POUŤ KRKONOŠSKÁ1^- Máchovy texty a máchovské apokryfy - OLDŘICH KRÁLÍK nyTELUECTBHE B KPKOHOUJE HoRjinHHbie mekcmu Maxn n MaxoBckne anokpHtpu t WANDERUN GIN S RIES ENG E BIR G E K. H. Mdchas echte und unechte Texte 19 5 7 W?SAL ACKÉHO UNIVERSITA V OLOMOUCI * i TŘI MEZNÍKY MÁCHOVA ŽIVOTA Pouť krkonošská vznikala v historickém čase a prvním úkolem je zjištění bezpečného chronologického lešení. Bylo by rnožno jít hlouběji do minulosti, • avšak prvním přesným a jistým.datem je až záznam Snu v 2: »Psáno dne 14, Ledna > ;833«'(str. 4). V odborné literatuře byly vysloveny pochybnosti, je-li to datum skutečného vzniku, či jen pozdního opisu, zvláště Krčma říká: »Sen napsán byl, podle mého názoru, již r. 1832 brzy po první návštěvě na Bezdězu o prázdninách... Do -2 však Mácha Sen přepsal později... učinil tak & několika pracemi, jež napsány byly dříve, než nalezly definitivně své místo rv Z« (Kr II 356). Krčmův názor byl zař ložen na dvou předpokladech, které byly oba mylné: jednak jej svedl jeden vydavatelský apokryf, kterým se budeme zabývat v druhém oddílu knihy, jednak kladl vznik Mnicha, s nímž je Sen spjat, do příliš rané doby Máchova tvoření. Pro datování Snu rozhodující důležitost má úvodní věta: Čtvrtá byla noc, co usnout i nemoha všelikými stranu básně Mnicha se obíraje myšlenkami, jsem Igžel na svém lůžku (2 3). Nejstarší dochovaný rukopis Mnícha (R 25) nese datum i8. 12. 1832 a nic neukazuje, že by koncepce básně sahala nějak hlouběji pod toto prosincové datum. Sám 2 prokazuje, že Mácha intensivně pracoval na Mnichu začátkem r. 1833. Nej-blíže má Sen k té části Mnicha, která je zapsána na první str. 2 - zápis končí poznámkou: »Pókračování v čísle TV:« Žádné číslo IV. není potom v 2 zapsáno, Sen 'je bezmála náhradou zař ně. S určitostí se dá soudit, že Sen ještě neexistoval, když Mácha zapisoval do 2 verše Mnicha: Ná Bernardu klášter dřímá.... Koncept Snu nemohl vzniknout o mnoho dní před zapsáním do 2, neboť Mácha se zřejmě mořil .myšlenkami o Mnichu začátkem ledna 1833 a tehdy musil mít i sen, který je základem Snu, . IV Závěrem k vyjasnění smyslu data 14. 1. 1833 ještě obecnou poznámku. Krčma .ýVycEázel z představy, že Mácha do 2 definitivně přepisoval své práce měsíce staré; V$ statečnosti opsal v čelo 2 Baladu z 25. n. 1832, ale zajisté nikoli ž toho důvodu, že mínil Z jako sbítkifstatžích výtvorů, nýbrž že Balada byla programovou básní. Ještě nad Baladou se čte nyní na i. str. Z Prípis básní s datem 14) 1. 1832, ale to -zřejmě dodatečně - vepsal sem básník nikoli verše rok staré, nýbrž se přepsal míffef1' správného letopočtu 1833 - na začátku kalendářního roku je takové přepsání běžné i u jiných autorů. Proti Krčmoví lze zastávat mínění, ze Z podává celkem bezpr^ středně sled nové tvorby, Máchovy, nekonservuje snad jeho tvorbu dřívější. Odstítp mezi vznikem a zápisem do Ž nebýval, soudil bych, nijak značný. Sen je jádro Pouti krkonošské, nyní je otázka, jak dlouho trvalo, než vznil^" a byl napsán celek oné prózy. Sám název ukazuje, že Pouť^má vztah^reálné^utp-rově^ cgstějlQ^Kjkonoš - tato prázcTmňová cesta je dalším významným mezníkem, a to nikoli jen v genesi Pouti. Je proto nezbytno nově analysovat životní situaci básníkovu o prázdninách 1833 'ä události té cesty. Prameny pro poznání tehdejších osudů Máchových j^sou příslušné strany Z, básníkova korespondence, jeho básnické ' dílo, konečně záznamy a vzpomínky současníků. Můžeme vyjít z rozporu y datech Máchova odchodu z Prahy na krkonošskou cestu. Existuje od Máchy dvojí podání, Díl první plánu cesty do Krkonošú z Prahy (Z 41) a, líčení v Marince, Potíž je v tom, že první záznam je program cesty, který ne-musil být dodržen; kdežto líčení v Marince je novelistická fikce,' která se z důvodů umělecké komposice nebo jiných mohla záměrně odchýlit od skutečnosti. Podle ivfr-' dectví Z se básník pečlivě připravoval na prázdninovou cestu, předem proštudovM německou knihu Hoserovu o Krkonoších a vypracoval podrobný plán cesty, v němž byla určena trasa putování a místo noclehu na každou noc - zde je odchod stanoven: Z Prahy ránp ve čtyry hodiny, dne 20tého Srpna 1853. Druhé dějství Marinky se odehrává dne joho srpna 1833 (II 130), hrdina večer toho dne říká: Vycházející slunce mne musí viděti daleko Z4 Prahou (138), dále čteme: Třetí den byl jsem na horách (140).-Janský správně konstatuje: »Nesouhlasí však den odchodu na cestu do Krkonoš, jež se měla uskutečnit podle Z o týden později, až 20. srpna v úterý« (KJ, 197). Jak vyložit tento zvláštní rozpor? » Dalo by se há/lat, že Mácha v poslední chvíli uspíšil odchod ž Prahy, na př; pro nemoc přítele J. Beneše. Ale pravé vysvětlení rozporu leží asi jinde. Jeden znalec, který četl Marinku, zvláště pozornýma očima, měl ze závěru novely dojem pokusu o alibi. Tento dojem není, myslím, planý, Mácha asi něco v Marince skrývá a 'snaží se zahladit. Nejdříve je potřebí prokázat, že časové údaje v Marince odporují historické skutečnosti. Především je novelistickě alibi nezvratně prolomeno a rozbito deníkem přítele V. Macha, kde čteme: »Dne 12. [srpna] byl v Praze p. Wolf z Benešova... Téhož dne sem šel navštívit p. Tylla kamž i p. Mácha, Filípek a Polán přišli, a potom sme všechni již večer na procházku šli;"a já přišed později domu, to jest o 9 a V-í* když již chlapci spali...« (str. 15a). Mácha určitě nebýt 12. srpna na cestě do Krkonoš, byl toho dne večer na procházce s Machem, Tylem' a FUípkem. yzpomínky Hindlovy dcery Boženy dosvědčuje že plán cesty ze Z byl zhruba dodržen! Podle něho měl být Mácha 25. 8. v Radimi, Podle oněch vzpomínek Mácha s Hindlem skutečně byli 2y. 8. 1833 na radimském posvícení u Beneše, B. Hm- idfová uvádí takové, konkrétní podrobnosti, že není potřebí pochybovat o hodnověrnosti jejích údajů. Na druhé straně odporuje ovšem plánu cesty děj Večeru na ězu, ,opírá-li se o reálné zkušenosti z prázdnin 1835 ^ podle plánu hodlal Mácha přefteeiafát nikoli na Bezdězu, nýbrž jednu noc v Klášteru nebo Mnichově Hradišti, ľ ,dfuhoä už na Hrubé skále. To je však bezvýznamný detail proti jasným faktům, že Mácha byl. 12. 8. v Praze, pak 25. 8. podle plánu v Radimi. Rozhodně nepotřeboval čttpáct dní, aby dorazil z Prahy do Radime, někde se ztratil týden času. Novela Marinka niá Máchovi poskytnout alibi pro dobu od 11. do 19. srpna 1833. Co se asi stalo v této kritické době, že to básník tak usilovně hleděl smazat, že to chtěl censurovat především ve svém vědomí? Marinka je »báseň a pravda« jako každé básnické dílo, jde jen o to, jak 2 něho vyčíst životopisnou pravdu. Marinka má zajisté, pravdu v tom, že v době krkonošské cesty zemřela básníkova láska, ale je otázka, jak tomu rozumět v kategorii empirického času. Můžeqae být ubezpečeni, že bychom marně hledali v matrice mrtvých novoměstského hřbitova mladou dívku, která by byla empirickým modelem pro hrdinku novely, pochovanou prý na ono svaté pole 6. 9. 1833-Nemůže být valné pochyby, že v srpnu-září 183-3 umřela básníkova láska, ale určitě neumřela Máchovi dívka, kterou miloval. Neruda napsal cyklus Mrtvé lásce a analysa ukazuje, že to není žádná biografická smrt, nýbrž 'katastrofa citu lásky. Stránky Z jsou plny dokladů toho, že Mácha prošel právě yjjnhě Icflconnšské cesty nejtěžším citovým nrřespmPřímo na cestě si zapsal básník' do 2 tragické verše Jako Troska v světle bledém: Tak myšlenko nevyzírej, jiným nermut blaha zdroje, vrat se nazpět, odkud!s vyšla, tam st moje srdce sžírej, vsak jen moje-moje-moje— t.- Bááník^djpJKrJteJi^ lásky, ráz mnohých cestovních záznamů lze plně pochopit jenom z této vnitřní situace, že si to přikládal na zraněné srdce ledové^ obkladky. Míním v první řadě dva záznamy, které se potom staly úhelnými kameny ve Večeru'na Bezdězu a v Pouti krkonošské: bylo tnu zde samotná, smutno, pusto (Z 41), Všecko co živého, spěchá odtud, nic zde nepřebyde, ani strom ani bylina více, než člověk jediný tiskne se vždy dále á dále v čistější a jasnější nebe blankyt, a nanalézá zde, léč tajemně šustící mech a chladný, studený sníh (Z 44). Podíl vnějšího .pozorování je v těchto pasážích celkem nepatrný proti intensitě vnitřního citu. Kdežto bezprostřední záznamy s krkonošské cesty mluví přímo jen o strašlivé puŠtěnosti a erotických kořenů citové katastrofy se pouze dohadujeme? první iky Z po návratu jsou pokryty verši nezastřeně erotického charakteru a čteme i .jeden velmi výmluvný záznam prozaický. Tento náčrt začíná Ty jsi zvřela « je nesmírně významný pro celou Máchovu tvorbu. Zpětně ukazuje k básni > jeden motiv přešel do Pouti krkonošské. Při odkrývání životního pozadí M&fcóvy tvorby nám záleží na* přesném smyslu slov Ty jsi zemřela. Fysický ne- umrela EL Šomkóvá přes ;to, co čteme o Jarmile v prvnírn, zpěvu Máje. Stefně lze s určitostí soudit, žé fysicky neumřela dívka, která inspirovala Marinku a náčrt *? Z (zřejmě tatáž). Dívka umřela v citu a pak v obraznosti, Máchova slpva by/*e dalá - š hlediska empirické skutečnosti - zpřesnit: »ty jsi pro mne zemřela«. ^Se svým milostným zklamáním se vyrovnával Mácha opětovně na podzim ve verších, jak je postupně čteme v Z. Str. 54 je skoro celá popsána veršovými pasážemi z dramatu Bratří a nejdříve tu čteme verše erotické: by mohly červené rty moje Co dvé milujících poutníků ; . Šnížitt se k svaté své, ku krásné y Ruce tvojí, dby odbřešily, ; Co provinil jazyk, bratr jejich, Proti jemnému tak uchu tvému Takou žalobou. Z Hájkovy kroniky neměř Mácha žádný podnět k erotické scéně mezi Heřoušem a Jitkou, nejspíše se v ní odrazila nějaká životní situace autorova. Mácha, jak dobře víme ze vzpomínek současníků, býval prudký a dovedl krutě urazit néjbližšího přítele. Načrtnuté verše ž Bratří naznačují, že Í v milostných vztazích se dokázal jeho jazyk »próvinit«, že jeho láska nebyla žádná idyla.1 , '-'Né j čitelnější je pro nás šifrované písmo veršů Však ten zásvit (2 56): # Vsak ten zásvit růžojasnýcb licí Jest jen promyk hvězdy padající; »Mstítelem mým v krátce bude tas, Zničiv krásu tvou i pouta moje.« Tyto velevýznamné verše jsou klíčem k Marince. Jsou intonovány mstivým pathosem, rytmuje je touha osvobodit se od milostného útlaku, který nepominul ani po rozchodu milenců, zřejmě násilném, nezpůsobeném vyhasnutím citu. A přesně totéž je základní ladění Marinky, jak rozpoznali nejlepší znalci. R. 1907 napsal Vóbor-ník ve své máchovské monografii: »Skutečně i celá povídka má ráz jakési snahy" osvobozovací.. . Vizme jen, jak si u Marinky počíná: Zprvu je mocně překvapen jejím zjevem, ale pak je zdrcen. Go mluví, týká se jen jeho a jeho zamýšlené cesty. Odtrhuje se od zjevu jejího tak násilně a prudce, že ona sama musí jej zdržovati a jako Markétka na Fausta naň volatí, »Hynkuí«, Vrátiv se s cesty, nejde k Marince, ale na hřbitov atd. A nálada hesla dvakráte uvedeného »Vale, lásko ošemetnou není tragická ani hluboká, spíše jaksi vítězná* (str. 44), A podobně napsal Hertl: >>V ne dosti motivovaném úniku básníka od umírající milenky je možno tušiti jakousi básnickou pomstu zhrzeného želetíhského milence. A ono triviální mottp, disonující v záhlaví... zdá se býti adresováno ... lásce vůbec - citu, který básníkovi připravil tolik hořkých zklamáríí« (Slovesná věda, 1952, 198). Připomněl bych k mottu, jehož význam pro celkový smysl povídky oba badatelé právem zdůrazňují,, že téže jarina- ■iO ^éeční písně se dovolává Mácha v přátelském listě P. Veselskému 8. 4. 1836: Hledat -lásku zde" na zemiakovou, o jaké si zazpíváme, to je marnost nad marnost, moudrý Šalomoun jiňáte lásku znal. - Jestliže u jedné »Vale lásko ošemetná, Adieu, Lebe wobh zapěješ, obrať se k jfné, a satis. Není bez vztahu k této písni asi fakt, že v-Máchově dopise Lori z března 1834 čteme dvakrát: Leben Siewobl. Názor Voborníkův ä Hertlův na Marinku dá se ještě posílit odkazem na Finále. Mácha pravidelně nejupřímněji mluvil veršem a Finále začíná: Dobrou noc, o lásko! zlatá číše, ' naplněná smrtonosnou slastí! Tvoje krásná, klamuplná říše ' _ nebude již nikdy mojí vlastí!+ Pro náš účel mají verše Však ten zásvit kardinální význam. Jednak dokazují, že úsilí osvobodit se od útlaku lásky začalo ná podzim 1833 čili že k citové krisi, která naposled doznívá básničky v Marince, došlo předtím, někdy o prázdninách. Za druhé je každému viditelné, že verše Však ten zásvit jsou adresovány živé ženě "čili že ve skutečnosti žádná dívka nebyla pochována 6. 9. 1833 na novoměstském hřbitově. Ostatně bylo by nepřirozené, aby se byl Mácha s takovou urputností po mnoho měsíců osvobozoval od mrtvé, fysicky mrtvé ženy. 'Vlastním epilogem životního dramatu ztroskotané lásky je šestá znělka, která pák se stala součástí Finále a uzavírá i Marinku. Je zapsána na téže straně 2 jako Verše Však ten zásvit, ale za nimi. Je nutno rozeznávat, ve .své tvorbě Mácha ještě dlouho zápasil s přeludem r ůžo jasných lící, dlouho do následujícího roku 1834, "ale pra život sé vyrovnal s bezprostřední citovou křísí napsáním šesté znělky: Tichý jsem co harfa bezestřunná / . . . / Větřík vzdechne v harfy lůno duté, j a ta, ač již struny žádné nemá, / zalká zvuky nezapomenuté. Stránky Z (42-56) podávají velmi zřetelné obrysy citového dramatu Máchova: v srpnu došlo k milostné katastrofě, básník mnohonásobně bojoval proti ráně, osvobozoval se od mučivé zkušenosti, až našel rovnováhu v melodickému bezestrunném žalu poslední znělky, intonujíčím nejhudebnějsi kantilénu Máje, zbortěné harfy tón. - "Bylo by možno uvažovat ještě o »Obrazu z Hvězdy«, k .němuž nalézáme náčrty v Z rovněž na podzim 1833. Zdá se, že to byl předobraz Marinky z Obrazů ze života mého, "čili rovněž reakce na milostné zklamání. Ale i bez onoho Obrazu je obraz erotické tragedie Máchovy na rozhraní léta a podzimu 1833 zřetelný, chybí nám jeň konkrétní model Marinky* dívka, která inspirovala verše Jako Troska, „Však terl zásvit a tolik veršů i prozaických náčrtů jiných. Jde o .vztah uměleckého, díla a životní reality/Tyto vztahy bývají složité a lze j ě. řešit obojím směrem, buď že postupujeme od životopisných dat a hledáme jejich odraz v díle, bucT že aňaly-. sujeme dílo a hledíme se'dopátrat reálného jádra, proniknout ód »básně« k »pravd|«. $Naše znalost Máchovy biografie jevelmí kusá, proto bezpečněji je vyjít dd jeho HÍilfl a teprve to, co vyčteme z díla, pokusit se zakotvit v těch několika málo' k,ófi-'íkjrétnieh datech, která máme zachována o básníkově životě. 11 ' Výhoda východiska od básnického .díla je v tomrže jeho osudy můžeme y zachovaných památkách sledovat zblízka velmi dlouhou dobu, že genesi Marinky máme v 2 před sebou od začátku r. 1833. Jako jádrem Pouti krkonošské byl Sen, tak jádrem Marinky jsou znelky (2 27 - únor-březen 1833). Od znělek k novele byla dlouhá cesta, kterou zde nemá smysl podrobne studovat. Jenom bych upozornil,^ ie mezi Máchovými prózami je Křivoklad stejným blížencem Marinky, jako Večer na Bezdězu tvoří dvojici s Poutí krkonošskou. Tragická erotika Marinky má téměř shodný půdorys s Křivokladem, dvojice Milada a kat projde skoro navlas stejnou drahou jako Marinka ji autobiografický hrdina povídky. Básnické dílo je od prvního náčrtu či záznamu k definitivní podobě kontinuita 1 skok, je identita i proměna. Marinka je nejméně tfojí proměna, nehledíc na infinitesimální narůstání jednotlivých tahů do celkové podobizny díla, na přibývání detailních záběrů, větných gest, lokálních barev obrazových. Základní rovinou Mácho^ vy novely, která krystalisovala od zimy 1832/3 do pozdního jara 1834, je znělkový' cyklus. Jako u pravého básníka základní buňkou díla je jádro lyrické. Identíia znělek a novely je prokázána tím, že znělkový cyklus rámuje Marinku v definitivní^ podobě, ale proměna se jeví v tom, že ze šesti znělek se dostaly do povídky tři (třetí jako Ouvertura, pátá a šestá jako Finále). y ( Druhou rovinou komplexu Marinka je Křivoklad, zde je erotické thema,'láska a smrt, bizarně přehráno v masopustní malka7á]äF^ "XľV. stol Ale "š^valmuže být pochyby o tom, že Milada je maskovaná Marinka. Konečná podoba thematu v novele Marinka byla tu už analysována, časové údaje ,byly konfrontovány, se svědectvím Z. Nyní jde o zásadní věc. Jak chápat skoky z jedné roviny do druhé, proměnu znělkové Iduny na pseudohistoríckou Miladu, proměnu rytířské Milady na proletárskou dívku z Františku? Je to proces postupného zreálnění, odhazování závojů a masek? Věc se nedá řešit jednoznačně. Sice se zdá, že historická Milada, dcera křivokladského purkrabího, je reálnější než mythologická Iduna, že proletárska souchotinářka Marinka je reálnější než Milada 2 Křivokladu. Ale v jistém smyslu Marinka je nejstylisovanější forma erotického komplexu Máchova, to i historické kostýmy v Křivokladu prozrazují průhledněfi obrysy životní reality Máchovy. A nejbezprostřednější výraz jsou znělky, v nich je • básník nejupřímnější. Ne nadarmo napsal Mácha Hindlovi 28. i. 1833: Dnes mám velkou chut, Vám dvě znělky, které jsem, jako na dobrou noc, jedné dívce napsal, opsati, z těch nejlépe poznáte, jak to se mnou vyhlíží. Tu jsou, místo dvě ale jsou tři. Podle Hindlovy poznámky v zachovaném Máchově dopise poslal básník znělky .druhou, třetí a pátou - z nich dvě jsou v Marince. A témuž příteli píše 8. 