6. KONJUNKTIV základní funkce konjunktivu[1] spočívá v realizaci morfologického vyjádření non-reálného, to je potencionálního, volního nebo hodnotícího významu (více v kapitole 3.3.2.2.) Modální významy non-reálné se vyznačují tím, že možný význam temporální se u něj může „amalgamovat s některým ze tří sémantických rysů tzv. vnitřní modální diferenciace, která udává různé stupně možnosti (perspektivy) realizace příslušného non-reálně pojatého děje“[2]. Jde o tři následující sémy:[3] význam faktibilní, význam eventuální, význam ireálný. Faktibilní význam „charakterizuje non-reálný děj s otevřenou možností relizace“[4] Oxalá não chova amanhã! „Kéž zítra neprší!“ – rozumí se, že existuje otevřená možnost, že pršet nebude. Eventuální význam: charakterizuje non-reálný děj jako „děj s neudanou možností realizace (jak děj, tak perspektiva jeho realizace zůstávají v oblasti potencionálnosti)“[5]. Větou: Oxalá o João passasse no exame. „Kéž by Jan udělal zkoušku.“ se rozumí, že možnost, že by Jan udělal zkoušku, zůstává v oblasti představy. Význam ireálný: charakterizuje non-reálný děj jako děj s uzavřenou možností realizace. Oxalá não tivesse chovido! Kéž by bývalo nepršelo! Možnost realizace pojmenovaného děje je uzavřena. Použití konjunktivu je v portugalštině velmi pestré a odpovídá modelu B Zavadila, který rozlišuje čtyři typy funkčního použití slovesných modů: větně kongruenční, větně nekongruenční, souvětně kongruenční a souvětně nekongruenční.[6] 1. Pokud je použití konjunktivu syntakticky i sémanticky nezávislé na jiné větě, pak jde o použití větně nekongruenční. Toto použití konjunktivu se používá v následujících významech:[7] 8 ve významu imperativu: Trabalhem! „Pracujte!“ 9 ve významu upozornění či přivolání pozornosti: Advirta-se... „Upozonujeme, že …“ 10 ve významu výtky či kritiky: Olha, tivesses reservado os bilhetes a tempo. „Poslyš, měl jsi rezervovat lístky včas.“; 11 ve významu přání: Haja saúde! „Na zdraví. 12 ve významu poděkování: Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně) 2. Pokud je použití konjunktivu syntakticky nezávislé, ale sémanticky řízené lexikálním výrazem modální povahy (zejména v přacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera), pak mluvíme o větně kongruenčním použití konjunktivu. Toto použití je typické zejména pro: 13 zvolací věty: Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“ Talvez vá ao cinema. „Možná půjdu do kina.“ Oxalá façam boa viagem. „Kéž se jim dobře cestuje.“ 14 nepřímého rozkazu (v případě potřeby použí podmět je nutné jej klást před uvozovací spojku que:[8] Ele que descanse. “On ať odpočívá.“ Elas que digam… „Ony ať řeknou…“ 3. O použití souvětně kongruenčním mluvíme tehdy, kdy je použití modu syntakticky i sémanticky vázáno na hlavní větu. Souvětně kongruenční použití konjunktivu se vyskytuje ve větách přímo modálních, tedy ve větách vedlejších substantivních, „kde je jeho přítomnost dána nor-reálným modálním významem nějakého výrazu věty hlavní, s nimž vlastně modálně kongruuje“[9]. Modální část věty zastoupena slovesnými i neslovesnými výrazy hodnotícími, jako například: aborrecer, agradar, comover, contrariar, desagradar, desgostar, entristecer, impressionar, interessar, ofender, preocupar, supreender), s výrazem volním (přacím o rozkazovacím): dizer, ordenar, pedir, rogar, suplicar, desejar, pretender, querer, tencionar), kauzativním (mandar, deixar, fazer com…), atd.. (více v kapitole 3.3.2.2.) 4. Použití souvětně nekongruenční je pak typické pro nepřímo modální souvětí, kdy je konjunktiv syntakticky sice závislý, ale sémanticky nezávislý, což je použití typické pro vedlejší věty okolnostní (příslovečné) a vztažné, které nejsou řízeny žádným modálním výrazem ve větě hlavní. [10] „Spojky a tzv. relativa (vztažná zájmena a příslovce) zde vyjadřují vztahy mezi myšlenkovými obsahy, přičemž ale vedlejší věta není modálně závislá na větě hlavní. Modalita se v takové vedlejší větě vyskytuje vlastně jen proto, že jejím predikátorem je verbum finitum (tedy časované sloveso), které vždy musí kategorii modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání jednotlivých modů“[11] Tato formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu neodpovídají vždy modální formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor reálnosti či non-reálnosti děje (u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních určitost pojetí antecedentu související rovněž s potencionálním pojetím děje. Přehled časů konjunktivního způsobu Konjunktivní-spojovací způsob Jednoduché časy Složené časy PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS (Presente do conjuntivo) MINULÝ ČAS IMPERFEKTUM (Imperfeito do conjuntivo) MINULÝ ČAS (pretérito do conjuntivo) PŘEDMINULÝ ČAS (Mais que perfeito do conjuntivo) BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS (futuro simples do conjuntivo) PŘEDBUDOUCÍ ČAS (Futuro composto do conjuntivo) 6.1. KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU 6.1.1. Morfematická struktura 6.1.1.1.Slovesa pravidelná U pravidelných sloves se konjunktiv přítomného času („presente do conjuntivo“) tvoří z lexematického základu, který vznikne odtržením exponentu 1.os. j.č. přítomného času indikativu –o, a k němuž se připojí příslušné konjunktivní koncovky, které jsou vždy pro danou konjugační třídu atypické. Slovesa 1. konjugační třídy, která jsou zakončená na –ar pak přijímají konjunktivní koncovky se samohláskou e, zatímco slovesa 2. a 3. konjugační třídy zakončená na –er mají konjunktivní koncovky se samohláskou a-. Slovesa 1. konjugační třídy : -e -emos andar ande andemos -es -eis andes andeis -e -em ande andem Slovesa 2.a 3. konjugační třídy: -a -amos viver viva vivamos -as -ais vivas vivais -a -am viva vivam partir parta partamos partas partais parta partam 6.1.1.2.Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou Pravopisná změna c ►ç conhecer → 1.os.sg. conheço→conheç+a conheça conheçamos conheças conheçais conheça conheçam Do této skupiny patří slovesa adoecer „onemocnět“ (1.os.sg.►adoeça), agradecer „poděkovat“ (1.os.sg. ► agradeça), convencer „přesvědčit“ (1.os.sg. ►convença), entristecer „zesmutnět“ (1.os.sg. ► entristeça), estabelecer „stanovit“ (1.os.sg.►estabeleça), estremecer „třást se“ (1.os.sg. ► estremeça), favorecer „podpořit“ (1.os.sg.►favoreça), merecer „zasloužit si“ (1.os.sg. ►mereça), oferecer „nabídnout“ (1.os.sg.►ofereça), parecer „zdát se“ (1.os.sg.►pareça), perecer „zahynout“(1.os.sg.►pereça), pertencer „patřit“ (1.os.sg.► pertença), tecer „tkát“ (1.os.sg.►teça), torcer „kroutit“ (1.os.sg.►torça), vencer „přemoci, porazit“ (1.os.sg.►vença), atd. Pravopisná změna g ► j dirigir → 1.os.sg. dirijo→dirij+a dirija dirijamos dirijas dirijais dirija dirijam Do této skupin sloves se řadí také následující: abranger „zahrnout“ (1.os.sg.►abranja), afligir „zarmoutit“ (1.os.sg.►aflija), atingir „dosáhnout“ (1.os.sg.►atinja), cingir „opásat“ (1.os.sg.►cinja), corrigir „opravit“ (1.os.sg.►corrija), exigir „vyžádat“ (1.os.sg.►exija), fugir „utéci“ (1.os.sg.►fuja), proteger „chránit“ (1.os.sg.►proteja), tingir „barvit“ (1.os.sg.►tinja), atd. Pravopisná změna kmenu gui, gue ► g distinguir→ 1.os.sg. distingo→disting+a distinga distingamos distingas distingais distinga distingam Takto se časují v konjuntkivu take slovesa: erguer „vztyčit“ (1.os.sg.►erga), extinguir „uhasit“ (1.os.sg.►extinga), soerguer „vztyčit“ (1.os.sg.►soerga). Přízvuk u sloves s kmenovými dvojhláskami U sloves, kde mají kmenové dvojhlásky přízvuk na první samohlásce, se tento přízvuk zachovává na stejném místě i v konjunktivním tvaru přítomného času: desmaiar „omdlít“, ensaiar „zkoušet“ causar „zapříčinit“, cuidar „opatrovat, pečovat“, apoiar „podporovat“ desmaiar→ 1.os.sg. desmaio→desmai+e desmaie desmaiemos desmaies desmaieis desmaie desmaiem Slovesa, která mají přízvuk (označen graficky) na první samohlásce dvojhlásky, se tento přízvuk také zachovává u konjunktivních tvarů přítomného času. Jde o slovesa jako enraizar „zakořenit, zapustit kořeny“, saudar „zdravit“, ajuizar „soudit“, arruinar „ničit“, europeizar „poevropštit“, reunir „sejít se“ a proibir „zakázat“. Časování konjunktivu přítomného času u těchto sloves je pak následující: enraizar→ 1.os.sg. enraízo→enraíz+e enraíze enraizemos enraízes enraizeis enraíze enraízem europeizar→ 1.os.sg. europeízo→europeíz+e europeíze europeizemos europeízes europeizeis europeíze europeízem reunir→ 1.os.sg. reúno→reún+a reúna reunamos reúnas reunais reúna reúnam proibir→ 1.os.sg. proíbo→proíb+e proíba proibamos proíbas proibais proíba proíbam 6.1.1.3. Slovesa nepravidelná Slovesa na –ear: passear → 1.os.sg. passeio→passei+e passeie passeiemos passeies passeeis passeie passeiem Podobně se časují: alhear „odcizit“, bambolear „vrávorat“, basear-se „zakládat se“, cear „večeřet“, golpear „bušit“, homenagear „vzdát hold“, idear „načrtnout“, lisonjear „lichotit“, nomear „jmenovat“, pentear „česat“, recear „bát se“, saborear „ochutnávat“. Slovesa na –iar: odiar →1.os.sg. odeio → odei+e odeie odiemos odeies odieis odeie odeiem Stejným způsobem se časují: ansiar „toužit“ (1.os.sg.►anseie), incendiar „zapálit (1.os.sg.►incendeie)“, mediar (1.os.sg.►medeie) „půlit“, remediar (1.os.sg.►remedeie) „napravit“. Pozor! Většina sloves ukončených na -iar jsou však pravidelná: „abreviar“ zkrátit, adiar „odložit“, afiar „ brousit“, copiar „opsat“, denunciar „udat“, depreciar „opovrhovat“, desviar „svést z cesty“, enviar „poslat“, financiar „financovat“, apreciar „ocenit“, assobiar „hvízdat“, caluniar „pomluvit“, contrariar „odporovat“, confiar „důvěřovat“, iniciar „začít“ a negociar „vyjednávat“, atd. Slovesa se změnou kmenové samohlásky v přízvučné slabice U sloves na –ir s kmenovým –i- místo –e- v přízvučné slabice v 1. 2. 3. os. sg. a v 3.os.pl. dochází k této změně u všech osob konjunktivu přítomného času. vestir →1.os.sg. visto → vist+a vista vistamos vistas vistais vista vistam Stejným způsobem se časují: advertir „upozornit“ (1.os.sg.►advirta), competir „soutěžit“ (1.os.sg.►compita), conferir „udělit“ (1.os.sg.►confira), mentir „lhát“ (1.os.sg.►minta), preferir „dát přednost“ (1.os.sg.►prefira), referir „referovat“ (1.os.sg.►refira), seguir „následovat“ (1.os.sg.►siga), sentir „cítit“ (1.os.sg.►sinta), ferir „zranit“ (1.os.sg.►fira), divertir „bavit se“ (1.os.sg.►divirta), emergir „čnít“ (1.os.sg.►emirja), servir „sloužit“ (1.os.sg.►sirva), repetir „opakovat“ (1.os.sg.►repita), diferir „lišit se“ (1.os.sg.►difira), sugerir „navrhnout“ (1.os.sg.►sugira). U sloves na –ir s kmenovým –u- místo –o- v přízvučné slabice v 1. os. sg. dochází ke stejné změně u všech osob konjunktivu přítomného času. cobrir →1.os.sg. cubro → cubr+a cubra cubra cubra cubra cubra cubra Stejným způsobem se časují: descobrir „odhalit“ (1.os.sg.►descubra), dormir „spát“ (1.os.sg.►durma), engolir „polknout“ (1.os.sg.►engula) a tossir „kašlat“ (1.os.sg.►tussa). Slovesa s nezměněnou kmenovou samohláskou U některých sloves dochází v přítomném čase oznamovacího způsobu ke změně kmenové samohlásky, a to pouze ve 2. a 3.os.sg a 3.os.pl. Jelikož tato nepravidelnost nepostihuje 1.os. sg., časování těchto sloves v konjunktivu přítomného času je pravidelné s tím, že se v konjunktivních tvarech projeví nutně pouze pravopisné změny. Jde o následující slovesa: acudir → 1.os.sg. acudo → acud+a acuda acudamos acudas acudais acuda acudam Stejně se také časují slovesa: consumir „spotřebovat“ (1.os.sg.►consuma), cuspir „plyvat“ (1.os.sg.► cuspa), entupir „plyvat“ (1.os.sg.►entupa), fugir „utéci“ (1.os.sg.►fuja), sacudir „třást“ (1.os.sg.►sacuda), subir „stoupat“ (1.os.sg.►suba) a sumir „zmizet“ (1.os.sg.►suma). frigir → 1.os.sg. frijo → frij+a frija frijamos frijas frijais frija frijam moer → 1.os.sg. moo → mo+a moa moamos moas moais moa moam doer→ 3.os.sg. doa - - - - doa doam Stejným způsobem se časují: condoer-se „smilovat se“ (1.os.sg.►condoa), corroer „nahlodávat“ (1.os.sg.►corroa), esmoer „přežvykovat“ (1.os.sg.►esmoa), remoer „přemílat“ (1.os.sg.►remoa), roer „hryzat“ (1.os.sg.►roa), atribuir → 1.os.sg. atribuo → atribu+a atribua atribuamos atribuas atribuais atribua atribuam Stejným způsobem se časují: concluir „uzavřít“ (1.os.sg.►atribua), contribuir „přispět“ (1.os.sg.►contribua), diminuir „zmenšit“ (1.os.sg.►diminua), incluir „zahrnout“ (1.os.sg.►inclua), possuir „vlastnit“ (1.os.sg.►possua), restituir „restituovat“ (1.os.sg.►restitua), substituir „nahradit“ (1.os.sg.►substitua), excluir „vyloučit“ (1.os.sg.►exclua) a usufruir „užívat“ (1.os.sg.►usufrua). construir → 1.os.sg. construo → constru+a construo construamos construas construamos construa construam arguir → 1.os.sg. arguo → argu+a argua arguamos arguas arguais argua arguam Slovesa ukončena v infinitivu na –air cair → 1.os.sg. caio → cai+a caia caiamos caias caiais caia caiam sair → 1.os.sg. saio → sai+a saia saiamos saias saiais saia saiam Stejným způsobem se časují: abstrair „abstrahovat“ (1.os.sg.►abstraia), atrair „přitáhnout“ (1.os.sg.►atraia), extrair „vytěžit“ (1.os.sg.►extraia), contrair „stáhnout“ (1.os.sg.►contraia), recair „znovuupadnout do“ (1.os.sg.►recaia), trair „zradit“ (1.os.sg.