|Mn-n-«-f fp.&t£-i~ 4ay> f dW "^m^nifíJo aníT"^ fit- S^t|p fk-~S^3*mfW - Sfe-iLírt&t* ©*&nrt£Ut- Paf Otr^TT^Sř- mch£t*™ jlípSSí . Juä^fS^ufiVh' ^ "^r w P1^ tw ^ *ä ±md Benjamin, syn 2ida Širnocha z Jihlavy, se zúčastňuje jisté finanční transakce; rychtář a mestská rada se za oba zaručují. 1348 červen 11. Archiv města Brna. H>to Archiv města Brna Židé a Jihlava v době od 15. do poloviny 19. století Zdeněk Jaroš Vyhnání Židů v roce 1424 z Jihlavy znamenalo konec existence zdejší židovské komunity, ale zároveň i zásadní omezení jakýchkoliv styků i jednotlivých Židů usazených v okolí s obyvateli města. Navíc proti nim mluvila i dramatická doba, když Jihlava, jako významná vojenská pevnost, hrála důležitou roli v husitské revoluci. Je pochopitelné, že město se silnou vojenskou posádkou katolické strany a silně katolicky smýšlejícím obyvatelstvem si nedovolilo v této době žádný kontakt se Židy. Avšak v polovině 15. století už musela být Jihlava se svým stagnujícím hospodářstvím žádostivá židovského kapitálu. Na druhé straně královské město se svými trhy bylo pro židovské obchodníky přes všechny zákazy stále velkým lákadlem. Proto se sem, třebaže ve značně redukované míře, jistě snažili směřovat své obchodní a finanční operace, které byly ze strany Jihlavských vítány. To také potvrzují jediné dvě zachované informace z Jihlavy 2. poloviny 15. století. První se týká zápis ve III. městské knize (dále jen MK) z roku 1462, který potvrzuje jistou zahradu na Brtnickém předměstí jako propadlou zástavu v rukou židovského věřitele.'Ještě konkrétnější je jiný zápis z následujícího roku 1463 ve IV. MK. Ten zaznamenává výplatu zastaveného domu Joriga Diabola, který držel zástavním právem Žid Maistrlino a jeho nejmenovaná žena2 (stával v Židovské ulici na dnes nezastavěném místě za rohovým domem Masarykovo náměstí 39 -Židovská 2). Oba zápisy dokládají, že nejméně v 60. letech 15. století opět v Jihlavě Židé půjčují finanční částky na zástavu, ačkoliv zde nebydlí. Držba obou majetků Židy nebyla dlouhodobá, protože v 70. letech jsou již objekty opět v křesťanských rukou. Také žádost krále Jiřího z Poděbrad (1458 - 1471) z března 1464 o zadržení Žida Jakuba směřovaná jihlavské městské radě je důkazem o jistém pohybu Židů ve městě.1 Třebaže se prameny nezmiňují o židovské účasti na trzích, dá se analogicky se situací v jiných moravských městech předpokládat. 24 25 Velmi málo dokladů o obchodních stycích Židů s Jihlavou existuje i ze 16. století. Avšak některé dokumenty nepřímo potvrzují jejich přítomnost ve městě. Tak třeba už v roce 1504 král Vladislav II. Jagelonský (1471-1516) znovu vypověděl Židy z Jihlavy.4 O dva roky později, v roce 1506, si dokonce Jihlavští vymohli na panovníkovi majestát o „osvobození od lidů na věčné časy".5 Oba právní akty lze interpretovat jako skutečnost, že ve městě na přelomu 15. a 16. století žili nějací Židé, Avšak Židé v 16. století asi neměli velkou chuť žít v královských městech typu Jihlavy. Zde byli jako nežádoucí konkurence nikým nechráněni a ve stálém nebezpečí před silně protižidovsky smýšlejícími měšťany. Proto se raději usazují na panstvích šlechty, která již velmi dobře chápala značný ekonomický přínos, jež jí přinášely židovské poplatky, a alespoň částečně židovské obyvatelstvo chránila. Právě z této doby máme již celou řadu dokladů o přítomnosti Židů v různých poddanských městech a místech Jihlavska. Tak například v roce 1554 je jmenován mezi obyvateli obce Ježená ležící na panství Trčky z Lípy Gira Ssid,6 v roce 1570 se uvádí v Telči pánů z Hradce Žid jménem Feytl,7 v roce 1582 jsou potvrzeni Židé v Polné, patřící tehdy také Hradeckým," atd. Židé z okolních míst se však tehdy s chutí a úspěšně zúčastňují jihlavských týdenních a výročních trhů, což vyvolávalo velkou nevoli místních obchodníků a řemeslníků. To je patrné ze zachované stížnosti devíti jihlavských kramářů zroku 1576 městské radě, ve které si stěžují na chování Židů na trzích a jejich nedovolený podomní obchod, jenž kramáře citelně poškozuje.9 Stížnost dokonce specifikuje, že se jedná o Židy z Třeště a Batelova, což přímo dokládá existenci tamějších židovských komunit. Někdy však mají židovští obchodníci mocné ochránce. Tak třeba v roce 1593 žádá tehdejší hejtman jindřichohradeckého panství jihlavskou městskou radu, aby dovolila prodávat Židu Lazarovi jeho zboží na jihlavských trzích.10 Z konce 16. století se zachovala ještě jedna zajímavá zpráva, která ve své době dosti vzrušila jihlavskou veřejnost. Jednalo se o pokřtění jistého Žida dne 16. 