Buddhismus Sangha a dharma po Buddhově maháparinirváně Pojetí osobnosti a cesty k probuzení Šíření buddhismu a základy mahájány Jak se člověk stává „buddhistou“? Přijetí trojího útočiště Triratna – „trojí klenot“: Buddha Dharma – „Buddhovo učení“ Sangha – společenství Buddhových následovníků Sangha – společenství Buddhových následovníků Dnes obvyklé chápání sanghy: Společenství všech buddhistů - mnichů, mnišek i laiků na různých úrovních pokročilosti Mnich/mniška Bhikkhu/bhikšu, bhikkuní/bhikšuní - hierarchizované společenství Datace Buddhova života • „dlouhá chronologie“ – založena na sinhálských kronikách, datum Buddhovy smrti určuje na 544/543 př.n.l. - théravádoví buddhisté JV Asie, badatelé NE • „opravená dlouhá chronologie“ – datum Buddhovy smrti 484/483 př.n.l. – dlouho obecně přijímané badateli • „krátká chronologie“ – datum Buddhovy smrti 368/367 př.n.l. (5 patriarchů mezi Buddhovou smrtí a vládou Ašóky, tedy asi 100 let? před Ašókou) • R. Gombrich (404 př.n.l.), H. Bechert (368 př.n.l.)… • Nové objevy (2013, „chrám“ v Lumbiní) Prameny našeho poznání života sanghy • Texty – sútry, pravidla mnišského života, další literatura • Archeologické prameny – kláštery, sídla mnišské sanghy, stúpy atd. • Epigrafické prameny – nápisy na poutních místech, stúpách… Vstoupení do mnišského řádu a překážky • Trojí útočiště • znalost deseti pravidel mnišské kázně – dašašíla/dasasíla • mnichové se řídí pravidly klášterní disciplíny - vinaja Mnichy se nemohli stát např.: Malomocní, s vředy, vážně chronicky nemocní, bez končetiny (tj. mohl to být potrestaný zloděj), otrok, nesvéprávný člověk, královský voják (prevence před konfliktem se státní mocí)… Možnost volně vystoupit. Deset pravidel mnišské kázně - dašašíla/dasasíla 1) Zdržovat se zabíjení 2) Nebrát, co není dáváno 3) Vyhnout se nedovolenému sexuálnímu styku 4) Zdržovat se nevhodné mluvy 5) Nepožívat omamné látky 6) Po poledni nepožívat pevnou stravu 7) Vyhýbat se hudbě, tanci, divadlu… 8) Vyhýbat se užívání voňavek a ozdob 9) Neužívat vysoká a měkká lůžka 10) Bránit se kontaktu s penězi a drahocennými věcmi (kovy) Co bylo vodítkem pro sanghu po Buddhově maháparinirváně? Dharma („držmo“, „řád“) a) kosmický řád b) v kontextu indické tradice řád určený pro každého podle varny a životní fáze c) Buddhovo „učení“, zákonitosti, které objevil d) projevy skutečnosti, předměty, elementy e) předměty duševní činnosti Proces ustálení a kanonizace dharmy • Magadha - oblast okolo Rádžagrhy a Vaišálí • Sangíti –“souzpěv“, setkání členů sanghy a konsolidace dharmy. První buddhistický koncil Podle théravádové buddhistické tradice: Setkání mnichů za účelem zopakování Buddhova učení, nedlouho po jeho smrti (problém datace) Mahákášjapa se ptal žáka Upáliho na disciplínu → Vinajapitaka (koš disciplíny) Potom se tázal Ánandy na nauku → Sútrapitaka (koš rozprav) Kritika Ánandy – nebyl arhat před zahájením koncilu, včas nepožádal Buddhu o odklad odchodu do nirvány, napomohl založení ženského řádu Pálijský kánon - Trojí koš - Tripitaka 1) Vinajapitaka – „koš kázně“ 227 pravidel pro mnichy, 311 pro mnišky 2) Sútrapitaka – „koš rozprav“ 5 sbírek – nikája Díghanikája – dlouhé, např. Maháparinibbánasutta Madždžhimanikája – středně dlouhé Samjutanikája – sdružené rozpravy Anguttaranikája – číslované rozpravy Khuddakanikája – krátké rozpravy (Dhammapadam, Théragatá, Thérígatá…) 3) Abhidhammapitaka Můžeme dnes poznat „autentické Buddhovo učení“? • Ústní předávání po velmi dlouhou dobu, písemný záznam až v 1. stol. př.n.l. (důvodem epidemie) • Buddha užíval asi více jazyků, v