►traia), Slovesa se ztrátou –e ve 3.os.sg. v indikativu conduzir → 1.os.sg. conduzo → conduz+a conduza conduzamos conduzas conduzais conduza conduzam Stejným způsobem se časují: aduzir „uvést“ (1.os.sg.►aduza), deduzir „vyvodit“ (1.os.sg.►deduza), introduzir „uvést“ (1.os.sg.►introduza), produzir „vyrobit“ (1.os.sg.►poduza), reproduzir „rozmnožit“ (1.os.sg.►reproduza), seduzir „svést“ (1.os.sg.►seduza), traduzir „přeložit“ (1.os.sg.►traduza), jazer „ležet“ (1.os.sg.►jaza), adjazer „setrvat u“ (1.os.sg.►adjaza), aprazer „líbit se“ (1.os.sg.►apraza), desprazer „nelíbit se“ (1.os.sg.►despraza), comprazer „vyhovět“ (1.os.sg.►compraza). Slovesa s nepravidelnou 1.os.sg. v indikativu medir → 1.os.sg. meço → meç+a meça meçamos meças meçais meça meçam ouvir → 1.os.sg. ouço → ouç+a ouça/oiça ouçamos/oiçamos ouças/oiças ouçais/oiçais ouça/oiça ouçam/oiçam pedir → 1.os.sg. peço → peç+a peça peçamos peças peçais peça peçam valer→ 1.os.sg. valho → valh+a valha valhamos valhas valhais valha valham perder → 1.os.sg. perco → perc+a perca percamos percas percais perca percam poder → 1.os.sg. posso → poss+a possa possamos possas possais possa possam caber → 1.os.sg. caibo → constru+a caiba caibamos caibas caibais caiba caibam Stejně se časují i slovesa odvozená: ouvir → entreouvir „zaslechnout“ (1.os.sg.►entreouça), pedir → impedir „zabránit“ (1.os.sg.►impeça), pedir → despedir „propustit“ (1.os.sg.►despeça), pedir → expedir „zaslat (1.os.sg.►expeça), valer → desvaler „nepodporovat“ (1.os.sg.►desvalha), valer → equivaler „rovnat se“ (1.os.sg.►equivalha). Slovesa s nepravidelnou 1. os. sg., a 2.a3 os.pl. v indikativu crer → 1.os.sg. creio → crei+a creia creiamos creias creiais creia creiam ler → 1.os.sg. leio →lei+a leia leiamos leias leiais leia leiam rir → 1.os.sg. rio → ri+a ria riamos rias riais ria riam ver → 1.os.sg. vejo → vej+a veja vejamos vejas vejais veja vejam Podle těchto sloves se časují také sloves odvozená: crer → descrer „nevěřit“ (1.os.sg.►descreia),, ler → reler „znovu číst“ (1.os.sg.►releia), rir → sorrir „usmívat se“ (1.os.sg.►sorria), ver → antever „předcházet“ (1.os.sg.►anteveja), entrever „zahlédnout“ (1.os.sg.►entreveja), prever „předvídat“ (1.os.sg.►preveja), rever „znovu vidět“ (1.os.sg.►reveja), prover „vybavit, zásobit se“ (1.os.sg.►proveja). dar „dát“ dê demos dês deis dê dêem estar „být“ esteja estejamos estejas estejais esteja estejam haver „být, mít“ haja hajamos hajas hajais haja hajam ir „jít“ vá vamos vás vades vá vão dizer „říct“ diga digamos digas digais diga digam Stejně se časují také: condizer „být v souladu“ (1.os.sg.►condiga), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg.►contradiga), desdizer „popřít“ (1.os.sg.►desdiga), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg.►entrediga), maldizer „proklínat“ (1.os.sg.►maldiga), predizer „předvídat“ (1.os.sg.►prediga), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg.►rediga). fazer „dělat“ faça façamos faças façais faça façam Stejně se časují také desfazer „rozdělat“ (1.os.sg.►desfaça), malfazer „škodit“ (1.os.sg.►malfaça), perfazer „obnášet“ (1.os.sg.►perfaça), refazer „předělat“ (1.os.sg.►refaça), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg.►satisfaça). . trazer „přinést“ traga tragamos tragas tragais traga tragam querer „chtít“ queira queiramos queiras queirais queira queiram requerer „žádat“ requeira requeiramos requeiras requeirais requeira requeiram saber „vědět“ saiba saiba saiba saiba saiba saiba pôr „položit“ ponha ponhamos ponhas ponhais ponha ponham Stejně se časují také slovesa antepor „dát před“ (1.os.sg.►anteponha), apor „připojit“ (1.os.sg.►aponha), decompor „rozložit“ (1.os.sg.►decomponha), expor „vyložit“ (1.os.sg.►exponha), impor „vnutit“ (1.os.sg.►imponha), indispor „rozčilit“ (1.os.sg.►indisponha), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg.►oponha), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg.►pressuponha), repor „nahradit“ (1.os.sg.►reponha), sobrepor „podložit“ (1.os.sg.►sobreponha), supor „předpokládat“ (1.os.sg.►suponha), transpor „překročit“ (1.os.sg.►transponha). ser „být“ seja sejamos sejas sejais seja sejam ter „mít“ tenha tenhamos tenhas tenhais tenha tenham Podle slovesa ter se v konjunktivu časují také slovesa: abster-se „zdržet se“ (1.os.sg.►abstenha-me), conter „obsahovat“ (1.os.sg.►contenha), deter „zadržet“ (1.os.sg.►detenha), entreter „bavit“ (1.os.sg.►entretenha), manter „udržet“ (1.os.sg.►mantenha), obter „získat“ (1.os.sg.►obtenha), reter „zadržet“ (1.os.sg.►retenha), suster „podepřít“ (1.os.sg.►sustenha). vir „přijít“ venha venhamos venhas venhais venha venham Podle tohoto vzoru se časují také slovesa: advir „přihodit se“ (1.os.sg.►advenha), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg.►contravenha), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg.►intervenha), provir „pocházet“ (1.os.sg.►provenha). 6.1.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času a popis jeho použití 6.1.2.1.Typ větně nekongruenční V typu větně nekongruenčním je použití konjunktivu přítomného času typické pro následující situace: 15 ve významu imperativu (věta nemá podmět): Trabalhem! „Pracujte!“ Está quieto, Rui! „Uklidni se, Ruii!“. 16 ve významu upozornění či přivolání pozornosti: Saiba o leitor. „Informujeme čtenáře …“ Veja-se a página núm. 32. „Viz strana 332.“ Observe-se… “Podotkněme“. 17 ve významu přání: Haja saúde! „Na zdraví. Bons olhos te vejam! „Chraň tě Bůh!“, Viva! „Ať žije!“ Possas tu terminar tudo a tempo. „Kéž dokončíš vše včas.“ Haja chocolates em casa e estou feliz. „Bude doma čokoláda a nebude mi nic chybět.“ Passe bem. „Mějte se hezky.“ ; 18 ve významu poděkování: Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně) 6.1.2.2. Typ větně kongruenční Konjunktiv přítomného času se v typu větně kongruenčním objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, Deus queira que, tomara, pudera. Zatímco ve větně nekongruenčním typu má konjunktiv modální význam imperativní (tedy apelově přímý), tak v typu větně kongruenčním má konjunktiv modální význam deiziderativní. To znamená, že „[12]charakterizuje děj predikátoru jako předmět neapelově orientované vůle.“ Použití konjunktivu přítomného času se tedy vztahuje na: 19 věty přací, v nichž se používá konjunktivu přítomného času pro vyjádření splnitelného přání, má konjunktiv faktibilní povahu, protože vyjadřuje potencionálnost s otevřenou možností realizace. Oxalá corra tudo bem. „Kéž/ať vše dobře dopadne!“ Tomara que não chova. „Kéž nebude pršet!/Hlavně ať neprší!“. Deus queira que não seja nada de grave. „Kéž/jen ať to není nic vážného.“ Quem me dera que tenhas razão. Kéž máš pravdu!“ 20 věty hlavní vyjadřující non-reálný děj s potencionální otevřenou možností realizace. V nich lze použít jak indikativu, tak konjunktivu či infinitivu. Použití modusu závisí na výběru lexikálních prostředků. Pro vyjádření non-reálného děje s možnou realizací existují 4 konstrukce. Pro příklad uvádíme 4 synonymní věty s významem „Asi půjde dnes odpoledne do práce.“ 1. ser capaz+infinitiv É capaz de ir trabalhar hoje à tarde. 1. se calhar+indikativ Se calhar vai trabalhar hoje à tarde 2. indikativ + talvez: Ele vai trabalhar, talvez hoje à tarde 3. talvez + konjunktiv Talvez ele vá trabalhar hoje à tarde. 21 věty zvolací: Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“ 22 věty nepřímého rozkazu, které mohou být použity s podmětem, který je však uvozený obligatorně uvozovací spojkou que:[13] Eles que não digam nada! „Oni ať nic neříkají.“ 6.1.2.3. Typ souvětně kongruenční: souvětí přímo modální. Použití souvětně kongruenční se odvíjí od sémantické i syntaktické závislosti věty vedlejší na větě hlavní. Přítomnost konjunktivu ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětých), které jsou uvozeny spojkou que , je dána modálním významem slovesa věty hlavní, proto se tato souvětí nazývají přímo modální. Čas konjunktivního tvaru je vždy podmíněn časem slovesa ve větě hlavní. Pokud je sloveso věty hlavní je v přítomném či budoucím čase, pak ve větě vedlejší je konjunktiv přítomného času, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní současnost či následnost: 1. přání, vůli, očekávání (tj. slovesa s modálním významem volním); 2. zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa direktivní); 3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení; 4. nutnost (tj. výrazy a slovesa nutnostní); 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s modálním významem hodnotícím); 6. možnost a nemožnost (tj. výrazy a slovesa s modálním významem možnostním); 7. pochybnost, nejistotu (tj. výrazy s modálním významem dubitativním); 8. pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem probabilitativním); 9. domněnku názorové sloveso v záporu nebo v otázce. věta hlavní věta vedlejší substantivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti či následnosti k větě hlavní 1. přání, vůli, očekávání, (modální význam volní či přací): věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja que a Matilde lhe dê um beijo. „Rui chce/ si přeje, aby ho Matylda políbila.“ 2. zákaz, žádost, povolení (slovesa s modálním významem žádacím): věta hlavní věta vedlejší O Pedro pede „Petr žádá, que o diretor o receba. aby ho ředitel přijal.“ 3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení (slovesa s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně (doporučovat, navrhovat): věta hlavní věta vedlejší O Rui sugere/aconselha „Rui navrhuje/doporučuje, que a Sara vá ao médico. aby si Sára zašla k lékaři.“ 4. nutnost, důležitost, potřebu anebo také vhodnost (výrazy a slovesa vyjadřující modální význam volní s významem vůle objektivní): věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso/importante „Je nutné/důležité que a Matilde vá ao médico. aby si zašla Matylda k lékaři.“ 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (slovesa s modálním významem hodnotícím): věta hlavní věta vedlejší É pena „Je škoda, que não estejas aqui connosco. že tady nejsi s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me/É bom „Těší mě/To je dobře, que estejas aqui connosco. že jsi tady s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Receio/admira-me „Obávám se/udivuje mne, que o banco esteja fechado. že je banka zavřená.“ 6. možnost, nemožnost (výrazy a slovesa s modálním významem možnostním - potencionálním): věta hlavní věta vedlejší É possível/impossível „Je možné/není možné, que não venha. že nepřijde.“ 7. pochybnost, nejistotu, (výrazy s modálním významem dubitativním): věta hlavní věta vedlejší Duvido /não é certo/não tenho a certeza „Pochybuji/není jisté/nejsem si jist, que venha. že přijde.“ věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza „Není jisté/nejsem si jist, que venha. že přijde. Výrazy dubitativní povahy vyskytující se v hlavní větě v záporném tvaru nebo v opačném významu: ser certo „být jisté“, ter a certeza „být si jist“, não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“, atd. vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. věta hlavní věta vedlejší Não duvido/É certo „Nepochybuji/je jisté, que o banco está aberto. že je banka otevřená.“ 8. pravděpodobnost (výrazy s modálním významem probabilitativním) věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável „Je (ne)pravděpodobné, que venha. že přijde.“ 9. domněnku názorové sloveso v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não acho „Nemyslím si, que o banco esteja aberto. že je otevřená banka.“ Konjunktiv se může fakultativně vyskytovat po slovesech achar, crer, julgar, pensar v rozvitých ve větě vedlejší, která vystihuje dubitativní povahu děje: věta hlavní věta vedlejší Penso que „Myslím, ele esteja com febre že má teplotu.“ 6.1.2.4. Typ souvětně nekongruenční (souvětí nepřímo modální) 6.1.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Tento typ použití zahrnuje v sobě mody syntakticky závislé, ale sémanticky nezávislé. Použití modusu ve větě vedlejší tedy nesouvisí s modem věty hlavní tak, jak tomu bylo v předchozím případě. Konjunktiv v nich ale může také sloužit k vyjádření non-reálného významu ve větách vedlejších vztažných, kde vyjadřuje otevřenou možnost realizace, přání, vůle, žádané vlastnosti, apod. Často jsou tyto věty vedlejší uvozeny vztažnám zájmenem que, o que, quem, cujo, ale také neurčitými zájmeny a alguém, algo, ninguém, nada, či neurčitými adverbiálními zájmeny onde a como. V češtině se často v překladu těchto vět objevuje podmiňovací způsob. Použití indikativu či konjunktivu se odvíjí od povahy antecedenta. Ten může být buď reálný (pak je ve větě vedlejší indikativ) nebo non-reálný (pak je ve větě vedlejší konjunktiv). Čas konjunktivu se odvíjí od věty hlavní. Pokud je slovesný výraz v přítomném či budoucím čase nebo v imperativu, pak ve větě vedlejší se vyskytuje konjunktiv v přítomném čase, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní současnost. Následnost se u adjektivních vět vedlejších s významem non-reálným vyjadřuje konjunktivem futura (viz kapitola 6.6.2.2.). věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti k větě hlavní věta hlavní věta vedlejší Precisamos de uma secretária “Potřebujeme sekretářku, que fale bem português. která by mluvila portugalsky.