ sto proroků d^'ľ'ÍSt '•bSx tisíce beranů ObSk je status constr. od plurálu d^b^Ň). Jména, klcrá značí údaj časový nebo kus nebo váhu, bývají někdy vynechávána, mohou-li se vyrozuměti ze souvislosti: mtJWJ 'deset bochníku chleba' (vynecháno je slovo "133 'bochník'; 1. Sam. 17, 17); TllOTř 'deset šiklň zlata' (vynecháno btSVfi Gen. % 22) atď.' § 49. Číslovky řadové Jitý N1 První ffiý druhý y&fyvf třetí WS"] čtvrtý *#*on Pátý šestý ^"Stý sedmý osmý ■SPÍ^I devátý """PÍPy desátý Feminina se tvoři připonami: 1. fj_; njlSyN") 'prvá', rpJtP 'druhá', JTtySli* 'třetí' a pod. 2. oď číslovek končících v mask. ná >__:' ryjEŇ ÍVTÍPy. "It^XT souvisí se jm. tyXl 'hlava'. Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dni užívá se rovněž místo řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: t)ht) fi3!£ól NON"? 'v 3- roce Asově'; Gen. 7, 11: HHftb DT "\PVmhy2p2 'vůl dni toho měsíce'; Esther 9, 1: p"\fi 'Hfä DOtýÍ"v 12- měsíci'). § 50. Ostatní druhy číslovek a) Násobné: nnx 'jednou', Epfltf 'dvakrát', y3# 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: CJiy^tý 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomoci slov pyB 'krok', D^Sjl 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32)," q^ó (Gen. 3Í, 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo fflT (l)an- 20- Gen- 43- 34 • 2- Sam-19, 44> s týmž významem: CtiVB 'dvakrát', coys Utbp 'třikrát', nebo D^JI pbp. DOÓ fljbP 'desetkrát'; pfíT Hffl 'desetkrát'; nyp "iriŇ 'Jednou'. Ženské tvary řadových číslovek mohou miti též funkci násobných: ryj# 'po druhé'; J^Chan E?B 'P° Pate' (Nehem. 6, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základních číslovek: CMttJ D^^j 'po dvou', nt£>tCÍ r\Wp 'po šesti', též se spojkou: týtih !l*tý. 1 počítaný předmět může býti opakován (Num. 13, 2.) (•) Zlomkové: ženské tvary řadových ěislovck: J-^ytýfl 'devi-tina', H'l^íyy 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů š vokalisací (u laryngálň ■): t^oft 'pětina', y3*| .čtvrtina'. Zvláštni tvary jsou: pro polovinu (Exod. 21, G a j.), pro třetinu, {J^Síľ. jeko míra (Izai. 40, 12), pro desetinu ?ľi{ýy (plur. DOlíľS?)- též jako míra pro obilí a mouku (Lev. 14, 10 a j.) 102 103 slovesa § 51. Úvod a rozděleni 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je trojí. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná oběma rodům; b) číslo, ktoré je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadruje především dokonavost nebo ncdokonavost děje spolu s časovými vztahy; d) způsob, jenž je u perfekta jen indikativ, u imperfekta vedle indikativu ještě jussiv (modus apocopatu»), kohortativ (volun-tativ, cnergicus) a imperativ. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak miru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a inlinitivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nich dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštní jejich skupinu tvoří ta slovesa, která mají některý ze tří radikálů laryngál (H- V< ŕ!) Po př- 1 K silným slovesům patři i ta, která mají ^ na druhém místě a většina s ^ na prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se mini. j jako 1. radikál se v mnoha tvarech asimiluje, ^ jako 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. » a ) působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třetí radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělime slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. laryngální a to: a) s laryngálem na 1. místě (I. lar.) B) „ „ 2. „ (II. lar.) Y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2». Slovesa slabá s — ; na prvním místě (I. n) 2". „ „ „«) N .. i1') 2°. ,.....|!) X - třetím „ (III.*) 3\ „ „ „—^a*„ třetím „ (III. inflrmae) 3i\ „ „ „ — ^ai„ prvním „ (I. w, j) 3°. ,, „ „ — i n •>,, druhém „ (II. w, j) 4. ( „ „druhým a třetím radikálem stejným (II. geminatae). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) III.' a I. n: 'zdvihl, nesl'. b) III. infir. a I. n/filM 'roztáhl'. c) II. gem. a I. / nebo* í. n: yy» 'bědoval'; DDJ 'chřadl'. d) III. inlir. a I. /: n f 'zářil, byl krásný'. e) III.' a I. /: sa1' 'výš'eľ. f) III. inlir. a I.V|73Jjl 'chtél, zamýšlel'. g) in." a II. w: ^''vejiti'. 6. Slovesa čtyřsouhlásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nejjednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae waw a mediae jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž se slabé hlásky objevuji, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qft 'vstal', inlin. Qlp; kořen bjn, perf. 'pozoroval', infin. f3. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso ^yg 'délaľ, jehož tri souhlásky vyznačuji umístění radikálů ostatních sloves. První radikál se značí £• druhý y, třeli "}• Na př. je sloveso tyj; označováno protože má nůn na místě prvém, t. j. u vzoru na mistč Q; nebo ffp je značeno »"y, pj{ jako i"y, jako x"7> N!ÉS Íako S"Q ■ X"7 a Poa- Slovesa mediae geminatac se značí y"y. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je___( č § 21, 2), z *qatuna jWj 'byl malý' (u > ô § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qalalu 1 impf. *jaqluhi u pf. *nalana J impf. *jintinu i pf. *kabida i impf. *jikbadti 1 pf. *qaluna u impf. *jiq(anu J " Odtud hebr. ^típ' a Ml proti 133» a ?t5J3». Participia aktivní qal jsou 132i 7bp, tedy vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene % ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugací, které modifikují význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso Sy2> 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením j před kořen a jmenuje se SypJ nip'al: qal StSp. nip'al: StSpJ niqtal. Význam její je 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivní: St2pJ 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal 'noty 'hlídal, střežil', HJtJi} 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní še zvláštním zřetelem k podnětu): qal 7Xt£J 'žádal, prosil', nip. 7Nt^J 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativní, t. j. vyjadřuje, že někdo trpi, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: tyil 'přistoupil, vyptával se', nip'al {#113 'strpči, aby byl tázán, poskytl přístup, vyslyšel'. Konečně niá i význam vespolnosti (reciprocity): £Bt^ 'soudil', fůBlýJ 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 29, 9, Joel 4, 2 a j.) (i) Třetí konjugace, se tvoří zdvojením středního písmene v kořeni. .Jmenuje se ^yg pi"61. Význam má především intensivni, t. j. vyjadřuje, že činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: ipg 'přehlížel, prohlížel'; 3/13 (od 2fl3), 'horlivě psal'; "|3p (od "i2p 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); 13ty (od "i2tý 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pľ'čl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativni): "jqS '"čil se', "(bS '"čil (způsobil, aby se někdo učil)'; tZ^lp 'byl svatý', t£>1p 'učinil svatým'. Podobný význam má (i. konjugace hip'il. Další význam je deklarativní (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): pIX 'by' spravedlivý', pllf 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); "133 'byl těžký, vážený', 133 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal 7pD 'kamenoval', pi. ^pp 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); ")gy 'prach', pi. igy 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 y) Čtvrtá konjugace jc passivum konjugace třeli (nebo i první) a tvoří sc zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje pu**al: -"top vufínl, 'byl zabíjen'; -n-g pu?-ffctf, 'byl navštěvován'; -[qH 'byl učen, přivykán' (Oz. 10, 11. Pis. 3, 8); «"22 'byl ctěn' a pod. S) Pátá konjugace bvEľlľl hitpa"ěl se tvoří předražením před-_ pony fín před kořen a zdvojením druhého radikálu: ""í2pr"T ItitqatM, npcrin hl{paqqe4 a pod. Významem jc reflexivem k pi"člu: BHp 'posvětil', \tftpfíHi 'zasvětil sc pro někoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: B*J>D'íVlíkl',t3t#"JJ",n 'svlékl se'. Význam vcspolnosli (reciprocity), na př. JINÍ ''hleděl', >x"lflfl 2. pl. impf. muž. 'vzájemně na sebe hledíte' (Gen. 42, 1). HiípV'čl vyjadřuje dále, že se někdo chová nebo stavi tak, že má vlastnost, vyjádřenou v základním kmeni: 'byl velký', h^itVl 'ukázal se velkým'; CDH 'byl moudrý', BJřJfifl 'ukazoval, že jc moudrý, chytrý' (lix. i, 10), 'dělal se moudrým' (Kaz. 7, 1tí.) e) Šestá konjugace se nazývá bvBrl hip'H a tvoři se předražením -j před kořen: TÍSpri. T&fih ald. Význam je kausa-tivni, zřídka deklarativní; bud někdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v qal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje hipll, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: »JJJ> 'bydlil', Y>2ffrl 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (Još. 18, 1. Žalm 7, (i). i) Sedmá konjugace má jméno Sj/ch liäp'al a tvoří se rovněž předražením n před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě ^ qämais haltip a po druhé souhlásce kmenové nemá Místo v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bvSiľl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: *ff*?fŽ^T, tS{í),"1 Významem je häp'ul passivum k hip'Tlu: "fpSl'ň 'odevzdal', l&fifl 'bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugaci znázornili lakto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nijVal 2. Intensivum pi"čl pu"al hitpa"čl 3. Kausativum hip'11 häp'al Pozn. Užívání slovesa "".yg jako vzoru je vypůjčeno z arabštiny (arab. gramatikové označuji gram. vzory kořenem f'l a jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl v 11. stol. JiJná Abulwalid Mer-Wtn ibu Gnnnäh. Protože má tento vzor na 2. místě laryngál, což působí někdy oblize (srv. zdvojení), zavedl M. Qimlu vzor "-.pg, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dägéš leuc. Proto v 17. stol. vyvolil J. A. Dani sloveso btíg. První konjugace se nejmenuje "iyg, nýbrž š p ('lehká'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji lim, že na-onom místě iná býli (a je u normálních sloves typu qálal) zdvojeni, u laryngálů však není (§ 11, 4). G. lieer ve své mluvnici nazývá proto odvoz, konjugace tvary vzoru (místo pi"ěl qittěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v hebr. není. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanosl děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v přítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brali tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoří těmito koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. '1-fí ŕ. -4 -la -ť ■41 Pl. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. -tícm -txn -nu 3. Inperíeklum se tvoří jednak příponami (afformativy), jednak předponami (praeformativy); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. Pl. 3. m. i..........< ;.....u 3. ž. PIJ.....fl '.....'"' 2- m. ^•ž. nj_..,n '.....'"' 1. spol. _j n..... 4. Jak se připojuji tyto elementy k slovesnému kořeni, ukazuje příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Ni? ň 'kdo' ti oznámil?' (Gen. 3, 11). frftfi) fíWľlQ 'co jsi to'učinila?' (Gen. 3, 13). ft# ypii pSrp.iO frfl ES^M 'muž byl v zemi 'Us, 'Ijjób (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): f}X",nX ?7^1 HliTl ...IttxS bWHfXto VSlb nnx DT1 bWQp '« Hospodin* obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tím, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...,"ltM7 "IliJX ÍFSxSp 'dílo své, které byl učinil...' (Gen. 2, 2); 112 3. který v minulosti nastal, ale jeho následky sahají do přítomnosti (perfectum praesens): 'vím, znám' (lat. novi), '•fiyj1' 'jsem unaven'; jpj 'je starý'; 'jsem spravedlivý' (Job 34, 5); ftbl_l 'ísi veliký' (žalm 104, í); ^flODp 'Jsem malý" (Gen. 32, 11);' 4. trvací a opětovaný: tflipX '"kam' (Job 7, 13); ^ti^x -jpy ab D^xtsn vy$fi u>vé\ hff,$ ^\br\ tib *ie>x tyxři :2t£^ XS Wltb 2tJMD21 'blaženosti niuže, jenž nechodí v radě zlých a na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá' (žalm 1, 1); 5. pojatý gnomicky, ve všeobecně poučných výrocích, významu praesentního: flpj^ rDtý"Xi7 121 DfiX DW Ähl^J 'nebot on (jest) vyhledávající krve, pamatuje na ně, nezapomíná na nářek utiskovaných' (žalm 9, 13); 6. přítomný v přísahách a slibech: -flx 02*7 HAJ ľlVvbž 'hl*i dal jsem vám (= dávám vám) všechno rostlinstvo' (Gen. 1, 29). 7. budoucí, ve slibech: fljja tjTOftt ^X2 íllÓ "BjHflJ Jllt^X 112t^"nX x"1pri1 'a řekla Lea: (Je to) v mém štěstí, nebot jako šťastnou mne budou velebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: ^Itýn2 D^íin DPÍI uwbv Pjjj iiK rnpSjc px2 rj^h bňl'ilK 'lid chodcu v tem'- notě — oni uvidí světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (Izai 9, 1). 9. Perfektum iná někdy i význam kondicionálů, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: ijS TPfl P.1x22j iTST *JW ypqi rrppfo u*n ano? tsyp? Tito 'kdyVy iiošpoďin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (Izai. 1, 9); 8 Mluvnic* hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: EPH3.M »fl7M 'CN ''n'ľX *JWjj?í> Dpn npy *| ,!? nm jáiw nn£í''kďyi>y búíi otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval se mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen. 31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních označuje spiše děj minulý, kdežto perfektum sloves neulrických výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar "12.3 ÍĽ adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: ztěžkl, je těžký. — V moderní hebrejštině má perfektum význam minulého času. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se tvoří allormativcm i praeforniativem v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformafivy, naopak v plurále je praelormaliv jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud se týče souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liši se arci podle okolností svou voknlisaci. U silných sloves v zákl. konjugaci (yal) je důležitější předpona 1. os. sg. x (s"gól vlivem laryngálul), v pi. je všude u předpon š"wá, v biji. a v háji. á. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické | : TfStDpP (2. pl. m.), T'nSPlýP (2. sg. ž.), 71T"iy (3. pl. m.), jmenovitě v pause. Odtud dlouhé vokály v předposl. slabice (místo lU/liň, lišlakk'rí, jeatl'ru). Pozn. Bauer a I.cander maji pro impf. název aorisl, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: ^3» TO PTjnntS 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). nfyp -ifítä riH 12>nn ntV 'zitra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 nyr* t^x nx"u-xi? iiQtf »a ^[ja wtÄh wr\ 'h irpx;-xb jm 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodini"' (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: "jy IDX'1 npptý nx!£>p rrpnxní ...iwaai ix#-dx iti>x 'ä právii- „Až zpustnou (perf.) města... a domy... a země zpustne v pustinu (— zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: ^t2pp xS 'nesmíš zabiti', líh 'nesmis krásti', ^3XP. bzU 'smíš jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání atd.: i^BJ *0"!~P "li^S 'aby požehnala tobě duše má' (den. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '2 'P 7yp^); pXiT^D "'JQ-Sy ř,!,,SJ"|E 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., značí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: HřSjJřTHQ 00 bledáš'?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž trvá v přítomnosti jako pokračování děje minulého: JWfi pinS "rbPP l)r°ě stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. QXTipíi''1 D3P! *3 'moudrý syn rozradostňuje otec' (Píísl. 15, 20), při ději opakovaném: lE-TVl ClŽnn n^íl'yp WKJ D3PX honili vás, jako to dělávají včely' (Deuter. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často věta niíT1 IDX'' 'praví Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo delší dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: O^iT^S 2VX Í1ÍW1 Í13S 'tak činíval Job všechny ty dny' (Job 1, 5). Konečně i po částicích fx tu, pak, JJ^IS ještě ne, D1E3 dříve než, "jy až: Wfjň/yi "ÍÄT ÍX 'tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); ngjQ ÍX "t* zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); ffy* }-*"IX3 f1*ÍT* '(a všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); x^fl 01533 'dříve než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výsky t perfekta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: 'jíOfTxS mjX 'byl bych zahynul, aby mne ani oko nespatřilo1 (Job 10," Í8).'"' § 58. Wáw consecutivum 1. Vypravování několika minulých dějů je vyjadřováno tak, že první děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je 1 se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě "dějů budoucích je první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je \ Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje consecutivum, v hebr. mluvnicích "ipgfln '1. conversi-vum, jako by obracelo (*B!"f) význam sloves, tvaru v druhý. Příklady: (2. Kr. 20, 1): vro# vbx Hraji fíqb n*pm rtbn cnn cp»? ...ÍOX'l K'JMrJ 'v u'ľ1» dnech o ne moc nňEzechiái smrtelně,'i přisel k němu Izaiáš, syn Amosův, prorok, a pravil...' druhý případ (Izai. 2, 2—3): nnji rnyiio uvi) anrn tykl? ítí,t-jv3. -in nj.T ITDXi D*Ä*1 D*tt? )6břl) : D*ljn"73 fbk 'opevněna buiě hora domu božího na vrchu hor a povýšena nad vrchy a pohrnou se k ni všechny národy a půjdou mnohé národy a budou říkali...* 2. Před praeformativním x, jež se nezdvoj uje, má wfiw místo __ samohlásku : nj3X" :l vzal jsem'; při praeformativním jež má š'wa mobile, zdvojeni většinou neni. 3. Stoji-li wáw před jussivem, přechází prízvuk na predposlední slabiku a koncová samohláska se zkracuje; většinou je však jussiv stejný jako imperfektum. Příklady: (od -)OK 'řekl'), -iíjX'I 110 'a řekl'; ^fyt (od »^f| 'šel'), r^f) 'a šel'; f\Q 'zemřel', impf. ffíĎ^ jussiv pfot, s V fljjS] umjjdmát. 4. V 1. os. sg. i plur. stojí někdy wáw cons. před kohortativem. U záporného tvaru slovesného stojí wáw před zápornou částicí a po perfektu v tomto případě bývá zase perfektum. U perfekta je po waw cons. prízvuk v 1. os. sg. a v 2. os. sg. m. na konci: /"StĎp, ale pblCpl '« zabiješ'. V jiných případech se perfectum consecutivum oď perfekta s waw spojovacím (copulativum) nedá rozlišiti. § 59. Imperfektum konsekutivn! 1. Imperfektum s waw sousledným se pozná velmi jasně podle 5 s následujícím zdvojením, případně zdloužením před x (762j3'1 'a zabil', StSfíXl jp, (od 11 sloves luryngáhiich: "tfijp (od ipy)'; slovesa třetího laryngáíu maji v juss. hifi. : nS^'. jinak je všude krácení: Qp» (od C»p) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové f( ; od poru-čiti je impf. pi. fWtt*, juss. flp (j'snw). U sloves «"y a Vy je u změněno v 5: j^q 'zemříti', impf. juss. j^jjs '"P- Impf. fít^t Í,lss-fitffi. Jak ě, tak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádření zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je b$ 'ne' (lat. ne): Níflfl 'at vydal' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); fintýfrSx 'neničí' (zákaz, Deuter. 9, 26). Po záporce může býti jussiv zesílen též částicí \"7fl XJ"Sx J73,**1t5 'at není rozepře' (Gen. 13, 8). Předcbází-li před jussivem imperativ nebo kohortativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: ftfev, ÍJJ3TÍX Xl>1^ 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6, 30).'^20 D^^BITI TW niiT_i7X WF&fí 'Prostc k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby óde mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se v konjugacích qal, pi"ěl a hip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi"ěl samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: fintStM?] ľvS\1X 'Ľnci plcsati a radovali se'(žalm 31,8); SliTl nxlarrrix nXIX' XrniDX 'Půjdu tedy apodívám se na to vciicé viďoňí'(Exod. 3,3)V^ej ^bSnfi yap* rfo&i "h nx'opn ffiaX D"lfí3 11 přines mi, at jim, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen! 27,4). 1'ozn. Jiný název pro kohortativ je volunlativ (vyjadřující hnutí volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. ni. rodu s infinitivem conslr.: b\£p 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před níž se mění dvoji š°wá v .= 'Stpp (§ 24' 7; 2r>> Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: lSí2p. V 2. os. ž. pl. je koncovka |-jj: íljSbp* 2. Imperativ 2. sg. ni. může býti zesílen na konci ]"j_: 119 . itůtii i.ot'ľ arcibiskupského a.i v Prešove konsekutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nanbn tyli} *flM nby vrii< fa>atjh rrw la^i ^"tUa "?fflK'OK"b| »rl3^ni *^3?S '« řckí Juda'Šimonovi, svému bratru: Táhal vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovat! (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: týl'1') SSla* VfSjb *bfí) f>Íf> 11533 '« jitra rozkvete a mění se, za veěcra jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: nato finpSi íji/rj íyhyfí] tjpn idnSd nSt^ 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které však většinou se nerozeznávají od indikaLivu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v hip'íl, kde je místo »_ psáno : impf. 7ipj3% jus. StĎjT. Stejně se mění /vřu sloves slabých: gjjl (od t^Jj), (od jjg* (od 3^), Oj* (<><> mp). h}) (od V$> HXQ) (od 11 sloves luryngálních: fioyi (od "IQy); slovesa třetího laryngáíu mají v juss. hip. : nStP''. jinak je všude krácení: cpi (od mb) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové fi ; od poru-ěiti je impf. pi. HIIT' juM< 11T (j'?'"")- U sloves 'fy a vy je « změněno v ô: ffíQ 'zemříli', impf. fí>jQ\ juss. hip. impf. fí>fo\ juss. /10\ Jak č, Lak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádření zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je bii 'ne' (lat. ne): X2Í1P, 'a' vydal' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); nn^ff^S' 'neničí' (zákaz, Deuter. 9, 26). Po záporcc může býti jussiv zesílen též částicí XJ: \"t/l NJ'^N rWlE 'at není rozepřo' (Gen. 13, 8). Předchází-li před jussivem Imperativ nebo kohortativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: fýW ftÄ"Í1|J 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6, 30).*^(pi3 pJHlŠiV! -ID^I ni,T"bt< 'Proste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby óde mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 67. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. Imperfekta připojuje se fi____vkonjuga- cích qal, pi"ě) a hip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'el samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a mafii: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nrfO'i'XI 'ľ1icí plesati a radovali se'(žalm 31,8); b"^n nNISl-rris níOXl «rn"]ĎX 'Půjdu, tedy a podívám se nato velké vidění' (Exod. 3, 3)v>tfBJ mSjWJ 11»3 T>$#] >b ľTIfÄfll flIDS D*1E3 a přines mi, at jím, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen! 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntativ (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: "JJÄh 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před níž se mění dvojí š"vva v : *Slpj3 (§ 24- 7: 2r>- l)- Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: I^SSp. V 2. os. ž. pl. je koncovka |"|j: HjSttp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci |"j__: 119 - Ctickô* itolkktthO arcibiskupského .••radu v Pretove nbap (qatis); -ora 'p^i' rvutf 'strez'' nwí* 'leíI'- ImPer- Wp-SapH má ene'rg.'tvar n^pprí. 3. Imperativ se zesiluje částicí «j (Izai. 5, 3 a j.) Kromě rozkazu vyjadřuje též vybídnutí:'ll^h n|512fS DD*? Wlt IDrr^B? 'rozsévejte si k spravedlnosti, žnete k milosrdenství' Oz'eáš ÍÓ, 12; žádost: tjap np řVTtWJ S]D3 iS Haly TiaTlX l"l"12,pXl 'kěž mne vyslyšíš, dám (ti) stříbro (za) pole, vezmi (je) ode mne, chci pochovati mrtvého svého tam' Gen. 23, 13; dovoleni: pí iS "lläX'l 'a řekl mu: Bcž' (2. Sam. 18, 23). 4. Zápor se vyjadřuje imperfektem s xb nebo jussivem s bn. Rozkaz v 3. os. se vyjadřuje jussivem. § 64. Infinitiv 1. Infinitiv vyjadřuje děj nebo stav, který není jím samým uveden ve vztah k nějaké osobě nebo nějakému předmětu, nemá tedy osobních koncovek. Jest dvojí: prostý (inf. absolutus) a vázaný (inf. constructus). 2. Prostý infinitiv má význam imperativní nebo se jím zesiluje smysl slovesa stejného kořene, před nímž stojí: DVrrnX lior nyn-Sx nti>» "l»X1 'a řekl Mojžíš lidu: Pamatuj na tento den' (zde má inf. *flgf smysl imperativní, srv. české 'mlčet!' a pod.) (Exod. 13, 3); pyiC pýj{ EX 'jestliže křikem křičeti bude ke mně' (Exod. 22, 22); J}]^ UJDt!* 'slyšte slyšením' (slyšte pořádně) (Izai. 6, 9). Někdy je sloveso doplněno dvěma infinitivy: n^K^l D$n r&y-*\v aitth xir xri nnyn-rix '* vypustil (Ňoěj havrana a vycházel vycházením a vracením se (= vylétal z archy a zase se do ni vracel) až do vyschnuti vod' (Gen. 8, 7). 3. Trvání děje vyjadřuje se infinitivem VJfl od slovesa nfl 'šeľ: Eltfi ifan f"l.xn bya D^H 13tth 'a'ustupovaly vody s vrchu země postupně' (dosl. eundo et recedendo) (Gen. 8, 3); 120 w^n nrrx rťpppa tfptf n*a ^'bv ijvra nr»n rrfjřj ...í'ýjl ^\bíl 'a krávy přímo šly na správné cestě (= šly správnou cestou) na cestě beth-šemešské, na jedné silnici kráčely stále a bučely" (1. Sam. 6, 12). 4. Někdy stojí infinitiv absolutní na místě určitého slovesa, zvláště jde-li o děje, budící úžas nebo rozmrzelost, nebo po jiném slovese určitém: 1j-|j< 1H31 ...1P3M ffS-^X wbl} fróS *S ^Xlty'' ^pt^-Spp 'zjevil jsem se dómu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (1. Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může miti suffixy objektní i possessivní, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. py Pil 3,115 fiyin 'strom vědění dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce b doplňuje inf. constr. určité sloveso: "ipx'? "10X 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iy(Jlt*3 'když slyšel'; 1JJ5B2 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:-TyriTiX flXlS 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po ppfi vyjadřuje inf. constr. s h děj budoucí; j-pn můžebýti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: X1eS tftitfft Wl 'a bylo slunce na zapadnutí' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). VT1 IIídS lyDrt 'a byla brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). "ľ[Spn lytí^'^X X121? 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Inlinilivus constťuctus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: b^jTTlty WK"fiK JTlSS Ppŕll 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opčt porodila (Gen. 4, 2). Taková slovesa jsou: Sj"ip1ľT 'pokračoval', ^31 'inoliľ, UPNI 'žádal si', 'měl zálibu' a pod. 10. Infmitivus constr. prijíma suílixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla suffixy jmenné. Ale tyto se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho povahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: -j-iK ffljříj? mé vnx VWiíA rip-^p xri "USi^nS vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso ^3,1 (hip. od ,"13J) vyžaduje akusativu a proto infinitiv rftSft má také u sebe akusativ IO^StISTIX. 11. Jmenná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že může. státí v státu constructu. Někdy se obě povahy stýkají v jednom verši: flN DTlbX ÍTÍT ľlW D1*| 've dní stvoření Hospodina Boha (gen.) země a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na iniinitivu JTJpty je závislý genitiv ETíSx HliT a ídií& předmětný akusativ WQp) [*"}X» Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium má význam českého přechodníku nebo příčestí. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): ?tí3« žen. ÍTvtó 'zabíjející', a trpné: Sltíj5> žen. nSlKp- 'zabitý, -á'. Toto dvojí participium je jen u sloves aktivních. Neutrická slovesa mají jen participium činné s významem přidav, jména: "133 Těžký', "top 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru H^Bb j^ště tvar segolátní fi^pp, 122 b) V nip'al je předpona j, význam je trpný: 'ľ'tppj, ž. nSpp.2. c) Pi"ěl má jen aktivní participium: Sppp> ž. plbppp- segolátní tvar flSppp, Zde, v pu"al, hip'il a háp'al je charakteristická předpona a, d) Pu"al má particip. pass. významu: ^ffipp. ž. jťľppp* e) Hitpa"ěl má v part. předponu fiQ, význam je reflexivní: b$pm< ž. nSpprp. segol. tvar fífeferp* f) HijVIl má jen aktivní tvar: S*BpP> ž. HTppP* g) Háp'al má part. trpného významu v tvarech Stppp (mäqiul) nebo Sppp. ž. ,"tSppp. Pozn. Nip., pu. a háji. maji v poslední slabice samohlásku_ä. Žen. rod má v nip. a hip. také segolátní tvary flSppJ, JlbtDpp, Množné číslo tvoří participia stejně jako podsl. a přid. jména příponami ps a rfl__, 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu constructu a maji sufíixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa a přijímají objektivní suflixy. Srovnali lze rozdíl: 'tvořící ume' (creans me), ">p>y 'mens creans' =- 'crea-tor mcus, můj stvořitel'. Příklady jmenného významu: Q^rtSx NT 'bojící sc Boha' (Gen. 22,12); t[f)^3 'Ot^ľ1 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); ClSn B^oS 'oděný lněným šatem' (Ezcch. 9, 11); ffjfp "ip"13 'požehnaný Páně' (Gen. 26, 29); ve významu slovesném: Cy3 EPŤV\ 'panující (plur.) v národě' (1. Král. 9,23); TPTŕlX TN 'nenávidící Davida' (1. Sam. 18, 29); tlfiM "I lift 'opásaný efodem' (1. Sam. 2,18); ^JTfNäfi (part.pi.) 'opásávajicí mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium sc shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: fllXlP! DiT^SJ 'jejich oči vidoucí' (= které vidí.). Jako sloveso má participium 123 u sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: ni!T"Sy HDŠ 'doufající v Hospodina'. Má u sebe předmět i ělcn (žalm 18, 33, zkracuje vztažnou větu). 4. Sc zřetelem k času má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistiti jen ze souvislosti. Tak znaěí ^c; 'padající', padlý (padlí)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně flfi 'umírající', 'zemřevší', 'mrtvý' i 'ten, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (Slt2p) má význam jen minulý. A. Nejěastějši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný:»5Jy kfíi 'bojící se (jsem) já' — 'bojím se' (Gen. 32, 12); X2 iní rjb.l 111 'pokolení míjí a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); Bnfífff^i C\?Sl 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); C',|5,12r "11 fTBTJ V"VC 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). B. Význam budoucí má participium na př.: IjrtiX DT/llPO"^ ITil DIpÄlTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); 'O'íj/ liý" ,3N"ltt*N nx''o, co já učiním své vinici' (Izai. 5, 5). Srv.'ť Gem 41,25. Č. Minulost značí participium na př.: BTT*3itJ D*Í3*lQ CH *TT*1 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); H33 iyrn:ni hle, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese fpj-j má participium smysl minulého času trvacfho: íiltýlH Wl 1(5311 s'{0(-byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Soude, Í6, 21. 5. Po částici fj^fj 'Ideľ, k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného času: IJJin1? Í|S Cn:np tfřtH Í&y rtin 'Me, Esau, tvůj bratr, hledá upokojeni vůči tobě (tím), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); 'IĎKrT/lK *pJB£5 >llle' Ía vyháním od tvé tváře Amorejskčho' (Ěxód. 34,'ll).vSrv. Gen. 16, 11 a j. 124 Někdy má i význam budoucí: TDarmX K*3tt ^JXl flNil"Sy Wti 'a Já> h'e' uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv'. Izai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: nity,! WTÄ CpSx d^Xp WIJIj nirtl 'a hle, my jsme stavěli'snopy uprostrecľ pole' (Gén. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě & se suffixy: y>l£>lo "Sjtí^dx 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného Mg: llbpo flS^f dx 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). 6. Hojně sc uživá participia aktivního v stavových větách: Snxn-njiD 3t^ xírn xipp r^xs nin; vSx xti 'a zjevil se mu Hospodin v doubravě Mamro a on (byl) sedící u dveří stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádření přítomnosti v 1. Pro vyjádření praesentniho děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmeně osobního samostatného a participia; jc to vlastně nominální věta typu »3ÍIJ 'Ja (jsem) zabíjející' --- zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (s výjimkou přesmykmttí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevuji všechny tři kořenné souhlásky. 2. Nip'al: n po praeíixech se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v infinitivu a imperativu má druhotnou předponu jejíž n se assimiluje následující souhlásce. ■ • » 125 3. Pi"ěl má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji (3T3 lkal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cmfatieká hláska t, ?, n, 'chránil si', iíid : .. inonn je innča 'skryl se', SlJUlfl Je bTOJP' 'ospravedlnil se'. Při tom se f\ předpony mění po j» v Jjj, Před zubnicemi řl, 1 a se předpony asimiluje těmto souhláskám (doklady jsou od slabých sloves): kořen K3"t : uit. : N31ľ1' 'byl rozdrcen', Xttfi : » : Ma$ňi 'poskvrnil se', DOľl : »• i DBWIi 'poctivě jednal s někým'. 6. V hip'Il je v perfektu předpona fj, za druhým radikálem 1 . V 1. a 2. os. sg. a plur. mění se toto hirajq v pat.ab. V imperfektu předpona není. 7. V häp'al je předpona vokalisována_qämaes h5(:up. Někdy se objevuje původní samohláska_: 22tí>ľl uy' položen; 1íjblí>n 126 'byl vržen, převrácen', 3. pl. 13)StS^n> 2- sg.impf. ž. *p7ttřj!| (v impeii. předpona |"j není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: *1EÍ£J 'střežil', impf. ^figfa bl_2, liip. Sn3,"I. ii"PJ- ShB? oddělil'; 133 (133) 'byl silný', impf. "1331; bií 'byl velký', íňp. 'vychovával', impf. qal '7131; "1DT P>- "IIST TÚÄl. zpíval'; 'vzal, chytil', impf. Ij^j 'učil se,' iinpf. ia^> P'- ~"l£ib> imPr- la'?*, 'učil'; "©0 'čítal', S|5D 'kamenoval' atd. Cplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddíle paradigmat, vzor (č. 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět, /.ájmenný v akusativě (zřídka v dative) vyjadřuje se. připojením zájmeně osobního přívěsného (sufflxu) k slovesnému tvaru. Reflexívni předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'al, hilpa"ěl). Tvary suflixň 11 sloves jsou stejné jako suffixy 11 jmen, jen v 1. os. sg. je suffix 13 (§ 28). 2. Slovesné tvary před suffixy mívají jinou vokalisaci, poněvadž suffixy byly přivěšovány ještě k tvarům původním, neredukovaným. Před suffixy se nemění tvary hijVílu, protože hipU má neměnné samohlásky. Kromě něho připojuji se suťlixy jen k tvarům konj. qal a pľ'čl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před suflixy zněly takto: pl. 3. os. sp* qalúlii 2. os. m.* qatnllú(mu) sg. 3. os. m.* qalála 3. os. ž.* qnlúliil 2. os. m.* qaláltä 2. os. ž.* qalálll 1. os. sp.* qalálli 2. os. i* qalalllnna 1. os. sp.* qulálnú 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se sufíixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: »J7M 'zabil mne', z pův. *qaiála-nl, suffix způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§21, 1) a ve slabice nejdále od přizvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týče, jest na suffixech od počátku jen v 2. plur. muž. D3_ a na 2. os. sg. muž. í| v kontextu v 3. os. sg. in. perfekta a imperfekta. Jinak byl prízvuk na poslední samohlásce před sufhxem. 4. K formám suffixů jest poznamenati: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá ô: *šamaráhu > *šamaráu > ")-|)0t£* (ale je též VHlStí*), 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qataltáhu >'*qatalláu > IflSéjľ)''zal)il jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *qalalá-hu > nStíft 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataUá-ha > T\pbtp 'zabil jsi ji'! Koncové *f-hu dá -iw, V_, na př. *qa(allt-hu > Vrfttpp (ale též Xtfjjhtíň. Konc. 3. os. sg. žen. se suff. tfl dává též VTD^ 'ukradla' jej'. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, prízvuk: *^)7lĎj3* 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka j-jj- koncovkou mužskou !) : \31?tppf1 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). U tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): ,J!7t2p'' 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy • a Q3 bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_ä: 1J7tó* fäWWi 'zabije tě', qy*ra.y jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojování suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J _ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňováni, vybízeni 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -an). Při tom nastávají hláskové a pravopisné změny; -án-nl, -xn-nl > '} ' i -xn- -kä > ij JL -xkk5; -xn-lul > \J_ ; -xn-ha > 12 v 1. pl. xn- -nů > u j.. Na př. »$pfj% ^opv U*|iafJ> niScpr 7. 11 imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutůli, pl. *qiUúlft, *qutúlmi. Z *quiůl je náležité fjtó) (§ 53, 5), ale se suf-fixem: *qulul-č-nl > qůfl-é-nl *fftíi (s0 spojovacím vokálem ě. § 21, 6). Ostatní tvary se suľfixy jsou: '^fíppi \"'l7í2p atd. 8. Infinitiv constructus (typ 7tó"Ji roven imperativu), je též z pův. *qulul, se suli. 1. sg. *qutul-l > '""jpp, se spoj. vokálem \J"?pp (má obojí suflixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suffixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'il: př. ibpp. rťrpp; ^Spp. •"rSpp; *jSop; ojftó. ]bvp; asbap; IJ^Bp (suffixy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múž.)'; biji. i-yppi. i^ppi; ^ppi. -^pprr; ^ppi; D-vapn. i^ppri; u^ppi (k 3-os- ss- Perf- muž-); k 2- ss- imPe~ rat. muž. in^ip'pn 'dej ho usmrtitiľ 10. Analogicky se připojují suffixy k tvarům ■ sloves ostatních tříd, na př. středního laryngálu: 3. sg. impf. muž. ">;pity'> (s 1'říp. 1. os. sg.), íjp-|p> (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: *JiyoíJ> (2. ])l. m. impérat.s 1. os. sg.), \5ni">lS>» P< SB- imPf- m. s 1. os. sg.), wS^'l (3- sg. impf. hifi s. 1. os. sg.); první nún: *}}F(i (3. sg. muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jod (*\vaw): 1JJ*T> (3. sg. muž. impf.); střední zdvojené: ŤpfĎD obklíčil jsem tě, 'jjaDK 'obklíčím tě', 1120'' 'obklíčí ho', hip. VIJJpN střední wäw: ^p,o'p» 'položil jsem tě', 'ÓROlp 'položil jsi mne',' If&HPM 'položím tě', íjpifij* 'potře tebe' hip. lipíp'' "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiae iniirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplně: »j^|, imper. "J^j, imperf. ■jj'jjjj atd. » Mluvnice hebrejštiny 129 Přehled suffixů u tvarů perí. qal. Sg. 3. m. "*Stpp rťptap nStap 3. ž. •fflStflp njiStpp 2. m. — — fíphtíp 2. ž. — — rľ'ňSiap l.sp. — VWPi^pjj yrhüp PL 3. sp. ^iVtop Tfibap iniSap rnStap 2. m. — — ninSpp 1. sp. — ífijSap inijbipp rrobtflp mne tebe (in.) tebe (ž.) jej ji ___ Sg. 3. in. utaj? crjStap nbpp 3. ž. ur^tap 2. m. ijfiSpp — DP.StDp 2. ž. 'rnSep — l.sp. — nrrSsp • • - i: Pl. 3. sp. DDI^ttp DlSttp 2. m. ijinSap — ninSap 1. sp. — D31jSt2p DljSttp nás vás (m.) je (cos) 130 Přehled suffixů u tvarů imperf. qal. Sg. 3. m. 1 i 3. ž. **^pn inbtcpp nbtopfí 2. m. — nbtppri 2. ž. vbtpr. — TT^ttpr n^Epn l.sp. — nStppN Pl. 3. m. mbtpp' rntajp? 3. i l ni. ž. ^iStppp _ — rnStppp mStppp, l.sp. — im* ■j^tpp; nSippj nStppj mne tebe (m.) tebe (ž.) jej ji Sg. 3. m. ~ T _ _ ___ 3.Ž. 2.m. »jSepr DD^tppp, 1. sp. — D-jSiapK tbtis* - i li « Pl. 3. m. * I h • DiSiap* 3. ž. 2. m. ž. i;,i:Dpr D^tppp 1. sp. nás 1 vás • i je 131 § 69. Slovesa prvého laryngálů 1. Maji jako první kořennou souhlásku laryngál pj, y; v nip'al sem hledí slovesa první -|. K slovesům ľ srv. § 73. Larýngály působí samohláskové změny. Místo jednoduchého š'wä má první laryngál _; proti normálnímu imperat. bfap je zde "JÓy 's<ůj'l 2. V imperfektu je po praefornvativu za prvním radikálem bud š"w5 quicseens (3. sg. m. "|j"iy* 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá část se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. "íjjJjV 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a ("i*,** 'opásal' : ']'^; p"in> 'skřípal zuby' : p")n*)> slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *ř) (t"j")n 'nadával' : ^"ÍIV; ptH 'pevně lpěl, byl silný' : pjfjj i Jj]f|»). 3. U iniperfektních tvarů, které mají koncovku, jsou u laryngálů místo plné samohlásky a příslušného hStěp dva plné vokály: •npyri. npyp.. noy*, (proti -ibyn. nósr;). V nip'al by měl býli první laryngál zdvojen, místo toho však dochází k náhradnímu zdloužení samohlásky v praeformativu; v imperf. 3lýrť' Jcst čítán', imperat. IBDXn 'shromážděte sel', inf. SbNil hýti pojídán'. Též u sloves prvé "|: pn"V 'vzdálí se", XDin 'l>ýti uzdraven', 'budu usmrcen (od nií). 1'ozii. Příklady sloves: 533*7 (S33rP) 'mlátil (obilí)', 'slřá-sal (plody)'; ("lOfP) 'měl nedostatek', bliU ("/■blT) 'smiloval se, ušetřil'; iy{ 'byl zděšený', J-jn (ývV>) '*>*/■ zpusto- šen, vyschl', «f/-|n (tJhH') 'byl tichý', -já y (~&>) 'pracoval', 3ty (3Íy') 'nechal na holičkách', CjtOy (""ib*)') 'zahalil se, upadl do mdlob', pjjy (hip. pípy,""]) 'byl hluboký' (hip. 'hloubil'), *lpy (3py«) 'lstivě jednal', "ipy (T"|Jp) 'uspořádal', "|^y ("ipy*) 'modlil 132 se k', cny nip. EM?J 'zatemnil sc', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso -|Qy 'stál' (č. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálů 1. Maji na miste druhého radikálu laryngál, nebo "1 jenž má místo prostého š"wá vždy hátěp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji za laryngálem. Infinitiv absolutní má psáno hdlicm plene, detektivní hôlami je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech sc objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu za laryngálem. 2. Protože larýngály nepodléhají zdvojeni, konipousuje sc tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před "i vždy. Původní tvar pi"ělu je *birrik, příslušnou změnou bčrčk. Před x Je někdy prodloužení, někdy neni, nu př. Sjx", 'cizoložil', j'XO 'rouhal se, opovrhoval', ")x; 'měl v ošklivosti', ale *ix3 'vtcsal, vysvětlil', '"JX". 'poskvrnil', JXO 'zdráhal se', -|XS 'zdobil'. Před n jc dloužení vzácné: vedle -|«"rj je i n*"l3 'zhasil, káral'. V pu"alu sc dlouží původní u v 5: "jpÄ z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má laryngál _ : íinit'' 'poráží', méně často je ' : TfiX'1 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: {ýy"i (impf. 'třásl sc, chvěl se'; iriE 'byl čistý' (n,-|íp\ pi. pí. intD 'očišťoval'); jrD 'zkoušel' "1*13 'zkoušel', tříbil, vybíral' (IPt;*); tŤh 'Jc<11' bojoval'' (impf. 'l. os. cnbx» niP- Pf- LT\bl< mipf. Ojb^)- ffjlp (pnipt) 'rozdrtil'; P'- Pf- IřlĎi impf.'lna'' 'pospíchal'; E i"! J (Ehj*) 'řval (lev), naříkal; bitV 'tázal se, přál si*'(Swtfi>»); P»- flW 'ničil, kazil'; pi. Ji1»y 'obsluhoval; EfT*! 'miloval, byl milosrdný', pi. EH*; KITJi imPf- •< HS- pniS- 'myl,'koupal sc'; prtiC 'smál se' (pn"is); bn;' 6W) 'získal'; gfjj 'míl zármutek' (nip.); Jfi 'zavřel na závoru'; ES*Í 'by1 půvabný' (Byj'); """3. P>- *ľ"3 133 'konal kněžský úřad'; (lyc^) 'podporoval'; "1^3 (ly3^) 'pálil, hořel', a pod. Pozn. Vzory těchto sloves jsou v paradigmatech t3|"[5# 'porážel zvířata', 1r"l2 'žehnal' a pyf 'volal, křičel' (č. 39—45). § 71. Slovesa třetího laryngálu 1. Sem patří slovesa, která mají na třetím miste kořene bud fí, y nebo H- W*d nimi, jsou-li na konci a předchází <:, i, 6, u, zaznívá patah (furtivuni, § 10). 2. Místo š-'wä je patah v 2. os. sg. perf. ž. Proti pravidelnému flSttjľ! ic -TiyŤ věf'ěla jsi'. V kontextových formách inipf. a traper, všech'kmenů je vždy : rťpjyi, ffyljfr, ľlifíp'1 atd., poněvadž si laryngál žádá samohlásky arlikulaěněncjbližší (a). Toto a je i v st. constr. participia pi"čl : rt^pS (st. abs. Pf^a). Pozn. Příklady sloves: (HStM 'zapomněl'; fí^O (rtbp^) 'odpustil'; yQttf 'slyše? (imp'f. fitíp (npií>*) 'ra- doval se'; PfriS (nľlD*) 'otevřel'; n^Jl. ľ'- rľjji impf. JlhŠ1' 'oholil, ostříhal'; rQt' (niH 'obětoval, zabil (zvíře)'; jjfj) (PISM 'byl vysoký; y^> (y"T>). 'poznal' (je zároveň slovesem I. /); yp3 (ypS1) 'vpadl, rozštípl; yh3 (yHpi) 'pohltil, zabral'; nSl£ (nSlf) "tó prošel, vnikl'; (ŤllMC*) 'P'ičel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je fiStý 'poslal' (v paradigmatech č. 40 -52). § 72. Slovesa první j 1. Nun jako první radikál se asimiluje (§ 20, 2) k následujícímu radikálu, nemá-li samohlásku; ^sjj 'padl', imperf. hpi jippôl z pův. *jinptll. Před laryngály však trvá j, na př. gflj 'řval', impf. CrlJ*1: výjimkou je EPJJ nihljam (s virtuálním zdvojením (íj 13, 3)), nip al slovesa rjj-fj 'úpěl', nip. 'litoval', z pův. *ninhum. Nún odpadne v infinitivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku : jity >). Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí J : tyj) místo *n3(jaš. Nun trvá, je-li po druhém radikálu '__: ^pj 'padni!' V passivu kausativním je původní vokalisace podle vzoru *hup'al : *hungaš, tyjfl. 2. Sloveso 'dal' asimiluje i třetí radikál následujicí počáteční souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. Jjjj, ž. niHJ. 2. m. HriPJ (flfli) z pův. *no-tantä, 2. ž. z *natonll, 1. spol. sj-iř-ij; plur. 3. spol. ijflj, 2. m. Dp.ro. 2. ž.'?rinj' i- si)0)- i:ro (míst(ô;;ro)- imperf. ňáT ť > e sg. 3. m. (z *jinlčn ze staršího *jinlin), 3. ž. "flfl, 2. m. jflfi, 2. ž. i^fl. i- spol. |fis', pl- 3. m. 3. ž. nijnjnj 2. m. uiju> 2. ž. n:r.r. 1- spol. |ro. Imperat sg. i m. 7^, 2. ž. tjfl, pl. 2.'ni. i;ri. ž.' ínfin, abs. pri;, cons. t\F\. |fij. impf. t,ry>, häfi'al jriř 3. Sloveso rípS 'vzal' má časování analogické slovesu protivného významu; imperf. zní npi (*jilqah), imperat. ftp, jednou je. npS (Exod. 29, 1), zesílený ^pjp (Gen. 15, 9), inf. abs. nisS. cons. F,np (s předložkou rnpb' žalm 31, 14); nip'al je pravidelné, npbj. l>u"al npS háp'al imperf. np>, imperf. pu"al a perfektum napal neni doloženo. Od hitpa**61u je doloženo jen participium (Exod. 9, 24 a Esech. 1, 4). Pozn. nľľh " rrr?'' ie pokládáno některými za passivum kmene <|al (Pergsfrässer II.'str. 87 nn.) Pozn. Pro slovesa primac nún je v paradigmatech příklad tyj; 'přistoupil' (č.53—59). Příklady sloves: pjjj (impf. frjp) 'tloukl'; J33J pí. ^3J 'pohlížel', hip. CSU 'upíral pohledy na něco'; 'zvěstoval, sděloval, vypravoval', hip. "Vjn, 'l:lP- TÍH' nJJ 'zářil' (impf. Rjs), hip. j7|»j£ 'rozzářil'; njj (n^) 'tikal (rohem)'; yj; (y,V) 'přistoupil, napadl'; |"HJ (nT) 'vrazil'; yjp} (y^i) 'sázel'; F|lpj'(F|t3'») 'skrápěl'; tytpj (Z%s) 'odhodil, opustil'; ^jpj 'íiľ; pp; (pjg'i) 'vy- 135 stoupil'; Wgj 'roztříštil'; 'opatroval'; ajjj (jjj*) 'vrtal'; Dpď (CÍ"3') 'mstil se'; pjpj''obcházel'; ipj 'vypíchl, provrtal"; Stý) 6lr?) 'vytáhl, vyhnal'; foukal''; pjyj 'líbal' (pt*?*): ""JAJ ("JV) 'rozléval se (hněv)'; "fjV (ifli) 'vyskakoval'; UJflj (t^ír,)) 'vytrhl, zničil'. Hôlami je v imperfektu charakteristickou' samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je patah (jiggôp-jiggdh). § 73. Slovesa první x 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež se chovají zcela jako slovesa prvního laryngáíu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má x v imper. qal_: spx 'sbírej!' V impf. má bud š3wä quiescens nebo : "jj^i 'sváže', pcx"1 shromáždí'. V praeformativu 3. sg. m. inipf. je ' u ntOS"1 'zavře'. Postou- pí-li přizvuk, mění se vokalisaee a v _ případně _: 3. pl. muž. impf. TipX'' 'sváži', s příponou zájm. IHIICX^ 'sváží jej', srv. fH^yn 'postavil jsi', s představeným i conseeut.: P. K druhé skupině (vlastni slovesa ľ) patří jen slovesa "QX 'zahynul', ^JM 'odešel', SiiX 'vzal zpět', ^SX 'jedl', -^x 'řekl1, inx 'váhal', ',-fnx 'chtěl', "nox 'pekl' (obě dvojnásob' slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ 'a dá s prvním x " a to dá ó, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'o'kal dá Spx 'budu jisti.' Místo dvojího x píše se jen jedno, v ostatních osobách je x v pismě zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ó: "iqx' jómar, 'řekne'. 2. Infinitiv construct. má x> jehož hátěp po předložce S u slovesa "lt2X zmizí, ale š°w5 předložky se dlouží v : "iqxS lěmor, 'legendo, řka'; ale ^"x"? 'jisti'1 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál buď _j. nebo : Sľ3Xs 'bude jisti', tnx* (vedle TfTNj) 'vezme, uchopí'. Po sousleď. wi> se _ mění v : ",px»] 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patří většinou tvarů i slovesa trjX 'vzal, chopil', 2^x 'miloval', spx 'sbíral', HflX 'přišel.* 5. V imperf., impenit. a inľm. nijľal se místo zdvojení x dlouži samohláska praeformativu v ___ : *iqw> (3. sg. impf. m.), *OXn (infin. cons.), *H2X~1 (imperat.) Pozn. Za vzor slonil v paradigmatech sloveso ^«x jedl' (č. 60—66). Příklady: Š^x (Mr* 'by' smutný'; e"1X 'by' červený', hip. impf. B»ítHS 'rudne', hilp. einiv 'Jeví se červený, září (vino)'; SnX (SnX"') 'obýval stan'; HfX 'odešel, vzdálil se', má 3. sg. perf.qal ž. ffyx (je* SĽ k H^fx jako fisSa k nsSs1): ItK (-tX") 'opásal'; SlĎM ("CX;) 'zavrčí'; cSx 'byl vázán,' byl němý' (nip. eSxJ); A1?* ($0 'uřil sc': "jsn 'prahl, chřadl', piľlalSSaX '7'Vadl, zprahl, naříkal'; px 'pevně držel, vychovával', nip."!2XJ 'by' pevný,' hip. f!2Xn 'věřil; |'BX (}-,»K>) 'byl zmužilý'; P|JK (WK^) 'supěl, hněval se''; lý;x 'by' těžce nemocen'; -|BX (1£X') 'opásal, oděl'; CCX 'byl na konci, přestal'; ^XX 'P°" ložií stranou, odňal', nip. S"£X"''byl oddělen"; 21X 'nastrojil lesť (impf. SIX")' ""pX 'byl dlouhý, dloužil se', hip. ip"X*"i 'prodloužil'; jynX 'zasnoubil sé'; D!i*X (Cíi'X) 'obtížil se vinou' (impf. § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patrici mají v 3. os. sg. perf. 111. qal za druhým radikálem <7, neutrická ě: X2"» nalezl, xSo byl plny. Koncově (^čř), s předložkou flxtí''? liláčt. 5. V tvaru n^D/IK (Gen- 31, 39) se nepíše x (správné psáni by bylo n3Kt3ÍX' od slovesa XCH 'spáchal'.) Psaní je podle sloves III jjw (tertiae inlirmae.) 6. Svou laryngimi zálibu v a-ovýcb samohláskách podržuje x před některými láj mennými príponami. Místo š°wá" má hafěji patah: tyťpn ('"i''- '»1 X13 'narodil se', lizech. 28, 13), ÍJXJfPN (Pis. 8, 1). Též před přízvuě. sullixy 23 atd. 7. Participium <|al v ž. rodě má tvary s kone. j>|, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouži náhradně v č: flXliP (tél psáno fiXTIS 1>ís- 8> 10) z *nwsi't; se seriptio defectiva" bez x v tvaru ňjfP (Deut. 28, 57). ľozn. I. Příklady sloves, sem hledicích: x~3 vymýšlel si'; X13 'stvořil'; xttí V'- 'Pi'i pohlcoval'; X31 'potřel, rozbil'; XEH 'pučel (o rostiiiiě)'; xbí3 'uy' záplatovaný'; V«»Í5 '^y1 nečistý'; XT 'hál se'; x?2 'zdržoval, zbraňoval; x23 'prorokoval'; XDD 'srkal, popíjel'; 'x^D 'cenil, hodnotil'; xSé'hyl podivuhodný''; X3ÍÍ 'konal službu, jm. vojenskou'; XíiC 'žíznil'; x;f3 'horlil'; w]p 'I(ř'ičel, volal'; XB1 'léčil'; X±> ."rofti'j Xvt? 'nenáviděl'; XtÔŕl 'hřešil'; xíl>J 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory Xi'IS a xSo v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první ^ a 1 1. Slovesa první "| splynula se slovesy první 1, nebot náslovné "1 se změnilo v hebr. v i; proti arab. walada je hebr. yyt, proti arab. wtitaba hebr. v některých tvarech se udrželo původní\, ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /'. 2. Původní 1 se udrželo jako souhláska v niji. a to v imperf., imperaf. a inlin.: inf. TWfl Itiwtoňlěd (z *hin-imdčd) vznikl assimi-laci 3 předpony k následujícímu \, které stojí na počátku slabiky (hiw-wľi-lčd). Také v hitp. přichází někdy 1 : míJlíl 'přiznal se' (Lev. 5, 5, od ffft). 3. V hájí. splývá ■) se samohláskou u v ir. *fovt 2 *lui-wlad; ' v perf. nip. tvoři s předchozím pův. « dlouhé ó: lSl3 2 *na-ivlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. 10 a většina sloves I. / tvoři hip. s "|, které dá s pův. d dlouhé 6: ffylfl, JHÍ1- u několika sloves I. /' se v hip. ■> udrželo a způsobilo, že praefonuativ má (z *ai): (z *ja-jnlq > *jainlq), perf. jjVftrj (od pyi 'ssál.'). 5. V imperf., imper. a inf. (jal jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska i a dává s předchozím praefor. vokálem í, v druhém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. 6. V impf. prvého typu jc kmenový vokál (za 2. radikálem) , praefonuativ má ř (z *i/-): $y 'osvojil si', impf. tf^it; $31 'vyschl', impf. týp«; 'spal', impf. '{ý"; p)\ 'ssáľ, impf. pyo, imper. pj\ inf. pji. Těž, je-li sloveso III.' neutrickč: X"V 'hál se', impf. XI"- U sloves III. 10,7 (infirmae) je kmenový vokál a praeformativ 1 n;1" 'zběsile si počínal', impf. j-[jw; nŤ 'házel', impf. ftf*} fíff* 'zářil, byl krásný', impf. fflpW. 7. V druhém typu j c kmenový vokál ; současně je v praefor-mativu také (pův. ři-Zíd, ji-šib po ztrátě w): "jy, TV 139 (od tv, 'sestoupil"); též u sloves iii.': 'vyšeľ, impf. rjw Slovesa druhého typu s Iaryngálem maji v "poslední slabice - : Jpp 'znal, věděl", impf. ffl; 'byl spolčen', impf. »jfp; ypi 'odrazil se, vyvrkl sc (o svalu nebo údu při úderu)', impf. $pS. V imperat qal Je n; fljp, nip. fijt) 'byl spálen', hip. řVafn 'pálil'. Nastalo zde asi sekundárni zkrácení praeťorma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se. slovesy i. n. 9. SlovesoTfSíl 'šel' má toto časováni: imperí. qal: ýjfi, r^ft, »3^ "^N Iníin. absol. "!pšn. constr. fjp^i, imperat í^, participium TjSlrr; nip*al ^SítJ 'byl odveden'; ]>ir'el "r^n 'kráčel'; hlpTl: TpSín 'nechal jiti, vedl'; hilpa"čl: ÍJ^nílH 'kráčel'. Časováni se děje tak, jako by sloveso mělo základní' tvar Yy>. Původní je kořen dvojhláskový, Vf, a to se jeví v imperfektu qal, imperativu a inf. constructu. Do perfekta qal vniklo ;>| z hip'il. Pozn. Paradigmata k slovesům I jjw č. 81—97. § 76. Slovesa třetí ■) a i (tertiae infirmae) 1. Jsou to původně slovesa, jejichž třetím radikálem bylo bud 1 nebo s (ethiopština má ještě rumaja, 'házel', lalawa, 'následoval'). Původní 1 jako pravá 3. souhláska je zachováno jen v part. pass. qal: *f)j 'obnažený', ž. TlSjl. Po ztrátě w a 7 opírá se vokalické dos^ví o h jako mater lectionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. 1 se vyskytuje výjimečně v *fíh& 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nSíi> (*slw) přikloněním k nV^tíJ* 'klid, bezpečný život'. 2. Koncové fl je mater lectionis u všech perfekt pro a (|-[Sj> nbij. nhi, nHi> nbxi. réfit. n^nn) " všech imperfekt a participií pro «?' hbi< 'nSr.' 'nir> 'ňi?.> nby. nbr, nbsre) nSjJ. rt^JO aMl)» " všech imperativů pro ě (H^3. ftbxi' •fa} ald.y, u alisolul. infinitivů tvarů pi., hip. a hap. pro i (n^J. nS;n- nSjn) a 11 absolut infinitivů tvarů qal a nip. pro ô (rfcj. rtb-S Třetí radikál mizí před koncovkami, začínajícími samohláskou (3. os. pl. perf. 2. os. ž. imperat. »7», 2, os. ž. imperf. sg. "S;n ald.) a přeď sil llixy (»3^3, TfSi a Id.') V 3. os. sg. muž. je suhix »fl: VTJy. 3. Třetí radikál - v perfektu qal, pi., hitp. a hip. dává s před-cházejiei samohláskou i před koncovkami, počínajícími souhláskou (na |)ř. 2. osoby m. sg. j-rtfy, f^f),, fíh^fí> fí^SKl). v uiP- Iul-a háp. v téže posici i (fl>bi2< tfofr ľ¥?3!Í)- » imperfektech a im-perativech je před těmito koncovkami iě: 2. os. >.. pl. imp. flj^j; 2. os. ž. Impf. pl. fl3*7Íí1 4. Ve 3. os. sg. ž. perf. by měla být koncovka p,._ (zachována aa př. v fíífff 'dělala', l.ev. 25, 21, srv. usus aranicjský!) Protože u všech slovesných tříd konči 3. os. ž. sg. na byla zde i tato koncovka uplatněna (HP,1?:). P" tom SĽ s koncovým n nakládá, jako by to byl 3. radikál;'odtud na př. sc snil'.: *3flfe^. 5. V jussiv. tvarech a v sousled. imperfektu odpadne koncové ■) (srv. nip. KT"> nezkrác, flKT)- v 11 v hip. vznikne na konci slova skupina dvou souhlásek, která se podle bebrej. usu odstraňuje. A. a) V qal však skupina dvou souhlásek trvá, je-li druhou souhláskou některá ze skupiny 3JH3Bfl, P" čemž bud 1. zů- 141 stane v praeformativu původní i nebo se 2. měni i pod přizvukem v ě (""ľi'l)- b) Je-li druhá souhláska jiná, ale orální, vkládá se mezi obě souhlásky pomocné , při čemž bud 1. trvá původní i fyyt, "B*!.. Exod. 2, 12) nebo 2. sc i dlouží v ě (Mpfl, Num. 16,15). c) Při druhém radikálu ^ se vkládá pomocná samohláska: Exod. 5, 21, od ,-[X*1, viděl; ale v konsek. imperfektu je tvar v němž se x vůbec nevyslovuje (vysl. waj-jar). d) Je-li prvním radikálem laryngál, má před sebou i za sebou : fcy*. B. V hip'11 analogicky vidíme tytéž zjevy; proti **M (od f*M 'byl otevřený', hip. 'rozšířil') je fy (z pův. 