závislosti na publiku • Existují různé verze téhož textu v odlišných jazycích (sanskrt, páli…). Některé texty jsou dochovány pouze v pozdějších překladech do čínštiny. Princip legitimizace buddhistického textu/nauky Buddhavačana – „Buddhova řeč“ • Neomezuje se nutně pouze na slova historického Buddhy, ale také na slova jeho přímých žáků a ršiů (mudrců) • Buddha stanovil princip doplňování toho, co neodporuje obsahu dosud známých rozprav, pokud si to některý mnich zapamatoval (Maháparinibbánasutta) • Případ mnicha Purány na 1. koncilu (přidržel se vlastní paměti) Školy raného buddhismu Podle tradice vzniklo postupně 18 buddhistických škol, které lze označit za hínajánové. Hínajána – „malé vozidlo“, jedná se o hanlivé označení ze strany stoupenců tzv. mahájány – „velké vozidlo“. Hínajána – cesta jedince k probuzení, ideálem arhatství Dnes namísto hínajány raději termín – „školy raného buddhismu“: Sthaviraváda = theraváda, jediná dosud existující škola raného buddhismu Sarvástiváda Sautrántika – spoléhali na sútry Mahásanghika – bódhisattvové a buddhové Dharmaguptaka Pudgalaváda – zvláštní učení o povaze osobnosti … Pojetí osobnosti v raném buddhismu Buddhistická antropologie • Tělo a jeho smysly v indických tradicích – disciplinace těla, ale i uznání těla jako prostředku na cestě k probuzení, poznání • Pojetí bytosti v indických tradicích x v západních tradicích – pozornost věnovaná antropologii • Nauka o povaze bytosti je úzce spjata s konkrétní soteriologií (nauka o spáse) – tělo a celý komplex složek bytosti jsou prostředky na cestě k probuzení Buddhistické pojetí osobnosti v kontextu dobových nauk • jde o reakci na indické představy o átmanu • učení upanišad – átman jako neměnný stálý prvek, jako princip (ukázka), „blažený“, „stálý“ • Brahma (makrokosmos) = átman (mikrokosmos) • Buddha neurčuje nějakou „podstatu bytosti“, naopak odmítá stálou podstatu člověka. Sútra o znaku ne-já - Anattálakkhanasutta Obsahuje základ Buddhova učení o osobnosti An-attá/an-átman → ne-já (ne-átman) Lakkhanna/lakšana → znak, znamení (i fyzický) Pět složek lpění – upádána skandha (složky lpění) 1) Tělesnost – rúpa 2) Pociťování - védaná (kontakt smyslů se světem) 3) Vnímání – saňdžňá (klasifikace vjemů, výklad) 4) Představy, „mentální formace“ – sanskára (puzení k činnosti – vůle, ne/chtění, přání…) 5) Vědomí, uvědomování – vidžňána (sebeuvědomění) Všech pět složek osobnosti podléhá třem charakteristikám – trilakšana (trojí znak existence). Podle Buddhy není ve světě žádná „esence“, podstata, či univerzální princip. Vše lze charakterizovat pomocí trojího znaku: a) aničča/anitja – pomíjivost, nestálost b) duhkha/dukkha – strastiplnost c) anatta/anátman – ne-já, nemá své nezávislé bytí Buddhistické pojetí osobnosti v indickém kontextu Upanišadové pojetí (předbuddhistické) Átman jakožto nejhlubší Já – cílem poznání je ztotožnění átmanu s brahma – absolutním principem univerza Buddhistické pojetí Žádná bytost nemá své vlastní nezávislé bytí, tedy není nutno hovořit o átmanu, je zde jen pět složek. Představa Já je iluzorní a vede k znovuzrozování v sansáře – podnět k rozvoji učení o prázdnotě (šúnjatá), které je klíčové pro máhájánu Meditace jako jeden z prostředků na cestě k nirváně Meditace jako nahlížení toho, „jak se věci opravdu mají“ • Buddhistická meditace nemá za cíl „vylepšit“ duševní stav a pohodu meditujícího • Meditace je cílený trénink mysli vedoucí k • pochopení světa jako: • strastiplného, pomíjejícího a ne-já • To vede k odstranění lpění a k usilování o vysvobození ze samsáry (ukázka) Šíření buddhismu za hranice Indie Jak chápat „šíření buddhismu“? 