“ věta hlavní věta vedlejší Não está aqui ninguém Není tady nikdo, que me responda? kdo by mi odpověděl? Je nutné však v případě použití určitého členu u podstatného jména ve větě vedlejší použít indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Está aqui a senhora Je tady ta paní, que fala português? která mluví portugalsky? 6.1.2.4.1. Vedlejší věty adverbiální Dalším typem vět vedlejších jsou věty vedlejší okolnostní. K těmto větám vedlejším patří podle tradičního dělení vedlejší věta okolnostní časová, způsobová, důvodová, účelová, podmínková, přípustková a místní. Moderní klasifikace však počítají s větším počtem adverbiálních vět. V některých případech jsou modální významy v těchto vedlejších větách druhořadé a neodpovídají modálním formám, které tento význam obvykle vyjadřují. Konjunktivní tvar ve vedlejší větě je v přítomném čase v případě, že sloveso věty hlavní je v čase budoucím či přítomném. Může vyjádřit jak vztah následnosti, tak vztah současnosti k větě hlavní. věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti či následnosti k větě hlavní Vedlejší věty adverbiální účelové jsou uvozeny například spojkou para que, a fim de que, de modo que „aby“ a konjunktiv přítomný vyjadřuje děj současný nebo následný k větě hlavní. věta hlavní věta vedlejší Eu digo isto „Já to říkám proto, para que o saibas/para que o faças. abys to věděl/ abys to udělal.“ Vedlejší věty adverbiální podmínkové se slovesem v konjunktivu přítomného času jsou uvozeny například spojkou caso, desde que „jestliže, pokud“, sem que , a menos que , a não ser que „pokud ne, aniž, ledaže“, nikdy však se spojkou se „jestliže“ Sloveso v konjunktivu přítomného času v těchto větách vyjadřuje současnost nebo následnost potenciálního děje s otevřenou možností realizace. Temporální význam faktibilní podmínky je určen většinou kontextově, často je však také dvouznačný. věta hlavní věta vedlejší Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te desde que/caso o desejes. „Já ti zavolám, pokud/jestliže si to přeješ/budeš přát.“ věta hlavní věta vedlejší Não podes/não poderás ir ao cinema sem que pagues a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud/jestliže nezaplatíš vstupné.“ Pro vyjádření reálného významu se v těchto větách může použít spojky se a sloveso v indikativu: věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te „Zatelefonuji ti, se o desejas. jestli si to přeješ.“ Podes/ poderás ir ao cinema „Můžes/budeš moci jít do kina, se pagas a entrada. jestliže zaplatíš vstupenku.“ Telefona-me „Zatelefonuj mi, se pretendes falar comigo. jestliže si přeješ se mnou mluvit.“ Konjunktiv přítomného času se nikdy nevyskytuje ve větách vedlejších uvozených spojkou se: věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te *se o desejes. Não podes/não poderás ir ao cinema *se não pagues a entrada. Telefona-me *se não seja muito tarde. Ela não te ouve/ouvirá *se não grites. Konjunktiv přítomného času se vyskytuje ve vedlejších větách adverbiálních časových vyjadřujících bezprostřední předčasnot či následnost, které jsou uvozeny například spojkou antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“ a assim que „jakmile“. věta hlavní věta vedlejší Como/vou comer um pouco de bolo antes que acabe. „Vezmu si kousek koláče dříve, než se sní.“ věta hlavní věta vedlejší Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que nos dêem novas instruções. „Budeme pokračovat v práci, dokud nám nedají nové instrukce.“ věta hlavní věta vedlejší Telefono-te/vou telefonar-te logo que me despache.“ „Zavolám ti, jakmile skončím v práci.“ Konjunktiv přítomného času se vyskytuje také ve větách vedlejších přípustkových, které vyjadřují podmínku vylučující výsledek děje věty hlavní. V těchto větách dochází k formalizovanému použití konjunktivu, protože ten ne vždy vyjadřuje non-reálnou podmínku, ale také podmínku faktibilní . Věty vedlejší přípustkové jsou pak nejčastěji uvozeny přípustkovými spojkami: ainda que, embora, mesmo que, se bem que, ainda que, všechny s významem „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo nem que „ani kdyby“. věta vedlejší věta hlavní Mesmo que/emobra/ainda que chova vamos ao futebol. „I když prší, jdeme/půjdeme na fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que ele não saiba línguas nunca tem problemas quando viaja. „I když neumí cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“ Určité zvláštnosti vykazuje přípustková spojka apesar de, která se však používá výhradně s infinitivním tvarem: Apesar de o tempo estar bom, fico em casa. „Přestože je hezky, zůstanu doma.“ V některých slovnících a školských učebnicích se sice zmiňuje možnost použití konjunktivu po apesar de que, nicméně ve skutečnosti je toto použití velmi sporadické: somos homens da selva, apesar de que as selvas já nem sequer existem» . „ Jsme domorodci, přestože pralesy již téměř neexistují….“ Ve větách vedlejších způsobových dochází k důslednému rozlišování dvou modotemporálních funkcí indikativu a konjunktivu. Konjunktiv zde slouží pro vyjádření non-reálného významu s otevřenou potenciální možností realizace, indikativ pak má význam reálný a pouze konstatuje daný stav. Způsobové věty vedlejší jsou uvozeny spojkami de maneira que, de forma que, de modo que a v překladu pak mají dva významy: „tak, aby“, nebo „tak, že“. V některých klasifikacích vět vedlejších je spojka de modo que spojená s konjunktivem považována za spojku účelovou. věta hlavní věta vedlejší + konjunktiv Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouçam bem. „Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“ věta hlavní věta vedlejší + indikativ Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouvem/ouvirão bem. „Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, že ji všichni slyší/uslyší.“ 62. KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU 6.2.1. Morfematická struktura Konjunktiv minulého času („conjuntivo do pretérito“) se tvoří z konjunktivu přítomného času slovesa ter nebo haver[14] a z příčestí minulého významového sloves (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2., 5.4.1.3.). TENHA + příčestí TENHAMOS + příčestí TENHAS + příčestí TENHAIS + příčestí TENHA + příčestí TENHAM + příčestí 6.2.2. Sémantický rozbor konjunktivu minulého času Konjunktiv minulého času se vyskytuje ve všech typech modálních vět, kromě typu větně nekongruenčního. Z hlediska vidového se u něj ztrácí rys atéličnosti. Minulý čas složený v konjunktivu vyjadřuje děje dokonavé, které se uskutečnily před dějem věty první, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase nebo v imperativu. 6.2.2.1. Typ větně kongruenční V typu větně kongruenčním se vyskytuje konjunktiv minulého času v přacích větách uvozených výrazem: oxalá, talvez. V tomto případě má konjunktiv význam non-reálný s otevřenou potenciální možností v blízké minulosti. Oxalá tenha tido essa sorte! „Kéž měl štěstí“, Deus queira que ela não tenha fugido». “Kéž neutekla.” Také může mít význam potencionální možnosti v blízké minulosti: Talvez tenha caído mal „Asi špatně dopadl.“ 6.2.2.2. Typ souvětně kongruenční V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní. Zatímco minulý složený čas má v indikativu imperfektní a repetitivní povahu, v konjunktivu vyjadřuje perfektní děj, který časově předchází ději věty hlavní, jejíž sloveso může být v přítomném či budoucím čase, popřípadě v imperativu. věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: přítomný temporální význam: pretéritní vidový význam: perfektní vztah k VH: předčasnost Nejčastější výskyt konjunktivu minulého času byl zaznamenán tam, kde se v hlavní větě nacházejí výrazy s modálním významem hodnotícím, poetnciálním, dubitativním a probabilitativním: Avaliativní výrazy ve VH: věta hlavní věta vedlejší É pena/ Lamento/Tenho pena „Je škoda/Je mi líto/ Mrzí mě, que não tenhas estado aqui connosco. že jsi tady nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me/É bom „Těší mě/ To je dobře, que tenhas feito todos os exames. že jsi složila všechny zkoušky.“ věta hlavní věta vedlejší Receio/Admira-me „Obávám se/Divím se, que se tenha perdido na cidade že ve městě zabloudil.“ Dubitativní a potencionální výrazy ve VH: věta hlavní věta vedlejší É possível/ É impossível/ Duvido „Je možné/Je nemožné/Pochybuji que tenha perdido o autocarro. že zmeškal autobus.“ věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza „Není jisté/nejsem si jist, que tenha passado no exame. že udělal zkoušku.“ Výrazy s modálním významem probabilitativním ve VH: věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável „Je pravděpodobné/nepravděpodobné, que tenha fugido ao estrangeiro. že utekl do zahraničí.“ Výrazy esperar a pedir desculpa se ve VH. věta hlavní věta vedlejší O Rui espera „Rui doufá, que a Matilde já se tenha despachado do trabalho. že Matylda již skončila v práci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora „Rui se omluvá paní učitelce, que não tenha feito os trabalhos de casa. že neudělal domácí úkoly.“ Domněnka či názorové sloveso v záporu v VH. věta hlavní věta vedlejší Não acho „Nemyslím si, que o banco tenha estado aberto a essa hora. že v tu dobu byla otevřená banka.“ Modotemporální funkce konjunktivu se může sporadicky vyskytnout i po slovesech pensar, julgar, crer, achar. V tom případě konjunktiv vystihuje dubitativní povahu minulého děje: Penso que ele tenha estado com febre „ Myslím, že měla teplotu.“ 6.2.2.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého Slovesa direktivní s modálním významem žádacím a některá slovesa volitivní s modálním významem volním či přacím, či některé výrazy nutnostní v hlavní větě téměř vylučují použití konjunktivu minulého času ve větě vedlejší. Pokud se vyskytuje, pak má kuriozně temporální význam budoucí, odvoditelný však od jednotlivých významů, z něhož se tato konstrukce skládá. V tom případě ale rodilí mluvčí upřednostňují použití konjunktivu přítomného času. věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja/pede „Rui chce/ si přeje,/žádá que a Matilde tenha feito/faça o trabalho até às oito. aby Matylda měla hotovou/udělala tu práci do osmé hodiny.“ Věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso/importante „Je nutné/důležité que tenhas terminado/termines o relatório até às nove horas. abys měl hotovou/dokončil zprávu do devíti hodin.“ 6.2.2.3. Typ souvětně nekongruenční 6.2.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Použití minulého konjunktivu ve větách vedlejších vztažných, kde vyjadřuje otevřenou možnost realizace, přání, vůle, žádané vlastnosti, apod. Použití indikativu či konjunktivu se odvíjí od povahy antecedenta. Ten může být buď reálný v minulosti (pak je ve větě vedlejší indikativ) nebo non-reálný v minulosti (pak je ve větě vedlejší konjunktiv). Čas konjunktivu se odvíjí od věty hlavní. Pokud je slovesný výraz v přítomném či budoucím čase nebo v imperativu, pak ve větě vedlejší se vyskytuje konjunktiv v přítomném čase, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní přečasnost. věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: pretéritní vid: dokonavý vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Estamos à procura de uma pessoa „Hledáme někoho, que tenha visto o acidente. kdo viděl tu nehodu?“ věta hlavní věta vedlejší Não está aqui ninguém „Není tady nikdo, que tenha estado na conferência? kdo byl na konferenci?“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Está aqui a senhora „Je tady ta paní, que queria falar consigo, sr. Pereira. která s vámi chtěla mluvit, pane Pereiro.“ 6.2.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Konjunktiv minulého času ve větách vedlejších okolnostních vyjadřuje minulou okolnost, která časově předchází ději věty hlavní, který vyjádřen slovesným výrazem v přítomném či budoucím čase, popř. v imperativu. věta hlavní věta vedlejší adverbiální PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: pretéritní vid: perfektní vztah k VH: předčasnost Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivním tvaru minulého času v případě, že je jím vyjádřena podmínka splněná či nesplněná v minulosti, která ovlivňuje děj věty hlavní. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkami caso, desde que, sem que. věta hlavní věta vedlejší Eu vou/irei contigo caso/desde que já me tenhas pago o bilhete. „Já jedu/pojedu s tebou, pokud jsi mi již zaplatil lístek.“ věta hlavní věta vedlejší Não podes dizer se filme é bom ou mau sem que o tenhas visto ainda. „Nemůžeš/nebudeš moci říct, jestli ten film byl dobrý nebo špatný, pokud jsi ho ještě neviděl.