1. scéna Zleva majestátně vplouvají král a královna, bok po boku slavnostním krokem, ruce spojené dlaněmi ve výši hlavy, jakoby ve věčném královském high-five. Pokud to projde, vždy krok za párem bude kráčet dokonale distingovaný sluha s prázdným podnosem. P: Výrazně, nevěřícně Maminko? Královský pár se zastaví, někde víc vlevo Ka: Výrazněji, naléhavě. Králi! K: Nejvýrazněji, radostně „Dcerunko!“ ihned se vzpamatuje, přišel sem kralovat. Královský pár se opět dá do pohybu, zastaví se uprostřed, čelem k divákům. Král mluví vážně, královsky: „... Totiž, princezno, přišli jsme Ti oznámit, že je Ti dnes už – 18 let! P: překvapeně, pro sebe „Vážně? Přestala jsem to počítat už v 15.“ obrátí se opět ke svým rodičům, mírně nedůvěřivě „Tedy 18? Ka: pokračuje v manželově královském diktu „Dcero, to nejsou jen tak obyčejné narozeniny, nýbrž velmi, velmi“ dramatická pauza „- neobyčejné. P: V náhlém záchvatu inspirace rychle napochoduje z pravé strany na levou. Monarchům přímo před nosem, čímž poněkud naruší jejich majestát a upne na sebe pozornost. „Ano, to je v devítkové soustavě 20, v šestkové 30 a v trojkové“ zarazí se, s hrůzou v očích vzhlédne k výšinám, pak dodá dramaticky roztřeseným hlasem „– ne, raději ani nepočítat!“ A zakončí s teatrálně sklopenou hlavou. Ka: Se spravedlivým rozhořčením a mateřskou vážností naruší drama předchozího výstupu. Opouští královský high-five, utrhá se na Krále „Vidíš, králi, říkala jsem Ti, že bys jí už neměl dávat ty pohádky!“ Rázně přejde k Princezně a vyškubne ji z rukou Ústavu. Vrací se zpět, dává Ústavu lokaji na podnos a s nasupeným výrazem se zapojuje zpět do královského h-f. Dodává: Ka: Stejně to jsou pohádky jen pro kluky. P: To není pravda – píše se tam, že muži i ženy mají stejnou přirozenost a mohou dělat stejné věci! Ka: Ale dcero, to přece není pravda – jak bys ty jako žena mohla např. –[DEL: :DEL] K: Netrpělivě. No tak, dost! Královský pár se opět rozejde, mluví s majestátem. Princezna před nimi couvá, udělají takové kolečko Dcero naše, víš, když je princeznám 18 let, tak se stávají dospělými, přijdou za nimi krásní, mladí, moudří a stateční princové, ony si jednoho z nich vyberou za ženicha, pak s ním mají děti, umře jim tatínek zde se královský pár zastaví, někde uprostřed nahoře, král se rozněžní – ach ano, já, umře jim maminka – ach ano, Ty má královno, a princezna se svým princem pak bude vládnout. Ka: S pláčem. To bylo tak krásné... Promiň mi mou rozcitlivělost, můj pane a vládče! P: s protestem couvá doprava Ale já se ještě nechci vdávat, mít děti, pohřbít tatínka a maminku a vládnout! rázně a odhodlaně Já chci ještě studovat a rozumnou částí své duše proniknout do nejzazší podstaty skutečnosti a nalézt její první příčiny! K: Jak k malému dítěti Dcero, příliš dlouho jsem Ti povoloval dětinské fantazie! Opustí h-f., přejde k dceři a zatřese jí papulkou Nyní však musíš zanechat takového nesmyslného dětského žvatlání dceru pustí a jako dcera vládce se připravovat na své budoucí politické povinnosti. To totiž šlechtí opravdového muže! P: Ale vždyť já přece nejsem – Ka: Také svěsí ruku z h-f Dcero, neodmlouvej otci! Když to on sám řekl, tak – tak to prostě on sám řekl. A je to pravda. Založí ruce na prsou, je uražená. P: Bezmocně rozhodí rukama. Co tedy poroučíš a přikazuješ, můj otče a králi? K: Stoupne si vedle královny Děkuji, dcero, správně královno! Totiž opačně. Pozval jsem na tento slavnostní den prince, aby se Ti dvořili. Oni teď přijdou – Ka: - a budou se Ti dvořit – K: poněkud překvapen královninou pomocí. Děkuji královno – a Ty si z nich vybereš svého nastávajícího manžela. Ka: S gustem doplní Stačí jen jednoho. Královský pár se opět zaklesne do h.-f. P: S povzdechem přejde na druhou stranu. Ať tedy vstoupí ti krásní, mladí, stateční princové... Ka: A moudří, dcero! K: Slavnostně Princové, vstupte! P: Ale – vezmu si jen opravdového, skutečného prince, ne nějakou napodobeninu nebo stín!