MORFÉM
CAT[gramatika], CAT[morfologie]
ZÁKLADNÍ JEDNOTKA VNITŘNÍ STRUKTURY SLOVA, KTERÁ SPOJUJE URČITOU FORMU S URČITÝM
VÝZNAMEM. M. jsou standardně identifikovány na základě principu opakovatelnosti. Podle
něj určitá část formy slova reprezentuje m. tehdy, opakuje-li se ve stejném významu i v jiném
kontextu, tj. i u jiných slov. Podle tohoto principu lze např. slovo loď-stv-o rozdělit na tři m.:
/loď/, /stv/ a /o/, protože forma /loď/ se ve významu ‘loď’ opakuje i u jiných slov, jako např.
u jména loď n. u slovesa na-lod-i-t, forma /stv/ se ve významu ‘souborʼ opakuje i u slov jako
obyvatel-stv-o n. rostlin-stv-o a forma /o/ se ve významu ‘nenásobný subjekt’ opakuje i u slov
jako měst-o n. piv-o. Forma, která reprezentuje m. ve struktuře slova, se označuje jako
DEF[morf][morf], a vztah mezi morfy jednoho m. se označuje jako alomorfie;
viz ↑[alomorfie][alomorfie]. Význam m. se někdy označuje jako DEF[sémém][sémém] (tj.
lexikální význam) a DEF[gramém][gramém] (tj. gramatický význam), přičemž gramémy
jsou definovány pomocí gramatických rysů jako [Plurál] n. [Životnost]. M., které vyjadřují
více gramatických rysů zároveň, a mají tedy komplexní gramém, se označují jako
kumulativní m. n. portmanteau m.; viz ↑[kumulativní morfém][kumulativní morfém].
M. se nejčastěji klasifikují podle jejich distribuce na volné m. (kořeny) a vázané m.
(↑[afix][afixy]). Jako volné se označují m., jejichž distribuce není principiálně omezena. To
znamená jednak to, že volné m. mohou reprezentovat monomorfémová slova (např. já je
zároveň m. a zároveň slovo), a také to, že mohou být součástí slov různých kategorií (např.
kořen kov se objevuje uvnitř jména (kov-ář), adjektiva (kov-ový) i slovesa (kov-at)).
Distribuce vázaných m. je naopak vázána na přítomnost jiného m. Vázané m. jsou tedy vždy
součástí polymorfémových slov. Podle toho, kde jsou vázány vůči kořeni, se rozlišují čtyři
základní typy vázaných m.: ↑[prefix][prefix] (prefix-kořen, v č. vý-lov), ↑[sufix][sufix]
(kořen-sufix, v č. lov-ec), ↑[cirkumfix][cirkumfix] (cirkum-kořen-fix, v č. sou-ostrov-í) a
DEF[infix][infix] (ko-in-ře-fix-n, v č. neexistuje).
Na pomezí mezi vázanými a volnými m. stojí ↑[klitikon][klitiky], jejichž distribuce je vázána
syntakticky, a to buď na slovo určité syntaktické kategorie (slovní klitiky), n. na určitou pozici
v syntaktické struktuře (větné klitiky); větné klitiky se někdy označují jako pohyblivé m.
(Klitiky nicméně mohou být monomorfémové (Ptal se, bude-li pršet) n. vícemorfémové,
nejčastěji bimorfémové (by-ch)).
Tradiční pojetí m. jako nejmenší jednotky gramatické struktury vychází ze strukturalistické
koncepce jazykového znaku a z principu opakovatelnosti. Z tohoto pohledu existují dva typy
„defektních“ m.: m. porušující princip opakovatelnosti a m. nemající žádnou formu. M.
porušující princip opakovatelnosti se označují jako DEF[cranberry morfém][cranberry
morfém] podle angl. slova cranberry ‘brusinka’. U něho lze na základě principu
opakovatelnosti identifikovat morfém s formou berry a významem ‘bobule’, který se opakuje
i ve slovech jako blueberry ‘borůvka’, blackberry ‘ostružina’ n. rasp ‘malina’, které tvoří
sémanticky podmnožinu ‘bobulí’. Pokud platí, že slova se beze zbytku skládají z m., pak i
zbylá forma cran musí mít status m., i když je distribučně vázána jen na jeden kontext,
kontext m. berry, na rozdíl od forem jako blue, black a rasp, které mají volnou distribuci.
