POMSTA Veršovaná komedie o Uyfech dějstvích
Není takového zla, aby nebylo k něčemu dobré. Z hada bývá dryák, špatné často dobrému příležitost dává.
And. Maks. Fredro
OSOBY
I. DĚJSTVÍ
číšník prudkěvič
klára —jeho neteř
notář mlček
václav — notářův syn
stolníková papkin
šmajdalský — číšníkův dvořák-maršálek (správce) švihalský — číšníkův dvořák perlička — kuchař
zedníci, čeleď, pacholci atd.
Děje se na venkově
Pokoj v číšníkově zámku; dveře vpravo, vlevo a uprostřed; stoly, iidle atd. — Na zdi anglická kytara.
1. výstup
číšník, šmajdalský
Číšník v bílém županu, bez pásu, v noční čepičce, sedl u stolu vpravo (z hlediska herců), na nose brejle, a probírá se v lejstrech. £a stolem, v pozadí, stojí Šmajdalský, ruce za zády.
číšník (jakoby pro sebe) Pěkné jmění — ve všem všude: lesy, pole ošetřená... Zínkou jistě hodnou bude — A ten úrok! — To je žena!... Hned tři statky!
šmajdalský
Milá vdova.
číšník
Strašně milá, ani slova!
(Odkládá papíry)
Co je dneska s polévkou?
(Šmajdalský odchází)
Dlouho tu mám hladovět?!
(Po krátké pauze)
S tím se musí začít hned!
(Šmajdalský potká ve dveřích sluhu nesoucího na podnose mísu, talíř, chléb atd. Převezme vše od něho a vrací
21
se. Uváže ZíMkovi pod bradu ubrousek a postaví před
něj talíř s polévkou. To víe ale nepřekáží rozhovoru)
Ona ani Klárka není,
tentocpane, k zahození;
její poručník jsem, strýc —
úspěch byl by, o to nic...
Je však mladá, málo stálá. —
I kdyby dnes o mne stála,
kdo mi zítřek zaručí? šmajdalský (nalévá polévku na talíř)
Nikdo moudrý, jasnostpane.
Mladá věrná nezůstane. číšník (otáčeje se k němu) V tom to právě smrdí, v tom! Já tu prodám, tentocpane, svoji svoboděnku zlatou, a pak někdo... (Uhodl phtí do stolu)
Prašť ho hrom! Kdepak! Nenalítnu na to!
(Po krátkém odmlčení, během něhož si přisouvá talíř)
Pravda, důchody má značné —
ale vdova větší má;
tak se tedy s vdovou začne!
(Po krátké pauze)
Bydlí s námi — u Klárky;
jsou vzdálené sestřenice.
Jenže mně se všecko zdá...
šmajdalský
Ze tu čeká něco více. číšník (vyprskne smíchem) Že tu čeká... něco více...
Bodej d by tě, Šmajdale,
s tímhle vtipem!... Něco více!
(Směje se)
Moh bych se tu uřehtat!
Ceká více!... Věřím rád.
(Jí; po krátké pauze)
No, vždyť ona stolníková
není žádná stařena...
A pak: vdova! — Zkušená!
Ta zná míru, tentocpane!
Té se nikdy nezamane,
abych před ní dělal cviky,
poklonky a tajtrlíky.
(Po krátké chvilce)
Neskrývám — už nejsem mlád,
ale starý nejsem taky. šmajdalský (nepřesvědčen)
Inu... číšník (uraženě)
Jsi snad mladší?
šmajdalský
Snad.
číšník (uzavíraje rozhovor) Dokážu to, jaké fraky! ! (Oba chvíli mlčí)
šmajdalský (drbe se za uchem) Jenže taká dáma...
číšník
Ha?
šmajdalský
Manželství je námaha.
22
23
A ty — mezi námi dvěma — podagru máš. číšník (podrážděně)
Kdo ji nemá?!
šmajdalský
Křeče v břichu.
číšník
Po napiti.
šmajdalský
Po kostech tě regma loupe. číšník (netrpělivě) Nech si už ty žvásty hloupé! To jsou přece maličkosti; ona taky nezjeví ti, co skrývají její kosti; lip se po tom nepídit: Aspoň v našem dalším žití budeme si spolu kvit.
2. výstup
číšník, šmajdalský, papkin
(Papkin je obletěn podle francouzské módy, s kordem; krátké kalhoty, shrnovačky do pul lýtek, malou parníku do päl hlavy s copem, třírohý klobouk, po boku pár pistolí; hovoří vždycky rychle)
papkin
Bůh tě pozdrav, číšníku! Ve dne v noci pádím cvalem, zchvátil jsem šest vraníků,
hlavu moh jsem srazit málem a z mé bryčky na dvou kolech zbyly třísky ve výmolech.
číšník
A já vsadím jednu ke stu, že náš Papkin celou cestu pomalounku pěšky šel. A ty peníze, co měl, nechal někde v karbanu. papkin (ukáže pistoli) Podívej se, pane, sem.
číšník
Co mám vidět?
papkin
Střílel jsem. šmajdalský (po straně, odcházeje)
Někde v polích na vránu. papkin
Na koho, to nesmím říci. — Není to však karet vinou, že jsem přijel pozdě z cest, — Ani nemrk, na mou čest! Tak z mé ruky všichni hynou!
číšník (opravuje ho) Všechny, řekni.
papkin
Všechny? Jak?.
číšník
Všechny můry, mouchy. Tak!
papkin
Nevěříš mi? Nevídané!
24
25
číšník
Nejsem dnešní, tentocpane!
papkin
Ach, to jídlo voní! Jej!
číšník
Nu a?
papkin
Pane číšníku, mně už po šest dnů a nocí hlady brní v jazyku!
číšník
Tedy jez a poslouchej ! papkin (Sedne si ke stolu z druhé strany. Jakoby pro sebe) Střílím dobře, pravda svatá.
číšník
Pravda je, že je v mé moci dát tě zavřít na to tata; vím přec dobře: tys ten pravý! papkin (vystrašeně) Zavřít?! Proč?
číšník
Tak. Ze zábavy.
papkin
Lepší, pane, neznáš už? číšník
Ticho!
papkin
Ale přece...
číšník
Kuš!
Chci ti připomenout totiž,
dřív, než povím ti svou potíž, cos ty dlužen, a co já.
papkin
Papkin vše ti udělá!... Toho koně byl bych dopad, já jsem jezdec přece skvělý... Může jančit, může kopat, může jako lev být smělý, v rukou mých je mírný, milý — já jsem jezdec přece skvělý!...
číšník
Bodejť by tě!...
papkin
Ještě chvíli... Ba, už stál jsem ve třmeni, když tu náhle velký spor zavinil mé zdržení. A ten spor, to bylo tak:
číšník
Poslyš!...
papkin
Už už! — Tedy: jdu si, a tu koukám —jede kněžna. Anděl! Víla! Krásná! Něžná! — Mrkne na mne, já zas na ni — jak ty ženy na mne letí! — potom plaché pousmání, nu — a láska jako trám. Hned, že přisednout k ní mám, a tak dále a tak dál. Došlo to až ke knížeti a ten...
26
27
číšník (uhodí péstí do stolu, ai Papkin povyskolí) Mlč přec!
papkin
Jsi moc prudký!
číšník
Bezbožnický jazyku! Za ty lži ti patří důtky!
papkin
Ale pane Číšníku! Kdybych já teď j ako ty nedržel své nervy zpátky, (Udeří dlaní na rukojeť kordu) pak můj kord...
(Dfív než Uhlík stačí znovu uhodit phtí do stolu) Nu, nechrne hádky. číšník (po krátké chvilce) |  Nuže: Otec slečny Kláry i  koupil za vsí zámek starý... papkin
Phe! Můj otec jich měl deset. číšník (udeří do stolu a pokračuje)
My tu žijem natlačeni
jako sůvy ve stromě...
Nej horší však na tom je,
že půl zámku ve svém jmění
má sám — čert. " papkin (ustrašené)
To je snad žert!
číšník
No a ne snad ?!... Notář Mlček^ Tichý, sladký, pokorný je, uvnitř jím však ďábel šije.
papkin
Jako sousedé však, pane...
číšník
Jestli já ho nevyštípu,
nikdo ho ztad nedostane.
Den co den jen hádky všude —
leč i jednat nutno bude...
Psát mu? — Raděj spolknu řípu.
Jít tam? — To je ošemetné:
otráví mě, hlavu setne...
A tak na tebe jsem připad:
Jsi mým poslem pro ten případ.
papkin       ~ "
Ručku líbám za tu čest, jíž jsi poctil služebníka!... Jenže já mám horkou pěst — kde se zjevím, vojna vzniká, protože už matka moje zrodila mě mužem boje; a pak ještě v povijanu šeptala mi denně k ránu: Nebuď nikdy poslem pánů! číšník (významné)
Papkin bude, čím chci já, on mě totiž poslouchá!
papkin
Jenže Papkin je moc žhavý, co, když soka uškrtí, když ho kulkou proděraví, rozporcuje na maděru? čí pak vina na smrti? Koho zavřou do karceru?
28
29
číšník
Vše já na svědomí beru.
papkin
Rozvaž si to!...
číšník
Už se stalo! — A teoľ k dalším nařízením: Pane Papkin —já se žením.
papkin
Ha!
číšník (napodobí jeho tón) Proč „ha"?
papkin
Mám radost přeci! A jsem k službám v téhle věci. Rci, kde blýsknout pochvalou! Mám se stát tvým námluvčím? Zkrotit příliš troufalou? Popohnat ti pomalou? Nebo — je-li provdána — mám jít zabít tyrana?...
číšník
Co zas je to za šílenství!
papkin
Neznáš moje udatenství?
číšník
Poslyš! Jen tak mezi námi,
bez urážky, bez chlubení —
stokrát více nežli ty
rozumu mám pod lebení.,.
(Papkin mu chce skoíit do řeči, ale Uínik ho
Zarazí)
ale mluvit se ženami, řečičky vést balamutné, zanícené, cukrované — af mi někdo hlavu utne: nedovedu, tentocpane! Ty však řečný jsi až až...
papkin
Už je tvá! Mé slovo máš! Přísahám ti, už jsi ženat! Já mám štěstí! Pohlédnu — a už nevyklouzne z tenat. Tak jsem sved už nejednu. Jdu.
číšník
Kam? papkin
Pravda!
číšník
V hlavě dým!
Stolníková...
papkin
Rozumím. číšník (Zadrll ho) Zde ji čekej!
papkin
Slovo moje: Za hodinku naměkko je. číšník (na odchodu) Odvděčit se dovedu.
papkin
Ani muk v tom ohledu!
3°
3i
3. výstup papkin (sám)
Prudký — hrůza pohledět! Nedržet ho trošku zpět, kdož ví, jak by skončil svět, (Chvíli uvažuje)
A teď jenom žádnou trému — rozdělíme si to tak: Stolníkovou nechám jemu — je tak právě pro něj stará — a mně zbudeJiezkáJKiára. Dávno mámjjž_naději, že cit ke"mně táhne_ji. Párek z hᥠmoh být už teď, Papkiňátka mohla už být, kdyby číšník jako zeď nehatil mi tyhle tužby. (Po chvíli)
Jak ji říc' že jsem tu zase?
Vím: ať zpěv můj v libé kráse
zpraví o tom ouško její.
Jako anděl přece pěji!
(Zpívá, doprovázeje se na kytaru)
Dcerko moje, co ti to tam v pokojíčku šeptá?
Paní matko, to jen kočka mlíčko z misky chleptá
Kočka, kočka, mamko milá,
v komoře mi šramotila. Dcerko moje, co ti to tam v pokojíčku ťapá? Paní matko, to jen kočka myšku v díře lapá.
Kočka, kočka, mamko milá,
v komoře mi Šramotila.
Dcerko moje, dítě moje, má ta kočka nohy? Paní matko, má — a na nich stříbrné ostruhy.
Kočka, kočka, mamko milá,
v komoře mi šramotila.
4. výstup papkin, stolníková (z pravých dveří)
stol ní ková
Vždyť to říkám: buďto kočky, nebo Papkin nachomýt se.
papkin
Samý žert a taškařice je ta paní stolníková! — Anděli! Ty vzore ctnosti, lásky, krásy, půvabnosti, kterou země v lůně chová! Ty, co žít smíš pouze v básních, dovol mi, bych vtiskl na sníh ručky tvé své políbení! (Líbá ji ruku) Ponížený sluha jsem.
stolníková
Copak přivádí tě sem?
papkin
Nám všem milé překvapení.
stolníková
Jaképak?
papkin
Tvé vdavky.
