4
Nebojte se řečtiny
Nebojte se řečtiny
5
jazyka byla zřízena na aténské univerzitě až v r. 1925. Nejdůležitějšim mezníkem ve vývoji dimotiki k spisovnému jazyku je prvni pokus o její popis, systematizaci a normativní modifikaci; je to Triandaryllidisova Neoelliniki grammatiki (tis dimotikis) z r. 1941, na níž autor (působil jako profesor v Thessaloniki) pracoval téměř čtyřicet let, a vycházel z průzkumu živého hovorového jazyka i literárních děl. Události 2. světové války, oběanská válka v Řecku v letech 1947-1949 i další neklidný politický vývoj* dvěma vojenskýmii převraty zabránily, jejímu širšímu;uplatnění'v řecké škole, pro niž byla určena.-.....—...........----......--------.......................—.....-----..........-•■
Problém jazykové otázky, který zasahoval oblast výchovy a vzdělán! (otázka vyučovacího jazyka), kultury apolitiky byl rozřešen ažroku 1976 záhonem ó všeóbeeňémvzdělání, který sch^ „novořečtinu" (vsoe^nvucií yXéoaä) jako vyučovací jazykvšech stupňů vzděláni. Termín „novořecký jazyk" tu byl poprvé nadřazen dvojici dimotiki- kathareusa. Zákon tak zdůraznil dvojí tradici, na jejímž základě se konstituovala dnešní spisovná novořečtina.
V r. 1982 dochází k dalšíjazykové reformě, a tok zjednodušení, řeckého pravopisu, konkrétně k zavedení tzv. monotonického systému, který zrušil přídechy a ponechává jen čárku jako formu označeni prízvučné slabiky. Polytonický pravopisný systém neměl žádný význam pro výslovnost.
Bylo řečeno, že. řečtina je z hlediska genetické pnbuznostisamostatnou jazykovou.yěřví. Avšak z typologického hlediska má některé společná znaky s jinými balkánskými jazyky (albánština, bumaiítina,.rumunstina aj.), s nimiž zaujímá společný geografický prostor, který byl pro jejich vývoj rozhodující. Tato skupina jazyků je označována lingvisty jako balkánský jazykový svaz a charakteristické jeýy, společné! vždy pro několik z těchto jazyků, jako balkanizmy. V novořečtiněje to např. zánik infinitivu, analytické, tvoření budoucího času pomocí částice „tha" (vzniklé ze slová „chci"B£>&>)aj.   ;...... . *' ' . .
Slovní zásoba současné řečtiny, tedy novořečtiny, zůstává však přes všechny vhvy okolního svíětay podstatě nezměněna a člověk znalý staré řečtiny se snadno naučí novořečtinu, která zůstává uznávaným jazykem, nejenom ve Středomoří a na Balkáně, ale také na mnoha jiných místech světa včetně ČR.      "' .' "'"",„' .'V.'" "■■".-'■]
II. Část
Hláskosloví - Fonetika - Oíinhtikh
11.01 Řecká Abeceda - alfabeta (Aasabhta) (24 pismen totožných s abecedou starořeckou).
Samohlásky    :       A o, E £, H t], 11,0 o, Y v, íi <a (7) Souhlásky    . :       B p, ľ y, A 5, Z Í © 6, Kk, Ah M u,N v, . 3 ?, n n, P p, I o, T t, * <fvX X * y (17)
Řecké písmeno a název		Transkripce a		výslovnost		Poznámka
Aq	áXpa	a	alfa	Anna - Antonín		
Bß	pť|Ta	v	víta	Věra ^ Viktor		
rT	yáua	gh	gháma	:.:........-........ .		vysv. č. 1
A5	Satia	dli	dhélta	- ;'		vysv. č.2
Ee		e	épsilon	Eva -Emil		
z?		i	zítá	Zuzana- Zikmund		
Hr,	tjta	i	i ta ;:	Ivana -Igor		
99	Šíita	th	thita	-		vysv. č. 3
I i	yUBTCt	i	jota	Ivana - Igor		"VysvÍ'6J!P''!í'í'r
Kk	Kána	k	kápa	Káťa -Karel		
AJ.		1	lámdha	Leona - Leoš		
Mu	m*	m	mi	Marie - Michal		
Nv	vi	a	'"ní'' ""'	Natálie- Nikita		
S?	1«	ks (x) ksí (xí)		Xenie - Xaver		
Oo	Ó|UKpOV	0	omikron	Olga  - Oldřich		
nn	m	P	pí	Petra - Pavel		
pP	po	r	ró	Romana- Richard		
Ecc,	oíyna	s	síghma	Soňa - Samuel.		