“ Po spojce se „jestliže“ se ve větách příslovečných podmínkových konjunktivu minulého času nepoužívá. věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Eu vou/irei contigo *se já me tenhas pago o bilhete. Não podes dizer se filme é bom ou mau *se não o tenhas visto ainda. Ele não sabe nada *se não lhe tenhas dito tudo. O avó não te ouve/ouvirá *se não lhe tenhas posto o aparelho no ouvido. Pro vyjádření reálné podmínky uskutečněné v minulosti slouží ve větách uvozených spojkou se indikativ: věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Eu vou/irei contigo se já me pagaste o bilhete. Não podes dizer se filme é bom ou mau se não o viste ainda. Ele não sabe nada se não lhe disseste tudo. O avó não te ouve/ouvirá se não lhe puseste o aparelho no ouvido. Ve větách vedlejších přípustkových dochází stejně jako v přítomném čase (viz kapitola 6.1.2.4.2) k formalizovanému použití konjunktivu minulého času, který vyjadřuje jak přípustku reálnou tak přípustku non-reálnou vylučující uskutečnění děje věty hlavní. Pro připomenutí uvádíme nejčastěji používané přípustkové spojky: ainda que, embora, mesmo que, se bem que, ainda que, všechny s významem „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo nem que „ani kdyby“. věta vedlejší věta hlavní Mesmo que tenha chovido vamos treinar o futebol. „I když pršelo, jdeme/půjdeme trénovat fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Embora tenham ganho muito dinheiro não posso emprestar-te nada. „I když jsem vydělal hodně peněz, nemohu ti žádné půjčit.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que o tenha prometido ela não nos ajuda/não vai ajudar-nos nada. „I když to slíbila, nepomáhá/nepomůže nám vůbec.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que não tenha aprendido línguas nunca tem problemas quando viaja. „I když se nenaučil cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“ 6.2.2.4.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají temporální význam futurální, přičemž vyjadřují děje, které jsou považovány za dokonané v budoucnosti. věta hlavní věta vedlejší adverbiální PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: budoucí vid: perfektní vztah k VH: následnost Tomuto významu také odpovídá futurální povaha časových spojek: antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“,, logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“. V tomto případě je však častější použití konjunktivu přítomného času. věta hlavní věta vedlejší Como/vou comer um pouco de bolo antes que se tenha acabado/se acabe. “Vezmu si kousek koláče dříve, než bude snězený/se sní.“ věta hlavní věta vedlejší Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que tenham terminado/terminem o novo projecto. “Budeme pokračovat v práci, dokud nebudou mít hotový/neukončí nový projekt.“ 6.3.KONJUNKTIV IMPERFEKTA 6.3.1.Morfematická struktura 6.3.1.1. Slovesa pravidelná Konjunktiv imperfekta („conjuntivo do imperfeito“) se v portugalštině tvoří z tvaru ve 3. os. množného čísla minulého času jednoduchého nahrazením jeho koncovek –aram,- eram, -iram příslušnými koncovkami pro jednotlivé konjugační třídy uvedenými níže v tabulkách. U pravidelných sloves je tedy časování následující: 1.konjugační třída slovesa ukončená na –ar. -asse -ássemos falar „mluvit“ fal(aram) „mluvili“ falasse falássemos -asses -ásseis falasses falásseis -asse -assem falasse falassem 2.konjugační třída slovesa ukončená na –er. -esse -êssemos/éssemos escrever „psát“ escrev(eram)„psali“ escrevesse escrevêssemos -esses -êsseis/ésseis escrevesses escrevêsseis -esse -essem escrevesse escrevessem U slovesných tvarů druhé konjugační třídy v 1. a 2. os. sg. a pl. u pravidelných sloves převažuje použití cirkumflexního přízvuku: comêssemos, devêssemos, u nepravidelných sloves pak dochází k otevření přízvučné samohlásky a po užití přízvuku ostrého: (fizéssemos, quiséssemos, coubéssemos, puséssemos, tivéssemos). 3.konjugační třída slovesa ukončená na –ir. -isse -íssemos partir „odejít“ part(iram)„odešli“ partisse partíssemos -isses -ísseis partisses partísseis -isse -issem partisse partissem 6.3.1.2. Slovesa nepravidelná Slovesa s nepravidelným časem minulým pak ve tvarech konjunktivu imperfekta musí také vycházet z nepravidelného tvaru třetí osoby množného čísla minulého času jednoduchého. Jinak platí stejné pravidlo jako u pravidelných sloves: tedy tvar konjunktivu imperfekta vytvoříme odtržením koncovek Připomeňme, že jde o následující slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být, mít“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“ querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“ pak při konjunktivních tvarech. caber „vejít se“ -► 3.os.pl P.P.S.[15] couberam coubesse coubéssemos coubesses coubésseis coubesse coubessem Podobně se časují: descaber „být nevhodný“, poder „moci“ -► 3.os.pl P.P.S. puderam pudesse pudéssemos pudesses pudésseis pudesse pudessem ver „vidět“ -► 3.os.pl P.P.S. viram visse víssemos visses vísseis visse vissem Připomeňme jen, že slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou v jednoduchém čase minulém oznamovacího způsobu, a tudíž i v konjunktivu imperfekta, pravidelná: prover „vybavit, zásobit“ -► 3.os.pl P.P.S. proveram provesse provêssemos provesses provêsseis provesse provessem desprover „zbavit“ -► 3.os.pl P.P.S. desproveram desprovesse desprovêssemos desprovesses desprovêsseis desprovesse desprovessem dar „dár“ -► 3.os.pl P.P.S. deram desse déssemos desses désseis desse dessem haver „být“ -► 3.os.pl P.P.S. houveram houvesse houvéssemos houvesses houvésseis houvesse houvessem ir „jít“ a ser „být“► 3.os.pl P.P.S. foram (koncovka –oram je nahrazena atypickými koncovkami konjunktivu imperfekta –osse,-osses,-osse,-ôssemos, ôsseis, ossem) fosse fôssemos fosses fôsseis fosse fossem estar „být“ -► 3.os.pl P.P.S. estiveram estivesse estivéssemos estivesses estivésseis estivesse estivessem dizer „říci“ -► 3.os.pl P.P.S. disseram dissesse disséssemos dissesses dissésseis dissesse dissessem Stejně se časují v konjunktivu imperfekta take odvozená slovesa: condizer (1.os.sg. ►condissesse), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ►contradissesse), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ►desdissesse), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ►entredissesse), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ►maldissesse), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ►predissesse), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ►redissesse). fazer „dělat“ -►3.os.pl P.P.S. fizeram fizesse fizéssemos fizesses fizésseis fizesse fizessem Stejně se časují v konjunktivu imperfekta take odvozená slovesa: desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ►desfizesse), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ►malfizesse), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ►perfizesse), refazer „předělat“ (1.os.sg. ►refizesse) a satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ►satisfizesse). trazer „přinést“ -► 3.os.pl P.P.S. trouxeram trouxesse trouxéssemos trouxesses trouxésseis trouxesse trouxessem querer „chtít“ -► 3.os.pl P.P.S quiseram quisesse quiséssemos quisesses quisésseis quisesse quisessem Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v minulém čase. Proto i jeho konjunktivní tvar bude pravidelný. requerer „žádat“ -► 3.os.pl P.P.S. requereram requeresse requerêssemos requeresses requerêsseis requeresse requeressem saber „vědět“ -► 3.os.pl P.P.S. souberam soubesse soubéssemos soubesses soubésseis soubesse soubessem pôr „položit, klást“ -► 3.os.pl P.P.S. puseram pusesse puséssemos pusesses pusésseis pusesse pusessem Stejně se časují také slovesa antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ►antepusesse), apor „připojit“ (1.os.sg. ►apusesse), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ►decompusesse), expor „vyložit“ (1.os.sg. ►expusesse), impor „vnutit“ (1.os.sg. ►impusesse), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ►indispusesse), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ►opusesse), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupusesse), repor „nahradit“ (1.os.sg. ►repusesse), sobrepor „položit na sebe“ (1.os.sg. ►sobrepusesse), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ►supusesse), transpor „překročit“ (1.os.sg. ►transpusesse). ter „mít“ -► 3.os.pl P.P.S. tiveram tivesse tivéssemos tivesses tivésseis tivesse tivessem Stejně se časují take slovesa abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ►abstivesse), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ►contivesse), deter „zadržet“ (1.os.sg. ►detivesse), entreter „bavit“ (1.os.sg. ►entretivesse), manter „udržet“ (1.os.sg. ►mantivesse), obter „získat“ (1.os.sg. ►obtivesse), reter „zadržet“ (1.os.sg. ►retivesse), suster „podepřít“ (1.os.sg. ►sustivesse). vir „přijít“ -► 3.os.pl P.P.S. vieram viesse viéssemos viesses viésseis viesse viessem Stejně se časují také slovesa advir „přihodit se“ (1.os.sg. ►adviesse), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ►contraviesse), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ►interviesse), provir „pocházet“ (1.os.sg. ►proviesse). . Pro srovnání uvádíme tvary sloves ver a vir v konjunktivním tvaru imperfekta. vir z tvaru vieram (zachováno ie) ver z tvaru viram (vzoru ouvir - ouvisse) viesse viéssemos visse víssemos viesses viésseis visses vísseis viesse viessem visse vissem 6.3.2. Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta 6.3.2.1 Typ větně kongruenční Konjunktiv imperfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Ve větách přacích, v nichž se používá konjunktivu imperfekta pro vyjádření nesplnitelného přání v přítomnosti, může mít konjunktiv význam eventuální, kdy charakterizuje non-reálný děj jako děj s neudanou možností realizace, to znamená, že perspektiva jeho realizace zůstává v oblasti potenciálnosti, v oblasti představ a pravděpodobnost jeho uskutečnění je téměr nulová, jak dokládají následující příklady: Os meus pais estão no estrangeiro. Oxalá estivessem cá comigo. „Rodiče jsou v zahraničí. Kéž by tu byli se mnou.“ Ele não pode vir à festa. Oxalá pudesse vir. „On nemůže přijít na oslavu. Kéž by mohl přijít“. Não tenho dinheiro para as férias. Oxalá tivesse. „Nemám peníze na dovolenou. Kéž bych měl.“ Ve významu non-reálného děje s potencionální otevřenou možností realizace v minulosti se používá tohoto konjunktivu ve spojení s lexikálním prostředkem talvez „snad, asi“. Ele foi trabalhar, talvez, hoje à tarde.= Talvez ele fosse trabalhar hoje à tarde. 6.3.2.3. Typ souvětně kongruenční Použití souvětně kongruenční se přímo odvíjí od modální a časové povahy slovesa věty hlavní. Konjunktiv imperfekta vyjadřuje děj atelický, který probíhá současně s dějem nebo následně po ději věty hlavní, jejíž sloveso je v některém z minulých časů nebo v podmiňovacím způsobu. Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) má však imperfektum konjuktivu temporální význam minulý : věta hlavní věta vedlejší MINULÝ ČAS /PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: minulý vztah k VH: současnost, následnost Konjunktiv imperfekta se ve vedlejší větě vyskytuje ve všech případech, jako jeho prezentní protějšek, tedy je-li ve větě hlavní sloveso (6.1.2.3.) vyjadřující zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa direktivní), souhlas, omluvu, návrh, doporučení, nutnost (tj. výrazy a slovesa nutnostní), lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s modálním významem hodnotícím), možnost a nemožnost (tj. výrazy a slovesa s modálním významem možnostním), pochybnost, nejistotu (tj. výrazy s modálním významem dubitativním), pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem probabilitativním), domněnku názorové sloveso v záporu nebo v otázce, apod. Pro každou situaci uvádíme příklad: · Ve VH je sloveso s modálním významem volním či přacím: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava „Rui chtěl/ přál si que a Sara lhe desse um beijo. aby mu Sara dala pusu.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava „Rui doufal, que a Diana lhe desse um beijo no dia dos Namorados. že mu Diana dá na Valentýna pusu.“ · Ve VH je sloveso s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O Pedro pediu „Petr požádal, que o diretor o recebesse. aby ho ředitel přijal.“ · Ve VH je sloveso s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně: věta hlavní věta vedlejší O Tiago sugeriu „Tiago navrhl, que a Joana tirasse uns dias de folga. aby si Joana vzala pár dnů dovolené.“ věta hlavní věta vedlejší O César pediu desculpa „César se omluvil paní učitelce, que não estivesse a prestar atenção. že nedává pozor.“ věta hlavní věta vedlejší O médico recomendou „Lékař doporučil, que a Matilde fosse fazer radiografia. aby šla Matylda na rentgen.“ · Slovesa nutnostní s významem vůle objektivní: věta hlavní věta vedlejší Era necessário/preciso/importante „Bylo nutné, důležité que a Matilde fosse ao médico. aby šla Matylda k lékaři.“ věta hlavní věta vedlejší Eu precisava „Potřebovala jsem, que a Matilde fosse buscar o pão. aby zašla Matylda pro chléb.“ · Slovesa s modálním významem hodnotícím: věta hlavní věta vedlejší Era pena „Byla škoda, que não estivesses ali connosco. že jsi tam nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agradou-me/ Era bom „Měl jsem radost, que estivesses ali connosco. že jsi tam byl s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Receava „Obávala jsem se, que se perdessem na cidade. že ve městě zabloudí.“ věta hlavní věta vedlejší Admirava-me „Divil jsem se, que falasses mal de mim. že o mně špatně mluvíš.“ · Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním: věta hlavní věta vedlejší Era (im) possível „Bylo/Nebylo možné, que chegasse atrasado. že se opozdí.“ · Výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava „Pochyboval jsem, que aceitasse o convite. že přijme pozvání.“ věta hlavní věta vedlejší Não era certo/não tinha a certeza „Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, que viesse. jestli přijde.“ Tyto výrazy vyskytující se v hlavní větě, označují jistotu, jako ser certo/ ter a certeza „být si jist“, não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“ atd. vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. věta hlavní věta vedlejší Não duvidava „Nepochyboval jsem, que viria že přijde.“ věta hlavní věta vedlejší Era certo/ tinha a certeza „Bylo jisté/ byl jsem si jist, que iria connosco ao teatro. že s námi půjde do divadla.“ · Výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo (ne) pravděpodobné que viesse. že přijde.“ věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo (ne)pravděpodobné , que o banco estivesse aberto. že byla banka otevřená.“ · Sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não achava „Nemyslela jsem si que o banco estivesse aberto. že byla banka otevřená.“ věta hlavní věta vedlejší Não parecia „Nezdálo se, que estivesses preocupado. že jsi měl starosti.“ 6.3.2.4. Typ souvětně nekongruenční 6.3.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Použití slovesného modusu ve větách vedlejších vztažných se odvíjí od povahy antecedenta stejně jako v předchozích kapitolách (6.1.2.4.1. 6.2.2.3.1). Antecedent může být buď reálný (pak je ve větě vedlejší použito indikativu) nebo non-reálný (pak je sloveso věty vedlejší v konjunktivu). Pokud je sloveso věty hlavní v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného) nebo v kondicionálu a propozice vedlejší věty vztažné vyjadřuje současnost či následnost vzhledem k větě hlavní, pak se použije konjunktivu imperfekta. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší Precisávamos de uma secretária „Potřebovali bychom/jsme sekretářku, que soubesse falar português. která by uměla portugalsky.“ věta hlavní věta vedlejší Não estava ali ninguém „Nebyl tam nikdo, que estivesse interessado no assunto. kdo by se o to zajímal.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Estava ali a senhora „Byla tam ta paní, que queria falar com o sr. Pereira. která si přála mluvit s panem Pereirou.“ 6.3.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Za stejných podmínek se používá konjunktivu imperfekta ve větách vedlejších okolnostních. Ve větách vedlejších se konjunktivu imperfekta používá v případě, že sloveso v hlavní větě je v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného), popřípadě v kondicionálu. Vedlejší věta pak vyjadřuje současnost nebo následnost. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: současnost/následnost * Vedlejší věty adverbiální účelové: věta hlavní věta vedlejší Eu disse-te isso/ telefonei-te para que o soubesses/ para que te pudesses preparar. „Já jsem ti to řekl proto, abys to věděl/ aby ses mohl připravit.“ * Vedlejší věty adverbiální časové: věta hlavní věta vedlejší Decidiu afastar-se antes que fosse expulso. „Rozhodl se odejít dříve, než by ho vypověděli ze země.“ věta hlavní věta vedlejší Continuaram no trabalho até que lhe dessem novas instruções. „Pokračovali v práci, dokud jim nedaly nové instrukce.“ věta hlavní věta vedlejší O novo director aboliu as taxas logo que tomou posse. „Nový ředitel zrušil poplatky, hned po té, co se ujal funkce.“ * Vedlejší věty přípustkové: věta vedlejší věta hlavní Mesmo que chovesse fomos/iríamos ao futebol. „I když pršelo, šli jsme/bychom na fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Embora o tempo estivesse bom ficámos em casa. „Přestože bylo pěkné počasí, zůstali jsme doma.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que estivesse cansada ajudou-me no trabalho. „I když byla unavená, pomohla mi v práci.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que ele não soubesse línguas nunca tinha problemas quando viajava. „I když neuměla cizí jazyky, neměla při cestování nikdy problém.“ * Vedlejší věty způsobové: věta hlavní věta vedlejší Ela falava em voz alta de modo que todos a ouvissem bem. (vedlejší účelová) „Ona mluvila nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“ věta hlavní věta vedlejší Ela falava em voz alta de modo que todos a ouviam bem. „Ona mluvila nahlas tak, že ji všichni dobře slyšeli.“ * Vedlejší věty podmínkové: (imperfeketum vyjadřuje podmínku potenciální eventuální) věta hlavní věta vedlejší Telefonava-te/telefonar-te-ia se/desde que o desejasses. „Já bych ti zavolal, kdyby sis to přál.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderias/não podias ir ao cinema sem que pagasses a entrada. „Nemohl bys jít do kina, kdybys nezaplatil.“ věta hlavní věta vedlejší Ela não te ouviria/ouvia a não ser que gritasses. „Neslyšela by tě kdybys nekřičel.“ V těchto větách vedlejších hovoříme o konjunktivu potenciálním eventuálním, který vyjadřuje a) děj potenciální s neudanou možností realizace v přítomnosti (zůstávající pouze v oblasti představ), b) děj s otevřenou možností realizace v budoucnosti c) děj nebo podmínku ireálnou či kontrafaktickou: a) Se o Zé pudesse ajudar-te, seria óptimo. „Kdyby ti Zé mohl pomoci, bylo by to skvělé.“ (možné) b) Se estivesses aqui comigo, estaria feliz. „Kdybys tu byl se mnou, byl bych šťastný.“ (možné, ale téměř nereálné) c) Se o Zé fosse teu amigo, terias sido|/|tinhas sido convidado para a festa. „Kdyby byl Zé tvůj přítel, pak bys býval byl pozván na oslavu.“ (nemožné, ireálné) c) Se os homens tivessem asas, tudo seria diferente. „Kdyby měl člověk křídla, bylo by vše jiné.“ (kontrafaktické) * Vedlejší věty srovnávací, které vyjadřují srovnání s non-reálným významem. Ele sobe as árvores como se fosse um macaco. „Leze po stromech jako opice.“ Ela fala francês como se fosse uma francesa. „Ona mluví francouzsky rodilá Francouzka.“ Eles tratam-me como se fosse o filho deles. „Chovají se ke mně, jako kdybych byl jejich syn.“ Ela fala como se entendesse o assunto. „Ona mluví, jako kdyby tomu rozuměla.“ 6.4. KONJUNKTIV IMPERFEKTA/PERFEKTA 6.4.1. V typu souvětně kongruenčním V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální), kdy se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní, je možné použití konjunktivu imperfekta, který má silnější modální hodnotící a dubitativní či potencionální význam, než konjunktiv minulého času. Toto nahrazení je individuální. Uvádíme jen ty příklady, které byly použity rodilými mluvčími. věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU (slabší modální význam) KONJUNKTIV IMPERFEKTA (silnější modální význam) temporální význam: pretéritní vidový význam: perfektní časový vztah k VH: předčasnost * Výrazy s modálním významem hodnotícím v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É pena/É bom „Je škoda, que não tenhas estado/estivesses ali connosco že jsi tam nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me „Jsem rád, que tenhas estado/estivesses ali connosco. že jsi tam byl s námi.” věta hlavní věta vedlejší Receio „Obávám se, que se tenha perdido/perdessem na cidade. že ve měste zabloudil.“ věta hlavní věta vedlejší Admira-me „Udivuje mne, que tenha falado/falasse mal de mim. že o mně špatně mluvil.“ * Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É possível „Je možné, que tenha perdido/perdesse o autocarro. že zmeškal autobus.” věta hlavní věta vedlejší É possível „Je možné, que tenha ficado/ficasse triste ao saber a notícia. že byl smutný, když se dozvěděl tu zprávu.“ . * Výrazy doufat a omluvit se ve VH: věta hlavní věta vedlejší O Rui espera „Rui doufá, que a Matilde se tenha despachado/se despachasse do trabalho. že Matylda již skončila v práci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora Rui se omluvá paní učitelce, que não tenha feito/fizesse os trabalhos de casa.. že neudělal domácí úkoly. 6.5.KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU 6.5.1 Morfematická struktura Konjunktiv předminulého času, („conjuntivo do pretérito mais-que-perfeito“) se tvoří z konjunktivu imperfekta sloves ter (v v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné sloveso haver) a z příčestí minulého významového slovesa (viz kapitoly: 5.4.1.1. 5.4.1.2., 5.4.1.3.) TIVESSE + příčestí TIVÉSSEMOS + příčestí TIVESSES + příčestí TIVÉSSEIS + příčestí TIVESSE + příčestí TIVESSEM + příčestí 6.5.2. Sémantický rozbor konjunktivu předminulého času 6.5.2.1.Typ větně nekongruenční V typu větně nekongruenčním je použití výskyt konjunktivu předminulého času spojený s významem určité kritiky, výtky a podobných sdělení, jako je následující případ: Não posso partir amanhã. Já não há vagas no voo. „Nemůžu zítra odletět. Už není místo v letadle“. Olha, tivesses reservado a tempo.[16] „měl sis rezervovat letenku včas.“ Tivesse a ambulância chegado mais cedo, ele ainda estaria vivo. „Kdyby ambulance přijela dříve, on by byl na živu.“. V tomto případě je možné větu vytvořit i následujícím způsobem: Tivesse a ambulância chegado mais cedo e ele ainda estaria vivo. „ Ambulance měla přijet dříve a on by byl ještě na živu.“. 6.5.2.2.Typ větně kongruenční Konjunktiv plus-quam-perfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Má význam ireálného, nesplnitelného přání v minulosti a charakterizuje non-reálný děj jako děj s nemožnou realizací. Os meus pais foram para o estrangeiro. Oxalá não tivessem ido. „Rodiče jeli do zahraničí. Kéž by bývali nikam neodjeli.“ Ele não podia vir à festa. Oxalá tivesse vindo „On nemohl přijít na oslavu. Kéž by býval přišel.“ Não tinha dinheiro para as férias. Oxalá tivesse tido. „ Neměl jsem peníze na dovolenou. Kéž bych býval měl.“ 6.5.2.3. Typ souvětně kongruenční Použití předminulého času konjunktivu v souvětně kongruenčním typu je možné v případě, že sloveso věty hlavní je v některém z časů minulých nebo v podmiňovacím způsobu a děj věty vedlejší je vzhledem k němu předčasný. Vyjadřuje tedy děj vidově dokonavý. věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV plusquamperfekta MINULÝ ČAS KONDICIONÁL temporální význam: minulý vztah k VH: předčasnost vidový typ: telický/konkluzivní Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) je tedy použití plus-quam-perfektního času konjunktivu následující v následujících případech: * Ve VH je sloveso pedir desculpa nebo esperar: věta hlavní věta vedlejší O Rui pediu desculpa „Rui se omluvil paní učitelce, que não tivesse prestado atenção na aula anterior. že v předešlé hodině nedával pozor.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava „Rui doufal, que a Matilde lhe tivesse comprado o livro. že mu Matylda koupila tu knihu.“ · Ve VH jsou slovesa a slovesné výrazy s modálním významem hodnotícím: věta hlavní věta vedlejší Agradou-me/Admirou-me „Měl jsem radost/Divil jsem se que o Tiago tivesse ganho a corrida. že jsi vyhrál běžecký závod.“ · Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním: věta hlavní věta vedlejší Era possível „Bylo možné, que se tivessem encontrado no dia anterior že se potkali den před tím.“ . · Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava „Pochyboval jsem, que tivesse lido todo o livro em tão curto tempo. že přečetl celou tu knihu v tak krátkém čase.“ věta hlavní věta vedlejší Não era certo/não tinha a certeza „Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, que lhe tivesse dito a verdade no dia anterior. jestli mu řekl předchozí den pravdu.“ · Ve větě hlavní jsou výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo pravděpodobné/nepravděpodobné, que lhe tivesse mentido no dia anterior. že mu předchozí den lhali.“ · Ve větě hlavní je sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não achava Nemyslela jsem si, que ele ganhasse a corrida. že vyhrál běžecký závod.“ 6.5.2.4. Typ souvětně nekongruenční 6.5.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Konjunktiv plus-quam-perfektního času se vyskytuje, pokud je sloveso věty hlavní v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného) nebo v kondicionálu a propozice vedlejší věty vztažné vyjadřuje předčasnost. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: dokonavý vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Precisávamos de falar com alguém „Potřebovali jsme mluvit s někým, que tivesse visto o acidente.. kdo viděl tu nehodu.“ věta hlavní věta vedlejší Não estava ali ninguém „Nebyl tam nikdo, que tivesse visto o acidente. kdo by viděl tu nehodu.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Estava ali a senhora „Byla tam ta paní, que tinha visto o acidente. která viděla nehodu.“ 6.5.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Konjunktivu plus-quam-perfekta se používá také ve větách vedlejších okolnostních a to v případě, že sloveso hlavní věty je v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného), popřípadě v kondicionálu. Vedlejší věta pak vyjadřuje předčasnost, kterou mohou významově vyjadřovat jen přípustkové věty vedlejší. V věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: předčasnost * Vedlejší věty přípustkové věta vedlejší věta hlavní Mesmo que tivesse chovido „I když pršelo (i když bylo napršeno), fomos/iríamos jogar futebol. šli jsme na fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que tivesse sido operada ajudou-me no trabalho. „I když byla po operaci, pomohla mi v práci.“ * Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivu plusquamperfektu v případě, že sloveso věty hlavní je ve složeném nebo jednoduchém kondicionálu nebo ve složeném plusquamperfektu indikativu. V tom případě vyjadřují modální význam kontrafaktický. Všechny podmínkové spojky, včetně spojky se, se mohou pojit s konjunktivem plusquamperfekta. věta hlavní věta vedlejší Ter-te-ia telefonado/tinha-te telefonado Já bych ti býval zavolal, se o tivesses desejado. kdyby sis to býval přál. 6.5.2.4.3. Futurální význam konjunktivu předminulého času Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají temporální význam futurální, což vyplývá také z futurální povahy časových spojek: antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“, assim que „jakmile“. V těchto případech je použití tohoto času fakultativní, přičemž častěji se používá konjunktivu imperfekta. S takovým výskytem futurálního konjunktivu předminulého času se lze setkat prakticky ve následujících typech vět vedlejších: * Ve VH je výraz s modálním významem volním či přacím: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava „Rui chtěl/ přál si, que a Matilde lhe tivesse preparado a comida. aby Matylda měla připravený oběd.“ * Ve VH je výraz s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O director pediu „Petr požádal que o Pedro tivesse terminado o relatório até às nove. aby měl Petr hotovou zprávu do devíti hodin.“ * Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním subjektivním či objektivním: věta hlavní věta vedlejší O Rui sugeriu/era preciso „Rui navrhl/Bylo potřeba que a Matilde tivesse embrulhado a prenda antes de a mãe chegar. aby měla Matylda zabalený dárek před tím, než přijde matka.“ * adverbiální věty vedlejší: věta hlavní věta vedlejší Continuámos no trabalho Pokračovali jsme v práci, até que tivessem terminado/termimassem o novo projecto. dokud nebyl hotový/neukončili nový projekt. věta hlavní věta vedlejší Esperava Doufal jsem, que se tivessem arranjado/arranjassem até às dez. že budou připraveni/se připraví do desáté hodiny. 6.6.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU 6.6.1.Morfematická struktura 6.6.1.1.Slovesa pravidelná Konjunktiv budoucího čas („conjuntivo do futuro“), se tvoří z tvaru 3. osoby minulého času jednoduchého a to nahrazením –aram, -eram, -iram koncovkami uvedenými níže v tabulkách, které zachovávají v každé konjugační třídě svou tématickou samohlásku. 1.konjugační třída slovesa ukončená na –ar. -ar -armos falar „mluvit“ falar falarmos -ares -ardes falares falardes -ar -arem falar falarem 2.konjugační třída slovesa ukončená na –er. -er -ermos escrever „psát“ escrever escrevermos -eres -erdes escreveres escreverdes -er -erem escrever escreverem 3.konjugační třída slovesa ukončená na –ir. -ir -irmos partir „odejít“ partir partirmos -ires -irdes partires partirdes -ir -irem partir partirem 6.6.1.2. Slovesa nepravidelná Ke slovesům s nepravidelným konjunktivem futura patří všechna slovesa, která jsou nepravidelná v čase minulém. Jejich koncovky ve 3.os.pl. jsou nahrazeny koncovkami uvedenými výše v tabulkách pro jednotlivé konjugační třídy. Nepravidelnost v minulém čase pak vykazují slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“. caber „vejít se“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého couberam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) couber coubermos couberes couberdes couber couberem Stejně se časuje také sloveso descaber „být nevhodný“ (1.os.sg. ► descouber). poder „moci“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puderam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) puder pudermos puderes puderdes puder puderem ver „vidět“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého viram (odthrneme –iram a nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času třetí konjugační třídy) vir virmos vires virdes vir virem Stejně se časují také slovesa: antever „předvídat“ (1.os.sg. ► antevir). , entrever „zahlédnout“ (1.os.sg. ► entrevir), rever „znovu vidět“ (1.os.sg. ► revir). Připomeňme jen, že u sloves prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou slovesa pravidelná v čase minulém. Jejich konjunktivní tvary tedy budou: prover „vybavit, zásobit“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého proveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) prover provermos proveres proverdes prover proverem desprover „zbavit“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého desproveram (odthrneme –eram a nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) desprover desprovermos desproveres desproverdes desprover desproverem dar „dár“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého deram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) der dermos deres derdes der derem haver „být“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého houveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) houver houvermos houveres houverdes houver houverem ir „jít“ a ser „být“► 3.os.pl. minulého času jednoduchého foram (koncovku –oram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času. for formos fores fordes for forem estar „být“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého estiveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) estiver estivermos estiveres estiverdes estiver estiverem dizer „říci“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého disseram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) disser dissermos disseres disserdes disser disserem Stejně se časují v konjunktivu budoucího času také slovesa condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ► condisser), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradisser), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdisser), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entredisser), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldisser), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► predisser), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ► redisser). fazer „dělat“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého fizeram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) fizer fizermos fizeres fizerdes fizer fizerem Stejné tvary budou mít take odvozená slovesa desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfizer), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfizer), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfizer), refazer „předělat“ (1.os.sg. ► refizer), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfizer). trazer „přinést“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého trouxeram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) trouxer trouxermos trouxeres trouxerdes trouxer trouxerem querer „chtít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého quiseram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) quiser quisermos quiseres quiserdes quiser quiserem Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v minulém čase. Proto i jeho konjunktivní tvar bude pravidelný. requerer „žádat“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého requereram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) requerer requerermos requereres requererdes requerer requererem saber „vědět“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého souberam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) souber soubermos souberes souberdes souber souberem pôr „položit, klást“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puseram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) puser pusermos puseres puserdes puser puserem Stejně se časují také slovesa antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepuser), apor „připojit“ (1.os.sg. ► opuser), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decompuser), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expuser), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impuser), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispuser), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ► opuser), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupuser), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► repuser), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► supuser), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transpuser). ter „mít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého tiveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu impe budoucího času rfekta druhé konjugační třídy) tiver tivermos tiveres tiverdes tiver tiverem Stejně se časují slovesa odvozená abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstiver), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► contiver), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detiver), entreter „bavit“ (1.os.sg. ► entretiver), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantiver), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtiver), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retiver), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustiver) . vir „přijít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého vieram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) vier viermos vieres vierdes vier vierem Stejné tvary konjunktivu futura mají také slovesa odvozená advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► advier), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contravier), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► intervier), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► provier). Pozor: Jak již bylo řečeno, velmi často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v minulém čas jednoduchém, a tudíž i v konjunktivním tvaru budoucího času. vir z tvaru vieram (zachováno ie) ver z tvaru viram (podle vzoru ouvir - ouviram) vier viermos vir virmos vieres vierdes vires virdes vier vierem vir virem 6.6.2.Sémantický rozbor konjunktivu budoucího Sémantický rozbor konjunktivu futura a popis jeho použití V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se slovesa ve tvaru konjunktivu futura nevyskytují. Dokonce ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití konjunktivu budoucího času je typické pro souvětí nepřímo modální. 6.6.2.2.Typ souvětně nekongruenční 6.6.2.2.1. Vedlejší věty vztažné Typ souvětně nekongruenční (souvětí nepřímo modální) Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje ve větách vedlejších vztažných s otevřenou možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané vlastnosti v budoucnosti. Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase, popř. v rozkazovacím způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost. Na rozdíl od předchozích případů, kde byl antecedent neurčitý použit s neurčitým členem nespecifickým (um), je v případě zdejším antecedent použit se členem určitým atributivním, který vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu. věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV futura PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV temporální význam: BUDOUCÍ vztah k VH: následnost vidový typ: atelický věta hlavní věta vedlejší Compra o perfume „Kup si ten parfém, que quiseres. který budeš chtít.“ Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu futura, jsou vloženy do věty hlavní: věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti pacienti, que tiverem gripe kteří budou mít chřipku, são atendidas amanhã. budou vyšetřeni ráno.“ věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti, que virem o filme kteří uvidí ten film, vão ficar entusiasmadas. budou nadšení.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním významu a indikativu ve větě vedlejší vztažné. věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti, que viram o filme kteří viděli ten film, ficaram entusiasmadas. byli nadšení.“ věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti pacienti, que tinham gripe kteří měli chřipku, foram atendidas amanhã byli vyšetřeni ráno.“ 6.6.2.2.2. Vedlejší věty adverbiální Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje také ve větách vedlejších okolnostních, a to podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní, která musí mít sloveso v přítomném, budoucím nebo minulém složeném čase. Ve větách adverbiálních podmínkových se vyskytuje sloveso v konjunktivním tvaru budoucího času, pokud vykazuje modální význam potenciální faktibilní s otevřenou možností realizace v budoucnosti (kontextově také v přítomnosti). Konjunktiv budoucího času se může pojit s podmínkovými spojkami: caso „jestliže, pokud“ a se „jestliže“. Použití konjunktivu s jinými podmínkovými spojkami má svá omezení. Temporální význam konjunktivu budoucího času je určen většinou kontextově, často je však také dvouznačný. Někdy vyjadřuje děj současný s dějem věty hlavní, jindy zase děj následný. V případě, že konjunktiv budoucího času vyjadřuje vztah současný k větě hlavní, je nahraditelný konjunktivem času přítomného (pokud je věta vedlejší uvozená spojkou caso.) věta hlavní věta vedlejší Telefonar-te-ei/vou telefonar-te/telefono-te se quiseres. „Já ti zavolám, pokud budeš chtít.