32
33
stolníková
Mé?
papkin
U večeře sedíme
u mne doma — pár dnů tomu:
Sám lord Pembrok, pět šest pánů,
celý tucet šambelánů,
dam jen málo, ale jakých!...
stolníková
Kdo mě namlouvá a komu?
papkin
Náhle koukám — k hlavě hlava a už stůl si pošuškáva: Krásná Hana se prý vdává. Jeden věří, druhý ne, každý po mně pošilhává... Vtom Miledy — bohyně! — jenže strašně žárlivá, pod stolem mě štípne jemně a pak s pláčem zeptá se mě: „Jak to, že znáš Hanin osud?" „Bud jen klidná jako dosud," do ouška jí šeptám já, „přítele si brati má."
stolníková
Ale koho? Pověz koho?
papkin
Všichni volbu svorně chválí, cožpak nechválit ji mohou? stolníková (po straně) Aha!
papkin
Člověk uctivý,
bohatý a poctivý... stolníková (po straní)
Číšník ho sem posílá —
a on takhle zpovzdálí,
kde ho dávno čekali.
Hloupý žvanil. papkin (po straně)
Lidé drazí!
Že se spletla v adrese!
Ona po mně očkem hází!
No tě bůh! Snad nechce se...
K zešílení! Stará, mladá,
hnedle každá si mne žádá!
Ještě kouká... U všech čertů!
Zbláznila se?! Konec žertů!
Hřbetem bych to zaplatil —
copak to mám zapotřebí?
Tohle nesmí trvat dýl.
(K stolníkové)
Půjdu, paní, svolíš-li,
číšníkovi blahopřát. stolníková
To on na mne pomýšlí? papkin
Šířil já bych klepy snad?
stolníková i
Dosud je to klep, můj pane. papkin
Brzy však se pravdou stane. Anebo jsem propad klamu?
34
35
stolníková
Pročpak zpovídáš tak dámu?
papkin
Kdyby číšník, láskou jat, půvabem tvým a tak dál, na kolena nyní pad, o ruku tě požádal?...
stolníková
... měl by radost z odpovědi.
(Odejde pravými dveřmi) papkin (sám) Vida, v každé čertík sedí, žádná rozum nezachová, jen když z toho vdavky hledí. Ale ať mi někdo poví, pročpak zrovna stolníková dává ruku číšníkovi?
5. výstup
papkin, číšník
číšník (vejde jil obleíen levými dveřm. On tu sedí pokojně, a tam notář napadá mě, se mnou touží po vojně! Jenže splet se přenáramně! Kde jste všichni! Hnát je ztad! Hnát je, bít je, vypráskat!
papkin
Co se děje?
číšník
Jdi tam! Leť!
papkin
Co? Kam?
číšník
Opj^vuje^zedi.
Mezní zeď! Tři chlapy má tam!
Moc si troufá!... Ďábel! Satan!
Mezní zeď! On rozkaz dal jim! - • Ty tři zbijú, a zeď svalím,
svalím, zbořím, rozmetám! papkin (zmaten, mimoděk opakuje)
Svalím, zbořím, rozmetám...
číšník
Ty sám? No ne? Nuže hbitě! Lidi vem a jděte tam! V dobrém neposléchnou-li tě, silou žeň je z lešení. Třeseš se?
papkin
To... z nadšení... Však než dám se do pochodu, vyslechni mou krásnou ódu...
číšník
Cože?!
papkin
Ódu na pokoj... Jestli touha začít boj před múzou se nepřichoulí... číšník (hrozí inu) Počkej! (Odchází)
36
37
papkin (jde za nim se sklopenou hlavou) To zas bude boulí!
6. výstup Zjmina scény.
Zahrada. — Část zdi, vedoucí odleva doprostřed rovni, od středu uhýbající do pozadí scény a asi v polovine pobořené; na tomto miste pracují zedníci. — Vlevo, docela vzadu, za nepobořenou částí zdi, bašta anebo roh notářova domu s oknem. V popředí vpravo podobný roh člMkova domu. Vlevo v popředí besídka. — Klára přejde scénu. — -Václav proleze průlomem ve zdi, krade se podél zdi a pak se objeví v altánu s Klárou.
klára, václav
václav
Tak jsou blízko naše statky, ještě blíže srdce obě — a přec míle máme k sobě.
klára
Jaké to zas touhy, zmatky
na tvé čelo chmuru věší? \ Proč myslíš jen na nezdary? Milý, což tě nepotěší ani láska tvojí Kláry?
václav í Vidět tě vždy chvíli jen \ a pak strávit celý den
bez tvých slov a očí, sám — za to osud chválit mám?
klára
Jen si vzpomeň, rozmilý, co jsi říkal tenkráte, když jsme se snad popáté pod podloubím spatřili: „Dovol mi, bych rád měl tebe, o nic více neprosím; už jen to je pro mne nebe, už jen to je pro mne vším!"
václav
Tenkrát jsem to sotva chápal.
klára
Přikývla jsem odevzdaně. Potom rostl však tvůj zápal; svírals toužebně mé dlaně, neustále ses mě ptal: „Máš mě ráda? Řekni, Kláro!' ač jsi řeč mých očí znal.
václav
Kdopak' život nedal by, aby slyšel bez šalby slovo, jež dá úlevu, skrytou dřív jen v úsměvu!
klára
Budiž. Nejsem pro cavyky. Uslyšel jsi: „Mám tě ráda." (Napodobuje jeho nadšení) „Jaké štěstí, rozkoš, radost! Nebi, zemi, slunci díky!... Činíc tomu přání zadost,
38
39
vše mi dala příroda! Více mi už těžko dá!"
václav
Tenkráte se překonala; popírat to, byl by hřích. Když mi však víc lásky dala, přidat má i darů svých.
klára
Za pár dnů jsi začal zas: „Ach, to okno, ach, ta mříž! Jedenkráte zhubí nás. Pne se snítka k snítce blíž, ke kvítku se kvítek sklání — jenom nám ty mříže brání!"
václav
Měl jsem ve své vášni snad studený kov objímat?
klára
Poslechla jsem, Václave, chodíme teď do altánu. Jen však přijdeš, hned, v tu ránu nové prosby žahavé. — Tobě za své štěstí vděčím, ty mně za své — proč jsi však pořád nespokojen s něčím, proč tvůj cit se mění tak? Kdykoli je v srdci mém rozkoš, radost, že tě vítá, ty, nevděčný, v nitru svém tlumíš utrpení skrytá.
václav
Budoucnost mě děsí, straší:
Tak málo jsme učinili, bychom zítřek zajistili; a ten je přec v lásce naší. Víš, z těch hádek, sporů, vád, jež s mým otcem má tvůj strýc, z toho nekouká nám nic; spíš nás mohou rozervat, spíš nám hrozí rozdělení, jestli...
klára
Dokonč! Ukaž, kam! Pověz mi, co dělat mám.
václav
Jenom tvoje vůle změní, co tak tvrdě na nás padá.
klára
Nuže mluv!
václav
Že máš mě ráda a já tebe, žes můj osud, že chcem žít jak žena, muž, víme dobře oba už. Nevíme však oba dosud, jak, čím rozbít onen skryt, kde jen choulit smí se cit, kde mrou srdce, čekajíce, kdy se štěstí změní v žal.
klára
Ty znáš cestu ? Pověz!
václav
Vzít se.
40
41
klára
Jakpak?! Kam jsi rozum dal!
václav
Musíš chtít.
klára
A přání strýce? Otce?... Ty chceš pikle kout?
václav
Kámen musí obejít se, když se nechce z cesty hnout.
klára
Ach! Tak je to míněné!
Hleď, chci tvá být, vždy a všude,
stále tvá —jen v hanbě ne.
václav
BudeŠ přece mojí ženou.
klára
Jenže kdo to vědět bude, zdali vzal sis unesenou?... Tiše!... Slyším kroky!... Jdi! Někdo nás tu uvidí.
václav
Slovo pověz!...
klára
Slyšel jsi.
václav
Změň je! Nebudu tak žít! klára (nižně, jako by ho opravovala) Nebudem, když budeš chtít.
václav
Jak mi zšedla obloha...
42
klára (téměř ho strká ven) Jdi už, jdi už, proboha! (Přejde scénu.)
7. výstup
papkin, Švihalský, několik pacholků s klacky; později notář a číšník v oknech.
papkin Pane mistr, prosím snažně, prosím pěkně, šel z té zdi, jinak tyhle klacky — vážně — po zádech mu pojezdí. (Po krátké pauze k ostatním zedníkům) A vy, dobří lidé, co tu s olovnicí v ruce hbité ve zbytečném zcela potu mistrně se oháníte, mažte odtud ke všem čertům! (Po krátké odmlce) Vidím, bude konec žertům. Kde ta lůza uši má?! Vůbec si mě nevšímá. Nu, švihalský, škoda času! Popadni je za límec! Ale mírně, bez halasu; ať už skončíme tu věc. Nic se neboj, jsem tu já! (Švihalský s íeledí postupuje k zedníkům. Papkin couvá za roh domu)
švihal ský
Pryč! Pryč! notář (v okrů)
Stůjte! Co to značí?
švihal ský
Číšník, můj pán,Jcázaij~áčí: přý^^TóTTzclí přestane. číšník (v okní) Tak jest! Kázal. Po právu. Na ně! Klackem přes hlavu! (Švihalský postupuje vpřed. Papkin, který předtím vystoupil z úkrytu, schová se opět za roh)
notář
Po právu?
číšník
Zeď zůstane tak, jak jsme ji koupili.
notář
Ale milý, rozmilý,
co sis to vzal do hlavy? —
A ta zeď se opraví!
číšník
Dříve budeš nebožtíkem. notář (k zedníkům) Zděte dál, nic nesvede! Pohrdejte prázdným křikem!
číšník
Ty chceš rvačku?
notář
Sousede, číšníku můj, ctěný, milý, ne já, tys tu násilníkem!
číšník
Cože ?! — Na ně! Bít, co síly!
(Švihalský s lidmi vyleze na zed. Zedníci ustoupí tak, že
rvaiku zakrývá neporušená část zdi)
notář
Hola, hoši! Já vás bráním! Jen se nebát! Ať jen bijí, když je tolik svrbí v dlani! Dobře! Skvělé! — Přes hlavu! Ano! Ještě! — Nebojte se! Víc! Čím víc, tím lépe je! Jen ať tlučou, svět to snese... Já číšníka za to skryji tam, kde slunko nehřeje! číšník (křikne za sebe) Serváci! Sem s kulovnicí! Sestřelím tu makovici. Dělej I
(Notář zavře okno.)
Ha! Beramus roham! No, Švihalský, dost už, dost! Stačí! Dej jim, čeládce, bolestného po zlatce, ale fidlátka si nech. Pusť je! Pro dnes mají dost!
(Zavře okno. Jakmile všichni odejdou, Papkin, přesvědčiv se, že tu už nikdo není, hovoří proti zdi) papkin (sám) Z cesty, lotři! Já mám vztek! Hnáty vám tu pozpřerážím! Nezbude z vás mastný flek! Z cesty! Já jsem dneska v ráži!
44
45
Kolik je vás? Pojďte jen! Nikdo nevyleze ven? Á, vy zbabělci, vy tchoři! Zítra celý zámek zbořím!
8. výstup
papkin, václav
václav (stane tísné za Papkinem) Zítra?
(Papkin smekne klobouk)
Nač se k prahům vracet, které zítra — jistá věc — tvoje zloba hodlá skácet? Raděj být tvůj zajatec. papkin (nasadí si klobouk na stranu) Tedy pardon?
václav
Pardon, pane.
papkin
Znáš mou chrabrost?
václav
Jak zlý groš!
papkin
Bojíš se mne?
václav
Strašně, pane!
papkin
Půjdeš se mnou?
václav
Půjdu, pane.
papkin
A kdo jsi?
václav
Já? Já jsem, pane.
papkin Ale čím jsi?
václav
čím že jsem? Jsem... jsem... papkin (sáhne po kordu)
Pomohu tvé hlavě!
václav
Komisařem svého pána.
papkin
Cože? Notáře?
václav
Ba právě.
papkin Tohle je věc neslýchaná! Jen má šlechtic dědinku s kupou dluhů ve vínku, už musí mít komisaře! Div se pak, že u notáře slýchat často: „Za tisíc! Kdo dá víc?" A když křiknou potřetí, pán jak z praku vyletí a na statek komisaře do služby jde za šafáře. — Ale pojdme! (Po strané)
Číšníkovi
46
47
jistě radost udělám.