'jako jc Tf"3á z *malk); u laryngálů: -jyi (od ff"JJ> 'vystuĎovaľ, hip. 'vyváděl, vynášel'). VLkonj ugaeiehj.se zdvojením střed, radikálu sc zdvojení v dosloví ruší: pi. fipfj, zkrác. ^ podobně fy, ^fflt, "jy^ (Gen. 9, 21). Místo a přichází vzácně ii: )fm (l.'Sam.' 21, 14)''a čmáral' (od n)FÚ- 6. Imperativ někdy ztrácí v tvarech nip., pi., hip. a hitp. v 2. os. sg. m. koncové pf . takže v těchto konjugacích jsou dvojí tvary, delší a kratší. Od fjj0 'počítal': nj»n a J^Jjj pua. »! rtjft} jan; niann. pjp."' 7. U tří sloves se objevuje 1 jako třetí radikál v některých tvarech: a) fintí 'napínal' (neuživ, v qal), jen particip. pi. ve výraze fíjfti "•intOO 'napínači luků, lučištníci' (Gen. 21, 16); b) fIHJ 'seděl, bydlil',[(neullv. v qal), pi. pmy 'byl krásný, zdobil, slušel' (srv. žalm 93, 5); «) Plfflt> 'klonil se', hip. řWfltt"?. hitp. fljnriti'fl. imperf. ninnttf?. 'konal proskynesi' (Gen. 23, 7; 37, 7 a j.) 142 8. Ke slovesům III //O patří i dvě slovesa: 'hľ1' a TPÍ 'žil*. Jejich tvary jsou: a) perf. sg. 3. m. frT|. 3. ž. njrffl. 2. m. jf^fí, 2. ž. flWf!, 1. spol. wn. p1- 3- spo'i'vn.2. m-'Ďn^n. 2! *•*70*?Cí* *'spo1' ^"V- Stejně i n)fl. b) imperf. sg. 3. m. frW, 3. ž. ppflfl. P- m. pj*fl^. 2. ž. WJjiy 1. spoi. n^fiN. pi- 9.'m. wp, i.1 i. np^nn. 2. m. »»nri, 2. ž. ni^nrv í.'špoi. nyi> c) imperat. sg. 2. m. fj'f-, 2. ž. pl. 2. m. Vf], 2. ž. nj^fl. Sloveso pjifj má imperativ ffW, , d) inlinitiv absolutní J-)V*, IV*. constr. fflVJ", od slovesa f|*f| Je absolutní constr. flWl T - i e) jussiv vp, rirv tik. f) participium Jfp, žen. nH1f*: TI. zen. fJTb p1- muž- D*.P1 Nip al: perf. ^nj. 2. m. h^TJÍ 2. ž. j^tú. 3. m. HTIJ. 3. ž. nrrni. Hifi. vn^nn. 2. m.>i«'nn. 2. ž. rrnn.3. m. n*nri. p1- 2. *m. DfWTt' mlm- MVnň. imperat. n\flft> 2. pl. m'. Nin-Pozn. Některá slovesa III jjw: nt*: 'podceňoval, pohrdal'; •jjjJ 'plakal'; pIJJ 'stavěl'; filí p1- 'vyvolával spory'; nS"i 'čerpal'; n፠'by' podobný'; 'ničil'; p-fDT 'byl čistý, bezvadný'; 'končil, končil se'; f[Ja 'počítal'; noa bip- 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; ma 'ljy' vzpurný, neposlušný'; nti^a 'vytáhl'; ,-[^D 'potlačoval'; nnŠ 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; p|^g 'otvíral'; nnE 'by1 pošetilý, dal sc oblouditi'; fQJJ 'nadouval se'; fplt 'stopoval, lovil'; njtp 'učinil konec'; j-f^p 'přihodil sc'; pi. 'budoval klenbu'; ntffJ 'byVtvrdý, prudký'; ná*1 'byl početný, mnohý'; m-m 'měl moč, panoval'; fj*1 'nechal zmizeti, zničil', nip. 'zhubeněl'; fial 'házel, vrhal'; pjii 'nacházel zalíbení'; fQfcJ 'odváděl do zajetí''; 'njttf 'opakoval'; h|!5t^ nip- 'byl zatopen'; pu. 'byl napojen'; hip." ^napájel'; fiJfl 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; mn 143 'vzplanul'; 'viděl'; nCO 'přikrýval'; 'šel vzhůru'; ,-[311 'tábořil'; fljy 'odpověděl';'«n> hip. 'velebil';' "(SI 'byl unaven''; nij5 'očekával, doufal'; fflJJ pi. 'poroučel'; njB 'obracel se'; ,-jnj 'vedl'; níyy 'činil'; fnj hip. 'udeřil'; nnti> "P"i Hifi 'viděl', nip'. 'objevil se'. Vzorem je sloveso JiSí 'obnažil' (Paradig. č. 74 - 80). § 77. Slovesa střední ^ a i 1. Původni předpokládané podoby kořenů jsou gp, W)2> u střední \ Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. 0|"5. DtP> neutrická _ a ): ]-|p> Před afformativy, počínajícími samohláskou, je _ : lap, npp. v zavřené slabice se 3 bůšhem. 2. V imperfektu drži se u sloves II. w všude ú: cip\ před afformativy se samob).: >piSf1, imp"1; před afformativy se souhláskou vkládá se iě podle sloves III.'/: nrólpfl. ;l'e vedle toho njptbll (ocl 31tí>)- Jussiv Qp1", imperf. konsek. Qjjíj ivajjdqňm. V 2. pl. ž. imper. rtJfip. Samohláskové řadě těchto sloves ú-ě-ň odpovídá zcela u sloves II. ;': t, ?., m: impf. (pl. iJ^p"), imperat. pijy, 3. pl. ž. njpšyp. JU88. 0£?\ impf, konsekut. ofeA, Inf. abs. (a const.) Q>p, Qijp, part. qal akt. gp, Q2>, u neutric-kých fljj (ž. rod nŕip. rozdíl v prízvuku proťí 3. sg. ž. pcrf.l), 1913 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. jyp, 3. Nip. D1pi> P'- I01p3 (prízvuk je na předposlední u tvarů s afformativem na samohlásku); před afformativy se souhláskou se vkládá samohláska ô (podle sloves II. gemin. § 78, 3): DJllDpp n'qômôtiem, při nepřizv. ô dává toto ú: WlJalpJ n'qumôtl. 144 U imperf. dpi panuji analogie podle sloves II. gemin.: !Olp\ n^Ôlpr. Inlin. srv. v paradigmatech. Part. DIpJ. 4. Ilip. CpVb praelixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. la^piri. U afformativň na souhlásku se kmenový vokál krátí: jnpp*Hi nebo se vsouvá ô: .nlo^pp. Je"ú' praelix daleko od prízvuku, oslal>uje se jeho samohláska na : DJWpn. v imperf. na __; nrp^pn Imperfektum je stejné jako u sloves II. ;', bud s vkladným vokálem nj^p^pll. nebo bez něho: HJppP. Inf. absol. DpPb COnitr. Q^pľ! (podle sloves I. /'.). Participium D^pp. Pli"-. Cp'-pp. Hip. sloves II. ; má v impf. tvary stejné a je k nerozeznání od impf. qal. 5. Háj), se shoduje s tvary sloves I. /. podle úměry: p^n : pJin = D*pri ■ Cpin. Imperf. opY>; part. má dlouhou samohlásku: QplO. 6. Pi"ěl a pu"al tvoří se zřídka zdvojením středního radikálu; zpravidla se tak děje opakováním 3. radikálu podle sloves II. gem., čímž vznikají tvary pole], polál: Dp1p> impf. D.plp'1; DOlp> impf. Ep1p\ Tvary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. laplp. fipplp JS("i tvary i pólělu i pôlalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pl. žen.: nppfilpP. - pólěl, njpppfl -pólal. 7. Hitpa"ěl je roven pólělu až na praefix r^n (hitpůlěl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso Qi)p 'vstávati' (č. 98—104). Příklady: px 'naléhati'; "fix 'svítiti'; 'mlčeti'; gYj 'uše-třiti'; 'hýti dobrý'; 'přenocovati'; 'obřezati'; rjlj 'odpočívali'; OJ 'prchali'; "[^ 'lovitť; *fip 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; V*p 'býti omrzelý'; piy hip. 'potlačo-vati'; ppy 'létati'; 'býti nemocen, trpčti'; ppj 'pokropiti'; U> Mluvnice hobrojätinr 145 JÄJ 'pohybovati se'; p<)} 'dřimati'; fä>fo 'zahaliti'; ffy 'usloupiti'; 110 nip. 'zmčnitise'; T)") 'těkali'; |"ľľl 'řichatť; g^p 'pozvcdnoutise'; C|1T 'ehvěti se, třásti se'; pí)") 'vyprázdnili'; 'byli chudý'; 315$ 'vrátili se'; ni$y 'poklonili se, sklonili se'; Ep{j> 'píchali, poranili'; llt^ 'viděti, dívati se'; yfo 'vzdáliti se'; hifi. 'vzdálili'; Jfljj 'styděti se'; pp 'běželi'; o^g 'kolísati se'; JIJJ 'rozplývati se'; ")ij| 'přebývati, nieškati'; hip. 'poslaviti'. Slovesa II. ;': «yj 'ob-dělávati pole, ěiniti úrodným'; pjj 'kvósti'; pí*) 'vyprazdňovat!', w 'jásali', f|it»> 'položití', "|Hi> 'z])ívati', jpijy 'radovali se', »|*V 'vypravili se na cestu' a p. Příkladem v paradigmatech *»J 'pozorovali, rozuměli' (č. 105—111). § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa mají druhý a třeli radikál stejný. 3. os. sg. muž. perf. qal má u neutrických sloves podobu ")£ (kořen ")*|(3) 'zhořkl, je hořký'; slovesa aktivní mají v tělo osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu '33p (kořen 33P), 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možně i u stejného kořene, na př. (p&V. stirar), 'spoutal' (akt.) proti W (i>úv. s(irir) 'je stísněn' (neutr.). 2. V qal tvary s allormativy jsou bud podle silných sloves: H33D (š"wá compositum místo jednoduchého!), PQ3P, Pfl33p, nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: MjJA T|13C> EfiISD. v imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *jaqtul), ale niislo toho je výchozím tvarem *j s přesmyknutim samohlásky; z toho náležité 3pi [impf. kons. 3D*ll> 3- P'- 136^ podobně imperat. 35, iníin. cons. 30 V otevřené nebo v zavřené přízv. slabice u se mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá 11, proto 3. pl. žen. ň3*Mpft Podobně u neutrických sloves: fjp (^Sp) 'Je lehký, rychlý', imperf. 'lpi z *jiqall, a to z *jiqlal; ")p, impf. ")Qi; plur. TOJ\ 146 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, <ř v imperf. a imperat.: ijTJisJý (1. sg. perf.), njiiatý (2. pí. ž. imper.), njiQtýfl (2. a 3. pl. ž. impf.). Tvary s ô jsou analogicky tvořeny podle sloves III. w, a to v době, kdy 3. radikál byl ještě původní ^, podle vnější podoby: *sabbautá jako fll^tý. stažením jy|3p. Tvary s iě jsou tvořeny analogicky podle sloves třetí jod: n^SDil. 4. Samohlásky praeformativů impf. qal jsou dlouhé, poněvadž po sražení 2. a 3. radikálu jsou v otevřené slabice: 351 ja-sub. Stejně je lomu se samohláskami v perfektech nip. (3gj), hip. (3DH); ll!"'P- je. podle sloves I. w (3pin)- 5. Nip. tvořen byl původně předponou 1111, která se před přizvu-kem zdloužila: pp}, pl. 13PJ. V poloze daleko od prízvuku se samohláska pruclixu redukuje: CplSPS. Imperf. pravidelně 3pi. Druhý vokalisační tyj) v nip. je ypj (od ff3, 'plenili'), imperf. J3\ 6. V hip. je v praelixu H (při redukci daleko od prízvuku |"|), v imperat. a iníin. Kmenový vokál bývá č (z *i) nebo a, někdy od téhož slovesa doloženy jsou tvary obojí; a) i: 3pn> 2. sg. m. nÍ3pi> imperf. 3pi, pl. 13pi, b) a: ygft, 3. pl. !|3pn, SpH. 1*«» inf. abs., couslr. a imperat. je 3P,"t. Participium je analogické podle sloves II. W, 7. V imperf. qal, hip. a báp. jsou ještě zvláštní tvary, v nichž se náhradně místo 2. radikálu zdvojuje první. Tyto tvary vypadají jako tvary sloves Lna jsou původem aramaismy: qal 3gi (jako Spi od ^pj), St ("d 'viseti', jako tý>i od t^Ji). hip. 3p\ hůp. 3pi. .S. Pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary pôlčl, pôlal a hitpOlěl: pn«ty\ pQl#, COlfltfn. (DOtf 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 33P 'změnil' proti 33P 'obešel'. 147 Sloveso TOl 'válel', tvoří intensivum opakovaním prvních dvou radikálů: reflex.: ynlfifl .Ide tu o typy pilpěl a hilpalpél. Pozn. Příklady sloves: 'byl milostivý'; IIIJÍ 'zničil, zplenil, zloupil'; *fíjf 'obnažil so'; EIÄTl 'skončil, skončil se'; QOtý 'byl pustý'; ti>;yy byl rozpadlý'; 'byl jemný'; MJJ 'hlasitě volal'; t»jfl 'rozbíjel'; ppi 'plival'; 77) 'valil'; J3JJ pl. 'tvořil mraky'; 113 'dal se do pohybu, prchl, vzdálil se'; ""'211* 'uklidnil se'; bb& pl' 'rozhodl, potrestal'; Qp2 'počítal'; t>;{3 'zářil'; ^y hitpalp. 'někomu něco činil'; >>y 'dával na jevo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 22D (2D) obklíčil' (ě. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tři radikálů. Kromě sloves, jako n»|"j, 12K. HfiX' alt'- patří sem: 1. slovesa s první nún a třetí "Sluip: Xtyj 'nesl, zdvihl', imperf. xty. Imper. N!y> *KtP« in'"'- flxty (tel Klto > xtyj); N23- nen' doloženo v qal; nip. znamená 'prorokoval' K23> 'stejný význam má i bifl*. KJJflfl (N231); 2. slovesa s první 11 un a třetí infirmae: 1J33 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa 111. inlir. imper. 1533, inf. cons. fllfij, imperf. 153», jussiv 551, -12*1. part. akt. ÍJ33, part. pass. ^{33, žen. rPIDi. NijVal: perf. 17533, imperf. nCJK. Hip'íl: perf. 1131, imperf. ijg\ juss. inlin. JT)JSH> imperat. 1t31> zkrác. imperat. 531, nii^J 'opominul, zapomenul', nip. ityj, imperf. HJjj* se suff. ''JtJtoJH (Isai. 44, 21), hip. itt*'i, imperf. ity\ 148 "lpí 'byl čistý', v nip. npj 'by' čistý', 'bez viny', pi. 1p3 'zprostil viny'. 1D3 'vyzkoušel', pi. 133. 123 'prorazil', v qal neuživ., nifi. 1133 'byl proboden, zabiť (2. Sam. 11, 15), hip. 1|1, imperf.' ,-j2». juss. *\ imperat. nin. inf- abs. 12,1, cons. ffísfj, part. 12», háp. 121, jednou ,12111 (žalm 102, 5), imperf. 12», Part- 12D. 3. slovesa mediae geminatae, u nichž prvni radikál je bud i neboj: bb* 'vy', naříkal, bědoval', hifi. perf. ^WJ, imperf. ^, imperat. ii», part. 11V, nip. ,1113, imperf.' flyn, hip. ' ffffl 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', imperf. [Wpj ,131 'běsnil', 'potlačoval', imperf. 13»», hip. 1311; n» 'hodil', pi'.''házel', imperf. (Pláč 3, 53),' infin. fflíp (Zaelíar! 2, 4); hip. nifl. imperf. niv. nitr. hit irm 5. slovesa první jod a třetí 'Slap: X"]» 'bál se', imperf. imper. ^1». inf- H"l», nifi. R113» imperf. R*^, pi. ^1». X3f» 'vyšel', imperf. NIC1, imper. Nlf. inf- Nľ£V cons. flHV, pari. Kjm hip. x»2t11. 149 6. slovesa prvni '51a:p a třetí infirmae; slovesa fJ3M i« nfilt víz § 73. 1 B. itvn 'přisahal', iraperf. nSx\ I T * "J" flfljjfj 'přišel', impcrl. nrs\ 7. slovesa druhé \v5\v a tretí '51xp ř03, Pcri- N3> 'vstoupil, vešeľ, imperf. tf3\ imper. N13> inlin. N13. .1X2 0- KraL 14, 12), hiji. iJlX3n.'3. sg. m. xuh. p'- ijx^n.' empn. nrijorr. '"f- í^pn. imperat. j^pn. imperf. x>3\ part.Vpp. liáp- imperf. n 21». part. N21D. 8. Slovesa druhé wäw (jôd) a třetí infirmae: nvi. rwi víz § 76, s; rrac víz § 76,5 c § 80. Slovesa čtyŕsouhlásková Těchto sloves je. velmi málo. Sem patrí tvary tylo: t£>Sto"1 'čerstvý, štavuatý', vlastně part. pu. kořene (t^fi|9% 'zazelenat! se znovu', Job 33, 25. H31ÍÍD13V 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od Q0")3 s prípon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). b21Dp 'oblečený' (part. pu. od 'jsis; 1. Páral. 15, 27 (H2 T9t)3 'p iní, 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále tKhS Job- 26, !)- 'roztahuje', bxpty> 2- Sam- H 19 S^lSiynb" 'obráliti se nalevo'. Tento tvar má formu liiji'il; Tt!H£ je pi"ěi. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpěl, zdvojeni dvojradik. útvarů: y!i*yti>, 'měl zalíbení', (žalm 94, 19 a j.), pas. ypjytý (fzai. 66, 12), rcllex. yp>yflp*n (Izai. 29, 9), od původního WÍiÍ'< P|ÄCÍ'- 'cvrlikal' (Izai. 1Ó| 14) od fjs^; bhi Je pilpěl od ^j, 'vaiiľ, intp. babjínn- od ^3. ■maar, je pupei 73^3, impf. 7375*1 'vydržel', paš. 7373 (I ■ Král. 20,27). Časování všech těchto tvarů je totožno s časováním tvarů pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen ~J1ÍJ> má jen qal a impf. nip. a odvozeninu iJH^ 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné ■ t _ tvary od DpttJ' které však nemá qal, nýbrž hip. "ppi,"!, pu. impf. l-tjíp" a nij)'. Vtppó. b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud d) mají význam shodný: t13 ■ !"lt3» 'opovrhoval'; a pj£, 'zářil, kvetl', nebo (i) význam podobný: Wj{ 'spoutal' (arab. surra), 'je úzký', "ye\{ 'uzavřití, oblehnouti' (jiného původu je 1")^ 'útočil', arab. dana). c) u některých takových sloves se tvary navzájem doplňují: flj* 'bál se' (perf. od yp, I. /.), imperf., 'boji se' (od II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Jc-H podmětem věty jméno, kladou se v st. constructu, je-li podmětem zájmeno, připojují se k nim suílixy. Jsou to slova: 1. UK _tyi 'jesť, 2- ''N, njlř 'kde (Jest)', 3. Vij, V* 'dosti (jest)', 4- njn 'tile> (tu jcst)'. 5- tb* 'ještě (jest)', 6. |*k$, pl 'není'. 151 1. {ý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suffixy zní: ^ps (Soud. 6, 36) 'jsi'; (Gen. 24,' 49) 'jste' (muž.). Přichází ve vazbě -]5»)x jyi, 'jsou takoví, kteří': BHOX "flrV #?| (Nehuln- °» 2) 'a byli lakoví, kteří říkali'. tj)< s dativem znamená 'míti': st- con. »x spojuje se rovněž se suflixy: n3»x 'kde jsi?' (Gen. 3, 9); í| (st. cons.): M*] 'dosti jest li' (Přísl. 25, 16), 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4. n|fi srv. § 87. 5- TO' »JTO Mosud jsem' (Josue 14, 11); fl^ly 'dosud jsi' (Gen. 46, so); rifW 'dosud byia' ("-íSon-ci* rnj-np nani!' i. Král. 1, 22: "ještě mluvila (Rcthsabe) s králem')/ ' 'dosud jsi' (1. Kr. 1, 14.); QTO 'dosud jsou' (Exod. 4, 18.) *'X> je zápor k fch: ijjl^ 'nejsem', Tjj'X 'nejsi', -ryj-ix 'nejsi', ^yx 'není', n|^K 'neiiľ (žen.), QJ^H 'nejité', 0J\Š (10'J*1t) 'nejsou'. Též ve vazbě ^ "'X 'není mně' = nemám": Ssntľ*? IjSp *\S 'nebylo krále v"Izraeli' (Soude. 21, 25), 1133 PjCT-yK 'nebylo Josefa v cisterně' (Gen. 37, 29), t\*3 f"*í«f"l X2"1* VH 'nebylo ani vycházejícího ani vcházejícího' (JÓs. 6^' 1). Pozn. je původně podstatné jméno s významem 'bylí, to, co je', též 'majetek' (srv. Přísl. 8, 21.) jitf Je také jméno s významem nebylí, nicota, nic' (srv. j>X3 Izai- 40> 17; jygfo Izai. 40, 152 23; pxa Izai- 41> 24>' Přichází též tvar py: ... rtB"^' "'•XI 3"in""lX n^Jn a ncni *Ó*.6... oštěpu nebo meče?' (1. Sam. 21, 9). X 'kde?' ľ>xa 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'a/in) X"? 'ne' Tam' lij* 'ještě' (§ 82, 5) »2 'tak' ns 'zde' n'j 'tak' oyo 'málo' -irjX 'vzadu' rvi* 'kde?'atd- 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: -laS 'zvlášť, sám' (§ 84, 6, 7) jyao 'zvnitřku', lUfiS 'velmi' přít? 'zevně' TľlXS 'pospolu' a pod. m Sem hledí i ustrnulé aknSnli&y jako D£X 'ji* ne', 1X0 'velmi', a st: ělcnvm: D*»n 'tohoto dne' = dnes. Od podstatných jmen se odvozují příslovce koncovkami: 1. -j_ (nepřizv. páv, akus. konc): Hinx k zeim> nSyp 'vzhůru'; 153 2. Q _; Q|H 'zdarma'; c'zajisté', Dfjn 'marně'; 3. Q' : EfflgrTO 'předevčírem', C^riD 'hneď. 3. Príslovečný význam mají často ženské tvary přid. jmen (,-21 'hojně, dosti'; n^HN 'nazpět', fítyffi 'židovsky'), zájmena (nr 'zde, nyní'), číslovky frMIltflťl 'nejprve')1 a absolut. infinitivy blavně z kmene kausativního (1211 'mnoho'). 4. Tázací částicí jc *i 'zda', které má před orálními souhláskami batěp, před š"\va jednoduchým a laryngály patah, před laryngálem, jenž má qSmtBf, s"gôl: Tjhiľl 'zdaž vytáhneme?' (1. Kr. 22, 15); "Sx TJ2lb r!ip5í>!7 'zdali pak'sis všiml'?' (Job 2, 3); E.HSH',rT 'zdaž f (Gen! 29, 5); Tlbitri 'zdaž půjdu?' (Exod. 2,' 7); \jSMÍI znáte 'zdaž já?' (Job 21, 4). § 84. Předložky 1. Předložky jsou v hebr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s nim psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K prvni skupině patří: 3 'v, při, s,' *? V, 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným s"wá: *a^3 'v mém jménu'; n"Tnl,i? (*''7''»L^), 'Judovi'; 1153 Jako ovoce'; a odpovídající plný vokál před hát-ěpěm: v^3 'jako lev', b)2H^ 'k jídlu', tjy3 'v bídě'. 'TMI Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: D>p$3 'v nebi'; i^pjS 'nemoci' (dat.); f"lK2í 'a v zemi'. Po částici 3 člen někdy zůstává, jako v QTrt2 'jako dnešního dne'. Nasleduje-li po neodlučilelné předložce jednoslabičné slovo nebo prízvučná slabika, dlouží se samohláska předložky: tffih 154 'k zrození', rtn)b 'Pro věčnost'; před jednoslabičnými zájmeny: HJ2 'v tom'; CrÍ2 'v mch". 0712 'Jako oni' a pod. Před zájmenem n» podléhají samohlásky předložek různým změnám: HI32 'v ccm' (v Přestávce PI122): HD2 'Jak veliký, kolik, kolikrát' (Zach. 2, 6; Gen. 47, 8; žalm 78, 40). 'k čemu, proč?' Prízvuk je na prvni slabice, ale před laryngály je prízvuk na konci a zdvojení se ruší: nôS. 3. K významu předložky 2: 1- značí nástroj (čes. 's'): B3P>2 'holi'; 2. prostředek: nX"j»2 skrze zrcadla' = 'ze zrcadel', lixod. 38, 8; 3. osobu, při níž se přisahá: rflTTCJ & lOtiW IĎnS 1> Kriú. 2, 8 'a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. osobu, skrz níž se něco dělá: 012 112^ Ľxod. 1. 14 'pracovali skrze ně' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli níž se něco dělá: Sn*l2 1*12$^ '1>udu u sl"už>t' sedm let za Ráchel' "(Gen. 29, 18)." 6. cenu: Clpp-bs S]D3 PbX2 "Dí P)Sx D^"IVrV 'každé místo, na němž je 100Ô vinných rév za 1000 stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: jflD"flÍtt>3 liTTV 1^131 'v roce smrti kralu Uziášo" (Izai. 6, l); 8. místo: »Wp'"|J"JB5 'v poušti sinajské' Num. 1, 1; 9. doprovod, s: 3^3 122 's mnohým lidem' (Xum. 20, 20). 4. "j opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: TfS'lb "Jdi sil' ((iun. 12, 1); vyjadřuje původce: -|yrV -]p?0 'píseň Davidova'; směr: mTiaS 'k východu slunce'; čas': "IIíJÍT 'v jitře*. (zalm 30. »): okolnost: nVíb 'v jistotě', (Lev. 25? 18); jej též před inii-nitivem, na př! flitry1?, "IĎxS atd. K opisování genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 4Í, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 155 5. Samostatné předložky: !■ iriN 'Po. za' [biaprr "iriN 'P° potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. *"jn|j 'po, za' (se suflixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. ^ 'k, na (směrem)', obyěejně s maqqěp: -[fiX Ľp£"bx í'n« jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. fltf 's': DTt^Nň-nS "ťŮfí ikiJlPl 'a Putoval Ľnoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a 24.) ' ' 5- bbll 'pro, k vůli' (se suít. "J^M| '•gÍBJ nnVTl '« »* ž'je (bude žiti) duše má (= já) pro tebe'' (Gen. 12, 13.')' 6. p| 'mezi': *Vj 7112tSi jako památka mezi očima tvýma' (Exod. 13, 9). 7- 1V2. "WS 'pro, kolem, skrze, při': nOinH iy3 'přes zeď (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) ifoftfl 'oknem' (Gen. 26, 8.) 8- flSlT- TlSlt. 'kromě': 3^3 'kromě Kaleha' (Deuter. 1. 36.) 9. »yi 'pro, k vůli', TrÓyln-^S Jjr> 'pro všecíiny tvé odporné činy' (lízech. 5, 9); ha f V kvůli čemu' (Aggeus 1, 9). 1°- "JVab 'P"', k vůli', Q^p^vn D^'on 7Vab 'pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24).' "' 11. tpb> *B3 nC ústa), 'podle', ^3 g»g 'každý podle jídia svého' (každý lakové množství, které mu stačí k nasyceni, Exod. 16, 21). ran s£b "podle (stavu, počtu atd.) dětí' (Gen. 47, 12). 12- 'Op'? 'pred' (od obličej, tvář), pfljT* ijbS 'před Hospo- dinem' (Gen. 18, 22), miO OB1? 'přeď svou'smrtí' (Gen. [27, 10.) Také ijB3 značí 'přeď (se suíl. Num. 12, 14. Deuter. 7, 24 a j.) 13. nNlftS 'proti, vstříc' (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. SlO- b)Q 'naproti, před, k', p^y »JJ SlO ''» přiblížíš se (takže budeš) naproti synům Ammonovým' (Deuter. 2, 19.) 15. b pnp 'VI1č': "pyS pnp VTfíJS '« zanechali ho vně města' (Gen. 19, 16.) 16. "Q z, Dyn""P 'z lidu' (Exod. 16, 27); nDpO 'z dcer hethit-ských' (Gen.' 27, 46.); než: £>3nO CplHO' 'sladší než med' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': SlSph Hj}Ď 'skl'zc v°dy potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je buď p nebo fi. 17. njj 'přeď: l^nK 133 Před našimi bratřimi' (Gen. 31, 32.) •proti' (Nehcm."3, 37.) -naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. npj 'naproti', Exod. 14, 2, n?Í Exod. 26, 35. 19. 2>2B s následujícím b 'kolem, vůkol' (Num. 1, 50.); 3'"3pp 'od, 'z blízkosti pryč':' rcp-^pab 3*300 hVTjt 'odstupte od obydlí Qórahova' (Num. 16, 24.) 20. ny 'až k', Qip-ny 'ai k Sodomě' (Gen. 13, 12.) fljfj p^fl ny 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, 11, při' (Gen. 24, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navíce) ((Jen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. ny '•' (Gen. 13, 1.) 23. nnr. 'poď, 0"p$n"b3 nnr 'l»od celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv.*|84, 6, li" ' 24. biCH vedle', se suli. ^2ÍX 'u mne' (Gen. 39, 15.) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 (?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. ns*0> D^O 'oď (z miríěl, minim), 13 b blO""1?!* 'zpředu' a ran, j. 157 6. Osobní zájmena přívěsná po predložkách a částicích. Suffixy se připojují také k některým předložkám a částicím. 1. ke 3 'jako' (k rozšiř, tvaru ^3). 2. p 'od', 3. 3 'v', 4. Qy 's', 5. riN V. 6. flXlpb 'vstříc', 7. "jj^j 'odděleně'/sám', 8. ''.JB1? 'přeď, 9. t)y 'na'," 10. ^ V, 11. jyjfl 'poď, 12. >)fjg 'po' (časově), 13. fiy 'až' k, až do', 14. 313d 'kolem', 15. 713 'mezi'. Jejich tvary se sufíixy jsou tyto: 1- ip'ô?; r-paa); imos; rrióa; i;iaa; 033; (pa); nna. on?; pa. rrjřjA v 2- p>- ^'caiaa. v s. Pi.' bniba. 2- -ipb; *ep; "Jfěp; i:pp; n:ap; uep; osa; pa; ona-narrp; pp. pp, npa. 2. os.'muž. v P. 3. i3;^3 (v p. ta); ija; 13; na; was naa; pa; ca. ona. nana; pa. pa. n:ňa. v 2! os. *Sg. muž. i «73^ stejně 1^ 'mně'; lA 'tobě' (m.) (-j3^ Gen. 27, 37), nab; íppb; fnab; nab; nnab; unab; oanab; pnab; nnab; pab. *■ ocb; iTJsb; if o ob; v;sb; noob; web; oa-jsb; p-oeb; anosb;popb. 158 o- '•by; fby; -f by; vby; rfpfi wby; oa*by; p^by; arrby; 10- T,^; •rt* c^x-; f^H' c?'|i^; "■"'bx. n- Wfl; ffWfi; ^rnn; vnnn; irnnn; WWH5' D^rnn; p^nr.; ůr:p".F.- p-rnr/v 3.'os. ý. m. i brnn 12. nnx; 'íjnnx; ^nnx; nrrx; n-nrrx; unrjx; oanns; pnnx; D-nnx; pnnx. 13. n_y; ípny; fpy; íny; npy; upy; napy; ppy; nnpy; ppy. 14. *yajp; ^a'ap; "p*ap; va>ap; rra/ap attl- nebo m roz~ siřený tvar s ffl :' *rMs2D>' VfilaUp al(1- 15. ^a; -sp-a; fra; up; nýa; W|; aa/op; p-op; oipjp; ppa.: Předložky 8.—14. se spojují se sufíixy plurálních tvarů. Wg přijímá sufíixy, označující jednotné číslo, na tvar ftg, plur. sufíixy na tvary 1313, ^13 (v 3. ós. pl. m. též Efílip, 3- os- P1- ž-^IJip). Tyto jiřeďložky jsou bud pův. skutečné plurály (č. 8, 11, 12, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -aj ('Haj, 'ulaj, 'adaj), které se mění stejně jako nj v plur. íuff. podstat, jmen. 7. Od předložky V jest lišili částici fíjf (_nx). ktera se klade před determin. akusativ. Jí se tvoří též po připojení suflixů akusativy osobních zájmen: iflIN 'mne', tflIX 'tel)e' (m'> v p- Tjnk). tmx 'tebe' (ž.), iniK 'iĽJ'> nriix vtr/U 'nas'' Q?rx ■vás* (m.), pjnx 'vás' (ž.), dmx (anrix) 'i*1" (m-). friix (pnx) 'je' (ž.). § 85. Spojky 1. V hebr. jsou dvojí spojky: 1. jednokonsonanlní, psané s ná-sled. slovem dohromady a 2. vícekonsonantní, stojící samostatně. 159 K prvé skupine patří 3 'jako', ^ 'a, ale, pak, tedy, pročež', .{ý (s ná-sled. zdvojením) 'že, aby, protože' atd. Jinak se dčlí na spojky 0 jednom slově, o více slovech, dvojice souvztažné, dále na souřadné a podřadné. 2. T se mění před souhláskami sc a před retnicemi v !| (§ 18, 1 b). Š následujícím >p se spojuje a mění ve 1«,: dá •»,—Před prízvučnou slabikou bývá •, před bálěpy u laryngálů jo příslušný plný vokál: 1H3S*1 a Juno služebníci'; ^3X1 a Juz''; *hfí't '''<'/'"''. 'a nemoc'. O různých významech spojky 1 poučují slovníky. 3. Hlavni spojky slučovaci jsou vedle » ještě gj 'i, také, též, p|x 'také', 13 p-x 'ano i' (Ezech. 23, 40); disjunktivní Je ")x 'nebo'; odporovaci jsou Tjx 'avšak, leč', flblX a'e' (•'"'' 2, 5), HJJbS leč. vyjma,' v ml. jazyce blU 'a'e' (Dan. 10, 7, Esdr. 10, 13 a j.), vysvětlovači '3 'neboť (Job 5, 23) a j. 4. Dvojice souvztažných spojek jsou nejpředněji! tyto: DK---DK (1N---1N) 'bud... anebo'; n.3,TV--^N 'sotva ... již lu'; 13 ••• 1CJ«3 'círa •••tím'; qx »3 ••• N1? ',lĽ ,iřívu •••než'; ej ••• BJ 'i...i,' 'jak ...tak'; « ...BIO 'ještě ne ...když tu' (Jos. 2, 8,. 1. Sam. 3, 3). 5. O spojkách podřadných ve větosloví. § 86. Citoslovce 1. K nim patří výrazy většinou jednoslabičné a většinou ze slabých hlásek pozůstávající, které vyjadřují duševní hnulí. Sem náleží: vjX 'ach, běda' (s dativem 1. Sam. 4, 8, Izai. 3, 9 a 6, 5, s akusativem Ezech. 24, (i a 0, samostatně v Num. 24, 23, ve významu 'běda' v Num. 21, 2!).) ^3X 'bida', citoslovečnč 'běda' (Přísl. 23, 29.) flHX 'acn' běda' (Jos. 7, 7. Soude. 6, 22 a j.) lrJO HX 'ach. bĽ1X 'ach, běda' (s dat., žalm 120, 5.) '■SŠíS 'bída' (Job 10, 15. Mich. 7, 1.) XH 'hle, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). nb'bľi 'nebudil tak, pryč s tímľ (1. Sam. 20, 2.) PtKií 'hejsaľ (Izai. 47, 16; Ezech. 25, 3.) XJJX 'prosím!' (Gen. 50, 17. Nebem. 1, 5; též n^X 2- Král. 20,3.) ^3 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) ttpH 'budiž tak, staň sel' (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje sc: XJ^pt^n 'dej mi, prosím, píli!' (Soude. 4, 19.) yfíi »0 'těž' (Deut. 28, 67). fiJTJ, 'hleľ (Gen. 3, 22; 12, 19 a j.) Spojuje se se suffixy: »^řjj, fcnft, atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: pn 'pstl tichol je vlastně imperat. pi. kořene HD/I (Hab. 2, 20, Sofou. 1, 7 a j.) K tomu je plur. gpg (Nebem. 8,11.) _rt3n 'nuže', imper. slovesa 3;-p 'dal', rozšířený přitvorkem n__ . Žen. rod 13^ (Ruth 3, 15), mn! č. 13-1 (2. Sam. 16, 20.) -npS 'nuže', imper. od W31 (§ 75, 9) s přitvorkem |"J_ (Gen. 31, 44), mn. ě. ijjh (Gen. 37, 20.) ' 3. Příklady: e^BjS ''IX "bída jejich duši' (Izai. 3, 9.) <]jS ''IX 'běda námi' vjpx 'D1? *1M *pS 'komu běda, komu bída'?' (Přísl. 11 Mluvnice hebrejätíny 161 23, 29). fffo i^jj 'běda tomu dni!' (Jocl 1, 15). ^"'W ^sbtep 'běda tobě, země, když král tvůj je dítě' (Kaz! 10, lěo n®yn pnsh n;ito nn 3W"Tirj3H »15133 nnnytf-bs by nSD^ 'nad každou bránu jejich dám meč hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabíjení!' (Ezcch. 21, 20.) •V-1Í3 ^rjK"Dj; *Jfl»tf ^pa *fl"JT*? ^ ttJlH 'běda mně, že přebývám v Mešech, bydlím v stanech qedarských' (Žalm 120, 5.) - - bnr^ ntfnfjp-bK nxn ipjax jy 'protože siovo tvé (byio) bejsa! k mé svatyni, když byla znesvěcena' (Ezcch. 