6. 1836: A pak ostatní Vám poví Máj, »bez konce láska jest, ztä&mánat a.Ld.« Pro Máchu . evidentně jeho tvorba, zvláště poesie, nebyla pouhou literární montáží, nýbrž kusem života. Rovněž ne nadarmo nazval Mácha cyklus svých próz Obrazy ze života mého. Znělkový cyklus je tedy podle všech znaků primární rovinou, v níž se odráží Máchovo erotické drama. Už jsme zjistili, že šestá znělka nejen uzavírá cyklu*, nýbrž dělá tečku i za reálnou milostnou historii. Nyní nám musí prvních pět znělek ST* pomocí osvětlit počátek erotického románu a odkrýt jméno dívky, s kterou se Mácha rozešel v době krkonošské cesty o prázdninách 1835. Zmíněný dopis Hindlovi z 18. 2.1833 datuje ony znělky a současně prokazuje, že básník byl tehdy koncem února ve stycích s neznámou dívkou, že pro ni psal a zřejmě jí posílal své verše. Touto dívkou nemohl být nikdo jiný než Marinka Stichová. A jestliže Mácha pro ni napsal prvních pět znělek, pak v šesté znělce na podzim 1833 vyjádřil resigňaci po rozchodu s ní. A pak Marinka Stichová je modelem, aspoň hlavním modelem pro hrdinku novely Marinka. , Tato identifikace není nic nového, vyslovil ji už J. Hertl ve vynikající studii, která přinesla spoustu neznámého materiálu. Chtěl bych jenom podepřít jeho argumentaci podrobnější analysou Máchova díla. Hertl právem klade ve své práci důraz na deník V. Macha, Máchova spolužáka na filosofii i na právech. Je nutno rozeznávat mezi Machovým deníkem (původní titul Každodenní poznamenání událostí života mého), založeným 10. 10. 1832, a Machovými Akademickými pamětmi, psanými více než po půlstoletí r. 1887. Pozdní vzpomínky je nutno brát s nezbytnou historičkou kritikou, kdežto bezprostřední deníkové zápisy jsou prvotřídní pramen. I Machovy Akademické paměti vynikají ve srovnání s vysoce stilisovaným Sabirio-vým Úvodem povahopisným velkou spolehlivostí, ale především Machův deník (stejně jako Máchův) je neocenitelnou pomocí pro poznání Máchova roku 1833. Ctěme v něm na str. 9 a: »Dne 31. března 833 - V poledne sem byl u pana (dodatečně přepsáno: Hynka) Máchy pro psaní, kteréž jak mně žádal, mně (dod.: mi) kdybych domu «a svátky šel sebou byl dal, ale nebyl doma a j a šel tedy k Vnukovům k obědu...« Hertl tento důležitý zápis Machův interpretuje takto: »Jde nepochybně o-zásilku dívce na Zeletínku, a patrně takovou, k nimž, jak víme od Macha, používal prostřednictví benešovské posliceVitejčkové, která nosila benešovským studena túm do Prahy zásilky z. domova a naopak« (1. c. 193}. Nejen není potřebí pochybovat ^ o tomto výkladu, nýbrž je možno jít dále. Mácha podle všeho, co víme od V. Macha, byl. velmi zdrženlivý, neudělal si 2 benešovského přítele, který dobře znal Marinku Stichovou, žádného důvěrníka. Skuteční básníci vůbec nenosí srdce na dlani - celé dílo Máchovo jako na př. Nerudovo svědčí o citové plachosti, která se nejednou maskuje cynickým posměškem. Je možně, že Mácha ani nepotřeboval Machových služeb k doručení zásilky, že se o velikonocích 1833 sám - bez přítelova vědomí -rozběhl na Zeletínku. 1 . Nyní už lze háda't, čo se stalo v srpnovém týdnu, pro nějž, si Mácha v Mariiice opatřil alibi. Už jsme mluvili o jednom Máchově posvícení, radimském 25. 8. 1833. !",% biografie Máchovy zásluhou V. Macha je dobře známo jiné posvícení, v Benešově ^15. 8. 1832. R. 1833 připadlo benešovské posvícení na čtvrtek, neděle byla 18. 8. Toto [.datum nám vysvětluje, proč Mácha v piánu stanovil odchod z Prahy do Krkonoš ^y|É|ja 20. 8. A pravděpodobně vysvětluje pokus o alibi v Marince, celou ^erotickou ^pSi^trofu, jak se mnohonásobně odráží bezprostředně na stránkách Z, v umělec-^^^^m,přctvoření ve velké části Máchovy tvorby ještě z první poloviny r. 1834. A což ^^p^naší souvislosti nejdůležitější, vysvětluje, proč se reálná krkonošská cesta stala pro básníka symbolem, proč dala název a hluboký txagícký prízvukv jedné jeho próze. * • Bylo mnoho psáno o odvozenosti nejen Máchovy tvorby, nýbrž i Máchova života. Od doby Tylova Rozervance se Máchovi předhazovalo, že podléhal literár* ním dojmům, že chtěl po milované dívce, aby mu ztělesňovala některý dívčí typ' byronský nebo goethovský. V Marince je nesporně přemnoho literárni konvence, nejen hrdinka splývá k nerozeznání s Mignon, nýbrž i otec hrdinčin je modelován> přesně podle Goethova harfeníka. A ještě víc: jak bylo poznamenáno, Mignon do Máchovy novely nevstupuje přímo z Goethova díla, nýbrž rafinovanou oklikou přes výtvarnou ozvěnu, prostřednictvím Schadowova obrazu Mignon. AÍl všechny ty názory o literární a jiné umělé konvenci, utvářející prý dokonce též život Ivláchův, povstaly z optického klamu. Máchův život byl dokonale nekonvenční, za to je možno se zaručit. Ale i jeho dílo je naprosto nekonvenční, ve skutečnosti užíval prostředků daných literární konvencí, aby z velkého odstupu, při Marince nejméně v třetím přestilisování, touto řečí napůl vyjádřil, napůl zastřel svou jedinečnou, nesmírně reálnou a konkrétní zkušenost. Máchovy Obrazy ze života mého nesmírně matou. Zdánlivě bezelstné, málem deníkové výjevy, psané v první nezahalené osobě, jsou ve skutečnosti - mluveno s Nezvalem - »falešným mariášem«, s nepravými kartami hraje tu básník krutě vážnou životní hru. V Marince je nespočet trhlín, nespočet vyzývavých urážek naturalistické věrnosti. Na některé upozornilo starší bádání, zvláště na libovůli v zacházení s časem, jiné jsou patrné při pozornějším čtení. Mezi prvním a druhým dějstvím, abych připomněl nej křiklavější rozpor, uplyne podle povídky jedna noc, ale mezi 10. srp-7 nem druhého dějství a májem apostrof ováným v dějství prvním by v rovině střízlivé skutečnosti mělo ležet několik měsíců. Fiktivní vnějšková soudržnost novely na každém kroku se trhá, prosvítá hlubší skutečnost básníkovy vnitřní reality. Mám málo pochyb o tom, že z rozbitého alibi závěru Marinky se vynořuje tragedie definitivního rozchodu básníkova s dívkou znělek. Fiktivní příběh na Františku je jen jnaskou skutečné tragedie básníkova srdce, která se odehrála na Zeletínce. Ne Vltava, nýbrž Sázava šuměla do posledního aktu citového dramatu Máchova r. 1833. Básníkův milostný příběh, který leží mezi dvojím benešovským posvícením, skončil a neskončil útěkem do hor. Mácha jej prožíval znovu a znovu, přehrával v životě a přetvářel složitě v tvorbě. Nyní bychom se zastavili u Křivokladu. Písmo básníkova díla je složité, Křivoklad současně odráží aktuální "stav Máchova niträ v prvních měsících r. 1834, ale mediem groteskního šklebu, který se stjlisuje do hájkovského kata, prosvítají zmučené rysy básníka z r. 1833. Mácha si tu vzal masku kata a královského bastarda, zneuctěného i děsivého, vzal si inasku dlouho připravovanou. Nejen našel v Hájkovi tohoto kata, nýbrž už kdysi dávno v náčrtu Křivokladu, který nese matoucí pojmenování Valdek, použil jeho motivu 0 popravě Jiroše z Hradiště. Co reálného však maskuje zběsilý humor málomluvného kata? Klíčem by mohl být spíše krutý než dadaistický žert krále Václava v třetí M í ( - ■ kapitole: Tak ty tedy splácet i jsi chtěl jen dluh svůj, dávaje dceři %a otce syna * (II 29). Je to všechno jen hra obraznosti, ale trochu vážnější, než by se zdálo. Mácha nevynikal ohleduplností ani v životě, tím méně v umělecké fikci. Básník nepíše i tirády, nefilosofuje,, své zoufalství a třebas svůj vztek vyjadřuje básnickými obrazy, z Je. pravděpodobné^ že otec reálné Marinky, lesník Jan Stich, nepřál známosti své dcery s chudým pražským studentem a třebas byl příčinou^ rozchodu milenců. Od ^Mnicha k Marince je významnou figurou v dějové osnově otec dívky, kdežto později v 'Cikáhech a Máji otec hrdinův. Je tedy docela možné, že básník »spláceti chtěl dluh svůj« nesympatickému a nepřátelskému otci své milé a tak mu dal masku Jiroše z Hradiště, který byl u Hájka katem odpraven koncem 14. stol. Máchovi nebylo začátkem r. 1834 veselo, divoké grimasy Křivokladu to prpzrazují zřetelně ä neklamně. Zahlédnout za středověkým Křivokladem uprostřed lesů želetínskou myslivnu není lehké, ale autor asi nechtěl, aby to bylo lehké. Karikující historická perspektiva povídky z doby Václava IV. zastírá podobu herců z reálného příběhu r. 1833. Avšak už K. Krejčí ukázal, že v Křivokladu pod historickou maskou vyslovil autor velmi aktuální své politické názory. Bylo by podivné, aby se do pow tádky nebyly vtělily též jeho nedávné lidské osudy. Analysou nej různějších Máchových textů z 183J-34 se ujasnil hluboký životní dosah reálné krkonošské cesty o prázdninách 1833. Avšak tato cesta nebylá zabarvena jen tragickou zkušeností erotickou, nebyla poznamenána, abych tak řekl, pouze otevřeným hrobem mrtvé lásky k dívce znělek. Nebyla jen útěkem od něčeho, ný-* brž putováním k něčemu. V Marince je zřetelně řečeno, co básníka táhlo do hor: Dané slovo mě váze jiti k příteli nemocnému, her ý mne tam u paty hor očekává (II 138). To je řeč novely, ale je ještě řeč jednoho Máchova dopisu, která je daleko naléhavější. Přítele Híndla zaprisahá Mácha 8. 6. 1836, aby mu psal, a je pozoruhodné, ve jménu čeho ho zaprisahá: Pamatujete se na naši cestu do Jičína, na mou *-. touhu - na tu noc v Jičíně? při kořalce (?), pro onu noc Vás prosím, pište do zztého června. Ted jest hůře než tenkrát na té cestě! - Beneš je mrtev, Vy jste mrtev a já----- - To nejsou malá slova, dosvědčují, že Máchovi dvakrát v životě bylo velmi zle. Po prvé v srpnu 1833 na krkonošské cestě, po druhé po vydání Máje v červnu 1836. Není potřebí bádat, proč tolik trpěl r. 1836, každý ví, jak strašné věci prožil na jaře toho roku ve vztahu k El. Šomkové. A není snad přílišných pochybností o tom, co Máchu trýznilo o prázdninách 1833, že to byl rozchod s první láskou. Těžké chvíle putování z Radime do Jičína utkvěly do smrti v mysli Máchově. Avšak to není jediná vzpomínka na krkonošskou cestu v Máchově korespon* *. denci. Myslím, že téže události a nálady jako v dopise Hindlovi 1836 se básník dotýká, také v nedatovaném konceptu dopisu J. Benešovi: Vy se na mne horšítti zkrze l^mé řeči, ba i tenkráte zkrze ten Trauršpíl a.t.d. (III 358). Aby bylo jasno, v citované ;V;větě jde o dvě věci. Bezprostřední podnět k Máchovu dopisu dalo nedorozumění fr:mezi přáteli, způsobené společnými známými. Výraz z první věty zkrze mé řeči. je. ^'vyložen dále v dopise: myslíte, kdy mně jiní o tom mluvili (sc. o nějaké Benešově Jpáležitosti) a já se smál (sc. titíž společní známí donesli zase Benešovi Máchův smích a posměšné řeči), ze se to stalo libostí, - - - To je čerstvá událost, nepříliš dlouho přfcd psaním konceptu. Pak se zmiňuje Mácha o starší nepříjemnosti: ře«-kréte zkrze ten Trauršptl, tedy příhodě při osobním setkání s Benešem. Výřifcr trauršptl se přesně hodí na náladu trudné cesty jičínské (dopis Hindlovi 1836) i flÉ náladu na př. básně Jako Troska, kterou si Mácha zapsal do Z přímá na pouít krkonošské. Znění dopisu dobře a asi jedině odpovídá situaci koncem r. 1833, ^ dlouho před Benešovou smrtí. V době psaní listu byli přátelé nutně vzdáleni, MidÉjfc"" zřejmě v Praze, nemocný Beneš v Radimi. Byli vzdáleni i týdny před dopisem, neboř donášení řečí x Radime do Prahy společnými známými, pak z Prahy do Radm# a zase nazpátek vyžaduje delší čas. Předtím vsak se přátelé viděli, Mácha zahraj Benešovi jakýsi kousek: tenkráte .,. ten Trauršptl. Výraz nasvědčuje momentálni příhodě při krátkém setkání, nedá se dobře pomýšlet na pravidelné stýkání oboa přátel v Praze. Může tedy jít jedině o prázdninové setkání o radimském posvícení 2j. 8. 2e Mácha nebyl ve svém smutku o prázdninách 1833 hned resignovaný, nýbri spíše vedl kousavé řeči, tomu nasvědčuje leccos, na př. zmíněné erotické verfe z Bratří. Vlastně celý dopis Benešovi je »odhřešením«, co provinil jazyk. v- " Datování dopisu Benešovi do některého z posledních měsíců r. 1833 je rioo> pórováno všemi výsledky analysy jeho textu. Zvláště nápadné jsou těsné, vztahy-dopisu k slavné pasáži v Z (46), zapsané přímo na krkonošské cestě: dopis Benešovi " Jen svět mám milovatií - A přédce. - - «? A to jest největší trápeni ducha, že 'y hledám to, o čem vím, £e to není... kdyby jich bylo více, nebyl by Bůh. ' Kdo nezná živobytí mé, nerozuměl by rHňi ani tenkráte, kdyby ve mně nahlédl - - * Z Já milujú květinu, že uvadne ... já se kořím Bohu, poněvadž -■ není Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu rozuměl, kdyby v něj mohl nablednouti, léč r - - Formulace z dopisu jsou pokročilejší než znění Z. Bylo by také nesmyslné, aby si Máchá honem na cestách stručně zapisoval do Z něco, co by bylo už leželo v jejio stolku doma rozvedeno. Záznam v Z měl funkci jedině v tom případě, že byl prvnííí* zachycením myšlenek, které se zrodily z tragického rozpoložení jeho mysli. Není afti potřebí připomínat běžně známý fakt, že zápisníkového záznamu použil potom Mácha v Křivokladu, že skoro tatáž slova vložil tam do úst své masce, katu. Ale ke kterému svému básnickému dílu použil uschovaného a dodnes zachovaného konceptu k dopisu Benešovi? " - . Ani to není žádná záhada pro máchovské znalce, každý ví, že jedna pasáž dopisu Benešovi se shoduje s pasáží v Pouti krkonošské. Tu je však háček chronologický, aspoň zdánlivý. Dopis byl napsán koncem r. 1833 a literární historikové dosud přijímali s důvěrou datum 26. 9.1833, které sě čte na R 5. Napsal tedy napřed Máchá umělecké dílo a pak jedné jeho pasáže použil v dopise? Celá zkušenost literární his?-torie vede k poznatku, že autor obyčejně načrtne nějakou ideu v soukromé korespon- 16 denci a pak jí dá definitivní tvar v díle. Naopak bylo by značně nečekané, že by básník v nějakém dopise parafrázoval své vlastní hotové dílo- Je samozřejmé,*že umělec leckdy by chtěl v dopise říci to, co už vyjádřil básnicky. Sami jsme viděli ten-Éo případ dvakrát u Máchy (srov. str. 12), ale také jsme viděli, že nic neparafrázoval, nýbrž v únoru 1833 opsal Hindlovi tři své znělky, v červnu 1836 ho odkázal na Máj. Dá se namítnout, že situace koncem r. 1833, kdy Mácha psal Benešovi, byla poněkud jiná; Pouť krkonošská ani nebyla vytištěna jako Máj, ani se nedala tak lehko opsat jako znělky. Ale v témž dopise Benešovi cituje a neparaf rázuj e Mácha čtyři své verše. A podobně mohl citovat pasáž Pouti, kdyby byla bývala napsána, nemusil ji samozřejmě opisovat celou. Není však potřebí argumentovat obecnými důvody, nej-pádnější je juxtaposice obojího znění: ' " „ ■■ dopis Benešovi Jestli že jste se ke mně sklonil, jak se zdálo, tak jsem věděl, že to přichází ze srdce jinocha, který by celý obejmul svět; -skloně víak se, chtěje utrhnouti růžii zbledne, že z hrobu výkvěte, - bez obrazu - bledá ráj v prachu, i nalezne prach - chce obejmouti člověka a obejme larvu. Tak se mně dálo. Pouť On s roztouženým srdcem vstoupil v svět..." byl by celý láskou obejmul svět... On chtěl utrhnouti kvítko v měsíčném vzešlé lubu, a rosa noční... on se sehnul k rozvité rúži okouzlený vůní je ji, a spatřil, že z časného vy květ á htobu; on za svítání obdivoval Lilie sněhobílou zář ... zkrátka on hledal ráj snů v světě tomto, on po něm rozestřel náruč a pouhou lásky prázdnou sevřel zem ha prsa horoucí. ' on hledal lid, jaký itfl ve snách jeho, a pouhé larvy s ousměchem hleděly v oko jeho cituplné; Je nemožné vyvodit dopisové znění z Pouti, jediný logický a přirozený postup, který si lze myslit, je od dopisu.k uměleckému dílu. Ze jde v dopise o první zárodečnou formu myšlenky, ukazuje na př. poměr výrazů bez obrazu - zkrátka. Koncept dopisu 4e náčrt pro vlastní potřebu - jako na př. poznámky středověkých kazatelů ke kázání. Heslovitě si Mácha poznamenal v konceptu, že musí svou myšlenku příteli vyjádřit bez básnických obrazů, aspoň nějakým tradičnějším způsobem, tak mu napadl ráj - pozemský prach. V konceptu můžeme bezprostředné sledovat puls myšlenky, ještě její hrubou podobu, neproměněnou v melodii Věty. Je nepřirozené se domýšlet, že by si byl Mácha takto hrubě v konceptu otesával myšlenkové kvádry, 4cdyby už byl existoval kouzelně instrumentovaný text Pouti krkonošské. Pak by si nebyl vůbec v hrubých tazích koncipoval onu pasáž, byl by si prostě poznačil »Pouť«. v|e tedy vyloučeno, aby Pouť byla bývala napsána už koncem r. 1833. Naopak dopis febnešovi poskytuje vzácný pohled do básníkovy dílny* máme v něm nesmírně hut-aou skjtezu k jedné pasáži zřejmě pozdější Pouti. :Jt 70-22 py - n - Ale máme tu možnost ještě podrobněji se poučit o způsobu Máchovy prácet dva motivy z dopisu a později z Pouti dají se sledovat po celý r. 1833. Především jde o základní motiv znělkový: růže vyfcvětajíá g hrobu. Máchova láska k znělkové ■ dívce byla od zimy 1832/3 pod hvězdou smrti, představový komplex Marinky je oÁ počátku až k Obrazům ze života mého smrtelno§t lásky, dá se nejprostěji opsat slovy podzimního záznamu v Z: ľ y jsi zemřela. Celé rozpětí od pólu lásky k pólu smrťíj všecka mučivá citová ambivalence od bolesti k slasti dynamisují hned první znělku: Tichý tis nad růží stíny sklání mezi hrobů ověnčené Míze. ... * Zdaž to ona - a jen růže dřímá? -Či\ spí ona a jen růže květe? -»Rj*Že květel« růže jen? - Idůno! - Ve vstupních verších je už načrtnut konstatní obraz Máchovy poesie, růže a hrob, ale je ještě spíše scenerií než prolínavým symbolem. A kolem růže se popínavě vine hádankový přelud ženy, která mámí a děsí, přelud s rozpětím od mrtvé dívky v hro-, bě k Iduně, bohyni věčného mlácUL Je možno myslit až na Erbenovy balady Vrbu a Lilii při složité symetrii Máchově mezi růží a ženským přízrakem, už Mácha'?