9. lekce


Slovíčka

bet

                               ale

dar

                               ještě

daug (+Gen.)

                               hodně

į +Ak. (eiti į mokyklą)

                               do (jít do školy)

ieškoti, ieško, ieškojo (+Gen.)

                               hledat

kieno

                               čí

labai

                               velmi

laiškas (m)

                               dopis

mokykla (f)

                               škola (ne univerzita!)

savo

                               svůj / svoje



9.1 Vokativ


Vokativ u podstatných jmen

Vokativ má v každém paradigmatu vlastní koncovku (viz tabulka).

V plurálu se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu.


Substantiva na -as přibírají ve vokativu jednu ze tří koncovek:

a) koncovku -ai mají osobní jména mužského rodu (mužská jména a příjmení):

Jonas→Jonai! Kazlauskas→Kazlauskai! Jonas Kazlauskas→Jonai Kazlauskai!


b) koncovku -e mají obecná jména (apelativa) a jména neživotná (substantiva na „-as“, která
nespadají pod bod a):

ponas→pone! vyras→vyre! dekanas→dekane! universitetas→universitete! Berlynas→Berlyne!


c) koncovku -au přibírají substantiva, která mají před koncovkou souhlásku „j“ (ta, která končí na
„-jas“):

vėjas→vėjau! mokytojas→mokytojau! rašytojas→rašytojau!



Cvičení 1. Řekněte litevsky:

pane! otče! synu! bratře! dědečku! strýci!

paní! matko! dcero! sestro! babičko! teto!

pane docente! paní profesorko!

pane docente Jonas Kazlauskas! pane profesore Petras Šiaučius!

paní docentko Ona Kazlauskienė! paní profesorko Agnė Šiaučiūtė!




Vokativ u přídavných jmen

U adjektiv se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu (viz tabulka).



Cvičení 2. Utvořte vokativ:

jaunas docentas; linksmas policininkas; mažas vaikas

jauna studentė; linksma profesorė; liūdna teta; graži dukra




9.2 Posesivita

Opakování přivlastňovacích zájmen:

aš        mano              mes     mūsų

tu        tavo                jūs       jūsų

jis        jo                    jie       jų

ji         jos                   jos       jų


Kieno – čí

            Kieno knyga? Kieno namas? Kieno šis vaikas? Kieno ta mašina?


Savo – svůj, svoje

savo nerozlišuje gramatický rod:

Aš turiu savo knygą.

Aš turiu savo namą.


savo se neskloňuje:

N. (...)                                    (...)

G. savo namo                        savo knygos

D. savo namui                       savo knygai

A. savo namą             savo knygą

…                                           …



Používání:

                                              Správně


                                              Špatně

Aš myliu savo šeimą.

Miluji svou rodinu.

[DEL: Aš myliu mano šeimą. :DEL]

Tu turi savo knygą.

Máš svou knihu.

[DEL: Tu turi tavo knygą. :DEL]

Ji myli savo vaiką.

Ona miluje své dítě.

[DEL: Ji myli jos vaiką. :DEL]

Mes turime savo namą.

Máme svůj dům.

[DEL: Mes :DEL] [DEL: turime mūsų namą. :DEL]




9.3 Časování sloves – indikativ préterita (minulý čas), typ „ė“

            rašyti, rašo, rašė


aš          raš-iau          mes      raš-ėme

tu           raš-ei                        jūs        raš-ėte

jis, ji     raš-ė             jie, jos  raš-ė


Aš rašiau laišką. Tu rašei knygą. Ji nerašė laiško. Jis nerašė knygos.



Cvičení 3. Vyčasujte:

atsiprašyti, atsiprašo, atsiprašė (omluvit se), pristatyti, pristato, pristatė (představit),
prisistatyti, prisistato, prisistatė (představit se)




 9.4 Adverbia

Adverbia mohou být základní, např. daug (hodně), toli (daleko), nebo odvozená, např. gerai (dobře).


Odvozená adverbia se tvoří přidáním sufixu -(i)ai ke kmeni adjektiv:


-ai:

ger-as → ger + ai → gerai (dobře)

blog-as → blog + ai → blogai (špatně)


-iai:

graž-us → graž + iai → gražiai (hezky)

bjaur-us → bjaur + iai → bjauriai (ošklivě)