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderás ir ao cinema caso não pagares a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nezaplatíš lístek.“ Vedlejší věty adverbiální časové s temporálním významem budoucím a vztahem následnosti k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkou: logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto „zatímco“, sempre que „vždy, když“. Použití s jinými spojkami je atypické. věta hlavní věta vedlejší Telefona-me quando quiseres. „Zatelefonuj mi až budeš chtít.“ věta hlavní věta vedlejší Vamos sair logo que terminar a reunião. „Odejdeme, hned jak skončí schůze.“ věta hlavní věta vedlejší Vamos visitar-te logo que pudermos. „Navštívíme tě, jakmile budeme moci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui não pode ir à escola enquanto estiver doente. „Rui nemůže jít do školy dokud bude nemocen.“ Konjunktiv budoucího času se používá také ve větách vedlejších měrových, které jsou uvozeny spojkovým spojením quanto mais „čím více“, quanto menos „čím méně“. Konjunktiv budoucího času má zde temporální význam budoucí a modální význam faktibilní s možnou realizací v blízké i vzdálené budoucnosti. věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ) Quanto mais depressa formos, „Čím rychleji půjdeme, mais cedo chegaremos ao restaurante tím dříve přijdeme do restaurace.“ Quanto menos barulho fizermos, „Čím méně hluku budeme dělat, menos possibilidades temos de ser apanhados. tím menší je možnost, že nás chytí. Tyto věty vedlejší jsou obdobou podmínkových vět s podmínkou reálnou faktibilní a otevřenou možností realizace v budoucnosti: věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ) Quanto mais depressa formos, Se formos mais depressa mais cedo chegaremos ao restaurante chegaremos mais cedo ao restaurante Quanto menos barulho fizermos, Se não fizermos barulho menos possibilidades temos de ser apanhados. haverá menor possibilide de de sermos apanhados. 6.7.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU SLOŽENÉHO 6.7.1.Morfematická struktura Konjunktiv předminulého času („conjuntivo do futuro composto“) se tvoří z konjunktivu budoucího času sloves ter (v archaické portugalštině a v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné sloveso haver) a z příčestí minulého významového slovesa (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2., 5.4.1.3.) TIVER + příčestí TIVERMOS + příčestí TIVERES + příčestí TIVERDES + příčestí TIVER + příčestí TIVEREM + příčestí 6.7.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se sloveso v konjunktivu budoucího času složeného nevyskytuje. Ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití konjunktivu budoucího času složeného je typické pro souvětí nepřímo modální. 6.7.2.4.Typ souvětně nekongruenční 6.7.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Sloveso ve tvaru konjunktivu složeného futura se sporadicky může vyskytnout ve větách vedlejších vztažných s otevřenou možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané vlastnosti v budoucnosti. Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase, popř. v rozkazovacím způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost. Na rozdíl od předchozích případů, kde byl antecedent neurčitý použit s neurčitým členem nespecifickým (um), je v případě zdejším antecedent použit se členem určitým atributivním, který vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu. věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV futura PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV temporální význam: BUDOUCÍ vztah k VH: následnost vidový typ: telický Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu futura, jsou vloženy do věty hlavní: věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) Os alunos „Ti studenti, que tiverem lido o romance kteří budou mít přečtený ten román, vão escrever um ensaio sobre ele. o něm napíší esej.“ věta hlavní věta vedlejší Há que cumprir as regras „Je nutné dodržovat řád, que tiverem sido estabelecidas para o sector financeiro . který bude ustanoven pro finanční sektor.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním významu a indikativu ve větě vedlejší vztažné. věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) Os alunos „Ti studenti, que tinham lido o romance kteří si přečetli ten román, escreveram um ensaio sobre ele. o něm napsali esej.“ věta hlavní věta vedlejší Há que cumprir as regras „Je nutné dodržovat řád, que tinham sido estabelecidas para o sector financeiro . který byl stanoven pro finanční sektor.“ 6.7.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Za stejných podmínek se používá konjunktivu imperfekta v některých větách vedlejších okolnostních, a to podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní, která musí mít sloveso v přítomném, budoucím nebo minulém složeném čase. Ve větách adverbiálních podmínkových mají sloveso v konjunktivním tvaru budoucího času temporální význam budoucí (popřípadě přítomný) a modální význam potenciální faktibilní s otevřenou možností realizace v budoucnosti (popřípadě v přítomnosti) s předpokladem telické povahy děje, tedy ukončeného děje budoucího před dějem budoucím ve větě hlavní. věta hlavní věta vedlejší Pagar-te-ei/vou pagar-te/pago-te se tiveres terminado todo o trabalho . „Já ti zavolám, pokud budeš mít hotovou celou práci.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderás ir ao cinema caso não tiveres pago a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nebudeš mít zaplacený lístek.“ Vedlejší věty adverbiální časové s temporálním významem budoucím a vztahem následnosti k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkou: até que „až, dokud“,, logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto „zatímco“, sempre que „vždy, když“. Použití s jinými spojkami je atypické. věta hlavní věta vedlejší A lista dos candidatos será publicacda quando tivermos visto todos os curriculares. Seznam kandidátů bude uveřejněn až budeme mít pročteny všechny životopisy. věta hlavní věta vedlejší As greves continuarão/continuam enquanto a administração não tiver dado resposta à proposta do sindicato. Stávka bude pokračovat dokud úřad nebude mít odpověď na návrh syndikátu. 6.8. SOUSLEDNOST ČASOVÁ Jak bylo zmíměno v kapitolách věnovaných sémantickým rozborům jednotlivých konjunktivních tvarů, lze vysledovat v souvětích tři typy časové souslednosti vyjadřující vztah mezi větou hlavní a vedlejší: současnost, následnost a předčasnost. Jde o tři roviny, které jsou v rámci časové souslednosti vyjádřeny různě v jednotlivých souvětích. Například v souvětích přímo modálních nelze explicitně vyjádřit vztah následnosti věty vedlejší, zatímco v souvětích nepřímo modálních lze tento vztah vyjádřit pomocí knjunktivu futura. V souvětích s vedlejší větou podmínkovou jsou kompatibilní vždy v každém souvětí jen některé slovesné časy a způsobů. V následujících tabulkách uvádíme časy a způsoby, které jsou kompatibilní v jednom souvětí v závislosti na časovém vztahu mezi větou vedlejší a hlavní a v závislosti na času věty hlavní. Přímo modální souvětí: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv indikativ čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas imperativ následnost konjunktiv přítomného času současnost předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta čas: všechny minulé časy \(kromě jednoduchého minulého) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta Paradigma: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv É possível que následnost o banco esteja aberto. současnost předčasnost o banco tenha estado aberto. o banco estivesse aberto. Era possível que následnost o banco estivesse aberto. současnost předčasnost o banco tivesse estado aberto. Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty vztažné) věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv indikativ čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas imperativ následnost konjuntiv budoucího času současnost konjunktiv přítomného času předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta čas: všechny minulé časy \(kromě jednoduchého minulého) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta Paradigma: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Compra o perfume que quiseres. Procuramos uma sercretária fale português. Precisamos de falar com alguém tenha visto/visse o acidente. věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Procurámos uma sercretária que falasse português. Precisámos de falar com alguém tivesse visto o acidente. Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální) věta hlavní –indikativ (imperativ) věta vedlejší - konjunktiv čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas imperativ následnost konjuntiv budoucího času současnost konjunktiv přítomného času předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta čas: všechny minulé časy (kromě jednoduchého minulého) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta Paradigma: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Vou-te telefonar quando puder. Vamos jogar futebol embora esteja a chover. A Ana vai ajudar-me mesmo que não lho tenha pedido. věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Tinha que telefonar-lhe antes que saísse de casa. A Ana ajudou-me mesmo que não lho tivesse pedido. Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální podmínkové) věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv čas přítomný/ budoucí/imperativ konjunktiv přítomného/budoucího času kondicionál/imperfektum konjunktiv imperfekta kondicionál minulý/plus-quam-perfektum konjunktiv plusquamperfekta Paradigma: věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv Vou/irei/vamos ao treino se/quando fizer bom tempo. Iria/ia ao treino se fizesse bom tempo. Teria ido/Tinha ido ao treino se tivesse estado bom tempo. 7. MODÁLNÍ IMPERATIV: Imperativ, neboli rozkazovací způsob („imperativo“) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje přímý rozkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití imperativu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu. V portugalštině lze použít kondicionálu, imperfekta s modálním slovesem poder. Ve většině jazyků se imperativ používá zejména ve 2. osobě, k níž se mluvčí obvykle obrací. Mnohdy však lze vyjádřit rozkaz i v jiné osobě – časté je tzv. trojčlenné paradigma: 2. osoba jednotného čísla a 1. a 2. osoba množného čísla. V 1. osobě množného čísla se používá zpravidla jako výzva do vlastních řad. Cantemos e dancemos! „Zpívejme a tancujme!“ V písmu se výpovědi obsahující imperativ ukončují: * vykřičníkem, jedná-li se o kategorický požadavek (Okamžitě odejdi!); * v ostatních případech tečkou, jedná-li se zejména o zdvořilou žádost (Prosím, otevři okno.). Jednorázové příkazy se obvykle vyjadřují použitím dokonavého slovesa (např. Faz! „Udělej!“), příkazy s dlouhodobou platností se vyjádří použitím statického, procesuálního nebo stavového slovesa s (např. Pensa nisso! „Mysli na to./Promysli si to.“), příkazy opakované se pak vyjádří lexikálně (např.: Tome duas pílulas por dia. „Užívejte dvě tabletky denně.“). Zákazy (záporné příkazy) mívají zpravidla dlouhodobou platnost, proto se v záporu tvoří imperativ především od sloves, které jsou atelické povahy (např. Não cantes! „Nezpívej!“) Rozkazovací způsob má v portugalštině vlastní tvary jen pro 2.osobu jednotného a množného čísla. 2. osoba jednotného čísla se tvoří odtržením koncovky -s a ve většině případů je shodná se 3.osobou jednotného čísla oznamovacího způsobu: cantas ► cantas – s = Canta/Canta!! „Ty zpíváš. Zpívej.“ pões ► pões –s = Põe. Põe! „Pokládá. Polož!“ Imperativ 2. osoby množného čísla se tvoří odtržením -s od 2. os. mn. č. oznamovacího způsobu přítomného času: cantais ► cantais – s = Cantai!! „Zpívejte.“ pões ► pondes –s = Ponde! „ Položte!“ U ostatních osob se používá tvaru konjuktivu přítomného času. U zvratných sloves platí pro pozici zvratného zájmena stejná pravidla jako u klitických zájmen. KLADNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa. - Falemos! - ▪Lavemo-nos! Fala! Falai! Lava-te! ▪Lavai-vos! Fale! Falem! Lave-se! Lavem-se! ▪U první a druhé osoby množného čísla u kladného imperativu zaniká slovesného tvaru kncovka - s. U záporného rozkazovacího způsobu se ve všech osobách používá konjunktivního tvaru. U zvratných sloves se pak zvratná zájmena staví před sloveso. ZÁPORNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa. - Não falemos! - Não nos lavemos! Não fales! Não faleis! Não te laves! Não vos laveis! Não fale Não falem! Não Se laves! Não se lavem! 1. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY Neurčité tvary slovesné (tzv. nefinitní tvary), lexikálně pojmenovávají procesy, stejně jako finitní (časovaná) slovesa, ale na rozdíl od nich nevyjadřují žádné gramatické kategorie. Někdy jsou nazývány jako polopredikační[17]. Partří k nim tři tvary: infinitiv, gerundium a participium. Infinitní tvary „pojmenovávají proces bezpříznakově co do průběhu, čímž připomíná deverbativní substantiva:“[18] cantar- o canto, ler – a leitura. Gerundium pojmenovává proces s důrazem na jeho průběh. „Vzhledem ke své okolnostní povaze zpravidla plní funkci syntaktického adverbia“.