Tt	tccu	t	taf	Tereza- Tomáš		
Yi)	úyiXov	i	ípsilon	Ivana - Igor		
<j> (p		f	fí	Fanynka-Filip		
XX	rs	ch	chjí	Charón		vysv. č. 1 "
Ty	Vi	ps	psí	Psýché		
	wuéyo	! 0	omégha	Olga- - Oldřich		
		To £>-/.nviKÓ aXtpápivio (Ypáuiurea - písmena)				
		Ao	Hli		Tt.;;,..	
		Bß	99	3%	Yv	[i :
		ry	Ii	Oo	<S> (|)	
		A8	Kk	nu	*X	
		Ee	aj.	Pp	y v	
		z?	Mu	Z a, (;	Sl(ú	
6_Nebojte se řečtiny
H.02 Hlásky a Dvojhlásky - Jejich Výslovnost
CĎcavTJEvra (samohlásky) ( 7):       o, e, t|, i, o, i>, ca.
Zitupcova (souhlásky) (24) .;,      p, y, y',S, £ 9, k, k', X, u, v, je, p, o, ^'
t, (p, X, %', lue, vi, vk, vk\ T5, t?.- <•*
Tabulka souhlásek - (iriyarau; cnjiupévcov)
Kárá to pípl], sob crxfWicmt/jvrai (podle místa, kde vznikají)	Kárá ti] Siápicaa (podle délky)					
	Etiypiaía. . (krátké):;		. El;aKoXoi>8n,Tiioí (dlouhé)			
	(nezn.)	(zn.)	Airxa (nezn.)	Hxnpá (zn.)	PlVUCÓ (nosové)	Yypá . (plynné)
Xe&ucá (retné)	it	(li	<P	P	P	
OfiovTOUKá (zubné)	T	VT	e	5		
AutXoSovnicá;(sykavé)	xa	t?				
Aapuvyuca (hrdelní).,	k	tk				
risiaoTKá (sonorní)					v	X p
Poznámka: nezn. = neznělé .. za."znělé
Vysvětlivky a další fonetické jevy:
0 ti *> X"     a) pfed samohláskami "e", "i" Ctěme měkce,
např. ghjéros, kjeri, chjéri (yÉpoc, - stařec, KEpí - svícen, xépt - ruka) b) před ostatními samohláskami a souhláskami čteme tvrdě,
např. ghála, kóta, chróma (yóXa - mléko, kotci - slepice, jpé\xa - barva)
2) S - čte se jako angl. znělé "th" (the) = dh
3) 9 - čte se jako angl. neznělé "th" (thřn).= th
01 - čte se "e"; se dvěma tečkami nad "i" še čte "ai" £i - čte se "i"
ot - čte se '1"; se dvěma tečkami nad "i" se Čte "oi"
oi - čte se "i", (vyskytuje se řídce, např. arch. móc, - syn, moGeo-ícc - adopce)
od - čte se "u"
od - čte se znělé "av" před samohl. a znělými souhl,; před nezn. souhl se čte "af'
í» - čte se znělé "ev" před samohl. a znělými souhl.; před nezn. souhl. se čte "ef'
yy - ěte se "g", ale měkce před "e", "i" = nď; všude jinde se čte tvrdě
YK - Čte se "g", ale měkce před "e", "i"= riď; všude jinde se čte tvrdě
HJi - čte se "b"; uprostřed slova s nosovou souhl. "mb"
vt - čte se "d"; uprostřed slova s nosovou souhl. "nd"
tC, - čte se "dz"
to - čte se "c"
YX - čte se "nch"
Nebojte se řečtiny__7
Poznámky!
1) Protože pravopis současné novořečtíny neodráží její výslovnost (t.j. soustava znaků neodpovídá soustavě hlásek, např. pro zápis některých hlásek existuje několik možností o = o,co), hovoříme o konzervativním zachováváni pravopisu.