Až ho spatří, možná poví:
„Nuže, Klárka tvou se stane!"
(K Václavovi)
Jdeme, zajatce!
II. DĚJSTVÍ
Pokoj jako na počátku J. dějství. Číšník sedí u stolku.
václav
Jdu, pane.
1. výstup
číšník, vchází papkin, za nim václav, který zůstane
papkin (dopadne na židli) čert vem celou ohradu! Sotva stojím, sotva jdu! — Však to taky byla mela! Kousal jsem jak... tarantella. Fff! — Dej rychle nalít vína! Dočista mi vyschla slina, potu na dvě potopy... Kdo však můj čin pochopi?!
číšník
Já. Já viděl.
papkin
papkin
Vpředu, vzadu — nevídáno: dobrý rek je všude strašný,
stát u dveří.
Celou vádu?
Držel jsem se!
číšník
Držel. Vzadu.
číšník
Fuj, ta smělost...
48
49
papkin
Smělost, ano! Smělost, mužnost, odvaha vítězit mi pomáhá.
číšník
Tohle je přec žvanění!
papkin
Vyslechni mě. Proč se cílíš? Chtěl jsem dobýt lešení: skočím —jenže zprudka příliš —• ocit jsem se z druhé strany. Všude kolem —jako vrány — čeledíni, zedníci, pacholci a hajníci... Jenže já jsem mužem činu: Sotva na zem doskočím, chytnu dva z nich za čupřinu, jako mlýn je roztočím, mávám s nimi, zametám, všecko lítá, padá, rupá, tenhle sem a tenhle tam — až jich byla taká kupa, že jsem po těch marodech přešel zpět jak po schodech. Však to hlavní ještě...
číšník
Fuj!...
papkin
Cekám, pane, věnec tvůj: Já totiž v té šarvátce ukořisti^zajatce.
50
číšník (zpozoruje Václava)
Co je tohle?! papkin (otíraje si Helo)
To ti vedu
komisaře od sousedů. číšník
Probůh proč?! A jakým právem? papkin
Právem síly v boji dravém. číšník (k Václavovi)
Jdi si zas. Co s tebou tady? I       Tíu, a vyřiď notáři,
nepřejdou-li ho ty spády }        a zas něco navaří,
tak ho vezmu do parády,
že než stačí mrknout okem,
k andělíčkům vrazí bokem.
A ted hybaj! Svižným krokem! papkin
Potom pro něj riskuj hlavu! f        Zuř jak Achill, mluv jak Kato •—■
rozžárlí se na tvou slávu,
nu, a houby dá ti za to. václav (k číšníkovi)
Dovol, pane, jen pár vět
chtěl bych ještě povědět.
Ty máš na souseda vztek,
že ti občas překáží... číšník
Občas? — Pořád!
václav
On však řek...
i
číšník
Nemluv o té pakáži!
václav
Proč jen jsi tak zarytý? Slevte trošku — on i ty, pusťte z hlavy škodu všecku, jyj te v míru, po sousedsku...
číšník
Já s ním v míru? — Tentocpane, to spíš ráno nenastane, spíše v moři vyschne voda, než tu u nás bude shoda!
václav
Máš dnes mysl nepokojnou, soudíš prudce, se vztekem,..
číšník
Před povětřím, ohněm, vojnou a před takým člověkem, který všem se nízce klaní, kéž nás pámbu vždycky chrání!
václav
Lip se klanět, než řvát stále.
číšník
Žvaníš!
václav
Ale...
číšník
Žádné „ale"!
václav
Dovol doufat, prosím vřele...
číšník
Přestaň pořád do kolečka!
Neznám ho a bašta, tečka! Ani jeho...
(ironicky si změří Václava)
.. .kazatele. Ztrať se, basamteremtete, nebo —jako že jsem šlechtic — oba na hřbet dostanete! (Odejde prostředními dveřmi)
j 2. výstup
s papkin, václav
papkin
Jako když ho ďábel pálí. vAclav
i       Chtít je smířit — času škoda.
papkin
Mnoho křiku — a zisk malý.
václav
I       Ti dva jsou jak oheň — voda.
papkin
A co s námi bude dál?
václav
i       Zůstanu tu v zajetí.
f papkin
I       Po stovkách jsem zajímal
|       vojska svému knížeti.
:        V bojích jsem byl totiž prve deset let. To teklo krve, žc na míle do dáli viděl jsi jen moře rudé.
52
5fr
Tam jsem získal metály, řády, pocty, tituly... Jenže teď to jiné bude, ty doby už minuly: Dnes tak bitka — to nic není, stejně jak tvé propuštění.
václav
Zůstanu tu v zajetí.
papkin
Mám tě právo držeti, že jsem ale shovívavý, menší výkupné to spraví.
václav
Musím zůstat v zajetí.
papkin
Hle —jsem schopen oběti: Jdi si, už ať jsi ten tam! No, a dáš, jak uznáš sám.
václav
Zůstanu tu v zajetí.
papkin
Číšník z kůže vyletí.
václav
Ať se stará, kdo mne vzal.
papkin
Takhle to přec nejde dál: Nedej nic a zmiz mým očím.
václav
Ani krůčkem nevykročím.
papkin
Jdi, než použijú zbraně!
54
václav (stále klidně, flegmaticky)
A já jenom vlastní dlaně. papkin (po straně)
Co je tohle za povahu!
Sám do smyčky strká hlavu...
Jenže viset budu já.
(K Václavovi)
Běž si k šípku! Nebuď troup!
václav
špatně slyšels, jak se zdá.
papkin
Stojí na svém jako šroub! václav (vytáhne váíek s penězi) Podívej se ale na to.
papkin
Zacinkej. váolav
Co je to?
papkin
Zlato!
václav
Bude tvé...
papkin
Rač usednouti.
václav
Jenže zdarma nedávám.
papkin
To je správné, uznávám. Mé schopnosti k službám jsou ti. Jsem teď na tom bídně totiž: s dlužníky je strašná potíž; jezdi k nim jak starosvat
do horoucích pekel až — z kapsy stejně píská hlad.
václav
Mámj^ídJ^áru. papkin (postraní)
Tak, a máš!
václav
A chci tu býtjalízko ní. papkin    ~~~~~~ ~~~~~ ~"
To je špatné. václav (schovává váíek) Ták?
papkin (zadrží mu ruku)
Ne ne! Ale číšník, když to zví, ten tě, pane, prožene.
václav
Nedozví se.
papkin
Co, když přec?
václav
Zaměstná mě.
papkin
Těžká věc. václav (zacinká zlatáky) Tady půl — a v hlavě půl.
papkin
Co, když číšník vezme hůl?
václav
Maličkost.
papkin
Snad. Ne však pro mě.
(Pokrlí rameny)
A pak — Kláře komisaře...
' václav
Já jsem Václav. papkin
Mlčkův syn?... Propána!... A v tomhle domě? Vždyť nás číšník za ten čin oba zbít a zmrskat káže!... (Václav zacinká mlíčem) Zvoní...
václav
Je tvůj se vším všady, zůstanu-li v službě tady.
papkin        ———---------
Inu, zkusím... (Sáhne po mEci)
václav (ucukne)
Ještě ne.— Pamatuj však: z větrovky mé kulka vždycky dožene. Pif— a Papkin leží, víme?! Stačí ceknout slůvko jen. papkin Budeš, pane, spokojen, mlčím, jak bych v hrobě spal. Vašíčku, jen probůh prosím, tu svou flintu raděj spal!
václav
Ztrácíš čas! papkin
Už běžím, pane.
56
57
(Po straně)
Čert mi dlužil toho chlapa! Jak je to teď zamotané: Ze zajatce je tvůj soupeř — ten chce bít — ten střílet zas —-v pěkné bryndě se to koupeš. Hrom do toho! Sper to ďas! (Vrací se ode dveří) A ten váček?
václav
Bude tvůj.
papkin
Doopravdy?
václav
Bude. Zcela. (Papkin odejde prostředními dveřmi)
3. výstup
václav, klára
klára
Co to tropíš?! Bože můj! Vlastně zoufat bych si měla, jenže kde vzít na to čas?
václav
Co se stalo? Co se děje?
klára
On se mi tu ještě směje! Vím vše. Slyšela jsem vás ■—• chceš tu zůstat.
václav
Co v tom zlého?
klára
Měj přece rozum!
václav
Có mám z něho? Když je jednou důkaz tady, že nás moudrost tahleta ani cesta vyjetá nemůže svést dohromady, proč jít starou kolejí? Raděj pojďme bezcestím, kde to svítá nadějí, kde není tak černý stín! Ale ani pohled zpět! Padli bychom v propast tmavou. Jděme se vztyčenou hlavou smělým krokem stále vpřed! A budem-li vytrvalí, při úprku do té dáli, byť i překážky tu byly, přece jednou dojdem k cíli.
klára
Dobře mluvíš: jděme směle! Starou cestou nelze déle. Přesvědčil jsi mě, můj milý. Mluvíš lip než před chvílí, kdys mi útěk s tebou radil... Kdyby tě však odkryli nebo kdyby Papkin zradil?... vAclav
Nehleď stranou k zrádné strži,
58
I
59
f
k mému srdci hlavu schyl! Žádná hrůza nevydrží tam, kde láskaje náš cíl.
klára
Spánembohem, zůstaň si tu, ode mne máš dovolení.
václav
Tvé mi mnoho platné není, i když vím, že tryská z citu.
klára
Snad i strýček názor změní. Pomůže v tom — stolníková! Víš, že právě před chvílí lásku si tu slíbili? Ona sice rudla, bledla, odříci však nedovedla. Snadno získáš její cit, jen jí musíš lichotit, chválit její moudrost, ctnost, krásu, půvab, svěží vzhled... A staneš se v tomto domě, čím jen chceš — a třeba hned.
václav
Z komisaře písařem! Z toho špatný dojem vzniká. Ovšem — bude vyvážen tou ctí sloužit u číšníka.
klára
Jdu a povím stolníkové, že ji někdo s prosbou čeká. (Podá mu ruku)
60
Doufej — svitne slunko nové, í       ta chvíle je nedaleká. (Odchází dveřmi vpravo)
I 4. výstup
václav
Přes chvíli ji hrůza jímá,
za chvíli — vzor odvahy; !       hned — prý škoda námahy,
hned zas víc než naději má. I      Ach, ty krásné pohlaví! i       Tvoje smutky a tvůj smích
j sou j ak hra vln j ezerních: s       Jedna druhou stále stíhá, !       ta se níží, ona zdvíhá, í      vždy se však v ní slunce směje, I       vždycky čistá, bez konce je. —
A my, pyšní světa vládci, I      v mimoděkém nadšení
za tím stínem, co se ztrácí, i       neprestanem na chvíli j       honit se jak motýli.
5. výstup
[ václav, stolníková' z pravých dveří
stolníková
Kde je prosebník? Co chce? i    václav (v hluboké pokloní) Zde je, dotěra.
> I
stolníková
Tak mladý? václav (stále v předklonu) Jestli proviní se tady tím, že zvedne oko své... Ne!...
stolníková
Co vidím?! václav (po krátké pauze)
Hana!
stolníková
Václav!
václav (zmateně)
Vskutku nevím... já...
stolníková
No ne!
václav
Stolníková tedy ty jsi?
stolníková
Nevěděls to snad? václav (jako předtím)
Ba... kdysi...
(Po straně)
Jak teď mluvit? Co jí hrát?
stolníková
Nevěděl jsi, že pan stolník Cepřiňský, můj manžel třetí, — kéž jeho duch k bohu letí — sotva zjara si mě vzal, na podzim už v hrobě spal?
václav
Ba, ba, vzpomínám si už...
stolníková
V náručí mém dokonal.
václav
Dokonal?... Ach, bože... vskutku.
stolníková
Zpočátku jsem žila v smutku, je to zlé, když není muž; čas však utopí i žal. václav (roztržitě) Utopil se, ubožák?
stolníková
Kdo to říká?
václav
Ne?... Ach tak!