é mučil nad nezachytitelným tajemstvím dívčí bytosti. Jak to u Máchy bývá, odpovědi na hádanku dává jen ironická ozvěna: Růže květe, rozuměj růže kvete a také odkvětá. V dopise Benešovi je motiv podán lapidárně, takže je obnažena podstata básníkovy ideje, jak to odpovídá celkovému stilu konceptu. Koncem r. 1833 zapsal sí Mácha do Z píseň, kterou pak v novele zpívá Marinka. Je to opět dialog- jaks~ v první znělce, jenže bez mythologických narážek, držený v rovině reálných věci Ptá se holoubátko: Komu to poupátko, komu krásně zakvétá? A odpovídá růžový keř: ^ - Komu vzejde květ májový nežli hrobu tmavému. Sotva slunce že zapadne modravé tam za bory, též i kvítek můj uvadne bledé Lůně na vzdory. Boj slunce a noci o život květu byl thematem už páté znělky, znělkový cyklus bý% opravdu základem, z kterého vyrostla celá novela Marinka. Pro chronologii Máclu>v^ tvorby by se snad dalo něco vytěžit z okolnosti, že v Marinčině písni je už qáétiv rozštěpen výrazově nsrrůži a kvítek při věcné totožnosti. Není toho v dopise Benešovi, takže ten by byl starší než píseň, avšak dále je rozlišení růže a kvítku rozvedeno v Pouti krkonošské, která by tedy byla pozdější. Ideově však motiv kvítka v Pouti (a rosa noční co slza chladná skropila vřelou mu ruku) sahá opět zpátky do znělkového cyklu {Chtěl jsem kvítí! - noc jen slzy měla). 18 Povšimnutí zasluhuje, jak se stýká komplex Poutí s komplexem Marinky. Jestliže jsme mohli vyjádřit smysl Marinky formulí Ty jsi zemřela, komplex Poutí ústí -j|K do- konečné formule »Já jsem zemrel« nebo »Ty jsi žemřel«. Nebo jinak řečeno, j£ v Marince vládne láska a smrt, v Pouti je ohrožen vlastní život zánikem. Je při-rozené, že se oba okruhy básníkovy tvorby stýkají v thematu nebo spíše v barvách ' smrti. Ale to neznamená, že by sé-Pouť křížila s Marinkou, že by motivy a obrazy *T mohly libovolně přecházet z jednoho komplexu do druhého a náhodně se směšovat. - i- V myšlení Máchově vládla přísná logika a v jeho tvorbě neméně přísná ekonomie. Celá oblast Pouti je potopena do řídkého ovzduší samoty, je. to poslední zkouška opuštěného jedince, poslední sebezpytování, kdežto Marinka je vášnivé, byť zkla-- mané hledání lásky. A tímto základním protikladem jsou polarisovány i jednotlivé motivy, jakmile vstoupí do jednoho z okruhů. Názorně je to vidět na osudech zápisníkového záznamu Ty jsi zetnřela. To je záznam jasně erotický, ale když jeden motiv - z něho pronikl do Pouti, bylo z něho odfiltrováno všechno erotické napětí, zbyl jen obraz zmaru. Pouť krkonošská rozhodně není erotická skladba, všechno je v ní vidě-■ '.. no prismatem jinocha vyňatého ze společenství lidí, vystaveného předsmrtné úzkosti, v které je a^ musí nutně být sám. Vidmo života a vzpomínka marné lásky se tu jen vzdáleně mihnou. A to platí i pro motiv růže vykvětající z hrobu v Pouti, platí to / však pro tento motiv už v dopise Benešovi. Tento dopis nejdražšímu příteli je vůbec důležitým předstupněm Pouti, jak se ukáže v dalším výkladu. : Druhým motivem, který můžeme sledovat od počátku r. 1833, je tragická pro- měna člověka v larvu. Podnětem k oné ideji byla Máchovi četba kritického referátu o Immermannově dramatické trilogii Alexis (sc. carevič Alexej), který napsal Wil. Alexis. Mácha si z referátu opsal tyto věty: In dem Traume sah ich nichts als Larven; schöne Larven; aber alle ohne Augen. Und sie sollen Jedermann sagen; seht wie schön wir aussehen können, und hinter uns ist nichts als ein bischen giftiger ■ „ ' ■ Wurmfrass, der uns auch einmaht zerstört (Z, 2). V tragickém rozpoložení po ' prázdninách 1833, kdy psal básník dopis Benešovi, vynořila se mu tato představa, ale už silně přetvořená. Veclle místa o larvách, které bylo už citováno (str. 17), objevuje se tento motiv ještě po druhé: Noční tmou neprohlédnou plížíme se mezi hróbyl ■ :i v kolo bloudí přístrachy noční, nad námi pomísený hluk, my sami nejstraslivějši larvy. Mnoho, ačkoli nejhlubsí tma, chodí jich otevřenýma očima, mezi nimi i já. Mnoho jich volá: »vidím<< a nevidě jí nežli tmu. Je evidentní, že mezi německým vý-- piskem a textem dopisu je větší rozdíl než mezí dopisem a Poutí. Nelze z toho ovšem . - • přímočaře usuzovat o délce doby mezi jednotlivými texty, ale je pravděpodobné, že ,, mezi německým výpiskem a dopisem Benešovi uplynul značný čas, což souhlasí se „. „ :< všemi ostatními znaky dopisového textu. 'ľ-' Mácha v dopise, který analysu jeme, napsal: Kdo nezná živobytí mé, nerozuměl " * by mně. Pokusili jsme se nahlédnout do básníkova »zivobyti«, z kterého dopis vy-tosů. Snad naše chronologické určení dopisu do posledního čtvrtletí r. 1833 napomůže rojeno porozumění. :f~>'f Ujasnili jsme si význam reálné krkonošské cesty o prázdninách 1833 jako mezní-. —'■■*ŕí- 'lär - ■ 19. ku v-živote a tvoťbě Máchově. Pro další výklad je důležité zjištění, že nejvýznam-nější herci v tehdejších básníkových osudech Hýli dva, Marinka Stichová a Jan Beneš. Zážitek pouti není prostý, nýbrž má dvě tváře, erotickou a přátelskou. Nebylá jedna, ani nebyla jednolitá prázdninová událost, kolem cesty se setkaly dvě krise, milostná katastrofa a »Trauršpíl«. Nedocenitelný koncept psaní Benešovi prokazuje, že v Pouti krkonošské se vtělila druhá, přítelova tvář cesty do hor. A třebaže nám primárně při rozboru onoho.dopíšu Šlo o postižení vln, které se šířily z hlubokého prázdninového otřesu, získali jsme některá předběžná data pro chronologii Pouti krkonošské. Abychom se však plně seznámili se stavem věci, musíme nyní přesunout pozornost od krkonošské cesty v srpnu 1833 k druhé Máchově cestě.stejným směrem. Mácha nebyl duch těkavý, byl nesmírně vážný ve vztazích lidských a ovsem i ve své tvorbě. Mácha byl věrný přátelům i své zkušenosti a tak ho o velikonocích r. 1854 vidíme opět na cestě do severovýchodních Čech. Ironií osudu se stalo, že skoro přesně se opakovala situace z prázdnin předchozího roku, že básník znovu prchal od místa erotického zklamání a spěchal za týmž přítelem. Jenže rozčarování mu připravila tentokrát jiná dívka a radimský přítel ho nevítal na posvícení, nýbrž ležel v hrobě. I tato nová láska i hrob přítelův jsou fakta nad jiné důležitá pro pochopení Pouti krkonošské. Začneme rozborem erotické situace v Pouti a budeme ji konfrontovat s daty Máchovy biografie. Řekl jsem, že Pouť* krkonošská není erotická skladba, že se zásadně liší od erotické novely Marinka. To je asi správné konstatování, ovšem nijak se tím nepo-pírá fakt, že v jinochově monologu na velehorském skalisku je passus se vzpomínkou na ztracenou, nedostupnou lásku. Jde o pasáž začínající slovy Nic nemilující (R 14, str. 3, ř. 12-23). Základní otázkou je poměr této pasáže Pouti ke komplexu Marinky, t. j. nejen k novele onoho jména, nýbrž k celé té živé zkušenosti, která v biografické rovině sahá od jednoho benešovského posvícení k druhému, v rovině tvůrčí vede od Pomněnek zasázavských a znělek ke Křivokladu a Marince. Na otázku po poměru Pouti k Marince odpovídá A. Novák: »V Krkonošské pouti, není ani zmínky o cyprem příteli, a též erotický obsah jest úplně jiný. Milenec exaltované zasvěcenkyně smrti, Marinky, by se dojista nenazýval »nemilovaným a nic nemilujícímu, a se slovy k Marince: »Ty jediná,, co mi rozumk neshoduje se monolog z Krkonošské pouti... To vše shoduje se s Máchovou milostnou korespondencí.. ., ale nikoliv s erotickým pásmem Marinky, kde hlavním motivem jest láska, vzplanutí lásky k dívce zasvěcené zmaru v posledních dnech jejího života, lásky, jež jest horoucně opětována* (LF 1911, 227). A Novák se v mnoha bodech mýlil; pokud se týká Beneše, nepostřehl, že v Pouti sice není zmínky o chorém příteli, ale že se v ní ustavičně myslí na mrtvého přítele. A pokud se týká Marinky, před Hertlovými pracemi nemohl rozlišit v novele fikci od životní reality. Ale v podstatě má A. Novák, pravdu, erotická pasáž Pouti se neshoduje s erotickým pásmem Marinky. Poněvadž jde o zásadní věc, dovolil bych si znovu podtrhnout základní rozdíly mezi Poutí a Marinkou. Láska v Marince, ale i v Křivokladu a znělkovém cyklu 20 je opětována nebo není aspoň nešťastná ž důvodů dívčiny neprístupnosti, milerieC je si naprosto jist milenČinou oddaností. V Pouti naproti tomu^ je dívka nedostupná, jinoch přišel pozdě. Situace a úloha dívky v Pouti je neslučitelná se situací Marinky. A stejně neslučitelná je situace jinocha z Pouti se situací hrdiny Marinky. Počátek známosti v Pouti padá do tragického období jinochova, zjevení dívky se odráží 'od jeho temné noci, jitřenka lásky vystupuje na nejčernějším pozadí: . k .nad temné vlny myšlenek nynějších, a první papršlky padali opět v jeho temnou mrtvou noc. Nic takového nebylo ani ve známosti se želetínskou dívkou, naid jejímž počátkem sé vznášejí jásavé tóny srpnové ^osvícenské slávy, nic.takového není ani v novele Marinka s jejím májovým^ vstupem. Víme dobře, kdy nitro Máchovo zaplavily temné vlny myšlenek nynějších, byly to měsíce po návratu z krkonošské cesty - stačí číst čjopis J. Benešovi a Křivb-klad. Známe tedy v Máchově životě situaci, která se přesně shoduje se situací jino^ cha v Pouti, v níž se mu zjevila dívka co hvězda jitřní. Je jen potřebí ještě najít reálný mocíel té hvězdy jitřní. V citovaných větách A. Nováka je pokyn, kde hledat inšpirátorku erotické pasáže v Pouti, totiž odkaz ňa Máchovu milostnou,korespondenci. A.Novák mínil ovšem jiný dopis, ale pro nás je očividný co nejtěsríější vztah mezi Poutí a Máchovým dopisem El. Šomkové z března 1834. V tomto dopise je -kromě ovšem obrazu jitřní hvězdy - všechno, co čteme v erotické pasáži Pouti. Dívka je pro básníka »již ztracena«: ich habe am Sonntage bereits Abschied für immer genommen ... ich bin überzeugt, dass Sie sich} über mein Ausbleiben zu trösten wissen. Je v něm Í dialektika milování a nemilování: dopis El. SomkovA Vielleicht werde ich an seinem Grabe lernen, Sie nicht zu lieben, Sie zu vergessen, und die Welt zu verachten, die mir Alles nahm, die jede meiner Freuden vernichtete, bevor ich sie empfunden .. . Ich habe Sie wahrhaft geliebt und wehe mir, dass ich Sie noch immer liebe. Pouť »Nic nemilující, pravil jsem? - Oh on ještě miloval tebe A v dopise jsou i temné vlny myšlenek nynějších, do nichž jen na chvíli zasvítila hvězda lásky. Dopis i pasáž Pouti končí stejnou perspektivou: Somkove vielleicht werde ich an seinem Grabe lernen, ruhig zu sterben und mit ihm im kühlen Scboosse der Erde von Paradiesen wträumen, wie wir miteinander im Leben von Paradiesen träumten, die wir auf dieser Erde zu finden hofften. Pouť osamělý poutník opět kráčeti kudu nocí neskonalou ... až vlastní vřelé slzy moje v led ustydnou a sny moje pohynou ve věčném snupustém spaní. Chladný klín země v protikladu k jinošským snům o ráji, tak vyznívá obojí text. Dokonalý soulad mezi dopisem Lori z konce března 1834 a Poutí prokazuje, že Pouť byla napsána v téže situaci jako dopis, někdy brzy po Máchově návratu ž druhé ;2i jeho památné cesty na, severovýchod, t. j. po velikonocích onoho roku. Jihy výklad neexistuje, když Pouť je co nejtěsněji svázána s básníkovou biografickou skutečností z jara 1834, Máchovo dílo se.hluboce vysvětluje z jeho živobytí, ale také naopak se Máchův vztah k Eí. Šomkové podstatně pros větlu j e* přesnějším poznáním Pouti krkonošské. 2eny z básnických životopisů nemívají právě štěstí v literární historii, neboť historikové nevynikají vkusem ani obrazností á potrpí si v biografiích na slkvná jména. Snažím se v jedné své práci vrátit čest prosté ženě A. Holinové, která bylá velkou částí literární historie soustavně snižována na domnělý prospěch slavné spisovatelky K. Světlé. Je nanejvýš potřebné rehabilitovat i ženy, které vstoupily do Máchova života.- Básník miloval dceru lesníka a chtěl se oženit s docela obyčejnou pražskou dívkou, nevzal si literátku, jako na př. Pichl básnířku Marii Čackou. Marinka měla - aspoň do Hertlových prací - tu výhodu, že byla ozářena jakousi gloriolou romantické dálky a záhady. Avšak Šomková byla známa zblízka pražským literátům a musila za živa i po smrti snést nejhorší narážky a urážky. Začal to už Sabina, který napsal: »... až se pak konečně básník náš na trvanlivější, a však por všednější známosti pozastavil.« A pokud vím, vyvrcholila nevkusné pomlouvání básníka a jeho nevěsty O. Lauermannová-Votočková ve své krajně nešťastné knize o Máchovi z r. 1936. O výstřelky novodobých historiků ani tolik nejde, ale je nutno zásadně odmítnout názor Sabinův, shrnutý do často citovaného bonmotu: »On hledal ideály v podobách ženských, a.že nalezl jen ženské v podobách" ideálních, to jej rmoutilo.« Základní omyl spočívá v předpokladu, že Mácha hledal »idealy«. Ne, Mácha hledal jako každý básník prostě lidí, hledal ženu, toužil po lásce. „■ ■ Máchovo básnické dílo a jeho dopisy i deníky vyvracejí co nejrůzněji Sabinovu -charakteristiku jeho vztahu k Lori jakožto »povšednější znamosti«. Zena, která inspirovala dopis z března 1834 a nádhernou pasáž v Pouti krkonošské, rozhodně nebyla povšední známost. A to neplatí jen prp počátek známosti, nýbrž také pro rok 1835/ V deníku 17. 9. 1835 zapsal si Mácha rozhovor s Lori a poznamenává: Já jsem povídal, že vyřkne něco pěkného jako slunce světlo a růže vůni vydává - totiž, Že o tom sama neví. A konečně Máj je nemyslitelný bez Máchovy zkušenosti ze vztahu k Lori, byť zkušenosti mučivé. Mácha určitě nežil svůj život ani svou lásku k Lori .ledabyle. Lori nebyla pro něho nějakou pouhou smyslovou sensací, nýbrž i-mravním dramatem, v lásce k ní byla zúčastněna celá bytost Máchova, i bytost tvůrčí. , Pro nás účel, objasnění reálné životní situace Máchovy v době velikonoční cesty 1834, tyto j)oznámky snad stačí, jinak všechny dostupné údaje o okolnostech prvního Máchova seznámení s Lori jsou pěkně sestaveny v knize Janského (Kj, 148-152). Je to však obdobné jako při prázdninové cestě předchozího roku, Lori je jen jedna podoba složité zkušenosti Máchovy, druhou její podobou je opět přítel Beneš, vlastně Benešův čerstvý hrob. Tentokrát byl cílem básníkovy cesty hřbitoVi jak říká dopis před odchodem z Prahy: leb reise hinaus, weit hinaus ins Land %u meinen Bekannten, nicht weit von dem Orte, wo mein Freund im ewigen Schlummer ruhend nicht mehr meine Leiden mitfühlen kann. Ich will seine Schlummerstatte be- iz suchen, sie ist mi? heilig, heiliger als metneš Gottes Altar; darům will ich rein,und ohne einen Groll gěgen Jemanden im Herzen zu tragen zu ihr treten .., Všechny erotické motivy dopisu E. Šomkové přešly do Pouti. A lze tvrdit, že také přítelův hrob, který je v tom dopise-ohniskem všech Máchových myšlenek, pronikl do Pouti krkonošské. Jde o dvě místa""prózy. Jednak F. X. Šalda představil ve svém Máchovi snivci a buřiči jednu větu z Pouti: »NezapomenuteIně to vyslovil v Pouti krkonošské v t£to kouzelné melodické pasáži: »A pak až poslední Hecb můj se mísiti bude s červánky na večerním nebi a poslední myšlenka má s lehkou mlhou rozloží se nad vlastí mou; pak spláchne déšt a setře vítr stopy kroků mých, jako bych nikdy nebyl šel po horách těchto; - ty, přírodo, hrob můj sama sebe klama jící přistřeš travinou z^TenějŠí krajiny vůkolní, a opět nade mnou usmívat i se budeš,*fako bych nikdy nebyl býval zde a jako by nikdy ústa má nebyla zvolala horám těmto 4obrou noc!