Masová  Kultura:  „Reality  Shows“,  „Soap-­‐Opery“  a  „Popcorn  Movies“     Hannah  Arendtová  se  ve  své  eseji  “Krize  Kultury”  tvrdí,  že  “Kultura  se  stává   masovou  ve  chvíli,  kdy  se  na  kulturní  předměty  vrhne  masová  společnost.   Nebezpečí  spočívá  v  tom,  že  její  životní  chod  kulturní  předmět  nadobro  spotřebuje,   pohltí  a  zničí“.1   Masa  tedy  v  jejím  pojetí  tedy  ničí  předměty  kulturní  hodnoty,  a  to  za  účelem   jednoduché  zábavy.   Koneckonců  masová  kultura  de  facto  vznikala  ve  chvíli,  kdy  se  “z  pout  fyzicky   vyčerpávající  práce  celá  masa  populace  osvobodila  natolik,  že  má  na  kulturu   dostatek  volného  času”.2  (tím  Arendtová  také  poukazuje  na  vzájemnou   propojenost  masové  kultury  a  masové  společnosti).     Nejlepším  příkladem  fenoménu  masové  kultury  dneška  jsou  masová  media,   která  onu  masovou  zábavu  poskytují  –  občas  to  v  dnešních  domácnostech  i   vypadá,  že  nikoli  pes,  ale  televize  je  nejlepším  přítelem  člověka.  Masové  médium   jakým  je  televize,  či  filmový  průmysl,  neustále  poskytuje  program,  který  je   schopen  odvést  naši  pozornost  a  zabavit  nás  jednoduchým  formátem,  který   nebude  vyžadovat  žádnou  nadměrnou  mentální  aktivitu  a  ve  většině  případů   nebude  vyžadovat  ani  žádnou  reakci.   Existuje  hned  několik  takových  formátů:  mezi  nejznámější  patří  například  „soap-­‐ opery“3.  „reality  shows“  a  „popcorn  movies“4  .     Dnešní  televize  a  film  diváka  přímo  zahrnuje  těmito  pořady.     Vypadá  to  skoro  jako  by  dnešní  zábavní  průmysl  kompletně  propadal  do  onoho   ničení  kulturních  předmětů.  Jak  by  řekla  právě  Arendtová:  dnešní  masmédia  se   snaží  dokázat,  že  „Hamlet  může  být  stejně  zábavný  jako  My  Fair  Lady“5  –  ale  to   právě  nejde  bez  toho,  aby  tím  Hamlet  nebyl  značně  poškozen.   Všechny  ty  filmy  a  pořady  jsou  už  natolik  zbavené  kulturní  hodnoty,  že  už     masám  slouží  opravdu  jen  jako  čistá  zábava  a  zabírání  volného  času.   Reality  shows,  soap-­‐opery  a  pocorn  movies  přeci  neposkytují  žádné  vzdělání  a   ani  nerozšiřují  obzory  prostého  člověka.   Reality  show  kde  je  v  jedné  vile  zavřeno  20  lidí,  kteří  na  sebe  před  kamerou   donášejí  a  snaží  se  cestou-­‐necestou  získat  milion  korun  mi  neotevře  obzory  a  ani   mne  v  ničem  nevzdělá.  Nekonečný  seriál,  který  běží  každý  den  v  18  hodin,  který   dokola  opakuje  téma  mezilidských  vztahů  a  bolestivě  natahuje  děj  každého  dílu   na  30  minut  mi  rovněž  nepřinese  zhola  nic.     Všechny  tyto  formáty  jsou  ovšem  založeny  na  již  existujících  kulturních   předmětech,  které  byly  tolikrát  upravovány,  předělávány  a  zjednodušovány.   Kultura  a  její  hodnoty  těmito  úpravami  bohužel  upadají.                                                                                                                   1  ARENDT,  Hannah.  Krize  kultury:  čtyři  cvičení  v  politickém  myšlení.  Translated  by  Martin   Palouš.  1.  vyd.  Praha:  Mladá  fronta,  1994.  S.  40     2  Ibid.,  s.  37   3  „Soap-­‐opera“  je  výraz,  který  odkazuje  na  tzv.  Nekonečné  seriály,  či  telenovely,   zabývající  se  mezilidskými  vztahy,  a  které  tradičně  obsahují  prvky  skryté  reklamy  -­‐  od   toho  se  odvíjí  složení  slova.  V  prvních  rozhlasových  telenovelách  se  totiž  často   objevovaly  reklamy  na  mýdlo.   