2) Řečtina má 25 hlásek:  a, e, i, o, ou. p, y. S, C, 6, k, X, ii,
v, ji, p, o, t, cp, X, fut. vt, yK, xa, t^.
3) V řečtině bývá pravopis významotvorný, např.      xňpoí - (chjíros) vdovec
Xoípoc, - (chjíros) vepř, atd.
4) Není rozdíl mezi výslovností jedné souhlásky a dvěma stejnými zasebou- zdvojenými, kromě "yy" (viz vysvětlivky k alfabetě) např. pp = p, kk = k, XX = X, up. = u, w = v,
im - n, aer = a, tt m t (tóKKoXo - kost, áXXoe, - jinýy ypáuttct - dopis, Jtctioioúcj'- děda atd:)
5) Řečtina má tzv. diftpngy (dvojhlásky). Tento jev není slabikotvorný na rozdíl od výrazů jako IauXiog, Icoáwa, n^rasjiůu}o.atd. Jde o dvě odlišné samohlásky vedle sebe, které vyslovujeme jednou slabikou, např. "ar|" = crn6óvi - slavík, "ou"=aíTÓc, - orel "or|" = pór|6a - pomáhej, "in" «■ jnávcfl - chytám,"oto" = iroio? - kdo, "ico" = Aevuí - ženské vl. jméno atd.
6) Řecká slova mají silný, dynamický nebo ostrý prízvuk (oijčtct, také čárka), který je výraznější než v češtině a zdůrazňuje prízvučnou samohlásku. Je pohyblivý (mívá ve slově různou polohu) a bývá pouze na posledních třech slabikách, nejdále tedy bývá na třetí slabice od konce. Také přízvuk je významotvorný; Jeho nesprávné umístění může změnit význam slova, např. nore - nikdy x jeótc- kdy; yépoc, - stařec x yspóc; - silný, zdravý. Přízvuk není označován u jednoslabičných slov až na tři výjimky z důvodu rozlišeni významu: <■>.:.•
mm   - spojka "že"   ■ ■jtoú    - tázací zájm. "Kde? Kam?" nox;   -spojka "Že" /r....... W&S   - tázací zájm. "Jak?''
n      -člen žen. rodu     /      r\      - spojka "nebo"
U velkých, písmen (týká se to samohlásek), jsou-li prízvučná, označujeme přízvuk před nimi, např. Awct/ána/.
U samohláskové spřcžky (dvě písmena čteme jednou hláskou) označujeme přízvuk nad její druhou části, např. Eívai-/íne/- je, jsou; oóte/úte/- ani.
U kombinovaných hlásek "ou, eu" taktéž označujeme přízvuk nad druhou částí, např. ciúpio / ávrio/ - zítra; Eia /éva/ - vl. jméno.
!!! Jelikož má čeština hlavní přízvuk vždy na první slabice, je nutné nácviku výslovnosti správného prízvuku v novořeětině věnovat patřičnou pozornost.!!!
7) Podobu „cj" nazýváme koncovým es, jelikož je píšeme vždy jen na konči slova. Sigma "£,0,5" před znělou souhláskou vyslovujeme, kromě cizích slov, jako "z", např. cpéXTOcj/zvéltos/ - svižný, hbitý; rcsíoucc /pízma/ - tvrdošíjnost, vzdor;' rcsc, uou /pézmu/ - řekni mi.
•8
íl
I 1 ^ ja
f1 is sII11
■U ŕ
q b, n 1
3
Kí
i
f a
M a ä % J S 'S S
5
» e * S
f> P; fc.
° g í I "-I
S u1 ? £   Ö g
gg g * í í
o g f
."á ? §
1 ■p
I
i i
I
1  Ö       — Q-'
■■g. a 5-í.
:  -° ? §'g-
O  í  ö -Ö,
° s b 8
■o w žŕ
'L
&3Í-! III
5 s
< to
I : ti
i!
a. k oo <
■I Ě
'S "p
W- na
S< O -Q.
5 ts E M
feilt
g 6-a
"w ď tí HNO
ü U!