« « Zpěv marnosti a pomíjéjícnosti pozemské je tu bohatě tkán, jenom letmo bych připomněl, že jeden motiv je vzat ze záznamu Ty jsi zemřela a základní myšlenka je preludována ve verších, které vepsal Mácha do dopisu Benešovi. Jde nám v této souvislosti hlavně o představu hrobu, a proto hned přistoupíme k druhému místu Pouti - opět si posloužíme komentářem ze starší literatury. Á. Novák provedl spektrální analysu Máchovajbarevného zření a konstatoval, co v Pouti je nejpokročilejším stadiem vývojovým: »Rovněž barvitě je nahrazen kontrast běloby a černi v závěrečném od* stavci: »s vysoké skály padala řeka ve vymletou hlubinu, zceřená v bílé pěny; kde však tišeji odplývala, hlubina její zelenala se co^učiny z jara«. Tato místa ukazují již od temnosvitného Mnicha k barvitému Máji« (1. c. 355). Á. Novák neuvádí ve svém rozboru místo, kterého si s obdivem povšiml Šalda, ačkoli by-se mu velmi hodilo, a to z toho prostého důvodu, že měl r. 1911 k disposici jedině text K, ve kterém právě věta o hrobu přistřeném travinou zelenější krajiny vůkolní vypadla haplologií. Následky takového textového porušení jsou vleklé, ještě Lauermannová cituje mecha- . nicky Novákovo zjištění, aniž jí napadlo doplnit jeho pozorování odkazem na obdobný passus z jinochovy meditace, třebaže r. 1936 bylo snadné nalézt ten passus v kterékoli Krčmově edici. A.,Novák má jistě pravdu, že prapor zeleně nad hrobem, jak vlaje v Pouti .krkonošské, ukazuje už k Máji. Obojí místo o hrobu je nesporně z poslední fáze Máchovy práce na velké próze. Představa hrobu zelenajícího se co lučiny z jara nebyla vymyšlena, Mácha ten hrob reálně viděl. Navštívil o velikonocích 1834 přítelův hrob, který mu byl heiliger als meineš Gottes Altar, spatřil hrob už na jaro zarůstající trávou. A kolem tohoto předrahého hrobu vykrystalisovaly dvě »kouzelně melodické pasáže« Pouti, jak říká Šalda., - Básnické dílo není náhodný útvar, všemi vlákny, viditelnými i neviditelnými, *je Spjato s realitou, s životem autora. Osvětlili jsme si tři mezníky v Máchově životě, můru tíživého a výsměšného snu z ledna 1833, krkonošskou cestu o prázdninách téhož roku a velkonoční cestu r. 1834. Přesvědčili jsme se, že jsou to také mezníky pro ^básníkovu tvorbu, že se s těmito třemi otřesy vyrovnával v nejrůznějších polohách \ *3 svého díla. Co se týká ústředního them&tu naší práce, neniá Pouť krkonošská jistě svůj název nadarmo,-i pro ni bylo putování do hor v srpnu 1835 základním půdorysem. Ale bylo by naturalistickým předsudkem domnívat se, že Mácha byl schd-pen napsat Pouť přímo po návratu v září 1833. Pouť není chvatný cestovní denífe nýbrž básnické podobenství života. Bylo nezbytné, aby byl uzavřen kruh, aby došlá ozvěna, aby původní prázdninové dojmy byly zopakovány a definovány zkušeností z velikonoční cesty 1834. Mácha šel tehdy po vlastních stopách,- ale všechno yiděl v novém světle. A právě to střetnutí dvojí atmosféry, dvojí životní situace, tolik obdobné a přece rozdílné, určilo definitivní podobu Pouti krkonošské. Mácha stále něco pochovával, protože oč intensivněji žil, o to naléhavěji vnímal i smrt. Pochoval ,0 prázdninách 1833 první velkou lásku, 16. 1. 1834 umřel a na radimském hřbitově byl pochován J. Beneš. Konečné*v pašijový týden 1834 se básník loučil se svou osudovou láskou, s Lori. Obi^sy velkých zážitků básníkových jsou nezaměnitelné, v Pouti naprosto je nepřítomna Marinka, naopak důtklivě tu vystupuje hvězda jitřní ze zimy 1833/4 a zelenající se hrob přítelův. Pouť krkonošská nemohla být napsána v září 1833 z nespočetných důvodů, už proto nikoli, že tehdy byl Mácha zcela zaměstnán svým nepřekonaným ještě a nepročištěným žalem nad erotickou pohromou. Pouť musila být napsána až po velikonocích 1834. Nemluvíc o všech nezvratných vztazích Pouti k reálným datům básníkova života, teprve tehdy se srazil zakalený roztok divokých nálad a rozmarů, utichly pošklebky a grimasy: darům witt ich rein ... zuihr treten. Průzračná a melodická atmosféra Pouti krkonošské je pře4 jarem 1834 zhola nemyslitelná. Určitější datování Pouti umožní teprve analysa celé Máchovy tvorby r. 1834, ale tu podnikneme v jedné z dalších kapitol. T4 - z Máchovy Četby ež přistoupíme k analyse Máchovy tvorby, abychom v ní určili místo Pouti _L i krkonošské, povšimneme si v této kapitole básníkovy četby, pokud se projevila v jeho próze. Je to oblast literárněvědná, kterou lze označit tradičním názvem vlivologie. Cíle tohoto studia v positivistické době byly obdobné cílům zkoumání biografického, v obou případech šlo o redukci uměleckého díla na nějakou objektivní skutečnost, která předcházela tvorbě. V" ideálním případě by se bylo dílo rozpadlo na původní prvky, na autora nezůstalo nic, jenom spojení prvků-v nový celek bylo jeho vlastnictvím. Podle tohoto flivologického pojetí na př. Vergiliovy básně jsou souborem reminiscencí z Homéra, helenistické poesie, ohlasů z Lucretia atd. Dnes není potřebí vyvracet mechanistický názor na vlivy, avšak sluší se říci několik obecných slov o t. zv. vlivech na Máchovu tvorbu. Není pochyby, že vágní podobnost byla nejednou prohlašována za genetickou závislost, že se podceňovala samostatná umělecká síla Máchova, vnitřní zákonitost a organičnost jeho tvorby. Nesmíme upadnout do opačného extrému a chápat poesii jako činnost ničím nevázanou. Zkušenosti z četby jsou stejně objektivní skutečností jako zkušenosti životní, setkání s cizím básnickým dílem může tvorbu určit podobně hluboce jako setkání s přítelem nebo milenkou^ Popírat význam reálných podnětů z četby pro Máchovo dílo bylo by pošetilé. Je nezbytno pozorně a ovšem střízlivě vážit objektivní fakta básníkovy lektury a vymezit co možhá přesně jejich dosah pro zkoumané dílo. Je velmi užitečné vědět, co vzal Mácha z čtených knih a časopisů jpro svou tvorbu, ale nesmíme nevidět, co z toho udělal. V našem případě má konfrontace Máchova díla s knihami, které četl, závažné důsledky chronologické. Četba Máchova se dá často dost přesně datovat podle jeho výpisků v Z a podle toho se pak dá něco říci též o době vzniku jeho děl. Mácha nemohl napodobit, abych tak řekl, knihy, které nečetl nebo ještě nečetl. Jestliže v některém jeho díle najdeme jasné vztahy k věcem, které bezpečně četl, pak je praktický vyloučeno, že by předcházelo dílo, následovala četba. Předem lze říci, že básník bere z četby pro svoil tvorbu především a pravidelně-to, co bychom mohli nazvat kulisami a kostýmy. Když Mácha psal historické drama nebo historickou prózu, nemohl kreslit život XI. nebo XIV. stol. z aútopsie, byl odr kázán na poučení z četby. Je však jasné, že nezáleží tolik na historické stafáži, kterou měl Mácha na př. z Hájkovy kroniky, jako na dramatu, které autor sehrává v cizích kulisách. Nezáleží ani příliš na tom, že figury, jako je Kochan a HerouŠ, král Václav a jeho kat, našel básník ve svém kronikáři. Stačí málo a z jízdních rytířů v páté kapitole Křivokladu dostaneme pražské studenty z počátku třicátých let minulého století. I obrysy postav a dějový rámec může autor přejímat z předloh: nakonec nezáleží ani na dramatu, které sehrávají historické postavy ve vypůjčených kulisách, nýbrž na prízvuku, kterým pronášejí své úlohy. Zdánlivě je případ Pouti krkonošské odlišný od situace v historické povídce, Janský na př. otiskuje Pouť v oddílu Menší prózy ze života současného. Současný' život může sice theoreticky znát autor z přímé zkušenosti, ale ve skutečnosti se 0 objektivním světě dovídá většinou z řeči lidí, knih a Časopisů, z odborné literatury 1 z umění. Na př. znát Prahu, i když v ní žijeme, je záležitost nesmírně složitá. Zajisté známe z bezprostřední zkušenosti ulice, náměstí, kudy chodíme do zaměstnání, známe přímo sady, do kterých chodíme na procházku, okolí Prahy, kam jezdíme .na výlety. Ale jsou kouty města, které jsou nám blízké, protože tam žije někdo nám drahý, jsou tam místa, o nichž nám nezapomenutelně vyprávěl třebas strýček. Aíe pak je Praha* obrazů Slavíčkových, Praha básníků a romanopisců, Nerudova starosvetska Malá Strana, Nezvalova Praha s prsty deště, Praha Seifertova. Mohli .by* chom pokračovat do nekonečna, vzpomínat na Prahu studenta 5ordana nebo Prahu Stáni Gamzy, dále na Vyšehrad zbudovaný z akordů Smetanových, jak jej evokuje ve svém románu Salda - podoby metropole jsou nevyčerpatelné. Je možno se nyní zeptat, kdo zná město a skutečný svět. Jsou lidé, kteří procestovali svět a ověřili si právě jen správnost údajů ve svém průvodci. Turgéněv na jednom místě ironisuje člověka velkého světa, který si dal postříkat náprsenku vodopádem niagarským, ale nedovede o něm říci slova, protože výletem splnil pouze společenskou povinnost a nebyl schopen fakticky něco vidět. Objektivní svět nepo^ znává ani obchodní cestující ani diplomat, i když je stále ve světě, objektivní svět a současný život poznává v první řadě umělec. Nevadí ani, když básník většinou sedí doma nebo v kavárně, míra poznání se neměří na metry nebo kilometry jako střižné zboží, nýbrž závisí na intensitě obraznosti. Člověk nemusí vidět mnoho, ále musí, aby opravdu něco poznal, vidět ostře a vášnivě. Vraťme se k příkladu, k'poznání Prahy. Nerudova Malá Strana nemá zvláště široký rejstřík, je to pár ulic, několik 4omů, semtam nějaká střecha nebo okno. Ale tento uzoučký svět má ostrou fysíognomii, Nerudův obraz je živý, nic jím neotřese ani jej nesmaže, vryje se Čtenáři do paměti. Pro umělecké dílo .nestačí mít oči k vidění, neboť objektivní skutečnost je z6 plynulá a tedy i rozplývavá. Skutečnost je nutno fixovat obrazy, zmocnit sé jí obrazností. To je úkol umělce, kdežto vědec se zmocňuje proměnlivé skutečnosti vzorci a rovnicemi. Je tedy dvojí myšlení, vědecké a básnické. A nutno zdůraznit, že básííík vymýšlí své obrazy stejně málo jako vědec své rovnice a formule. Existuje jakási methodika'básnických obrazů a obraznosti, obyčejně básník schémata obrazů dědí po předchůdcích. Tu právě leží význam četby a vzdělání pro umělce. Jako pro vědce probíhá jeho tvorba mezi dvěma póly, theorií a experimentálními daty, tak pro umělce mezi jeho vzděláním a přímou smyslovou zkušenosti Nelze ^si představit originálního učence, objevitele nových zákonů, který by nebyl hluboce seznámen s dosavadní theorií, s, dřívější prací. Rovněž básník nevytvoří velké dílo z ničeho, naopak může být tím originálnější, čím je sčetlejší. Obrazné poznání u básníků nezbytně vyžaduje vypracování obrazových forem. Proces básnického poznání nemůžeme prostě vyložit jinak než dialekticky. Při našem rozboru v této kapitole půjde tedy o to, abychom při sledování ohlasů četby v Pouti krkonošské neztráceli se zřetele druhou složku, přímou smyslovou zkušenost Máchovu. Budeme analysovat obraz či obrazy krajiny v Pouti krkonošské. Bylo by absurdní se domnívat, že krajina Máchovy prózy je pouhá montáž útržků autorovy četby. Na druhé straně dosavadní literatura došla k jasnému1 výsledku, že se scenerie Pouti nedá beze zbytku převést na Máchovy skutečné dojmy z prázdninové cesty do Krkonoš. Krajina Pouti krkonošské se dá pochopit a vysvětlit jedině jakožto krajina synthetická, do riíž se sloučily krajinné prospekty, reálné videne" i krajiny z četby a krajiny básníkovy představy. Synthetická krajina neznamená skutečnou krajinu, která by byla nastavena krajinou odněkud vyčtenou. ■Krajina básnického díla je živý proces, v němž smysly básníkovy byly napřed kultivovány vzděláním, aby zachytily obraz krajiny, dále proces, jímž konkrétně opatřený obraz krajiny je dále napínán a přetvářen podle podnětů z četby silou autorovy imaginace. ' V Pouti krkonošské jde v podstatě o tři krajinné obrazy. Kdybychom užili termínu z Marinky, mohli bychom říci, že Pouť má tři dějství, tedy i troje kulisy. Je to dáno postupnými vznikem díla; nejdříve je v Z zapsán Sen (3-4), potom ' Poutník (27), konečně uzavřel Mácha své dílo v rukopise R 11. Je podle toho trojí krajina, krajina Snu, pak krajina Poutníka, která se významně proměnila, když Poutník byl přepracován na závěr celé prózy, posléze krajina definitivní Pouti, první strany R iz, než přijde Sen. Nejdříve bychom si povšimli Poutníka. A. Novák o něm soudí dost nepříznivě: »Skizza Poutník v deníku jest průhledná, vcelku Jtnvjá]r£aJ^ tySleToSvfcfcír^^ jiíW zbl6uôTIemu>nej menším formám hmotným«,. nýbrž také k člověku, který sejde dolů, který dole bydlí. Velehorské pásmo je kruté, nikoli příroda jako celek, ale tam na pustých skaliskách není domov živých. Ty fantoma-tické stíny mnichů touží po pozemském údolí, jako podsvětní stíny y Homérove Odysseji po světle nad zemí: mnohý vrhl se> dolů se strmící nad krajinou skaliny, nevýslovnou touhou zapálené zraky jejích hleděli za tmavé hory, srážející- vsak sě ze všech strán vítr vždy je schfomáždoval na temenu hory (Z 4, ř. 20-23). Proč však jde do té nehostinné výše Máchův jinoch? Jde z téhož důvodu, jako jde živý Odys-seus do podsvětí a jako básníci konají výzkumné výpravy k pólům lidské existence. Zřetelně je vyložena nezbytnost, zákonitost jinošských výprav do pásma zředěného vélehorského vzduchu, do pohraničního pásma mezi životem a smrtí v pozdější Pouti ä Večeru na Bezdězu. V Pouti: člověk se tiskne'vzhůru k jasnému nebi, o ofi musí .".. musí. A ve.Večeru: Zponenáhla ztratí tento ze z?aků svých zemana které Žije, jak ji hustá zahalí rouška, jako ji temná víc a více by kryla noc._0n jen vzhůru touží ke snům svým, k nesčíslným hvězdám obrazotvornosti své. Výbothěvěk tento nazval jazyk náš jinošstvím; mládec ve věku tomto jest, cizincem, jest jinochem Zemi naší (II 120). Mácha byl duch- krajně věcný, neobviňoval ani přírodu z-lhostejnosti k člověku ani osud z krutosti. Zachtěl se, když pocítil vývevu smrti v'mrazivých vrcholcích existence, ale tím vábivejšj- se mu Tstal teplý život dole .na" serňi. Protiklad mrazivé výše a kvetoucího dolu je základní zkušenost Máchova ve Snu i více než o rok později v některých prózách jako Svět zašlý a Večer na Bezdězu. A právě tento kontrast horské výše a laskavé krajinyje už v Houwaldově povídce. Před vrcholnou scénou klášterní volá Houwaldova dívka: »Auf . . .der Tag ist schon längst erwacht! Auf! dass wir die alten Eisberge bald übersteigen^ denn jenseits liegt das schöne Land, wo er wohnt!« (1. c. 48). A najdeme tu přímo Í výraz »kvetouci krajina«: »wer von der blühenden Erde in diese todten Schnee-und Eisfelder hinauf steigt« (L c. 50-1). Bylo by možno citovat další doklady, ale ty by nebyly už tak výrazné. Je samozřejmé, že Houwald je ideově bezbarvý proti nesmírně ostré kresbě Máchově.. Doposud se literárním historikům zamlouvala pro Máchu společnost vznešených duchů jako Novalis .nebo Leopardi. Viděli jsme však, za jakou cenu byla taková" společnost Máchovi opatřena, poznali jsme diplomatické formulace: »u Máchy shledáváme klášter, kostel, hřbitov, zahradu klášterní (tuto proměněnou v »rozkosnou kvetoucí krajinu«)«. U Höuwalda nepotřebujeme nic retušovat, u něho je »die Mühende Erde«. A u Máchy je kvetoucí země až do Máje. četba bezvýznamného Houwalda se nevyjímá tak pěkně jako četba Novalise. Ale nezáleží ná tom, co básník četl, nýbrž co z předloh vyčetl a co z nich udělal ve svém díle. Mácha zřejmě uměl číst, to dokazuje případ Houwaldova harfeníka, který, ztělesňuje Ossianovy zpěvy.