To je dobře... Nu, já jdu. stolníková (zadrží ho)
Jakou to máš náladu?
Mluví zcesty!... Nepomát ses? václav
To je možné. stolníková (cituplně)
Jen pojď blíže. Nepustím tě už, můj kníže!
václav
Mlč! Mám hrůzu z toho slova! Hleď, jak červeň v tvář mi žene mé studentské provinění. Titul, jméno — nic už není, nic si Václav nezachová, neboť... stolníková
Co?
62
63
václav
.. .jsou vymyšlené.
stolníková
Všecko?
václav
Všecko do písmene.
stolníková
Nejsi kníže?
václav
Jak ty papež.
stolníková
Proč to dělals?
václav
Mládí — chápeš? Choutky prázdné, střídavé, fanfarónství bezhlavé, dobrodružství bez cíle...
stolníková
A tvá láska, Václave?... Václav (po straní) A teď kudy z konopí!
stolníková
červenáš se? — Pochopí, kdo tě vidí. — Čekala jsem, ptala jsem se tisíckrát — leč knížete Rodoslava nikdo neznal, nemoh znát.
václav
Byl jsem mladý... stolníková (ironicky po nim)
„Byl jsem mladý!" — Mazaný však nad jiné.
václav
To snad ne!
stolníková
Je důkaz tady.
václav
Důkaz? Jakýpak?
stolníková
Tvá zrada.
václav
Změnil jsem se, proč by ne? Vrtkavá je láska mladá. Že však právě ty bys, paní, měla právo ke kárání?... Ptala ses — však málo asi. A jak dlouho čekala jsi? Jen se stolník v hrobě natáh — — už zas číšník je ti v patách. A když číšník dohoří, přijde třeba komoří. Nechci ti číst levity, prosím, budiž, žehnej pámbu! Proč však za to, co smíš ty, druzí mají cítit hanbu? Když mne přilákala jiná — podle tebe jsem se choval. Bud i ty jsi zradou vinna, nebo nikdo nezrazoval.
stolníková
Já přec vdova jsem, á ty...
václav
Já zas napůl ženatý.
64
65
stolníková
Kdo jsi vlastně, nepoznaný?
václav
Václav Mlček.
stolníková
Od sousedů? V tomto domě?!... václav (dokonči)
... zatoulaný.
stolníková
Srdce ztuhlo mi jak v ledu. Kolem tma jak v noci je. Co, když on tě odkryje? Co, když zví, žes jeho rival?!...
václav
Už ho ve mně nenajde!
stolníková
Kdyby ses tu neposmíval! Což jsi málo prosil kdysi, abych byla navždy tvá? Pověz, co chceš teď?!
václav
Ať visím, jestli sám vím. — Nu, buď zdráva! stolníková (zadrží ho) Pořád tatáž, stejná hlava! Zůstaň! václav (po straně)
Sper ďas Papkina! Teď jsem vskutku zajatý.
stolníková
Tys má láska jediná
66
nade všemi knížaty! — Do mých komnat půjdeme, v bezpečí tam budeš, milý, a kdyby tě objevili, ubrání tě srdce mé.
6. výstup stolníková, václav, klára vejde zprava
václav (bolestně, když spatří Kláru)
Ach! klára (vesele) Tak jak?
stolníková
Toje...
václav
Nic, nic...
klára (stolníkové)
Co chtěl? stolníková (po straně)
Co jí povědět? klára (po straně)
Daří se — už jde mu vstříc!
(Mahlas\)
Nebo to mám nevědět?
václav
Ne, proč?...
stolníková
Musím od podlahy celý případ promyslit; nelze jednat bez rozvahy.
67
Proto prosím: ani špit,
že je zde, že o něm víš.
Potom vysvětlím vše blíž. václav (potichu stolníkové)
Půjdu. stolníková (taky tak)
Nepustím tě již.
( Nahlas:)
A teď, prosím, se mnou, pane. Je to strašně zamotané, doklady snad řeknou víc. (Kláře, líbajíc ji na čelo) A ty, Klárko, nevíš nic! Jako kámen hrobový!
klára
Nikdo se nic nedoví.
stolníková
Celou věc bys poškodila; pak ti povím víc, má milá. (Kývne na Václava a odejde vpravo. Václav za ní se sklopenou hlavou) klára (sama)
Jéjej, to je k popukání, když chce klamat klamaný! A jak Václav hleděl na ni! Jako by se doopravdy dožadoval ochrany... Pozor však s tím tralala! Hraje teprv rozdána. I když slibně začala, není ještě vyhra.ná.
7. výstup
klára,papkin
papkin
Tak jak v pouštích Arábie zlatosejný Fébův hled přináší smrt pro lilie, takže schnou a vadnou hned, avšak sotva smrkne se, plodorodný křápot ros zas jim žití přinese, nadějí jim svlaží los — tak je sprškou živonosnou pohled tvého do oka, pohled na tě, krásovznosnou, (ukloní se)
pro tvého zde otroka.
Už jsem vad, už jen tak tak,
když vtom spasil mě tvůj zrak. | Kéž by bozi chtěli dát,
bych i já moh jedenkrát, f dříve než čas mávne kosou,
být tvým sluncem, být tvou rosou.
(Hluboce se ukloní) klára (ironicky, v hluboké pokloně)
Dostat muže k pohledání
v bojích jako v rýmování,
jistě čest je pro dívku.
Dnes však zhusta mládenec
dává k prosbě o věnec
prázdnou slovní nádivku.
Jak pak věřit tomu žáru?
68
69
papkin
Což je možno nevěřit, že miluji krásnou Kláru? Chceš, bych odpřisáh svůj cit?
klára
Ze rád máš — vím bez přísah. Ze však stále budeš mít — žádný slib mi nezaručí.
papkin
Ach, kéž jako v hroudě hrách v srdci mém to slůvko pučí, až pak pevným kořenem navěky se chytí v něm!
klára
V dávných dobách rytíř pravý buďto už si dobyl slávy, buď ved boje krvavé, dřív než zjevil city své. Pro tu, o kterou měl zájem, sváděl turnaj za turnajem, arénou se s kopím honil, srážel s koní celé pluky, a pak teprv, když se sklonil pro odměnu z drahé ruky, prosil, by ta bytost milá milovat mu dovolila, aby směl teď pro ni jen nepřátele potírat, dýchat, žít — i umírat...
papkin
Pohleď na můj šat, mou zbroj — bojovníka poznáš ve mně,
70
jenž co rytíř kdys ■— hoj, hoj! —
křížem krážem zběhal země...
Ó, kdyby tak tento meč,
jeho ostří, slavné kdysi,
rudou krví nabobtnalé,
na chvíli jen získal řeč,
přesvědčil by vás — k mé chvále.
(Se stále vMim zápalem)
Kdekoli hrad ze skal čněl,
kde jen hřměly hlavně děl,
kde s bodáků tekla krev,
kde to blýsklo lesem šablí —
tam byl Papkin, chrabrý lev!
Božský střelec! — Tam bil ďábly!
Jek, brek, křik, ryk, kletby, steny —
milost žádá poraněný,
panna lomí rukama,
matka pláče, dítě kvílí —
vtom však mávne ruka má —
a jsou mrtví ti, co žili.
(Klára vyprskne)
Promiň mi ten zápal dravý
rytířského nadšení!
Vidíš však — mám dost už slávy,
chybí mi jen svolení
kráčet v řadě šťastných lidí,
kteří v Kláře cíl svůj vidí.
klára
Smíš. papkin (poklekne)
Jak živé vody doušek...
71
klára
Jenže napřed — léta zkoušek. Žádám důkaz poslušnosti, odvahy a udatenství.
papkin
Ó, královno spanilosti!
Ornamente člověčenství!
Rci: „Skoč v oheň, Papkine!"—
Papkin v ohni zahyne.
(Vstane)
klára
Nemám plán tak krvavý;
chloubu rytířského stavu
plameny nám nestráví.
Žádám pouze —-* po svém právu —-
důkaz o tvé poslušnosti,
o odvaze, o stálosti.
papkin
To jen zvětší moji slávu!
klára
Poslušnost tyouLdokáže mi Třííněsíční mlčení^ papkin  ' ~~~~~ Ani slůvko?
klára
Jako němý! — Vytrvalost ocením, jestli o chlebu a vodě... papkin
Probůh, jen ne příliš dlouho!
klára
Rok a šest dnů...
papkin (bolestní)
Už jsem v hrobě!...
(s poklonou)
Ale i tam jsem tvým slouhou!
klára
Zdoláš-li ty zkoušky obě,
zbývá ještě odvaha:
Kdesi ve vzdáleném kraji
nebezpečné zvíře mají —■
krokodýl se nazývá
t a'po tvora ošklivá.
Nuže, máš-li odvahu,
chci ho mít — zde na prahu.
Toužím^vidět neustále
živou tuhle obludu.
Toť vše. Trvám na tom ale.
Komu se'to nezdaří, \
nesmí mě vést k oltáři, \
toho ženou nebudu. ]
(Ukloní se a odejde pravými dveřmi)
8. výstup
papkin, pOZdéji václav
papkin (po dlouhém mlčení) Krrrokodýla! (ironicky)
Toť vše —milý! U všech čertů, to je vtip! Slečny chtějí krokodýly! Cím víc hrůzy, tím je lip.
72
73
.1
Dnes je módní, půvabné všecko strašné, ohavné! Kdysi takováhle Klárka řekla něžně miláčkovi: „Strašně stojím o kanárka!" Ale dnes ti stroze poví: „Chceš-li, abych šťastna byla, obstarej mi — krrrokodýla!" (Po krátké pauze) Mlčet, půst — snad pámbu dá. Strážce ke mně nepostaví. Ale tahle obluda... S tímhle ať se ďábel baví!
(Jde ke dveřím vpravo a narazí na vbíhajícího Václava ) Ach!
václav
Co?
papkin
Nic.
václav (hodí mu měšec)
A mlč! Však víš!... papkin (chytne měšec v letu)
Vím.
(Václav odejde. —■ Po krátké pauze) Vím? — Vím houby!... Zůstává? — Odchází? — Zač rozdává? Tolik vím, že dal mi zlato, vím, že dobře udělal. Nevím však, zda od číšníka nečeká mě výprask za to. Vím, jak zradím záletníka za to, že chce střílet z flinty.
Nevím však — a to mě leká — zda mě za ty všecky finty číšník šavlí nerozseká. Vím i nevím! —- Sper to ďas! Kulka tu — tam šavle zas... Správně to však řek pan Benet: (Vyhodí měšec do vzduchu) Beatus, qui tenet.
9. výstup papkin, číšník z prostředních dveří
číšník
Nuže, pane, blahopřej mi! S patřičnými poctami! Už jsem vyhrál! Úspěch zřejmý: Vdova slovo dala mi. papkin Co to stálo, nejlépe vím. Hle — zas úspěch Papkina!
číšník
Páni! Já se z něho zjevím! Zase žvanit začíná! (Ohlédne se)
Prý on! — To já vyhlíd chvíli
— jak bychom se domluvili. Ona na mne takhle očkem,
a já k ní hned, něžně, bočkem — Ona ovšem — ciráty: semhle támhle, kdesi cosi
— a já nic, jen koukám, aby : : ..
74
75
blíže byly naše nosy.
Blíž a blíž... a náhle — mlask!.,.
( Dobromyslně)
Do ní jak by bičem prásk!
Zrudla jako růže květ —
a mně koncept tak se splet,
že jsem skočil horempádem
a chtěl jsem se ztratit zadem.
Jenže ona — tentocpane! —
na mne, prý „Stůj, Matěji!
Nechť se tvoje vůle stane.
Stolníková přijme ji.
Tu máš prsten. — Bůh nám přej!"
papkin
To je toho! A já myslil... číšník (zlostně)
Na jazyk si pozor dej! Nebo...
(Ukáže na dveře)
papkin
Pořád jsi tak prudký.., Jen si představ naše půtky, nemít já krev chladnější. — Jsou však věci vážnější, o těch mluvme.