25, 3.) — V 1. Sam. 20, 2: pftnft tib fiS^n )b "tíjH^ '« P™vil mu: Nc-budiž tak, nezemřeš.' — A **3*JN \nyt£h"DX 'jestliže jsem zlosyn, běda mně' (Job. 10, 15.) — yJBB Bf)' lUhjj ^JAflJJ} njfTJ pKľT/S a Hospodin je v chrámě své svatosti, ticho před tváři jeho všechna země!' (Hab. 2, 20.) III. VĚTA 162 § 87. Věty nominální 1. V uomin. větách je podmětem podstat, jméno nebo jiné slovo, které má platnost podst. jména s hlediska skladby, přísudkem je také slovo v platnosti podst. jména. Slovesných tvarů určitých v prísudku není. Příklady: UjWjj nlIT 'Hospodin (je) náš kráľ; p^H SSJfi 3112 N^nn 'il zlato té země (je) dobré' (Gen. 2. 12). 2. Nominál. věty mohou miti i jen jedno slovo, na př. věty vypovídací: 'a jeho konkubína (byla jemu)' = a on měl konkubínu (Gen. 22, 24.); věty zvolací: 'ta vaše zvrácenost!' (Izai. 29, 16). 3. V kterém čase si musíme sloveso domysliti, o tom rozhoduje celá souvislost. Na př. ve větě Cfl^XH NIM HIIT (Deuter. 4, 35) 'Hospodin je pravý ISůlť, je myšleno sloveso v přítomnosti, ve větě fiyiS XX'1 *lľ1,S1 řeka (byla) vycházející z Edenu', (Gen. 2, 10) je vypravováni děje minulého, ve větě bsž 1T 'ruka jeho (bude) proti viem' (Gen. 16, 12) je doplnili sloveso v budoucím čase, nebol jde o předpověď. 4. Osobní zájmeno slouží též jako spona: *y3"n líli"! DIE SIM 'a čtvrtá řeka (je) on, (totiž) Eufrat' (Gen. 2, 14). 5. Nominální věta začiná obyčejně podmětem. Má-li býti přísudkové jméno zdůrazněno, stojí ono na prvním místě: .-[fix 'prach (jsi) ty,' (Gen. 3, 19). Je-li přísudko-vým jménem adjektivum, stojí obyčejně před podmětem: p>p; nW Dimi 'milostivý a milosrdný (je) Hospodin' (žalm 111, 4). 163 I Příklady: fíptyft rhvt 'toto (jsou) rody" (Gen. 2, 4.) Kfl DJ Cpn '• °n (Jest) moudrý' (Izai. 31, 2). tl^KI ílflK 'ty (jsi) ten muž' (2. Sam. 12, 7.) 03»» D.3»3fl ŕlOÍ"! 'j(í(1 draků (jest) víno jejich' (Deuter. 32, 33). Vf^jx 'fj-JH nin'" ÍTN 'k(lc (Jest) Hospodin, Bůh Eliášův?' (2. Král. 2, 14). D"pÍ2£-7K PľkT W Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 16.) *»02f3^ IflK ,""É>3!! 'kost má a tělo mé (jsi) ty' (Gen. 29, 14). £r*K nt"?3 112170 'viichnl tito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). Iř.X 1tPN~73 íptľTl s'lllu budou ruce všech, kteří (jsou) s iebou'~(2. Saiň: IG, '21.) 3153 »3 HIÍT^? rH1.13l 7^*13 UJ£] Sxi5ít,"Sy 11D1 DyW7"^3 zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčiněními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Vety verbální 1. Ve větách verbálních je podmětem podstatné jméno, prísudkom určitý tvar slovesný. Místo podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místě ve větě je zpravidla sloveso: flSHSS f*pMl a probudil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmětu důraz, může býti i na prvním místě, před slovesem: »3X»$1 t#1s1 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením nebo obojím: y»p"l1-JlN Cil^X 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Při důrazu stoji na počátku jiná část věty než sloveso: lyiy tj/fí ^Spn"J1X 'krále viděly mi oči.' 3. Slovesný tvar s wáw conseeutivem skoro vždy stojí na počátku včty. Záporná částice je před svým slovesem: »m"] /H^X ISin-xb 'nepožádáš ženy bližního svého' (Exod. 20, 17). Jinak stoji záporka před slovem, jež popírá: flItfVj) bvSi ftft* K7 'ne Hospodin učinil všechno toto' (t. j. někdo jiný to učinil) (Deuter. 32, 27.) 164 4. Často jo vytčen větný člen na počátku věty a opakuje se ve větě suffixem: D3fp3 1t#B3 iTjít^fJ ^2 03ÍÉ* 'Sichem, syn můj — přilnula duše jeho k vaší dceři' (Gen. 34, 8) = duše mého syna Sichema... Zde je vytčený člen logicky ve větč neshodným přívlastkem v genitivu. Jindy je vytčen předmět: D3í"l!S1i< lílN D^SsN D^IT 'vaše orná půda před vámi — cizinci požívají ji' = ciz. požívají vaši ornou půdu (Izai. 1, 7). 5. Slovosled ve verbální větě jeobyčně: sloveso-podmět-předmět: ytpiVflU B\*l7K Íľ5/»1 učinil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části včty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá těž pořádek sloveso-piedmět-podmět na př. iJSin D'tt^J H^Sti* c'ěti zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podmět-předmět-sloveso: |"|pi 'fl'pBJI ľ]!"P 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmčt-slo-veso-podmět: QľON 21N JeJ miloval otec jejich' (Gen. 37, 4); přcdmět-podniět-sloveso: ij^ W&ÍT*3 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivě, jsou jmenovitě tato: slovesa, značicí pobyt nebo pohyb (2t£>s 'bydlil', IjSrr 'šeľ, N12 'přijití', |t£ 'vyšel,' ffyjf 'vystupoval', H» 'sestupoval'), oblékání a zdobení (U>27 'oblékal', FflM) 'pokrýval', 131 'opásal se', 1£J} 'korunoval'), plnost a nedostatek (itho 'byl pln', Id 'm°l nedostatek'). Dvojí akku-sativ niají'slovcsa v hip'II: ^"irr.N C| D\"Í7K ''flN 1N11131' 'a lile, dal mně (akk.) Bůh viděti též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves _ stavění, tvoření Igjj C1K1TIX • ■ • lil* llf^l 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); ,133*1 13tD D^JiNiTflN vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. 18, 32)'. Akkúsativ Vztahu: 3py >3£'^f-. ft$#] ttfKI tfWltfJ Nil 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potirati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přisudkem, shodují se v čísle: 7(f""fl3J D*1BDĎ Dspt^n 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku věty, je sice také shoda mezi podmetom a přisudkem: ĽTJt^ \3sy nJHjlJBfll Bil Ľ!3"VJ7 ,3 WT1 '* otevřeny byly oči obou a poznali, ze jsou nazi' (Gen. 3, 7), ale nemusí vždy býti. Sloveso může býli v sing. muž. rodu, i když následuje podmet v plur. žen. rodu: n"li<0 *fl* 'ef jsou světlal' (Gen. 1, M). I před podmitem žen. rodu v sing. může býli sloveso v rodě mužském: |-|Jin *|J1J**1 njriSS 'a prošel hlasitý klik v táboře' (1. Král. 22, 36). 2. V nominální větě se shoduje přísudek, vyjádřený přídavným jménem nebo participiem, s podnietení v rodě a čísle: i^JX" □"•Nt&rtl C$1 BÍD ':l hclé sodomští (byli) zli a hříšní' (Gen. 13, 13). Přídavná jména netvoří čísla dvojného a proto jsou v plur., je-li podmět v duálu: !"!Xb '•>& Loiny (byly) bezvýrazné' (Gen. 29, 17). 3. Přísudek, vyjádřený přidav, jménem na počátku věty nominální, je někdy v siug. muž. rodu, i když jeho podmět je v plur.: ÍJipBl^p "12^1 ':l spravedlivé (jsou) tvé soudy' (žalm 119, 137); IWIttH D^íihp j3irH 'daleká (je) od bezbožných spása' (žalm 119, 155).' 4. Někdy se užívá pro řeč o ženách tvarů muž. rodu: UnJX D^pl^H ŕpSpS D'Hppp 'm>' (ženy) pálíme kadidlo královně nebes' (Jerem. 44, 19). Jméua významu kolektivního maji u sebe často sloveso v plur.: rjy,T Vllíi^l 'i odpověděl mu lid' (1. Sani. 17, 30); "lj33rt mUhft V.Í 'skot' oral' (Job 1, 14); D*)2tj3 ľftjl '"'eth- Šcmeš ( — obyvatelé města li.-Š.) žali' (1. Sam. 6, 13); l^jfi HTft D1X"Qy a šli do zajetí (v pror. řeči: půjdou) lid aramský 166 do Qíru' (Amos 1, 5); pK,T"'?3 ľtW$ 'ať se hojí (plur.) před Hospodinem celá země' (žalm 33, 8); méně často mají kolektiva sloveso v singuláru, na př. ... C^rtjrrfiN -21>3 PtJfT1 bs-ip>»p np^ Cyn-fiN 13^rVa potlsl Hospodta na lid hady... a štípali lid a mřel lid hojný z Izraele' (Num. 21, 6). Někdy je předcházející přísudek v sing., následující v plur.: iSSN'ŕľl Dyn yotý'' '* slyiel (to) lid a měli žalost' (Exod. 33, 4). Jména, která mají plur. tvar, ale sing. význam, maji u sebe sing.: 1J"|K SjpV ''JlIX ľTjľH '• vza^ Pan Josefův jej (= Josefa)' (Gen. 39, 20; Q^ITŠ značí pán, pán domu). Podobně u □''bys majitel, pán vl. panstvo fíffp ■ľ'bya'COl '* také jeho majitel necht zemře' (lixod. 21, 29). Jméno boží Cíl^X nla u sebe singulár, na př. Cfi^N X13 ľľ'p'XIS 'na počátku stvořil Bůh', (Gen. 1, 1), ale někdy i plurál, na př. nPWJ G^bx ION" 'a řekl Bůh: Učiňme člověka.' (Gen. 1, 26). 5. U j nien zemi a národů stává často sloveso v sing. žen. rodu: D^litQ rR3X ''S JHfl Dlttn 'zdaž dosud nevíš, že upadl v zá- hůbuEgypťr (Ěxod."io, V),Snp3a*nonsnTW\i3~piKfr* 'pozdvihnou (hlas) poušE a měsLa její, dvorce, (v nichž) bydlí Qedať (Izai. 42, 11). 6. Množné ěislo osob, které označuje jen část celku nebo jednotlivce, spojuje se někdy se singulárem slovesa: ftQV jfftfi írS^np 'a znesvětitelé její (= soboty) smrtí zemrou' (Exod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, údy těla nebo abstraktní pojmy, mají přísudek často v sing. žen. rodu, na př. nap a °" i6"0 stály' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'15); jtyfl n"1t> "flB"!? 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Joel 1, 20); 7^J1 *řip"ÍP ^piN ilÍ3p>riĎ ^JpTj53. 'až dokud budou přebývali v nitru tvém myšlenky tvého násilnietvi?' (Jerem. 4, 14). 167 § 90. Podmět 1. Podmetom v hebr. je podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmennč podmčty, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřili bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xip ]2~bp "IN2, "Iřob 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "ibílh ItitoS,* fífíOÍ "ať hledají králi dívky.' c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: "ioXP, !"T3 tTSySrrbfcf 'takto budou řikati (dosl. budeš říkali) proroku.' d) passivcm: flp* xip1? bm iK 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 26), {bf]T\ 0(1 bbľl-'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to', 'ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); "^b Plín PiaS 'Proc se rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo ř|X. hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -|XD inS "IJÍfll JS nebo 3: Pffp *)J"iy*l "al se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); bl3an ''I3Q "íly ")Ú^mbs n^'xSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); UM D1X3 DINH Dl "Cti* •ľjgjy's '(kdokoli by byl) prolčvající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary 1^, sgp, D1H2 Jsou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v ěes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí px. která se klade na počátek věty a má asi význam čes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: H^l nlB3 DIppVlXl *Hp3 DlppVIN 'to (Je) místo mého trůmi a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezcch. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako ěes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. "pppjTTtÓ 'nepršelo' (Amos 4, 7), -fiX 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10), íTWfe>3 'íe bouřka' (žalm 50, 3), ^]!} "něv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -|fcp w4j *\fffí 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 0). c) participiem: [}¥jjj) ip# bľ)\ HCIÄO"!?} tt^^*Tľ]ttpP »3 niina nnJDVpty'? tip Itóp CIpp-SDll 'neboť ód východu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od *|pp). (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, 11). 168 Po neosobním pasivu mivá podmět před sebou částici i&P ^"IZn'JIS HpZ'lS "13*1 a byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42); 'flivb řHttij p.Kn~P.M JAJ 'at íe dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami 'p, jp nebo 3: [Tlfp r) 1W1 l'a' SĽ něho (= jim) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); blSpn V30 TBf ~l&2~b2 ITWTtTj nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); D"1Xfi Dl. "Bíí> "BtS^ '(kdokoli by byl) prolčvající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary 1^, ifiQ, cnN3 Jsou skutečné podjiiěty v pasivních větách, podobně jako instrumentál v ěes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí flx> která se klade na počátek věty a má asi význam čcs. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: >bi"\ niB3 DIppVlNI IťpJ DIpp-riK 'to (je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bczpodmčtá) slovesa (jako ěes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. ^BjařpiH 'nepršelo' (Amos 4, 7), ■flU 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10)', rYWtM 'je bouřka' (žalm 50, 3), IJtíttV tmi se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázací význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. [■[ 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekali odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), připadne i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 nuin, nonne. V posledním významu bývá často částice klhfl (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. en stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také ft stojí před ncpř. otázkou. 2. Dvoj členné otázky (rozlučovací) mají v 1. části «[, v druhé dm nebo I)* (lat. utrnm-an): w-i^-bn IflH tíSfl 'zďaž s námi (jsi) ty či s nepřáteli našimi?' (Josue 5, 13). Místo cn v druhé části je též QX*j (Job 21, (i), v první části místo může býti ttó S]Xn (•'<>•' 34, 17.) IX shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 16, 3. Příklady: táz. věta bez částice: »jj 'ty jsi ten syn můj Ľsau?' (Gen. 27, 24). s'částicí ■jjft', 1BK»1 B1'n ♦fajrSjí *\lb P&tori "tp^n-Sx *a pravil Hospodin k satanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi?' (Job 1, 8); "pJX \~n "Itttííri '""dal hlídačem bratra svéiio (jsem) já?' ((len. 4, 9); vj*n ^n^JíQl 'zdaž jsi mne nalezl, nepříteli můj?' (1. Král. 2i; 20). ' " S částici xbiT Nin \nn_n ^"lON Kíl XSn 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?" (Gen. 20, 5.) Nepř. otázka s qn: nr *Snp .t-tn-bn • ■ • mní Syrn «hn 'jděte, vyptávejte se u Jia'al-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); s jj: tjpp c,an ^ j^l, n:isn-nx rhť>^_ nOlNň 'a vyslal (Noc) holubici od sebe, aby sě dozvěděl (inf~ cons. od ,-jx") viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčléu'né otázky: syffi, ^ tffffB] fítintOp dsvún '»"2 cxi díws riR» nnvin řňkn to, starší, a pozorujte, všichni obyvatelé země, zdaž to "bylo ve vašich dnech či ve dnech vašich otců' (Joel 1, 2); QN11013*1*: PBÍi'P Hfä FXn "1*33 p^iC 'zdaž ten, kdo nenávidí pravo) bude panovali, •či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); iq) b"3p IX H\T Cpnn ytV !a kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tilec?' (Kaz. 2, 19); n»fl '3 "^P*"**!© TM I^TTťřTj" fpH 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tě podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 16, 3). § 92. Věty jistící Obsahují souhlas, přitakání, potvrzeni. V nominální větě bývá ti)'' (§ 7lS): Dlpffi? ľtjr*) t**' T3K 'zajisté bytí Hospodina na tomto místě' m vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se vyjadřuje v hebrej. příslovcem »3 (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje, někdy sloveso tázaci věty v příslušné úpravě a znamená ano: infibtapH 'zabil jsi ho?' 'odpověd: '""iSpp 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. 12, 19: no iiaN'1 ih'i ňpn nn ipk*la'« p,í,ví1 David: zdaž zemřelo dítě? A řekli: Zemřelo (^= ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem j^x někdy též záporkou N"">- Status absolutus Mg přichází po slově, jehož existence se popirá, předchází-li zápor, je status construclus ■"IX- Částice xS l>"pirá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je. záporka N"* u indikal.ivii, ^X 11 apo-kopátu (jussivu) a kohorlativu (energiku.) 3. Popirací význam mají spojky J© s maqqěp, spojená s imperfektem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a iftb^h s imperfektem a častěji s intinitivem; dále OBN 'ne vícu' (Amos 6, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), ba 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), ^ 'ne' (Gen. 31, 20, Izai Í4, 6, Ozeáš 7, 8 a j.) a a"]!a ještě ne' (Gen. 2, 5, Exod. 10, 7). Příklady: |*tt"BM *J*#*lfi3 ľfjfl' t^Vl 'zdaž jest Hospodin uprostřed nás či "není?' (Exod. 17, V); B*!ll*{« Hln' Tttpn tíh *3 171 laiXl'nX 12?b fX DnXl nyfj^y "neboť neseslal dešt Hospodin Bůh na zemi a člověka nebylo, aby obdělával zemi' (Gen. 2, 5); ppjfl -pxi p|rl nX*l P|fl ';> nebylo vidoucího a nebylo vědoucího a nebylo probouzejícího se' (= a nikdo to neviděl...) (1. Sam. 26, 12.) — jpg^ ...OVlty JU Tl» ^Xl HliT *JK ni» fX) Ttfi) 'JK Dfiips'"- W*]! 'j« (J»eni) Hospodin a není více kromě mne, není Boha (kromě mne),... aby poznali,... že není kromě mne (zádního); já (jsem) Hospodin a není více (jiného)* OHy1??' 'kromě') (Izai, 45, 5—0). HXT1?? niCJ1? 'nebude se dívali (liž) nikdy' (žalm 10, 11). — q'q, Y*£ 'nebylo vody', Exod. 17, 1; *pfpft ' lŠ WJ 'kéž by řádně byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gem 23, 13: ijtfotý ^ 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš nmeľ), s perfektem (Num. 14,' 2: fffi 12102 ÍX D^>»» pX3 UJTID"^ "Urip-lS 'kéž bychom byli zemřeli v zemi egyptské* nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: H 'kéž bychom byli zemřeli ľ, Izai. 63, 19: tfQp p.jnp-XlV 'kéž bys roztrhl nebesa!'), ex se spoj uje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího sc doplní v nominální větě, jako je Qjh 0Í"7t^> aral)- 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře jste na tom, mějte pokoj'. 3. Prací věta má někdy podobu otázky: BEŠtf ^pp""^ WjijM^řr} Epptorrn ib-n^^ip'x it>>x-b2 ty) y~x2 'kdo í)ý íňnc' dosadil za soudce v (léto) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklínací formuli, po ní je spojka qx> v záporu xb-cx• ron wírnx nfewrrcx ipjsj *ryi nlnpi 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ty), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). CX znamená pak vůbec jen 'vpravdě', xb"DX 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: fftfi Sfl 'jako že je živ Hospodin', "ífp»pj »fj "jako že jsi živ', tjx' 'ľl 'jako že jsem živ'. Po qx přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy se říká zvláštní úsloví sp* f-fej Cflbx 'b'lpV^ 12 'tak aC "ěiní tomu... Bůh a tak at přidá' (1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle, llejěla 'af ho Bůh trestá a opět trestá.') § 95. Věty stavové 1. Sluji tak proto, že podávají bližší určeni hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) Padle Kiiutzschovy opravy (Gcscnius-Kautzsch str. 494). 173 se děj odehrává nebo stav včci, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou y Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inX tíJ'X Wl nJj5*JK tetfft '• byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (i. sam. i, i). 2p t-jiS-i nxfto Wj^tfí tta*" n""ID"iytý3 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvésti: "ijgS nÝf* "IJ1*1"J XÍ3 "IQX**! vbzib Dlpoi fítyj w-b »3)ki pna nbVn 'ap**vúí vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova au, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, tedy kopulativně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz JJíA xS v ^cn- 1^, 13: "|12NV) urtb ab pto wy, nm\ 11T»? 91% vpxb p»»vii Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — nc(ni) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: "ly-p X*" 3 WyiS) *PífflgT\ a Povcdu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména px a Jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: lb"j'fO *V|Pn ITX 'kdť (lcsi) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...) (Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je 174 někdy sullixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deutcr. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž stoji před slovesem vztažné věty (Josuc 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "i^X (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je ncsklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) fj4jj* ■jaty HflX T^X pXri 'země, která ty (jsi) ležící na ní' : - země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) It^X f3*n l^Isp-SľX *»?lf?7 "P^1"!? íen stroln> který poručil jsem tobě nejisti s něho' ■-- ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. II jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem £p 'tam': "iSflX DtŤ nVTIí^X DipISP" 'místo, které byl tam jeho stan' místo, na němž byl... (Gen. 13,3). "|5j;x následuje i po neurčeném jménu (l)eut. 28, 40). Má-li platnost no-minativní, není po něm sulíix (Gen. 3, 3). ľo 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: ESVtX ""jCi11 'JX TlX D,R"13!5">*ltí-'X ía (Jscm) J(,scľ, váš bratr, který prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je "lt^N jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné vely je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: r\b p* c'p-ittfx ribv rhi: nbss wiij '3 'nebot budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, a jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30), — niMfiOtyj "ll^N S 3 • • VEX3 D**n 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: *lt£>xS *1PX*1 irTO-Si* a Plavil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: yty» ftytfl ^(TriTZJX fiX ifyl W^STl 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probadali, a budou bědovati nad ním' 178 se děj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou \. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."7HX ti^X Wl nJpSiSf 1»tih byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqaná' (1. Sam. 1, 1). zp* 2mV2 npíp D'Ox'jBn 1X21 D^D'^y^S 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: ^B1? fTjrT) fflJi XÍ3 "lOX'l D^BI1? nipBi rr*5rj ^jxi pna náVn « pravil: vatup, požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (nim. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, tedy kopulativně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje mm a vidím ho hrajíciho si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz X1? v Gen. 15, 13: "1BX"1 cnb )fh n*| w«j| nyii i ■ynj ínn jh> nipx1? '« pravii Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: VHM mVypt *ÍIJ>^ni 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména ^lii a jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojeni: lb"jP,J *myn n*K 'kdc (Jest) t0 stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...)'(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je někdy suílixcm u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné věty (Josue 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem (§ 33), jež se vsune, spravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je nesklonué, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) Jfty 35tý riľlX "IttfX pXn 'země, která ty (jsi) ležící na ni' = země, ňa které ty ležiš; (Gen. 3, 11) Iptf fyn IJBB'SpX ,n'|'pS fpn',!K 'ten strom, který poruěil jsem tobě nejisti s něho' •>> ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem Tam': nSfJX Cp n^nt^X DÍpBn 'místo, které byl tam jeho'stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13, 3). ~\pit následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-minalivní, není po něm suffix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DDTIX ^pV1 ''JX VlX Dnl?B"*ip*X 'l* tiscm) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jšle prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je *p\t jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako jc v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: fx ira-i^x nwrn ribv r)z: nSxs vnn *? 'nebol budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — flVTJllMB^ "1E>X IPB • • • VEN3 C"Tt 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chfípích ... zemřeli' (Gen. 7,22). — Tomu, jenž: Ipitb "IBX"1 ín^-by 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: HECI ^jyptfK MX >bi< W$r\ 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 174 175 {Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: "jj iblN Bi* 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou že: -13 fm ibpťjn i• 1S, 'dříve než'; -|y Tj^linS ípKliSVIN l3í nyin IXS^-kb It^X 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). "itys; ny 'až*i ^ jyá vnsn iu>k iy ••■ Sxtí,,-,,:3 t ibni 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili .Tabíua' (Soude. 4, 24). iy 'až-; d*Ďn'"in 13^-ny d*d» nti'b^ o$ 13£>.,i nnnn *ta*3 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). ti* iy až'; QVH rtlE^ iy 'ai bude váti večerní větřík' (Pis. 2, * 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude."5, 7. ■>3 -|y 'až'; -JXO b"\"'l2 IV ■■■ tí^Nn SlJ*! 'a vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' ((jen. 26, 13). EX IP 'dokud'; fiftpb ^3-BS' 11» SKIPN tf^Bj'j Ľ? 'také tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nnX 'když'; 'ŕ-rrnri njNO 13»j nrrX 'když byl prodán, bude niíti právo na vykoupeni' (Levit. 25, 48). -it£>x nrrx 'když'; 3^ nn^itfN fWKTn nSys bsr-xS nxppri -rtťx nnK hflrtsrp JÍrn1? nrinpS 'nebude směti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (I)eutcr. 24, 4). 13 Mluvnlcv hcblrjSLlnr 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: 13 "iSlX 01» ISX"' 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -vg |R|g tib D»r|^H 'zdaž tak (není tomu), že řeíd Hospodin: „Nejezte...' (Gen.'3, 1) nebo *|ftjf|^£ Tiri-Ňb -,p\S* 3Í2 D^týri Xbl ''ĽPŽÍ jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,4). 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavni větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky užívá se 13 že: lia-^ Cfíbti K"£] 'a viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu 9, 21: rtOJl tí*ŮH CfŮ iyT 'ať poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují přisloveěné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, o) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiůovaci a) Časové věty jsou uváděny spojkami: »3 'když'; OPflkl SxY^ iv j »3 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (Ozeአ11, 1). Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. itíti 'když-; Dybnrii irp-rix f-nxn nrttB itíx 'když otevřela země ústa svá a pohltila je' (Deut. li, 6). Srv.' 2. Par. 35, 20. ip>x3 'když'; b#n-riK x"n njnprrbx "itfx? »rn 'a stal° se, když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jliPrrbX b^iití 121 IV ST*] 'a sLal° se> zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tib'IV 'dříve než'; rflJttni f"lX KtíV tib'1V 'di'ive než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 20). tib itíti iv 'dříve nĽŽ'; "V ^nhinp »p»p t»xy2-j"!X "ůl ny*iri »0'' IXi^-Xb itíii 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). itítt 1? 'a*'; pynx innprr ipti iv ■■■ bxiiy»-03 y ibm 'a postupovala ruka synu izraelských (proti Jabhiovi)... až zahubili Jabina' (Soude. 4, 24). ny 'až'; ppfvi ^tí-iv D*ts; ntíbtí ctí Mtí^ rnrn ixní 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokiid se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). $ "ty 'až'; Jjftft n'B'íi' IV až bude váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. x »3 yp 'až'; nxp Sir»3 ny ••• t^xn Si;si '« vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). Bit ny 'dokud-; nhpb i^p-cx iv nxtýx ^boŕ? □] t»w tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). *3nK 'když'; 1^-Ynn .yVxíI 13DJ ♦"jtlM 'když byl prodán, bude liiíti právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). itíx nnx 'když'; y&b mbp-itíti fltímn -byp bynkb nxpprt itíti "inx roste1? iS rrivt? mriripb 'nebude smetí její první manžel! jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuler. 24, 4). 176 13 Mluvnicv hftbrpjälJny 177 "i_*N3 nrjN 'Myž': DnnnN tvpft) "ip'so nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (Josue 2, 7). 1K>K "iriK- 'když, po tom, co': nriSH "1C*K '(čtrnáctého roku) po tom, co bylo dobyto města' (lizech. 40, 1). iriN 'když, po tom, co': ni2fp,"T nriNi ĽUpNn-nN f$n im PTieri nriKI n^n-nX '(jcštiiže by 'se navrátila*rána a rozmohla se v tom domě) po vytržení kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). "flJMl 'dokud'; n23Nl »JaJMJ 77 tS»TJ 1^3 'dokud dítě bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). TNO 'od te doby, co'; nÍnB_!ľ>N TIX3 TNOl '°d tě doby, 00 jsem přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). 01O2 'dříve než'; ípjsXH*. JIC22 "ípiSN C*tt2 'dříve, než jsem tě vytvořil v životě, znal jsem té' (psáni s ^ místo ""pJíX od VIS) (Jerem, i, 5). rUPTS 'dříve než'; (ty p]^ nO"!