1) Konkrétní podoba „šíření“ aneb buddhismus není virus - motivace: – misie („dobrá karma“), ale i příchod žáků, zájemců z okolních zemí - překážky: - jazyky, sociální podmínky prostředí, ekonomické podmínky 2) Co z „buddhismu“ bylo předáváno do okolí? - obsah předávaného a jeho adaptace na nové prostředí - prostředky předávání – nápisy, texty, překlady, vyobrazení, sochy… Předpoklady pro šíření buddhismu • mocenským centrem Magadha • revolta vaišjů – nástup Čandragupty Maurji roku 321 př.nl. – dynastie Maurjovců „Maurjovská říše“ od Podzemnik – Vlastní dílo (own work). Zdroj: WikimediaCommons Maurjovská říše • Vnuk Čandragupty Maurji – král Ašóka (vládl cca 269-232 př.n.l.) • Podle buddhistické tradice se k moci probojoval • Dobytí Kalingy a přijetí buddhismu – legenda ukazuje pozitivní vliv buddhismu • Podpora šíření buddhismu prostřednictvím staveb – stúpy, sloupy, skalní nápisy • Obsahem nápisů zejména buddhistická etika • Jde o první archeologické doklady o buddhismu Velké a malé vozidlo – dva proudy buddhismu Mahájána – „velké vozidlo“ - značí směr, „panbuddhistické hnutí“, s jehož pomocí mnozí mohou dosáhnout probuzení nebo alespoň pokroku na cestě k probuzení - nové metody na cestě k probuzení - ideálem je bódhisattva Hínajána – „malé vozidlo“, tj. raný buddhismus - hanlivé označení ze strany mahájány - následovníci tohoto směru podle mahájány usilují „sobecky“ o své vlastní probuzení a nestarají se o ostatní - důraz na meditaci - ideálem arhat Charakteristické rysy mahájány • Cílem snažení je stále probuzení, nirvána – avšak nejen pro sebe, ale pro všechny bytosti (souvisí s představou o ne-já) • Karuná – soucit • Bódhisattvovství jako cíl i prostředek dosažení probuzení • Bódhisattva není mimo samsáru Bódhisattva Bódhi – dokonalé poznání Sattva – esence; bytost; zaměření/mysl; oddaný; odvaha/energie/síla… „Bytost [hledající] probuzení“ „ten/ta, který je hrdinný/á v záměru dosáhnout probuzení“ „ten, jenž je schopen probuzení“ … Bódhisattva Má dva cíle: a) „své“ probuzení – tzv. „neulpívavá nirvána“, nirvánu neodkládá, ale jeho nirvána je odlišná od nirvány arhatů – nirvána není oddělená od samsáry (princip prázdnoty) b) prospěch ostatních bytostí Prostředky – poznání (pradžňá) a soucit (karuná) → cvičení se i ve „světských“ dovednostech Arhat, buddha a bódhisattva • Arhaté a buddha jsou si rovni v poznání 4 vznešených pravd • Buddhové navíc mají některé nadpřirozené vlastnosti • Mahájánové texty zdůrazňují kvalitativní odlišnost nirvány arhatů a buddhů • Bódhisattva usiluje o pravé probuzení ve prospěch ostatních bytostí • Cesta bódhisattvy – trénink dovedností za účelem pomoci ostatním bytostem • Bódhisattva se stává i předmětem kultu, uctívání Pantheon nebeských buddhů a bódhisattvů Uctívání bódhisattvů a buddhů přináší karmický prospěch Buddhovská pole – buddhakšétra, čisté země Ráje buddhů 4 směrů (ráj Sukhávatí na západě – buddha Amitábha - amidismus) Počátky mahájány, počátek n.l. - autenticita textů Mahájána • nové sútry jsou anonymní • nový styl i obsah Legitimizace nových nauk: - Nauky pocházejí z vizí meditujících, kteří se setkávají s buddhy - Inspirovaná řeč může být pokládána za Buddhovo slovo Raný buddhismus Za Buddhovo slovo může být uznáno: a) to, s čím Buddha souhlasil, co bylo řečeno b) Řeč osoby, kterou Buddha pověřil c) Řeč některého z předních žáků Nový pohled na svět – pradžňápáramitá • Pradžňápáramitá – text, nauka, ale i personifikované božstvo. • Pradžňápáramitá – „dokonalá moudrost, poznání“ • Pradžňápáramitové sútry se zabývají „dokonalým poznáním“ a jsou zřejmě nejranějšími mahájánovými texty – začaly vznikat mezi 100 př.n.l a 100 n.l., staly se základnou zejména pro filosofickou školu madhjamaka. • Rozšíření nauky o ne-já na všechny jsoucna – nejen bytosti jsou ne-já, ale také všechny jevy, věci • Rozvíjení nauky o prázdnotě - šúnjatá Diamantová sútra „Co myslíš Subhúti, zdalipak existuje nějaká nauka, kterou hlásal Tathágata.“ Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, neexistuje žádná nauka, kterou hlásal Tathágata.“ Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, kolik je částic prachu v třech miliardách světů? Bude těch částic prachu mnoho?“ Subhúti odvětil: „Mnoho, ó Vznešený, ó Sugato, mnoho částic prachu to bude. Z jakého důvodu? To, o čem hovořil Tathágata jako o částicích, o tom hovořil jako o ne-částicích. Proto se říká ‘částice prachu’. O čem hovořil Tathágata jako o světě, o tom hovořil jako o ne-světě. Proto se říká ‘svět’.“ Vysvětlení • Je třeba rozlišovat mezi tím, jak se věci jeví a jaké skutečně jsou – tzv. konvenční pravda a absolutní pravda. • Základní formule textu zní „x není x, a proto se nazývá x. „ne-x“ se rozumí negace vlastního bytí: • Kdyby věc existovala z hlediska vlastního nezávislého bytí, pak by nebyla tím, za co ji normálně považujeme. Např. – tato kniha je knihou, pak nemůže být knihou z hlediska vlastního bytí – protože má stránky a další části, na které ji lze rozložit. Kdyby měla vlastní bytí, neměla by žádné části, nebyla by podmíněná. Kdyby neměla žádné části, neměla by stránky, slova, vazbu a pak by to ale nebyla kniha. Tedy – toto není kniha – z hlediska vlastního bytí - proto je nazývána knihou – na úrovni konvenční pravdy. „Pak řekl ctihodný Subhúti Vznešenému toto: „Jak Vznešený, si má počínat … ten, který se vydal na vozidle bódhisattvů?“ Vznešený pravil: „Tedy, Subhúti, ten, který se vydal na vozidle bódhisattvů, má nechat vzniknout tuto myšlenku: ‘měl bych osvobodit všechny bytosti v oblasti nirvány beze zbytku podmíněnosti; ale kdybych úplně vysvobodil všechny bytosti, žádná bytost by nebyla vysvobozena.’ Z jakého důvodu? Subhúti, jestliže si bódhisattva představuje nějakou bytost, nemůže být nazván bódhisattvou. Nemůže být nazván bódhisattvou ten, kdo si představuje Já, nějakou bytost, nějakou duši nebo nějakou osobu. Z jakého důvodu? Neexistuje žádné jsoucno, Subhúti, jménem ten, který se vydal na vozidle bódhisattvů.“ Omyly v chápání prázdnoty a) Prázdnota není nihilismem - Svět je kauzálně podmíněný, aby tomu tak mohlo být, věci nemohou mít své vlastní bytí (ve smyslu stálé a neměnné esence) → věci existují, ale jsou prázdné. Aby mohlo něco být prázdné, musí v určitém smyslu existovat b) Prázdnota jako nejvyšší skutečnost, absolutno, brahma Prázdnota je prázdná i od vlastního bytí, nemůže tedy být „esencí“ světa. Pojetí prázdnoty a jeho důsledky pro pochopení nirvány • je-li v základech všeho šúnjatá – pak je samsára totožná s nirvánou. Není mezi nimi rozdíl „v podstatě“. • jestliže je nirvána nepodmíněná, nelze jí dosáhnout pomocí nějakých „podmínek“ – nelze „vyvolat“ nirvánu, nirvána je zde stále, jen je třeba si toto uvědomit • dosažení nirvány je totožné se zakušením prázdnoty všech jevů Správné pojetí prázdnoty • Má soteriologický význam – vede k nirváně • Funkcí prázdnoty je odstranit uchopování a lpění a tím pádem i utrpení • Pokud by bytosti nebyly prázdné, nedalo by se jim pomáhat – pokud by měly nějakou svou vlastní podstatu, nedala by se změnit. Avšak případ Buddhy ukazuje, že nirvány dosáhnout lze.