číšník
Radil bych!
papkin
Onen mladík odnaproti, co jsem ho tak rázně zkrotil, s žádostí se obrací na tvém statku o práci.
Věrný, snaživý prý bude...
Jenže...
(tajnústkářsky)
... povídá se všude, že se moc rád kouká na dno. Číšník Ať se kouká nebo ne, práci pro něj nemám žádnou. Nebudu přec drobty sbírat, co Mlčkovi z vousů spadnou!.,. Leda, že by se chtěl vzpírat, stůjlío^ů^h^^aiirzéf^-*-" pak ho přijnrux na^ruc^ Co on na to, poznáš hned, jinak totiž zatopím mu. Pro tu rvačku — sakrablé! — pro tu zeď má taký vztek, že chce k soudu, zemánek... A to raděj na šable! Půjdeš tedy, tentocpane, ve čtyři ať s mečem stane v lese u dvojité břízy. (Pro sebe.)
Až mu utnu jedno ucho,
snad s tím zbylým odtud zmizí!
papkin
A co napsat mu?...
číšník
Chraň bůh! Tam musí být fištrón, šťáva, pohotovost, bystrá hlava.
76
77
papkin
Jenže mě teď po nemoci hlava bolí ve dne v noci, zhloup jsem nějak...
číšník
Vidím.
papkin
Nuže.
číšník
Vytáčet se nepomůže.
papkin
Nezatracuj přec mou duši, neposílej mě tam radši! Než mu stačíš utnout uši, on Papkina pomrzačí. Sám jsi přece ráno řek: „Jít tam? — To je ošemetné. Otráví mě, hlavu setne!"
číšník
On a trávit? — Nikdy ne! papkin (nepřesvědčivě) Jenže...
číšník
Jdi, jdi, Papkine, to si nedovolí přeci.
papkin
Ech! Čert nikdy nespí.
číšník
Kecy!
papkin (naznali věšeni) A co, když mě?...
78
Číšník (zahrozí)
Ať jen zkusí! Roztrhnu ho na dva kusy!
papkín
To mi čerta pomůže, když už budu na šňůře. číšník (pohladí ho) Za uchem moc neškrab se: však to poznáš na kapse!
(Políbí ho na ielo a odejde levými dveřmi; Papkin, íklebě se a kroutě hlavou, odejde středními)
r
III. DĚJSTVÍ Pokoj u notáře.
1. výstup
notář, zedníci
(Notář sedí u stolku a pih. — U dveří stojí dva zedníci)
notář
A jen směle, mistře! — Spolu zapíšem to v protokolu., Takováhle rvačka dnes, to je dárek od nebes: Každá ždercha bude sypat... Vždyd vás bili —jasný případ.
zedník
Že by zrovna...
notář
Ale bili,
mistříčku!
zedník
No — těžko říc'...
notář
Chtěli jste snad dostat víc? MlátiHjyás, jistá věc!
zedník      " ~~
Sem tam ňákej šťouchanec.
druhý zedník
Komu k soudu s tím se chce!
So
notář
Kdo však šťouchá — nelechce? zedník
Inu, pravda... notář
Tedy bije.
zedník
Inu, ano...
notář
Komu kyje počítají kosti v hřbetě, ten je bit — to napadne tě?! A kdo byl bit, ten je zbitý? Ne?
zedník
Ba, pravda ve všem všude: Ten je zbitý.
notář
Tedy bili; to je jasné, moji milí.
zedník
Nějak tak to asi bude. notář (když to napsal) Poranili?
zedník
Ani nápad!
notář
Ne, srdénko?
zedník
Kdepak!
8i
notář
Šrám? Škrábnutí? — Nic?!... zedník (dohovořiv se s druhým)
Snad sem tam.
notář
A škrábnutí, račte chápat, to je vlastně malá rána.
zedník
Pravda.
notář
Malá — veliká — zkrátka rána všeliká. Odkud máš ji?
zedník
Inu... z toho...
notář
...poranění.
zedník
Zřejmě ano.
notář
Ten, kdo tedy chodí s ranou, ten má tělo poraněné. A že rána je i šrám, mužem klidně napsat tam, že jste oba zraněni a tím chleba zbaveni.
zedník
To zas tedy...
notář
Ale ano, kamaráde! Proč ty divy?
Já ti nedám ani skývy! (Plíe)
Nuže tedy: Zraněni
a tím chleba zbaveni...
S matkou... ženou,.. čtyřmi dětmi..
zedník
Nemám děti.
druhý zedník
Nemám ženy.
notář
Že nemáte? — Což to vadí? Můžete mít —jste přec mladí!
zedník
Hm!
druhý zedník
Bať! notář (dopsal)
Spis je dokončený. Zbývá ještě dosvědčit, že i život chtěl mi vzít... Všimli jste si: ve vzteku na mne střílel.
zedník
Neviděl jsem.
notář
Žádal pušku.
druhý zedník
Neslyšel jsem.
zedník
Pravda, volal: „Kulovnici!" Chtěl však srazit makovici.
82
83
f
notář
Makovici... makovici!... No — to vlastně stačit bude; na to najdu svědky všude, každý dosvědčí to rád... A teď pojďte — blíže, blíž — sem se křížkem podepsat: Michal Kafař — trochu níž! Dobře... Matěj Máček... Ták! Ty dva křížky, to je jmění! A číšníka trefí šlak.
zedník
Pěkně prosím —ještě chvíli... Zaplaceno všecko není..,
notář
Vše vám číšník zaplatí.
zedník
Tak jsme si to nesmluvili.
notář
Nikdo z vás nic neztratí!
zedník
Kde jsem dělal... notář (strká oba ke dveUm)
Sbohem! Pa, pá! Než sem na vás pošlu chlapa!
zedník
.. tam chci taky výplatu! notář (tlaUje ze dveří)
Jdi, srdénko — než tě praštím! zedník (ve dveřích)
Ale přece...
'   notář (zavírá dveře)
Buďte zdrávi,
I     dobří lidé, buďte zdrávi!
I     (Vrátí se ode dveří)
j     Byť to čapku mělo stát, ale číšník půjde ztad. Může pak na volské kůži o té věci soudům psát! Jsou-li přesné však mé zprávy, že se vdova snoubí s ním, pak ho tím, čím srdce baví, nej bolestnej poraním!
2. výstup
notář, václav
notář
Právě včas jdeš, milý synu, k otcovskému hovoru. (Posadí se a pokyne i synovi, aby si Z nejednoho tvého činu došel jsem už k názoru, že jdeš s myslí poslušnou osvědčenou cestou mou, že zlé rady, špatný příklad nemohou tě nikdy zviklat. To mě plní radostí; quandoquidem takřka v hrobě, žiji dneska už jen v tobě. (Osuíuje si slzy) Všecky rány, hořkosti,
84
85
jež mi osud nakládá tu, přenechávám — k dobru tvému nejvyššímu majestátu, štěstí stvořit pro syna, to je dnes má jediná aspirace na té zemi.
václav
Důkaz lásky otcovy,
i když vzácný, drahý je mi.
notář
Jenom tys má naděje, svět mi ji však nepřeje. Mezi nás chce vrazit klín, chce se těšit smutkem mým, ďábel, satan chce tě zmást, tvému mládí strojí past.
václav
Nerozumím...
notář
Nerozumíš?
A co Klára?!
václav
Ctnostná! Vím. . Tu zbožňovat... notář ----
... tajně umíš!
václav —   " "
Bylo-li to tajemstvím, pak jen proto, že jsem dříve smířit chtěl dva soky divé.
notář
Mne s číšníkem? — Bůh to ví, 86
že jsem k tomu hotový, vždyť jsem bohabojný muž!
václav
Dovol tedy, abych s Klárou...
notář
O tom ani slova už! — Já jsem kliďas každým coulem, ale on je prudina! václav
Je snad Klárka tomu vinna, že je strýček potřeštěný?!
notář
Vinna nebo nevinná —
zasloužíš si jiné ženy!
A — srdénko — bude jiná! václav ' r~
To je tvrdý rozsudek!
notář
Zůstane však, jak jsem řek!
václav
Vždyť mé štěstí, pokud vím, je ti cílem jediným.
notář
Bůh to ví!
václav
Já mám ji rád. notář (s úsměvem) Zdání!
václav
Spíš bych mrtev pad!...
notář
Toho bych se nelekal.
87
václav
Přísahám!... notář (přísně)
Dost! Nemluv dál!
(Sladce),
Snášej osud odevzdaně. Nechť se děje vůle Páně! Leč, srdénko, kam se tady poděly tvé dávné spády? Mlčíš?... Cože?... (Ironicky) K nevíře,
co vše ví ten starý, že?!
václav
V mládí... možná...
notár
Quondam byla stolníková přec ta milá, zbožňovaná, jediná... Ted je vedle, u sousedů... Václav (překotně)
Dala ruku číšníkovi....
notář
Tomu věřit nedovedu, dokud sama neodpoví.
václav
Neodpoví? Stolníková?
notář
Ztratil jsem s ní dvě tři slova — nu, a pokud soudit mohu, jařjjrncjmkju syna mého. Václav
Syn však její nepřijme.
notář
Syna — díky pánubohu! — vzorného mám, poslušného! — Dal jsem smlouvu sepsati. / Podle ní, kdo zruší slib, / ten sto tisíc zaplatí.
václav
Štěstí své si cením lip. notář Štěstím nyní ona ti je.
václav
To spíš hrob mou bolest skryje
Leč i číšník ještě žije;
ten i zabít troufne si. notář (flegmaticky jako vždycky)
Tak ho tedy pověsí...
Nechť se děje vůle Páně!
Podrob sejí odevzdaně! václav
Otče!
notář]
Synu!
václav
Ostrý nůž vrážíš k srdci syna svého.
notář
Není zlého bez dobrého.
václav
Změň svůj rozkaz!
notář
Nelze už!
88'
89
václav (vrhne se mu k nohám) Slitováni!
notář
Získalsje: Hleď, já pláči. václav (vstane)
Doufat — smím?...
notář Ne, srdénko, nelze už!
václav
Ze zoufalství zešílím!
notář
Hleď, já pláči. — Ustaň! Dost!... Ctnost je, synu, jako most, jako zrno, které žádá... (Václav odejde. — Po krátké pauze) Hlava ještě sakra mladá!
3. výstup
notář
Jaký rapi ji to chyt?! Bohatá je, tvář má mladou — a chce si tu trosku vzít. Tady stojím před záhadou. Ale pochybností není, že si muže ráda změní. (Narovnává se.) Pravda, vášně zná i stáří, lip se to však mladým daří. Jenže číšník, až se doví,
že má vypálený frak... hrůza myslit!... Ale kdoví — třeba ho i trefí šlak... Nu, jak vždycky vůli Paně podrobme se odevzdaně!
4. výstup
notář, papkin
papkin (ustrašeni se souká dovnitř) Mohu vstoupit?
notář
Rač jen dál. papkin (s hlubokou poklonou, nesměle)
Jestli neklame mě cit,
osud mi to štěstí dal,
že tu stojím před tváří
a že smím se poklonit
pánu domu, notáři? notář (pokorně)
Ponížený sluha, pane.
A teď dovol mně se ptát,
koho mám čest uvítat? papkin (po straně)
Pokorný je, až to svrbí;
pořád se jen klaní, hrbí...
Zbytečně se piplám s ním.
(Odvážněji)
Papkin jsem.
(Notář mu s poklonou ukáže na židli stojící uprostřed. Papkin si pozorně prohlíží notáře, který jako vždy stojí
91
nepohnuti na místi, ruce založeny na prsou. Papkin pokračuje po straní)
Jak dojem mám, stačím na tu páperu. (Nahlas, narovnávaje se na židli) Papkin jsem, lev severu, slavný rytíř, rotmistr — (Ukáže s gestem na řádové stužky) Tohle vše jsem získal sám... Moudrý v radě, skvělý v poli, v každé bitvě duší, solí. — Zná mě Turek, zná mě švéd, Španěl, Ital jak by smet — všichni poznali mé kopí, jehož když ta dlaň se chopí... Zkrátka, nenajdeš, kdo nevzpomíná s hrůzou, s úctou na Papkina. — A teď, bráško, nalej vína!. notář (po krátkém zaváhání po straní) Nemo sapiens, nisi patiens.