^ fllíí VSrT2 W 'bmlou jako tráva střech, která dříve než vyrostla, uschne' (žalm 12!), (i). b) Věty místní počínají příslovci místa (kde, kam atd.), na př. Nin DE* Cbbr, 1E*X3 'kdc(koli) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orel)* (Job 39, '30)' -t^ Iti'XOI "Sis* ^bpi 1^X"Sn 'kamkoli půjdeš, půjdu, a kdekoli budeš přebývali, budu prebývali' (Roth 1, 16). c) Důvodové je »J 'prolože'; HPX Vl*1N P.Ň? JVtyy "O 'protože jsi to učinil, zlořečený budeš' (Gen. 3, 14). 'protože'; Gen. 34, 13: CPITIN rtJ*1 flN K»tO •ftťK 'protože poskvrnil Dinu, jejich sestru'. Dále je mnoho složených spojek: (žalm 42, 7); bv (Deuter. 29, 24); >2 (Dcuter. 81. 17); by (Gen. 31, 20); výbsnS (Gen. 18, 5); -3-^ -|p»K 178 (Job 34, 27); <3 fyi (Izai. 3, 16); ")p>x Ty*' nebo jen jyi (Num. 20,12); -ití>X3 (Gen. 39, 9); jy*^ JJ>1 (Levit. 26, 43); ^ ■QíH?? (Dcuter 23, 5); 13 flftfi (Deuter. 4, 37); 3J3JJ (Gen. 26, 5); »3 3f3y (Amos 4, 12);" 3j» (Num. 14, 24); *lÄ JTTlk^f^ 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); TttJKJp (Izai. 43, 4); íinf! 1. Sam. 2«, 21). Protože ne' se řekne " na př- v Exod. 4, 5: ÍTJrTj ffbii riXír^ 13*010 "yo1? 'aby uvěřili, že se ukázal tobě Hospodin'". itfK VQyS' jjp'lrT', ">VH *W? TWí W'"?) "in'0 ''JsS 'a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smrtí' (Gen. 27,10); též pouhé "I12y2: Ť|3"12F, V2y2 tlhpH) niON D1B2 ''týDJ :l budu jisti, aby požehnala tobě duše iná, drive než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé *|t£*N značí 'aby'; qpy nviN ntřo-cy 1^x2 »a jwt něte 'aby poznali, že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne' se vyjadřuje: "lt^N (Gen. 11, 7); *JMM (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též £«: OH^NÍTl VíS^O INVp' ntľy (3> 14) 'a Bůh (to) činí, aby se báli přeci jeho'tváři'; záporně též itfprt ppT-^y v 7, 14: ...nrnx cj npixp vyyfi c"|K,rt nso> áto finnn-Sy cflbsa niýy 'také toto učinil Bůh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: 13 'takže'; "^7X 13 13JX % riyip-7k .kdo (jsem) já, že bych šel k faraónovi' ( — jsem' tak nepatrný, takže...) (Exod. 3, 11); "Wtfy v Gen. 11, 7: xb "ItýX WOtth 'takže by nerozuměli'. f) Na počátku vět připouštěcich bývaji spojky: QX (•J°1>9« 15: 'ffl"J3f*T3M 'třeba bych byl spravedlivý, v právu'); C2 (Izai. -1!), 15: '^2í:'X x7 »3Jxi rUHS^n rt-piTDI 'i kdyby na tebe ony zapomněly, já na tebe nezapomenu'. "13 33 (žalm 2;!, 4). Též 7j»; Job 16, 17; flfMW DÍ2PTX7 7J> 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 53, !)). g) .Srovnávací věty mají v předvětí *I?^x3 'jak', v závěti j3 •tak': ns^S fl-iN3s np> iv ^2 ..."nnxn hj.t itfxš ■"^"Im-Ss) 'jaJco lev řve ... tak sestoupí Hospodin zástupů k boji na horu Sión' (Izai. 31, 4). h) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny .spojkami: s3 Dp«- DM '3 'lw>« že'; »jfi3-i3-DN »3 tjnW'x «7 'nepustim tě, leda že mi požehnáš' (Gen. 32, 27). Qg >fľS3: "pr^ rjijfý ^371^ 'nyiJ'DN *F\b$ 'Z(l;|ž půjdou dva spolu, Jeda že by se snesli?' (Amos 3, 3). 'lež pouhé 'flSs přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 09. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřuje-li podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky £x 'jestliže', která má význam lat. si s indiknl. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje xb CX. Předvětí může býti bud větou nominálni nebo včtou verbální. Vztahuje-li se předvětí k minulosti, pojí se qx s perfektem (Gen. 43, 9. Ester 5, 8: |rj 'TIXlíp-DX "^San >JVÍ*"1 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciální podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperfektum: '>]137l'"|l »ay 'oSfTDX 'jest- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvací nebo opětovaci. Po qx může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo infinitiv (Job 9, 27). Místo rjx bývá někdy spojka 13 (Gen. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví Wj ([jako v blbl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3," 1). 2. V irreálních souvětích je spojkou 17 'kdyby', později H^x z původ, i1} cx (Ester 7, 4, Kaz. 6, 6), záporně xSlb (Gen. 43,10, Soude. 14, 18) a . 1jd1d Pl.st.abs. D^DID nibip1) ') Psáno též rhp. st. con. iplD nibip Sg. 3. m. vd1d i • 3.ž. rPDID Sg.2.ni. ípDlD Tr.iSip tS 3. sg. >.. flX^CD); TĎJ 'pošetilce' 3. pl. muž. On^DS; ní^X' 'Bttť, mu. í. EVHN fnialaitatlcui), se suff. 3. sg. m. inSš; pi-st-cons- viSk- s suíf- !• s8-'ini7N- 2. m. sprtS**; "vps w*. pi. Ďít>P2, s sutf. 2. i. rp"v£3- Zen. Jm6na sem hledící: n^llí! 'poifitek', flrJBfl 'naděje', i"flXp 'příkaz', HOin 'hradhn', rťjEFl 'modlitba', H^HÍI 'vclehcnl', nŇ"T 'strach' a pod. II.skupina. Proměnná jména s posledním , : (4—6) Sg.st.abs. KBt?p on st. con. PBtfp 01 33Í3 Sg.3.m. itSEttto ■ 1 • 3.ž. npptt>p npn MnjjrtK 2.m. íftOEtýp W • 2.ž. rjBBt!>p 1. sp. ,>t2Ety'a 18tí Pl. 3. m. Dtastyp opn ffTJílM 3.ž. m 2. m. DPtpBtfp c5pn D312CÍK 2.ž. pPEttfp ppn l.sp. i;pBtyp Pl.st.abs. D^pstyp n^pn st. con. 'PBÍŤp ninaix "spis Sg.3. m. VBBtfp 3. i. íTPEtfp 2.m. íppBtfp 2.ž. ?'CE^p l.sp. »t?Btyp "P? P1.3.m. DTOBtyp an-pn DTřCfOflH (nrn-iisiK) 3.ž. jirpBtfp 2.m. crpESi'p * - i 2.ž. ;rpE£'p l.sp. WPBtfp Sem hledí: podle. aBt#D: nP20 'důvíra'; n*ltp 'východ slunce'; "IBPP 'P°řcť; TJlStSp 'anděl, poseľ; |nSt^ 'sl>'ď. ?3"lj5 'dar'. Jako TJjňK : 3t£fi0 'sedadlo'; fAft 'svít, vék'; "|fflj 'zbylý'. Jako p"^ : "p 'ruka', jpj 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě , : (7—10) Sg. st. abs. TpB 1 Dlpa st. con. Tp? DipD Sg. 3. m. i-. i:nx iaipp 13113 3.Ž. 1 TO? hjhx naipp rpm 2. m. TO? ipipp ^3113 2. ž. TO? f Jíní} ^pipp ^3113 l.sp. *?P? 'pípa ">3113 P1.3.m. TO? c:inx caipa 3.ž. TO? fjinx jaipa 2. m. D??P? Bpaipa □33113 2.ž. PTP? ;r:"-x paipa 1. sp. TO? ujmi}' iJaipa PL st. abs. B*Tp? D^inx niaipa st. coil. 'Tp? ntoipa P113 - t Sg. 3. m. TO? 3. ž. TTpB - st" colls- WSJ-sc surf. 2. m. ípXpí- 2-'l>l-m. C3X*33' l?sg.uplur. 'XpJ'2-m- DpWii; ■Ptthí 'pomazaný, Mesiáš', si. cons. fT*tt>D« sllff- s#- VPt^B' s8' při plur. ^T^fi; ÍSB^ 'pravý; fc^iPi 'knlžc'; C>t3fi 'dokonalý'. — Podle P"iX: tífcy '»lir'; 3l"lp *bHžnl';Vhj3 '»valý'; Sliji' velký'; -|Í33 •X 1 1BD 'písař'; XC'i lékař'; 3HX 'milující', 'přítel'; Spp 'zabíjející'; JH3 'knéx'; "WJ 'slepý'; qSx 'nlmý'! njJP 'chromý'; V}p}12 'osidlo'. 18!) V. skupina. Proměnná jména o vokalisacích (13—15) Sg.st.abs. st. con. Sg. 3.m. m TP! I3j?t - - 1 1*0 Podlo Qprt l *|5J»3 'maso', 7ř|p 'obec, shromážděni', 3.ž. ■)PIJ 'řeka', st. eons. 2. m. 2.1. l.sp. Pi.3.m. TO W o:pT 2HT 'zlato', -|J£P 'dcšť, "Q^T 'slovo', btíú 'l'Hslovľ, 3.11 2. ni. ??Pt DľOpT X3i 'vojensky zástup', j»tth 'ziý'. Podlo 'srdce'. 2. ž. l.sp. m UJp] Pl.st.abs. st. con. Sg. 3. ni. 3. ž. ™P! o'ppn □»3jy Podle : ffiy 'šachy', -|33 'tczký', 'hladový'. 2. m. TO 2. ž. l.sp. TO nan - - * i PI. 3. m. DYJpT 3. ž. TO! 2. m. np-ppn 2. ž. TO l.sp. VI. skupina. Nomina scgolata (16—18) Sg.st.abs. m tihp st.con. in «thj3 Sg.3.m. iiep 3. ž. rnsp np^np 2. m. 0 1 ——. TC'IP J*, z. l.sp. Wlp *»5HP PI. 3. m. Diep op*!P 3. ž. »|7P ľ)?p im? 2. m. Dppbp npipP crprp 2. ž. •rpSp p-iep pp>"rp l.sp. uijhp Pl.st.abs. cpSp cnpp st.con. - t " 'pnp Podle 'i|Sp: 1DH 'milosrdenství', "?J"H 'cesta', 'služebník', ÍPP; 'olej'' tí?PP> 'shmec'. Podle "IgB : "HJ 'siih', {23tý 'hůl, kmen', *D? 'paměť. Podle #-jp : jrP 'hýždě', lpí 'ráno', SmX 'stan'. Sdš* "pokrm', jíl '"'lať cpi nuiD 190 191 Sg.l.m. roba nsp V plur. žen. koncovka : 3. ž. n*?Sp rnpp ni? 'roh'' 2. m. TpBD tý£} 'duše', 1 1 Ifd 'zcmft', 2. ž. •psp 1 " "i*in 'meč'. l.sp. oba PI. 3. m. cn'o'rp onnep 3. ž. pnsp 2. m. Dpoba cpnsp 2. ž. pne p 1. sp. u'"!?p VII. skupina. Jména y"y: (19—20) Sg.st.abs. st. con. "PC 'ttiť; |J 'zahrada'; Qy 'ná- Sg. 3.m. 1. sp. P1.2. m. iax \ax D?PS* TA? rod'; tyj2 'pevnost', 'úto-lišlě'; 'vše'; 3") 'mnohý'; 7ý 'síla'; QJ!| 'nevinný'; 3S 'srdce'; Qi 'mofe'. Pl.st.abs. upri criy Jména se středním původ. st. con. rias* J : fy 'koza' (*'inz); Pl.l.sp. Pl. 2. m. PJX 'hněv, nos', •íjn 'patro v ústech'. VIII. skupina. Jména na ,"f_: (21) Sg.st.abs. rnn 'pastýř'; njSa '^ado' st. con. ntfi mjy Sg.l.sp. -tm P1.2.m. tam Pl.st.abs. Dnu rrtTtp' st. con. in nnp» njp Sg.l.sp. ' n \nniy P1.2. m. npnn • op'rinp' Ženský rod (22) Sg. st.abs. npiD Pl.st.abs. flíDlD st. con. rpiD st. con. Sg.3.m. inpiD Pl.DflplD Sg. 3.m. * 1 pi. DnvjlMD 3.ž. nnpíp jripiD 3.ž. n"nlDip frrrriDiD 2. m. TjnpiD opripiD 2. m. npiniDiD 2.ž. pripio 2.ž. pyrrtWD l.sp. ijnpiD l.sp. 192 14 Mluvnice hebrejSUny 193 Jmčna ženského rodu II skupina: pJ«J 'ryba', fítífi •rcť, Tok', njp 'ygp i- impcr. — Infm. 3.4. — I abs. ipyn 2.m. mpyri cons.T.py."t 2.4. l.sp. P1.3.m. 'rnpyrt nwn Tens Parlicip. TpjflS 3.4. — Jussiv 1 2.m. |. crrprri npiayn l.sp. — Hap'aJ (38) Sg.3.m. pf- npyn impf. lays impcr. ncni Infin. 3.4. rnpyn abs. noy-i 2. m. 2.4. 1. sp. rnpyn 'fnasri nayn •Hawi "lays* • Particip. npyp P1.3.m. 3.4. •■ nonipyri 2.m. □pnpyri nayri 2.4. jri-ipyn njnpvn l.sp. ijnpyri iayj 2. Slovesa stfcdniho laryngalu Qal (39) Sg. 3. m. pf. my impf. Enty'' imper. — Infm. 3.4. ttrjtyrj — abs. Biritt* 2.m. rpntf &np/r, - i cons. Eftty 2.4. l.sp. PI. 3. m. 3.4. npntf 'flpntf npntfri rupntyn Particip. akt. aniy pas. amp* 2.m. nripnp/ 2.4. fnpntf njpntwi njprrpj l.sp. . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. torrt^: impf. anE*' imper. ■—■ Infm. 3.4. npnp>; •cnrr. — abs. a: cons. Briton 2.4. l.sp. P1.3.m. ripnt^j "ripnp>j. itsnp>; »pmyn Particip. ■any: 3.4. — 2.m. oripnp': 2.4. jr.pnsio ropntito njpnf^n 1. sp. upnttfj — 202 203 Pi"ei (41 Sg.3.m. pf- Y» impf. TpjJ' imper. — iniiu. abs. 3. ž. nrm — a cons. I!p3 2. m. 2. ž. l.sp. "SIS Particip. PI. 3. m. 13"13; — 3. ž. nj3")3P, » t ■ » t — 2. m. 13-13 2.ž. rt'ľňar, n**na l.sp. u?1? — Pu"al (42) Sg.3.m. Pf- fji impf. TT-lia*' imper. nenl 1111 i 11. neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. nrna Participium: l.sp. 'ro-ia PI. 3. m. 3. ž. 2. m. DPD-13 •aian 2. ž. farna rurnan 1. sp. 1:313 "to Hilpa"č i (43) Sg. 3. m. pf- "pan-; topí. Tf13P^ imper.— Indii. abs. 3. ž. nrisrn — con. *]i3nn 2. m. 2. ž. polann na^arn ^nanri -siarin Particip. *]*i3np l.sp. rnaiarn — PI. 3. m. ',3*i3nn island ti* ■ * — 3. ž. » — 2. m. Dpaiann i3i3rr la-iann I|T t 2.ž. jnanarin nw-jann 1. sp. U3Í3nn ' wi — Hip'íl (44) Sg. 3. m. pf- pyfi impf, pW imper. — Infin. 3. i. np'jrtn — 2. m. 2.ž. l.sp. ri*ps?Trr p^Jp PTt« pjnn Participium: PW° PI.3.m. ipwn ipw — 3. ž. •■ n:p!/w — 2. m. crpV!"! ipwr, 1 2.ž. n'prto "iJpytn l.sp. — 204 2or> Háp'al (45) Sg.3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. Sg. 3. m. pf- pyrn impf. impcr. není Infin. 3. ž. ?m 2. m. 2. ž. l.sp. 1 |l " I T 'pxnrj Particip. PW PI. 3. m. TO 3. ž. njpyw 2. m. Dfipyín 2. ž. ftpitfn njpyrri l.sp. upm pyp 3. Slovesa tŕctflio Qal laryngálu (46) pf- (t^ 1 I I T impf. nbp* nbvn - i • 'nStyri impcr. i ■ Infin. abs. riÍ7t>> cons. ľl7ty Parlicip. akt. rrSty pas. nmty Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pf- nb&? T i - 4 • i i • * i ■ t • pnrrbtfj Nip'al impf. nSiy nSty'N inSíy'in (47) imper. - • cons. n?ty Particip. 206 207 Sg. 3.m. 3.ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. Pí. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pf. - \ nnbty Pu"al impf. nbpn pbtí>ri in1? tito ■ i ■ \ i ímper. není Particip. Hitpa"ěl (50) Sg. 3. m. pf-rrbritip impf. rrbfit^ impcr. — Inlin. 3.2. nribnyn PFlbpi&r} rr.brpr, nbnvn nbnpFi — cons. ftbn&n 2. in. 2.ž. nbfittp Particip. nbnya 1. sp. — P1.3.m. 3. i. n:nbp,u>n 2.m. crrbrtiH inbfitýr 2.ž. pnnbfittfrr l.sp. 208 IlipTl (51) Sg.S.m. pí. rphyn impf. rpbltf'' impcr. — Inlin. 3.ž. nrpbpri abs. rib&n 2. ni. nnbún rtptýp, nbpn' cons. wbprt 2.ž. fírtbvri Tsbvn wb&n Particip. l.sp. trhy* — rrbtfia Pl. 3.m. 3. ž. »> niftbw? — 2.m. umb&n 2.Ž. rt:nbpr\ .lussiv 1. sp. 1,,*, nb& lláp'al (52) Sg.3.m. pf. nbtfn impf. nStt^ impcr. neni Inlin. 3.1 nnbpr} nbppi abs. nbpn 2. m. fínbpn nbpfí Particip. 2./.. pfíb&n "nbpp nbwo 1. sp. nb&it P1.3.IH. 3.1 ninbpn 2.m. *nbfF. 2.ž. jp.nbtjp nifíbpp 1. sp. vrib&rt nbv; M Mluvnic; hrbr<\játiny 209 y) Slovesa první J Qal (53) Sg.3.m. pf. impf. imper. — Infin. 3. ž. — abs. {jfijj 2. m. cons, fítf} 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. njjýari Particip. akt. tí>JÍ pas. £tjj 2. m. itfari 2. ž. l.sp. — Nip'al (54) Sg. 3. m. pf. ttfa: impf, imper. — Iniin. 3. ž. rnttoj — 2. m. 2. ž. l.sp. Particip. PI. 3. m. — 3. ž. •< — 2. m. 2. ž. 1. sp. — Pi"čl (55) Sg.3.m. impf. imper. — Infi n. 3.ž. — 2. m. mi: Particip. 2. ž. 1. sp. — PI. 3. m. i ■ — 3. ž. — 2. m. 2. ž. 1. sp. — Pu"al (56) Sg. 3. m. Pf- tt>3J impf, &$y> imper. není 1111 i 11. 3. ž. Vi) 2. m. Particip. 2. ž. i T - \ * t \ t t£>|Jö 1. sp. »ritfaj PI. 3. m. t \ t \ i 3. ž. 2. m. Dritt'?: 2. ž. nation l.sp. H i tpa"ěl (57) Sg. 3. in. pf- tyjjm impf. uJiMi*! i : im per.— Infill. 3.Ž. Sirrin 2. m. 2.Ž. 1. sp. pterin titorx Particip. PI. 3. m. i^jf," — 3.Ž. " — 2. in. cpt>;.:n- 2. ž. n:t2>3jrip 1. sp. llipTI (58) Sg. 3. in. pf. nh|řj impf, ty>j;i impe.r. — Infin. 3.Ž. abs. 2. in. pti>2n tf*3p eons, t^i^n 2.Ž. l.sp. PI. 3. m. ptfn ♦i^jn ti^x Particip. Win J ussiv 3.Ž. " tip 2. in. 2.Ž. Trudln «hu? n;^|p říjeli 1. sp. -k — 212 Iläp'al (59) Sg. 3. m. pf. ttfin impf. fc»JJ imper. není Infin. 3.Ž. abs. tfin 2.m. - \ cons. (J|fJ 2.Ž. Particip. 1. sp. ^ptfjn fc*JM ttlD § \ PI. 3.m. 3.Ž. 2. pi. Dp^jn 2.Ž. l.sp. íi) Slovesa první X Qal (60) Sg.3. m. pf- bx impf. SpX''1 3. nSax bxp 2. in. rtax ^XP 2. ž. ^DXP l.sp. PI. 3. in. tax tl T wan*1 3. ž. n;S5xp 2. in. cptax ^DXP! 2.Ž. ntaxp J l.sp. Ssx: I Six * I wan wan Infin. abs. Sl3X cons. SiX bx Particip. akl. SDX pas. Siax 213 NijVal (61) Sg.3. m. 2. m. 2. ž. PI. 2. m. 2. ž. pf- S?xj po dle sloves 1. laryng. impf. fjSJjjp podle sloves I. laryng. imper. — Sdxh "SDxri iSsxn ^sxn Infin. SdxH Particip. SsxJ Pi"ěl (62) Sg. 3. in. 2. m. 2.7.. Pf- S?N pravidelně impf. pravidelně imper. — ^2x pravidelně Tuliu. Ssj«} Part icip. Sskö Pu"al (63) Sg. 3. m. Pf- S?x pravidelne impf. SsX' - \ i pravidelně imper. není Inf. S2X Particip. SsXÖ Hitpa"ěl . (64) Sg. 3. in. 2. m. pf-baxrn pravidelně impí.baXJT pravidelně imper. — L — fnfin. Ssxnn 72xrn ] 'articip.bsxrip Hip'il (65) Sg.3. m. 2. m. pf- S'rxr podle sloves I. laryng. impf.S^x'1 i podle sloves I. laryng. jnper.Spxn íodle sloves 1. laryng. In»". ^3x11 Particip. S"pxp Háp'al (66) Sg. 3. m. pf- Spxri impf.Spx^ imper. neni podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. Inf.cons.Saxn Particip. S2XO e) Slovesa třetí X Qal (67) Sg. 3. io. perf. xitö xbp impf, xitp^ 3.ž. nx^p x^pri xSpn 2. in. nxip rixšp XlíOfl xSpn 2-ž. flXlCD nxSp >'¥pn 'NŠpri l.sp. yixip yixSp x^px P1.3. m. ixxp ixbp ixsp' ixSp^ 3. i. ti n:xipr njxbpii 2.m. orix^p 1X1ÍDJ1 ixSpri 2.1. jrix^p ('rixSp njxipn njxSpri l.sp. i:xip i:xbp x^p: xSpj Sg.2.m. Imper. X2C0 iiilui. abs. X12É0 2.ž. 'xap cons. xüp P1.2.m. Particip. akt. X2iP xt Xti*J 2.ž. njxip pas. xiitp xišpj 21 I 215 Ni p'ii (68) Sg. 3. m. pf- N^ia: impf. n^Ps im per.— Infin. 3.ž. — al>. ň^pj 2.m. njípíi Ni'OiT cons. NÍÍPiT 1.7.. 1. sp. P1.3. m. riNVOJ 'K2tofi 1H5CP' Particip. K1ÍPJ 3.ž. nestaří — 2. m. iNaon 1 1 T * 2.ž. n:N"Íeri njx^pn l.sp. 1JN"ÍP0 KXfflJ t PTěl (69) Sg.S.m. pf- Kyp impf. M*k*9' imper. Tulili. 3.ž. nis'i'p KWBJJl aus. N-SfP 2. m. nxáp cons. xvp 2. ž. l.ip. P1.3. ni. 3. Ž. nxap 1X1ÍP N?P_N wyip' njxipri "nüp • 1 * * Particip. X?ÍPP 2.m. iNJípri IN-sp • 2.ž. nixJíPfi HJNáP 1. sp. UKýe ní"p: — Pu"al (70) Sg.3.m. Pf- KlfP impf. KSP^ imper. není Iniin. není. 3.ž. ilKÜP N2ÍPJ1 » V 1 Particip. 2.m. riNiíP 1 - \ N5ÍPP 2.ž. rutyje 'N-SPÍl * -1 \ * l.sp. "flNŽP P1.3.m. 1N2ÍP INltP* 3.ž. ,-okíípj-i 2.111. DllNJřP 2.ž. "JTKSfP njs'ipn 1. sp. NiíPJ Hitpa"ěl (71) Sg. 3.111. pf- s'Jtpnn impf-xi'pri* imper. — Iniin. 3.ž. ns'-spfin KXPJin — cons. Nxprin 2. in. riNi'pnn Ni'PflJI Parlicip. 2.Ž. nxi'prin "xsprir. 'x-sprn Ni'PflP 1. sp. yiNi-prn Nspns - PL8. m. 'x-ipr.T inspjv — 3. ž. njxi'priri — 2.111. Dim'prn 'Xi'prr m'pfn 2.Ž.. •pxi-prr noxvpnn njsipm t » 1 ' l.sp. iJNi'priri Ni'P^J 217 Hip'Il (72) Sg.3.m. pf- x'rfprr impf. K*5tD* imper. — In fin. 3. ž. nxv&prr x^pri — abs. ieytpn 2.m. K'xpn cons. K^pri 2.ž. l.sp. PI. 3. m. yixiprT wšpri xvspx Particip. x^'pp 3.ž. » nripr, — Jussiv XSP* 2.m. DfiXlfPn ixr&pn "x'i'P"" 2.ž. "riNian nj'ipn ruxipn l.sp. impri — 11 up' a 1 (73) Sg. 3. m. pf- xxpn i r | Impf. x^P* imper. není Inlinitiv neni. 3. ž. 2. in. 2. ž. nspj-l xxph Particip. XlfPP 1. sp. 'flxjcpn X1CPX P1.3.m. ixxpn ixstp* 3.ž. noxiori 2. in. cnxi'prj ixicpri 2. ž. njxipi. l.sp. X^PJ 218 X,) Slovesa třetí 1 a * (tertiae infirmae) Qal (74) Sg.3.m. 3.ž. 2.m. pf- nSi impf. nby imper. — Inlin. abs. rtba cons. niSj 2.ž. l.sp. P1.3.m. "bin nbax fy Particip. akt. rhi, ž. itVj 3.ž. 2. m. □irSi fy pas. 2.ž. l.sp. Jussiv ^yi Nip'a (75) Sg.3.m. pf- rhii 3.ž. 2. in. 2.ž. 1. sp. P1.3.m. 3.ž. 2.m. 2.ž. l.sp. impf. nby riS-ix fy imper. — nySan Inlin. abs. rtbiJ cons, /ll^jn Céckoi: ,Mu-Veno-»rcibisku?sk--:-> 21'J Pi"ěl (76) Sg.3.m. pf. rhi impf, j-jpjj 1 imper. — Infin. 3. i. abs. rtVj. rrrVl 2. m. n^x cons. flŔj 2. i. l.sp. P1.3.H1. ♦Vi — Particip. 3. ž. — .íussiv Sj1 2.m. 2. ž. 1. sp. — P u"al (77) Sg. 3.m. impf, n^y imper. není inrin. rrbs rrbip 3. ž. 2. in. Particip. nbya 2.Ž. 1. sp. PL 3. ni. 3.2. to fy 2. ni. erb 2. ž. 1. sp. títo Hitpa"ěl (78) Sg.3.m. pf- rtbinri impf.-ťpí^ 3. ž. 2. m. tfflfír) 2. /.. l.sp. PI. 3. m. ■ i 3. ž. 2. m. 2.2. l.sp. Infin. _ I cons, rfern ľarticijiium ._, j jussiv Sjrp Hip'Il (79) Sg.3.m. pf. rtan impf. nSr imper.— 3.1. nnšjrr — 2.111. -"tan 2. ž. 1. sp. — PI. 3. m. tan fy — 3. ž. .. 2. m. Á* 2./.. 1. sp. — ab. nbin Particip. nbiü » i -Jussiv ^ 220 221 Sg. 3. m. 3.ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. rpSrí nrpSjn Háp'al impf. nSr t£#i 7$ (80) imper. není Inlin. abs. nSjn řhin (cons.) Particip. rtaa i)) Slovesa první' 1. (Jód bylo původně wiw) Qal pf- -\b' * in » t " t •jjíT^ impf. nS11 Tto iS nnbr\ TÍH imper. Particip. akt. -|SS pas. (81) Inf. abs. -j^ cons. f|*n Sg.3.m. 3.ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. Pf. t^u pit^u rnSu ♦jjt^IJ frnSij Nip'al impf. nSl* TÍ?Í? • tlt * T^Ujt iiši; vito? nnšin (82) imper. — Infin. cons. iSm T^yi I Particip. "|Vu Kořen (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg.3.m. pf. IflJJ impf. Jjy* imper. — 3.Ž. — 2. m.- - t 2.Ž. l.sp. — P1.3.m. — 3.ž. — 2.m. ■ • 2.1. T 1 _ ' t t ■ i l.sp. — 223 Kořen 2W* Qal (84) Sg. 3. m. 2.m. pf. jako impf, atýi jako -j9» imper. — jako ly1 Inlin.abs.21^1 eoas. Particip. a. p. 2<\& Nip'iil (85) Sg.3.m. 2. m. pf. Mfflj jako -fy> impf. jako -jS'' imper. — jako IV iniin. jahn Parlicip. 2\&tt Pi"«l (86) Sg.3.m. 2.m. pf. jako Sap impf. 2{íj'Q Ilip'11 (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. m. 2.ž. 1. sp. pf. nation _* i - impf. imper. — »4*^1 Inlin. ab. ntf^in cons, ai^in Parlicip. 3^10 224 P1.3.m. Jussiv 2^>V 3.ž. >. njptyw - 2. m. 2.ž. 1. sp. i ■ — Häp'al a hitpa"ěl (89—90) Sg.3.m. Impfca^ 3lf£JV Imper. hitp. 3. ž. nrittfin sg. 2. m. aifr'Wl 2. m. pravidelně 2. ž. l.sp. • i MUK PLS.m. 3.ž. » t i - 2.m. 2.ž. l.sp. Inlin. liäp. Particip. háp. cons. 2tfln 3tf>10 Iniin. hit. particip. hit. ■ SeJ^JVI siřeno IS Mlmnlcc hi-hivJMtliy 225 Slovesa první ' 2. (Jöd je původní) Qal Sg.3. m. pf- pj; impf, pj* imper. — 3.Ž. npr — 2.m. npy PÍ 2.Ž. ripy VW l.sp. PLS.m, lpí" — 3.Ž. — 2.m. Q?'pj; ipj/rj 2.Ž. l.sp. PN 226 Hip'Il (95) Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"ěl (93) Sg.3.m. pf. 3ts> impf. 313« imper. Infin. 2t3» 2.m. pravidelně pravidelně pravidelně Particip. 31310 • Pu"al (94) Sg.3. m. pf. 2ta» impf. 243" - m imper. není Infin. 3ts» pravidelně pravidelně Sg.3.m. pf. s'-pin impf. 2,,Í2',, imper. — Infin. 3.Ž. — abs. 253»n 2.m. 2is»n cons. 2,63,n 2.Ž. l.sp. P1.3.m. JMOU Particip. 3.Ž. — Jussiv 20»' 2.m. 12-to'ri 2.Ž. Traten rr:2t?\n nj2E>,n 1. sp. — Háji'al (96) Sg.3.m. pf- atpvi impf. 213V imper. — Infin. 2BH jako 21^ jako 2ti*"1 Particip. 2E10 Hitpa"ě l (97) Sg.3. m. pf- n^rin impf. 2i3,.Y imper. — Infin. 2B,A"I 2. m. pravidelně pravidelně 2!?:rin Partie. 25STIÖ 227 fr) Slovesa střední 1 Qal (98) [ Sg.3.m. pf. op impf. jflffí imper. — Infin. 3. i. npp □ipp, — abs. cíp 2.m. Dlpfl mp cons. tňp 2.ž. 1. sp. P1.3.IU. 3.1. WP ™p iop mps* n^aipri laipp, spip Partieip. abs. pas mp 2.m. Jussiv 2.ž. rwp rrjpp l.sp. upp Dipj — Nip"al (09) Sg.3.m. ! Pf- C1p3 impf. mp"1 imper. — i nii M. 3.ž. npíp; BIpJJI — abs. B^TI 2.m. rnoipj mpr, mpn cons. D1pn 2.ž. l.sp. niaipj yilOlpi -pipn cípx Partieip. Qlpj 1»1.3. ni. 3.ž. loipj rr^pipp _, 2. m. DflIOpJ loipp, ttipn 2.ž. nrpipp. rupipn l.sp. uiaipj •cíp: 228 Pi"ěl (pól 31) (100) Sg. 3.m. pf- cpip impf. colp" imper. — Infin. nteip 8.1. 2. m. 2./.. npoip pppip pppip DDÍpP, cpipp ••pplpp. □píp 'PPP Partieip. cpipP 1. sp. 'pppip npipN — P1.3.m. loaip — 3. ž. •• njppipp — 2.m. cppplp icpipp 1»P'P 2.ž. fpppip rnppipp. Hjppip l.sp. uppíp oppJ — Pu"al (pólal) (101) Sg.3.m. pf- DOlp impf. [JtjlpJ imper. není Infin. Qpip 3.ž. 2.m. 2. ž. nppip pppip pppíp DpipP npipri ^ppipp Partieip. DOÍpp 1. sp. ••rioaip DpipH P1.3.m. i»pip ispip; 3.Ž. » n:ppipp 2. m. Dpppip lopipp 2.ž. ruppipp 1. sp. uppip epipj 229 Hitpa"ěl (hitpolčl) (102) Sg.3.m. impf. caipív imper. — Infin. 3.Ž. nppiprn aaipriri — caiprn 2.m. 2.1. l.sp. rtooiprirr ••rippiprin DDipnri cpipíiN Daiprn 'aaiprn Particip. opipria P1.3.m. lapiprn — 3.Ž. njapiprin — 2.m. cnapiprn laaipflri laaiprn 2.1. fnaaiprn njaaipriri npaaipn-T l.sp. ijpaiprn oaipro — Hip'Il (103) Sg.3.m. pf- cpn impf. Qipi imper. — Infin. 3.ž. na^n D*j?JI — abs. opn 2.m. rtá-pn cpn cons. c^pn 2.ž. 1. sp. rftvpn »ri1»>pn 'P^při 'P'P'7 Particip. Qipp P1.3. m. is^pn — Jussiv opi 3.ž. » njppn — 2.m.. wpn 2.Ž. rupán l.sp. n^pj — Háp'al (104) Sg.3. m. pf- cpn impf. DpV imper. není Infin. Cpin 3.Ž. napin cpin Particip. DplO 2.m. napn 2.ž. pppin ippin l.sp. ••rippin P1.3.m. lapin IDpI' 3.ž. njppw 2.m. opppin lapin 2.ž. ruapin 1. sp. Dpti i) Slovesa střední ' Qal (105) Sg.3.m. pf- J3 impf. Í»3J imper. — Infin. 3.ž. — abs.p 2.m. při cons. jvj 2. i. 1. sp. pN Particip. akt. 73 P1.3.m. 3.ž. 133 rrrpn — i < pas. p 2. m. on:? ip 2.Ž. nrpri — l.sp. — 231 Niji'al (106) Sg. 3. m. 2. m. jako Díp: impf. ľi3> jako nip^ imper. — jako rjjpp Infin. pian Particip. »iaj Pi"ěl (pölel) (107) Sg. 3. m. 2. m. i pf. pia impf, Jjfcj jako Doip jako QpW 1 imper.— jako Dpip Infin. Particip. pulp Pu"al (polal) (108) Sg. 3. m. 2. m. pf- pla jako QDip impf. jako oiSÍpi — Infin. ľarlicip. niolsžmo. Hip'il (100) sg.3. m. 1 pf. prjrr 2. m. ( jako Q'pn impf. ^a1! imper. jako D"p; j ' I Jako Bjyi Infin. prr Particip. y>3£ Jussiv 75> Háp'al (110) Sg.3. m. 2. m. i- pf- vrn jako Bpvj impf. jav jako DpV — i infin. pln 1 Particip. ja»)3 Hitpa"ěl (hitpolěl) (111) Sg.3.m. |pf.pün-i 2. m. ijakflD»Ípm impf.pia^^ jako DDtoJT mper. jakooatem Infin. Pariicip. pisrip 232 k) Slovesa střední zdvojené Qal (112) Sg.3.m. i pf-MD(Dn) impf. 3b' imper. — Inlin. 3., j nspínsM^en) 3bri — abs.3»3D 2. m. jnisp (nien) nbri 3b cons. 3b 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. nisp lap eoap -lan) 3DX oô; *3d Particip. akt. 33b pas. 3130 2. m. criisp i3Ďri 13d 2. ž. pwsdji t T \ I n;"3D l.sp. i;i3P 3b; — Nip'al (113) Sg.3. m. pf- 3bí impf. imper. — Inlin. 3. ž. 3Bfl — abs 3ÍDH 2. m. 3Dľl 3pn cons. 3BH 2. ž. l.sp. PI. 3. m. flÍ3DJ - t •opri Particip. aß J žen. ri3DÍ 3. ž. nrspr, — 2. m. j nnüpj i3Ďr\ i3pn 2. ž. nrípri nripn 1. sp. j irápj 3D3 — 233 Pi"ěl (polol) (114) Sg. 3. m. Pí- 331S impf. t imper. — Infm. 3.ž. nanic npiDri — abs. 33to 2.m. rppio aniori 3DÍD cons. 22fo 2.ž. 1. sp. — Particip. P1.3.m. — 33108 3.Ž. •< njppiDri ■ — 2.m. inaiDn 2.1 propio rrpaiiDri n:33io l.sp. 33ÍDJ Pu"al (polál) (115) Sg.3. m. pf- cpio impf. 22 .« npiio nppiD 33ídji .:. in. 2.Ž. spiori opiori Particip. l.sp. 'fOpíD spiDN 33ioa P1.3.m. 3.ž. 2. m. • t * 2.ž. l.sp. 1»plD 33.10: 234 Hitpa"ěl (hitpólěl) (116) Sg. 3. m. pf- spinprr inipfopinp^ imper. — Infin. 3.ž. np.plriprr 331HDJJI — abs. spino? 2.m. 1.1. 1. sp. ppplnprr r.ppinpn topplnorr 33lnpri pplnpji nninpK 33lnprr Particip. ssinoa i * Pl. 3. m. 3.ž. isswprr i33lnp) ruppinpri — 2. m. □fipzinprt minpri i33lflp,"i 2.1 ]P22'.rcri nppinpn n:ppinprt l.sp. ippinpn spino: — Hip'il (117) Sg.3.m. pf- 3pn impf. 3Q> imper. — Inf. 3.ž. nppn 3pn — abs. 3pn 2.m. 3pn 3pn cons. 2.ž. 1. sp. P1.3.m. nispn p-ipn >2ir, oori 3px Particip. 3D» i ropa 3.Ž. •• njrfpn — 2. m. nnispn !30n ispn 2. ž. < nrspn '"^fpn 1. sp. i:i3pn 3o: — 235 II áp'al Sg.s.m. pf- 36VJ impf. JJpyi 3. ž. npprt 2. in. niipin 3DW 2.Ž. wapvi ppir, l.sp. 3D1N P1.3.IU. 13pr 3.1 njppin 2.m. ornapin lapir, 2.1 jriiapin nrfpw 1. sp. uiipin 3D1J (118) impcr. nem Inf. abs. spin Particäp. 2Ü)0 *• nsDio 23fi I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se roztažitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozděleni a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivní a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramejština používá písmen "|, \ ,-[ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na př.: yrn hada', xv? bií> ncpin iwsapai_, vys bwfik, nppn Mknui. Zatím co v hebrejštině ^ jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně ' drive bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor ""p týxi r"i NJV3 (st. detenninalus), xS> NVH (fem. -J, za správnější 2. Viz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 110. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8. 1. II. 2. c) Q5ma;s se čte výjimečně jako ů v otevřené slabice v někt. tvarech předložky D"lj5: VllDlä Dan ^ '9 (Mí 7, 10, 2° (L); (ale VIÍÔ"lj3 tamtéž 1"). b) blpb l('«°bel 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen x Je častější. Srovn. § 107, 1. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. Š»w5. Viz § 11. § 112. Š»w5 compositum. Viz § 12. § 113. Dägčš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdíl od hebrejštiny se v aramcjštine dvojhláska -a/- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisuji jako po samohlásce: ~;V2 bájích 'jeho dům'. § 114. Značky v pismu. Viz § 14. 1115. Q*r6, k°llb, mimořádné body a smíšeno tvary. Srov. § 15. 1. Q'ri jsou v aram. částech SZ pomčrně častčjší než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. Ig. m. (§ 127), u suflixu tčže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 123). 5. Jméno Boži fryjl se v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 116. Prízvuk. Prízvuk v aramcjštine je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramcjštine prízvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. JJJT9 ďháb, často též na předposlední: 'padly', flBp 'skončila', 'na nčm', XpÍ3 'takto', "ij^jp 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Vijj^ § 17: 1—6, 9. § 118. Slabika, Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou, b) Výjimka jako v hebrejštině: } = ú- před retnicemi a před š*w5: WfW> 'a ústa', 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a za vřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přizvukem mají vokál dlouhý (Xť3 24(1 [§ 118] 'hledal', XJ'ýíJ 'hledali jsme'); někdy krátký: nox 'řekněte!', tpX 'můj otce', ÍJJj^ 'n°hy', b) s vedlejším přizvukem maji vokál dlouhý ("pp^y 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (sni^tí* 'hodina', "pinb 'ncc'l£ ony jsou', l*|snj 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pS"1 'hořící') nebo redukovaný (š^wa): (iJV 'zasedl', "loý 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou OjTip 's'>-tovati se') a před stejnými dvěma konsonanty (H23S 'jeho srdce'). 4. V aramcjštine není otevřená slabika před přizvukem prodlužována, nýbrž se redukuje: "Ql < *jn Dan 3, 4; Hzr 4, 23; 1"p místo *iy Dan 3, 15), nebo umělé rozlišení v některých' tvarech: v'pause většinou i, v kontextu vždy e: "inyjV C'^r 6, 12; 7, 21) proti -|3S»JV (ĽzrC, 11; 7,23; Dan 3, 29). Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky. 1. Systém samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramejskč texty, je obdobný jejich syslému hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké o (?) u dlouhé r — ,7 u(?) u — redukované — — - ' ■ • •• _ _ » 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině, g 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštině sc krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvící Židé ze své běžné mluvy.] Na př. 3J13 (<*l' J^Äpfl 'přijímáte'. 