dne jim umřela maminka, a tak vzal tatínek sekyru a šel děti do lesa zabít. Ale protože byl hodný, nechal je napospas divé zvěři a vrátil se k maceše. Celou noc děti bloudily temným lesem, bloudily a bloudily, až přibloudily k chaloupce celé z perníku; - a dědek s babou že je sežerou. Každý den řízla baba Jeníčka do prstu, je-li už dost tučný - a když už byl, šouply ji děti do pece a s dědkem v patách běžely pryč. Běžely a běžely - sotva dechu popadaly -, a když už nemohly dál, objevil se na rozcestí duch jejich zemřelé matky a dědka zdržel. A to je konec, milé děti: bez matky a bez domova prchají zděšené siroty krajinou —a pokud nezemřely, prchají dodnes. Dobrou noc! Ještě, ještě!
Tak dobře, tak ještě jednu;
Hloupý Honza draka zabil - a když šel požádat o princeznu a půl království, usekli mu hlavu za po kus o převzetí moci. Dobrou noc! Ještě!
Tak dobře - ale to už bude poslední: Byl jednou jeden otrok, a toho pán týral a mučil tak strašně, až už to otrok nemohl dál snášet, tyrana zabil, biřice spoutal, vojáky vyhnal, lid osvobodil a usadil se v paláci; dobře jedl a dobře pil - a když už všechno snědl a vypil, palác mu spadl na hlavu. Dobrou noc! Ještě, ještě! žadoní caparti, ale strejda hrobník už musí po své práci, a tak si děti běží hrát na četníky a na zloděje; a protože žádné nechce být četník, musejí se rozpočítat prastarým rozpočitadlem-, en-ten-tý-ky-dva-špa-lí-ky-kru-ci-fik-sum-é-ty-jam-
pro-no-bis-sub-pon-ty-jo-pi-lá-to!
už? - eště ne! už? - eště ne! U2? _ už! - huááááá!!!
Hú is hú: hrobník
Narodil se v oranžové vestičce a v rodině zavládlo zděšení Rodiče ho okamžitě reklamovali — pokoušeli se ho vyměnit - prodat nebo darovat — ale marně: hrobníka nikdo nechtěl. Zažalovali ho tedy pro neplnění rodičovských představ, ale soud věc odročil s tím, že dítě musí umět sedět, aby mohlo zasednout na lavici obžalovaných. Tak dlouho ovšem rodina nechtěla čekat, a tak jedné temné noci, aby věc jednotlivce neohrozila zájem celku, vynesli hrobníčka k popelnicím. Okamžitě k nim přilnul. Soucítil s věcmi zavrženými a mezi odpadky postupně začínal tušit souvislost Začátku s Koncem a Velkou Cestu Proměny. To už nejezdil s kárkou, ale na popelářském voze - a potom s čističkou zahraniční výroby s mechanickým ždímáním hadru. A protože byl v oboru jediný, kdo svou práci upřímně miloval, začalo mu brzy hrozit povýšení na šéfa hlavní skládky s vyhlídkou na funkci spa-lovače. V jeho životě se však udál určitý zlom, o němž toho moc nevíme; jisté je jen, že se ve věku pětatřiceti let vzdal služebního postupu a vrátil se k ruční práci, aby působil jako řadový hrobník.