Barokní sál Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně 25. listopadu 2014 v 17 hodin VELKÝ PODZIMNÍ KONCERT mužského pěveckého sboru Láska opravdivá při příležitostí konání a k poctě probíhajícího festivalu Janáček Brno 2014 car Fjodor III. Alexejevič (1661-1682) [?]............ Dostojno jesť anonym (17. stol.).............................................. Světě tichij (znamenný vícehlas) na text hymnu z večerní bohoslužby Nikolaj Pavlovič Dileckij (1630?-1690?)............... Jedinorodnyj Syně na text hymnu ze sv. Liturgie Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij (1751-1825)....... Cherubínská píseň č. 7 na text hymnu ze sv. Liturgie Alexandr Andrejevič Archangelskij (1846-1924) ........................................................................... Pomyšljaju děň strašnyj na text sedálnu z Kajícího kánonu k Pánu Ježíši Kristu Alexandr Dmitrijevič Kastalskij (1856-1926)........ Chvalitě imja Gospodně č. 2 (kyjevský raspěv) na text z jitřní bohoslužby (Žalm 134/135 a 135/136) jeromonach Nafanail (Bačkalo) (1866-1930?)...... Blagoslovi duše moja Gospoda (nápěv Zosimovy pustině) na text z večerní bohoslužby (Žalm 103/104) Gennadij Nikoforovič Lapajev (*1954)................. Jedinorodnyj Syně na text hymnu ze sv. Liturgie diákon Sergej Zosimovič Trubačov (1919-1995) ........................................................................... Nyně otpuščaješi (karpatoruský nápěv) na text z večerní bohoslužby (Lk 2, 29-32) PŘESTÁVKA Leoš Janáček (* 3. července 1854, Hukvaldy, + 12. srpna 1928, Moravská Ostrava) ........................................................................... Láska opravdivá, IV/8 (1876) na texty dvou slovenských lidových písní ze sbírky Jána Kollára (1793-1852) Národnié zpievanky ........................................................................... Divím se milému, IV/5 (1873-6) na text lidové písně neznámého původu ........................................................................... Vínek stonulý, IV/6 (1873-6) na text lidové písně ze sbírky Františka Sušila (1804-1868) Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (Brno, 1860), č. 214 ........................................................................... Zpěvná duma, IV/10 (1876) na text písně Zrušení slibu ze sbírky Františka Ladislava Čelakovského (1799-1852) Ohlas písní českých (Praha, 1840), č. 53 ........................................................................... Vyhrůžka, IV/17, č. 1 (1885) na text lidové písně ze Sušilovy sbírky, č. 255 ........................................................................... Odpočiň si – smuteční sbor, IV/24 (1894) na text Sušilovy básně Zpěv u hrobu p. Ant. Bočka ze sbírky Básně (Brno, 1847) ........................................................................... Maryčka Magdónova [2], IV/35 (1907) na text básně Petra Bezruče (pseud. Vladimíra Vaška, 1867-1958) ze sbírky Slezské číslo (1903), později vyd. jako Slezské písně (1909) zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Jaroslav Černocký a Jan Špaček Pořizování obrazových a zvukových záznamů je vítáno. Konec mezi 18:30 a 18:45, přestávka 15 min. Ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně. www.laskaopravdiva.cz --- youtube.com/LaskaOpravdiva --- facebook.com/laskaopravdiva TEXTY SKLADEB Dostojno jesť Je vpravdě důstojno blahoslaviti Tebe, Bohorodici, vždy blahoslavenou a přečistou Matku Boha našeho. Tebe, nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější, bez porušení Boha Slovo porodivší, pravou Bohorodici velebíme. Světě tichij Světlo tiché svaté slávy nesmrtelného Otce nebeského, svatého, blaženého, Ježíši Kriste. Přišedše k západu slunce a spatřivše záři večerní, opěváme Otce, Syna i Svatého Ducha, Boha. Synu Boží, jenž dáváš život, hoden jsi po všechny časy hlasy ctihodnými být opěvován: pročež svět Tebe velebí. Jedinorodnyj Syně Jednorozený Synu a Slovo Boží, nesmrtelný, jenž jsi ráčil pro spasení naše přijmouti na sebe tělo od svaté Bohorodice a vždycky Panny Marie a státi se bez proměny člověkem, jenž jsi ukřižován byl, Kriste Bože náš, a smrtí smrt jsi potřel, jeden jsoucí ze Svaté Trojice, s Otcem i Svatým Duchem spoluslavený, spasiž nás! Cherubínská píseň Cherubíny tajemně představujíce a oživující Trojici trojsvatou píseň pějíce, všecky nyní světské odložme péče, – abychom přijali Krále všech, andělskými řády neviditelně se slávou provázeného. Aleluja, aleluja, aleluja. Pomyšljaju děň strašnyj Uvažuji o onom strašném dni a oplakávám zlé skutky své: Jak