4. Jsou-li však před prízvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich se clidujc, první v slabice tím zavřené zůstane [stojně jako v hebrejštině: Ď3*T3t]- Na ilř-1'?1?"? (< *m(ila,s'n)> rnay (< *'udtH)~. ' 5. V zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *katbcl> p-jriS; *hairä> NYÍ>3. V sousedství laryngál se a drží, viz odst. 4, poslední příklad). G. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: "flgŕj 'zabíjející' (ale: pt-.?j 'hoříci'). Srov. též § 119 na konci. 7. u se někdy v zavřené slabice prízvučné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 33 (st. constr.) 'jáma' (ve státu emf. zůstává n: Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v ů: *hunhal> fífíV\ 'byl dán dolů'. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: nbx 'bůh'. xiabtv (st- cmPn-) 'p°k°j'- Iv liebr-(í > rjbíí' dí^dI 2. Dlouhé vokály zůstávají i v zavřené slabice: ^pjý šdmíil 'položil jsi' [v hebr. se krátí: flB$]i možná též v a Pod" srov- § 144, VII, 2; s. 260. I J I* ! § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude 5; fjji 'den', (< *remá(j)u 'hodili'). 243 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přizvukem, při čemž se vsune pomocné i: qarnáin > -ájin 'rohy'; někdy též tam, kde neni na konci slova, XřV3 'dům', (ale ne vždy: Jí'"p)2, <-ailiôn a j.). a) ai se mění v č vždy na konci slova: X33H5 (2 'dům'), někdy i Jinde: ^ <<-««*,) 'jejichž dny' § 124. Vložené samohlásky (anaptyktické). 1. K odděleni dvou souhlásek na konci slova se vkládá a? (sa;gol): rtffl (<*malk), "kráľ; floty (<*šámt), 'položil jsem'. 2. Názvu scgolatisace se používá, i když je vložený vokál jiný, i po / (na př. -aj(i)n "fjlp), « po laryngále: nyjp tu'(a)m 'rozkaz'. § 125. Změny samohlásek vlivem laryngál. 1. a) Protože se laryngály a r nezdvojujL, dochází někdy před nimi k náhradnímu dlouženi a v ď, i v ?.: 1["\2 (* < barrik) 'požehnal'; (< *tirr-). Viz též § 170, 3. b) (Někdy zůstane vokál nezdloužený (t. zv. virtuální ge-minace), viz § 170, 3.). 2. Před koncovým r;, y (a ^) se mění krátké vokály v a, před dlouhými (S výjimkou íí) se vyvine I. zv. palah 1'urti-vum: nStlVIJ (<"'W 'nalézáme'; nil 'fiu/i (< nlh) 'duch'. Srovn. § 171,' 1 a 2. 3. Jako redukovaný vokál za laryngálou může být jen 'íatep, obyěejně hafej! palub: "ion 'víno', •"'HX 'bůh'. § 169, 1; 170, 1; 173. 2. 4. Za laryngálou, jež uzavírá slabiku, se může vyvinout též hatep: *dahba > X3rH 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s hatepem může být jen odpovídající ' plný vokál: XirH. KVM*I ona bude'' ^HX 'Jina'- při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ni dva stejné plné vokály: frDtfn 'uděláte', ••.•„-[S 'ony budou', rC*,nn 'byla zpustošena'. § 109, 5. 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka i). § 175, 1. 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: <*jinpcl 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. 'dává' [hebr. ipfi], po př. se zdvojená souhláska opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: ^yjri < *ha"el. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušuji: *han>' jčhul 73Xi § 173, 1. 6. O přesmyknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubuice aramejskč a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině šachovaným] interdentá-lám lad odpovídají v aramcjštine dentály lad, v hebrejštině sykavky š a z. Podobně původní cmfatické inter-dentály t a njnix '"nŕhnä 2. ii m. 'anlQn 2. i, f. nedoložena 1 ten (Ezr) himmii 3. „ m. flsň (Dan) Idmmôn f. 'inníin 3. pí* 'innin 246 V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu /. (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar •71JX -asi 'antl). Tvary 3. pl. m. a f. |^x a fiN vznikly pravděpodobně z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Lcander, s. 270). [Srov. § 27 pozn.: arab. 'ana, 'anla, 'anti] § 128. Osobni zájmena přívěsná (sufíixy zájmennč). 1. Viz § 28. 1. Suffixy u singuláru. (j«é 'otec', tfyft hlava'). 247 [§128] 2. Suffix pro 1. os. u slovesa je -ni »j, ostatní jako u no-mina. 3. Sg. 1. -í 2. m. -{ -au) > -o; suffix v dissimilovaném tvaru (-hň >)-/iř byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdil od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -Sl *»| připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: 'TnriN inoJ' otcové', TjfiPnN 'tvé stezky', nj"l33*lN 'Íeho kolena;, íln^n^e 'jejich'oběti*. § 12'.). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny-svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesnění: PVftp "13X1 "a já jsem uslyšel', (Dan 5, 10). Sn_sJ"J PlpH 'duch můj, (já), Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): NS"]3J rnptfj "O 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: nti>NT Nin-nrON '*y O') blava' (Dan 2, 38). J 130. Význam a užíváni osobních zájmen přívěsných (suf figovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramejskč dialekty je příznačná časté předjímáni (prolepsc) sufíixu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: Nflíí>tt>nrHN"by YlHtí 'p**lali jcmu.Artaxcrxovi* V biblické aramejštinč jinak tato vazba ztotožňuje: K^bl M2 'leže noci' (Dan 5, 30). xrfiabo 3Ä) '* téhož království' (Dan 7, 24). Často jc prolepsc při vazbě s >rj (viz § 133, 2, c). 3. I pro arnmcjšlinu platí, že suťlixíi nelze užiti ve funkci zvratne. K vyjádření vztahu zvratnčho (reflexivního) jc nutno užiti opisu pomoci substantiva: ^22^ flSst^n xS 'neponížil jsi se(be)' (doslova: 'své srdce' Dan O, 22). t 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. m. njTT ďiul, 'tato' sg. f. x- dSi 'tito' pl. pro oba rody: j-j'px 'ělltě (= hebr.), (Jer 10, 11, Kzr 5. 15) fcHib; 'jx 'čV'(Ezr 5, 15) q'rč; ji'px 'títo (v Dan). [Odpovídá hebrejskému frf], 2. Má funkci substantivu! i adjektivni: Habn ľin 'toto je sen'; (Dan 2, 36; 4, 15); xtxj-lp 'tento roh'(Dan 7, 8); "iľ\X2 'potom' (Dan 7, (i, 7). 3. Pro vzdálenější poukázání: Sg. m. ^-j děk, f. >!j«j dík (Ľzr) pro oba rody ^yr\ dikkěn (Dan) Pl. -íj^x 'illčk 'oni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské däka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: *«| XiTIft 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ''' 'onen', 'ona' § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby j£ man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci -JO m# 'coTt [Stejně jako v hebrejštině a arabštině mä]. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno ir\ dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)di]. 2. Užívá sc ho: a) samostatně: nbít'IT'S H K^JWJ 'chrám (JCI1Ž Je) v -Jerusalemě' (Ľzr 6, 14), ft>YTl H Ňj'VK 'strom, který jsi viděl' (Dan 4, 17); b) ve spojení s jiným zájmenem: ^551 xS'H'fa 'kdo nepadne' (Dan 3, 6) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: H,"i'5K"|l*3"»^ X'JXa 'nádoby domu božího' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: T1J"H 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah předjat sufhxcm: XnSx"H Ha2> 'jméno jeho (totiž) Doba' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: fflttrn nOI 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), "(iq* ...v* nai 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 250 251 i 135, 4. 'Jedcn-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakovaním zájmena ukazovacího: ro^pny ffjn ppi^J 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dán 2, 43)'. ' 5. 'Každý', 'všechen' 73 kol, před maqqcpcm -73 kál-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', b>jk"'j5 'každý člověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.! 'celý*, K57*1M*'?33 'celá země' (Dan 2, 35 a 39); o) před určeným kollektivem: 'veškerý', RltoS^JS veŠke- ré tělo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', 733 ttfzfl Sľ7 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, Í2). V aramejštině je kromě toho tvar X73 MUi 'vše', 'všichni'. n3"X1pS1p íirp 'J'dlo pro všechny (bylo) na něm' (Dan 4, 9,'l8). Člen. 1. V aramcjštine byl člen původně asi též -ha jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo emphaticus, 2. U singulárů a plurálů na St je člen v tvaru -a. Je na něm prízvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. ""17X '"luh, 'bůh', se členem XH^X 'v'''/"' 'Bůh'; f. sg. níS3H. status constructus JiQSPt, status emphaticus *)iíikmai-(l> Xfl!33n 'moudrost'; pW. "ySÄX' st. eonstr. JW|5ř»" »*• cml>h." NPy?^X 'prsty'. 3. a) u plurálů na -in a duálů se člen *-hu připojuje k příznaku -aj- a dá s ním -ajjfi x* IVfjft, st. const. 252 t^fii < *-aj, st. emph. ypgfi 'dliy': duál N*3Tř4ffl l**hý' (Ďan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: M'JtKlS)-b) u slov odvozených příponou 1 -aj je v plurálu st. emph. na -ujě (q»rě -3'ě): *Htl>3: K^tW^ <**rí 'Xlíí*? 'Chaldejci". 4. Pro tvořeni státu einphatikn feminin v singuláru a všech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Lcander maji za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke státu konstruktu, s. 85). Nomina § 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menši: mxlxk 'kráľ Xŕl370 malk-'la (doložen jen st. emph.) 'královna', ynň rnalku 'království', 'vláda'. 2. Jednoradikálnl jsou jen částice (3, 3, ^, ")) a zájmena (XT *"!Í« HI3)> jednoradikálnl nomen není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. fjg-j] bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimací): 32 (se sulT. nac)- 3. K dvojradikélním patří na př. slova: 3X 'otec', HX 'bratr', fi 'ruka', ftjfň 'rok', -)3 'syn', Ctt* 'jméno', yx |hebr. |>y] 'dřevo'', 'strom', i^p (st. constr.) 'dva', *fp) 'ženy', nxp sto'-I, Ctyřkonsonantiii jsou na př.: D{2"|P| 'kouzelník', 1Xtt{ 'krk'. * • 253 ä 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní (Etí», trojkonsonantní (fbÔ> Z>")Nt. "lál) a vícckonsonantní (pteVt). 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením středního radikálu: «13 3 'hrdina', b) opakovaním třetího radikálu: pJH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: ^B^BS? 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene: bŕ)Í 'kolo'. (li) e) praefixy <*) '-: y*H!S( Ihebr. yj-rf] 'paže', 5) m-: ptt>0 'obydli', *13_y» 'dílo'. Též k tvoření infinitivu qalu (§ 1G4, 2), il) /-: NTHn (st- emfat., od Wj) 'okruh', T " I (:)) h- a t) š- slouží k tvoření infinitivů kausativních slovesných kmenů hajVelu a šap'elu: řnot^n 'zhubili', ffnyŮ 'dokončili'. (C)f) sufrixy: u) -i j [odpovídá hebr. -ř]: "H^3 'Chaldejský', 'Olp 'prvý', e.) -in [hebr. -in i > -ôn]: 7^3 'stavba', W»y 'strom' [srovn. hebr. 7ibí<]> t) -5n [= hebr.]: myšlenka' (srovn. hebr. 71^1). ■ t|) -ř, st. constr. -U: ^n&í" st- constr. f|i^ľTX> 'konec', fl) -fi, st. constr. -ů/: *ťzho> st- constr. fllS^fi 'krá-lovstvť, x) -ô, j- (kanaanismus za -i, n ): ^3 'daň', ^3^ 'deset tisíc'. 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: |3X 'kámen', y""|N 'zemč', pj> 'oko', patrně též fy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -1/ a -ul, kde. mizí ve státu absolutu: st. abs. 'iriX' sl- constr. JVIfTX 'konec', st. abs. I3bp> st-constr. filabň' sí- einpíi. XÍTjbřS 'království'. b) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -i, fi . (Misto tohoto ,-[ v aramej-štině je často psáno ^ .) V ostatních tvarech se -al udrželo: st. abs. Jtfifl (nebo XVn)- st- constr. fly>n, st. emph. xniTl 'zvíře'. c) -f jen ve fem. ^TIH 'ůh-ri 'jiná' k mase. ílľJX 'jiný'- 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejšlině "flj 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), 'pták'(mase. Dan 4, !) k"tib; fcm. Dan 4, 9 q»rě; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: nrfSS 'místodržicí', f|J3 'druh'. Pozn. II. Kollektiva bývají fcm., na př. 1^3 'vystěhova-lcctvo'. Abstrakta bývají též fcm., na př. 13fi 'velikost'. § 139. Číslo. Aramcjština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin pilp 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) **J^» v st-emph. -ajji (< *aj + člen *hi) N*0"lp. [Srovn. aráb. -ajni konc. du. pro nepřímé pády, -aj pro st. constr. du.] 2. Ve femininu se tyto koncovky připojují k tvaru na -at: "pflNIS 'dvě stě' (od nxp < *"»'»'-)• 255 [§139] 3. Príklady: 'ruce', 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan 7 j 7, ij'iy (st. constr.) 'oči', X'JtXň (st.cmph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia taiitum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f3,"l"n p3E* 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: -|jyy pj~lp 'deset rohů', Dan 7, 7. ti. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jeu v st. constr. fem. st. abs. pjTlfl (< *-a/lt). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjek- tiva 2"| 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p3*]3"l 'velcí', fem.: |"J1ľľ1> omph. xrG"13*l 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *pj")"l"n 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskulinuni ve st. abs. -in, p-: ppbp 'králové', pp*3P* 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, kone. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy nu -im: D^^D 'králové', Kzr 4, 13; QiS^X jako k'tib, opraveno však v qerě pjpSX' 'tisíce', Dan 7, 10.) u2) maskulinuin ve st. constr. -v, i - (< *-«/, jako v duálu): 'dny', *0'3rt 'mudrci'. (3) maskulinuin ve st. einph.: -njjH, X"X (' - *-«/t člen *iui): X'OV 'dny'. |!1) ťcmininum ve státu ahsol. -iín, ^ , (místo *-«/, n analogicky podle mase. -in): ^y3J[X 'prsty', 256 [§ 139] fi2) ve st. constr. (původní) -fit, : py3^X-(53) ve st. emph. wf/í, xp^: XPP3ÄN-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -fin: Qiý 'jméno', pl. p,nO?# (constr.); XD13 'trůn', pl. pD13; nnK "leV. pl. emp'hat. XPnX: *3N 'otec', pl. sV sutí. virnx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -in: n'pp 'slovo', pl. pfo; nn 'duch', myn [v hebr. fffflU', !"lÍ5^ 'rok', pl. pj^; piýj 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo lýJX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg. tyjx "13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. X5PJK 'J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo tjjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, "i; 6, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo ffti 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^i (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fmfr Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od PT^N Je přibít > značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. D'HvH = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pori"l 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyxva splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. fflňfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; Mg 'ptactvo'; *>i£y i1' 'listí'; "1ÍJ>3 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [f 139] (B) 250 3. Příklady: 'ruce', pj# 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, »W> (st. constr.) 'oči', X'JTŇIä (st- emph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia tantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f3131 V.tP 'volké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: ýpp 'deset rohů', Dan 7, 7. li. Duálová koncovku je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. t-j^, fem. st. abs. pn"lfl (< *-"/")■ Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 3^ 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p3*]3"i 'velcí', fem.: f3"l3"> emph. XJH313T, 'velké'. (Srovn, též odvozené subst. *p3311") 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskulinum ve st. abs. -In, p-: PP^P 'králové', pppn 'moudří'. [Srovn. arabské -inu, konc. plur. mase. pro nepi imé Pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -fm: C^So 'králové', Kzr 4, 13; a^S^x Jako k'i't!' opraveno však v g*rt pcSx> 'tisíce', Dan 7, 10.) ft2) maskulinum ve st. constr. -č, i - (< *-((/, jako v duálu): 'dny', *tt*jn 'mudrci'. (3) maskulinum ve st. emph.: -ajjií, X"X (<*-«/'Hlen */kí): X'ttV 'dny'. |íl) femininum ve státu absol. -än, ^ , (mislo *-(V, n analogicky podle mase. -í/i): fy31£X 'prsty', [§139] p2) ve st. constr. (původní) -a[, : riy32{X-|i3) ve st. emph. -Sta, xfl^ l XÍIVS^-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -3n: ap> 'jméno', pl. flniDtý (constr.); XD13 'trůn', pl. ppis; nnx t*v, pi. empW xrinx; *3K 'otcc\ pi. se suff. *řnŠK. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: nbp 'siovo', pi. p^p; nn 'duciť, pnn [v hebr. riinnl; ílÍ# 'rok', pl. pj£j; ptjjj 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo týJX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- tiJJX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. XtýJX \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo gjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; C, 8, 13 (1)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo rj^ 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^ (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fflfii Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139ÍA).) 13. Plurál od nbíj je přibíjí značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. BTHX 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppni 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. cmXáyxra splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ppn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. ntSH — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; ppy 'ptactvo'; "ipy 'listí'; *|{J>3 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejíttny 257 § 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatné. 2. Status constructus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status empliaticus (determinatus) s postponovaným členem -a (< *-Iul) (člen připojen za slovem). [V hebrejštině mu odpovídá nomen determinované členem, srov. § 142, 2, 1]. § 141. Vyjádření pádů. 1. Zbytky původních pádových koncovek jsou v aram. řídké: 2. Nominativní-u v suffigovaných tvarech jména *3K 'otec': "ip3X 'tvuJ otec', VH3X 'jeho otec'. 3. Akusativní -a zůstalo jako neprízvučná směrová přípona některých adverbií ,"[y*lX 'dole', 'nahoře', HtSfl 'tam'; a též snad v (Viz § 134, 6e). 4. Žádné genitívni -i se v biblické aramejštině nezachovalo. 5. Aramejština nemá zvláštního vokativu, ve zvolání sc užívá substantiva ve státu emphatiku: XsSo 'králi!'; K'IDipy 'národy' atd. ..., (Dan 3, 4). 6. a) Původní genitiv je zřetelný jako druhý člen ve vazbě státu konstruktu (viz dále § 142, 3). b) Tento vztah je vyjadřován i opisy s % viz dále § 133, 2c; §142e. 7. a) Akusativ jako pád přímého předmětu: XJV3 'a stavějí dům' (Ezr5, 11); ^33^ phspí] xS 'nepo- 258 nížil jsi své srdce' (zvratně: 'sebe', viz § 130, 4) (Dan 5, 22); též dvojí předmět: XľĎVin XOillB 'odvětili nám (vyjádřeno suffixem) odpověď' (Ezr 5, 11). b) Přímý předmět bývá též (většinou u osob) uvozován předložkou S: SxOlS blí^l 'vyvedl Daniele' Dan 2,25;YiJT>,»|..'. X'JXD^I 'a přinesli nádoby' Dan 5,23; DilS XjSxS^ 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka S vyjadřuje i vztah dativní: pP^nS ••• 3lV 'dává moudrým' Dan 2, 21; ühb P^PX [31 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). 142. Determinace (určení). - 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: Sx'J^T' ^33' přívlastek k nim musí být též determinován: XH3T ^33 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.] Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem označil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: XD^lí onn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: Xöbn '(určitý) sen', neboli byla o nčm řeč dříve (Dan 4, 3): cSn O362 determinace) (Dan 4, 2); c) je-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: X1HX 'země', XilSx 'Bůh'; ß) za jedinečný považovaný: X3^!3 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: X1BD "'ttftity 'Š- Pisar' (Ezr 4. 8); [| 1)2] d) značí-li druh: XÍIYTT 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: X2i"R 'zlato' (Dan 2, 35), Xni32n 'moudrost' (Dan 2, 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do (tátu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba tato je v aramcjšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: mPFJ"13S7 Kzr4, 10 a j. 'Zářiči'; týiX'Z-i''? Dan 7, 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři tudíž spíše adjektivem než genitivcm substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: XsSo iľ'2 '(určitý) dům králův'; ^22 'CSH Dan i »2 '(J'sl') mudrci babylonští'; ^nVx fí*2 ľflnpn "INli* Ľzr 20 'ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Záleží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: X'aV pVTiy Dan 22 "(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: poí* ^an ^' ' 'Starý dnů'. e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použít jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s W|: bs'líy^ ^bó Ľzl" 5> 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen ^V2 'pán' a "13 'syn' slouží k vyjádřeni určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formální slovce): DyB"Sy3 Kzr 4> 8 a j. 'kancléř' (vl. 'pán dekretu'); Nľllbjl"',J3 Ezr 6, 16, Dan 2, 25 a j. 'vyhnanci, exulanti' (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (lOrH rhÚ 'zlatá socha'), vysvětlovači (H22 n^ňp 'kraJ babylonský'), vlastnosti (p»v p^y 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ determinace genitívni, při níž genitiv osobního zájmena jc přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojováni suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů suffigovanýeh s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako příklad se uvádí 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominálni jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status Sg. du. pl. Sg. du. pl. abs. — -ájin -in -3 (-Í, -á) -tajin -In constr. — -t. -i - GÝ) b) zůstávající v slabice stále zavřené (Qijn- 21) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem „zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha-tepu (i-inx < *'ahrl), 261 ß) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (yyio < *m?ra"ď; **|3 < *barr, st. einph. X*I3) c) š°\vä, je-li dosti daleko od prízvuku (j"[3Hö. H^j!))' 144. Nominální třidy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třída ncsegolátní žádný stále jednoduchý I. ncscgolátní 1 (v ultimě) stále jednoduchý II. ncsegolátní 2 stále jednoduchý III. nesegolátní (nanejvýš jeden) zdvojený před koncovkami IV. segolátui nižné jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) V. ncscgolátní původně /, w, ' (z toho > -ě) VI. li. Feminina s koncovkou. Odvozená od tuaskid. třídy I.—V. se silným posledním radikálem koncovka -ä (<-al) VII. VI. se slabým posledním radikálem koncovka -al, t, -Ó VIII. Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: QV 'den' (|"fl"| fcm. 'duch', n^N 'bůh', ||%|(M 'velký'; ♦tftoj 'chaldejský') abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suli. Sfi- DV DV KOV toV ftef^ P1- ppV »oí irpv »e* fiyplj 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah lurtivum: ni"l. a místo š°wa mobile u laryngály batep palah: psnSx. Podobně nomina III' mají též batep palah (pSX'W). ale koncové ' se eliduje: X"1*!!' ^a!W'. Slova na -ďj (většinou odvozená) píší přechodový konsonant (Gleitlaut) bud pomocí x nebo pomocí V Sg. abs. 'HŠ*>3, emph. xntP? nel}0 nNItPS. Pl. abs. pnÚ?3 nebo nt*l£li emph. Xnt£'3 nebo ''NlťS Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: 'věk, večnosť (yi lem. 'ruka', CXS 'stojící'). Sg-Pl. abs. tíbv ppby constr. emph. xpšy s leh. suli. s těž. suli. Slovo "ji má sg. s těž. suff. p3T» du. abs. p"p. Podle II. tř. se deklinují participia qalu (?pj5 nebo Spj5 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu x. ale » se drži ve výslovnosti před š"\va: sg. abs. 2X|5> pl- abs. k°tib paXJ3' I*1"" pP*j3. Podobně i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejšlině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslcdni slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, např. *ip2 'maso' [odpovídají hebr. st. constr. *|É>3, zatím co hebr. st. abs. je "]t£>3]. V ostnlnich tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; a často 263 [§144] v zavřené slabice přechází v i: *í>ťwr<2 >X*]P>3 (st. emph.). Vzory: ^Qf 'čas', JJflíj 'zlato'; participia hitpo'elu 3!TritS 'daný', "Hyne 'udělaný'. Sg. Pl. abs. constr. emph. s leh. suli. s těž. suff. fot far Njpí ""gai *p3jar U laryngály místo š°w5 mobile je hatep patah: ppnvíp. "tpyna. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý 2"] (<*rabb) 'velký', Qg 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně X31 rabbií (emph.); b) pro udržení plného vokálu fljjg (se suff.). Původní u se drži před zdvojeným konsonantem: X35 (st. emph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: nj. 21 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) CB 'ústa' (viz § 136, 2), Bto^řl 'kouzelník', pfg> (du.) 'zuby'; >n (s8-) 'živý'. p»n (pl.) 'živí', 'život'. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. Dtonrt obiri xaa-in ♦flrtffVl ""pPepin p'- pptsnn "ap-in K'aip'jri ^ptHn ♦pD^aňn Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*mall *malk), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky ^bň i^^lxk 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval .flem 'socha', spg k'sap 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v í: Jjyi (< *dabh) 'oběť, pl. MTIOT. Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu qalal, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b, g, d, k, p, t, je v plurále spirantisován: PTMí malkln (< *malakiri). Typy qall a qitl ďo značné miry splývají. Příklady: a) typ qall: viz výše, též: px, XJ3X (fem) 'kámen'. b) typ qitl: cbň 'sen', Xabrt (* < '• působením laryngály); "i c D 'kniha', pl. pi£D. c) typ qull: ejýp 'pravda'; 'světlo', ^ř/|| 'zeď, pl. Sg- Pi. abs. constr. cinph. s leh. suff. s těž. suff. fba fbä xpba -p-pa papba pp^a 'pjt? K»p?o "pša pispša 2. U kmenů II / (vesměs typu qall) se -«/- udržuje (v st. abs. sing. se za ně vkládá i): T$ 'ájirt 'oko'; jen v constr. sg. a někdy před leh. suffixy se monofthongisuje v č: Sg. jvp 'dům', constr. fíi^ emph. KrT?' se suff- W3 (viz § 113, pozn. I.) Pl. pj>y; constr. vjíy (du); sc suff. i^y. 3. Od kmenů III /: rppy 'äpjch 'jeho listí'; III WS XlTľl emph. 'viděni'. Třída VI. Jména na -é (s pův. kone. radikálem w, /,*). Původní koncový konsonant se neudržel ve tvarech bez koncovky (st. abs. a constr. singuláru), jako mater lectio-nis se píše fi (původně u kmenů na w a /') nebo x (původně 265 [§ 144] u kmenů na '). Pred koncovkami singuláru a mužského plurálu je souhláskové /', před koncovkami plurálu ženského typu souhláskové w. 1133 st. abs. a constr. 'stavéjicľ, partie, qalu slovesa III in-firmae; pl. abs. pj2. N3ľÍD 'chtěni', st. emph. X*2¥0> se WÍt. **ÄJSD. st- aus. a constr. 'trůn', sc suff. >*I513> P'ur- ans-pĎ-j> emph. xi-noi?- Trida VII. Fcminina na -u (s posledním radikálem silným). 1. Femininni koncovky víz § 143, 2. Vzory 'zvíře' s vokály neproměnnými, N"15K (správněji rnšfc<) 'dopis' s proměnným vokálem. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. sull. pi. rro pnx wúit 2. Nomina typu HJHD 'kraj, provincie', mají vc st. emph. NHJHO. což jc asi forma smíšená (§ 15, 4): m'&Wfl nebo m'dinlí. 3. Suffixy připojované k plurálu femiuin jsou tytéž jako suffixy při singulárech; že patří k plurálu, je dostatečně vyznačeno koncovkou -«/-• [V hebrejštině je před suffixy ještě příznak plurálu -aj -]. Viz § 128, 7. 4. U feminin odvozených od inaskulin segolátnich je třeli radikál explosivní: nsblO 'královna', st. constr., flS^Q, emph. XflsSo- Vokály jsou neproměnné. Třída VIII. Fcminina na -fit, -l, -ú (s posledním radikálem slabým). 266 1. U feminin typu -at se slabým posledním radikálem se w (nebo;') mezi vokály vysunulo a vokály se stáhly: původní qasawal > qasut > fljfp st. abs. a cs. V plurálu se drží id souhláskové: *J1"J3 'druh' mase., sufligované tvary plur. 2. U feminin na -f a -u původní -t v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suffixy. V plurálu slov na -ú je konsonantní w. HHX 'konec', )zhft 'království'. .-, - , - abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg- nnx nnnx Krnnx vt-hn — vfy$ fltt^e xrnriSp 'Jtiiypp — 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *2X 'otec'; sg. sc suff. 12Ř> TfOX- V112N (viz § 128> 3)- Plur. rozšířen o h: sc suff. iJl^X- fcO>"ir"t2X- *nX 'bratr*; pl. sc suff: Ezr 7, 18 *p,"|X knih, ^rjx í°r6 (dissimilace: a > x před laryngálou s íT). *)2 (constr.) 'syn'; se suff. rH3í P'ur- constr. »«, se suff. flräa. prvjs. řOO (constr.) 'pán'. Tl113 'dům'; constr. j-|i2> emph. XJV2 (v'z § '13, pozn. I.); plur. se suff. pD*l""l2 butěkňn s explosivním jednoduchým t, p\ má dágěš lene. Viz' § 123, 2. Uftpj (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. pti>X"1. se suff. DÍTl^Nl Ľzr 5, 10 (hebraismus). Q£j (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 2X): constr. rnonJ, se suff. DÍTTinDíi*. t T ! 1T t I 267 5 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přívlaslkové adjektivum stoji vždy za substantivem, a shoduje se s nim v rodu, čísle a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňu prídavných jmen a) pomoci předložky «p 'z' za komparativ: rTJTUrn'O "ITH Dan 7, 20 'vzezřeni j c j í (bylo) větší než jejích družek'; b) genitívni vazbou za superlativ: Ctyix bSvV Dan 4- 14 'nejnižši z lidi', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od I—10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský st. abs. st. constr. 1 nn - 2 - cnn) 3 xnbn rtnbn —' 10 rňiry — riyy (1: ' v náslovi clidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' "ijyy ^\ 3. Z desítek dotočeny: p"|2>y '20', PFQPl '30', yifíp '60'. 'loo' nx». '2oo' (duál) rrjiHQ' '4oo' nWp s*2-in. • '1000'; sg. abs. S]bx. constr. Sjtpx, eínph. XbSn; Plur- pro rod ženský st. abs. (st. constr. mn nedoložen) Pí1"}? nSr. yaix 268 '10000' sg. constr. ia^, plur. Dan 7, 10 kHIb py\> I"1* 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' PRytl] a '120' p-irir, nxp. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. emph. k^o"}!?* fem- SS- emph. k(l^"1j3' pl. emph. KJVanj}. 'druhý': fem. sg. abs. fljvjfl. třetí*: fem. sg. abs. tfflJjjn kotib, nxn^P. q°r6-'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg. abs: kv*3"| k"ín-2. nvsty] q01-6:fem- ss- cmPh- Nrpspa"). Pro* čítání let a dnů v měsíci se uživá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druhé' fflMJJt Násobsý výraz '-sedmkrát' nyati* IH. Slovesa § 151. Cvod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2". a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál není). c) čas (t. XV. tempus): Neodpovídá naší kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum iičí (Brockelmann, Arabischc Grammatik, 11. vyd. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spíše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřuji jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) laryngální, je-li kterýmkoli z radikálu h, ',h. Ze sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) I lar. (n, y, n) P) n lar. (n, y, n; n; *))• y) III lar. (n, y, a; 1). B. Slabá slovesa assimilují (n) nebo eliduji některý radikál (w, /', '). a) jednoduše slabá «) I n (f"B). fi) Assimilujlcí sloveso slq h^D. y) I' (X"B)-«) I w, j (-.Ve). .) II w, j oyy). C) III iníirmae — w, j, ' (t"]"1?. x"1?)-n) II (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs III infirmae, při tom též: a) I n, 8) Iy) I tv, 5) II /. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisace. 4. Oznaěení [hebrejskými písmeny podle"'vzoru ^ys viz § 51, 4. 5. Rozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostčhoJ(qal, potal) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní (2iT 'dal') tak neutrická OBJ 'padl)'. * i Perfekta na'i po př. z něho vzniklé'c jsou (s jedinou výjimkou) neutrická foy 'mohl', £TO 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: '^X'' 'bude jíst', ^y 'bude moci'; a: t^aS'1 'obleče', HÍK' '(nechť) zhynou'; i (e): »JM» 'dá', bÚs 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a ť. K perfektům na ť (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. f 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí praefixu, Jímž je kromě h- též'- [srovn. arabštinu] a z akkadštiny převzalč š-. Avšak reflexivy s t převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování těchto kmenů se užívá též vzoru p'l ^yřj Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejštiilě: kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý p^'al (= qal) hitp^el (jěnpcrf. a partie.) intensivní pa"el hilpa"al — kausativní (na .*-) haji'el, 'ap**el šajVel hištap'al háp'al (perf.) (Passivní participia intensiVU a kausativu náležejí tvaroslovně k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktivní: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na e, kmeny intensivni a kausativní aktivum na e a rellcxivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) znáči prostý děj aktivní nebo neutrický. II. IIiLp°'cl je jeho rcílexivum (^TrP Dan 4, 9 'živí se'), častěji passivum Oiayfp Ezr 6> 11 "(necht) je učiněn'). III. Pa"el značí obyčejně děj zesílený (bffij5 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativní (Jlbt23 'přestala': 1^533 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoří denominativně (nblS 'slovo': fj*Mj 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexivní, po př. reciproký (3"ljj;in 'mísiti se (navzájem)') a passivní ("iMfln 'byl hledán'). 272 V. Hajľel a šap'el jsou přechodné fafíi 'seděl', 3fyn 'usadil'), i někdy nepřechodné (nb^H 'míl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: pbbSF.tt^ 'jsou dokončovány'. VII. —VIII. Passivní qal (= p"'il) a háp'al jsou ěislě passivní: flTípp 'byIa zabita', pěn 'byl zvednut' (od p^D 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Aramcjskč perfektum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a lo tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Aflixy perfekta: Sg. 3. m. — — 3. f. -ál Ji-2. m. -lä, -l n-2. f. nedoložena 1. -(e)t fl- Pl. 3. m. -ů 1- 3.f. -3 n,- 2. m. -tán pn- 2. f. 1. nedoložena V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovančm. Aflixy vokalické -u, -S jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní t [v hebr. jen před suffixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je ^fí- (ti); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -tin.) .18 Mluvnice henrejätlny 2711 3. Praefixy a aflixy imperfekta. Sg. 3. m. /-- --1 3.f. - -fl 2. m. í-- --fí 2. f. nedoložena 1. '-- -n Pl. 3. ni. /- -rfn ft- -» 3. f. /- -fin f - -i 2. m. /- -lín p- -Jn 2. f. nedoložena l. n— - -i 3. os. pl. f. má praefix /' shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je äqílän). 2. a 3. os. pl. má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -in v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f. odpovídá příslušné koncovce perfektní: -On: -Ů — -ňn: -<7. K praeíixu /- ve tvarech Xlilb a Poí'- v'z § 176, odst. 3 na konci. 4. Affixy imperativu jsou obdobné affixňm 2. osob imperfekta. Sg. m. - f. -ř ^ - Pl. m. -ň »-f. nedoložen Podobně jussiv 3. os. pl. m. má -u: TOK* Jer W< " 'nechť zhynou'. (Se suffixem viz Dan 5, 10). 154. Perfektum. 1. Způsob tvořeni je v některých tvarech kolísavý. Proto uvádíme zde nejčastější formy zkonstruované z radikálů k-t-b 2ři3 'psáti', nebot na nich je zřetelně vidět i explo-sivní po př. spirantní výslovnost. 274 2. Vzory: Kmen. vokál a Sg. 3. m. 3^3 3. f. nedoložena 2. ni. j^QjnS. rsr.s 2. f. nedoložena 1. kmen. vokál i (> e) 3Í13> 3H3 rons. rnrjs- řfclj? rorb (ran?) nedoložena fiara Pl. 3. m. i3;i3 I3fl3 3- f- rnrta rnns 2. m. pfl3f|3 nedoložena 2. f. nedoložena nedoložena I. KJ3ri3 Koncovky 3. p. m. a f. -íl a -ä jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) p~ 3J13. [V hebrejštině se před přizvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: flbttJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá i, podobně i někde v 3. sg. f. npSp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: ^33 finSt^H Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', nSJ31 by Dan 2, 16 'vešel a zeptal se'. 2. předminulý: y\i i^s Dan 6, 11 'když poznal'. 275 3. minulý zasahující do prítomnosti: E^tt^ JtfS Ezr 5, 16 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou ] má vždy svůj původní význam [} consecutivuin v aramejštině není]. § 156. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 151, 1. 2. typ na u a <(>«> Sg. 3. m. 3. f. p p. p 2. m. p p. p 1. aiipx (k) p p. p Pi. 3. m. = tm 3. f. = = 2. m. j = 1. p p. p U typů na a a ť (> e) jsou tvary bez koncovek (označeno p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, nebot kmenový vokál je zredukován. Praefixový vokál 1. os. sg. je bud původní i, nebo vlivem laryngály ': i > x |jako v hebrejštině]. § 157. Význam imperfekta. 1. Značí často děj budoucí: 13^0 DftPI Dan " 'a po tobě povstane království'. 2. Ve vyjadřování přítomnosti se vyskytuje imperfektum poměrně řidčeji než v hebrejštině, nebof mu v této funkci konkuruje participium (§ 165, 4). 276 'Tfpbl Dm 4, 29 'a komu chce, (tomu) je dává'. 3. Značí též minulé děje trvací a opětovací [pro něž má na př. latina imperfekta]. [Srovn. též věty stavové s impf. v arabštině.] 'Zvedl jsem oči (perf.), a moje vědomí se mi vracelo (3,1řV, impf.)' Dan 4, 31. 4. Imperfektem se vyjadřuji též projevy vůle: a) rozkaz: p^píll p^Dľ! Dan 3, 5, 'padnete a skloníte se'. b) přání: MSK^ pjpSii^ Dan 3, 31 'necht se váš pokoj rozhojní'. c) výzva: Dan 2, 4 'nechť oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejštině řídký, či kohortativ (c), jenž v aramejšlině není.] § 158 — 100. WíTiu conseeutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky "| má význam kopulativní (slučovaci) a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou má vždy význam imperfektni, perfektum s ■) vždy má smysl perfektní. § 161. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řídký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: ITiX'' Jer 10> f f 'a1- znv~ nou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přáni kladné i záporné (s ^N): ^jSn2',"bN Dan 4, 16 'ať tě neděsí'. § 162. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). § 163. Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektním 2. osob co do kvality vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. m. f. •orb iro ari2. 3p2 ostatní nedoloženy 13713 Pl. m. I. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Znáči rozkaz: ipp Dan 7, 5 'vstaň (a) jezľ, po př. přání «0 ppSý^KsŠp Ľ)an 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živl'; a tb jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s -^x)-(ZvlášC důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xb- Viz § 157, 4, a). j} 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštinč jen jeden. Odpovídá významem českému inlinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prelix mi- -p: rjjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -ä ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -ůl, před suffixy jen -ul. P°'al: Hilp°'el : Pa"cl: n3fl3 Hitpa"al: Hap'el: n3P.3H («P*el: *-X- sapel: -#) npnsrn mrsrn 3. Většinou vyjadřuje cíl děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nbtosh 1)a" 2< M> [Srov; německý iní. s "zu" a anglický s "to"]. Se záporkou: ftStfth xS * 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je palma z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: RÄňÄ XV?1? ^X 1)an 3' 19 'Poručil vvt0~ pit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (OJHC f rxirtf})'Da" * 16- 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSrprnS I)an 2> 25 "v sPe' chu'; j!|»ai{pj Dan 4, 32 'podle švé vůle'. S 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 2p,3 (nebo 3f|3)» se stálým ä. (t) Passivní participium je typu 3>M. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (q). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexívni Qal: tor.-) 3P.3 3^3 iiupo'ei: ansrp Pa"el: tor,-) 3p3» 3r30 Hlípa-al; 3p3np Hap'el 3r.3"» 3r3na Häp'al: nedoložen. (Ap'el: tor-) 3r3p) 278 27» 2fi3 3J13. in? ostatní nedoloženy 13113 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). PI. m. £^ I. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: '•píp Dan 7. 5 'vstaň (a) jezľ, po př. přání vm ppbý9 XsŠa Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živl'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s -^X)-(ZvlášE důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xS- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému inlinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prefix mi- -p: fcjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3" ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -Cit, před suffixy jen -ut. P^ii; 3i?3p Hitp°el: nSflSm Pa-el: riZPQ Hitpa"al: rTÄŕl^ňň Hap'el: n3fl3n («P'«1: *-X- šaprel: -#) 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' ,"6apS Dan 2, 14. [Srov. německý inf. s "zu" a anglický s* ''to"|. 278 Se záporkou: rPJtýn1? xb 'H X3H3 Dan 6- 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: Xilfixb XípS 10X Dan 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (Q^HB 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSnprnS. Dan 2> 25 'v sPě~ chu'; M^ľíaS Dan 4, 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3fi3 (nebo 3H3)> sc stálým 3. P) Passivní participium je typu 3»J13. b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (£)• Voka-lisace aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: brv) 3113 Pa"ci: brH nrop Hap'el: 2113?» (Apel: bri-)3fl30) 3TG ' Hitp°'el: 3*13110 3fJ3l? 1 Hitpa"al: 3P,3J1B 3ľO!"!!2 Hap'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodniku přítomnému: btpjí 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: Fppf 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramcjskč participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečné přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: hTTJĎ 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perí.) prsty a psaly (0113})' Da" 5, 5. Přítomnost je v biblické aramcjštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: pjJN SJV Dan 2, 8 'vím'; kj3110 ezr 5« " je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem xin byli'; (xiHfl KS3JfljDEířft»8'bude dána') a se sponou *p*M (viz § i 82, 2): pnbjB pSWK tih Dan 3> 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia 'říkající' po perfektu: piSNtl ÍJSJ Dan 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli'. 6. Participium passivni může mít i význam přítomný: yflfl 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'trcmen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem se v pozdější aramcjštině vytvořil opisný préscns; byl pak převzat i do novější hebrejštiny.] (§ 160. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů maji perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jím e v hitp^clu, pa"elu, hap'clu; a v hitpa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivni qal (p011) se vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivniho qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 2V13 3. f. nWj 2. m. nn^pn Pl. 3. m. VpfíĚ 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp^el) má praeíix t- a před ním v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Pcrf. Sg. 3. m. 3P2P.n 3. f- niňsnn Impcrf. (3P-) 3P3Í1P pi. 3. m. mrisnn p3P.2rr 2. m. p?3ri3nn fó^j^u? inf. mnsrn Partic- 2P2p» 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, prosmýkne se před prae-fixové t: p3F.t^P 'mide zanechána'. Pracfixové / sc assi-miluje k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"el) zdvojuje střední radikál. Praeíixový vokál sc redukuje. 281 [§ 167] Doložené osoby: Perí. 3P3. 3fl3 Sg. 3. m. 2. m. 1. PI. 3. m. 2. m. i. /13.P2 •oŕo Imperf. 3P3> 3/13) 3J13fl "ojdp. ~ 3p?o Inlinitiv nap?. Imperativ pl. m. £j»V Participium aktivní 3fl3ö, passivní 3P3Jj. ■ - : - - . 4. Intensiv reflexivní (hitp.Val). Doložené osoby: Perf. ansnn (-m) Sg. 3. m. 3. f. 2. m. Imperf. nppprin Pl. 3. m. I3fl3íin 2-m- pr.ppprn Participium 3fi3po. K prosmýknutí sykavky a připodobněni I viz odst. 3. Příklad: 373^"» 'bude skrápěn'. 5. Kausativ aktívni (hap'el, 'ap'el, šap*el) má praclixový vokál a. v impf. a partie, se vyskytují tvary s /í- (a í-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. Doložené tvary: Perí. s htt- (s '«-) Tmiierf. s ha- synkopovanč Sg. 3. m. 3Ji3fj. srri 3P3N (3n-)3rorp * : - 3. f. srísnri — 2. m. pprpr,- Pprp-; 3r,3"iri I3P-) 3P3J1 1. raňpn — — Pl. 3. ta. pappir 2. 111. pppňpn p3fl3Hfl - 1. — 3P3rtJ - 282 Sap'el: perf.: 3P3t#. !3fO#; imPf-: 2P3ííp Imperativ sg. m.: 3P3r> 3JI3K. iniinitiv: n^flsn (-«). n3rDtf. Partie, aktiv.: 3fpn»> (3Pr) 3P3». 3P3#0. passiv.: 3npnp. 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pbbpPp*'1 Ľzr 4- I3> 16 'JS()U dokončovány'. 7. Kausativ passivní (hájVal): praefixový vokál je bud původní u nebo ä v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 3F3!1> 3- f- r\2P.?r\ (-n). i. narpr. Pí-: 3. m. isnpp. 168. Slovesa se suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde je -ní »4- (u possesivnich -ř i -). Jsou jen u aktivních kmenů. 283 [§ 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektni i posse-sivňi.) 2. Protože připojením suffixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suíTigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosté. Je tedy nutno ji odvodili z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3,4). \ 3. Perfektum: Doložené osoby a suffixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: nflbfip; njYJS 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *qalallá-: se suff. 1. pl.l NJflSpp (dissimilace a před p2N (srov. § 127). 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: ijbí>ri 'přived mne!', a v pa'elu pl. m.: ♦JfJ*fljn 'zkazte její'. 6. Infinitiv: qal: niľPjľJO 'jelio blíženi'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: hap'cl 'jŕľWlínCb) 'oznámit mně'. 7. Participium se suffixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (/i, h, '; nikoliv'). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hatep patah: 'udeiaľ, iniy. iJJWi*. Viz §125-3- 2. U laryngály se drží a: fi*QJ> (proti ]"Qj13)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud a (psblV 'promění se') nebo a; (aTiai (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (h, h,', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^J^Xti^ (se suft.) 'táže se vás'. §. 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: parPJV 'Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvojují, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (i<^ÍS, 'uhodí', 'slSlTl* 'vyděsí mne'), u h většinou: "OjbílS^ 'zneklidní mne', u ' většinou: poypí 'budou krmit'. Náhradní zdloužení je před r vždy (f"13 'žehnal', StpP, 'přinášíš'; 3"nyt3 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: IttJJTiX 'poradili se', před h jednou. - i i • § 171. Slovesa třetí laryngály (A, li,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (^QX 'řekl', "iqx 'řekni ľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: I^JJX 'řekněte!', nri3Ú^ 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky sc vyvine.před laryngálou patah furtivum: TVhtä š'liah (partie, pass.) 'po- ■ i slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -i (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu finSt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu JinSíltýn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. 4 - - i i . jnnppittp s explosivnim -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (p^D). 1. Kmenové ;i je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (^g*, padne', p^Bíl 'padnete', ^JfO 'osvobozující', finfl < *lanhil 'sejmeš') a neassimilovanč: "fJPO'1 'dá', pJPiJ"1 'dají', fJFUp 'dáti', ftCn 'vyvedl', nnjn 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: }pg 'vyjdětel' (pBj). XÍ£> 'vezmi!' (Xttfj) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a (í>) «]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^rj 'vystupovati' assimi-lujc l k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. Ippn (< "hasliqů); háp'al: perí. pDPI. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *hass3qä > PljJpJŕl. § 12C> :<- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilo-vané byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I ' (x). 1. Všechna slovesa I ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i sc náhradně dlouží v ě: (*/rAu/>)i53X^Ji'.p1pXf! 'řeknete'; jussiv 113K* 'neche t zhynou'. § 126,3. 2. Redukovaný vokál po ' je « (*|(5X 'řekl', i^X 1**'), avšak imperativ slovesa "itjx 'říkati' má "; *l(5X' 11DX. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního " se drží a: JťllSX 'řekl jsem', srovn. 5 169, 2. 287 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: W^ppp 'děláte', rp'inn hůhůrbal (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (h, h, ',též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^ibii^ (se suff.) 'táže se vás'. §. 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: pirVJV 'Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvojuji, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (xno11 'uhodí', 'vyděsí mne'), u h většinou: ^jÄjíS1 'zneklidní mne', u ' většinou: pjjyp* 'budou krmit'. Náhradní zdloužcní je před r vždy (^J*)2 'žehnal', 'přinášíš'; 2")27q part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: lES^jix 'poradili se', před h jednou. § 171. Slovesa třetí laryngály (A, li,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (^on 'řekl', ")qx 'řekni ľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: iiqx 'řekněte!', nn2ti* 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu posledni slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: rvStý Wtaft (partie, pass.) 'po-slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -/ (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu JinSt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpc'elu pnSntyn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. nrĎnti^n s explosivmm -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (pbü)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované fopi, padne', pSoíl 'padnete', ySfi 'osvobozující', ľ\fíF\ < *íanhil 'sejmeš') a neassimilované: m]F\21' 'dá', pjflp* 'dají', ffOO 'dáti', ftBJíl 'vyvedl', nľlJn 'byl sňať. Srovn. § 120, 2a). I - I - -1 t . 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: !)pß 'vyjděte!' (pBJ), N2> 'vezmi!' (NtľJ) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i»«]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^p 'vystupovati' assimi-luje / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. IppH (<*haslíqu); háp'al: perf. pĎH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *hassäq3 > HpDin. § 126' 3- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I ' («). 1. Všechna slovesa i' vysunuji v imperfektu qalu ' po prc-iixu, a předchozí prefixový vokál ŕ se náhradně dlouží v f: (*jľkul >) 'jí',plaXf! 'řeknete'; jussiv hSk* 'necht zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ■ ("löX 'řekl', 'jcz>> avšak imperativ slovesa *|£X 'řikati' má «: "HpX> Srovn. § 125, 3. 3. Li laryngálního ' se drží a: n*IOÍ< 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 287 4. Hap'el a hafal se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: [TQlPP 'zničí', fjfä 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I w/j. 1. Původní w přešlo v / v nasloví [arab. wahaba - 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech' kmene prostého a intensivního (na př. JJJTW). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kansativu a proniklo lam i n sloves s původním /: 2FňH (<*liaivlcb) 'usadil' od ^fíi; yiftp 'oznámí' od y^s nBDirt 'byla přidána' od Spi.' ' 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I/sc tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. ^yfjj <*hajbel "dopravil") a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): fOVT 'uvěřil', part. pass. JOflQ, od fox; ifffl 'uvedl', inf. ■ nwiodnriK. V šap'elu se píše s i sloveso převzaté z akkadšliny [imper. sčzib] 'vysvobodili': perf. JWrt, imperf. partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý knnsonant /: JlpW (<*jajtab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 'dej!', yrj 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 2F\* 'sedne' (perf. 2ľf)t Ss'1 'zmůže' (perf. ^y). Zdvojení se někdy rozvede"pomocí n: yrjj^ (<*tid-dď) 'poznáš', nnS> (perf. y^i). 288 § 176. Slovesa III infirmac (pův. III;, w, '). 1. V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží n • X 1)02 ohledu na původní kořen slovesa: niH Dan 5> 19 a MVI Dan 5' 19 a -• 'byl'. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: Xy3 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky j c dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) flľjy 'odpověděla', (*hawajat>) flJJJ, fm 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banáju> *banáu>) })2 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž aflix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ar- bud udržela (v 2. os. sg. m. mm, fíiy^ 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v l (1. sg." jy-p, 1. pl. KWpl 'hodili jsme', 2. pl. m. pnnn "vtdäi iste')- c) U perfekt na i je 1. os. flipjf (<*sabiwl) 'chtěl jsem'. 3. pl. m. yfitýN 'išllw s předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: j-pj^ (od X"lf3) 'zvolá'; ->-p. 3. sg. f. '(ona) je'; XJ^ľl (od nip) 'koupíš''; xynX 'požádám'. S. pl. m. končí na -oji: rijqgt 'pijí' (<*jišta(j)un). Sloveso nin „býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix Z- místo /- -i: xinS; pnb Ixh'wôn; pinb. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. "n 'žiJ!> Nty 'vezmi!', pl. m. fin 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: X^j"J!3 "volatí", jftnn 'vid.ôtť; nyp 'žádající', xift 'volající'. (Femininum'na-/í: f,*p"!J, irófcři obojí = 'podobající se') 19 Mluvnice hcbrejäliny 289 § 174 § 175 4. Hap'el a háf'al se tvoři analogicky podle sloves I w/j, na př.: fi13H' 'OTiií'i nain 'byl zničen'; dalši viz §175,2. ' ' Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. Slovesa I w/j. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - 3|-|'> 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech' kmene prostého a intensivního (na př. afl»ftV>. § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: 3j-yjn (<*Itawlcb) 'usadiť od 3jy>; 'oznámí' od PBD1H 'hyla přidána' od ppi. ' 3. Všechny tvary sloves původnč I w i původně I / sc tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. ^ifl <*hajbel 'dopravil') a sloves 11 sem přešlých (§ 173, 4): fOVT 'uvěřil', part. pass. od fox: Wl 'uvedl', inf. V šap'elu se píše s i sloveso převzaté z akkadštiny [imper. Stzib] 'vysvoboditi': perf. 2Vp> imperf. 3titJ>i, partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': 31311 (<*jajtab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. jjfl 'dej!', jjtj 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 3fli 'sedne' (perf. 3^1), ^31 'zmůže' (perf. ^31). Zdvojeni sc někdy rozvede'pomocí n: yrjjp, (<*íid-dď) 'poznáš', pjnj'' (perf. y^i). 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III;', w,'). 1. V aramejštině splynula slovesa III;', III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží - i X bez ohledu na původní kořen slovesa: niH Dan 5- 19 a í-; Xin Dan 5, 19 a j. 'byl'. " 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: XJ>3 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-ivat>) 'odpověděla', (*hawajal>) flJJJ, PTl 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banáju> *banúu>) ^3 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž ailix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. WrW ;V3"i 'vzrostl jsi') nebo monoflbongisovala v l (i. tg. 