2. 1592 v jihlavskem chrámu sv. Jakuba." Také období 17. století je ve vztahu Židé a Jihlava prakticky pro nedostatek informací pramenně sterilní. V první polovině tohoto věku jisté lze nedostatek jakýchkoli zpráv přičíst na vrub rokům všeničící třicetileté války a rekatolizace města. Proto první zpráva týkající se ^idu v Jihlave z tohoto století pochází až z roku 1648(7). Je jí povoleni, kterým jihlavská městská rada dovolila Židu Jáchymu Schwabovi zdržovat se výjimečně tři dny ve městě.'2 Pro závěr století jsou židov- ské návštěvy Jihlavy, především trhů, doloženy zachovanými rejstříky židovského mýta z let 1688 - 1689 a 1696 - 1699." Dokladují však poměrně malou frekvenci těchto vstupů. Na začátku 18. století, podle nařízení z 18. 5. 1709, byly v moravských městech stanoveny obecné poplatky pro vstup Židů na trhy.M V Jihlavě činil od roku 1725 poplatek za vstup Žida do města 15 krejcarů, později se taxa zvýšila na částku 17 krejcarů. Navíc mohli vstupovat do města pouze od západu, branou Matky Boží, a nesměli zůstávat ve městě přes noc. Židé proto přenocovávali na Panenském předměstí před branou, ve známém zájezdním hostinci Na holubníku.15 Všechna tato nařízení byla součástí tvrdé protižidovské politiky doby Karla VI. (1711 -1740) aMarieTerezie (1740-1780).Avšakjiž v posledních letech vlády jmenované císařovny a především za vlády jejího syna Josefa II. (1780 -1790) dochází k určitému uvolnění, vyvolanému pragmaticky uvažujícími merkantilisty. Tak třeba někteří židovští podnikatelé a obchodníci dostávají výjimečné povolení ke stálému pobytu v moravských královských městech. Prvním v Jihlavě, kdo takovou výjimku dostal, byl v roce 1780 Nathan Pinkas, kterému bylo povoleno zřídit zde hlavní sklad tabáku své firmy lfi(jeho dcera Málka v roce 1785 dokonce konvertovala). Na konci 18. století přibývají další, třebaže jsou stále ještě výjimkou. Tak v roce 1795 žije v Jihlavě Izák Kern a ve stejném roce získává povolení jihlavského městského magistrátu k výrobě knotů Jakob Liechtenstein.'7 Významnou židovskou osobností přelomu 18. a 19. století v Jihlavě byl Johann Bondy, který zde zemřel 9. 1. 1809. Do jihlavské historie vstoupil založením nejstarší zdejší židovské chudinské nadace, vzniklé na základě jeho testamentu z roku 1808. Výnos nadace 65 zlatých a 22 krejcarů byl určen chudým Židům v Třebíči, Velkém Meziříčí a Brtnici. Zajímavé bylo, že jednou šestinou výnosu pamatoval na křesťanské chudé v Jihlavě.ll( Ve druhém desetiletí 19. století se dokonce objevují první Židé i mezi studenty jihlavského gymnázia. V roce 1816 je to Moric Lichtenstern, syn výše uvedeného výrobce knotů, a v roce 1820 Moric Baruch, pozdější významný představitel jihlavské židovské náboženské obce.19 Avšak všichni uvádění Židé jsou stále výjimkou ve městě. Vždyť ještě v roce 1837 žilo v Jihlavě z celkového počtu 15 843 obyvatel jen 17 Židů.20 V této době stále ještě platí ve všech královských městech tvrdá protižidovská opatření. Tak v roce 1840 byli pro nelegální pobyt v Jihlavě vypovězeni Jakob Kohn z Jemnice, Kopperl z Třeště a Weissen-stein z Brtnice nebo v roce 1841 je vyhnán z města židovský obchod- 26 27 nik Salomon Schôn, který se bez povolení zdržoval několik dnů v krč mě Izáka Lederera.21 Poznámky 1) Christian ď ELVERT, Zur Geschichte der Juden in Mähren und Oesterr.-Schlesien, Brünn 1895, s. 94. 2) Státní okresní archiv (SOkA) Jihlava, fond Městská správa Jihlava do roku 1848 (MS Ji do r. 1848), odd. Úřední knihy a rukopisy č. 1, Městská kniha IV, fol. 158b-1. ,3) Tamtéž, Inventář sv. 1, Listiny č. 158. J^Tomáš PĚKNÝ, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 1993, s. 47. 5) Tamtéž, s. 47. 6) Anton ALTRICHTER, Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1924, s. 90. 7) Jan TIRAY, Vlastivěda moravská. Telecký okres, Brno 1913, s. 82. 8) SOkA Jihlava, fond Polná, Stadt und Grundbuch von Jahre 1562, kniha č. 1. 9) Ch. d'EĽVERT, ed., s. 198. 10) SOkA Jihlava, Zlomky starých registratur III 3. 11) Martin LEUPOLD von Löwenthal, Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402-1607), herausgegeben von Christian d'Elvert, Brünn 1861, s. 53. 12) SOkA Jihlava, Zlomky starých registratur III 3. 13) Tamtéž, II C 7, Rejstříky židovského mýta 1688-9, 1696-9. Í4) Zdeněk JAROŠ, Židé v Jihlavě. In: Mladý Gustav Mahler a Jihlava, Jihlava 1994, s. 57. 15) Ch. d'EĽVERT, ed., s. 367. 16>Karl MEISEL, Židé v Jihlavě. In: Jihlava město a okolí, Jihlava 1933, ^-s. 79. 17) Tamtéž, s. 79. 18) Edmund PRUSIK, Die Gemeinde Iglau und ihrWirken in der Jahren 1865 - 1889, Iglau 1890, s. 111. 19) Karl Ritter von REICHENBACH, Geschichte des Gymnasiums zu Iglau. III. Teil. In: 53. Programm des k. k. Staatsgymnasiums in Iglau, Iglau 1903, s. 14. 20) K. MEISEL, ed., s. 79. 21) Tamtéž, s. 79. The Jews at Jihlava in the period from the 15th to the half of the 19th century. The connections between the Jews and the town citizens were strongly limited after the eviction of the Jews from Jihlava in 1424. Only two saved records prove some Jewish activities during the 15th century. The first record documents a garden on the town outskirts of Brtnice to be a Jewish property, the second a house on the Židovská-street to be a property of a Jew named Meistrlin.The Jewish participation on the economy of Jihlava was insignificant during the next three centuries. Only the proved participation of the Jewish merchants on the week's and annual Jihlava-fairs, giving cause for the local-merchants' and craftsmen's displeasure, is worth to be mentioned. For example a complaint of the Jihlava-shopkeepers from 1576 documents the presence of such unwelcome competitors. The right for Jews to participate on some trading transactions was an exception. For instance the Jew Lazar was allowed to take part in the fairs in 1593 and Jáchym Schwab was allowed by the town council to stay in the town in 1648 (?). Other strict anti-Jewish measures date to the 18th century, to the period of the reign of Charles VI. (1711 -1740) and Maria Theresa (1740-1780). After 1709 the Jews payed for the admission to the town 15 kreutzers, later 17 kreutzers. They were allowed to enter only through the gate „Matky Boží" and were not allowed to stay here overnight. Only at the end of this century certain changes were curried out. In terms of them and in the interest of the state some Jewish entrepreneur were exceptionally granted with the permission of the permanent residence at Jihlava. Nathan Pinkas received this permission in 1780, Izak Kern and Jakob Lichtcrnstern in 1795, other permissions were granted later. At the beginning of the 19th century Johann Bondy initiated even an endowment for the paupers of Jihlava. The first Jewish name, Moric Lichtenstern, among the students of the gymnasium (lyceum) occurred in 1816 and Moric Baruch in 1820. However these cases still represented mere exceptions, we have to remember there were living still only 17 of the Jews at Jihlava in 1837. The strong anti-Jewish measures were valid also at Jihlava up to the year 1848. 28 29 EDICE JUDAIKA svazek 2 HISTORIE ŽIDŮ v v Cechách a na Moravě Tomáš Pěkný S E F E R PRAHA 1993 46 V průběhu 90 let vydal král také několik významných nařízení, v nichž se pokusil na jedné straně zamezit židovský obchod se zbožím*, na strané druhé určit židovskému a křesťanskému obchodu s penězi* /ŕcidná pravidla. Reagoval tak na usnesení zemských sněmů, která kmnl toho, že formálně povolovala existenci nežidovského úvěru, se pokoušela nepokryté zlikvidovat úvěr židovský (podrobněji viz II/4). Panovníkovy reglementace vyvolaly velký odpor ve městech, která opakované žádala, aby Židé byli vyhnáni. O těchto žádostech muselo být jednáno na zemském sněmu r.1501, ale naděje, že budou prosazeny, byly malé: na jaře toho roku totiž král v Olomouci potvrdil výsady udělené Židům jeho předchůdci a nyní požadoval, aby se sněm k němu připojil. Sněm, kterého se zástupci měst pro rozepře s pány a rytíři Mť/iičastnili, mu vyhověl a vydal usnesení, v němž se žádá, aby „Židé zachováni byli v koruně České beze všech nátiskův a vytištění ze země, jakož jsou byli za starodávních časův zachováni beze všeho zmatku na věcné a budoucí časy". Obyvatelé ghett měli odvádět ročně „znamenitý plat" 500 kop grošů královské komoře a „ježto jsou prve toho třetinu nedávali a neplatili", neměli být nuceni k žádným dalším platbám (Bon-dy—Dvorský, I). Ve sněmovním usnesení byla rovněž deklarována zásada, podle níž nemá být za provinění jedince trestána celá židovská obec. Právě tato zásada však byla brzy několikrát porušena. Ukázalo se, že v moci panovníka je uchránit Židy jen jako celek, a to ještě jen tehdy, nepřidaly-li se k protižidovskému tlaku měst i stavy. Takových případů nebylo ovšem málo: docházelo k tomu vždy, když se král pokusil svou pravomoc nad regálem upevnit. V důsledku těchto okolností bylo právní postavení židovských obyvatel stále povážlivější. Ti chudší zůstávali pod ochranou krále (který ovšem o ně příliš zájmu neměl), bohatým nutily svou ochranu stavy i města. Ať se však rozhodli jakkoli (někteří platili úplatky tam i tady), ocitli se, jako mnohokrát v dějinách, mezi znepřáteleny™ stranami. „Drželi-li s Pražany, zatýkali je na venkově, drželi-li s vyššími stavy, vypovídali je z měst."" Pokud sloužili šlechtě, doilo a Ferdinanda I. Eventuální uvolnění tohoto svazku (vyvázání jednotlivých bdovských rodin z královské pravomoci) bylo pak — stejně jako v dobách dávnějších - účinným a praktickým prostředkem k získání a udržení králových přívrženců. Srv. V.Pettk, Židovská berné v Čechách r.1527-1529, RdŽ VII/1935 (dále jen: Pěšák). / J.Celakovský, Příspěvky k dějinám Židů v době Jagelonské, Časopis českého * LXXH/1898 (dále jen: Čelakovský). Jde o klasickou studii k problematice. 47 považovali to měšťané za zradu, a to jen zvyšovalo jejich nepřátelství, jež bylo — ve stále stoupající míře — motivováno i hospodářsky. Tak jako v jiných zemích, museli Židé i u nás v té době hledat jiný zdroj obživy než obchod s penězi* a snažili se prosadit v naturálním obchodu a v řemeslech. Jejich možnosti v těchto oborech byly ovšem i nadále vázány řadou těžkých omezení (obchod se zbožím jim byl v 90. letech znovu de facto zakázán), a tak byli nuceni hledat nové, často značně riskantní cesty, jak těmto omezením čelit. Přes všechny překážky se postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a začali důrazněji konkurovat nežidovským obchodníkům a řemeslníkům. Proto i u nás byly hlavní protižidovskou silou městské obce, proto i tady vystupovaly nejostřeji cechovní korporace, které užívaly někdy prostředků ne právě nejčistších (různá udání, obvinění z rituálních vražd*, z hanobení křesťanských symbolů apod.). Docházelo k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se městům často podařilo získat od krále povolení k vyhnání židovských obyvatel. Tak byli r_.1504, pouhé tři roky po vyhlášení olomouckého ediktu, nuceni s královým souhlasem opustit „na věčné časy" Plzeň a byli znovu vypovězeni z Jihlavy. O rok později došlo k tragédii v Českých Budějovicích. Město se snažilo Židy vyhnat už několik let a král je bral v ochranu až do chvíle, kdy je měšťané obvinili z rituální vraždy a torturou si na několika z nich vynutili doznání. V zimě 1505—6 bylo, bez slyšení u komorního soudu, upáleno dvacet čtyři Židů a ostatní nečekaně z města vyhnáni. Mnozí zahynuli na útěku, majetek všech byl rozkraden. Vladislav pak udělil městu majestát, kterým ho „na věčné časy" od Židů osvobozoval. Už před tím si vymohli takové „osvobození" měšťané v Karlových Varech (1499), v tradičně protižidovském Chebu* (1502), v dalších letech v Lounech (1508), opět v Jihlavo (1506) a v dalších moravských obcích, v Chomutově (1517) atd. Do řady měst se mohli Židé postupně zase vracet, někteří ale zůstávali raději na panstvích šlechticů. V tažení proti židovské konkurenci nezůstala pozadu ani pražská města, pobouřená usnesením sněmu r. 1501. Hned následujícího roku se snažilo zakázat Židům pobyt, povolený už Karlem IV., Nové Město, roku 1507 si vymohly vyšší stavy spolu s městskými radami na králi povolení, aby „v Čechách, na Moravě, ani ve Slezsku židů nebylo". Král souhlasil, vymínil si však (snad aby získal čas) jednoroční odklad. Jeho souhlas přijali Staroměstští „s velkým potěšením" a usnesli se, aby ten, kdo by se za Židy veřejně či tajně přimlouval, „i s nimi města byl prázden" (Tomek, VIII). Ještě než vypršela lhůta, začali se Židé stěhovat a většina se usazovala na panských statcích, kde byli ze známých Tomáš Pěkný HISTORIE ŽIDŮ v Cechách a na Moravě SEFER PRAHA 2001 Sled historických událostí „mskvch sněmů, která se kromě toho, že formálně povolovala Vdovského úvěru, pokoušela nepokryte zhkvido-. , ,u, /K,Wsky (podrobněji viz II/4). Panovníkovy reglemen-uce vyvolaly vdkv odpor ve městech, která opakovane zadala, .by Židé byli vyhnáni. O těchto žádostech muselo být jednáno M MMkén inémtl r. 1501, ale naděje, že budou prosazeny, llé „a jaří toho roku totiž král v Olomouci potvrdil ,,dy udělené Židům jeho předchůdci a nyní požadoval, aby M sném k němu připojil. Sněm, kterého se zástupci měst pro rozepře s pány a rytíři nezúčastnili, mu vyhověl a vydal ^usneseni, v němž se žádá, aby „Židé zachováni byli v koruně České hm- všech naiiskúv a vytištění zc země, jakož jsou byli za stati iik h iasúv zachováni beze všeho zmatku na věčné a bu-i lbyvatelé ghett měli odvádět ročně „znamenitý )()() kup grošů královské komoře a „ježto jsou prve toho nu nadávali a neplatili", neměli být nuceni k žádným dalším platbám (Hondy-Dvorský, I). lěmovním usnesení byla rovněž deklarována zásada, I e m/ mina být za provinění jedince trestána celá židovská 1'rávi tato zásada však byla brzy několikrát porušena, ta v moci panovníka je uchránit Židy jen jako • l 10 icstě |an tehdy, nepřidaly-li se k protižidovskému ' méal . stavy. Takových případů nebylo ovšem málo: docházelo k i,„m, vždy, když se král pokusil svou pravomoc nad regálnn upevnit, v důsledku těchto okolností bylo právní po-^kých obyvatel stále povážlivější. Ti chudší zůstá-"h™ k™le (kterýovšem o ně příliš zájmu neměl), s:,,u whra™ 'tavy i města. Ať se však rozhod-; ; -•k.,r, platili úplatky tam i tady), ocitli se, jako ;. ,'"nfc; ^zi znepřátelenými stranami. „Drfe-^Mejmett Pokud sloužili šlechtě, považovali to Čelakovsky). Jde o klasickou studii k proble- Vy h á ně ní z měst. Pogrom v Českých Budějovicích měšťané za zradu, a to jen zvyšovalo jejich nepřátelství, jež bylo - ve stále stoupající míře - motivováno i hospodářsky. Tak jako v jiných zemích museli Židé i u nás v té době hledat jiný zdroj obživy než obchod s penězi- a snažili se prosadit v naturálním obchodu a v řemeslech. Jejich možnosti v těchto oborech byly ovšem i nadále vázány řadou těžkých omezení (obchod se zbožím jim byl v 90. letech znovu de facto zakázán), a tak byli nuceni hledat nové, často značně riskantní cesty, jak těmto omezením čelit. Přes všechny překážky se postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a začali důrazněji konkurovat nežidovským obchodníkům a řemeslníkům. Proto i u nás byly hlavní protižidovskou silou městské obce, proto i tady vystupovaly nejostřeji cechovní korporace, které užívaly někdy prostředků ne právě nejčistších (různá udání, obvinění z rituálních vražd", z hanobení křesťanských symbolů apod.). Docházelo k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se městům často podařilo získat od krále povolení k vyhnání židovských obyvatel. ---- Tak byli r. 1504, pouhé tři roky po vyhlášení olomouckého ediktu, nuceni s královým souhlasem opustit „na věčné časy" Plzeň a byli znovu vypovězeni z Jihlavy. O rok později došlo k tragédii v Českých Budějovicích. Město se snažilo Židy, s nimiž byli někteří měšťané v dlouhém sporu o dluhy, vyhnat už několik let. Král je bral v ochranu (zřejmě si tak vyřizoval účty se vzpurnými konšely) až do doby, kdy je měšťané obvinili z rituální vraždy. Stalo se tak na základě výpovědi pastýře Štefla z Pleisingu (Dolní Rakousy), který na mučidlech obvinil dva budějovické Židy z rituální vraždy malého chlapce. Městská rada to přijala jako dostatečný důkaz k obžalobě všech domácích Židů a jako záminku k jejich vypuzení. Židé se o chystaném tažení včas dozvěděli a v tušení toho, co by je čekalo, z města uprchli. Konšelé jejich tajný útěk hodnotili jako přiznání ke společné vině a s pomocí nejvyššího purkrabího Jindřicha z Hradce získali králův souhlas s vypovězením. Mezitím se však mnoho Židů do města 54 55 Sled historických událostí vra„lo Řada l nich byla zatčena, na mučení se doznali k nejrůz-*K» zločinům, nikoli však k účasti na rituální vrazde; presto Sdc sedm I nich odsoudili k trestu smrti. Nešťastnic, byli, b« .lyfcni u komorního soudu, na něž měli pravo, jeste tehoz ÉM HftMi na židovském hřbitově. Neznámý počet dalstch nuvtou zůstal v městském vězení a čekal na svůj osud. Jeste před kontem roku bylo třináct z nich odsouzeno k smrti utopením Poprava byla vykonána v noci z 29. na 30. prosince 1505. Iidl-i / budějovických Židů zahynuli na útěku, majetek všech byl rozkraden Vladislav pak udělil městu majestát, kterým ho iij uxne časy" od Židů osvobozoval.' 1/ předtím si vymohli takové „osvobození" měšťané v Karlo-I \aivi.h (1499), v tradičně protižidovském Chebu- (1502), v dalMih litech v Lounech (1508), opět v Jihlavě (1506) a v ji-moravikých obcích, v Chomutově (1517) atd. Do řady mést se mohli Židé postupně zase vracet, někteří ale zůstávali raději na panstvích šlechticů. \ td/eni proti židovské konkurenci nezůstala pozadu ani pru/ska města, pobouřená usnesením sněmu r. 1501. Hned ná»leihi|iulio roku se snažilo zakázat Židům pobyt, povolený ui Karlem IV., Nové Město, roku 1507 si vymohly vyšší stavy spolu s městskými radami na králi povolení, aby „v Čechách, na Moravě, ani ve Slezsku židů nebylo". Král souhlasil, vymí-ml si však (snad aby získal čas) jednoroční odklad. Jeho souhlas prn.il. Staroměstští „s velkým potěšením" a usnesli se, aby U*. kdo by se za Židy veřejně či tajně přimlouval, „i s nimi mesta byl pranle-r (Tomek, VIII), ještě než vypršela lhůta, za-Mlli ZWéltéhovat a většina se usazovala na panských stat-'l " - '-namých důvodů vítáni. Král, kterému tak uni-; ' u. vypovězení o rok později odvolal a převedl ZZTZZT P°d °ChranU SVých Úředník- Staroměst-bouřila, a teprve na přímluvu nejvyššího kancléře Olomoucký edikt povolila Židům pobyt alespoň do doby, než se Vladislav, jenž sídlil v Budíne, dostaví do Prahy na korunovaci svého syna. K Ludvíkově korunovaci na českého krále došlo r. 1509; toho roku na sněmu v Praze a napřesrok na sněmu v Kutné Hoře žádaly společně stavy i města znovu vypovězení. Židé se přirozeně bránili, odvolávali se na stará i novější privilegia a našli si přímluvce. Král konečné rozhodnutí neučinil na sněmu, ale až na zpáteční cestě do Budína: 10. března 1510 vydal v Olomou" ci edikt, kterým znovu potvrzoval, že mají v zemi zůstat. Čela-kovský soudí, že za to museli králi „přinést opět značné oběti finanční", Winter (Pg) připomíná, že Vladislavovo rozhodnutí bylo ovlivněno i tím, že asi „viděl u souseda polského, kterak hojné užitky mohou z židů královské pokladnici plynouti". V Polsku podle Wintra však byli „váženi příliš", neboť měli ve svých rukou i nájem cel, mýt a daní. Bylo jich tu tehdy také mnohem více než v Čechách, kde se počet židovských obyvatel odhaduje na několik málo tisíc (srv. 11/10). Hned roku 1512 žádal sněm znovu vypovězení, ale marně. Pokud král žil, nezbylo než se smířit s jeho vůlí a města se zaměřila na to, aby co nejvíce omezila židovský obchod s penězi i se zbožím. Nejaktivněji si vedlo pražské Staré Město, jehož konšelé byli sice vcelku spokojeni (ghetto platilo i nadále do městské pokladnice), jinak ale cítili řemeslníci a „lid obecný" - ti chtěli Židy vyhnat. Roku 1514 (a podobně i o pět let později) zabránili konšelé jen náhodou na poslední chvíli pogromu*, r. 1515 se jim to nepovedlo a při požáru ghetta došlo k rabování a k násilnostem. Brzy po Vladislavově smrti žádala městská rada na podnět staroměstských kramářů a kožešníků vyklizení Židovského Města- a svůj návrh odložila teprve po přímluvě regentů šlechty, kteří prosili za Židy o „slitování nějaké", a po slibu židovských starších-, že bude ghetto městu víc platit. Další návrhy na zrušení ghetta vznesli nespokojení měšťané znovu r. 1524 a 1526. 56 57 3- ^ o, ZUR GESCHICHTE DER JUDEN IN BÖHMEN, MÄHREN UND SCHLESIEN VON 906 BIS I620. HERAUSGEGEBEN VON GOTTLIEB BONDY, KM. I-RAKSIDRNTKK ORR HANDKLS- UND OIWKRBK-KAMMKR IN PRAG. ZUR HERAUSGABE VORBEREITET UND ERGÄNZT VON FRANZ DWORSKY, KM. D1RKCTOR DBS LANUKSAttCHl VS DK3 KÖNK'.RKICHKS BÜHMKN. r. 906 bis 1576. HERAUSGEBER UND VERLEGER GOTTLIEB BONDY IN PRAG. 1906. M /.UR geschichte der judex ,50. s monstrancí nějakým lotrem z kostela v Hostoum vzíti a skrze téhož ' lotra k sobě a mezi jiný Židy přinesli poručili, kteréž také u těch /iliiv od faráře hostouňského nalezeno jest. I maje téhož lotra pan Purkart z Vitic v vazbě své, též pán Hostouňský všecky Židy zjímati poručiv, dal je právně tázati, při kterémžto tázání vztahovalo se též na Židy plzenské, že jsou k té nešlechetnosti napomáhali Z čehož Plzeňští rozhorleni jsouce, takovú zradu na těch, ješto toho původové byli, vy-m-titi poručili a jiné všechny z města vypověděli. Po některém pak létě starší Židé i obecní z měst Pražských potahovali se na zahradu, v kteréž se zde za bytu svého kladli, tomu cluějíce, aby Jílek, soused zdejší, od ní pustil, toho doloživše, že jsou se odsud pro chudobu odebrati musili. Ale když ta nešlechetnost jejich radám z komory připomenuta byla, v předsevzetí svém se spo-kojiti musili. Strnad: M. Šimona Plachého PamHi plzeňské. 1504. 323. Bei Strakonic wurden zwei Juden verbrannt. 1504. Léta MDI1II. u města Strakonic upáleni dva Židé bratří, jako i před nimi mátě jejich, protože pacholátko křesťanské pověsivše na posměch ukřižovaného Krista nožmi ukrutně zbodli a vytočivše z něho krev, zamordovali. Sedlka ta, kteráž jim syna svého za tří zlaté prodala, také po nich ohněm spálena. Takových nešlechetných mordův a ukrutných skutkův proti dětem křesťanským o Židech více se v historiích nachází. Ačkoli Innocencius papež v privilegium Židům daném zapovídá, aby jim žádný křesťan tím nevytýkal, že by při obětech svých krve lidské užívali, poněvadž jim v Starém Zákoně všeliké krve užívání zapovědíno. Kteréhožto privilegium i král Otakar i císař Karel IIIT. Židům v Čechách bydlícím potvrdili. D. A. z Veleslavína. ^Historický kalendář* v. J. 1590. S. 8. 1505. -{24. Jan Klement von Czepirow als Schuldner und K u n e s ch von Tloskow als Bürge verpflichten sich, dem Juden Salomon in Saaz 14 Tage nach dem nächstfolgenden Georgitag eine Schuld von 64 Sch. Gr. zu zahlen. 5 Jänner 1505. Schlesinger: Urkundentuch der Stadt Saaz. '505 326. Anna Wodička cediert auf Grund der Entscheidung des Hofrichters des Königreiches Böhmen, Sieg-mUn" VOn Chme,ic- vor dem Küniginhofer Stadtamte ihr in böhmen, mähken und schlesien. 207 Haus ihrem SohnePaulmitderBedingung, dass derselbe 1505. die ganze Schuld dem Juden Moses bezahlen soll. 1505. Das älteste Memorabilienbuch vom Jahre 1412, Fol. 426 im Stadtarch. zu Koniginhof. 326. Ausweisung der Juden aus Iglau. 13 Dec. 1506. 1506. Im Jahre 1506 hat man zu Iglau in der Judenschul angefangen Mess zu lesen am Tage Luciae. Daher ist zu vermuthen, dass die Juden um diese Zeit von hinnen abgeschafft worden sind. ^Chronik der Stadt Iglau* herausgg. von Chr. ďElvert. S. 26. 327. Graf Niklas Schlick empfiehlt dem Rate von isob. Eger einen Juden als guten Arzt in den auftauchenden ansteckenden Krankheiten. 1506. Mein dinnst mit guttenn Willenn erbare namhafftte wollweisse lib Nachtbarnn vnnd besundcr gutt freundt. Salmann Jud hau mir geschri-benn mich vleissiger Beth inn seynem Schreibenn angesucht vmb vor-schrifft ann euch zcuthun gebettenn, in vnnd seyn Son zcu vorgleitten mit eim sichernn Gleitt, auff das sy sich bey vnnd neben Euch mochten enthaldenn, noch dem er dann etlich kunst weiss vnnd ein gutter leib Arczt ist, auch etzwas meher wan der gemein man ist wissenn, als dann itzunt grausame schwere kranckheitten sich zeigen, Pestlenntzen vnnd andere meher, aldo one Zweiffel er seyner kunst bewert vnnd gewiss ist, den menscht n yn solchen kranckheitten vnnd gebrechen zcu helffen vnnd one Zweiffel sein nit schad werdet haben, solcher meynner furschrifft nit versagenn, sunder gunstlich lassenn befinden. Das wil ich ynn solchenn vnnd vill yn grossem vmb euch verdynn. Datum Falkenaw dinstag vor der quatuor temporum") anno oc. VI. Nicklas Graff zcu Passan herr zu Weisskirchen, Ellbogen vnnd Falkenaw. Ann erbaren, namhaffttenn, wolweissenn Burgermaister vnnd Ratt der Stadtt Eger, meynnenn Nachtbarnn vnnd besundernn guttenn freunttenn. Orig. im Stadtarch. zu Eger. 328. Beteiligung der Prager Juden an Feuer lösch- 1506. arbeiten. 1506. Dne 8. června hořelo na Novém městě na Karlově. Větší však druhý oheň vznikl krátce potom dne 17. června v ulici Flašnéřské. 4') Die nähere Bezeichnung fehlt. 1 bet Řomgfidjm SlalH 3glau (1109—1607) 13011t Jflliiiifr StiiMľditrilin gerou6jege5en f. f. Ober-Sinaiijratbe. í3um 2. SB. ber von bet bipori|cMaliftif<6ťn Mr* bBWU^rfHW Oiießen bei (Stfcbjcbte fflfSfireii« flebärifl) gprünn, 1861. (3n (Sommifíion ber »iiéf>anbíung I. íttitfcb). 5DtuÄ b. 9t. Ötoljrer'« Crben in #riinn. 26 1505 3ft mit bemiltigung föuige« mMH ba« ©ericbt 3"* famBt bem Orten borff Cetin bnb Kanter ©djrotgelt ©al^anbl ber H» „cm üRautb. bnb allem 3um geridjt gehörig Don bem Sabiflaw SRta)ter beS Warameriicfien gefaxt, fo ba« SKid-ter Smbt bor altera etfi(ia) gelten onb bie bikffer al« ein Seijen genoffen wie ba«fe(be bom Süiarggraffen Jo-boco tynen oerlieben bnb oon allen funfftigeti 23eb,emijd;en fimigen conftrmirt werben 3u »erncin« Stobt erfbaufft bnb bom timig bertoittigt ba« e« bie ©tabt in bie Öanbtaffl fiie cigentbumlid} »erwehret werben raöc&te. 3" bem tbauff ift ber siebter Mir«* ein Seftament fo im ©tabtbucb, »ertoabjt be« wogen toorben. Anno 1506. 3ft ber Stottb, »erneuert toorben. &m «ßaittt Sibl (Slti« fter. berr bminf ibirjdjncr ©eifijer. 3unge ljerr. 3acob ©cr>aufid)felbft. ©teffan Scbweitiicjer. niittjimtff. Anno 1506. tjat Surgeimeifter bnb »iattb. ba« borff tjtl« betjborff bura) ffonig« 2Ctabi«(aj begnabung für aigen befommen ift 3uuor ein Seljengulf; gewefen. S« mm W Eodem anno. 8m ©. 3aco6« abent 3glau, im Sto« ttbj«-* fter bebm betjtligen ß^reuj bei; ber 3me(ffborten onb dattjarina i ;(tN-1 - i auf altar ba« weiter wunberbarlicber »ei« eingefdblagen, biefelbe br" *mtid)t'umiBocbeii ift ba« tagljorn aufm ^farrtimrm geferttiget werben. (M.mrttabB^ff^ 3al)r t)at man3u3g£au in ber 3ubenfcbul angefangen at*",3Jref6 3uiefeit am tag Sucifi. Daber 3uoermiitten baß bie 3u* ben bmb biefe 3f't oon tjinnen abgefcbafft Würben. Anno 1507. 3m Slbuent Oft ber SRattb, 3u 3glau berneuert toorben. berr Söenj (Sanulator Grltifter. fjerr ®eorg Bon SReidt) Seifijer. Sunge-berr 3S3etij ^otijer, IBenj Jtfcbler, bnnb 3acob Ijobfenmeffer. Sil«««»» 9t. Eodem ann0- 3f* 3« Sflto» ber «Uuluerttmrn g« gefert» Kl""- tigt worben, bnb am tag SMargaretlja f;at fid) ber 9Jcaifter mit normen Sßaull bei 2Jcaurer, com tburn ju tobt gefallen. Anno 1508. 3ft ber OxattB, 3u 3g(au bom Ijerrtt ©eorgen tson 2ö(af= ftn miti-v ISainecerti »erneuert morben. ljerr SBenj ^ardjanter (Sltifter. tyerr 3obann Öitnljttetl Sebfijer. 3ungel)evr «ßauH 3Refjjerer, Sorenj ©tarufco. hm Mim Eodem »nno. 3ft ein Ijiertt fambt feinem Sßetb onb a.«d,t,tai,,,i. 2eä)\tx oerbrent werben, weil fie mit feur groffjen fdt>oben ge^ ttjan baben. Eodem anno. 3ft ba« fronender gebauet, onb ba« neetyft* folgenbe ia^r ba« gebeu gar »errietet toorben. Anno ]5U!i. Stallet eUfabettl) 3ft W SHattb 3u 3gtan oerneitert Horben. t,err J)iattb,euä tb.irfdjner. 3)httb,eu« Deurnf. Eodem anno. 3ft bie Uabefn bei ber Wanflrdjen 3u ffa))t[|I M ia 3g(an Beb, <&. ©ebaftian genannt, gebauet, onb oom berr 0is m" i!'K,,"• feboffen SKartino ®efd)r loetc&er ein 3g(auer ber gebuert getoefen, geweitet toorben, am tag iiaeb ÜKariä b,imetfartb,. 3)affetbe 3ot)r tjat Dbgebocbter fjerr 5Beid;bifa?off ju 0(-müj Martin ®efd;( be« ÜWcbt ©efcyt ©ob,u fein etfte 2J?e& a"at,ln ö'r*'-3" Sgfau als in feinem batterlanbt gefuugen dominica ante pentecostes. 1509. bat Fönig 2B(abi«(an« ber ©tobt 3g(ato bie begiiabimg geben ba« fie oon ben bürffern 3»ifcbing, Sßierbaiiinljoff onb ^ainfeeiiborff fo im Sebem üegen aber 3nr Scfnng in 5ÖM;rern geboren fi;eine [teuer noefi gaben in 53eb,em geben foüen. 5Diefe breb, börffer tigen in öebm geben bie Iofuug in SKaijren 3Kifebiug, ^ierpauniert)off bnb tjanbtjenborff. Anno 1510. feria 2 post Conoepl Mariae. 3ft ber SRatttj 3u 3glau berneuert werben, ljerr 8Öenj danulator <5(tifter. ljerr @e5rg oon SReifci) Seiftjer. 3unge ljerr 8nca« SBraffentor, i'uca« 8utfd;ijcr. Eodem anno. 3ft bie 9*eue Sorftatt »or bem {?rauentb,orgtaBMl gebauet Werben, ba« erfte *aii« ber bem ttjor, Wen man binau« ä'f,'m"'-gebet, auff ber red;ten l;anbt l;at ein Leinweber, ©inton ÜCe&er etmvmfit„ genant gebauet. ©ie ©tilrjcrgaffen ift clje geweft. 9",au"' Anno 1511. 3ft ber SRatt) berneuert »erben. b,err Senj . ©teffan ©tbmilauer. Anno 1511. i/at ber 9?attl) bem Ceonljarb Werbet einen 3u>mf*ui burger afyie bie 3ubenfd;ul »ergüiit, ber fie mit einem benefioip berfeijeu mag, be« bat ber SHattt) bie Eeüatur ibnen bebalten. Anno 1511 bat Dftartin ©biffer ©urger atljie neu bem H?ta,n»u(Hft ?aitl ©djmertefcben bie Heine 5»euftifft ftjaufft ber 500 ©ebeef, biefe« borff ift Ijernacb 3u ©emeiuer ©tabt foiumen Anno 1558. Anno 1512. 33er ©and gabianj 3ft ber Ütattb 3it 3glau berneuert Werben, ljerr Seiij 5ßardjanter (Sttifter, ljerr ®eorg 3Hajfe «ebfijer. (Diefer üßaijfo [;at Hjeitfo», ^epitj bnb Meuftifft gehabt bnb feinem ©otjn Sluguftin 1532 gefdjafft tcslamenlo 3jt neuen fie fieb Gjijicftffb). 3unge berr ®regor Sibl, Öuca« Ccupelbt, 33iucencj ©cbtegl. Eodem anno, ©ambftag itact) ©lifabetl) ttoben bie ßon1i)|autt i