(Vytáhne z podstolí láhev, podívá se proti svltlu, nalije lliku a podá Papkinovi, který zatím pokračuje) papkin (po straně)
Zemánek má nahnáno! Je z těch řečí celý cvok! A mně z toho kouká lok. (Nasadí si klobouk. Pije) Slabé! (Pije)
Brynda!
(Pije) .
ííotář (po straně)
Troufá si!
papkin
Brr! Fuj! Břečkajakási!
Nemáš lepší, jinačí? notář
Odpusť — peněz nestačí.
papkin
Tu ji máš — tu naši šlechtu! ; ■
(Pohrdavě:)
Na vsi sedí, seje, pleje, křičí, kaje, fňuká, sténá, ale víno — na to nemá. (Přistoupí ke stolku a nalije si. Notář ho bez hnutí sleduje očima) A když přece — dá ti břechtu, odpornou jak vývar z nehtů. A pak prosí celej malej: „Odpusť!" — Nepros, nekňuč, kmáne, raděj lepšího mi nalej! notář
Ale přece, vzácný pane... papkin (pije)
Kalné, trpké, s pachutí —
brynda, utrejch, řeknu ti! notář (po straně)
Trpělivost, moje dlaně!
Nechť se děje vůle Páně!
papkin
Přijď j en ke mně do sklepů: Stovku vín mám na čepu, dvě stě sudů s nápojem!
92
93
Najdeš-li to ještě někde,
dám ti koně s postrojem. notář (s poklonou)
Smím se optat, pane drahý:
Příčina snad nějaká
nutí překročit mé prahy
tak slavného vojáka? papkin (rozvalený na lidli u stolku)
Rád bys věděl?
notář
Jestli smím...
papkin
Tak já ti to prozradím: Jdu od velmožného pána, od číšníka Prudkěviče, na kterém si dneska zrána vybíjely nízké chtíče tvoje hordy zdivočelé, hodny zřejmě velitele.
notář
Mluv přec hlasem trochu tišším. Já, tvůj sluha, dobře slyším.
papkin
Mluvím, jak chci. Nemáš práva...
notář
Jenomže mě bolí hlava. papkin (ještě hlasitěji) Ze někoho v uších loupe, že ho bolí v hlavě hloupé, proto nezmění přec lev svůj řev na slavičí zpěv.
notář (sladce)
Jenže já mám taky lidi,
dám tě oknem vyhodit.
(Papkin při těch slovech pomalu vstává a smeká)
Dost hluboko je tu zem. papkin
Ach ne! Nač?
notář
Hej, chlapi! Sem!
papkin Neobtěžuj se, nech být!
notář
Nebudou se s tebou párat! (K (eUdi)
čtyři stůjte přede dveřmi! papkin Ale načpak tolik parád! Není třeba, pane, věř mi.
notář
Tak, a teď tě poslouchám.
(Posadí ho téměř násilím)
Jen se posaď, pane, rač.
(Sedne si proti němu, docela blízko)
Nuže, co tě vede k nám?
(Nespouští z Papkina oěi)
papkin
Jsi moc prudký, přísámbůh! Nebyl bych to věru řek, že tak citlivý máš sluch; promiň, jestli mimoděk hlasitější slůvko povím.
94
95
notář
Kdypak se už něco dovím? papkin (velmi tiše)
Užuž. — Číšník velmi prosí...
notář
He?
papkin
Víc nahlas? (Po notářově přitakání pokračuje) číšník prosí... Totiž... říkal... kdesi cosi, že... chce skončit... skončit, ano... skončit hádku, co tu ráno...
(Nemůže se vyhnout notářovu pohledu a zamotává se víc a více)
tak jest, správně, co tu ráno...
hádka totiž... všichni vědí...
že je... že když... mezi nimi...
(Odvrátí se; po straně)
Z jeho očí ďábel hledí,
celý jazyk dřevění mi!
notář
Nerozumím —je mi líto. Máš to nějak pomotané. papkin (vstane)
On ten... ono... promiň mi to... víno silné bylo, pane... v řečech nejsem cvičený... ( Tišeji)
Ti čtyři tam ještě stojí?
notář Zkrátka: soused vážený ode mne chce tedy co?
papkin Posel se však trošku...
notář (dokončí za něj)
...bojí.
• Srdénko, jen klid, jen klid! papkin
Nuže, Papkin prosbu nese,
zda bys ráčil ve čtyři
ke dvojité bříze v lese
se šavlí se dostavit. notář (ironicky)
On se, stařík, ještě cítí! papkin
Ba, to každý dosvědčí ti,
jak svou šavlí pádně kosí!
Všichni tu už byli biti,
spoustě lidí nabil nosy —
zbývá už jen...
notář
Tišeji!
papkin (ohlédne se na dveře)
Pravda! Nuže tišeji.
Přednáším, oč pán můj prosí;
přidávám i prosbu svou
o odpověď zřetelnou. notář
Napíšu ji v dopise.
Jedno mi však neladí:
vždyť on zítra žení se?
96
97
papkin
Tamto tomu nevadí! Ráno prsten — vpůlden šavle —•, večer číše — v noci... notář (sladce)
Tiše!
papkin
Pravda — tiše... (Po straně)
Certe, ďáble! Nežli k němu, to bych spíše do pekel šel se vzkázáním. notář (ironicky) A co ona? Blázní za ním?
papkin
Třikrát denně do mdlob padá, tak šíleně má ho ráda! Však on číšník taky plane, dotkneš se ho, celý pálí. Pár to bude dokonalý, věrně splní slovo dané. Na to vsadím hlavu, pane!
5. výstup
notář, papkin, stolníková
stolníková
Notáři můj, tady jsem! Přesně podle tvého přání. Budiž ti to důkazem, že jsem změnila své plány.
Úvahami a tím vším času jsem moc neztratila, nikdy mnoho nemyslím, poznáš mě však podle díla. Číšníkovi o tom říkat? Loučit se a plakat, vzlykat? To je výkon nudný, dlouhý. Podepsala jsem tvé smlouvy, nu, a v mžiku mě tu máš. — (Odevzdá notáři složený list papíru) Tobě jeden exemplář, a mně druhý zůstane. — Ted, když je vše sjednané přesně tak, jak napsal jsi tam, — jako snacha tvá tě vítám.
notář
Nesmírná čest na mne splývá, paní vzácná, milostivá, a Štěstěna v zlaté návě pro mne plachty napjala, když jsi ty tak přelaskavě ve svém srdci přijala ponížené prosby mé. Ano, vzácná, milostivá, nesmírná čest na mne splývá, cti však zkusí ještě více mého štěpu odnože, neboť ty chceš podělit se se synem mým o lože. Snad mi dovoleno bude na svém kousku země chudé přivítat to slunce nové,
98
99
ujistit je přízní svou i svou úctou nezměrnou a jak sluha'ponížený padnout k nohám vzácné ženy. (Líbají ruku) PAPKiN (po straně)
Hrome! Nová chytačka! Vyfouk ženu číšníkovi a žení s ní synáčka! No! Až se to číšník doví! Jako veš ho rozmačká!
stolníková
Nemysli však, notáři, že to z touhy po změně s Václavem chci k oltáři; Václava jsem dávno znala, a moc dobře — nač to krýt. Ano, pane, milovala — a on vracel mi můj cit. papkin (luskne na prstech) Tudy na to!
stolníková
Co to značí?!
Papkin?... papkin
Ano, Papkin čeká, až jej paní spatřit ráčí. stolníková (k notáři) A ty trpíš toho — reka? (k Papkinovi) Jdi mi z očí!
100
papkin (překotně)
Už jdu!
notář
Seď!
papkin K službám!
ijotář
Přece odpověď!...
stolníková
To ta huba nemáchaná na mně, slabé, něžné ženě, vymámila slovo zrána.
1'apkin
Já?,
stolníková
A nedojít k té změně, vdala bych se za tyrana. papkin (pro sebe) Nešťastný den! notář (k stolníkové)
Vůle Páně! — Podrobme se odevzdaně! Teď však — podle mojí rady — jestli číšník nemá zdání
0 změně, k níž došlo tady,
1 když mu to píši v psaní, bude lip, když také z tvých úst Papkin vzkazy uslyší
o tom, co je v dopise. i'apkin (po straně) Zahubit mě snaží se!
ioi
i i
notář
Já teď dopis napíši,
a ty zatím promluv s ním.
(Odejde)
6. výstup
stolníková, papkin
papkin (provází notáře očima)
Paní, cp to?! Bdím, či sním?
Jak jen se svým svědomím?... notář (vstrčí hlavu do dveří)
Tiše prosím!
papkin
Ach tak, tiše!
ÍPo straně) )ábel! Všecko musí slyšet! ( Tik k stolníkové) Co to děláš?! Tvojí vinou, pohleď, paní, všichni zhynou! Copak neznáš číšníka? On — a taká potupa! Smrt sem vnese ve svém bolu, stěny krví postříká, všecko vám tu rozdupá! Proboha! Pojď, prchnem spolu! (Ohlíží se a táhne stolníkovou stále více stranou) Nevíš to, leč — pámbu s námi! — dostala ses do lví jámy!... Tiše!... Kdyby ne ta dlaň, silná, strašná jako saň,
už by s tebou... Bůh nás chraň!...
Rychle pryč! Pryč, dokud čas! stolníková (vytrhne se mu)
Cesta volná! papkin
Kdepak! Není. Čtyři jsou tam. stolníková
Dříve vzkaz předám ti však pro číšníka: Vyřiď mu mé pozdravení, nu, a pak mu vyprávěj, jak mé srdce žalem vzlyká, že tak náhle ztrácím jej. Ať mě v hněvu nehaní...
papkin
Tlachy! Žvásty! Ne, paní! To ode mne nedozví se!
7. výstup stolníková, papkin, notář
notář
Tiše, probůh!... papkin
Ach tak, tiše!
notář
Zde je dopis pro souseda.
papkin
Pochvalu mi za to nedá.
102
papkin (klaní se)
notář_ Sbohem.
notář (vraceje se ode dveří) Nechť se děje vůle Páně! Snášejme ji odevzdaně!
(Jak je v předklonu, skočí jedním skokem do dveří. Dveře se zavřou; je slyšet rachot, jako když se nikdo řití se schodů. — Stolníková postoupl k notáři)
Papkin k nožkám padá,
za přijetí vzdává dík. (Poklony a ceremonie až do konce výstupu)
notář
Není zač.
papkin
Ó ano,je!
notář (vyprovázeje ho ke dveřím) Ponížený služebník.
papkin
Rač se vrátit.
notář
papkin
Ach!
notář
Kde je ta čeládka? (Dveře se otevřou a objeví se v nich čtyři chlapi)
papkin
Nač ty ceremonie!!... notář (k pacholkům)
Ten pán cestu nezná ztad.
papkin
Diky! — Sám bych trefil snad...
notář
Dva ho veďte!... A vzít hůl, by si nohu ňevymknul!
papkin
Přespříliš poct! — Díky za ně!...
Mrav tak žádá.
104
105
IV. DĚJSTVÍ
Sál v číšníkově domě. Kromě bočních dveří ještě jedny větší vpravo v pozadí, které vedou do kaple. — Po obou stranách stoly; na stole vpravo kalamář a psací potřeby, láhev a několik číšek. — V pozadí přibíjejí lidé girlandy.
1. výstup
číšník, šmajdalský
Po zvednutí opony stojí Šmajdalský u sedícího číšníka, v rukou dvě karabely (lehké zakřivené šavle); třetí šavli, si číšník prohlíží během prvních veršů. — V pozadí švihalský a Perlička.
číšník (v ruce karabelu) Švihalský! Čas utíká! Rychle sedlat vraníka a jak vítr po sousedech splnit přesně rozkaz můj ! Potřikrát jim opakuj, že já, ženich, všechny, v celku, zvu je zítra na veselku. Rozumíš? — A švihej! Zchytra! (Švihalský odejde. — Po krátké pauze) Perličko! — A ty mi zítra příliš netrub do baňky, sice poznáš postraňky! Ať je všecko na poklonu! Nelituj mi, tentocpane,
106
skořice a estragónu! Ať to voní na sto honů! Máš dost květu, tymiánu? Šafránu a badiánu? Nezapomněls na smetanu? Hosté musí blahem zpívat!
1.ľrlióka
Jaký, prosím, monogram do prostředka stolu dám?
