Pkožc do tohodle lokálu už vás nikdy nedostanou ne-'><> tak něco -
než uděláte ten krok do tmy-
pídálka masožravá žere mouchu zaživa: do půlky uzraná moucha se snaží: musí toho dneska ještě tolik stihnout! - tuhle se s prásknutím zavřel květ macechy skalní a uvěznil kozu. Támhle letí truskavec nakrmit mladé - v zobáku slimejše - slimejš řve hrůzou - ale tak už je to na světě zařízeno, milé děti, že jedna potvora žere druhou, milé děti. A na samé špičce potravinové pyramidy, milé děti, sedí císařpán, miláček náš, a sežere nás všechny, milé děti, dobrou noc!
--té únavy kdyby nebylo - dny plynou a zátěž se
sčítá —
— a se žaludkem mám taky potíže, pane doktore — a v noci se kolikrát tak zpotím — a ty sny, ty sny! -
— ale to nic — to bude dobrý - já nejsem žádnej ner-vóza, abyste si nemyslel, já se umím ovládat — ani se nijak moc neperu — to se na mě klidně zeptejte — Karle — ty mě znáš! — řekni tady panu doktorovi, že sem klidnej — řekni, jak tenkrát — jak voni na mě — a jak já zůstal klidnej! Normálka: pijánko - ne, fakt - to bude dobrý — to chce klid — vitamíny — čerstvej vzduch — nekouřit - nepít — cvičit — a vůli! hlavně vůli! zatnout
zuby! umět si poručit!--a pak se taky poslechnout,
co? — hehe — ne-nic-dobrý--klídek —
40
CHLAPEČKU NEŠŠŠUSSSTI TI M PAPÍREM!!!
- - abyste věděli, tak postavím dům.
- no ano - - ?! - vlastně proč ne?---?? - nojo! -
clům pro sebe, svou ženu a svý děti -
krásnej - velikejch oken a dveří, aby slunce a přátelé
mohli dovnitř -
a pevnej, aby odolal větrům -
a taky vokenice - aby se nám tam někdo nedejbože — a dole to bude celý ve dřevě - a shora to přijde celý prosklít - až semhle dolu - - a tuhle chci nechat jen holý cihly, aby koukaly - -- - a tady bude krb.
A nad tim, jo, nad tim vocaď až támhle k tomu bych nechal takový to masivní břevno mořený, jestli to znáte -—
a garáž větší--taky pro zeťáka - a vohodit břízoli-
tem — a nahoru hodim patro. Tak kde ste kdo, sakra, to musím voddřít všecko sám?! Dům stojí: pevný, aby odolal větrům, silných zdí, aby teplo neuniklo - a Jiřík sedí uvnitř a něco říká - snad že nesehnal obkladačky - anebo že takhle se příbor nedrží — nebo něco v tom smyslu - je unavený a cítí se podveden.
Blanokřídlá sedí proti němu, obklopena malými Jiříky, a aby nerušila, modlí se dovnitř: Ó Velký Hmoto! Vrať mi milého, který mne opouští! Já toužím složit svou hlavu do jeho dlaní a on se ode mne odvrací — ... - pobývá mimo dům - nejí, co uvařím, míjí mé loze a ja pláču a ošklivím a zem se mi propadá pod nohama -Pomoz, ó Velký! má duše vyje a mé tělo hoří - budí se
41