a čert ví, co mají za lubem. Jaryn se k nim při krmení už mockrát přinachomýtl - ale snad že nebyl dost divnej - anebo pro tu šaškovskou čepičku, co se mu čas od času udělá na hlavě - prostě ho vždycky asi poznali, protože v jeho přítomnosti zatím buď mlčí, nebo říkají úplné banality: „je krásně" - „voda padá do moře a k nebi stoupá mrak" - „zelenina s rýží je
dnes málo vařená"---ty nesmysly ho mají zmást,
to je mu jasné, ale Jaryn ví svoje: zatím - kdekoli jsme zvítězili, byl do roka hladomor. A to není samo sebou - - za tím jsou oni: divní ptáci. Jaryn je tu proto, aby je odhalil a usvědčil. Nenápadně se šourá ke skupince vážící rýži. Pohvizduje si - kope do kamínků -spiklenecky pomrkává - některému z nich nabídne
kradí cigáro - salám - rum - hambatý obrázek---
tedy, ovládají se skvěle, ale donekonečna to vydržet nemůžou; teď! - teď mu jeden z nich, sedící na zemi s nohama křížem, s úsměvem pokynul, aby přisedl. Jaryn se orosil štěstím a přinesl si židli
Zatím se jaro ustálilo, zmírnilo a rozlilo se do šíře. Říční proud se valí tiše, bez jediné vlnky, slunce stojí v nadhlavníku celý den a všechno vypadá, že už to takhle zůstane. Úroda koukolu je mohutná. Ale jarní slavnosti jsou u nás krásné, pohleď, cizince: Zde dáváme volný průchod spontánním projevům radosti, štěstí a lásky k císařskému dvoru; zde tančíme své tance prostřednictvím profesionálních souborů — zde zpíváme své písně zastoupeni školenými pěvci — a zde trefně pranýřujeme svou neposlušnost ostrými
šlehy zkušených šašků--a tak nám plyne čas v samých oslavách - a když už toho máme dost, přijdou pomocníčci pomocníčku, odpojí nám vzduch a vodu - a tu hned zas rádi vybíháme ze svých příbytků, mávajíce rozkvetlou haluzí, a slávu císařipánu, miláčkovi našemu, hlasitě provoláváme — a všechny nápisy hlásají, jak milujeme císařepána, miláčka našeho, a on se na nás usmívá a je si velmi sympatický, a to je moc dobře, protože když se na nás mračí a není s námi spokojen, jsou z toho jen popravy a jiné nepříjemnosti a my se moc bojíme, aby nás neopustil a nenašel si jiný lid, a tak se moc snažíme, abychom si zasloužili přízeň císařepána miláčka našeho, aby se na nás zas usmíval a chutnalo mu jíst, to je pak se sebou spokojen, drmolí si svoje a my si mužem hledět svého a v klidu se množit: to nic nestojí a může si to dovolit každý -
A zde se konají popravy: tady nám císařpán dává pocítit svou moc - a my - zkoprněle přihlížejíce příšernému konci svých bratří zalykáme se strachy — a milujeme pak císařepána ještě upřímněji - ještě rychleji vybíháme ze svých příbytků a ještě hlasitěji slávu provoláváme, aby už konečně byl klid.
Dobrý den, máte mlíko? Nemáme.
Máte máslo?
Nemáme.
Máte chleba?
Nemáme.
55