číšník
MH — HM — Matěj, Hana; nad tím srdce, dole „vivat". Ať je ve všem vkus a vtip!
perlička
Všecko bude! číšník
A teď syp! (Po krátké pauze, prohlížeje si šavli) Papkin nějak nejde... Inu, notář je jak liška v jámě, vykouřit ho, to dá dřinu; jenže bude krátký na mě, bude-li chtít, tentocpane, dělat mi s tím dlouhé strachy.
šmajdalský
To tak vždycky, vážně, pane; Kdo jde s tebou na šavle, už se předem drbe strachy. číšník (podá mu šavli a vezme si druhou) Bať, jsou strašně lechtiví tihle pánci od soudů. Foukne vítr — a je zle.
107
šmajdalský
Tohle o nich každý ví. číšník (tasí šavli)
Heleďme se! Paní Barská!
U Podhajců, u Sloníma,
v Berdyčevě, u Lomaz
dobře, mrška, posloužila!
Jenže to byl jiný čas!
Mládež, ač se dobře bila,
od starších, jak to má být,
nechala si poradit.
Ale teď — však víte všici:
vejce chce být nad slepici.
(Po krátké pauze)
Dobrá ocel, pružná, tenká...
Lepší je však damascénka.
(Vymění šavle)
To je holka do tance! —
Nejednoho poslance
vykřesala z kandidáta,
(Seká šavlí do vzduchu)
nejednomu za ucho
zapsala ta slova zlatá:
(Čte průpovídku, vyrytou na šavli)
„Když se blýsknu nad hlavou,
bohu poruč duši svou!"
2. výstup
číšník, papkin
(Šmqjdalský pomohl číšníkovi opásat se šavlí a odejde vlevo)
číšník Že jdeš!
i-APKiN (Klobouk furiantsky na stranu, ale oděv a vlasy
poněkud v nepořádku)
Probůh, rychle sklínku!
Tak mi vyschlo od křiku.
(Nalije si a pije)
Má ode mne upomínku!
On:k, jak by včela bodla! číšník
A teď mi tu plavat hodlá!
1'APKIN
Ten má páru, číšníku!
A je čertem podšitý!
Taktak, že jsem netasil,
už by ležel zabitý.
Jenže jsem se trochu bál
-- znáš mě přece dobře, že —
vždyť bych ho byl rozsekal!
číšník
Jak ten lotr pořád lže! Na notáře jsem se tázal!
PAPKIN
Přivítal mě, sedět kázal, nalil vínka — tokaj !... číšník (jako by pro sebe)
Zřejmě
otrávené...
109
papkin Cože?! Jak?!
číšník
I nic.
papkin
Ale...
číšník
A co dál?
papkin
Otrávené?
číšník
Vždyť on je to, tentocpane, darebák! papkin (drží se za břicho)
Stejně jaksi... divně... je mi.
číšník
A co výzvě povídal? Přijal? (Mlčení)
Copak? Hluchoněmý? (Papkin, ustrašen a užaslý, nedívá se na něj, podá mu dopis) Aha! On ti dopis dal. (Čte)
Co, co, co, co!
(Rychle)        Co, co, co?!
(Strašní rozzuřen se blíží k Papkinovi a při každém kroku vykřikne „Co?", jako by nemohl najít slova. — Papkin couvá až za stůl vlevo) Co, co, co, co?
papkin
To, to, to...
číšník
Stolniková...
papkin (plačtivě dokončí) .. .zradila.
číšník
S notářem... papkin (jako předtím)
.. .se spolčila.
číšník
S notářem... a teď... teď hodlá... hodlá vdát se... i'APKíN (truchlivě) .. .za Václava.
(":íšník
A tys mlčel, můro podlá!... Ale teď to vezmu zkrátka!... Ó, ty zrádná, přelétavá! Takhle mít tě, mrcho hladká, v rukou jako tenhle cár... (Mačká dopis) papkin (po straně) No, to by byl pěkný pár!
číšník
... už bys byla na cucky! Jenže škoda ztrácet čas; muziku jim sehnat musím na svatební hodokvas. Ta jim zahrá čardáše! Budou skákat jako rtuť! Hnedle chlapa přejde chuť foukat pánům do kaše! Hola, hoši! Všichni k bráně! Tentocpane! — Za mnou! Na ně! (Odejde prostředními dveřmi)
no
3. výstup
papkin, pak šmajdalský
papkin (dlouho mlčí, šklebí se, ohmatává si břicho) Bolí... och!... Ej!... Pálí... ach! To to víno! Utrejch! Fuj ! Ničemník jsi! Sprostý vrah! Hle, jak ničíš ten květ pěkný! (šmajdalský vejde levými dveřmi) Šmajdalíčku drahý můj, je to vůbec možné? Řekni!...
šmajdalský
A co — možné? papkin
Že ten had, čert, co vlezl do notáře, do vína moh jedu dát?
šmajdalský
Kdybys neplet!
papkin
Myslíš?
šmajdalský
Baže!
Kdo by z toho něco měl, tenhle bídný život brát?!
papkin
Tak to tedy není nic?
šmajdalský
Kdepak!
papkin
Číšník říkal přec...
šmajpalský
Ááá, to je pak jiná věc!... Pán ví jistě mnohem víc; ten ví vůbec všecko všude, ví, co je, co bylo, bude... Otrávil tě?!... Prosím!... Lotr!
papkin
Jakou bys mi ty dal radu? Co mám dělat v tomhle pádu?
šmajdalský
. Mhm! (šňupne)
Měl by se volat kněz. (Odcházeje prostředními dveřmi) Podívejme! Jaký lotr!
4. výstup
papkin (vrhne se na židli) Umřít! Proboha! A dnes! (Po krátké pauze) No jo! Kam jsem rozum dal! Já naň řvu a házím bláto — a on vínko má dát za to! A jak spěchal — vzpomeň, brášku když mi nabízel tu flašku, když do sklenky naléval!... A já, blázen, lil si dál!... Ted j e amen, vypils jed. Konec. — Teď abych si sed a sepsal svůj testament...
na
"3
(S nepřehnaným pláčem) Potom pohřeb zaplatím .: •— zas vydání — hromská práce I. — a — requiescat in pace! (Otíraje si co chvíli oči, nějakou dobu plk)
5. výstup
papkin, číšník, šmajdalský
číšník
Ne tak! Bubliny a dým! Jinou pomstu vymyslím! Nebude to snadná věc notářovi lapit syna, ale mám naň dobrou klec! Nu a tatík? — Spral ho kat! Nač naň myslit!... -(K Papkinovi)
Pusť! Chci psát.
papkin
Já tu píšu závěť, pane.
číšník
Který osel tě to trk?! Že tě pošlu do blázince! papkin (vstává) Opravdu? (Pro sebe)
Nic nedostane ! (Přestěhuje se ke stolu vlevo) číšník (Štnajdalskému) Sem si sedni, namoč brk a piš — tady, v téhle lince.
šmajdalský
Jenže — nemám v psaní cvik.
číšník
VŠak to má být ženská ruka. Krk dám, že ho čapnu, kluka! A bude klid!
šmajdalský (sedne si bokem k hledišti, proti číšníkovi, a nasazuje si brejle)
Bohudík!
číšník
A ten dopis jtak mi piš ják'by'klára Václavovi._..
šmajdalský ~r~~~~
Jenže...
číšník
Co zas?!
šmajdalský
Nemyslíš, ži; to Klárku ponižuje?
číšník
Teď zas on mi tady žvastá! Namoč pero, piš — a bašta!
(Šmajdalský si prkenně sedne na okraj židle a namočí pero. Papkin po celou tu dobu píše. Tu a tam vstane, projde se kousek, jde si namočit pero ke stolu, u něhož sedí číšník, a znovu si sedne. Ještě stále pláče, ale nepřehnaně) číšník (po krátkém uvažování) Jenže vzbudit tohle zdání, to chce, tentocpane, buňky: Všelijaké kuňky-žbluňky, cvrlikání, cukrování...
114
"5
(Přemýšlí)
Jak jen začít, tentocpane... šmajdalský (nadzvedne se) Vřelým citem sťižený...
číšník
Ech! — Vždyť je to od ženy! Musí to být mezi řádky... Ani hořký, ani sladký... „Ráda bych, mám ale strach..." Rozumíš? V tom je ten vtípek. Jak já bych ho jenom vypek?... Nu, piš! (Pobrukuje si)
Počkej!... (Pobrukuje si a diktuje)
„Budu ráda..." (Ukáže prstem na papír) Co je tohle?
šmajdalský (nadzvedne se jako vždy, když mluvíš UMkem) B.
číšník
Co?
šmajdalský
Be!
Velké Be, a capite. číšník (prohlíží si písmeno přes stůl) B? A kde to má dvě bříška?
šmajdalský
Jedno tu a druhé zde. číšník (vyloví brejle) To přec... (Vezmepapír do ruky)
116
Na mou duši... je.
(Zde se Papkin nakloní přes číšníka, chtěje si namočit pero; číšník ho odstrčí) Jdeš pryč!...
(Provází ho pohledem až na místo. Papkin se vrací a obchází kolem dokola; chtěje se dostat k inkoustu z druhé strany, šlápne Šmajdalskému na nohu)
šmajdalský
Ze tě!...
číšník
Velké Be... Kdo to ví, ten pozná snad. Dále hleď to lépe psát! (Diktuje)
„Budu ráda..." tentocpane... tentocpane.,. „když ten list..." tentocpane... „budeš číst..." tentocpane... „budeš číst... jako projev důvěry..." tentocpane... „k tobě, pane." „Ač mě možná málo znáš... ač mě možná málo znáš..." (Ukáže prstem) Co je tohle?! šmajdalský (nadzvedne se) Kaňka. Ale udělám z ní litery.
číšník
Ukápni mi ještě jednu a já tak ti mandle zvednu, že se honem nesebereš! — Přečti to!
117
(šmajdalský si utírá pot, který mu stéká al na krk) No, co tam máš?!
šmajdalský (Čte)
„Budu ráda tentocpane tentocpane když ten list tentocpane budeš číst tentoc...
číšník (vytrhne mu papír z ruky a trhá jej na kousky) Kat aby tě spral!... Co to je?! Cos to tam psal?! „Tentocpane", osel, píše!
šmajdalský
Přece tvoje vlastní slovo.
číšník
Ticho! — Přepis to de novo ! „Tentocpane" vynech všude. šmajdalský (chce sbírat kousky s podlahy) Z těch kousků to sotva půjde.
číšník
Piš de novo ! Piš, ti říkám! V hlavě břečka, marmeláda! Sedni si a nelez nikam!
šmajdalský
Sedím. číšník A piš!
(Diktuje)   „Budu ráda", tent...
(Zakryje si dlaní ústa) šmajdalský (opakuje po něm napsané)
... tent... číšník (vyskočí)
Co „tent"? Co to zase?!
S tímhle moulou nehneš. — Syp (Šmajdalský vstane) Musím na to jinač, zdá se. .Vložná, že i bude lip, když se mu to ústně vzkáže. Toť se ví, že ústně! Baže! •— l'oslyš, skoč mi,,. No jo, ale... Vždyť ho tady ode mne nikdo vlastně nezná kale...
papkin (lhostejně) Ale znají. Jak by ne! Byl tu ráno.
číšník
Co?! Ten mladý, co si říkal komisař? papkin Ovšemže.
číšník
Tak mně se tady
courá notářovic kluk,
a on mlčí — ani muk! papkin (lhostejně)
Za mlčení zlato nabíd. číškík (popadne se za hlavu)
Lotře! — Zasloužil bys nabít!... papkin
Kdo je v hrobě jednou nohou, na toho si křičet mohou. (Hodí váček na zem) Nač mi zlato teď!
číšník
I kuš! "9
PAPKIN
Kdybych jmění nahrab si, k ničemu mi není už!
(Když však Šmajdalský chce válek zvednout, Papkin ho rychle předejde se slovy) Leda jen tak do kapsy.
číšník
Tak už přestaň! Přestaň, než tě!...
Není čas teď tropit blázny!
Ale ten čin nehorázný,
pane, zodpovíš mi ještě!
(Šmajdalskému )
Ty mi jdi a pošli Růžu,
aby k Míčkům skočila;
a tam tajně Václavovi,
tomu... no však víš! — ať poví,
že ji Klárka posílá,
aby byl tak laskavý
a k ní okamžitě přišel;
nemusí mít obavy,
číšník právě z domu vyšel.
