KAŠTANY PADAJÍ
Nevelké dýmy zvedají se z domů a světlo nedoslýchá.
Do růžového ticha
kaštany bijí,   C>J ^wy^*. )
údery zelenými.
Ach, půjdu s nimi o zem hlavou biti,
nás stejná slupka svírá.
Půjdu je aspoň sbírat,
bratříčky svoje
s hlavami rozbitými.
Pod prsty tvými kaštánek jsem hnědý. Tak v kapsách dětí dýchá. A slupku, co tak píchá, rozbila láska údery zelenými.
ROZHOVOR
Jak se ti daří, můj milý?
Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby nezaběhla do černého lesa a zlý vlk nevydal se za ní.
A jak se daří mé milé?
Jako břízce bílé, která se větru klaní, klaní, klaní.
59