4  „Popcorn  Movie“  se  objevuje  ve  slangové  angličtině  jako  výraz  pro  nenáročné   zábavné  filmy,  které  od  diváka  vyžadují  minimální  koncentraci.   5  ARENDT,  Hannah.  Krize  kultury:  čtyři  cvičení  v  politickém  myšlení.  s.  40     Skvělým  příkladem  jsou  například  talentové  televizní  soutěže  typu  X-­‐Factor  či   Superstar.  Tyto  reality  shows  sledují  snahy  „obyčejných“  lidí  stát  se  pěveckými   hvězdami  –  televizní  obrazovka  nabídne  „vzestup  i  pád“  několika  soutěžících,   nabídne  i  kritická  hodnocení  „respektovaných“  soudců,  kteří  později  rozhodnou   o  osudu  každého  ze  soutěžících  zpěváků.  Celý  formát  inspiruje  ostatní  diváky  aby   se  do  soutěže  rovněž  přihlásili  –  prý  se  i  oni  se  mohou  stát  hvězdou.   Je  to  samozřejmě  nereálný,  klamný,  obraz  hudebního  průmyslu.  Většina  dnes   slavných  hudebních  uskupení  a  zpěváků  má  za  sebou  poněkud  jiné  zkušenosti   než  pouhou  televizní  soutěž.   Celá  soutěž  pompézně  končí  vyhlášením  vítěze,  o  kterém  v  následujících   měsících  už  nejspíš  neuslyšíme.  Neuslyšíme  ani  o  ostatních  soutěžících.   Sledovali  jsme  tedy  půl  roku  jakýsi  pořad,  který  nemá  žádný  výsledek,  žádnou   hodnotu  a  ani  nás  nic  nového  nenaučí.     Jen  nám  zabral  čas  a  zabavil  nás  svými  emočními  ekvilibristikami.       I  to  je  obraz  dnešní  masové  kultury  a  zábavy.  Dostává  se  nám  zábavy  na  zlatém   podnose  –  na  každém  rohu  a  na  tisíc  způsobů.  Málo  který  z  těch  způsobů  je  ale   opravdu  přínosný,  málo  který  z  nich  vzdělává  a  málo  který  z  nich  rozšiřuje  naše   obzory.     Pokládám  si  otázky,  na  které  neznám  odpověď:  co  činí  tyto  formáty  tak   atraktivními?  Jaké  vlastnosti  těchto  formátů  přitahují  masy?   Co  je  tak  atraktivního  na  reality  show  –  na  pořadu,  kde  sleduji  den  po  dni  život   lidí,  které  neznám?   Co  je  tak  atraktivního  na  „popcorn-­‐movies“  –  na  filmech,  které  mne  zabaví  na  dvě   hodiny,  ale  nic  ve  mne  nezanechají?   Co  je  tak  atraktivního  na  „soap-­‐operách“  –  na  seriálech,  které  natahují  obyčejné   lidské  příběhy  do  nesnesitelného  sledu  předtočených  dílů,  ale  nakonec  nikdy   neskončí  a  nezískají  žádný  význam?     Upřímně  nejsem  schopný  odpovědět,  ale  jedno  je  jisté:  masová  společnost  si  to   nejspíše  žádá.  Masová  společnost  potřebuje  rozptýlit,  jelikož  je  právě  v  tom   postavení,  kde  má  na  kulturu  dostatek  času.   Vždy  tak  budou  vznikat  nové  formy  populární  kultury6,  které  budou  cílit  na   masovou  společnost  a  které  budou  mít  jen  jediný  účel:  rozptýlení  pozornosti  a   poskytnutí  zábavy.   Oliver  Bláha   FF  MU                                                                                                                   6  Zatímco  pojem  „Masová  Kultura“  je  ve  Slovníku  Kulturálních  Studií  zaveden  jako   pejorativní  pojem  vytvořený  konzervativními  literárními  kritiky  30.  let  20.  století,  je  zde   uveden  i  pojem  „Populární  Kultura“,  který  kulturální  studia  přejala  jako  „sympatičtější   koncept“  jehož  myšlenky  se  na  rozdíl  od  „masové  kultury“  nezakládá  na  třídní  hierarchii   kulturního  vkusu.  (BARKER,  Chris.  The  Sage  dictionary  of  cultural  studies.  Thousand   Oaks,  Calif.  :.:  Sage  Publications,  2004.  xxi,  s.116)