Rozuměl jsi, ano?!
šmajdalský
Toť!
číšník
A ty zatím sebou hoď:
ať se čeleď postaví
v křoví u zdi. — Sotva nohou
ptáček dotkne se mé země,
lapes-capes — a sem ke mně!
Kdyby nechtěl, spoutat mohou.
! jjMAJDALSKÝ
Jednat s ním jak s lotrem, pane, cožpak tohle souhlasí?
ČÍŠNÍK
Moula byls a moula jsi. j        Jak jsem řekl, tak se stane. (Chce odejít) papkin (zastoupí mu cestu) Číšníku...
ČÍŠNÍK
No?!
papkin (podává mu pero)
Jako svědek...
ČÍŠNÍK
Jdi do háje!
(Odchází se Šmajdalským prostředními dveřmi) papkin (sám; opakuje)
Do háje!... Tohle vděčnost lidská je. Každý vidí sebe jen, druhý je jen nástrojem. Dokud slouží — hodnej! zlato! Pokazí se —- hybaj v bláto!
6. výstup papkin, klára z pravých dveří
papkin
Nej krásnější z bohyní! Ó, ty jasná, zářivá! Jed mi život přerývá,
120
v srdci však jak ve skříni lásku k tobě stále střežím.
klára
Copak je?
papkin
Já mrtev ležím! Byl bych přivez krokodýlka, mně by patřila tvá dlaň — leč poslední jiřišla chvilka:
Papkin hyne! — Pohleď naň!... • klára (po straně)
Pominul se! Propána!
papkin
Ten testament dávám tobě. Poslouchej—jak matka má—• a pak zaplač na mém hrobě! (Čte, co chvíli si utíraje slzy)
Já, Josef Papkin, syn svého otce Jana Papkina.,, (Dojatě)
Jana ■— Jan mu říkali... (Čte)
... jsa zcela zdráv na těle i na duchu, nemoha však vědět, kdy zemřu... To je jasné!
... protože mě notář Mlček otrávil číškou vína..,
číškou vína! — ... píšu tuto závěť čili poslední pořízení svého movitého i nemovitého majetku. Nemovitý majetek nikomu odkázat nemohu, protože žádný nevlastním ... Nemohu!—
Movitý majetek budiž rozdán takto: Té, kterou
jsem vždycky miloval, ctil a zbožňoval, ctěné a vážené Kláře Prudkěvičové, dceři zakročimského hejtmana, odkazuji anglickou' kytaru a vzácnou sbírku motýlů, která se toho času nalézá v zastáváme. — Mou šavli... Číšníkovi bych ji dal, pak jsem to však vymazal.
... šavli dostane nejsrdnatější rytíř v Evropě, a to pod podmínkou, že postaví na mém hrobě pomník. — S ostatními svými movitostmi chci být pohřben. (Utírá si slzy.)
Vysoce váženého pána,  číšníka  Prudkěviče, a vysoce váženou slečnu Kláru jakožto vykonavatele mé poslední vůle prosím, aby mé dluhy, pokud by někde vyšly najevo, neplatili, protože chci v nich svým bratřím různého stavu a vyznání zanechat po sobě památku. — Podepsán: Josef Papkin. Josef Papkin incognito — na tituly místa není. Tady máš ■—a co zde vryto, nikdy nepusť v zapomnění!
7. výstup papkin, klára, váglav z levých dveří
václav
Kláro, Klárko, těžce je! Osud strašně stíhá nás. Všechny naše naděje v prach se mohou změnit vráz.
122
123
klára
Opatrně! Václav (pohlédne na Papkirn) Podplacený!... Vdova — považ! — přišla k nám a můj otec umíněný oženit mě s ní teď hodlá.
klára
Probůh!
václav
A ta duše podlá, nedbajíc, že tebe mám, bez lítosti, bez studu s ním chystá mou záhubu.
klára
Ach, Václave, nejsem s to mluvit, radit v této chvíli, neboť trnu hrůzou, milý! Neznáš, neznáš mého strýce, když ho zloba zachvátí!
václav
Nač ten strach? Jen zjasni tvář: pro něho jsem komisař. papkin (flegmaticky) Komisař už neplatí.
václav
Tedy zradils?!
papkin
Rek jsem to.
václav
Ničemo!... klára (zadrží ho)
Dej zpět tu ruku! Milý, nezvyšuj mou muku!
václav
Zradu nechat bez trestu?
klára
Zabiješ svou nevěstu! papkin
Kdo je v hrobě jednou nohou, Lolio třeba zabít mohou!...
václav
Co to žvaní?
klára
Nač ta váda?! — Ty ted musíš utíkat!
papkin
Tohle je i moje rada; číšník totiž by tě rád dostal, pane, do svých drápů: nalíčil už chumel chlapů. Chytí, svážou, přivedou.
klára
Vidíš!... Uteč!... Snad už jdou
václav
Co však s námi? klára (plna úzkosti)
Cekej psaní.
václav
Večer...
klára
Slyším hulákání...
václav
Jak jsem řekl...
124
125
klára (prosebné)
Potom, pak!.... václav (jde ke dveřím vlevo) Půjdu, navrátím se však...
8. výstup
klára, papkin, václav, číšník, šmajdalský, čeleď
(Vcházejí ze všech stran)
číšník (zastoupí Václavovi cestu v levých dveřích) Podívejme, tentocpane! Medvěd v léči! — Přenáramné!
václav
A co zlého se mi stane? Vidím — tucet je jich na mne, nemysli však, že se bojím. (K číšníkovi)
Jsi-li lotr — tady stojím; jestli ale čest máš y těle, jakous takous šavli dej — dřív si hrob však uchystej!
číšník
Mám rád, chlapče, lidi smělé! Jenže to teď nechrne být. Žádný souboj, holenku! Notář mi vzal snoubenku, s tebou ji chce oženit a nade mnou triumfovat. ■■—• Jenže teď se může schovat: Buď do sklepa půjdeš na dno
126
— že tam sedíš, neuhádnou! anebo dáš ruku Kláře. A kdyby ta nechtěla postát s tebou u oltáře, druhá neteř udělá všecko, co jí strýček káže. Tobě tedy hezká žínka, stolníkové notný koš, notářovi dlouhý nos a mně pomsta, pomsta sladká. A tak skončí celá hádka! (Mlčení)
václav
Ale...
ČÍŠNÍK
Žádné „ale"!
václav
Hned...
ČÍŠNÍK
Hned — nebo ti skončí svět!... václav (ke Kláře) Je to možné?!
klára
Zřejmě ano!
(K číšníkovi) Ještě dnes?
J ČÍŠNÍK
Dnes.
(Klára se otočí k Václavovi, jako by čekala odpovld)
václav
Nevídáno!
127
číšník
Zavěsit se! — Tisíc láteř,
ani se moc necuká!
V kapli už nás čeká páter. —
A jdem!
(Po straně)
Notář popuká! (Odejdou do kaple) papkin (závět v ruce) Ó fortuno! Jak ty šílíš! Jed — a její svatba k tomu... To je příliš! To je příliš! (Odejde také do kaple)
9. výstup
šmajdalský (sbíraje útržky dopisu) Když mu něco v hlavě píská, klín to z něho nevytříská! Přece ■—■ že bych uměl psát, jakživ jsem mu nepověděl; je hřích domýšlivost taká! A on ne — a akorát! Ale stejně bych rád věděl, proč tu ze mne dělal žáka?... Co on jenom — no... no prosím -co jen viděl na tom B? Co mu chybí? — Těch pár čar... špatná míra? Nebo tvar? Inu kříž — a já ho nosím! (Sedne si a skládá útržky dohromady)
10. výstup
šmajdalský, notář — vejde, rozhlížeje se na všecky strany.
notář (položí ruku na rameno Šmajdalskému, který ho neviděl)
Příjemného večera! — Copak? Řádí cholera? Nikde nikdo... Kdo mi poví, kde je konec číšníkovi? Šmajdalský Je k službám...
notář
To divné mi je. — Pán mě vyzve na šavle — mě sic na to neužije, říkám si však: vůle Páně, snášejme ji odevzdaně, nu, a jdu tam, čekám tam, ano, čekám —jenže sám. Troufale snad počítal, že mu notář cukne zpět. Jenže notář, ten tam stál, jeho tam však nevidět.
šmajdalský
Notáři, sám bůh tě chraň, zkoušet na pánovi zbraň! Raděj dál, kdo nemusí! Mávne — a jsi na kusy.
hlasy z kaple
Manželům bud třikrát sláva!
128
129
notář
Kdopak se tu žení, vdává?
šmajdalský
Mladý Mlček. notář (jako opařený)
Jakže?! Cože?! číšník (za scénou)
Hej, Šmajdalský! Sedlo, bič
a španěla osedlat!
(Vchází)
Už jsou dávno čtyři pryč!
11. výstup
notář, číšník
(Číšník dojde až dopředu a spatří notáře; stane jako do země vražený. Notář se hluboce ukloní. — Chvíle ticha — oba si stojí tváří v tvář. Číšník sáhne po šavli, totéž učiní notář. Chvilka zaváhání; číšník jako by bojoval sám se sebou. — šmajdalský odběhne do kaple)
číšník (po straně) Našich předků, velký bože, v pokušení nevoď nás! Teď, když vkročil přes můj práh, nemůže mu spadnout vlas! — (Odpásá šavli a hodí ji na stůl. Notář pověsí na rukojeť své šavle čapku) Pro cos přišel?
notář
Pro syna.
číšník
Ha! Má rozkoš jediná! Bude tvůj syn ztracený. Chceš ho s ženou? Bez ženy? notář (ovládaje se) To... je... příliš!...
číšník
Příliš, brachu? Tys mi moji vdovu vzal, že z ní uděláš svou snachu, a já tobě zase syna, bych mu svatbu uchystal. A máš pětník za teletník!
12. výstup
titíž, klára, václav, papkin,  šmajdalský, čeleď,
ženy
(Vycházejí z kaple, všichni kytice v rukou)
václav
Tatínku!
klára
Ach, strýčku můj!
Skoncujte s tou vádou temnou! václav (poklekne)
Odpusť, otče, a dej své
požehnání otcovské. notář
Vstaň, srdénko, a pojď se mnou.
130
13. výstup
titíž, stolníková
stolníková
Co je to tu? Bdím, či sním? Václav s Klárou ?!... notář (po straně)
Zešílím! .
stolníková
Zřejmě bdím — nu, už se stalo!
Tak teď zvíte — a ne málo:
Chtěla jsem se vdávat pouze,
aby nestihla mě nouze.
Neboť ono velké jmění
vlastně vůbec moje není.
Jenom jsem je spravovala.
Teď je Klárky, když se vdala. notář (po straně)
Druhý statek — proč ne? Inu...
Strýc polyká nějak slinu! číšník (po straně)
Měnil vůl
za sekeru hůl!
stolníková
Ale přesto netratím — sto tisíc mám u notáře. (Stolníková přejde na pravou stranu)
klára
Ze svého to zaplatím. (K notáři:)
Zažeň už ty chmury z tváře, přemoz hněv a smiř se s tím.
Pojď, požehnej dětem svým! (Poklekne s Václavem, podavši mu pravou ruku) notář
Nechť se děje vůle Páně, smiřme se s ní odevzdaně. (Požehná jim a pomůže jim vstát) papkin1) (k Václavovi) Nebereš své slovo zpět? Opravdu tam nebyl jed? (Když mu Václav přikývne, k číšníkovi) A teď prosím, pane starý, dej nám poslat pro poháry a dej zadout do fanfár: Ať nám žije mladý pár! (Přejde na levou stranu a trhá závět)
číšník
Nuže, smát se! Žádný vztek! V srdcích jako navenek! (Podává ruku notáři) Tentocpane... a my — shoda! (Notářpřijme ruku s hlubokou poklonou)
všichni
Smír a shoda!
václav
(Povystoupí dopředu tak, že Klára po jeho pravici podá ruku číšníkovi a on svému otci po levici; všichni postoupí dopředu)
Smír a shoda! Pak i pámbu ruku podá!
l) Osoby stojí v tomto pořádku (zprava): stolníková, číšník, Papkin, Václav, Klára, notář; ostatní v pozadí.
132