Cranberry m. tedy mají status ↑[hapax legomenon][hapax legomen]. Typickým příkladem
cranberry m. v č. jsou formy, které následují po negačním prefixu u části tzv. negativ tantum
jako např. ne-kňub-a, ne-mehl-o n. ne-duž-iv-ý. V č. lingvistice se cranberry m. někdy
označuje jako DEF[reziduální morfém][reziduální morfém], viz BIB[][Slavíčková, 1967]).
Formálně defektní jsou tzv. DEF[nulový morfém][nulové morfémy], které mají určitý
význam, ale nemají žádnou formu. Ve většině morfologických teorií, které připouštějí
existenci nulových m., jsou tyto m. omezeny jen na vázané m. (nulové mohou být jen afixy,
ale ne kořeny). Nulové m. jsou tradičně identifikovány na základě kontrastu k jiným formám,
které vyjadřují týž význam, tedy na základě alomorfie. Např. u slova žen se předpokládá, že
jeho strukturu tvoří dva morfémy žen-Ø: kořen s významem ‘žena’, jemuž odpovídá forma
/žen/, a sufix realizující rysy [gen.pl.], který žádnou formu nemá. Nulový sufix je v tomto
případě identifikován na základě kontrastu k sufixům -í a -ů, které jsou rovněž spojeny s rysy
[gen.pl.] (muž-ů, růž-í).
Chápání m. jako základní jednotky gramatické struktury je spojeno především s americkou
verzí strukturalismu, tzv. deskriptivismem (BIB[][Bloomfield, 1933]; BIB[][Hockett, 1947];
BIB[][Nida, 1949]; BIB[][Harris, 1951]). Vedle teorií, kde minimální jednotkou je m.,
souhrnně se označují jako DEF[morpheme-based teorie][morpheme-based teorie], existují i
teorie, pro něž je minimální strukturní jednotkou celé slovo (označují se souhrnně jako
DEF[lexeme-based teorie][lexeme-based teorie] n. též DEF[word-and-paradigm
teorie][word-and-paradigm teorie]); k tomu viz BIB[][Matthews (1974)] n. BIB[][Spencer
(1991)]. Teorie pracující s m. se pak dále liší podle toho, jak přistupují k alomorfii, tedy jak
chápou vztah mezi významem morfému a formou, jíž se tento význam realizuje; viz
BIB[][Hockett (1954)] a jeho rozlišování mezi teoriemi typu Item-and-Arrangement a
teoriemi typu Item-and-Process.
Lit.: ANDERSON, S. A Morphous Morphology, 1992; BLOOMFIELD, L. Language, 1933;
HARRIS, Z. Methods in Structural Linguistics, 1951; HOCKETT, CH. Problems of Morphemic
Analysis. Lg 23, 1947, 321–343; HOCKETT, CH. Two Models of Grammatical Description.
Wd 10, 1954, 210–234; HOCKETT, CH. Linguistic Elements and Their Relations. Lg 37, 1961,
29–53; MČ 1, 1986; KOMÁREK, M. Zu den Begriffen Morphem – Morph – Allomorph. WSJ
21, 1975, 109–116; MATTHEWS, P. Morphology, 1974; NIDA, E. The Descriptive Analysis of
Words, 1949; PČM, 1978; SKALIČKA, V. Asymetrický dualismus jazykových jednotek. NŘ
19, 1935, 296–303; SLAVÍČKOVÁ, E. Některé problem morfémové analýzy češtiny. SaS 28,
1967, 7–17; SLAVÍČKOVÁ, E. Retrográdní morfematický slovník češtiny, 1975; SPENCER, A.
Morphological Theory. An Introduction to Word Structure in Generative Grammar, 1991.
MZ