'fíijfí, 1- P1- Xrpl 'houili isme'> 2- PL m' pnvrr 'videh jste"). c) U perfekt na i je 1. os. JV3-2Í (< *?abiwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. VfitPN 'tlttw s předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: ^ipi (od X1J5) 'zvolá'; nrifi 3- SS- f- '(ona) Íe': KjJpP (od nj§) 'koupá" X»3K 'požádám'. S. pL m. končí na -un: ,ip,l>*i 'pijí' (<*jišta(j)un). Sloveso .lín „býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix Z- místo ;- -1: xinSí fiňb Ixlvwôn; pn1?. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. un 'žij!', Xty 'vezmi!', pl. m. ýn 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -ě: X*"|3I3 'volati', nTnp 'vidčti'; n!*3 'žádající', x"lj5 'volající'. (Femininumňa-ZJ: rľ'OI. iTJttf. obojí = 'podobající sc') 15 Mluvnice hebrejštiny 289 6. Participium passivní končí též na-ě, avšak jeho první slabika je redukována: nj3, 'vystavěn', x*1t^ 'uvolněn' (pl. p:t!>). 7. Passivní prostý kmen (p°'íl), končí v 3. os. sg. m. na -i (^ 'byl zjeven', Vjft 'byl (přc)čten'), v 3. pl. m. na -tU (Val 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -ř (viz odst. 2c); 3. sg. m.: '""afin '^y' naplněn.', i-jn 'zveličil', 'bjH 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. JVIS/IN 'byla zmatena'; 2. sg. m. JV2IS 'ustanovil jsi'; 3. pi. m. 'změnili', V^J4*! 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prostý ijq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejné koncovky jako u kmene prostého: X:3JV 'Je stavěn', jorjj a NIITTJ 'ukazujeme', nWttf* 'je rovnán', p^ti*' 'méní se', pj^-js 'hledají', pnrífl ťhalywon 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ sulligovaný 'jfrn 'ukažte mi!'); KJ2ria 'stavěný', x'plta "modlící se', fHUna 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hap'elu n\3l£Vl 'změniti', a ve femininu participia passivního pa"elu n'Jl^a měnící sé objevuje konsonantiii /. Viz též odst. 5. ná konci. § 177. Slovesa II w/j. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-nt 'položili', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné <í: gg, Qjy, Jnfiô 'skončila', "Qjj, lö&S i v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg.' m. ppfö, 1. sg. flti&. (Jediná výjimka: p"l 'zvedl se'.) 290 177J 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. pH>, yrtp 'budeš bydliti', •"'l^Hf1. 'pošlapá ji', palp^> ''alp. Slovesa II / mají obdobně i: imper. ICtp. (siovéso **"šn W ma imPf- **p'a inf- *"na)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí x: DXp. Srovn. však plurál q°rě T*p*řJ. § 144, 2. 5. Perfektum passivního qalu (p9'il) je zastoupeno tvary 3. sg. m. a 3. sg. f. Jiajy. 6. V hitpo'clu je prefixové t zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (3í"i31V): H^- ^iťJzln 'živí se'' a pat'ri* mají (T analogicky podle qalu). 7. Ilap'cl má [jako v hebrejštině] vokál ř po pr. f. Perf. 3. sg. m. B'prj. o'pr-. 2. sg. m. typfa, sg. na'pp. 3. pl. m. la^pn. Se suff.: 3. Sg. m. s'e sulľ. 3. sg. m. npipn, 3. pl. m. se suff. 1. pl. NJlŠ'fn 'odvelili nám'. Infinitiv HTtn 'býti pyšný'. Imperfektum a participium mají v konsonanl nim prefixu před přízvukem dlouhý vokál: 3. sg. m. DWjJIJI*" l,!irl-D'pna (ah 3. pl. m. p:i\hn')- Tvary synkopovanč: 3. sg. m. Qip'. 3. sg. ľ. CjDfl. 3. pl. ni. fí&fíi, partie, cna. 8. Haji'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar na*pH ýti') a u denominativníbc slovesa SVÍ 'užasl'. § 178. Slovesa II geminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštinč často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: byjn (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: 'vešel', flíjj 'uprchla', ffob q'rč (rhbv k°í'b> Dan 5, 10), Mj$, var. IpTf dilqqu Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je spjjj 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v Infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y'ifl {<*lirrô'; ô je hebraismus) od yyi [hebr. p^l] 'rozbiti';inf. (<*mihhan) od prj 'slitovati se'. Dalši doklady odsud převzatého způsobu tvořeni u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. ^yjn (< *ha"e.l, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. híljflj v imper. sg. sesuff. 1. sg. ijbyn 'uved mneľ; v participiu [5inp: iniinitiv je nSyjri neb0 ľh^ľ) (obojí z *ha"ulu). 5. Hap'al má doloženy tvary perfektní: byn 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'el 3. sg. f. bbfiPi 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa yjJJtť 'dokončiti': iS^DE' Ľ2r 4> 12 cTrě'- ílS^D^. ľlbbyp> 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: v pa"elu je perf. bbft 'promluvil', imperf. ■JyiSli partie, akt. bbiíD (fem. nbblSíi); yy^D { i"'- KľlD; partie, akt. nflK- Hap'el přinést!' podle sloves I j: perf. 3. sg. m. VľTi> 3. pl. m. VŕlVt. inf. fiWPI. HAfľai 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. JVrn. pl. m.'vrin. á. 'dokončiti' (z akkad. uščsi): perf. (S,)'l^,tý Ezr b\ 15. 5. ["pn qal 'žiti': imper. sg. iirj; 'ap'el 'oživiti': part. akt. mniO (jako u sloves II gem., pův. */2f"l] 'rozbiti'; inf. frjp (<*mihhan) od prj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvořeni u sloves lj, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. byiľl (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. J^rjfl; v iinper. sg. se suff. 1. sg. ''jbyn 'uved mneľ; v participiu pinp; infinitiv je nbypn neho ÍIJOT (obojí z *ha"ulu). 5. Hápcal má doloženy tvary perfektní: bvíl byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. Wga 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa bb^ 'dokončiti': ^b^Sp Ľzr 4> 12 <ľ™> T\bbpp> ľlhb?p> pbb2?p\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: 9 pa"elu je perf. bbti 'promluvil', imperf. bytí1* partie, akt. bbfift (fcm. nb^Dia); yyitS (< *m'ra"0 'rozbíjející'; impeř. IJJJtp 'vytněte'; v hitpa"alu participium prjfil? 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu COlPtt*"?* 'ztrnuľ, od 005$ je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejšlině vesměs III iníirmae, a k tomu a) I n (1), (!) I ' (2-3), y) I m (4), 6) II, ; (5). 1. NtJJj: (lal 'vzíti': perf. Hp*, imper. NÍÍ>. 2. j"lf[j{: qul 'zapálili': inf. partie, pass. řltX. 3- nrS'; qal 'přijíti': perf. nriS'. Kfijjľ 3. pi m. inx; imper. pl. inf. Xílfi; partie, akt. HílN- Hap'el 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. TPTk 3. pl. m. VflVb inf. n^ílTl. Häjí'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. JVnľt. 3-pl. m.'vriri. 4. tjfttt 'dokončili' (z akkad. uščsi): perf. (N^JTtý Ezr 6^ 15. 5. n TI qal 'žití': imper. sg. Wfjj 'aji'cl 'oživili': part. akt. KHO (jako u sloves II gem., pův. */)//). § 180. Slovesa ětyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 29.", _ Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého Domina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. fgf 'ještě' (je): X.iSp 1Í1> Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2- TPX 'jest (existuje)': p-|33 ij-pX Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; TjsX-xb ,):m2' 10 'není člověk:.....který by mohl'. Se suit. 2. sg. m.: ^JTNPT 'zda jsi?' Dan 2, 26 q°rě. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 129, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: nan 'ta™1' [hebr. na&]; n3("Ty) '(«ž) sem'. Časová: pňx 'tehdy,' s předložkami p"IX3 'ihned'. PnX"[a '0(í "té doby'. Způsobová: ^3 a Xa_J3 'tak'. 2. Záporky: -^7 'ne' [lat. 'non'] [= habr. -7}$ 'ne' [lat. 'ne',] [= íiebr. -7x]- 3. Tázací částice: n 'zda', na př. x?H 'zda ne?'. Má tvar n před souhláskou se š°w3 (?3">n zďa může?') a před laryngálou ("íJíVN"! 'zda jsi?') Dan 2, 26 q°rě). 4. Odvozená: a) příponami: -u (původně akkusativní -a) a -ut: nyiK 'dole', xSi) 'nahoře'; niJOfl 'podruhé'. b) od adjektiv a číslovek béz zvláštní přípony: X^Jltí* 'velice' (jako adj. = 'velký'); N3'l2f, 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); ffytfft 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 5. Cizího (perského) původu jsou: jnfnX 'správně', iXripDK 'pečlivě'. § 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 3 'v, na, skrz'; h 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: N'al^S 'v nebesích', i)"\í)b 'k bráně'. (Zaěíná-li takové slovo na />, splyne s ním toto i v i: (fty> 'ruce', *bi-j'ilájin >) pT3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halcpcm má předložka odpovídající plný vokál: P,pn3 'hlínou', 'k zpyšněnť; někdy též u q 75J57 lä<ľ!>ei 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: "733 b'käl- 'všude', njj7 *k* straně, 'proti', fíppStpS 'podle jeho vůle'. 4. Suffigované tvary (srovn. § 128, 3): od 3: 13, 1j3, H3. fUlSi 0(1 H obdobně, též 33^'a psS.'ohS- B. Dvojsouhláskové: Qy 's', se sulf. »)*», naS> a P0fl- -fp 'od, z', se íuff. ^p, íip, nja. n:p; prup Dan 2> 33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (xyikp 'ze země' Jer 10, 11), častěji zůstává: 3'^"'p 'jistě', "n* nota aecusativi: jen pHlV 'Je' l)an 3, 12. C. Víccsouhláskové: 'Při': ^^"fP 'od tebe'. lií 'proti'. 73|3 'před, proti': Spj^S 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), 73,7-73 'Pro' (= 73Š + 7 + ?)• 294 295 D. Vícesouhláskové končící na •-«/, jejichž sufíigované tvary vypadají jako phirální (§ 128, 5): (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«') 'na', 'nad'; se suff. ^y; "p^y k°tTb, "^y q3rč Dan 3, 12 a j.; Tli^y: ITVW k°tib, ftby q*ré; Cľlj3 "pwd' (sc suff. -a/- podlc, Liy): ^"jg, V"!Í»"tp a pod. ninin 'i'"'1': sc suít. fliňirm a \-riňrrri. " P 'inezi'; sc sulf. řypJIJ kHib, PJI*J*2 jeden', 'zároveň'; fityp-fp 'opravdu'; Rvi ''nrTK 'potom'; nj13 '(jako toto) tak'; niľbv 'proto'; ^03 'Jak'- § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar u- 1 před retnicí a souhláskou se š°wä: pnttfBI '« Jeho výklad', n3T2ľ! 'a dar'. (S /»-splývá v wt-: *|p»: */fS*\ 'a česť). Před laryngálou s hat;e-pem je příslušné š°w5: "10X1 '• fekľ, týJXl 'a človek'. 1 má většinou význam slučovací. (V aramejštině není wäw consecutivum). b) Může být i u prvého členu: QM fpj ppyí 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak 1 má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pflpí'l 'aby pili' Dan 5, 2). 296 „íuuv. 2. Slučovací jc p|x 'také', vždy ve spojeni s y. F|X^ 'a také'. 3. Rozlučovací: |n-fn-fn 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: x*? [H Ľ>a" 2, 5 a j., im 'ne-Ii' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: ^b 'aIe'> 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., 0"13 'ale' Ezr 5, 13. 6. Relativní it\ má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podrazu j f CÍ: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [jako řecké tkl holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; o) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou *J) l^an 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i HttS 'a,)y no' Ezr 4, 22 a "H n"1!1! (lV)bv 'a,jy> proto''Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s V-p 'jakmile' Dan 3, 7; ľíTpa 'od té doby, co' Ezr 4, 23; iq ny 'až' Duu Ď, 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci maji spojky složené s ^3p (viz § 184, I, B): Wj b^pb 'protože' (Ezr 6, 13); *H b3p-173 (p + b + 3) 'protože'''(Dan. 2, 8). 'ač koliv' (Dan 5,''22). § 186. Citoslovce. KÍ1J VMii *hH' vesměs ve významu 'hle'. 197 D. Víccsouhláskovč končící na *-aj, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): ~1D (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. ~bv (*'"'«/) 'na'- 'nad'; se sulT. i^y; yfyjf k°tlh, f^y q=>rě Dan 3, 12 a j.; Vťí^y; IT^y li°i>h 9*TÍi h$9í Dřvby. 'přeď (se suff. -aj- podle, ^y): -iQ-jft, \"ňÓlp a pod. nirm 'poď: se suff. pwin a pinnr, 'mezi'; sc sulT. pn^JT, k°lib, piŤJ*3 q^rě Oa" 7. 8-»"VJg 'po', 'za': se sulT. pn^HX. II. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše » ni1?, bnp. cíp. Dalši na př.: "171X3 'P0'. sc SU'I- flľO' "NliS 'uvnitř'. III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. fys a rijys 'nyní'; ftlřjj 'iako jeden', 'zároveň'; tVp-fa 'opravdu'; 'vjjj|| 'potom'; njilS '(jako toto) tak'; HÍT^y 'proto i ,1133 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar ú- 1 před retnici a souhláskou se š°\v5: m't^CI 'a jeho výklad', nSDJI "a dar'. (S /»-splývá v wí-: *|pi: *|p1 'a čest'). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\v5: 1(2X1 '* řekl', l^JXI 'a člověk'. ^ má většinou význam slučovací. (V aramejštině není wňw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: QB1 fib pj"W 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak ^ má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pnttfl 'aby pili' Dan 5, 2). 200 2. Slučovací je fjx 'také', vždy ve spojení s \ ř^Xl a také'. 3. Rozlučovací: pT-fil-p 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xS pl D;m 2. -r> a j., fífo 'ne-li' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: p*J 'ale', 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., E13 'ale' Ľzr 5, 13. 6. Relativní it\ má rozsáhlé uplatnčni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zujíci: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvození přímé řeči |jako řecké !ki holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou xS **l ^an 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i fjjjra 'aby ne' Ezr 4, 22 a i rroi (iy)by '*by* proto'' Dan 2,30; 4,14. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s ifi: *"J3 'jakmile' Dan 3, 7; '•l-j'p 'od té doby, co' Ezr 4, 23; vjj iy 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci mají spojky složené s blp (viz § l84. L B): p bsp1? 'protože' (Ezr 6, 13); Wj Vnp-Ss (p + S + 3) 'protože''''(Dan. 2, 8), 'ačkoliv' (Dan 5,':22)'. } 186. Citoslovce. Xn; !"1X; ibN' vesměs ve významu 'hle'. 297 III. VĚTA Rozdíl mezi větou nominální I verbální není v uramejštině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde jc prísudkom participium, nebol! ararnejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmětcm je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstal nevyjádřen. V prísudku není urěilý tvar slovesný, nýbrž jméno podslalné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět —■ přisudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. TBtý iTEy 'listí jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). Bt^p V7Í"lÍyp"'?3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Dan 4, 34). xaSp'y'Via 7X*3T! a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice (§ 182, 4). X*Qp2 xHit »|Wt 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominálni věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso Wj 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: fffí 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), XV1P. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: lítT'H Htt'S'l XtsbiC 'socha, hlava její (jc) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). S 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pifO1* 'nc_ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*1"1tD "!H 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: 'anp "135^ "Mbllo se mi', 2Xt2 ^'fív 'líbilo se mu (zalíbí se mu)'; VP^J* tí>X2. 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštinč je nejčastější slovosled: podmět — sloveso (S-V) fipCJ Ríl*1^ zákon vyšel' (Dan 2, 13); 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso - - podmět (V-S) [nejčastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštinč řidší: py{3 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: rtblí* M^X 'Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou y, Sx^JlS HVdľl 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (X),33'UTI (SS)- 'a prorokovali!)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 III. VĚTA Rozdíl mezi větou nominální a verbální není v aramejšlině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je přísud-kem participium, neboC aramejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmětem je podstatně jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není urěitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přísudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. ř"PCy listí jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). títfp ^inľlýp'bi) 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daii 4, 34).'x3bp'!nri2; bx'iTí » Daniel (byl) v bráně královské' (t. j.'u dvora) (Dan 2, *49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) ěástice vv>k (§ 182, 4). řTOtíp hSn 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbálni, u nichž sloveso 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: pfl 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), Xinfl 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: 3jn"*í| nt^Nl XtsSjf 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). § 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pjflj'' nh nedají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); pHHti "!j7 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *0^|3 "1B1£* 'líbilo se mi', (sp") 3XÍ3 TH^y '"bilo se mu (zalíbí se mu)'; VIttP tt*X3 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejšlině je nejčastější slovosled: podmět — sloveso (S-V) fipBJ XfHl zákon vyšel' (Dan 2, 13); ^ľil 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejšlině řidší: Eyft JOľfa 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fijy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přimý (akkusativní) bývá za slovesem: HSxbo nblý TlSx '^ůh můJ poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou ^: biPjlb SyjH 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. | 141, 6 a 7. 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (N^SJÍím (sg)- 'a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 (f-) nnn irVap (m-) n?flK>ni 1 nalezl(a) sc... jedna listina (svitek)' Ezr 6, 2. § 190. Podmet. Podmet neurčitý viz § 188, 1. § 191. Věty tázací. 1. Otázky slovní (věcnč) jsou uvozeny zájmeny »p 'kdo?' a no 'co?'. na Př- Ezr 5. 8 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišťovací bývají uvozeny částicí fj 'zda', na Př- ^fTQPttf1? bsVt • • • TlSx 'mohl tě tvůj Bůh zachránit?' (Daň 6,'21)'(Viz § 183, 3). § 192. Vyjádření kladu. Kladná odpověd na otázku uvozenou částicí xbľ] 'zda ne?' je fQ^ 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). § 193. Včty popírací. 1. Zaporka xb Jc vžf]y před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou i,JT>N. 2. Vazba xbt-infinitiv s S — viz § 164, 3. 3. Záporka 'bvt — viz § 161. § 194. (a) Věty prací jsou vyjádřeny na př. jussiver.i: § 161. Věty složené § 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou y, někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý příklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' It^sSm (Dan 5. 29). } 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 xibn dm xnbp "rt» 'icštž (bvlo> slovo v "''"'' králových,' (když) tu spadl hlas s nebe' (Dan 1. II) 'vitr je odnesl, takže žádná stopa po nich II Dl Blili fnb nprhtfn-fcó im-bp) "< MLUVNICE HEBRrjiTINV Mluv......HA Ml I...... gl—99, str. 23 IK'.! I. PlSMO, PRAVoHV /Ahi a......A-c......»1 g 1. Abeceda......... . . , , , IJ /»'«/ § 2. Písmena koncová...... § 102.—103. Písmenu rozin'il.li..... i..... § 3. Písmena roztaíltelná ... § 4. Rozděleni souhlásek....... § 5. Výslovnost souhlásek....... g 6. Souhlásky explosivní a splrantnl . g 7. Označováni samohlásek (vokálů) g 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . g 9. Scriptio plena a defectiva...... g 10. Putah furtivum........... III. ft«wJ................ M g 12. S"wí\ composltum.......... § 13. MHÁM lene a dSgěš torte........ H., PARADIGMATA ARAM E J S KÁ ... . ■ . . . .......... mum OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobní zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné s 128, s. 248- Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I. —VIII. § 144, s. 262- Silné sloveso (orální): perfektum § 154, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ §163, s. 278 infinitiv § 164,8.278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: P° -249 -267 il Slovesa se sullixy: § 167, 1; s. 281 hitp°'el § 167, 2; s. 281 pa"el §167, 3; s. 282 hitp.Val §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4: s. 284 -285 302 Předmluvu........................... ■ úvod 1. Semitské jazyky....................... 7 2. Skupina kenaanská...................... 8 3. Hebrejština......................... 0 4. Hebrejská bible po stránce jazykové............. 10 5. Jazyky aramejské...................... li" 6. Ariímcjštinii biblická............... li 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny íi aramcjsl in v 1 • literatura I. Literatura k studiu hebrejštiny .... II. Literatura k studiu oranujitln) část první cás1 liti li mluvnice hebrejštiny mluvnice aramíj»iin» í 1—99, str. 23- 183 §101—199, lir. ISt »01 i. písmo, pravopis, zäklady hláskosloví § 1. Abeceda...................... U / ■'/ § 2. Písmena koncová.................. II § 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová.....". jj 3. Písmena roztažltelná................ 27 § 4. Rozdíleni souhlásek................. 27 / § 5. Výslovnost souhlásek................/ • i"/ § 0. Souhlásky explosivni a spirantní........... .'III /''''/ § 7. Označováni samohlásek (vokálů)........... 30 § 8. Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 § 9. Serlptio plena a defectiva.............. 3.r> iii § 10. 1'atnh ťurtivum................... 38 / 140/ § 11. S"wX....................... 38 /:•/»/ § 12. S"wa eoiiipositum.................. 40 /:'/<'/ § 18. Dlgti li 30:1 § 14. Značky v pismé................... 44 [240] § 15. Qnrě, k»tib, mimořádné body a smíšené tvary...... 40 240 § 16. Pfízvuk...................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 § 19. Pausa....................... 54 242 Hlavní jevy hláskoslovné § 20. Samohlásky.................. 55 242 §21. Zrniny krátkých samohlásek........... . . 57 242 § 22. Zminy dlouhých samohlásek........... . . 59 243 § as. Změny původních dvojhlásek........... . . 00 263 8 24. Vložené samohlásky............... . 00 2*4 S 25. Změny samohlásek vlivem laryiifíál........ . . 60 244 § 26. Souhlásky (konsonanty)............. . 01 245 II. TVAROSLOVÍ Zájmena § 27. Zájmena osobní samostatná............ 68 247 S 28. Zájmena osobni přívěsná (suffixy záj menné) .... . . 63 247 § 29. Význam a užívání osobních zájmen samostatných . . . . 65 219 § 80. Význam n užívání osobních zájmen přívěsných . . . . . 65 249 |81. Zájmena ukazovací............... . 07 2S0 § 32. Zájmena tázací................. . 68 251 §33. Zájmena vztažná................ . . 09 H i;s:!. zájmeno vztainé ............ 251 §34. Zájmenu neurčila................ . 70 251 § 86. Clon...............'....... ■ • . 71 252 Jména — (Nomina) § 36. Kořen....................... 73 253 §37. Tvořeni jmen....................li 254 138. Rod Jmen. .'.................... 70 254 § 39. Číslo jmen..................... 78 255 § 40. Duál (číslo dvojné).................80 § 140. Status................... 25» § 41. Vyjadřování pádů.................. 82 25« § 42. Determinace. Status constructus...........84 § 142. Determinace................. 259 § 43. Připojováni přívěsných zájmen (sufíixň)........88 § 143. Deklinace.................. 201 § 44. Deklinace.....................89 § 144. Nominální tfidij............... 262 304 § 45. Jména nepravidelná.................'94 § 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... § 46. Přídavná jména...................97 § 47. Vyjádřeni stupňíi přídavných jmen..........98 Číslovky § 48. Číslovky základní..................99 § 49. Číslovky řadové...................102 § 50. Ostatní druhy číslovek................103 Částice § 51. Úvod a rozděleni . . . § 52. Odvozené konjugace. . § 152. Slovesné kmeny § 53. Cusy 104 100 207 26S 203 208 269 209 269 109 111 112 114 114 116 1*771 118 277 119 1277] 119 277 120 27S 122 279 f110J I 54. Perfektum.................. § 55. Význam perfekla.............. § 50. Imperfektum................ § 57. Význam imperfektu.............. § 58. WJw consccutlvuin.............. §59. Imperfektum konsikulivnl ..............117 § 00. Perfektum konsekutivní...............117 g 153-160. (WOw conseeutivum).......... | 61. Jussiv.................... § 02. Knhortativ.................. § 63. Imperativ................... § 64. Infinitiv.................• • § 65. Participia.................. 8 66. Vyjádřeni přítomnosti............. § 67. Silná slovesa....................125 § 107. Odvozené kmeny silného slooesa...... § 68. Sufllxy u Ivarň slovesných........... § 163. Slovesa se sii/flxy............ § 69. Slovesa prvé larynffály.............. § 70. Slovesa druhé larynKály...............133 § 71. Slovesa třeli laryngúly...............134 § 72. Slovesa první J — In..........*......134 S 172. Slovesa lna sloveso s-l-q........... § 73. Slovesa první S — ľ................13li § 74. Slovesa třetí N — ///'................137 f237J § 75. Slovesa první 1 a i — I w/j.............. 139 288 § 76. Slovesa třetí 1 a •> — /// infirmae........y ... 140 2S9 i 77. Slovesa střední 1 a i — // io/y............ 144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené — II yeminatae........ 146 292 20 Mluvnice hebrejštiny 271 273 274 275 270 270 127 132 280 283 285 286 280 287 287 § 70. Slovesa dvojité slabá................ 1-18 203 § 80. Slovesa člyřsouhlásková...............150 fttí) § 81. Slovesa příbuzná původem a významem........151 f-junf Částice § 82. Vyjádření spony jmen. a příslovce, výrazy fí 83. Příslovcí........ § 8-1. Předložky....... § 85. Spojky........ § 8(i. Citoslovce....... Iii § 87. § 88. S 811. 5 'm. S 01. § 92. 8 BS. § 94. § 96. § tili. S 97. I 98. § 99. Vely nominální...... Víty verbálni...... Pravidla shody...... Podmet......... Vely lázacf....... Vely jisllcí........ § 102. Vyjddftnt kladu . . Věty popirací....... Věty pfaci........ Vely slovové....... Vély vztažné....... Vely podniělnó a predmetné Vely příslovečné..... £ 107 19S. Různi uílij spojkové Vély podmínkové....... VĚTA . 151 204 . 153 294 295 290 100 297 29S Kil 290 166 299 108 300 . 169 300 . 171 300 171 seo . 172 300 173 301 . 171 301 170 . 170 301 180 301 ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ sir. 183 336 A. Podsíními jména (I.—VIII. skupina) II. Slovesa.......... a) Silná slovesa........ |'Ó Slovesa laryaRálxl (I III lar.) y) Slovesa první S • fi) Slovesa první S...... ») Sloťcsn třeli X....... t,) Slovesa Iřell 1 a * (lertiae inľirn i]) Slovesa první *..... fl) Slovesa slřednl 1 . . . . v) Slovesa s I řcdni * . . . . x) Slovesa střední zdvojené. PARADIGMATA ARAMEJSKÁ as) 185 195 oiz stínam na sir. 302 191 336 195 199 210 213 215 219 222 228 231 233 301) ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VÉD Sekce jazyka a literatury Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Segcrt MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEIŠTINV vídecký redaktor Dr Otto Munetat Obálku nmirlil .lift J.edr Technickí) redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a oramefský text iiysudili Josef Mašek a František 1'antyš Vydalo Nukladaíclslirl Československé akademie uiUl jako simu 442. publikaci o kniínici J ozijkvučilné. jiřiruíky a uSebniec, so. ó. Odjiouidmí redaktorka lianu Nuhodilová Z nove suzby ptnMM [''nmcoil/skri liitinkn vylisklji 1'Mco 01, tiskařské zilvocly, 11. l>., — J'orinúl papíru StxOB — l;í,Ei4 autorských iirť.hft — Kt,87 vyduviilrlskýcli urcliů — HSV 1230U/S0/SV3/CS50 li — U-0Z>a7 Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 — 4 400) výlisků — 1211tí Cena váz. wytisku 20,65 Kčs 5(5/11 - 9 Dr Olakar Klíma - Dr Stanislav SegWt: MLUVNICE HEBREJŠTINY A AR A M E. J Š TIX Y ERRATA ET CORRIGENDA str. 20: v abecedě č. 18 je přemísti ti pořadí ve sloupci Tvar. Str. 45, ř. 5 shora: brání Str. 52, ř. 6 shora: q°talánl Str. 57, ř. 11 zdola: *m Str. 09, ř. 8 zdola: Sir. 114, ř. 1 shora: *fltjM Sir. 105, ř. 8 shora: obyčejně Str. 250, § 130, 3, ř. 3: