Saulius Tomas Kondrotas: Rudá liška A tak příběh, ať té pravdivý či smyšlený, vždy promlouvá k našim citům. Jaká škoda, mylorde, že dokonce i ten nejlepší příběh jen tak vzácné promluví k našemu rozumu. Lord Bolingbroke, Listy o studiu a užitku historie Stalo se to ve SnčhoyéJíolem čtyřicátého třetího roku tohoto století anebo hned po válce, kdy byli lidé podráždení, unaveni a ne vždy vidpli, jak se mají na co dívat. Říká se, že ftopcc obrosily š[pk^a-;divo^rnTTÍ^min£Rrý"Šn5hovou chránil před ledovým severákem, jednoho dne, za blfžícihb se podzimu, v^pIaHúirTeri den prý požárům vůbec nepřál, bylo vlhko a všude mlha, třebaže Jpyhfteplo. Ve Sněhové panoval klid (neděle), nikdo se neprocházel po ulici, psi nevyli a ani ptáci nepoletovali ve vzduchu. Selský rozum by řekl, že v takový den kopec sám od sebe vzplanout nemůže, a i kdyby přece, tak by neměla chytit plamenem ani vlhká, orosená tráva, ani keře. Svět se však podle selského rozumu nechová. Vrcholek kopce vzplanul, oheň, který jej opásal půvabným květem, se sunul níž a přihlížejícím ve Sněhové to připadalo, jako by někdo pod zemí kouřil obří cigaretu. Sám o sobě oheň nemohl nikoho rozrušit: z kopce plynul jediný užitek, a to ten, že, jak již bylo řečeno, chránil Sněhovou před větrem. Na kopci se dobře_dařilo trávě, ale tomu, aby ji někdo pokosil, stály v cestě pichlavé keře. Tytéž keře ni kopci/nedovolovaly ani sít, a kromě toho byl pro záhony^pří-liš strmý: déšť by je vyplavil. _Rpzru|jt ledy obyvatele Sněhové mohlo jedině to, jak byl oheň krásný: rozvíjející se květ se zářícími okvětními lístky. To však původem neklidu nebylo^Na kopci, v zóně popela a oharků, se cosi začervenalo. Liška. Skákala z místa na místo, ale popel byl horký a ona nevěděla, kam položit tlapky. Každý obyvatel Sněhové (je třeba poznamenat, že všichni postávali na dvorcícha oheň sledovali) si ve svŕrn_^dci^pmvslel; „Toť orra. Rudá liška." Tohle si každý fck! a pak Sel domů, i když by se na oheň ratíjeSie díval. „Proč kolem toho dílat nčjaky"povyk, no ne? LiSkaje liíka a není třeba z toho dělat kdo ví co..." Muži scdůli v chalupě a kouřili, na prvni pohled vypadali naprosto klidně, ale popel z jejich cigaret padal na stůl dřív, než stačil skončit v popelníku. Ženy měly najednou horší náladu, a přitom se od samého probuzení cítily tak svátečně. V mnohých domech bylo slyšet tichý pláč dětí, které nemohly pochopit, za co jsou náhle trestány. Dvě nebo tři ženy ohnivější povahy dostaly chuť se přít, ale nenašly odvahu zvýäit hlas. i.í, t í\ Slunce na nebi se nejodibajci^dnpji^svítla, ale vypadalo jako namodralou patinou potažený měděný taSř To, z čeho máme strach, nás téměř vJSJy zasáhne nečekaně. Zatímco se smrákalo, Sněhovští se trochu uklidnili: když už nebyl vidět kopec pokrytý vrstvou popela, pomaloučku zapomněli na ranní požár aý^o je hlavní, na lišku, která - kdo ví? - tam třeba i uhořela. _Jej2njjn^Kintana celý den cíti! své srdce- chvělo se jako kapka rtuti. Navštívil jej Butemor, pták smutku. Liška, tvor s rudým kožíškem a se zvědavýma-černýma očkama, otřásla jeho duší. Kintana byl lovec. Ale ne-j«ft-tefc-ledajaký. Žádný obyčejný lovec, kterých bylo v litevském kraji vždy dostatek. Byl jediný svého druhu, Lenoše vysvětli, co to znamená. Tou dobou už byl KintarióvevíEu, kdy póTčož^Tnäífiiních sesychá a člověku jse-ve-spánk|i začíná zdál o parolodích, které osvetlené lucernami pluji temnými vodami kamsi do dáli. Je dost možné, že ta liskaje poslední v Kintanově životě. Pane bože, je to tady, ten čas, kdy se všechno děje naposledy Kdy se to nikdo neodvažuje nahlas vyslovit, ale s úsměvem pobízí ochutnat ještě tohle a tamto, podívat se, přičichnout, pohladit a dotknout se, poslechnout si, protože 'se vším je třeba se postupně rozloučit. Jeroným Kintana mohl žít ještě velmi dlouho, ale to nic nedokazuje. Dokonce i když se člověk rozloučí, ještě to neznamená, žé doopravdy odejde. Moč dobře sfu^ědomoval, že takhle liška může být poslední, a byl z toho smutný. Tu lišku chtěl. Neodvažoval se. Přemýšlel. Váhal. Butemor, pták smutku, se vznášel nad střechou jeho domu, nad jeho vysokým čelem a šedivými vlasy, nad přimhouřenýma očima, jako by mu přes ně liška šlehla ocasem jako vrbovým proutkem. Kintana tu lišku chtěl tak, jako kdysi toužil po zasmušilých sněhovských dívkách s tmavými vlasy, jejichž boky se při chůzi tak podivuhodně pohupují .a které i uprostřed zimy voní po divokých růžích a... ach, nechrne toho. V-Í*\ • Markandia Petr, známější pod přízviskem Malý Petr, byl od pohledu lenoch a ochlasta Ale není úplně správné o něm takhle přemýšlet. Lidé příliš lehkomyslně a horlivě přirovnávají hromádku kočičího lejna k vysokému koecj. Přojednyje svat jako opojné vlno, kterým Žízeň neuhasIS, pro jiní je to věčná kocovina, utrpení pro jejich jemné duše. Markandia Petr patřil k tém prvním. Nebyl líný proto, že by nechtěl pracovat. On pracovat nedokázal. Již od samého narození jej opanovala duše tanečníkahpprat a ta mu bránila nosit pytle, kácet stromy či se jinak starat o svou obživu. Nikdo ve Sněhové nechápal, jak se na tomto světě drží a jak se vůbec člověk, který se u ničeho ani pohledem nezastaví déle než na malou chviličku, dokáže uživit. Malý Petr byl dítě prostých sněhovských rodičů a jen z moci tanečníkovy duše boprata měl vytříbený ja/ýč£k,_byl mistrem sladkého spánku, na vzdálenost celé versty rozpoznal zloděje a dokázáľokouzltt kteroukoliv ženu. Tak tak, čistá pravda: ženám připadal lahodnější než smetana, přestože Markandia nepodnikl ani jediný krok pro to, aby se někomu zalíbil. Přitažlivost Malého Petra by se nejspíše dala vysvětlit slovanskou něžností, která mu byla rovněž vrozená. Když Malý Petr s někým mluvil, tak jej objímal, hladil po rameni nebo po ruce anebo jemně poplácával po břichu.-. Byla-li jeho společníkem žena, bezděčně si začal pohrávat s jejími vlasy: namotával si na prst pramínek nebo j^iu a tam ovíněným deelTCm,cdíbukJ| toknu z čela. A to vše bez jakéhokoliv promyšleného pohybu, bez'itáynaku väaomS ínahy sc zallbiť nebo, naopak, někoho urazit. Nezúčastněnému pozorovateli se dokonce mohlo zdát, že si Markandia povídá sám se sebou, že se jeho společník jen náhodou ocitl u Malého Petra v okamžiku, kdy ten se dal do řeči. Nebyla žádná žena, jejíž obraz by Markandia Petr nosil ve svém srdci. Ne, to je nepřesné. Žena taková nebyla, obraz však ano. Takový může mít jedině ochlasta a hopratem posedlý. Malý Petr snil o ženě se žhnoucíma očima stepního vlka, která se zjeví zničehonic, z prostoru a času (které přece také jsou nic), a dočasně nabyde hmatatelné tělo, které z vůle osudu nikdy nepoznáš až do krajnosti, neboť ( to tělo vlastně není konečné, ale věčňTaTBez hranic. Markandia na takovou ženu čekal a tu a tam ji dokonce zahlédl, jak v dálce sestupuje po svahu kopce, který Sněhovou chránil před větrem severákem, občas ji zahlédl, světlou jako anděl, ale i on sám si uvědomoval, že lo ne(>i nic než vím vyvo; -laná vinnými opary. S takovýmto obrazem v srdci se Malý Petr ve skutečnosti Wfkávai jen s lidskými' dcerami, rozjímajícími nad sebeúctou, s dcerami, jej iehž čela jsou posetá pupínky a kleré sc postupem času rriéní v zahofklé vrásčité tvory s prořídlými vlasy, nemající žádný smysl. Byl snad Markandia Petr malino vzrůstu, že mu říkali Malý Petr? Vůbec ne. Tak mu přezdívali pro jeho bezstarostnost, kterou se navenek vyznačují všichni posedlí tanečníkovou duší. Pro zodpovědné lidi je to téměř totéž co detinskosť O Markandiovi a jeho životě by bylo nTôzne povyprávět mnohé. Nicméně tento příběh není o něm, je o rudé lišce. Jen co se kopec po požáru ochladil, Jeroným Kintana vylezl na to místo, kde svého času všichni viděli zmítající se lišku. Vrch vypadal pochmurně. A nejen proto, že červánkové paprsky zapadajícího slunce, smíšené s šedou barvou popela, nabízely stěží popsatelný obraz, který bodal jakousi prázdností a nelidským klidem, ale také proto, že Butemor, pták smutku, Kintanu doprovázel a průhlednými křídly se při tom dotýkal jeho vrásčitého čela a ustaraného obličeje. A skutečně: na jednom místě Jeroným Kintana spatřil řadu drobných, do křehkého popela otisknutých stop. Mířily po svahu dolů, směrem ke Sněhové, a končily v bujné trávě u hranice požáru. Kintana obešel celý kopec, ale další stopy neobjevil. gU-^l , Domů se Kintana vrátil až po setměmTRoztopil krb a posadil se, aby do matně se lesknoucí nábojnice ráže šestnáct nasypal prach, i když ještě pořád nevěděl, jestli tc b::de potřeba. Tou dobou zcela dozrálo obiii a místní se začínali scházet, aby je sklízeli a mlátili. Na jedny dožinky přišel Markandia Petr a přinesl s sebou několik loutek, umně vyřezaných ze dřeva a svázaných provázky. Objevil se v okamžiku, kdy už lidé měli trochu vypito, jinak by Malému Petrovi nikdy nebyli dovolili provádět to, co provedl. Všichni se rozveselili, když Markandia přišel, neboť, třebaže neschvalovali jeho způsob života, sněhovští Malého Petra milovali a nikoho by zaživa nenapadlo mu spílat nebo se mu vyhýbat. Markandia do sebe obrátil několik sklenek kořalky, zasmál se a vstal od stolu s loutkami v rukách. Bylo jich pět nebo šest, jedny představovaly muže, druhé ženy a jedna z nich rudou lišku. Snad to bylo tím, že Markandia stál zčásti ve stínu, snad tím, že lišku držel za zády ostatních loutek, zkrátka nikdo šijí zpočátku nevšiml, jinak by už tehdy Malému Petrovi nebyli dovolili provádět to, co provedl. Malý Petr se svými loutkami sehrál drobné představení, které také sám vymyslel, v němž muži milovali ženy, ženy muže, všichni milovali ne toho, koho chtěli, ale dokonce i tahle smutná okolnost se ve vtípcích Malého Petra jaksi ztratila a nikoho nedráždila. Nakonec, zřejmě z nedostatku důvtipu nebo možná ve snaze lehce postrašit bázlivější děvčata, Markandia vytáhl na světlo lišku a taháním za provázky ji přiměl poskakovat tak, jak to dělala na kopci během požáru, a další loutky, vyděšeně pištící (pištěl, to se ví, sám Malý Pclr), si schoval za záda. V této scéně všichni poznali Sněhovou, tedy sami sebe. Tohle Markandia Petr dělat neměl, neměl kazit dobrou náladu. Jeroným Kintana tam byl také a všechno viděl. Když Markandia Petr předvedl lišku, byl najednou jako omráčený a olíznul si vyschlé rty, v očích se mu zalesklo. Byl jako dvacetiletý mladík, když rozhrne vrboví a spatří svoji milou, jak se nahá jako prst cáká na mělěině nebo měkce podřimuje v zahradě, ve stínu hrušek. Chce se vrhnout za tou, o níž sní každou noc, a přitom nemůže, neboť se mu třesou nohy a (zcela zbytečně) se bojí, že by dívku vystrašil nebo dokonce... ach, nechrne toho. Kintana se postavil ve chvíli, kdy Markandia Petr, hospodáři pokárán, odsekl: „Liška! Jen pomyslete, liška! Copak ve Sněhové není jediný muž? Ne, jeden tu je. Já. Já se žádné lišky nebojím. Ani rudé, ani modré, ani bílé, ani zelené, žádné. A nebojím se to říct. Tohle chci všem liškám vzkázat," a hlasitě pustil větry. Všichni se zadrženým dechem mlčeli. Jen Jeroným Kintana se zvedl z lavice. tyJQt ^*'*\ „Pojďme, Markandio, pojďme, Petře," řekl a chytil Malého Petra za loket. Ten mlčenlivě poslechl a oba odešli. Zanedlouho se rozešlí i další shromáždění. Všichni pospíchali domů. Jeroným Kintana ležel ve tmě s otevřenýma očima. Ta liška, dost možná poslední liška v jeho životě, jej přiměla na mnohé pohlížet jinak. Ne nadarmo se říká, že člověk se s každou liškou stává chytřejším. Ale každá liška také znamená krok blíže smrti. Je to tak. Kintana ležel ve tinĚ tak osaměly, pokud budeme uvažovat v tělesných pojmech, a přemýšlel o Markandiovi, o Malém Petrovi, Co o tom mladíkovi věděl? Že je to dareba a Šprýmař. Správně. A co dál? Nic. Téměř nic. Pár drobností, na jejichž základě jsme zvyklí vyvozovat závěry o lidech, a nic o duši, která nás jako jediná odlišuje od věcí a které přikládáme stále menší a menší váhu. Kintana si vzpomněl, jaký byl on sám v Markandiově věku. Ne. On byl úplně jiný. Málomluvný a uzavřený, a takový i zůstal. Ale také ustavičně toužil po něčem, co nikdy nelze popsat slovy, na co neukážete prstem, a i kdyby ano, neuvidíte nic než horizont. Což znamená, že nic. Ani Kintana se lišky nebál. Ale byl tvrdý, tak tvrdý jako ti, kteří se nepřestávají usmívat, když, zatímco tonou v řece, spatří ledovou kru, jak na ně letí a každým okamžikem jim rozdrtí hlavu. Mohl v sobě Markandia mít tolik tvrdosti? To Kintana nevěděl. Ale toho večera si Markandiu Petra oblíbil. Kdykoliv ho potkal, chtěl ho pohladit po vlasech a říct mu: neboj se, synu, všechno bude dobré. Ale příliš se ovládal. Ta liška tedy Kintanu přiměla na mnohé pohlížet jinak než předtím, přiměla jej zvednout hlavu rozhlédnout se Butemor, pták smutku, naposledy zakroužil a začal stoupat výš a Kintana uvažoval, že ta liška, dost možná poslední v jeho životě, se stane první, kterou bude lovit aby před ní něco ochránil, avšak nikoli ve snaze uhasit svou vášeň. Tu noc mnozí po probuzeni slyšeli tichéTozhodné kroky na ulici nebo v zahradě, podle nichž každý lehce poznal, že to kráčí Jeroným Kintana. A mnozí díky tomu spali klidněji. Ráno se však, jako by se Sněhové chtěl někdo pošklebovat, ukázalo, že liščí stopy jsou všude. V prachu na ulici i na dvorcích. Na verandách domů i kolem studen. Stopy toho tvora byly všude, kde se jen mohly otisknout. Liška postávala témě f u každého okna a sledovala jim spáče uvnitř a pod Kin-tanovými okny zanechala o třísku zachycený chomáč chlupů. Zdálo se, jakoby liška něco hledala a pobíhala přitom od domu k domu, od okna k oknu. Co mohla liška ve SněhovcFiledať? A copak to někdo neví? Tady už si neporadíme bez Herberty Nabe, jež měla ve Sněhové zvláštní a specifické postavení. V době, kdy se Jeroným Kintana pustil do lovu své poslední lišky, oslavila Herberta Nabe šedesát let. Nepatřila už tedy k těm nejmladším. Herberta Nabe byla albín. Byla celá bílá: její vlasy se podobaly skleněným vláknům, obočí a řasy byly jako pavučiny a dokonce, to ve Sněhové nebylo žádným tajemstvím, chloupky v podpaží a podbřišku připomínaly trávu potaženou jinovatkou. Herbertiny oči byly jako dvě kapky krve na dně z porcelánu. Dokonce i jako albínka byla Herberta krásná žena, na tom se všichni shodli. Dá rozum, že v šedesáti letech nemohla být taková krasavice jako dvacetiletá, ale stále měla půvabný pas, neboť nikdy nerodila, a také si uchovala lehký krok. Herberta Nabe sice nikdy nebyla vdaná, nelze však říci, že by nevěděla, co je láska. Kdeže: Herberta Nabe znala přednosti i nedostatky každého muže ve Sněhové, ale ženy se ji nikdy nemstily ani jí nezáviděly, neboť, zaprvé, Nabe se nikdy nepokoušela nikoho odloudit, a zadruhé, přece jen byla jiná než ostatní a muži, známá věc, se ženám, které jsou jiné než ostatní, vyhýbají a mají z nich strach A nejen ti sněhovští. Herberta Nabe patřila k těm ženám, které neumí říci „ne" a kterých si, podle jednoho spisovatele, tak cení v bandách lupičů, partách odsouzenců a komunách petrohradských sociálních demokratů. Nic nenaznačovalo, že by smrt mohla Herbertu Nabe zastihnout jinou, než jakou byla po celý život. Ale rudá liška zasáhla i tady. Herberta Nabe také byla tam, kam Markandia Petr přinesl své loutky. I ona byla spolu s ostatními jako omráčená, když Malý Petr ukázal loutku lišky. Ostatní však nedokázali odtrhnout oči od loutky, která vzbuzovala hrůzu, zatímco Herberta jako přikovaná sledovala Markandiu, jeho tvář a ruce, jako by ho nikdy v životě neviděla. Ta tvář jí v bledém světle připadala plná nevídaného ducha. Ne, to nebyl hoprat, nebyla to duše tanečníka, co se odráželo ve tváři Malého Petra, ale jakási neobyčejná, mimořádná oddanost cíli, který znal jen on sám a který se jednou může stát cílem všech. Taková oddanost, již ženy občas postřehnou a která je přiměje opustit rodiny, muže i děti, zahodit vše a jít za tím, z koho vyzařuje. Herberta Nabe ztratila hlavu, jak se říká. Zamilovala se, poprvé v životě se sama zamilovala, a to je strašlivé a směšné, ostatně jí přece jen už bylo šedesát. I kdyby její láska dopadla sebešťastněji, přesto ji bude souzeno vědět, že nastane den, kdy ona bude muset odejít, její milý však zůstane. A když zůstane, dříve či později na ni zapomene, neboť taková jsou pravidla lásky. Láska nedokáže překročit brány hřbitova. Lhal by ten, kdo by tvrdil opak. „VJovu beze psů neni žádná radost..." pomyslel si Jeroným Kintana večer, mezitlmco strkal hladkenáboje do hlavně. Rozhodl sejit na to jinak. Obyčejné pochůzky po Sněhové, v naději, že lišku náhodou zahlédne, úspěch nepřinesly. Liška dost možná vycítila, žc se^tä!a_k