budu se odpovídati nesmrtelnému Králi? Nebo zda budu směti dívati se na Soudce, já hříšník? Milostivý Otče, Synu jednorozený, Duchu Svatý, smiluj se nade mnou. Chvalitě imja Gospodně Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte, služebníci Hospodinovi. Blahoslaven Hospodin ze Siónu, který sídlí v Jeruzalémě. Vyznávejte Hospodina, neboť je dobrotivý a Jeho milosrdenství navěky. Vyznávejte Boha nebeského, neboť je milosrdenství Jeho navěky. Aliluja. Blagoslovi duše moja Gospoda Dobrořeč, duše má, Hospodina, blahoslaven jsi, Hospodine. Hospodine, Bože můj, Tys nadmíru veliký. Oděn jsi ve slávu a velebnost, světlem přiodíváš se jako rouchem. Nebesa rozestíráš jako oponu, stavíš nad vodami své zásobárny. Činíš oblaky vozem svým, na perutích větru se vznášíš. Duchy činíš posly svými a oheň žhoucí služebníkem svým. Jak podivuhodné jsou skutky Tvé, Hospodine! Zpívati budu Hospodinu celý život svůj, chváliti budu Hospodina, pokud budu žít. Kéž se Mu líbí rozjímání moje, já pak veseliti se budu v Hospodinu. Jak veliké jsou skutky Tvé, Hospodine, vše přemoudře jsi učinil. Sláva Tobě, Hospodine, jenž jsi stvořil veškerenstvo! Nyně otpuščaješi Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji, neboť viděly oči mé spasení Tvé, které jsi připravil před tváří všech lidí, světlo ke zjevení národům a k slávě lidu Tvého izraelského. Láska opravdivá Miluješ-li mňa, ešte já teba vác, že já neviem, šuhaj, ani vypovedať. Znáš, že pravá láska v ustech neprebývá, v tichom srdci bydlí láska opravdivá. Divím se milému Divím se milému, jeho smyslu nemúdrému. Miluje mňa nemaje nic, má mne v srdci, já ho u plic. Vínek stonulý A před vraty kámen zlatý, bílá leluja, vije vínky z mateřánky švarná dívčina. Nedávej ho synečkovi, on je podvodný, ale ho svaž do šátečka, shoď ho do vody. Voda běží, vínek plyne, už je po kraju, chceš-li ho mět, má dívčino, já ho dostanu. Voda běží, vínek plyne do samého dna. Ach, nenis ty, má dívčino, Věvečka hodna. Zpěvná duma U kapličky stává, bez slzí plakává, až srdce bolet musí: „Ach, kdo té lásky sliby zruší, běda, běda, běda jeho duši!“ Kdo je ta dívčina, jakáto bylina smysly jí pomámila? „Někdy to děvčátko sličné bylo, hoře mu srdéčko vymořilo.“ Vyhrůžka Ej, pravim synku, pravim tobě, esli ci je zle, naprav sobě. Já sem sobě umínila, aby sem cě opuscila. Milovalach cě z upřimnosci, podezřelach cě v něpravosci; pomni, synku, pomni na to, že cě pan Bůh ztresce za to. Smutným budzěš, plakat budzěš, dy mne s inším vidzěć budzěš. Jak se budzěm namluvaci a z tebe se vysmivaci. A jak já půjdu do kostela, přes tvé srdečko půjdzě střela; půjdzě střela litování, pro falešné milování! A jak já budu u oltáře, tam nám pan farář ruce svaže; svaže nám jich z půhej lásky, rozvaže nás Bůh nebeský! Odpočiň si Odpočiň si v tichém chládku po dusnotě života. Stálého Ti nyní svátku přeje věčná dobrota. Tam, kdes nyní, nedosáhá, čím by nitro stonalo. Jinou pouť tam duch Tvůj koná, jiné skutky obadá. Po věčných tam dějin clona před Tvým zrakem opadá. Uděl Ti Bůh milosť svoji, odpusť, v čem jsi provinil. Maryčka Magdónova Šel starý Magdón z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou hlavou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdónova. Vůz plný uhlí z koleje se zvrátil. Pod vozem zhynula Magdónova vdova. Na Starých Hamrech vzlykalo pět sirot, nejstarší Maryčka Magdónova. Kdo se jich ujme kdo jim dá jísti? Myslíš, kdo bohaté doly má, srdce má taky, jako ty, Maryčko Magdónova? Bez konce les se táhne markýze Géra. Otcové když zahynuli v dolech, smí si vzít sirotek otýpku kolčí. Maryčko, mrzne a není co jísti. Maryčko, na horách plno dřeva.... Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat. Co pravíš? Bude-li mlčet? Co si to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čapce peří, ty jdeš s ním do Frýdku? Co si to za nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něj tečou hořké a horké krůpěje s lící. Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frýdku jízlivou budou se smáti ti řečí, se síňky uzří tě Hochfelder žid. V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti? Po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a běží k Frýdku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, ty? Jeden skok nalevo, po všem je, po všem. Černé její vlasy na skále se chytly, bílé její ruce zbarvily se krví. Sbohem buď, Maryčko Magdónova. Na Starých Hamrech vzad, na svatém poli bez křížů, bez kvítí, krčí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi. Tam leží Maryčka Magdónova.