-Mácha z podnětů četby autorů brzy zapomenutých dokázal dotvořit se výsostných děl. Probrali jsme dvě základní části Pouti krkonošské, Poutníka a Sen, zbývá titulní část. Zjistili jsme, že v Máchových obrazech krajin- splývá nebo prolíná se model hmotný s modelem literárním, v Poutníku skály u Sv. Ivana s výjevem Scottova románu, ve Snu reálný Bezděz s alpským klášterem z Houwaldovy povídky. Tento poznatek nám usnadní rozbor textu R12. V konečném znění Poutí^ nepohybuje se už poutník v abstraktní krajině, nýbrž jrkrajině konkrétní, která je určena i národnostně: .. .na rozlehlém temenu hor krkonosskyčB~pod vrcholkem Sněžky. Hučel vítr, jako by Slezsko tajemnými slovy mluvilo k sestře české přes rozdělující je hory. Určitá krajina se poutníku opětovně připomíná i s asociacemi minulosti: Hlas zvonů večerních potkával se z krajů Českých i z roviny slezské na temenu hory a jen živěji vždy mu na mysl uváděl uprchlé dny. A slyšitelně tluče i srdce vlasti: Sotva čtyrykráte navštívilo slunce hrobky králů českých v chrámu pražském od toho času, co on se loučil s Vyšehradem pustým. Poutník už není uhranut visí do té míry, aby vymizely a zmlkly konkrétní výzvy české současnosti. Je to obdobné zkonkretnění krajinného prostoru jako v Obrazech ze života mého. ... * • Ukázali jsme si v minulé kapitole, v jakém výjimečném přísvitu putoval Mácha v srpnu 1833 do hor, že konkrétní krkonošská cesta je předělem v jeho životě. Ale Krkonoše z Poutí se nerovnají mechanicky Krkonošům z prázdnin, mezi básnickým pohořím Poutí a horami, po kterých šlapal básník koncem srpna 1833, leží zřejmě dlouhé měsíce jeho života a básnické zkušenosti. Reálná prázdninová cesta byla ■/• ohniskem, k němuž se dlouho svažovaly myšlenky a dojmy Máchovy. Pouť krkonošská je nemyslitelná bez empirické krkonošské cesty, ale nedá se na ni beze zbytku převést. Poesie je více než prvotní geografická a biografická skutečnost. Dost oká-I zale sice krajinnému panoramatu Máchovy prózy dominuje Sněžka, ale těžko se ubránit dojmu, že snové pohoří Pouti sahá do velehorštéjší výše, než udává mapa našich Krkonoš. Jsme v pokušení v Máchově Sněžce vidět počeštěný Montblanc, vnímáme Pouť krkonošskou doslova jako Álptraum. . ' .. ■ Scenerie Pouti každou chvíli přerůstá skutečné rozměry krkonošské, ná př.: a záře jeho stříbřila omezená čela zmodralých hor, jenž Z temné noci strměly co zesinalé hlavy mrtvých králů, korunované stříbrnými vínky. - Tento obraz má pramálo společného s konkrétními cestovními dojmy o prázdninách 1833, je však hluboko vtištěn do Obrazů ze života mého. (z jara 1834), Nad pražským příběhem Marinky se k čtenářovu překvapení míhá rovněž velehorské vidmo: v rázových červáncích umírá mdlý den, rozesílaje růžově věnce po zsinalých čelech mrtvých velikánů. Velehorská grandiosita proniká tu i do přirovnání: a černé vlasy její co temná mlha na vrcholku sněžných hor. Rovněž ve Večeru nacházíme zmajestátnění, pokrálovštění přírodních dějů: Mnohý list letěl dolů po hoře... tak sestupují králové v stáří šedém z trůnů zlatoskvoucích, aby sotva navráceni životu zemřeli v náručí lásky mezi lidem svým. A ještě v Máji: ... až - co mocný král, / ohromný jako noci stín f v tůžový strmě nebes klín - ( nejzáz vrchů nejvyšší stál. Výstižně_ napsal o Pouti K. Janský: »typicky krkonošského je v jní jnálo« (II370). Janský toT]äk se zdá, chápe tím způsobem, že Pouť »byla v podstatě prn- -—myÍÍenÄJL£rjr^^ takže reálná krkonošská cesta dodala jen některé podrobnosti, hlavně zeměpisná jména. Avšak správný je výklad právě opačný, Pouť krkonošská se vzdálila od empirické skutečnosti prázdninových Krkonoš proto, poněvadž mezi skutečnými Krkonošemi a básnickým pohořím Pouti leží nesmírná i dálka pozdějšího života, a tvorby Máchovy, Z téhož důvodu je problematické připisovat nějaký závažnější vliv německé Hoserově knize o Krkonoších. Výpisky v Z (40-1 - těsně před »plánem cesty do Krkonošů«) prokazují, že Mácha onu turistickou knihu (1804-5) četl. Vyplývá z toho, že se básník pečlivě* připravoval na prázdninovou cestu, avšak srovnání textu výpisů z Hosera a textem Pouti vede pouze k negativnímu výsledku, že se Mácha tou četbou nepřipravil k napsání Pouti (srv.Ss, 1955, 405). Odkud se tedy dostalo velehorské vidmo do Pouti a Obrazů ze života mého? Především v srpnu 1833 poznal v Krkonoších jakésťpodobenství velehor^ a přímo na té prázdninové cestě domýšlel to, co reálně viděl, do přísnějších liniL.Ukazují to dva záznamy v Z, mrazem vylisovaný obraz Všecko co živého (Z 44, psáino někde u Zvičiny, nikoli přímo v Krkonoších), který neomylně předpovídá atmosféru Pouti, dále v náčrtu Večera na Bezdězu (Z 42) majestát listu letícího dolů mezi polní - kvítí, obraz, jehož definitivní forma byla citována. Už při prázdninové cestě pře-iv růstaly viditelně konkrétní dojmy přírodní v nadskutečnou monumentalitu básnického obrazu. Tento proces přerůstání dojmů z reálné krajiny do básnické imaginace 43 pokračoval potom po návratu básníkově do Prahy, zřejmě podporován podněty čtenářskými. Tuto pomoc Četby můžeme kontrolovat podle záznamů v Z. V lě*dnu 1834 četl Mácha Sommrův zeměpisný Taschenbuch a v něm poznal skutečné velehory. Především se rozhořela básníkova obraznost německým článkem o výstupu kapitána Undrella na Montblanc: Die Schneegipfel der Höhen glänzten wie Silber... (Z 73). A definitivní formu visi zasněžených velehor určil článek 0 cestě sira Roberta Ker Portera přes Kavkaz do Persie a staré Babylonie, článek, který v témž magazínu Mácha četl a excerpoval rovněž koncem ledna 1834: Das stolze Haupt des Elborus, obwohl nur in weiter Ferne, sichtbar, ragte, ein König unter diesen Bergriesen, in hehrer Majestät weit über alle hinaus. Entzuckenďwar děr Contrast, den sein Silberdiadem, der Schnee vergangener Jahrtausende, mit den in blauen Nebel gehüllten, zunächst an ihn stossenden niedrigem Kuppen bildete (Z 77). Zde už máme všechny složky Máchova obrazu, horského velikána-krále 1 stříbrný vínek. Fantastická Sněžka, která ční v Pouti krkonošské, je vysoce synthetický útvar. Původní její podoba byla modelována podle Bezdězu, ale není nic násilného, jestliže se proměnila na krkonošskou Sněžku. Jdéme-li od Bílého Labe k Luční boudě, vyniká kupa Sněžky nad okolím docela podobně jako kopec s bezdězským hradem nad rovinou. A pohoří básnické prózy Mackovy mělo už ve Snu charakter alpský, určený, pokud lze soudit, především dějištěm Houwaldovy povídky Wiedersehen auf St. Bernard. Alpská složka Máchova pohoří ^reálněla četbou cestopisného Článku o výstupu na Mont Blanc. Konečně poslední barvy pro mihotavé panorama horské poskytl jiný zeměpisný článek, v němž dominoval královský Elbrus. Dosavadní analysa Pouti prokázala synthetičnost Máchových obrazů, v první řadě obrazu hor. Všimli bychom si ještě jedné obrazné podrobnosti, jakéhosi emblému krkonošského pohoří v Pouti. Na začátku prózy, hned po pasáži Všecko co^ Živého, o jejímž prázdninovém původu není potřebí znovu mluvit, zatřepetá barevnými křidélky před poutníkem motýl, ale okamžitě podlehne vražednému mrazu v končinách věčného sněhu. A. Novák, který nejdůkladněji rozbíral motivicky Pouť, napsal správně: »Jinak_mptýl_nepatří k obvyklému aparátu Máchovy poesie« (LF 1911, 237). A. Novák nedovedl tento nezvyklý motiv v Pouti vyložil jinak než příklonem k Byronovu obrazu motýla v Giauru. Tato paralela je naprosto vágní,* Byronův obraz ni^rievysvětíujezkrkonošského obrazu Máchova, ale Novákovo konstatování výjimečnosti motivu zimou umořeného motýla zůstává v platnost]. Je nyijí dvojí možnost, buď je motýl v Pouti odrazem přímého autorova zážitku, bud se najde přiléhavější a přesvědčivější literární předloha, než byl Byronův Giaur. Janský se drží první možnosti: »0 prázdninách r. 1833 prožíval Mácha na cestě do Krkonoš podobné prožitky horske« (III 457). Je to hodno podivu, že by byl někdo koncem srpna nebo začátkem září viděl pod Sněžkou motýly mrznout chladem. Janský sice nově v diskusi uváděl meteorologické záznamy, podle nichž byla v Krkonoších r. 1833 v době Máchovy cesty chladná vlna, ale nevidím, že by se tím objevem stal jeho výklad nějak pravděpodobnějším. 44 Je skoro nepochopitelné, proč Janský tak houževnatě lpí na první eventualitě výkladové, když sám napsal: »Mácha si neopsal, ale jistě četl i, tuto větu: »Hier (pod Rocher rouge) s ah Undrell noch einen Schmetterling gegen den Gipfel des Berges fliegeň, einige lagen todt auf Schnee«« (III 457). Je to týž popis cesty na Mont Blanc, o němž jsme se už zmiňovali (str. 44). Sommrův Taschenbuch s článkem e Undrellovi vyšel 1823, Máchajej četl v lednu 1834 (Z 73-4). Janský dobře konstatuje Máchův zájem o tento článek: »Tím si lze vysvětlit Máchův zájem o zakončení výpisku slovem: poet. = poetické« (1. c). Všechny okolnosti vedou k závěru, že se ^Mácha k obrazu motýla umořeného velehorskou zimou inspiroval německým cestopisem, který prokázané četl začátkem r. 1834. Záhada, nad kterou se pozastavoval A. Novák," "še velmi prostě vysvětlila Sommrovým zeměpisným magazínem. Procestovali jsme poněkud namáhavě básnické pohoří v Pouti krkonošské, nyní bychom pomýšleli na návrat. Jako vzácný Máchův Z dovolil sledovat tah po tahu, barvu po barvě, jak vznikal výsledný obraz děsivého pohoří, současně hmotného i přeludného, tak můžeme analysovat proces, kterým vykrystalisoval v závěru Pouti obraz tmavého průchodu a propasti smrti. Náčrt Poutníka ze začátku r. .18.33;-který je základem závěrečné části Pouti v definitivním znění (Ri?)t končil slovy pohádkové tajemnosti: v neznámou zemi stezkou neznámou. Avšak Pouť končí konkrétním prospektem na východu hor krkonošských. Tento výraz neupomíná nadarmo na místní určení v Marince: u paty hor. Je to jeden ze společných rysů Pouti a Marinky, které jsou dosti četné. V Marince je pata hor přesně lokalisována zmínkou o příteli Benešovi. Chceme-li si tuto scenerii na úpatí hor představit co nejkonkrétněji, můžeme si přečíst popis jičínské krajiny vé Valdicích, ohraničené na severu Kumburkem a Táborem, na jihu Zebínem a Veliší. Dvě věci jsou tu značně pravděpodobné: sama scenerie u Jičína se vryla do Máchovy obraznosti při návštěvě radimského hřbitova 6 velikonocích 1834, dále popis ve Valdicích má asi za základ poznámky, které si Mácha udělal tehdy do Z. - bohužel právě ten příslušný list (93-4) je vytržen. Mácha věděl v době psaní'Ri2 o temném průchodu smrti více než při psaní Poutníka především z toho důvodu, že 16. 1. 1834 zemřel Jan Beneš. A ve výpiscích Máchových z prvních měsíců 1834 se najde nejeden záznam o vodní propasti, do které se řítí život, zvláště passus o smrti ubohého domorodce* který s bezmocnou lodkou zahynul ve vodopádech Niagary (Z 82). Mácha v celém Z ani jednou nejmenuje Beneše, ale to neznačí, že by na něho nebyl myslil, zvláště v chmurných měsících bezprostředně po jeho smrti. Básník zjevně na svého nejdražšího přítele myslil neustále, myslil na něho v obrazech nezadržitelné záhuby, která číhá na člověka. V Z jsou to obrazy, které nalézal Mácha v čtených publikacích, v Pouti je to synthetický obraz, který vytvořil sám. Náčrt Poutníka se hluboce proměnil, když byl přepracován na závěr Pouti. Přibyl obraz neúprosné smrti a zelenajícího se hrobu a není celkem jiného přijatelného výkladu, než že.smrt poutníka na východu hor krkonošských byla inspirována nevýslovným žalem nad smrtí J. Beneše, jako obraz travou zarostlého hrobu byl. vnuknut návštěvou u jeho místa odpočinku na radimském hřbitově o velikonocích 1834. Tq je věc, která nemá jen zajímavost pro geiíesi velkého díla Máchova, jen pro jeho dataci - tím se radikálně mění dosavadní chápání Pouti. Salda napsal: >>LogJckjm sice, ale proto ne ještě básnicky silným doslovem t^to zoufale marné 'vise jest allegoric1dr~^pbtheosa sebevraTcfý* ' (jJuše TnSttäTvjfiB^^ žádnou ale- gorii ani nepodlehl sebevražednému pesimismu, nýbrž v básnických obrazech zalkal riajdjkonkjetmjm^ Básník Máje si podle všeho nikdy nechtěl vzít život, byl jen vždy znovu oklamán o život, o všechny radosti života.'A zdaleka nebyl tak subjektivní tvůrce, jak se soudívá, nýbrž básník objektivní a reálný. Pouť krkonošská je dílo, které db velké míry bylo psáno in memoriam^ drahého, ještě podle dopisu z r. 1836 nezapomenutelného přítele. Ukázali jsme si, že Marinka' je psána na thema Ty jsi zemřela. Nyní vidíme, že Pouť by mohla mít za motto slova z otřásajícího dopisu v červnu 1836: Beneš je mrtev, Vy jste mrtev a já - — Zakončíme tuto kapitolu o vlivu četby na utváření Pouti krkonošské poznámkou o Goethovi. Je křehká vazba mezi Poutí a Marinkou v tom, že do podoby obou děl a hlavně do podobizny titulních hrdinů zasáhl Goethův Wilhelm Meister. Někdy na jaře r. 1834 viděl Mácha pravděpodobně Schadowův obraz Mígnon a tím sé rozvlnily reminiscence z četby Goethova románu. K. Polák pěkně upozornil, že monolog Boleslavův ve zlomku Bratří »jest obdobou nejznámější písně Mignoniny«: Zdaliž zná^m tu síň, se tážeš? / Ó tu síň já dobře známi (Poznamenání, str. 7). Tento monolog napsal Mácha asi v zimě 1832/3, tedy dost dlouho před Marinkou. Je těžko hádat, zcía si Mácha na jaře r. 1834 znovu přečetl Goetha či zda Schadow mu jen připomněl starší četbu. K. Polák ukázal, jak mnoho z Goethova díla přešlo do Marinky (ČMF, 1933, str. 54 sl., sr. zde str. 14). Hlavně figura Marinky splývá s představou Mignon: a jména Marinka i Mignon hrála na neurčitých pyskách mojich, kterým bych ji z jmen těchto měl pojmenovati (II 132). Zcela obdobně je konstruována postava jinocha v Pouti: celá jeho postava zdála se být i v soumraku večerním od pustých skal obraženým ohlasem písně »Znáš-li tu zem, kde citrínový květ a.t.d.« Není nutno zdůrazňovat, jaká je to trhlina do naturalistické pravděpodobnosti krkonošské scenerie v Pouti - mignonská touha po zemi jižního jasu má plný smysl jenom na alpské přehradě mezi severskou mlhou a kvetoucí nížinou italskou. Závažnější pro nás teď je hluboká spřízněnost jinocha s Marinkou. Je ovšem rozdíl techniky slovesné, v Marince je všechno přímo nebo průhledně jmenováno (tato průhlednost je ovšem poněkud matoucí), v Pouti je všechno sublimováno do tušení a náznaku. Avšak proti volné parafrázi Mignoniny písně v Bratřích je v Pouti uvedena přesným překladem (odlišným od textu Jungmannovy Písně milostničky). Vedle Mignoniny písně je v Pouti nejspíše ještě jedna narážka na Schadowův obraz. Ťam drží Mignon v ruce lilii, v Pouti je základní Máchův obraz růže, která vykvétá z hrobu, rozvit týmž obrazem: on za svítání obdivoval lilie sněhobílou zář... Goethovské korespondence mezi Marinkou a Poutí jsou tedy jemné, ale nikoli bezvýznamné. Opětovně narážíme na vztahy, které spínají Pouť £ Marinkou. V této kapitole 46 přímo byl rozborem literárních předloh zjištěn pro Pouť terminus post quem v lednu 1834, nepřímo byl dovožen vznik Pouti n době po velikonocích 1834. Tím vším jsme hnáni k závěrům, které jsou protichůdné A.. Novákovým. Ve své základní studii Novák zaujal pevné metodické východisko, začal práci tím, že vyňal Pouť z Obrazů ze života mého, mezi nimiž byla od vydání K otiskována. Nám se naopak Pouť po nejrůznějších cestách chronologicky i jinak sbližuješ Obrazy. Vztah Pouti krkonošské k Obrazům nemůže však být řešen v rovině literárních t. zv. vlivů na Máchovo dílo, nýbrž bude osvětlen až probráním souvislostí uvnitř celého Máchova prosaického díla, jak vznikalo.od r. 1853 a jak bylo otiskováno v první polovině r. 1834. Určit místo'Pouti v básníkově próze bude úkolem příští kapitoly. 47 M Á C H O V A PRO S AI C K Á TVORBA 'OD KŘIVOKLADU K M A R í N C E Datování kusů z Máchovy prózy se pohybuje v približných dohadech a je nutno najít nějaký pevný bod. Není to nemožné, najdeme jej na předělu Máchova života, který jsme si osvětlili v první kapitole této práce, ve velikonoční cestě r. 1834. Víme už dost dobře o dopisu, který tehdy při odchodu napsal Mácha na rozloučenou El. Šomkové, teď se vynasnažíme zjistit, jak to v té chvíli vypadalo s básníkovou tvorbou. Nezvratně se k tomu mezníku připíná Doslov ke Křivokladu. Jsme zde ve výhodné situaci, jednak je zachován autograf Doslovu (Z 91-2), jednak k objasnění jeho biografického pozadí vynikajícím způsobem přispěli Krčma a Janský. Rukopis se dá datovat skoro na den přesně, terminus post quem je dán poznámkou: právě kdy péro do ruky beru, dojde mne zpráva, že jeden Z' mých známých, ano z mých přátelů mohu říci, totiž Pavel Hampe pozemskou pouť , svou dokonal (podle Krčmová zjištění Hampe zemřel 24. 3. 1834), terminus ante quem je dán dnem otisku v Květech (3. 4. 1834). Osoby,-které vystupují v Doslovu, identifikoval Janský ve studii, která dala název knize Tajemství Křivokladu. Ještě stojí zato podívat se na scénu Doslovu: zkrátka jeviště naše jest společník, který z Mělníka do Prahy a z Prahy na Mělník, dvakráte tuším za týden často tu nejsmíšenější společnost, dováží. A závěrem je názorně líčen příjezd do Mělníku: vůz zastavil, vozka rozhodil plachty. My stáli uprostřed Mělníka, a lid, slyšící hluk ve voze, staviíl se kolem. Proč volil Mácha toto jeviště, znal dostavník z Prahy na Mělník ze starší, doby? Není nutné to předpokládat, Mácha dostavníkem jel nepochybně v kritické době, která je ohraničena oběma udanými daty pro vznik Doslovu. Dne 30. 3. byl hlavní velikonoční svátek a v Doslovu skutečně říká jeden student: Poslední Čísla květů českých vezu s sebou na svátky, nebude-li doma co jiného dělati. Mácha opravdu jel na velikonoční svátky 1834 oním směrem, jel za svým důvěrným přítelem Ed. Hindlem. V dopise Lori se Mácha zmiňuje, že se s ní už v neděli rozloučil, nyní že nakvap odjíždí: leh reise hinaus, weit hinaus ins Land zu meinen Bekannten, 48 nicbt weit von dem Orte, wo níein Freund im ewigen Schlummer ruhend... Text dopisu je jasný. Víme už dobře, že mrtvým přítelem je Beneš, skutečně nedaleko jeho Radime je Mnichovo Hradiště, kde žil Hindi. Mácha píše o známých v množném čísle,, nikoli o jednonTpříteli, kterého chce navštívit, neboť se znal s celou ro-. dinou Hindlovou, hlavně s Eduardovým otcem Tomášem, který byl pilným vlastivědným spisovatelem. Dá se soudit,, že Mácha odjel dostavníkem v úterý 25. 3., protože kdyby byl odjel v pondělí, napsal by, že se s Lori rozloučil včera. Při pozdějším odjezdu než úterním těžko, by se dal pochopit výraz dříve nežli jsem mys- -lil (v dopise) — nanejvýš by se dalo myslit na středu. Přesná doba by se dala zjistit, kdybychom věděli, v kterých dnech jezdil na jaře 1834 dostavník z Prahy na Mělník. Otázka, který den Mácha napsal Doslov, souvisí s problémem, kde jej psal. Nic nebrání představě, že Doslov byl napsán u Hindlů v Mnichově Hradišti. Jedině by se dalo namítnout, že se Mácha o Hampově smrti spíše dověděl v Praze před odjezdem. Je však docela možné, že se o ní dověděl až na svátcích, že zprávu přinesl některý student, který se později vrátil z Prahy - ostatně Ed. Hindi a jeho otec nepochybně udržovali čilé styky s Prahou, drželi si tam stále byt v domě v Černé ulici, který jim patřil a do něhož také Mácha často chodil z Dobytčího trhu. Stilisace Máchova údaje (právě... dojde mne zpráva) při nejmenším nevylučuje možnost, že ho zpráva zastihla na návštěvě v Mnichově Hradišti, naopak by byl podivný obrat, že by zpráva z Prahy došla Máchu v Praze. Jestliže Mácha napsal Doslov u Hindlů ve čtvrtek nebo v pátek (27. nebo 28. 3.), pak nebylo technických potíží, aby text vyšel tiskem ve čtvrtek 3. 4. 1834. A tím by se konečně vysvětlilo, proč Doslov ke Křivokladu je zapsán v Z, kdežto Křivoklad sám nikoli. Když Mácha doručoval rukopis přímo nebo po známém do redakce Květů, nepotřeboval se zajišťovat proti ztrátě opisem (sr. R zo). Ale když rukopis posílal poštou nebo po cizím poslu, bylo rozumné pořídit si opis. A protože Mácha brával s sebou na delší cesty (zvláště do Krkonoš o prázdninách 1833) svůj 2, měl jej nepochybně s sebou i o velikonocích 1834, takže přirozeně si Doslov opsal do něho. Už v minulé kapitole jsme oželeli list, který je vytržen v 2 přímo za Doslovem. Z něho bychom se asi více dověděli o velikonoční cestě Máchově, ale nezbývá než pracovat se zachovaným materiálem. Proti výkladu, že Mácha napsal Doslov v Mnichově Hradišti o velikonočním zájezdu, stojí už asi jen jediná námitka. Z futura v jedné větě: Poslední čísla ... vezmu s sebou dalo by se usuzovat, že si Mácha cestu na Mělník a dále do Mnichova Hradiště při psaní Doslovu teprve představoval, že mu bezděčně uklouzlo pravdivé futurum. Ale spíše mu uklouzlo pero. Věta je odpovědí na otázku: Dovolte, . co to vezete z& spisy s sebou? - Je přirozené předpokládat, že na tázací »co vezete?« mělo následovat oznamovací »vezu«. Živost .Máchova popisu (na př. vozka rozhodil plachty) skoro vylučuje, že by se byl básník vmýšlel do situace, která byla bezprostředně před ním. Je prakticky jisté, že za rámec Doslovu použil situace, kterou bezprostředně prožil. • Dvě věci vyplývají z provedeného, rozboru. Předně se ukazuje hluboká realis- tičnost Máchovy tvorby. Mácha svým dílem neměl ve zvyku anticipovat skutečný prožitek, nýbrž zásadně napřed žil*a pak tvořil. Dále pro textovou kritiku Doslovu získáváme závěr, že Mácha neprovedl .úpravu textu do podoby, která pak byla otištěna v* Květech. Úprava Doslovu je dalekosáhlá, nejen jazyková, nýbrž i věcná. Mácha mohl z Mnichova Hradiště pohodlně chytit redakční uzávěrku Květů. Ale redakce nemohla Máchu honit po mladoboleslavském nebo jičínském kraji, aby * ním vyjednala změny v Doslovu. Mácha má ve svém itineráři dokonalé alibi pro zásahy do textu Doslovu, rozbor historické situace prokazuje, že všechnu odpovědnost za úpravu nese Tyl. To je důležité pro posouzení Tylovy redakční praxe v ostatních případech. A je známo, že největší část prací, které byly otištěny za Máchova života, otiskl mu právě Tyl. Tímto zpřesněným datováním Doslovu jsem získal opěrný bod pro chronologii - ostatní Máchovy prózy. Především je téměř jisté, že Mácha nenapsal Večer na Bezdězu před odchodem na velikonoční cestu. Osmidenní cesta, o které se Mácha zmiňuje v průvodním dopise Tylovi k rukopisu Večeru (R 20), nemůže být dobře totožná s Máchovým velikonočním zájezdem k Hindloví a k Benešovu hrobu. Předně je málo pravděpodobné, že»by byl rukopis Večeru ležel v redakci skoro dva měsíce, jak se soudilo v dosavadní literatuře. Ještě méně pravděpodobné je napsání Večeru v době mezi Křivokladem a Doslovem, ještě před Doslovem. Podle svědectví Doslovu byl Mácha před velikonocemi 1834 pln myšlenek na to, co se při otisku v Květech stalo s textem jeho první velké prózy, vůbec jeho prvního velkého tištěného díla - zřejmě zásahy censury. Tento básník se mohl před napsáním Doslovu těžko soustředit na napsání prózy charakteru docela odlišného, než byl Křivoklad. Dále, pokud můžeme soudit z dopisu Lori, psaného těsně před odjezdem na Mělník, Mácha byl zaměstnán neveselými myšlenkami na rozbitou lásku a mrtvého přítele v Radimi. Vůbec bychom toho chtěli po'Máchovi před celtou do severovýchodních Čech trochu mnoho. Loučil se s osudovou láskou, v neděli osobně, někdy v úterý písemně, měl starosti s Křivokladem, který se dokončoval v Květech, měl -v plánu vyrovnat se Doslovem s censurou, s redakcí i Čtenáři - naštěstí nemusíme už napsáním Doslovu zatěžovat básníka balícího cestovní vak. A přitom prý byl tak pilný, že v noci před odjezdem dopisoval pro Květy nové dílo, ačkoli staré nebylo ještě uzavřeno. Konečně je skoro vyloučeno, že by byl Mácha napsal prózu lokalisovanou na Bezděz bezprostředně před odchodem na cestu, při níž nemohl minout dobře právě tento vrch. Básník pravidelně tvoří z reality toho, co přímo a bezprostředně viděl, neorientuje svou obraznost směrem k tomu, co pravděpodobně y nejbližší době uvidí. Je to analogie dostavníku z Prahy na Mělník v Doslovu ke Křivokladu. Je docela možné, že Mácha nejel tím dostavníkem na velikonoce 1834 po prvé, a je jisté, že Mácha o velikonocích 1834 neviděl Bezděz po prvé v životě. Ale sotva kreslí Mácha v Doslovu jiný dostavník, než kterým právě jel k známým, u nichž Doslov napsal. Co se týká Večeru, bylo by docela pochopitelné a přijatelné, kdyby jej byl Mácha napsal na př. v lednu 1834. Ale je fantastické, aby jej dopsal jeden den a hned druhý den na Bezděz jel. 50 Tomuto názoru, že obraznost Máchova se pravidelne obracela k realitě už" prožité, že nebyla přitahována představou budoucnosti, zdá se odporovat Vztah mezi jedním místem Pouti a básníkovým životopisem. Často námi citovaná charakteristika jinocha jako vtělené Mignoniny písně Kennst du das Land stala se dodatečně reálnou skutečností, Mácha o prázdninách 1834 opravdu s přítelem Strobachem přešel Alpy cestou do italských nížin. Avšak to není vyvrcení reálného základu Máchovy tvorby. B^ásník charakteristikou jinocha v Pouti nepředjímal svou pozdější konkrétní cestu do Itálie, nýbrž vyjádřil reálnou touhu po zemi slunce, která dávno v něm dřímala. Snad už před Goethovou Mignon mu tím směrem na jih ukazovala Houwaldova povídka. Pro Večer na Bezdězu naprosto'tedy není místtJ v Máchově životě kolem Květné neděle 1834. Co se týká oné osmidenní cesty (R 20), bylo by možno pomýšlet na nějakou cestu o svátcích svatodušních nebo ještě spíš na nějaký týden volna, který si Mácha udělal kolem 10. 5. 1834. V každém případě musíme napsání Večeru posunout do května 1834, nepříliš dlouho před otištěním (22. 5.). Květen 1834 je pro tuto prózu nesrovnatelně realističtější datování než Květná neděle toho roku. Velikonoce 1834 se vůbec dají vzít za mezník v Mádhóvě prozaické tvorbě. Nyní se pokusíme vztáhnout k pevným bodům Máchova času třetí autograf - R26. Krčma texty tohoto rukopisu otiskuje v oddílu První pokusy, Janský říká: » Rozbroj světů, soudíc podle rukopisu a formátu papíru, vznikl současně s náčrtem Vale lásko ošemetná! bud již koncem r: 1832, nebo nejpozději v druhé polovici r. 1833« (II 366). Je to poněkud překvapující, že v jednom rukopise jsou dohromady obsažena díla dost odlišná, Rozbroj a Vale lásko, avšak ve skutečnosti je to věrný předobraz Obrazů ze života mého, kde se ve stejném pořadí sešel Večer na Bezdězu a Marinka. Vale lásko je přímo pozdější součástí Marinky, Rozbroj světů by bylo možno případně chápat jako náčrt k Večeru - dějištěm obou těchto próz je Bezděz. Textově se náčrt Vale lásko liší pramálo od úvodní scény Marinky-a není žádného důvodu k pochybnosti, že náčrt vznikl v květnu 1834, těsně před napsáním celé novely Marinka. Naopak plán Obrazu z Hvězdy (jednoho z předstupňů Marinky), který rozvíjel Mácha na stránkách Z na podzim r. 1833, je lokalisován do jiné končiny Prahy, takže Kanálská zahrada je čerstvě spatřené jeviště, pro které se autor rozhodl, teprve když opustil záměr s Hvězdou. Složitější je výklad Rozbroje světů v R26. Terminus post quem je návštěva Bezdězu r. 1832, v tom má dosavadní bádání pravdu. Otázka je však, nemůžeme-li jít v datování dále než do druhé polovice 1833, jak usoudil Janský. Řekl bych, že musíme jít dále, do prvních měsíců r. 1834. V každém případě je tu potíž, jak chápat poměr Rozbroje k Večeru na Bezdězu. Označovat Rozbroj jakožto náčrt k Večeru není zcela přiléhavé, neboť Rozbroj má základem zkušenost ze srpna 1832 -/ jako Sen, kdežto Večer na Bezdězu se připíná k prázdninové cestě r. 1833 (Z 40, 42, 44). Genesi Večera lze sledovat v Z od srpna 1833 do napsání, pravděpodobně v květnu 1834. Je potřebí se rozhodnout, zda Rozbroj byl napsán před srpnovou cestou 1833 či až po ní. Způsob zapsání v R 26, v sousedství »obrazu %e života mého«y varuje před Ji přílišným vzdalováním Rozbroje z okruhu Obrazů. Ovšem pak musíme ukázat, jak je možné, že Rozbroj si nekonkuroval s Večerem na Bezdězu, byl-li napsán během doby, kdy vznikal tento první Obraz ze života mého. Možné to bylo, jenom je nutno si uvědomit, co Rozbroj světů je, jak je psán a jaký měl účel. V R 26 za titulem následuje římská I. a tato kapitola se jmenuje Svět zašlý. Začíná: Tři študující jinochové opustivše na nějaký čas^Prahu, vyšli do kraje použiti chtějíce jim povolených dní svobodných. Není těžké ty tři studenty ztotožnit: Hynek je samozřejmě K. H. Mácha, básník Václav je asi J. Beneš, Bohdan idealista je pravděpodobně Ed. Hindi. Větší část Světa zašlého je břitký dialog, pro nějž nej-bližší obdobu v.Máchově díle najdeme v dialogických částech Křivokladu. Skoro by se dalo hádat, že Svět zašlý je" první obraz z& života mého, že vznikl bezprostředně po napsání Křivokladu na přechodu mezi prózou historickou a prózou ze současného života. Jak jsem poznamenal v druhé kapitole, debatující postavy Křivokladu jsou historicky kostýmovaní studenti pražští a nedá velkou námahu za kulisou konce 14. stol. zahlédnout živé současníky básníkovy. A právě Svět zašlý vypadá, jako první pokus postavit na scénu blízké lidi bez historických masek. A proč by byl Mácha napsal Svět zašlý? Proč by byl křísil právě přátelské rozmluvy a potyčky ze srpna 1832? čteme~li tuto prózu, neunikne nám, že se zvláštní náklonností se Hynek sklání k Václavovi, že si s ním beze slova rozumí, i když si ho slovy trochu dobírá. S Bohdanem rozmlouvá ^iynek o filosofických thematech, s Václavem o životě a pozemské věrnosti: Hynek. A co ti prospěje marný; třeba dosti živý sen tvíij? Václav. Sen? - Jestota to jest! - Ty nevěříš? - Duchové obyvatelů k zříceninám, které za života co sídlo své milovali, i po smrti láskou jsou přivázáni -Hynek. A kdy zříceniny tyto sejdou? - Václav. Tehdy prach kamenů, stavby této ještě smutným vzdechem budou oblétati, a -Hynek. Hobře tedy. Ty máš proč zříceniny prolézati! Víra tvá, každá víra, stvoří si svět. Snažíme se uvést Svět zašlý ve vztah k jednotlivým datům Máchova života. Je zvláště naléhavé rozhodnout, zda citovaná slova a celá próza byla napsána před smrtí konkrétního modelu pro Václava,'t. j. J. Beneše, či až po jeho smrtí. Výraz duchové obyvatelů... i po smrti láskou jsou přivázáni sugeruje představu, že Václav = Beneš v době psaní Rozbroje byl mrtev. A tento malý obraz ze života , mého byl by tedy psán in memoriam zemřelého přítele7 podobně jako Pouť" krkonošská. . S hlediska ekonomie básníkova tvoření by snad byl vznik Světa zašlého, přijat telný někdy v březnu 1834. Při našem výkladu se Rozbroj světů vůbec nekříží ^ s Večerem na Bezdězu, zato však se rýsuje jakési napětí mezi Rozbrójem-a Poutí. Prameny obojího díla vyvěrají na Bezdězu v srpnu 1832, konečným smyslem jejich je oslavení Benešovy památky. Ale k přímé srážce nedochází ani zde, Rozbroj je vzpomínka na živého přítele, Pouť připamatování přítele o prázdninách 1833 zasvěceného smrti, v lednu 1834 umírajícího a o velikonocích *toho roku odpočívajícího 52 v hrobě. Je-li tento výklad správný, nebylo nutkavého důvodu, aby Mácha nepokračoval v psaní Rozbroje světů, i když už byla dopsána Pouť krkonošská a Večer na Bezdězu. Aíe v autografu máme zachován jen nepatrný zlomek jiné části Rozbroje, nedokončenou první větu Světa smyslného. Tento zlomeček se nedá datovat; leda snad časem podle toho, že na druhé straně je kresba hradu Tejřova. Text Světa smyslného, který je jinak dochován v opisu (Část jen v K), není dost spolehlivým východiskem pro rozbor Máchovy tvorby. Doposud jsníe se pohybovali při pokusu o datování Rozbroje po půdě značně nejisté - nej hmatatelnější byl^, znaky stilové (v dialogu), které Rozbroj bezpečně řadí do největší blízkosti Křivókladu. ;Své výsledky můžeme poněkud zpevnit analysou Máchovy četby. Idea rozepsané kapitoly Rozbroje je vyjářena názvem Svět zašlý a poslední větou: Nemluvívals nikdy o starém světě, který zašel? - Tato idea se vynořuje v excerptech Máchovy četby, zvláště silně ve velmi dlouhém výpisku o Kanárských ostrovech: Die Eroberung verfuhr auf diesen Inseln so roh, so ge-waltsam, dass uňter ihrer H and alles unterging, Menschen, S a g en, D enk-rn a e h l e r, kurz alles, selbst diě S p r a c h e« (2 89 - slova zdůraznil Mácha). V Světě zašlém je podobně formulována pomíjejícnost právě pověstí: než se rok s rokem sejde, půjde krajinou pouhá pověst, že zde někdy stával hrad a po tase i ta s pamětníky jeho zemŕe. Myšlenka o rozvanutí nejen lidských děl, nýbrž i pověsti o nich, není tak výjimečná, že bychom směli vyloučit možnost, aby Mácha napřed napsal citovanou větu a pak teprve četl a ve výpisku zdůraznil trojici Menschen, Sagen, Denkmaeler, která nadobro unterging. Je však velmi pravděpodobné, že výpiskem o zašlém světě na Kanárských ostrovech si Mácha neověřoval pouze vlastní myšlenku, kterou už formuloval v dialogu tří přátel, nýbrž že výpisek pomohl mu dojít k té formulaci. Výpisek končí na téže straně, kde začíná Doslov ke Křivókladu, mezi, nimi je však ještě několik zápisů. Kdybychom mohli