3 a
i K (
'f § 1
! IJ i
§■ "í:
12
Nebojte se řečtiny
Nebojte se řečtiny
13
Ukázky písma
III. ČÁST
a b ta é z h 0 I k a m
n e on P £ t 0 O X V n
a p y ô e £ q B i ^ k X \i
v t, o n p a <; t d q> x ¥ 40
á á fj í í í ó é i 8 ú
*****
Alfabeta s návodem ps ani písmen:
a.-S |i|s. I n S' i n "X s* v so í' f>
•91K A H N E OH P1T Y <ŕ 'X' ifJ O
Stručná Přehledná Mluvnice - Tvarosloví
SyNTOMH SYNOHTIKH rPAMMATIKH - MoPmOAPTIA
m.Ol Druhy slov v novořečtine (celkem 10)
o, ti, to, ot, ta, évoi;, ma (uía), svá :" ávrpac^ yovaíKa, smSí, nétpa, Sáooc, i6ta ::"■''■•'.! áoTtpo^ ppaStvó;, Ejtinekv;, n«xů<;, yicpi, óuop<po<; syó, epsí^ auxó^ euéva, (Kro, cou, jioio^, tétoioc, axoúoj, ayopáCo), XÉtô, yrúvouai, f aivouctt, xrwté uiXávra^, UTropóvrcu;, Éxovta?, Jtaí^ovrac, Kpupjieyos, yiuuéyoc, cpcríXO|i£vo<^ Epyat&iEvoi; .
tvoří výjimku, protože je nesklonný.       ""'"A '
i. ohebná - sklonná (xXizá)
1. Člen (áp8po)
2. Podstatné jméno (ougjaOTjxŕi)
3. Přídavné jméno (eSíežřoJ
4. Zájmeno (avcovuuía)
5. Sloveso (pŕ|ua)
6. Přechodník přítomný a příčestí minuli trpné (petoxn)
Pozn.: Přechodník přítomný ii. neohebná - nesklonná (áx/.ira)
7. Příslovce (eiríppTijia).. • icaXá,náTtij,.o7tc[vía)5, Xiyq, QJxápioTa,xcsq,ÉTai
8. Předložka        (7tpó8E<jti)    - oe, ue, citcó, Kata, yia, usrá, napa
9. Spojka (oúvÔeouoi;) - Kat, ocv, aXXá, 7tou, Ttojq, otav, Evá, etoioť)
10. Citoslovce (EjtHpavn.ua) - ax! <ay\ ou<p! itoJtó! ujta! |jnpá|3o!:.ciXíuovo! v
Rozdil mezi Č (češtinou) a Ř (řečtinou) je pouze v tom, že Ř nemá jako samostatný druh slov číslovky (ty se řadí mezi přídavná jména) a naopak, oproti Č má jako samostatný druh slovpřechodnik, kam patři, z hlediska Č, přechodník přítomný a příčestí minulé trpné. ....... ■:,
Další zajímavostí je, že Ř. oproti Č má jako samostatný druh slov člen. Částice (za fiópia), které Ř jako samostatný druh nemá, jsou v jazyce hodnoceny jako pomocné výrazy.,   ...,.......
Textč.2: 'Y/tvoq etg tnv EXeoOepíav
Atovňmoi lokúiftós ■■■■ "■ ■■■"■.'•v
OTfuvoc, £1^ trp/ EteoGspíav, nov 01 Jtpůte? ertpO<pé$ tou éyvvav ESvucóq' Yjívc^ tt|? EXXáSoq, Ypá<pmKS to 1823, óráv t] EJtaváoTaoTi. ppiOKÓtav oxž>\a\crrrrv Ápárri opurj. O EoXtouó^ r|Tav tóte 25 vpovóv Kai ipvkse ott| Zá<cw6o. Sinuítéxovrai; u£ rov rpójto tou otov ajtEXEuÔEpcOTiKÓ ayôvo ypáípet tov 'Yuvo, otv; 158 orpopéc, tou otoíou Sívei TtoiTfračá tt|v eucóvo koi tt|v Kívr|cm, TT|i; avayevvrjUEVTii; Kai ctytaviíópEvri? EXeuSepíoí;.
Ze yvwpiQů cató znv KÓyn zov OTtaBioó tnv zpopeptj, Ze yv(úpi(ío aizó trjv ói//n ním p£ f5ia pezpáei zn yn.
Ax' za KÓKKaXa Pyalpévn rcuv EWivíov za tepá xai aav npúza avSpeuopévn Xaipe, íú xa'Pe> EfósOeptá!