[19] Participium „pojmenovává proces zpravidla (ne však vždy) s důrazem na jeho skončenost, morfologicky a syntakticky se chová jako adjektivum“[20]. TVARY INFINITNÍ Infinitní tvary se svou funcí blíží funkci slovesného substantiva. Infinitivy jsou v portugalštině dvojího druhu: prostý a osobní. Infinitiv prostý nevyjadřuje číslo, čas, ani způsob. Zachovává si však některé rysy slovesa: můžou vyjádřit slovesný rod /činný nebo trpný/. Infinitiv osobní pak vyjadřuje osobu i číslo – proto se mu říká také fletkovaný/časovaný. [21] Infinitiv může vyjádřit následnost, současnost a předčasnost k ději označovanému určitým slovesným tvarem, a podle toho se také dělí na infinitiv jednoduchý a složený. Infinitiv prostý jednoduchý: činný rod: fazer trpný rod: ser feito Infinitiv prostý složený: činný rod: ter feito trpný rod: ter sido feito. Infinitiv slouží jako kondenzor v souvětí, tedy jako prostředek určený ke krácení věty vedlejší: Ao sair de casa, começou a fazer sol. „Když vyšel z domu, začalo svítit slunce.“ Apesar de estar cansado, ajudou-me no trabalho. „Přestože byl unaven, pomohl mi v práci.“ Constatou não ter assinado o protocolo. „Konstatoval, že nepodepsal protokol.“ Substantivní povaha infinitivu je zvyrazněna spojenín se členem, kdy člen slouží jako nominalizátor (indikátor substantivní platnosti), který převádí infinitiv do kategorie slovesných substantiv. Substantivní povaha těchto nominalizovaných infinitivů ovlivňuje také jejich překlad, jako např. estudar „studovat“ – o estudar „studování“, amar „milovat“ – o amar „milování, escrever „psát“ – o escrever „psaní“. Nominalizátorem může být také člen neurčitý, posesivní či demonstrativní zájmeno. Okazionálně lze substantivizovat i celé syntagma či celou větu: Agradeço-lhe o ter-me enviado o convite. „Děkuji za zaslání pozvánky.“ Někdy se tyto nominalizované infinitivy substantivují příležitostně a mají stejnou vazbu jako sloveso: Eu estudo química. „Já studuji chemii.“ O estudar química. „studium chemie“, jindy zpodstatnělé infinitivy mají už všechny rysy podsatného jména, tvoří množné číslo a se slovesy se pojí pomocí stejných předožek jako podsattné jména: amanhecer „svítat“, o amanhecer „svítání“., andar „chodit“, o andar „chůze, patro“, jantar „večeřet“, o jantar „večeře“, poder „moci“, o poder “moc“, viver „žít“, os víveres „potraviny“. Infinitiv osobní se tvoří koncovkami, které se připojují k infinitnímu tvaru a shodují se s koncovkami konjunktivu futura. Proto se tvary osobního infinitivu u pravidelných sloves shodují s tvary konjunktivu futura, jako například u falar. U nepravidelných sloves, jako např. u estar, však tato shoda neexistuje. - -mos falar falarmos -es -des falares falardes - -em falar falarem Infnitiv osobní Konjunktiv budoucí estar estarmos estiver estivermos estares estardes estiveres estiverdes estar estarem estiver estiverem Tento typ infinitivu se vyskytuje pouze v portugalštině a v galicijštině. Jeho hlavní funkcí je funkce kondenzoru, a to zejména tam, kdy věta vedlejší kondenzovaná má podmět odlišný od podmětu věty hlavní. Infinitiv osobní má značný rozsah užití, a to i v hovorové řeči. V případě krácení vět vedlejších infinitivem se pak nefinitní tvar slovesa asyndeticky připojuje k větě hlavní s tím, že se někdy používá předložka. U zvratných sloves stojí sloveso před nebo za infinitivem: É bom ele se ter levantado tão cedo. „Je dobře, že vstal tak brzy.“ É bom ele ter-se levantado tão cedo. Krácení vedlejších vět infinitivem je možné u všech možných typů vět vedlejších. Uvádíme jen pro příkad pár vět vedlejších: * Věty obsahové: Espero que tudo tenha corrido bem. „Doufám, že vše proběhlo dobře.“ Espero ter corrido tudo bem. * Věty obsahové s direktivním slovesem: Digo-te/peço-te que termines já o trabalho. „Říkám ti to, abys již dokončil práci.“ Digo-te/Peço-te para terminares o trabalho. * Věty vedlejší vztažné Vi crianças que choraram. „Viděl jsem děti, které plakaly.“ Vi crianças a chorar. * Podmínkové věty vedlejší Se o fizesse, não poderia evitar o choque. „Kdyby to udělal, nemohl by se vyhnout srážce.“ A fazê-lo, não poderia evitar o choque. * Způsobové věty vedlejší Fala em voz alta de modo que ouçam todos bem. „Mluví nahlas, aby všichni dobře slyšeli.“ Fala em voz alta de modo a todos ouvirem bem. * Účelové věty vedlejší Interromperam as férias a fim de que realizassem uma curta viagem de serviço. Interromperam as férias a fim de realizarem uma curta viagem de serviço. „Přerušili dovolenou, aby jeli na krátkou služební cestu. * Přípustekové věty vedlejší Embora soubessse a verdade, não disse nada. „Přestože znal pravdu, neřekl nic.“ Apesar de saber a verdade, não disse nada. * Časové věty vedlejší Antes que chegassem à reunião, o director telefonou. „Než přišli na schůzi, telefonoval ředitel. Antes de chegarem à reunião, o director telefonou, * Příčinné věty vedlejší Eles não votam porque são analfabetos. „Oni nevolí, protože jsou analfabeti.“ Eles não votam por serem analfabetos. GERUNDIUM Gerundium má dva tvary, jednoduchý a složený. Gerundium je na rozdíl od našeho přechodníku neměnné v rodě a v čísle. Flektované gerundium sice existuje, ale v nespisovných dialektologických variantách. Jednoduchý tvar gerundia se tvoří nahrazením infinitivních koncovek –ar, -er,-ir příponami –ando, -endo, - indo: falar -falando / vender -vendendo/ partir -partindo. Složený tvar se pak tvoří pomocí pomocného slovesa ter v gerundijním tvaru (tendo) a příčestí minulého významového slovesa: falar-tendo falado/ vender - tendo vendido / partir -tendo partido. Nepravidelné gerundium má sloveso pôr: pondo a jeho odvozeniny. Gerundiem jednoduchým se vyjadřuje děj současný s dějem slovesa v určitém tvaru nebo děj bezprostředně předcházející, případně následující: A Ana resolveu o problema mandando um fax par o cliente. „Ana vyřešila ten problém tak, že poslala klientovi fax. Gerundium složené vyjadřuje děj, který proběhl před dějem vyjádřeným slovesem věty hlavní. Tendo batido com a cabeça na esquina da mesa, a Maria desmaiou. „Marie se bouchla hlavou o roh stolu a pak omdlela. Někdy se gerundium používá s přeložkou em. Používání předložky em s gerundiem je v hovorovém jazyce pociťováno spíše jako archaismus. V některých vazbách se však vyskytuje častěji, jako například v em se tratando de „vzhledem k tomu, že“. Může plnit v této konstrukci také temporální význam budoucí: Em sendo sete horas, vamos ligar para a Sara. „Až bude sedm hodin, zavoláme Sáře.“ Em eu saindo, compro fruta. „Až půjdu ven, koupím ovoce.“ Em chovendo, não haverá piquenique. „Jestli bude pršet, nebude piknik.“ Do češtiny se gerundium překládá podle souvislosti buď větou souřadnou, nebo vedlejší větou příslovečnou (časovou, způsobovou, příčinnou, apod), popřípadě vazbou jmennou. Zvláštností gerundia však je, že vztah okolnosti k jinému procesu (věty hlavní), nesignalizuje zcela přesně. Tím se liší od infinitivu a participia, u něhož tyto vztahy bývají specifikovány pomocí předložek. Gerundium se však zpravidla s předložkami nespojuje a tak někdy připouští více možných sémantických interpretací. Může mít význam: * Věty vedlejší podmínkové: Entregando o trabalho a tempo, não terá problemas. „Jestli jste odevzdal práci včas, nebudete mít problém.“ * Věty vedlejší přípustkové: Embora alcançando relativo sucesos, não atingiu os mesmo grau de avaliação. „Přestože měl celkem úspěch, nedostal přo hodnocení tolik bodů.“ * Věty vedlejší důsledkové: Batendo com a cabeça na esquina da porta, a Maria desmaiou. „Když se bouchla hlavou o roh dveří, omdlela.“ PARTICIPIUM Participium plní funkci slovesného adjektiva. Z morfologického hlediska plní často funkci shodného s adjektivním přívlastkem: um quarto preparado / quartos preparados. Stejně jako infinitiv a gerundium, participium slouží ko kondenzaci predikace. S těmito kondenzory však nesdílí všechny slovesné vlastnosti: netvoří pasivní konstrukci (ale může význam pasivní vyjadřovat), nedisponuje složeným tvarem a nemůže řídit přímý předmět. V gramatikách se participiálním tvarům konvenčně říká participium (příčestí) minulé nebo pasivní (Trpné). Minulé proto, že rezultativní stav implikuje děj jako předcházejcí ději pasivně pojatého děje. Děj kondezovaný participiem však nemusí být nutně chápán jako předčasný k ději věty finitní, nýbrž může být s ním i současný. Vazba s příčestím může nahradit větu vedlejší příslovečnou, i když nemá stejný podmět jako věta hlavní. Vazby s příčestím překládané do češtiny vedlejší větou nebo jmennou vazbou, vyjadřují hlavně časové vztahy: Lido o jornal, o Rui tirou os óculos. Když si Rui přečetl noviny, sundal si brýle. Chegada a casa, a Maria telefonou à filha. Když Marie přišla domů, zatelefonovala dceři. 2. TERMINOLOGIE číslo número čas tempo indikativ indicativo budoucí jednoduchý: futuro do presente simples budoucí složený futuro do presente composto imperfektní imperfeito kondicionál jednoduchý futuro do pretérito simples/ condicional simples kondicionál složený futuro do pretérito composto/ condicional composto minulý jednoduchý pretérito perfeito simples minulý složený pretérito perfeito composto předminulý mais-que-perfeito přítomný presente konjunktiv budoucího času futuro simples do conjuntivo budoucího času složeného futuro composto do conjuntivo imperfekta imperfeito do conjuntivo minulého času pretérito do conjuntivo plus-quam-perfekta mais-que-perfeito do conjuntivo přítomného času presente do conjuntivo modalita modalidade modální adjektiva adjectivos modais modalita alethická modalidade alética modalita aristotelická modalidade aristotélica modalita deontická modalidade deôntica modalita epistemická modalidade epistémica modální slovesa verbos modais modální substantiva substantivos modais osoba pessoa rod voz/diátese diateze aktivní činný rod diátese/voz activa diateze impersonální diátese/voz impessoa diateze mediální diátese/voz medial diateze pasivní diátese/voz passiva diateze reflexivně pasivní diátese/voz reflexiva passiva sloveso verbo slovesná flexe conjugação verbal sl.určité verbo finito sl.neurčité verbo não finito infinitiv infinitivo gerundium gerúndio participium particípio pravidelné/nepravidelné časování conjugação regular/irregular sl.pravidelné verbo regular sl.nepravidelné verbo irregular sl.defektní verbo defectivo sl. s nadbytečnými tvary v.abundante sl.hlavní verbo principal sl.pomocná verbo auxiliar sématická povaha sloves valor semântico dos verbos sl. deklarativní verbos declarativos sl. epistemická verbos epistémicos sl. inergativní verbos inergativos sl. metereologická verbos meteorológicos sl. s modálním významem volním verbos volitivos sl. s modálním významem hodnotícím verbos factivos sl. pohybová verbos de movimento sl. psychologická neemotivní verbos psicológicos não emotivos sl smyslového vnímání verbos perceptivos sl. statická vyjadřující stavy: verbos estáticos slovesná tranzitivita transitividade verbal sl. netransitivní verbos intransitivos sl. transitivní verbos transitivos sl. binární verbos binários sl. trinární verbos ternários sl. kauzativní verbos causativos sl. jednočlenná verbos unários sl. vyjadřující body verbos pontuais souslednost časová dependência/concordância temporal věty vedlejší orações subordinadas obsahové orações completivas/substantivas okolnostní orações adverbiais/circunstanciais časové o.s.a. temporais měrové o.s.a. proporcionais podmínkové o.s.a. condicionais přípustkové o.s.a. concessivas účelové o.s.a. finais srovnávací o.s.a. comparativas způsobové o.s.a. modais vztažné orações relativas/adjetivas vid aspecto body pontos kulminované procesy processos culminados kulminace culminações procesy processos události eventos stavy estados způsob modo imperativ imperativo indikativ indicativo konjunktiv conjuntivo orações subordinadas věty obsahové orações subordinadas completivas/substantivasvedlejší věty vztažné orações subordinadas relativas/adjetivas Vedlejší věty okolnostní orações subordinadas adverbiais/circunstanciais v.v. okolnostní časové o.s.a. temporais podmínkové o.s.a. condicionais způsobové o.s.a. modais účelové o.s.a. finais měrové o.s.a. proporcionais přípustkové o.s.a. concessivas srovnávací o.s.a. comparativas ________________________________ [1] V některých románských jazycích, včetně brazilské portugalštiny, se používá termínu subjunktiv. [2] Zavadil, Čermák (2010:255). [3] Tamtéž. [4] Tamtéž. [5] Tamtéž. [6] Zavadil, Čermák (2010:253). [7] Gramática do Português (2013:535). [8] Gramática do Português I (2013:534). [9] Zavadil, Čermák (2010:253). [10] Tamtéž. [11] Tamtéž. [12] Zavadil, Čermák (2010:252). [13] Gramática do Português I (2013:534). [14] Pomocné sloveso haver se vyskytuje v současné portugalštině spíše sporadicky. Bylo obvyklejší v minulém století, především pak v portugalštině brazilské. [15] PPS-zkratka pro pretérito perfeito simples (jednoduchý čas minulý). [16] Gramática do Português (díl I.) (2013:535). [17] Zavadil, Čermák (2010:335). [18] Tamtéž. [19] Tamtéž. [20] Tamtéž. [21] Hampl (1972:318)