pokládat excerpt 'ze. zeměpisného pojednání za podnět k Světu zašlému, pak by próza pocházela spíše z druhé polovice března 1834. Abychom shrnuli výsledky, R,z6 je autograf z rané fáze Máchovy práce na cyklu Obrazy ze života mého. Rukopis je dvojdílný, jako byl pak dvojdílný cyklus časopisecky otištěný. Podle všeho první část vznikla těsně před velikonočním mezníkem, Vale lásko v květnu 1834. Nad touto dobou Máchova života svítila hvězda nové lásky, třebaže básník se v tvorbě ještě stále vracel k bolestné minulosti, ke krkonošské cestě 1833 se všemi jejími tragickými lomy, erotickým ve znamení Marinky, hluboce -osobním ve znamení nedávno, zemřelého J. Beneše. A novy milostný vztah pronikl, zdá se, přímo též do R 26. Na čtvrté straně není pokračováno v textu Rozbroje, obráceně a německy je několik záznamů. Předně se třikrát Mácha podepsal, jednou s titulem Dr. Mácha a níže pětkrát pod sebou: "Von dir du theure. Podpisovat se člověk může z rozpaků nebo bezmyšlenkovitě, na př. když v správ-kárně plnicích per je vyzván, aby zkusil, jak péro píše. Ale když se posluchač práv podpisuje jako graduovaný doktor, lze si to vysvětlit asi tím, že se zasnil do "budoucnosti. A když pětkrát oslovuje nějakou »drahou«, myslf asi tia ženu, s kterou pak bude žít, až bude mít zajištěnu existenci. Má-lí obrácená stránka čtvrtá v R 26 vůbec nějaký smysl, pak onou »drahou« sotva je někdo jiný než El. šomková. S ní si právě dopisoval do konce života německy, kdyby myslil při psaní Světa zašlého na Marinku Stichové, byl by Mácha použil pravděpodobně češtiny. Tím, že se uprostřed Světa zašlého na vynechané straně objevuje myšlenka na Lori - je jasné, že se tento dohad nedá prokázat -, dále se utvrzuje datování oné prózy do března 1834. Je pravda, že se Mácha mínil koncem března rozejít navždy s Lori, ale již způsob loučení v známém dopise dosvědčuje, že to básník myslil se známostí vážně. Je také nápadný řakt, jak se vystupňovala^ od začátku r. 4834 tvůrčí a publikační činnost Máchova. Napsat Křivoklad nebyla maličkost na autora, který do té doby publikoval všeho všudy pět básní, pak následovaly Obrazy ze života mého. A jiné, nikoli bezvýznamné práce, vzniklé v první polovici 1834, zůstaly v rukopise. Nová láska básníkova zřejmě ho podněcovala k zvýšené umělecké práci, žeň toho půlletí je podivuhodná. Objasnění situace či situací, v nichž vznikl dvojdílný R 26, je krajně svízelné a nezastírám, že všechny nejistoty s datováním nebyly ještě překonány. Prostší je otázka dalšího autografu R 19. Je to satirický zlomek Řeč, jakou na uvítání České včely... Soudívá se, že tato satira na Celakovského orgán byla napsána koncem r. 1834, žě byla podnícena známým sporem o »roztřené« ruce Vlachovy (sr. II 376). Ale bylo by nemálo podivné koncem roku vítat Českou včelu, která dokončovala ročník, a zvláště pochovávat časopis, konkurenční (»poslední roční běh časopisu Jindy a nyní«), který byl již od Nového roku 1834 změněn na české květy. Celá tato satira, má-li mít aktuální smysl a vůbec smysl, mohla být napsána jedině na začátku r. 1834. Mácha nebyl tak malicherně osobní, aby potřeboval k satiře na Celakovského časopis podnět v přímém napadení svých Obrazů ze života mého. Posmívá se přece žabomyší vojně filologické mezi Včelou a Květy už v Doslovu ke Křivokladu, napsaném koncem března 1834. Není důvodu k tomu, abychom nepoložili vznik.Řeči před Poslov, blíže k začátku roku. Obě ty prózy ovšem mnohonásobně navzájem souvisí, obě jsou satirou na pražskou literární loužičku. Markantně vynikne příbuznost Reči a Doslovu, když proti nim postavíme Dudáka. První dvě díla charakte-risuje záliba v groteskních šprýmech, v kroucených slovních hříčkách, při čemž Řeč je ještě o něco křečovitěji duchaplná než Doslov. Naproti tomu Dudák je psán sevřeně, z většího odstupu, mohl spíše vzniknout koncem roku jako reakce na posměšek hozený ve Včele po Marincé. Nyní máme ^zhruba zjištěnu a zajištěnu síť opěrných bodů pro chronologii Máchovy prózy. "Nelze se znovu nepodivovat nesmírné básníkově aktivitě od počátku r. 1834. Tehdy v zimě se zřejmě Mácha sblížil s Tylem a seznámil s Lori při zamýšleném ochotnickém divadle ve Švestkově domě. Začíná éra jeho vystupování na'českém jevišti, proniká rázem jako český spisovatel. Po všech stránkách se ukazuje, že se míní plně angažovat na společenském dění, avšak omezení jeho publikační Činnosti v Květech pó otištění Marinky naznačuje, že možnosti jeho účasti na českém veřejném životě nebyly neomezené. To, jak se postupně přetínaly Máchovy 54 spoje s vlasteneckým ruchem (koncem r. 1835 přestává hrát divadlo, po skončení studií odchází vůbec z vlastenecké Prahy, když předtím byl odmítnut jeho Máj), nás v této souvislosti nezajímá, chceme jen sledovat závratně prudký rozvoj tvorby v prvních měsících i834/-Zahajuje jej Křivoklad, snad celý napsaný, než se začalo s otiskováním (20. 2.), rovněž z prvních měsíců roku je asi Řeč na uvítání. Do března je možno, aspoň předběžně, položit Rozbroj světů, na sám konec měsíce Doslov ke Křivokladu. V květnu je napsán (22. 5. otištěn) Večer na Bezdězu, v červnu vychází na pokračování Marinka, jejíž vstupní partie existuje v prvním záznamu samo-statně (R 26), avšak v záznamu sotva starším než květen 1834. Překvapuje, jak pohotově reagoval Mácha v tvorbě na čerstvé životní dojmy (týká se to na př. dostavníku v Doslovu nebo líčení promenádního kancertu v Kanálské zahradě v R 26), ale musíme asi přijmout představu, že tvoření básníkovo bylo v tom výjimečném půlletí neslýchané zrychleno. Mácha urazil velkou dráhu vývojovou od Křivokladu k Marince, mezníkem velikonoční cesty se dělí bohatá tvorba na dvě části. V prvním období vyzkoušel básník techniku, jak nej základnější rozpory noetické znázorňovat postojem figur, jak bouřkové napětí myšlenkové rozvádět do dramatického dialogu přátel nebo i soků. Nejen v Světě zašlém, nýbrž i v Křivokladu napořád čteme takové vyostrené dialogy, mezi zbrojnoši i pány. Technika promítání rozporů do figur prostupuje samu dějovou osnovu historické povídky, »rozbrojně« je konfrontován »král-kat« s Honzou Nebojímsa a hlavně je kontrastován král Václav IV. a jeho kat i přítel. Pro tehdejší stil Máchův jsou příznačné věty jako ta, kterou analysuje z Křivokladu Šalda" a charakterisufe taktoj »Věta působí jako rebus« (Duše a dílo, 86). Obraz tohoto vývojového období je doplněn groteskními arabeskami parodistické satiry, jakými jsou Řeč a posléze Doslov, který však už má rysy rostoucího zreálnění. Obrazy ze života mého znamenají potom nový stupeň uměleckého vzestupy autorova. Jsou odvážnější ideově, osvobozenější od dosavadních konvencí české prózy, jsou překvapivě rafinované v koncepci i v uměleckém provedení. Současně jsou nenápadnější, pointy jsou skrytější a zastřenější, básník pokročil nad vyzývavý a místy hlučný stil »rozbroje světů«. Ideje nejsou přednášeny explicitně v dialogu, vstoupily do samého děje, do »pověsti« novel. A zřejmě bylo potřebí velké odvahy napsat »obrazy ze života mého« v první osobě, odhodit historické kostýmy a převleky. Věta Máchova se nyní zmelodisovala, zbavila se násilností slovosledných i konstrukčních. To je zhruba vývojová cesta Máchovy prózy. Kde je nyní místo Pouti krkonošské? Výsledky předchozích dvou kapitol jasně říkají, že až za mezníkem, kterým byly velikonoce r. 1834. Srovnání textu Poutľ s Máchovými prózami z prvních tří měsíců 1834 vesměs to datování potvrzují. Nejdříve bych uvedl znaky jazykové. R. 1833 užíval Mácha důsledně výrazu jestota, rovněž v R26 stojí: Sen? - Jestota to jest! (II 149). V Křivokladu se už toto typické • slovo objevuje paralelně se svým novým ekvivalentem.: sny za jestotu a qpravdovost považovati (II 25). Bohužel Křivoklad známe jen z nespolehlivého otisku, dalo by se soudit, že Mácha napsal nikoli opravdovost, nýbrž opravdivost. 55 Tak čteme třikrát v Pouti: všecky sny,,. . v opravdivost nalezne změněné (K 12, str. 2, ř. 20-2), ze snů horoucích v opravdivost strastnou (4, ř. 9-10), klamal papršlek měsíce zemdlelé zraky jeho, či byla opravdivost strašná, co spatřil? - (5, ř. 23-4)'. V R12 je přechod od jestoty k opravdivosti proveden důsledně, kdežto v Křivokladu jé zachována, abych tak řekl, bilingua. To je evidentně stav přechodný, v Pouti máme stabilisovaný usus nový. ■ ■ , Dále čteme v Pouti nezvyklé adjektivum nicostný (R12, 4, ř. 7). Nicost je slovo běžné už v Křivokladu, ale adjektivum od něho odvozené nalézáme až v R12. Bylo by podivné, aby autor užíval napřed odvozeného adjektiva, pak teprve základního substantiva. Navíc jde o polonismus, který zajisté rázem nevnikl do Máchova slovníku. Cizí slovo musí napřed zdomácnět v autorově usu, než se stane derivač-1 ním základem. Jazykově se tedy Pouť jeví jako pokročilejší než Křivoklad a Rozbroj světů. Definitivní slovo bude možno samozřejmě říci až po soustavném jazykovém rozboru celého Máchova díla, pracujícím statistikami a všemi objektivními methodami filologickými. * Značně definitivnější mohou být konfrontace v oblasti motivické. Kjŕivoklad má s R12 leccos společného' v kresbě skutečnosti, v podání figur i v koncepci ideové a dá se pravidelně zjistit relativní chronologie, t. j. v kterém díle je podoba motivu původnější, v kterém pokročilejší. Povšimnem si nejdříve společných motivu v po-_ pisu ústředních postav. Mnohokráte jsme už citovali v různých souvislostech portrét jinocha v Pouti: celá jeho postava zdála se býti... Avšak podobně, je charakterisován i kat: celá postava jeho zdála se mluviti: »Nech je spáti a.t.d.« (II 27). Stilisace v Pouti je rafinovanější, ale prohlásit bez okolků výraz z Křivokladu za předobraz slavné věty z Pouti by nebylo bez risika. Jednoznačnější je druhý případ. V R12 je překvapující popis téhož jinocha: temné vlasy jeho sičeli ve větru kolem bledých líc a pěkného Čela (2, ř. 7-8). Podobně čteme o katovi: červený plášť v parném-papršiku poledního slunce co požár ohnivý dmul se daleko za ním, a černé prosté vlasy jeho sičely ve vetru horkém (II 51). Představa syčících vlasů působí cizorodě v mrazivém prostředí -velehorském, naproti tomu organicky zapadá do kontextu Křivokladu. Těžko pochybovat o tom, že obraz byl prvotně sugerován představou poledního žáru \ že teprve'přesazením do nového kontextu nabyl rázu nepřirozené umelosti. Havlík svého času prokázal nezvratně, že Alexandreis byla složena po stč. legendách. Prokázal to srovnáním kontextu týchž rýmových dvojic v obou skladbách: v legendách vyrůstají rýmy z kontextu latinské předlohy, v stč. Alexandreidě jsou přesazeny odjinud už hotové, bez*podnětu v latinském originále. Havlíkovo pozorování se dá zobecnit i na jiné jevy jazykové a slohové než jenom rýmová technika. Tentýž motiv vyrůstá organicky a logicky z jednoho kontextu a z jiného kontextu se cize vymyká. Pravidelně pak lze usoudit, že plně motivované využití motivu je původní, jeho přenesení na nenáležité místo dodatečné. Nelze ovšem vyloučit možnost, že autor dosáhl organického uplatnění rýmu, motivu nebo výrazu teprve při druhém nebo dalším použití, ale takové postupné zorganičtění se dá rovněž rozpoznat. 56 Složitá je. historie jednoho gesta. Nejdříve začátkem r* 1853 napsal Mácha v Poutníku: co ztracený paprUek Lůny zdála-se před ním vznášeli postava bledá, stuhlou mu ku kříži okazujíc rukou (Z 27), V Křivokladu nejdříve čteme obraz: tvář černě zarostlá skvěla se křídob^le v papršlku vysoko bloudícího měsíce (II 23), v závěrečném výjevu též o katu: ... stál kat, levá jeho ruka stuhla ukazovala na mrtvoly bratra Milady a strejce jejího, pravá byla opřená o krvavý meč (II59). V R12 je gesto bohatě rozvinuto: Co ztracený papršlek Lůny zdála se před ním vznášeti bledá postava ženská;... txfář její křídobílá, pysky zesinalé budily hrůzu; a stuhlá sněhobílá ruka neustále vzhůru prstem nataženým ukazující stkvěla se v papršlku měsíčném ... (str. 7, ř. 18-24). Po A. Novákovi jsem poměr R12 k Poutníku charak-terisoval v jednom příspěvku (Ss 1954, 437), nesmírný vzestup je patrný na první pohled. Rovněž je jasné, že v Křivokladu je rozvinut motiv Poutníka, a to ztuhlá ruka se objevuje shodně v závěru jako poslední vyvrcholení. Dále se dá konstatovat, že Křivoklad vklínil motiv ztuhlé ruky do reality lidského života, neboť gesto je přisouzeno katovi, kdežto v Poutníkovi přeludné symbolické postavě, jakési alegorii víry. Jejím pokračováním je ženská figura ve Večeru na Bezdězu. Přímé srovnání mezi podobou motivu v Křivokladu a podobou v R12 není možné, zvláště když uvážíme, že text Pouti v R12 vznikal pod tlakem starého náčrtu (Poutníka). Můžeme však srovnávat oba texty s hlediska stilistické vyspělosti. A tu je vidět, že vidina ženské postavy je v Pouti nejúplněji rozvinuta, zvláště je obohacena o rys »tvář její křídobílá«, který se isolovaně vynořil v Křivokladu: »skvěla se křídobíle v papršlku vysoko bloudícího měsíce«. Jak Mácha koncentroval v Pouti plnost rysů, ilustruje srovnání se symbolickou postavou ve Večeru na Bezdězu. Ta podobně ukazuje vzhůru, ale bez výslovného posunku ruky. Nesmíme samozřejmě poměr Pouti a Večeru chápat tak, že by relativní chudoba kresby ve Večeru bylá znakem dřívějšího vývojového stadia. Mácha zajisté nechtěl opakovat složité slovesné prostředky, kterými symbol víry vykreslil v Pouti, proto načrtl sílhouettui ženy ve Večeru velmí diskrétními tahy. Relativní chronologii můžeme tedy se značnou asi pravděpodobností stanovit takto: napřed Křivoklad s rysy poněkud syrovými a rozptýlenými, pak maximální umocnění všech stilistických prostředků v R12, nakonec střídmost podání ve Večeru. * Nejnázorněji asi odhaluje postavení Pouti v uměleckém vývoji Máchově popis architektury. Původní visionářská scenerie ze Snu se neuvěřitelně proměnila, dřívější strohé" obrysy gotických staveb jsou nyní pokryty krajkovím portálu, světlo se láme barevnými škly oken. Ve Snu se četlo: ... na příkré skalině stkvostný a nákladný stál klášter,'v gothickém způsobu stavěný, k druhé straně malá se bělala kaplička, ohrazená zdí hřbitovní (Z 3, ř. 8-10). Z kaple se V" Pouti stal »nákladný chrám«, na němž se rozrostla hýřivá vegetace sochařská. Citoval bych jednu úchvatně instrumentovanou větu: Vysoké schody vedly k gothicky vyklenutému vchodu, štíhlé sloupy i mistrovsky tesané, někde však již zpřerážené sochy stály okolo vysokých gothických klenutí, nimiž se loudil svit měsíce, a papršlky hvězd prolétávaly 17 zřícenými okny, tam stříbříce pozůstatky drobných sloupku a jinýcf? ozdob gothic-kých, tu zase obrážejíce se o obrazy rozličných svatých, jejichž postavy vypálené byly pestrými barvami v semtam pozůstalém skle gothicky klenutých oken. Fuga Máchovy věty se tu úžasně ^rozkřídUla, aspoň ten kamenný život byl velkolepě rozehrán i v mrazivém světě velehorské výše a vise. Těžko by se bez zásahu subjektivního cítění dokazovalo, že takovou symfonii' visuálních dojmů nebyl Mácha schopen napsat před březnem 1834. Avšak objektivně lze analysovat historii jednotlivých dílčích motivů a se značnou mírou pravděpodobnosti určit hmotné modely. Janský opětovně upozorňuje, že popis sochařské výzdoby vyzkoušel Mácha -opíraje se o vzor v Scottově Opatovi - už ve Viasiliji (R16). Je možno dodat, že Viasilij se hlásí do období:Mnicha (zima 1832/3) a že v něm dominuje výčitka nad dnešním zneuctením historické stavebné skvělostj. - předmětem básníkova líčení je královská Zbraslav. Druhým motivem j é lom světla barevnými okny, objevuje se vedle Pouti ještě v Křivokladu: Nade všecko však jasnější byl obraz svatého Václava pestrými barvami vypálený ve skle okna, o které se parné slunce opíralo; pod ním byl nápis: »Přemyslovec« (II 50). Opět je obraz na rozdíl od Pouti (avšak shodně s Viasilijern) podán se silným akcentem vlasteneckým a s historickou predmetností. Povšimli bychom si z dlouhé deskriptívni pasáže (zabírá v R12 skoro celou stránku, šestou, ř. 1-25) ještě třetího motivu: štíhlé sloupky, hlavičky lidské, zvířat, stromu atd., však tak drobounce z kamene tesané, že povýšenějších nelzelo v světle měsíčném rozeznati. Paralela k tomuto místu se najde v.Reči na uvítání: na čele maje napsaných několik řádek z počátku předmluvy Ku Slávy dceři, však literou a písmem tak drobounkým, že opodál a hlouběji pode mnou stojící posluchačové jen černou škvrnou to býti soudili (II 168). Tento pocit distance k čemusi tak drobounkému, že se to z dálky nedá rozeznati, je hluboce vepsán do Máchovy tvorby z prvních měsíců r. 1834: a pak obrazotvornost menší a menší dělá zem, až temnou koulí a posléz jasným puntíkem se zdá, jakby jsi na ni z Venuše neb jiné planety hleděl - (Svět zašlý, II148). - Sešly se tedy v jediné pasáži Pouti tři motivy, které jsou jinak rozptýleny isolovaně ve Viasiliji, Křivokladu, Řeči na uvítání, resp. ještě ve Světě zašlém. Jde nyní o relativní chronologii. O časové prioritě Viasilije před Poutí nebylo a nemůže být pochybností. A sotva se dá něco namítat proti mínění, že Křivoklad a Řeč (Svět zašlý) poskytly dílčí motivy pro úžasně instrumentovanou sochařskou symfonii Pouti. Ze by naopak ty motivy, které se v R12 sloučily k závratnému slohovému J účinu, byly ex post vyloupnuty a isolovaně zasazeny do disparátních kusů Máchovy prózy, je prakticky vyloučeno. Pouť krkonošská, jak ji máme před sebou v Riz, je po všech stránkách vyvrcholení dlouhého zkoušení, dovršení stilového vývoje. Pouť určitě nebyla opuštěný lom, v kterém by básník lámal motivy pro historickou prózu, jako Křivoklad a pro satirické grotesky jako Řeč. Byla-li Pouť pro něco přípravou, tak*}edině pro Obrazy ze života mého. "v, 58 Nesmíme zapomenout ještě na reálný model pro snovou architekturu Poutil Výtvarný historik V. Volavka napsal pozoruhodný odstavec o této otázce; »Bohatý popis^ gotické výzdoby sochařské, kterou zde Máchá umisťuje vně na věže, připomíná nám naléhavě detaily ze dvou pražských chrámů, a tó výzdoby hlavic z kostela sv. Anežky, kudy Mácha kol roku 1833, když psal svou Pouť krkonošskou Í Marínkus odehrávající se právě na Františku, asi často chodil, a pak výzdobu"konsol z Týnského chrámu, která vytane bezděčně Pražanovi na mysli při tomto popisu. Také popis hřbitovní zdi, ozdobené v gothickém způsobu sochami a znaky zde odpočívajících..., je vzpomínkou na hrobky českých králů. Přes všechny cizí vlivy a myšlenky je tedy Mácha i v Pouti krkonošské pevně poután ke své rodné zemi« (Věčný Mácha, 250-1). Na tomto zjištění asi další bádání nic nezmění, V. Volavka řekl k věci všechno potřebné. Jenom dvě maličkosti vyžadují přesnějšího uvážení a formulace. Mácha jistě chodil po Františku, ale určitě tam nechodil jako naturálisté z konce století, aby dělal studie vyhlédnutého prostředí pro chystané dílo. Blízko kostela bl. Anežky, který dal předlohu pro snový chrám na Sněžce, bydlila v Truhlářské ulici El. Šomková. Tamtudy za ní nebo s ní kolem Vltavy po Františku chodíval Mácha. A samozřejmě nikoli r. 1833, jiýbrž z jara roku následujícího. Volavkovo konstatování, že vlákna, která od imaginace básnické vedou do hmotné skutečnosti, se v případě Pouti a Marinky stýkají v témž místě Prahy, je nepochybně-správné. Viděli jsme mnohokrát, že obě tato díla souvisí jemnými i pevnými vztahy, nyní poznáváme, že rostla, že jsou společně připoutána k témuž kousku »rodné země«. U Pouti s jejím úžasně synthetickým prostorem, do něhož vešel Bezděz i Sněžka ze skutečnosti, Sv. Bernard i Elbrus z literatury, abych uvedl jen některé složky krajinné skutečnosti, nás asi nepřekvapí ani kostel bl. Anežky. Ale nejeden čtenář se asi pozastaví nad tím, že v Marince chtěl se básník zbavit útlačných vzpomínek na Marinku Stichovou, avšak ve skutečnosti zpodoboval jeviště, na němž se odehrávalo jeho nové erotické drama, po němž chodil s Lori. To není tak nesmyslný rozpor, nýbrž přirozený paradox uměleckého tvoření. Básník sice myslí pří tvorbě na minulost, ale tvoří z toho, co aktuálně žije. A co platí o posunu erotické vzpomínky.milostnou přítomností v genesi Marinky, to analogicky platí též pro Pouť krkonošskou. Mácha ji psal v myšlenkách na prázdninovou cestu a hrůzu cestovních dnů v srpnu 1833, ale do díla se mu vkradla realita, kterou byl právě zaplaven. Jako se do pochmurné Pouti dostal zelený hrob, který viděl o velikonocích, tak se do ní prodral obraz architektury, na kterou se se svou »hvězdou jitřní« díval na jaře, architektury »tak drobounce z kamene tesané«, že ji milenci nemohli »rozeznat«. Snášet dále doklady, že Pouť byla napsána po Křivokladu á ostatních prózách prvního čtvrtletí r. 1834, by asi bylo zbytečné. Je, velmi patrné, že Pouť vznikla po velikonocích toho roku. Tato velká práce se znovu vrací do. Obrazů ze života tného, do nichž ji včlenil první vydavatel. Důvody, pro něž A. Novák vyloučil Pouť z cyklu Obrazů, však nepozbývají zcela platnost, na př. je markantní rozdíl mezi »objektivnější« osobou třetí, v níž je psána Pouť, a první osobou Obrazů. Pouť se 59 řádí k Obrazům volně.- Avšak i při tomto volnějším vztahu Pouti k cyklu je nutno rozhodnout, měl-li pravdu první vydavatel, který postavil Pouť na třetí místo za Marinku, či náleží-li Pouti místo jiné. * ' 9 Především jsou těsné vztahy mezi Poutí a Večerem: a sny moje pokynou ve věcném snůpustém spaní {Říz, str. 4, ř. 11-2), až posléze v bezsenném sny jeho po-hynou spaní (II 120), To není shoda bezvýznamná, Mácha neustále uvažoval o posmrtné existenci: kde ve zdáních, bud bez všeho zdání / spí pánové hradu v noci dlouhé (Mnich, text tohoto místa prošel značnými změnami), tak se i těmto zošklivilo Živobytí i jednodenní v celém roce a raději spáti chtějí sen neprespaný (Z, 3, ř. 27-8), »My však spáti budeme sen věcný«, znělo, jakoby se chechtali mnichové mrtví (Z, 4, ř. ň-2), Mníš, že mrtví spí / beze snů? - Ne! - Jiný svět je baví,,J znovu oni jitro svoje snil / ■ ■ ■ I Proti vůli v nové sny zas jdou? (Z 14). Bylo by možno sebrat více dokladů na měnící se Máchovo pojetí a vyjádření záhrobní existence, ale už tak je jasná těsná spřízněnost výrazu v Pouti a ve Večeru. Je dokonce případ, že znění Pouti se jeví jako pokročilejší než text Večeru. V náčrtku k Večeřu čteme: Za horami vycházela Slunce vzdálených světů (Z 42), v definitivním znění Večeru skoro doslova stejně: Ted za horami vycházela slunce vzdálených světů (II 121). Naproti tomu v R12 je tatáž představa vyjádřena: z& horami protějšími vycházela slunce světů jiných (R12, 4, ř. 24 sl.) a každý si uvědomuje, že to už je formulace jako v Máji: A slunce jasná světů jiných. Přímočaré usuzování by vyvodilo z těchto faktů závěr, žě R12 byl psán po R 20. Usus vzdálených světů je dosvědčen v Z ze srpna r. 1833 a Večerem na Bezdězu pro květen 1834, naopak spojení slunce světů jiných je Májem prokázáno jako pozdější. Text R12, kde rovněž čteme světů jiných, je asi vznikem bližší k Máji, nemohl být dobře psán v době od srpna 1833^0 května i834>kdy se držela starší forma. Toto usuzování jé logicky bezvadné, ale není dostatečně historické. Zapomíná se při něm na okolnost, že jazyková podoba díla z května 1834 nepředstavuje do všech podrobností aktuální usus autorův, že prostřednictvím náčrtů pronikají sem prvky starší. Téhož jevu jsme se dotkli při analyse motivu ukazující ztuhlé ruky, jehož podoba v Pouti byla předurčena. Poutníkem. Nepochybně je to případ i spojení vzdálených světů, které bylo diktováno zněním loňského náčrtu v Z. Naopak rozbor příslušné stránky v R20 ukazuje, že celé místo bylo napsáno po R12. V Pouti začíná věta, v níž vycházela slunce světů jiných, slovy: Slunce zašlo Za temné hory. Původně také v rukopise Večera začal básník slovy Slunce zašlo, ale dodatečně je škrtl a kontrast zapadajícího slunce pozemského vyjádřil až na konci věty: Ted za horami vycházela slunce vzdálených světů, - naše,již zapadlo. R20 a změny v něm provedené doSt jasně prokazují, že Večer vznikl v situaci, kdy autor měl za sebou napsanou Pouť a před sebou starší rukopisné poznámky k nové práci.. Konečně něco se snad o Pouti dovíme přímo v textu Večera na Bezdězu, Mukařovský upozornil na jeden motiv v Máchově próze: ». . . pasáž o ženě, ležící »v prach ponížená« před kapličkou křížové cesty. Vedle ní spatřuje básník »malou 60 dětskou rakev a v ní děiátko« květinami a obrázky obložené. O genesi tohoto motivu (nebo spíš trsu motivů) není zpráv; jisté je jen, že zemřelé »dítě v ouzké truhlici okryté všelikými květy a obrázky« se vyskytuje u Máchy ještě jednou, a to v satirickém zlomku Reč, jakou na uvítání.,.« (Máchovské studie, 292). O tom, že Reč byla napsána podle všeho začátkem 1834 a že dítětem v rakvičce se míní právě zaniklý časopis Jindy a nyní (vyšla v něm Máchova Budoucí vlast), jsme již mluvili. Nyní půjde o to zjistit, co se míní týmž obrazem ve Večeru. Čtení Z dovoluje pokročit nad názor, že »0 genesi tohoto motivu... není zpráv«. Čteme totiž: Mnohé dítě zvolá někdy: »0 kyz bych se bylo nezrodilo!« což asi toto tam mě dítě učiní?! - Při této důležité otázce stop péro mé na rozpacích, jako yotiletý ženich! - Nebo běda otci tomu dítěte takého, lépe by bylo bývalo, aby mléjnský kamen byl býval zavěšen na hrdlo jeho [škrtnuto: a on uvržen] atd. a běda pak i mně, jestli dítěti mému tak bude zvolali, neb v okamžení, jak to vyzvolá, těžký mi kamen (ač ne na hrdlo zavěšen), předce jen na srdce uvalen--(Z 52 - záznam brzy po návratu z^prázdninové cesty 1833). Přes duchaplné vtipkování jde tu o vážnou věc. Není sice řeč o rakvičce, ale jasným základem Celé pasáže je přirovnání plodu literárního k dítěti. A za žertováním je skryta vážná úzkost, aby dílo nebyl potrat, mluví z něho odpovědnost tvůrce, který od představy mlýnského kamene, zavěšeného na krk, přecliází ke konkrétnímu kameni starostí ležících na srdci. Je dále slovní i myšlenkový vztah mezi škrtnutými slovy a on uvržen a závěrem Doslovu ke Křivokladu: Já. a teprva celý spis K. »bud uvržen v plamennou pec!« Já. tak bude sám v sobě uzavřený. - K. (pokračuje p kázání blíží se ku konci.) A tak i vy m Kap. (povstana, konci kázáni své v nejvěťsím ohni se silným výrazem.) Jestli se nepolepšíte, v oheň věčný uvrženi budete. Amen. Mácha měl zřejmě na srdci osud svého díla, mnoho se mučil myšlenkami, zda jeho práce obstojí na soudu, zda nebudou přitěžující okolností pro svého původce," pro něho jako básníka. Rakvička s dítětem-dílem literárním je pokročilejší formou ideje a motivuf znamená jisté uklidnění. Dát dítě do jrakvičky je ceremonie, která vyřizuje a odstraňuje znepokojení, odsouvá mučivé starosti do minulosti a nějak je zažehnává. V Řeči se říká o květinách a obrázcích, kterými je ozdobena rakvička: Tak se, bohužel každému teprv po smrti dostane, co se mu, (třebas u veřejném oznámení) již za Živobytí slibovalo. Co znamená rakvička s dítětem ve Večeru? Bylo by možno vzpomenout na Wolkrovu Těžkou hodinu s veršem: »Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,« Mácha ve Večeru uvažuje o trojím věku lidského života a dalo by se hádat, že symbolicky v rakvičce pochovává věk dětský, či mluveno s Wolkrem, 61 dětské srdce. Ale potíž je v tom, že Mácha nemluví jako Wolker o dvojím věku, chlapeckém a mužově, nýbrž trojím, dětském, jinošském a mužově. A cesta k muži vede pro Máchu bd jinocha. Jestliže Mácha něco ve Večeru pochovává, je to nutně jinošské snění. Odvrat od snů a příklon k zemi 7c v povídce vyjádřen dvojmo: předně v první části theoreticky: On jen vzhůru touží ke snům svým... jest jinochem zemi naší, načež posléz nechce býti sám, touží po dni, sestoupá níž ä níže a vrací se k zemi zpét (II 120). Po druhé se návrat uskutečňuje samým dějemr po pochování rakvičky končí povídka gestem: Odcházel jsem dále do kraje k východu, vstříc vycházejícímu slunci. O poutnici noční neslyšel jsem nikdy více. pá se tedy říci - s užitím básníkových slov -, že návrat na-zemi, j;esta ke dni jde z noci jinochovy, nikoli z večera dítěte. Klíč ke smyslu obrazné dětské rakvičky najdeme v symbolu ženy, která ji odnáší. O charakteru poutnice noční (důležité je adjektivum) poučuje tento výjev: Tam nahoře nocleh náš, odpoví dutým hlasem, vezme nůši a volným krokem mizí v ouzké bráně; já jsem kráčel dolů po hoře a po krátkém čase byl jsem ve vsi (ÍI 122). Je v tom prazvláštní humor, dále se vypráví, jak hrdina povídky dole ve vsi hlečTa svůj nocleh »dole« a splete si hospodu se hřbitovem. Celé to setkání hrdinovo s poutnicí je orientováno podle vertikály »nahoře-dole«. Z dřívějších výkladů (str. 57) víme, že poutnice noční je autocitát, že autor odkazuje na dřívější symbol Z Pouti (a už z Poutníka). I »ouzká brána«, kterou mizí poutnice ve Večeru, má jakousi předlohu v »černém průchodu« z Pouti. Tyto autocitáty však slouží k tomu, ^by autor vyjádřil změněný postoj. V Pouti se prízračná postava ženská promění v starce, jakousi vlastní výsměšnou karikaturu, a š~ filosofickým starcem splývá náhle zestárlý jinoch - odchází »černým průchodem«. Ve Večeru se naproti tomu uskutečňuje radikální rozluka, »ouzkou branou« nahoru mizí poutnice sama a nikdy už nekříží cestu básníkovu' - ten sestupuje dolů na zemi. Zmizelá ženská postava odnesla s sebou rakvičku - tu rovněž*nechává básník za sebou jako něco minulého. Nyní už budeme moci"odpovědět na otázku, co znamená dítě v rakvičce. Je-li poutnice s nůší tak zřetelně totožná s figurou z Pouti, bývá-li dítě v Máchově symbolice obrazem' pro literární dílo, pak je ve Večeru ha Bezdězu pochována Pouť krkonošská. Mácha byl duch nesmírně bdělý a věděl vždy přesně, co se s ním děje, nedal se unášet automatickým proudem vývoje - Z a nejedno básnické dílo Máchovo b tom podává jasné důkazy. Vlastní básníkovy diagnosy o svém vnitřním stavu v kterémkoli okamžiku' jsou nepředstižitelně precisní. Vědomě tedy pochoval ve Večeru na Bezdězu dílo, kterým dovršil svůj věk jinošský, neboť nenajdeme v jeho tvorbě jiného díla, které by tak důsledně vyjadřovalo noc jinochovu jako právě Pouť krkonošská. Nepotřebujeme tedy vymezovat poměr Pouti k Obrazům ze života mého, učinil to autor sám. Pouť je velkolepý prolog k cyklu, důstojný jeho protějšek. Pouť je próza nesmírně bohatá, koncentrovaná až do přetíženosti a slohového přepycrm. V tomto clíle chtěl básník vydestilovat všechno životní osamění hořkých měsíců o"d zimy Mnicha ^ Snu. Jeho život samozřejmě nebyl jen opuštěnost, ale v Pouti viděl 62 básník jen ten osamělý rub - pokud to záleželo na jeho záměru. Poutí, nejstručněji řečeno, vystoupil Mácha na horu Olivetskou po cestě k radimskému hrobu, po pašijovém týdnu zklamání v lásce k Lori. Slilo se echo nejzoufalejších okamžiků z minulých měsíců, především trýzeň dní na cestách, kdy napsal verše Jako Troska v světle bledém / vyhlídají mlhy sedem. Poutník ve Večeru na Bezdězu je prostší než jinoch v Pouti, je reálnější v reálnější krajině a je nahé rozhodnutí sejít na zemi,-iít na ní. Obě tyto prózy jsou blízké komposicí, tím, có bychom mohli nazvat baladickou monumentalitou. Ve všech předchoaích prózách Máchových je živý mumraj a rej lidí i šašků, v Pouti i ve Večeru zůstal na scéně osamělý hrdina, růstal sám se svým, osudem. Utichly dialogy Křivokladu i Rozbroje světů, hrdina vede monolog, jenom zhmotněné světlo měsíční nebo zhmotnělá minulost a rakvička ukazuje cestu či spíše necestu. V Marince se hrdina vrací mezi lidi, ale je na něm až příliš dobře vidět, že ve skutečnosti teprve še chystá sejít s hor (se Sněžky sešel už ve Večeru) na zemi, na kvetoucí zemi., V prvním dějství novely čteme: poodejdu stranou ze sklepení stromoví pod modré klenutí večerního nebe. - Jsem sám (II126). A v druhém dějství se pohybuje milostnými scénami jako somnambul, jako by se ho dění netýkalo. To je však jen jeden aspekt Máchovy tvorby po návratu z velikonoční cesty. Básník nepíše pouze z programu, do jeho díla vniká též barva dní, v kterých píše. Mácha psal v Pouti krkonošské o krkonošské cestě z loňských prázdnin, avšak bezděčně, jak jsme si porůznu ukázali, vstoupil do Pouti velký kus reality jarních měsíců 1834. Všechna ta tři díla - přes chtěnou a do velké míry skutečnou přerývku mezi Poutí a vlastními Obrazy - jsou hluboce spřízněna ve dvou rovinách.,Předně se jejich kořeny sbíhají v tragické zkušenosti kolem prázdninové cesty do hor: Marinka se sama dějem datuje do srpna 1833, Pouť krkonošská se tam hlásí titulem a základní scenerií, rovněž Večer má za jeviště TBezděz 1833 (a nikoli Bezděz 1832 jako Svět zašlý). To Mácha chtěl. Ale nechtěl asi, aspoň ne zcela vědomě, že se do Pouti a Marinky dostalo tolik z jeho zkušenosti skoro přítomné* z jara 1834. A právě tím, co se do Pouti prodralo bezděčně, nejvíce se toto podivuhodné dílo blíží k Obrazům ze života mého.